1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 13. října.
Praha
2
masthead
K číslu 283.
Čislo v Praze za, 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Bitva u Jentaje.
Z Londýna, 13. října. Došly zprávy
z fronty, že od 10. října se bojuje na ce
lé čáře. Po celou neděli trval bo
do pozdní noci. Operace ve zprávách lon-
dýnských je líčena jako všeobecný po-
stup Japonců na Mukden. Japonci prý
odrazili ruský útok u Šinchuanu.
Dle jiných zpráv došlo k veliké bit-
vě u Jentaje, která je dosud ne-
rozhodnuta. Rusové napadli levé křídlo
japonské směrem k řece Tajce.
Dle jiných zpráv byla v šeobecná bit-
va teprve včera zahájena. Rusové
napadli prý Kurokiovo křídlo, byli však od
raženi.
V japonských zprávách mlčí se úplněo
ruském úspěšném postupu; mluví se jenom o
postupu Japonců, který počal hned, jakmile
bylo zpozorováno, že Rusové dostávají posily
Z Londýna, 13. října. Další zprávy o prů-
běhu bitvy u Jentaje sdělují: Prodlením pon-
dělních a úterních bojů, jež velmi tuhé a zar-
putilé byly, nezůstali Japonci ve svých pevných
posicích, nýbrž vyšli z nich a postoupili z
prudké dělostřelecké palby proti ruským posicím.
V noci na úterek vrátili se Rusové k řece Šil
a překročili v úterý tuto řeku. Obě armády
stojí proti sobě, stále bojujíce,
Rusové na severním, Japonci na
jižním břehu jmenované řeky. Ja-
ponci vypravili do fronty velmi silné dělostřele-
ctvo a mají patrně velké zálohy vojska všech
zbraní.
Z Petrohradu, 12. října. Boj u jentajských
dolů vyličuje se v »Birževyja Vědo-
mosti« takto: Japonci byli zatlačeni až do
dolů a obklíčeni na obou křídlech. Poněvadž
právě několik verst již od Jentaje Japonci po-
čínali ustupovati a jmenovitě křídla jejich kladla
slabý odpor, mohl býti rozhodnut boj ve pro-
spěch Rusů. Tu se však Japonci vzmohli k no-
vému odporu. Dva jejich útoky byly úplně od-
raženy.
Japonec
Rus
Kurokiův
Šil
Londýn
Petrohrad
Birževyja věda
5
article
»Ruse praví: Japonci dne 10. t. m. ne-
vzdorovali, nýbrž byli dělostřeleckou palbou
ruskou večer donuceni k ústupu před řeku
Šili. Na zejtří Rusové opětně přešli řeku.
»Ruské Slovo« k tomu dodává, že dne
8. t. m. byl u Jentaje strašný vichr, kterým
Japonci velmi trpěli. 11. t. m. však nastalo
klidné počasí.
Z Tokia, 12. října. (C.-B.) Zpráv
maršálka Ojamy oznamuje: Naproti na-
šemu pravému křídlu stojící nepřátelské síly
jeví ode dne 9. října značnou činnost.
Nepřátelský oddíl, sestávající z jedné brigády
pěchoty a dvou tisíc mužů jízdy, překročil dne
9. t. m. řeku Tajce na místě 40 anglických
mil od Ljaojanu, na východ vzdáleném a pře-
rušil naše spojení mezi Hsihojenema
Pensihem; avšak toto spojení bylo
později zase obnoveno a náš od-
díl v Pensihu uhájil dvanáctihodinným
bojem s přesilou nepřátelského vojska všech
svých posic. Několik nepřátelských brigád
střehlo pravý břeh řeky Tajce. — Nepřátelské
vojsko, jež dne 9. října proti našemu středu
operovalo, sestávalo z jedné divise, kteráž ne-
daleko dráhy na staré cestě mezi Ljaojanema
Mukdenem se rozestavila; některé její oddíly
zahájily odpoledne postup na jih.
Naproti našemu levému křídlu stojící nepřítel
jeví činnost menší. Boje svádějí se na
celé frontě.
Generál Miščenko u Jentaje. — Ja-
ponské řádění v Koreji.
—ch. Z Petrohradu, 12. října. Generál
Miščenko postupuje se svým sborem na jih.
Soudí se tu, že dorazil již k Jentaji. — Ja-
ponci zařadili násilím 10.000 Korejců do své
armády. Také zmocnili se valné části sklizně.
zaplativše ji nezaloženými papírovými penězi.
Ruse
Japonec
Rus
Ojama
Miščenko
Jentaj
Korejec
Tokio
Ljaojan
Tajka
Korea
Petrohrad
6
article
Opatření proti vyděračství ve
Vladivostoku.
Opatření proti vyděračství ve
Vladivostoku.
Z Vladivostoku, 12. října. Nejvyšší vojen
ské úřady byly zplnomocněny zavésti sazbu cen
životních potřeb, zejmena potravin, neboť spe-
kulacemi obchodníků byly všechny potraviny ne-
smírně zdraženy.
Vladivostok
7
article
SIY
SIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce.
a exnedice.
8
article
Poprava ruského hrdiny a Japonci
o tom donesená zvěst.
Z Petrohradu, 12. října. (Patrie.) Dle
telegramu, došlého z Mukdenu z hodnověrného
pramene, japonská jedna hlídka, uzřevši hlídku
ruskou, ukázala jí list, jejž potom na místě za-
nechala. Rusové shledali, že list adresován jest
na generální štáb mandžurské armády, psán
rusky a zněl:
„Vasil Rialov, 32 r. stár, byl zadržen, oděn
jsa oděvem činským, 27. září japonskými vo-
jíny. Oznámil jim, že byl na svou žádost vy-
slán, aby vyzkoumal posici a pohyb japonské
armády u Jentaje. Byl postaven před vojenský
scud, odsouzen k smrti a popraven 30. září.
Před zastřelením byla mu dána otázka,
má-li ještě nějaké přání. Odvětil: „Jsem hotov
umříti pro cara, vlasť a víru.“ Když jsme mu
nabídli, že zpravíme jeho rodinu o tom, jak
dobře vykonal nebezpečný svůj úkol, odvětil:
„Děkuji! Pište o tom, co se skutečně stalo“a
oči se mu zalily. Pak se pokřižoval, poklonil se
do čtyř stran a kráčel zcela klidně na místo
svého hrobu. Přítomné osoby nemohly se zdržeti
hlubokého pohnutí, neboť cítily sympatie k tomu-
to hrdinovi, který plnil svou úlohu až do poslední
krve.“
List byl podepsán: „Setník japonského ge-
nerálního štábu! a bylo dodáno: „Sdělujíce tuto
událost, přejeme ruské armádě mnoho takových
vojínů, neboť takové vojenské vlastnosti budí
největší úctu.“
Prine Karel Hohenzollern na cestě
ke frontě.
Japonec
Rus
Rialov
Hohenzollern
Petrohrad
Patria
9
article
Z Tokia, 12. října. Princ Karel Hohenzel-
lern nalezá se již na lodi, která přistáti má
s ním v Čemulpu. Odtud odebeře se přímo
k japonské armádě do hlavního stanu Oyamova.
Zprávy o jeho nemoci nejsou pravdivými.
Kritická situace v Japonsku.
Z Londýna, 13. října. Ze Šanchaje sdě-
lují: Velká nespokojenost panuje
v okresu tokijském a kobském.
Lid je rozhořčen velikými oběťmi
válečnými a nedostatkem práce.
Hledí uniknouti vojenské službě.
Nedávno zastřelen byl lékař, který prodával
stvrzenky o neschopnosti k službě. Všude
Hohenzel
Tokio
Japonsko
Londýn
Lido
11
article
U budky hlídačovy.
U budky hlídačovy.
Napsal Ladislav H. Domažlický.
Podzimní den chýlil se ke konci. Na hor-
ské silnici, se které bylo viděti dolů do údolí.
u hlídačské budky plápolal vesele ohníček. Hlí-
dač dozrávajícího ovoce připravil si se svými
malými synky večeři. Z ohníčka vycházela vůně
opékajících se bramborů. Byla to jediná radost
dvou synků hlídačových, když směli někdy spát
se svým otcem v malé budce na silnici.
Otec mlčel a pokuřoval z dýmky — chlapei
dováděli u ohníčku. Hráli si na Indiány. Starší,
Honzík, stár asi 10 let, přeslabikovai nějakou
indiánskou knížku — a teď dělal se svým
6letým bratrem indiánský tábor. Jejich křik za-
léhal dolů do údolí. V jejich hlavách rostly my-
šlenky o divokých koních, lesklých sekerkách.
o pestrém peří. Zdáli se býti právě takovým
Indiány, jaké viděli vyobrazené ve knížce, kte
rou si Honzík někde vypůjčil.
Večer, dumavý stařík, pomalu kráčel do
kraje. Proměnil stromy v podivné postavy, jeho
mlha změnila louky v údolí v nekonečné ryb-
níky. Záře ohníčku rudě barvila tváře hochů.
V údolí, v samotách zazářila světla. Všechno
ztichlo. Teskná nálada večera usedla na celý
kraj. Chlapci přestali si hrát a stulili se k otci.
Hlídač vyfoukl několikráte kotouče dýmua
prstem poopravil oheň své dýmky. „Tak, co —
Franto — nezlobili jste dnes babičku?“
Mladší chvíli neodpovídal. „Ne — —
Ale tatíku — babička posílala Honzu pro chrast
do lesa — a on nechtěl jít!“
Indián
Honzík
Franta
Honza
12
article
Starší rychle se ospravedlňoval: „Ba ne
— Já jsem si zapíchl do nohy trn a nemohl jsem
jít, tak jsem povídal babičce, že půjdu až od-
peledne — a potom jsem šel . ..
„Jenom neposlouchej — tak přijdeš do
pekla!“ zahrozil synkovi otec.
„Táto, je to v pekle zlé?“ otázal se mladší
a přitulil se k otci.
Otec několikrát zabafal. „Zlé . ..
„Ale táto — mamička přišla do nebe !?.
zeptal se starší.
„To víš! Mamička byla hodná a do pekla
přijdou jen zlí!“
„Tatíku, v nebi to musí být pěkné — tam
má každý, ce chce?!“ řekl mladší.
„To víš . ..
„Táto — já bych chtěl jít do nebe —
k mamičce!“
„Když budeš hodný — tak tam jednou
přijdeš.
„Ale táto — já mamičku nepoznám, já se
na ni nepamatuji!“ pokračoval dále mladší.
„V nebi každý každého pozná...“ od
pověděl otee.
Chlapci se na chvíli zamyslili.
Starší přerušil ticho otázkou: „A táto, do
nebe taky přijdou Indiáni !?“
Otec nevěděl, jak odpovědět, řekl: „E jdi
Ty pořád něco máš, vždyť jsi hloupý!“
Dole v údolí byla již úplná tma. Jenom
několik osvětlených oken prozařovalo temnem.
Na nebi zářily hvězdy.
Hlídač opět zabafal a ukázal na jednu
hvězdu: „Podívej se, Frantíku — tam ta hvězda
— to se dívá maminka na nás!“
Indián
Dole
Frantík
13
article
Chlapci dívali se dlouho na hvězdu.
Mladší řekl: „To je škoda, že sem k nám
nemůže. — Až zemru, také se budu dívat dolů.“
Brambory v ohníčku se dopíkaly..
Po silnici přejel kočár. Jeho lucerny osví-
tily na chvilku silnici.
Otec pravil: „To už se vraci milostpán
z honby ..
Chvíli bylo ticho.
„Táto, až budu velkým, budu také milost-
pánem a postavím vám velkou chalupu...“ řekl,
dívaje se za ujíždějícím kočárem Frantík.
Starší se zasmál: „Jé! Franto, ty jsi hloupý!
My přece nebudeme pány — my budeme hlí-
dači, jako tatík, že tatíku ?!“
„Mhm,“ zabručel hlídač.
Frantíkovi bylo smutno. Po chvíli se ze-
ptal: „Nu — a kdo může se stát milost-
pánem!?“
Starší řekl: „Milostpánův synáček — ten
bude milostpánem a my mu budeme sloužit. .
Hlavou mladého nespokojence tíhlo mnoho
myšlenek i zeptal se opět po chvilce: „No a táto
— to se nemůže nikdy stát, abych byl já milost-
pánem?“
„E jdi, hloupý kluku!“ zabručel hlídač a
vyklepával popel z dýmky.
Brambory byly upečeny. Hlídač je vyhra-
bal ze žhavého popela a dal se se svými synky
do jídla... Dole údolím projížděl vlak.
Jeho krvavé zraky svítily temnem.
Hluk jím způsobený pomalu utichal ...
Hlídač jedl a přemýšlel o poslední otázce svého
šestiletého synka ..
Frantík
Franta
Brambory
E jít