Ročník XXXXIII

V Praze, v úterý dne 17. března 1903.

Číslo 75.

Na ranní a odpol. Hista před plácí se v Praze v administrnei na vaěsj na čtret leta . . . . 6 K —k s dvojí čonáskon , K6. no na činit lets . . . . 7 K b0h ve slislkich: 2K 30h na měsíc . . Pošton: na věsie . . . . na čtvrt lota s drojí zězilkou na měst n tvrt lela . . . 11 K soi K doplňovací volbě poslance na říšskou radu za Staré město pražské doporučuje se po úradě s pp. důvěrníky za kandidáta par

JUDr. Jan S. Novák, advokát a obecní starší v Praze, 1057—. Volba koná se dne 18. března t. r. Výkouný výbor národní strany svobodomyslné

Nadchází rozhodnutí v Uhrách! »Zřím neklamně množící se znamení lep šího stavu v říši!« troufal si 11. t. m. »vítě- Körber« věštiti nevěřícímu parlamentu Cislaj tanie: »Obyvatelstvo pohlíží opět s důvěrou ( politickým událostem vstřic, malomyslnost od něho odstoupila, ono se vzpřímilo a znovu věři v říši: ba ono doufá v mohutný povzlet svěho národního hospodářství, jakmile jen tato slavná sněmovna schválí nové vyrovnánís Uhry.« — Víra tvá tě uzdravila! Kdo ze všech těch millionů obyvatelstva tohoto soustátí, kromě p. Körbra, ještě podobných znameni vidi? Ani živá duše. Všichni národové, ani Němců nevyjímaje, vidí tu naopak přítomnost zejtřek černě jako smutečním závojem obestřeny. jen šťastný p. Körber vidí růžově. A to nejen zde, nýbrž i v Uhrách. — »Poměr obou států k sobě,« chlácholil nakvašené německé centralisty, »není ani zde, ani t am s věřen vášnivcům, nýbrž zakládá se na dobře odůvodněném poznání rozvážný ch, že v této pospolitosti spočívá ochrana a dů- stojnost monarchie, jakož i bezpečí jistého minima hospodářského zdaru obou státních území.« — Nu, že pan Körber byl při vyjednávání vládou Szellovou až běda rozvážným, že pro udržení »jednotného charakteru monarchie« přinesl na útraty naše Maďarům nejlěžších obětí, toho dokladem jsou předlohy vyrovnaci, o nichž zejtra parlament vídeňský začne rokovat. Ale že by také ma- ďarským vládnoucím státníkům byla »jednota monarchie« touž měrou k srdei přirostla, toho znamení nikde nevidíme, ani dotčených předlohách, ani v soudobé si- tuaci v Uhrách, kde právě maďarský košutism hledí šikovným úsilím za přileži- tosti nové branné předlohy státu uherskému vydobýti vlastní maďarské voj sko, po němž Maďaři od 15. března r. 1848 toužiti nepřestali. —

Jak se chová silná jinak Szellova vláda s ni její početně tak mocná většina vládní v parlamentě i mimo parlament oproti tomuto úsilí košutoveův? Dopřává košutoveům plnou svobodu, ať si po veškeré zemi lid podněcuj proti jednotě armády rakousko uherské dle li- bosti, přimhuřuje ne jedno, ale obě oči ke všem jejich agitacím a demonstracím proti- vojenským a protirakouským, byť si vyznivaly sebe povážlivěji, nerozhání ani jediné z těch nesčíslných profestních schůzí košutovců nel sociálních demokratů at v Pešti nebo ve mě- stech venkovských, ať se na nich děje, co děje nechává vedle oken erárních vytloukat okna i svým vlastním stoupencům, dovoli na pešt- ském divadle vypískat rakouskou hymnu, aniž by proto tendenční hru »Gott erhalte« zakázala — zkrátka chová se vůči rostoucímu hnutí zcela trpně, netečně, ba shovívavě. čekajíc, až jí přeroste přes hlavu, aby potom mohla se odvolat na ohromnou, neodelatelnou. živelní tu sílu vůle národní, kterou žádná vláda uherská nedovede zlomit, ale s kterou se musí paktovat, které nutno povolit a vyhovět. Pravda, košutovská opposice bojuje i beztak v postavení velice výhodném. Jednak, že jed- nací řád sněmu uherského nezná žádného ná- vrhu na konec debaty, nýbrž všem přihlásivším se řečníkům zajišťuje slovo, za druhé, že ústav uherská nechová v sobě žádného § 14., moe kterého by si mohla vláda povolit rekruty sama

jako u nás, a konečně za třetí, že již před 35 lety v odměnu za povolení nynějšího branného zákona vymohl geniální jejich Dula Andrássy Maďarům královský reskript ze dne 9. srpna 1868, v němž se říšskému mi nistru války nakazovalo doslovně: »Jest Naší vůlí, aby ve smyslu nastávají cího branného systému a jako požadavek pro- spěšné organisace vojska vyhověno bylo opětně projeveným přáním země v ten způsob, aby ku plukům a sborům vojenským, do plňovaným ze zemí koruny uhe ské, zařaďováni byli, pokud to možně, důstojníci rodilí z těchto ze mi Zároveň buďtež opětovně vydávané předpisy o přiučenl se plukovním Fečem ve- škerým sborům armády znovu v paměť vštípeny, i sluší při zařaďován důstojníkův na z nalost jazykův v plu- cich panujících obzvláště zře te brát i. « O tento zapomenutý reskript královský opírá se opposice, reklamujíc 400 důstojníkův v zemích koruny sv. Štěpána pro plu ky uherské, kteréž chce míti utábořen stále ve vlastech uherských a podřizené vlast nimu uherskému ministru vojenství. Slovem. celá nynější bouřná agitace Maďarstva směřuje k dualistickému rozpoltění společné dosud ar- mády: v maďarskou a cislajtán- skou, tak aby každá měla nejen své zvláštní různé prapory a odznaky, ale i svoje sborová velitelství a svůj generální štáb. — Pouze za tuto cenu chce košufovská stranu upustit od obstrukce, v níž zápasí již 50 dní, vyslavši do »bitvy« až dosud 66 řečníků; pouze za tuto vymoženost chce propustiti branno předlohu, kterou tarasi 50 resolučními ná- vrhy a 45 řečníky k odůvodnění jich přihláše- nými.

»Taková opposice nedá se udolat,« straš Szellův tisk Vídeň, »tu by nezpomohly ani nové volby, ani jiné ministerstvo, — tu nezbývá, než vyjednávat a povolit, co se povolit dá. — A vskutku, poslední dobou již proslýchalo se, že prý na rozhodujících místech vojenských chce se k vůli božímu pokoji povolit rozlačně- nému Maďarstvu i nad ty značné troje koncesse které byl již zmocněn přislíbiti parlamentu uher- skému p. Koloman Szell. Dnes ovšem vypra- vuje »Pesti Hirlap« jinak. Král prý se vyjádril »Já nepovollm. Ani k nejmenším změnám ne- mohu svolit. Vojenská předloha musí se stát zákonem tak, jak jest.« — Leč, kdeže jest záruky o pravdivosti této zprávy? Podle ostatních zvěsti peštských nikd tam do chvile té neví, jak se panovník, chysta- jící se ve čtvitek opustit Uhry — definitivn rozhodne. Napjetí dosáhlo vrchole, osud po- slední klenby »jednoty říšské« jest na váhách.

„Česká spořitelna“. Včerejší číslice vybraných vkladů na knížky v České spořitelně předložené dostoupila zase nového millionu korun, čímž poskytuje se nový číselný doklad, že české vkladatelstvo plní devisi po česku napsanou na jistém knížecím paláei malostranském: »Věrně a stále«. Závěrečná číslice tato není sice ani příbližně spolehlivá, nejen k vůli dodatečným korrekturám, kteréž na jevo vycházívají druhého dne, kdy se ukázalo, že se hlavní kniha České spořitelny klamala den před tím o nějakých těch 30.000 K, které scházely tak přibližně k nové millionové elapě, ale i také z té příčiny, že offieiální číslice České spořitelny není skutečným ukazalelem sumy, kterou češti vkladatelé na své knižky vyzdvihli. Úhrn všech peněz, vyplacených na vkladní knižky nejpřed- nějšího německého úvěrního ústavu, blíží se již silně padesátému millionu, počítaje v to i obnosy, kteréž za Českou spořitelnu vyplatily ústavy a banky s ní spjaté; za tyto obnosy ve svém majetku mají nyní knížky, kteréž budou předloženy k výplatě v době poněkud povlov- nější, aby spořitelnu nevysilovaly. Znalci v kru- zích bankovních dobře informovaní tvrdí, že obnosy tyto činí spíš více, jak méně než

10 millionů, ačkoli v té příčině byly pronášeny odhady mnohem větší, sotva uvěřitelné, leč z úst autoritativních. Takovým způsobem bylo použito hotovosti, v době největší tísně České spořitelně nabízených finančními jejími přátely. Za nabídku. kterou k témuž účelu učinila České spořitelně Zemská banka, dostalo se této diků spořitelním tiskem zaznamenaných již na tomto místě. Vče- rejší večerní »Bohemia« vrací se znova k na šemu dokladu o takové německé vděčnosti. Obdivuhodný a nenapravitelný Mucius »Bohemie«. který si již tolikráte spálil prsty, strká ruku do ohně znova a po způsobu všech polemických fakirů tváři se hloupým Augustem, který požívá smutné výhody, že snáší nejsilnější rány, aniž by hnul brvou. Vyzývá nás, abychom dokázali citováním statutu Zemské banky, že vklady u Zemské banky učiněné v obnosu 75 millionů korun jsou zemí zaručeny. Pláme se »fachmanna« »Bohemie«, mysli-l opravdu, že Zemská banka, jakožto ústav požl- vající za své úpisy zemské subsidie, má ješte zapotřebí záruky za vklady, jichž obnos jest, jak i »Bohemii« známo, či známo býti má, do své výše přísně regulovaný a pečlivě nor- movaný? Pouhý stin stínu možnosti, že b vklad u Zemské banky mohl býti kdy uveden v nebezpečí, jest nejzbrklejším nápadem, který se může zlihnouti právě jenom pod lebkou uvedenou na pokraj šílenství vlivem velikého. v pravdě epochálního převratu na poli národo- hospodářském v Čechách, jehož jsme svědky

»Bohemia« bude snad míti aspoň vzdálené po nětí o tom, jaké povahy a jakého určení jsou tyto vklady, u Zemské banky učiněně, k jakým disposicím, k jakým obchodům možno jich jedině použiti vzhledem k statutu Zemské banky! Či nikoli?! Mimo v »Bohemii« ner- aguje na náš výklad o rozdílech jistoty a bez pečnosti v České spořitelně, spravované lóž 45 frajmaurů, nezodpovědných za obchody, jež uzavírají a neváznoucích za ztráty z nich vzniklé ani zlámaným haléřem a v Zemské bance, řízené zástupci zemského sněmu, revidované zemskými účetními orgány a kontrolované odhlasováním celého zemského parlamentu, v němž každý po slanec má právo, ano povinnost pronésti k b lancování a disponování ústavu tohoto námitky a učiniti návrh na zamítnutí schvalovacího ná vrhu, zemským výborem učiněného. Pláme se »Íachmanna« »Bohemie«, pokládá-li vůbecz možno, aby se Zemská banka mohla působenin svým odvážiti na pole, stalutem jejím nepřekro- čitelně tarasená, aniž by to nebylo týmž oka mžikem voleným jejím ředitslům, zást u pců obou národností zjevno, aniž by jednn či druhá národnost proti tomu nepronesla své veto?! Nuže, u České spořitelny, z jej iž správy jest česká národnost na- prosto a výslovně vyloučena, kte réžto vyloučení bylo ostatně zná mým prohlášením předsedy mini sterstva od vlády jménem stát garantováno — jediná to garancie, kteréz Česká spořitelna požívá — něco takového jes nejen možno, ale pravdě až po samou jistotu podobno.

Statut České spořitelny, tato snůška velice vážných normálů finančně-hospodářských, může býli pro správu České spořitelny naprosto bez- významným, v ničem nezavazujícím sešitem po tištěného papíru. Neboť nikdo nebdí a nemůže bdíti nad přesným jeho plněním. Opakujeme ne- vyvrácenou a nerozbornou naši thesi o České spořitelně, že jejím výkazům a bilancím není nikdo zavázán větší důvěrou než subjektivně je ochoten, poněvadž mimo nejvlastnější ředitelst její nikdo není ani s to, zjednali si objektivn přesvědčení, zejmena o přilěhavost jejích obchodů k jejimu statutu Tvrditi to o zeměpanských jejích komisařích. anebo o předsedovi kuratoria České spořitelny znamená vypravovati velikým délem báchorku které by se malé děti vysmály, kdyby chápaly její dosab. Při milliardových obratech. České spořitelny! Stejně těžko lze uvěřiti, že se dů kladné revise v České spořitelně ve všech oboreel a všech pokladnách provésti mohou průb hem dvou dnů! Jedinou zárukou této bezpeč nosti jest lak zv. noblessa, vznešenost » Vornehm heit« České spořitelny, resp. jejího kuratoria jejího ředitelství, 54 spikleneů, požívajících vý hody na celém světě ojedinělé, nenaskytujícís ani u anglické banky, již prý se Česká spořiteln až na nějaký ten tlustší chlup rovná, výhody kteráž je zmocňuje k volné, jenom jejich svědo- mím, noblessou zvaným, obmezené disposice s ohromnými milliony, z nichž nemusí jim ná- ležeti po případě ani krejearu. Tito disponent jsou Němci, majitelé kapitálu z převážné, zdreu- jíci většiny Češi. Lebky těchto Čechů musily by býli zabedněny fošnami silnějšími než jsou pan- cíře trésoru spořitelního, aby jim ušel následujíeí stejně prostý jako nutný úsudek. Pak-liže totiž pětačtyřicetičlenný spolek České spoři telny nakládá s výnosem reservního fondu pen

943.018 K »určeným výhradně k účelům do- bročinným a všeužitečným«, tak že k účelům všeužitečným, nikoli snad jen českým, věnuje přibližně 43.000 a k účelům německo- nacionálním a germanisačním zhruba 900.000 K, pakliže pravíme, nobles téchto pánů neukládá si žádné újmy v rozdilení této sumy, jak asi vypadá táž jejich noblesav obchodech, jichž povaha nepřipoušti nijakého odhadu, ale vzhledem k autorevisi, autokontrole České spořitelny všechny domysly. Nepochybu- jeme sice o tom ani dost málo, že na příklad české hypotéky, poživající půjčky České spoři- telny, jsou pomyslně nejpřednější třídy, ale ne- pochybujeme ani dost málo, že případy těchto půjček budou počtem i rozsahem daleko menš než hypotéky německé, Rozhoduje-li pal při rozdělování reservního vý- nosu němekonacionální protekčn systém, bude nepochybně rozho dovati také při poskytování něme- ckého hospodářského panství v Čechách, bla hobytné nadvlády německého průmyslu nad če- ským dělnictvem v uzavřeném i neuzavřeném území, vykořisťujícího, české zákaznictvo vyssá vajícího obchodu německého, když se vyskytuje dosti českých bláznů — rovněž popu- lárně řečeno — toto do nebe volající bláznovstv podporujícíchl Včerejškem dostoupil úhrn vkladů u České spořitelny vybraných 38,005.001 K.

Politické zprávy domácí. V Praze, 16 března. (Zemské sněmy- Orgán haličského místodržitele, »Gaz. Narodowa« prohlašuje za nepravou zprávu » N. W. Taablattu« že haličský sněm bude v době velkonoční svolán ke krátkému zasedání. Nedopustí toho řišsk rada, která musí do konce června vyříditi celý komplex vyrovnacích předloh a proto není po- myšlení na tak dlouhé odročení říšské rady aby se mohl sejíti zemský sněm haličský. Dr Körber, jak se již dříve oznamovalo, má v do rozumění s kompetentními zemskými činit l úmysl, svolati zemské sněmy k delšímu zase- dání v září a v říjnu. Velkonoční sněmovn prázdniny polrvají za přičinou pravoslavnýc svátků do 23. dubna; v době pravoslavných svátků nemůže však zasedati ani haličský sněm Lvovský list potvrzuje také, že se delegace sejdou letos až na podzim (v říjnu); volby d delegací vykonají se však na jafe. Ze Lvova, 12. března. (Germanisac Ilaliče.) V Haliči kromě židů, kteří se tu tam hlásí ještě k německé obcovací řeči, žije hrstka skutečných Němců jen na nejzápadnějš hranici v Bělé a v několika okolních vesnicích Ale ani tyto německé duše nespouští německá organisace s mysli a pomocí nestranné vídeňske vlády zjednává jich jazyku platnosti i v Haliči ačkoli tam němčina není ani jazykem zemským Známa jest přihoda obecního starosty z Haleno va, jemuž dr. Körber vymohl právo, že sm s okr. hejímanstvím v Bělé jednati jen německy a hejtmanství jest povinno užívati ve styku s touto obci také jen němčiny, poněvadž prý němčina musí býti respektována kdekoli v celém Rakousku. Osadníci v okolí Bělé nespokojují se

V srobném prodeji: ranní čí-lo o zobě . . . odpolední . . . . za 2 h Ve slialkách na venkor rauní čhl odpolední . . . . . . . . Iuserá t plati se kotově napře Přodelacení a ionesty přšjínná zdlmini straco v Marisuské silici č. 3. Tam naehěvejí se tá8 re dlakee tiskárna vczpedico,Nirodnick Lalt- Bukopiy so nevrase

však jen právem, že mohou všude užívati své němčiny; starají se též o německý nátěr obcí, v nichž bydlí, překřtívajíce staré polské místní názvy na německý způsob. Z Halenova stal se již Alzen, Obšar slove již také úřadně Fried- richshütte, z Leščin stal se Nussdor atd. Snad nejsme daleko doby, kdy bude z Vídne vydáno heslo, že také Halič nesmí býti po- slovaněna! Ze Lvova, 14. března. (Na ruský kon- sulát!) Následkem vyšetřování, zavedeného proti některým vůdcům strany sociálně demo- kratické a spojeným s nimi maloruským aka- demikům, podezřelým, že šířili mezi lidem po- buřující brožurky, konala se dnes důvěrn schůze asi 600 polských a maloruských studu- jících zdejší university a techniky. Na schůzi přijaty ostré resoluce pro zatčení některých stu- dujících a též proti rakouským úřadům, jež prý konají přátelské služby Rusku. Po schůzi chtěla čásť shromážděných vniknouti před ruský kon- sulát, aby tam provedli domonstraci. Policie, jež bránila přistup ke konsulátu, byla poházena kamením. Na rychlo přispěl však na pomoe větší oddil policie, jenž uzavřel všechny vehody. vedoucí k ulici, kde se nachází ruský ko nsulát a tím demonstraci zamezil. Čtyři studující byl při té příležitosti zatčeni.

Politické zprávy zahraničně.

V Praze, 16. března

Všeslovanská výstava. Dlouho nebylo z Petrohradu žádné zvěsti o přípravách ke Všeslovanské výstavě. Konečné se dovídáme z »Nového Vremene«, jaké toho byly příčiny a jak otázka výstavy nyní stojí. Všeslovanská výstava byla původně zamý- šlena jen jako národopisná a umělecká. Příči- nou tak úzkého programu bylo zvláště, že Ru- sové nevěděli, budou-li slovanské státy a národy moci zúčastniti se výstavy širokou měrou. Uká- zalo se, že celé Slovanstvo výstavu chystá s obeslati a nešetřiti při tom nákladu. Bulharská vláda požádala již národní sobrání o úvěn 300 000 fr. Srbsko, kde se věci ujala královna Draga, nezůstane za Bulharskem. Čechové žá- daji pro sebe 5000 čtv. m. krytého a rovněž tolik nekrytéhio místa. K nim přibudou ještě Čechové moravští a slezští a Slováci. To vše rozmetalo původní plán. Je třeba většího místa, než by bylo v Tavrickém paláci, a delší lhůty k přípravným pracím, než se loni počítalo. Vhodnější místo bylo by na Cariciná luhu a v přiléhajících k němu sadech. Výstavu samu bude nevyhnutelno odložiti na r. 1905. Kromě toho vidí se nutným, aby na vý- stavě bylo zastoupeno také Rusko. Není třeb opakovat nižgorodskou výstavu, ale zajísté bude Rusům užitečno, budou-li moci svou práci srovnati s praci jiných slovanských národův, ať pokročilejších v některých oborech, ať měně pokročilých. Ruský oddíl měl by obsahovati: 1. suroviny, jejich výrobu a dobývání; 2. vý- robu selského nářadl; 3. výrobu kustarného (domového) průmyslu; 4. výrobu továrenskou, s tím omezením, aby zasloupena byla jenta odvětví, která by bylo možno obchodně spojiti se slovanskými zeměmi; 5. umělecký průmysl; 6. národopis; 7. umění, vědy a literaturu.

Návštěva německého císaře v Kodanl. Německé listy po nezdaru nadějí ve vyjed- návání s vévodou Cumberlandským snaží se světu namluviti, že návštěva císaře Vilé m v Kodani jest aktem pouhé zdvořilosti za lon- skou podzimní návštěvu korunního prince dán- ského v Berlíně. Jak míní to upřímně, vysvitá nejlépe z úvodníku dnešního »Berliner Tage- blattu«, zabývajícího se týdenní hlídkou politi- ckou, ve které praví: »Tím potěšítelnějším jest, že po 10letí chladný poměr mezi dvory v Ko- dani a Berlíně ustoupil, jak se zdá, přátelštěj- šímu smýslení. Splacení návštěvy korunního prince dánského v Postupími a Berlině návště- vou německého císaře v Kodani jest nyní již

FEUILLETON. Edaeg- Napsala Katynka Emingrov a. Norským Smetanou můžeme nejlépe nazvat slavného skladatele, který přibude v příštích dnech poprvé mezi nás. Sledujeme-li stopy vzniku národního uměn hudebního v zemích skandinavských, zname- náme jeho první začátky při skladateli Nielsu Gadcovi (zrozen r. 1817 v Kodani, zemřel roku 1890). Jeho předehra pro velký orkestr „Do- zvuky Ossianovy“ ve svém pathetickém slohu chce jaksi znázorniti zpěv starých bardů nor- ských. Jeho ostatní skladby mají často (zejmena ouvertura „V horách“, sborová ballada „Dcei krále duchů“ a některé písně) jakýs nátěr skan- dinavské, prostonárodní melodiky, všecko jest však dosud obestřeno přisládlým romantismem doby Mendelssohnovy. Teprve nejpřednějšímu žaku Nielse Gadea, Edvardu Griegovi (zrozen dne 15. června 1843 v Bergenu, v Norsku) po- štěstilo se objeviti zázračný pramen uměleck svéráznosti národní hudby norské. Právě jake Smetanovi, skýtala i jemu lidová píseň bohate naleziště k umělecké inspiraci, na základě studi národních nápěvů, vybudoval svá znamenitá díla, získal svoji uměleckou slávu . .. Griegův otec, anglický konsul, pocházel (dle La Clary) ze skotské rodiny. Jeho děd, Greig. jako přívrženec pretendenta Karla Edvarda, opu- stil po nešťastné bitvě u Cullodenu své rodiště Aberdeen a usídlil se jakožto kupec v Bergenu. Griegova matka pocházela z pravého, staronor- ského kmene. Oproti měkké povaze svého chot

honosila se energickým duchem, kterým zdárně vládla ve své domáenosti. Byla hudebně a básni- cky nadaná a výborná pianistka. Pořádala u sebe týdně domácí dychánky hudební, na nichž pě- stována klassická hudba, zejmena Mozart. Matka byla synáčkovi prvním učitelem hudby a to s tak zdatným úspěchem, že napsal svoji prvn. skladbu (variace pro klavír na théma jakési písně) již ve svém — devátém roce. Roku 1858 podnikl hoch se svým otcem cestu po vzdálenějších krajích vlasti. Velkolepá scenerie přírody upevnila v dospívajícím jinochu předsevzetí, státi se hudebním umělcem. Slavný tehda norský houslista Ole Bull poradil mu ná- vštěvu lipské konservatoře, která však svým suchopárným plánem vyučovacím připravila uční trpké zklamání. Po čestném absolutoriu lipského vysokého učení hudebního pobyl nějakou dobu Kodani, kde se seznámil se zmíněným již skla- datelem Gadem. Děkuje mu prý za mnohý po- kyn v hudební skladbě. Nejhlavnější však im- puls obratu v Griegově tvorbě ke směru ryze národnímu skýtalo přátelství s mladým, záhy ze- mřelým hudebníkem Rikardem Nordraathen (věnoval mu sešit rozkošných, originálních skla- deb pro klavír, „Humoresky“ op. 6.). Grieg sám líči ten ideální poměr: „Jakoby byly mlhy spadly s mých očí! Teprve jím (Nordraathem) jsem se- znal norské nápěvy lidové a vycítil svoji vlastn povahu. Vzpřímili jsme se oba proti gadeovské- mu mělkému skandinavismu a nastoupili s nadše ním onu novou cestu, na které se nyní norská škola nalézá.“ Roku 1865 a 1870 navštívil Grie Italii, v Římě obcoval mnoho s Františkem Lisztem, který jemu prorokoval nejskvělejší umě- leckou budoucnost. V Lipsku se rovněž po delši dobu zdržoval, r. 1879 přednesl tamtéž v kon- certu poprvé svůj krásný klavírní koncert op. 16.

Rokem 1880 se usídlil trvale v Troldhaugenu (ve své vlastní ville), poblíže svého rodiště. Za bývá se pouze hudební skladbou, a občas pod- niká koncertní cesty, které jsou arci vždy jediným vítězstvím jeho Musy. V Paříži, Londýně, Brus selu — všude jest vítaným, oslaveným hostem. Norský sněm „storthing“ vzhledem k velkým jeho zásluhám o národní hudbu jemu poskytuje roční důchod, takže se může bezstarostně věno vati pouze své skladatelské činnosti. Z ostatních Griegovi udělených vyznamenání uvádím ještě členství král. švédské akademie hudební, řád Olafův a doktorský titul cambrigdské univer sity. — Hanuš z Bülovů jej pojmenoval „Cho- pin severu“. Do jisté míry karakterisuje onen výrok dosti trefně některé z Griegových skladeb. Norský lid, podobně jako český, chová pravou pokladnici svěžích melodií, zpěvních i tanečníeh ve tvarech, modou neporušených. Pohybují se často ještě ve starých toninách a jejich průvod obstarávají nástroje, v jiných zemích již zúplna zapomenuté. Norové krášlí hudbou své národní své domácí slavnosti. V některých krajích jsou lance tak vážných pobybů, že na př.: při svat- bách, za zvuků, podobných církevním chorálům. sám kněz v plném ornátě se jich zúčastní! „Hal- ling“, zove se norský ten seriosní taneca „Skočná“ (Springdanz) jest jeho veselý sou- druh. Ve své hudební soustavě mají oba spo- lečný krátký, mnohdy jen s malou proměnou se opakující motivek, jenž za instrumentální prů- vod má často pouhou kvintu, primitivní jako as průvod na dudy.

Oproti ostře naznačené rhytmice v ná- pěvech tanečních, vykazují staré, norské písně zpěvné volný tvar směru recitativního. Opravdo- vý, melodický nápěv připadá pouze refrainu sbo revému. Většina jest rázu melancholického, vyka zuje měkký (moilový) tonorod (podobně při slo- vanských písnich minulých dob) Griegovy skladby jsou věrným ohlasem ná- rodních nápěvů. Vedle kouzelně zádumčivosti něhy, vyskytuje se v nich rozmarná veselost jásot nezkažené mysli horalů. Prvotní zabarven národní melodiky a nedotknutý pel lidové fan- tasie našly v Griegovi pravého mistra. V prvn řadě jeho písně (s průvodem orkestru neb kla víru) vyjadřují nejmarkantněji bohaté odstíny uměleckého cítění. Duševní noblessa se v nich snoubí s jemnocitem vřele cíticího člověka Tiskem vyšlo bezmála sto čísel. Kdo se pohrou žil ve zvuky písně „Tys láska má“, „Vyplutí““ „Píseň Solvejina“, „Lesem“ a j., pocho kouzla lyriky Griegovy. Klavírní literaturu obohatil Grieg 28 čísly Sám je dokonalým mistrem na klavíru, a do vede vyluzovati klávesnicí nejdojemnější zvu kové effekty, vedle sladké melodiky a ducha plných kombinací harmoniekých. Jeho „Ukolé bavka“ z op. 38. je dávno oblíbeným číslem pianistů, kteří cení cituplný přednes nad krko lomné rejdy moderní virtuosity. „Lístky do pa mátníku“. „Lyrické skladby“, „Norské tance písně“, mnoho jiných skladeb a skladbiček jsou přecenné dary norského mistra svým ctitelům a — ctitelkám. Pro smyčce napsal skvostné kvartetlo op. 27., jež jsme už několikráte mohl obdivovati za nedostižného provedení našeho „Českého kvartetta“. Pět sonat, jedna pouze pro klavír, jedna pro čello a klavír a tři houslové s klavírním průvodem jsou vynikající díla ko morní hudby. Mají neodolatelný norsko-národní

ráz, jsou plny mohutných, vzletných a zase sni- vých motivů, hudebníka zajimají do posledni noty, a posluchače i výkonného umělce unášeji. Instrumentace velkého orkestru má v Grie- govi rovněž svého neobmezeného vládce. Jeho velká znalost věd hudebních byla mu zde zna- menitým vodítkem. Orkestrální průvod jeho kla- virního koneertu a především suita k Ibsenově dramatické básni „Peer Gynt“, jsou práce prvo- řadné. Druhá orkestrální suita „Z doby Holber- govy“ srší půvabem a jemným humorem, jako roztomilá imitace nálad z dobrých, zlatých časů, když si náš dědeček babičku brál . ..- Koncertní ouvertura „Na podzim“ ve vel- kém, odvážném slohu má do sebe cosi programo- vého. Líčení podzimních viehrů a bouří na osa- mělém pobřeží, vnikajících hluboko do fjordů, děs obyvatelstva vzdálených dědin... Pak love- cké fanfáry, svolávající veselou společnost my- slivců, vzbuzují představu velebných hvozdůl Závěreční motivy zavádějí myšlénky na slunný jih — výjev při vinobraní, smích rozjařeného mládí, žert a ples, ozářený zlatým slunkem Italie ! Sborových skladeb složil Grieg několik vý- borných čísel. Nejznámější jsou: „Před branou klášterní“ (pro solové hlasy, ženský sbor a or- kestr), pak sbory k Björnsonovým dramatům „Sigurd Jorsalfar“ a „Vlav Pryganson“. Na půdu dramatickou se Grieg neodvážil. Je lyrik líčení nálad mu dostačí, aby projevil hloubku svého nadání. Nebylo před ním, ni po něm většího skla- datele na dálném severu! Jeho stoupenci Svend- sen, Sinding a j., nedosáhli výše jeho vzletul