2
masthead
V Praze, v pátek dne 21. srpna 1903
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
plelplácí net
v Praze v ndminisšrnni
na nečste
na čivzt lsta ..
s dvojí čozisko
na dtrit leta . . . . 7 K t0h
ve alich p K 00
za mnětte
Poštou:
na měste
ke
na člvrt leta . . ..
s drojí zíallko
na měsíe
nn čtvrt leta
Praha
5
article
Proč Němci zanevřeli
na Maďary?
Proč Němci zanevřeli
na Maďary?
Za účasti korunovaného svého krále slavili
letos Maďaři svátek zemského svého patrona.
Bylo prý ponejprv v dějinách, kdy mocnák
z rodu Habsburského slavil den sv. Štěpána
ve chrámu budínském. Zároveň zavděčilo se
c. a k. ministerstvo války Maďarům politickou
zdvořilosti, přikázavši, aby od nynějška byl den
sv.-štěpánský slaven při plucích uher
ských jako den národního svátku uherského.
Nejsou liž to zřejmě první kroky svědčieí
o pilně snaze rozhodujících kruhův po smíru
s národem maďarským? — táže se s netaje-
ným rozčilením zdejší německo nacionální tisk
hádaje, že dříve neb později následovati budou
kroky další maďarským požadavkům národním
vstříc, což pány zvláště proto znepokojuje
dráždí, že se bojí, abychom po Maďarech ne-
přišli pak my Češi a nedovozovali, co se mohlo
povolit Maďarům, že se nemůže slušně odepři
nám, národu stejně značnému, vzdělanému
pro říši stejně důležitému.
„Že vůči takovému ustupování před poža-
davky Maďarův postihnou také Češi příhodnou
chvíli, aby vzhledem na vojsko požadovali se
zvýšeným důrazem pro sebe těchže koncessí,
tomu se nikdo podiviti nemůže;“ — horlí Pra-
deův „D. Volkszeitung“ —: Po Maďarech
přijdou Češi, po maďarské přijde česká
armáda; — Rakousko jest na nejlepší cestě, roz-
drobit se v atomy (!) a pozbýti tak své ceny
v trojspolku. Však prý už proto v Berlíně
stříhají ušima a plají se: „Což si má německá
říše opatřit záštitu proti Ruskua
Franeii sama?
Němec
Maďar
svatý . Štěpán
Čech
Maďarův
D Volkszeitung
Franeie
Rakousko
Berlín
6
article
Hle, jaké to zajímavé doznání uklouzlo v
slabé chvíli všeněmeckým prohnancům o vlast-
ním účelu Bismarkova díla! — Rakousko mělo
svými 11 neněmeckými armádním
sbory chránit nikoliv svoje, alebrž interessy
Německa jak proti Rusku, tak proti Francii.
Touž chvílí, kde by těmto neněmeckým ar-
mádním sborům svým rozumně dopřálo, aby
nich přirozený duch národní a vlastenecký volně
bytoval — neměla prý by armáda rakouská pro
Prusko více ceny!
Ale za to by jí nabyla teprv pro Ra-
kousko samo a to je přece to hlavní pro
každý suverenní stát. V národně jednolitých stá-
tech jo přirozeně ze všeobeené povinnosti branné
také armáda jednolitě národní, čili jediným „ná-
rodem ve zbrani“. Však v říši, složené z toli-
kých starožitných a uvědomělých
národův, není a nemůže býtí armáda, ze vše-
obecné povinnosti branné vzešlá, nikdy jedno-
národní massou, jednoho citu, jazyka a ducha.
nýbrž bude se v ní přirozeně obrážeti jakov
zreadle národopisná různotvárnost se všemi roz-
manitými vlastnostmi povahy, ducha i srdce růz-
ných těch národův.
Bismarkův
Rakousko
Německo
Rusko
Francie
7
article
Takováto, z různých národův složená ar-
máda vyžaduje pro zdatnost svou zcela
jiného systému výchovy, nežli ar
máda, jednolitě národní. Tu nen
moudro, potlačovat, alébrž naopak šetřit a pě-
stovat jazyk, ducha i svérázné vlastnosti všech
její národních součástí, čili její plukův a sborův
stejnou blahovůlí a péčí.
Tím se prospěje skutečné její jed-
notě neskonale lépe, nežli nejtužším přitaho-
váním úzdy uniformity a komissní němčiny.
Každý vojevůdce zkušený ví, co za války
znamená, uhoditi v struny národního citu vojí-
nova. Nuže, jest moudré, potlačovati je v době
míru? Nedává prostý rozum, kterak by rázem
osvěžila a zmohutněla novou křepkostí a silou
různorodá ta armáda říše, ze 64 procent ne-
německých národův se skládající, kdyby byla
armáda zreformována a přizpůsobena duchem
i zřízením svým k její přirozeně národní struk-
tuře? V žádné atomy by se proto nerozpadla, an
ona, ani říše — jak němečtí hegemoni, vědouce
proč a k vůli komu, straší — nýbrž na-
opak, stala by se teprv tím nejsilnějším štítem
mocnářství, jakož opět toto jen tehda bude sil-
ným a mocným, dá-li všem svým náro-
dům v jich historických vlastech rovné právo
a poctivou svobodu. Toto poznání již nejednou
proklestilo si dráhu do sfér rozhodujíeích, jakož
8
article
tomu svědčí řada památných projevův o úmy
slech a vůli panujícího mocnáře.
O jeden z projevů těch, o rozkaz nejvyššího
vojevůdce, daný 8. srpna 1868 ministru vojen-
ství, opírají se dnes Maďaři, požadujíce pro
uherské pluky jen důstojníky po-
cházející rodem ze zemí koruny uherské. „Neue
Freie Presse“ brojí dnes zuřivě proti této žádosti
a Jarské Kam prý by to vedlo, aby nejvyšší
pán vojenský neměl práva dosadit si důstojníka
kamkoliv chce, podle jeho schopností, nýbrž byl
vázán ohledem na jeho národnost?
A včera týž orgán německých centralistův
požadoval, aby do uzavřeného území nesměl
býti za c. k. úřadníka dosazen sebe způsobi-
lejší Čech, nýbrž aby při jmenování úřadníkův pro
kraje zněmčené byl mocnář vázán jen ohledem
na německou národnost, ba i na ně-
mecké smýšlení aspirantův.
Tedý jen vždy pěkně důsledně, německá
logiko! Žádáš-li národní rozhraničení pro uni-
formy c. k. úřadníkův, nemáš práva děsitse
národního rozhraničení pro uniformy c. a k.
důstojníkův. Je to přece jeden a týž »císařský
kabát«.
Ano, krušno a teskno jest dnes pojednou
z národních snah maďarských německým dua-
listům u srdei. »Bohužel!« zasténal onehdy po
Pradovi a Schüekrovi též p Eppinger
Nýřanech: »Bohužel, okolnosti se pro nás
Němce v Čechách velice zhoršily. Co se právě
té doby mezi Vídní a Pešti vaří skončí asi tím,
že se maďarské domýšlivosti vyhoví, na útraty
říše a jednoty armády vyhoví.«
Že takovéto události v Uhrách nezůstanou
bez následku na zdejší poměry jest samozřejmo.
Maďar
Němec
Čechy
Vídeň
Pešť
Uhry
Eppinger Nýřany
Neue Frei Presse
9
article
»Vílězný příklad Maďirů najde dojista následov
níků v této polovině říše; všickni ti živlové,
kteří dycht! po samosprávě ze m-
a mezi nimi naši Češi v řadě první budou
tím povzbuzeni a posilněni a zv-
dnou národní požadavky jako Ma-
daři, i budou důsledně o jich dosa
žení pracovatil«
Toho se bojí a děsí vůdce německých po
krokářův jako čert kříže. Hrozl již předem pr
případ ten zostřeným odporem a bojem Něm
cův proti snahám našim, které prý míří ku po-
tlačení Němeův zdejších, ba k vystrnadění
jich z jejich odvěkých dědin a sídel zdejších
Ježek žalující na sysla, že ho hledí vypfchat
z hnízda. Nechtěl by nám pan Eppinger z bi-
storie doložit, kolik set čtverečních mil půdy
rodné během desíti století vzali Němci nám
kolik my jím? — Pak s nimi mluvte! Lžía
klamem štvou německý lid k nevraživosti horoucí
proti národu našemu, jenž přeje jim svobodné
rovnoprávné spolužití v zemích českých a oka-
mžitě by jim radostně ke smíru podal pravici,
jakmile by chtěli s námi býti dobrými občany
svobodného rovnoprávného státu
českého, jako jsou Němci švýearští vedle
Francouzův a Italů dobrými občany švýcar-
skými. Ale kdež takového poctivého a blaho-
dárného rozhodnutí vlasteneckého na německých
hegemonech žádat! Jen panovat nad námi chtějí.
a když to nejde, pak raději roztrhat vlast
všechny nás odsouditi k věčné bídě. —
Čech
Ježek
Eppinger
Němec
Francouzův
Italos
Ma
Německo
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. srpna. (Uherská krise.)
S panovníkovým příjezdem do Pešti nastalo
v uherském tisku značné vystřízlivění. Několi-
koré dementi, týkající se povolených prý již
ústupků pro Uhry, různých konferencí atd. pře-
svědčilo orgány veřejného mínění, že určité
zprávy o řešení krise bude možno obdržeti te-
prve tehdy, až panovník vyslechne mínění stát-
níků, povolaných na budínský hrad a při tom
časopisy dnes už netají svým čtenářům, že ko-
nečné rozřešení krise může nastati i po delší
době, snad teprve ve druhé polovině září. Orgán
hr. Apponye pokládá na př. za samozřejmé, že
positivni zprávy mohou se očekávati teprve po
králově příjezdu do Pešti a po audiencích na bu-
dínském hradě, při čemž prý převládá mož-
nost, že konečné rozhodnutí krá-
lovo stane se teprve za několik ne-
děl. Panovník opusti totiž Pešť dne 30. srpna
(dle jiných zpráv již 29. srpna. Poz. red.) a ne-
podaří-li se krisi rozřešiti do té doby, bude
možno nit vyjednávání navázati teprve zas ve
druhé polovině září, poněvadž prvou polovinu
zaberou návštěvy panovnické a vojenská evi-
„Pester Lloyd“ klade velikou váhu na to
jaké zprávy o stavu země podají panovníkov
osoby, jež jsou pozvány k slyšení. „Mezi politiky
povolanými k audienci — píše „P. L.“ — ne
nachází se sice žádný člen strany neodvislosti,
jest však jisto, že také příslušníci liberální strany
kteří budou miti příležitost, rozvinouti své ná-
zory před korunou, budou hájiti do ně-
které míry národní požadavky.
Lloyd
P L
Praha
Pešť
Uhry
Poza
11
article
Zdali pak se rozhodnutí stane ještě za pobytu
J. V. v Pešti nebo později, nedá se předem pově-
děti. Jisto jest jen tolik, že se rozřešení nebude
odkládati.
Z opatrných poznámek obou peštských liste
vysvítá, že brzkého rozřešení krise nadíti se
nelze, že po vyslechnutí peštských státníků na-
stanou nové porady s odborníky vojenskými, snad
také se zástupci druhé poloviny říše, slovem, že
musíme býti připraveni na delší vyjednávání, za
kteréhož stav věcí v Uhrách zůstane v témž
stadiu, v němž se nachází nyní. Potrvá tedy i na-
dále ex-lex, nebude odvodu k vojsku ani v září
a uherští občané, kteří si dosluhují nyní třetí rok
vojenské služby, ponecháni budou u pluků až do
konce roku, jakž připouští vojenský zákon
Správu země povede pak kabinet hr. Khuena-
Hedervára provisorně dále.
Za všeobecného vystřizlivění klesá přirozeně
i míra národních ústupků, které se
mohou pokládati za splnitelné. V liberál-
ních kruzích peštských nadějí se národních
ústupků pouze v trojím směru, totiž: 1. reformy
v uherských vojenských ústavech v tom smyslu
že bude při vyučování více dbáno jazyka maďar
ského; 2. přeložení uherských důstojníků z Ra
kouska do Uher, pokud to bude možno
a 3. uvedení maďarského jazyka do vojenských
soudů v Uhrách, až uplyne určitá, okolnostmi
daná přechodná doba. O jiných ústupcích, jak
se sděluje z Pešti vídeňskému „Zeitu“, nemůže
na ten čas býti řeči a jestliže strana neodvislosti
odmítne tyto ústupky, může se prý snadno stát.
že v čelo nové vlády místo politika, přinášejícíh
koncesse, bude povolán státník, který se odhodlá
potírati obstrukci násilím. Jedním z takovýeh
prostředků proti opposici bylo by prý roz-
puštění sněmovny a vypsání nových
voleb.
Pešť
Uhry
puštěný sněmovna
12
article
Z Krakova, 18. srpna. (Zakončení ra-
bínského sjezdu.) V poslední schůzi ra
binskéhosjezdu dne 14, t. m. přečefl rabín HMo-
rowitz prohlášeni, vypracgsané zxláštním vý
borem, týkající se stanovisha rabínského sjezdu
k revolučnimu hnuti. Osvědčení to, se-
psané v jazyku hebrejském, zní doslovně:
„My rabíni z různých zemi, shromáždění na
sjezdě krakovském, osvědčujeme veřejně přede
všemi, že od času našeho odchodu z dávné vlast
a rozprášení po rozmanitých koutech světa, jest
naše svatá povinnost, etiti dle předpisův tory
všechna práva a předpisy jakýchkoli států, zemí
vlád a úřadů, pod jichž ochranou přebýváme.
Přísně se tedy zakazuje každému židu, účastniti
se jakéhokoli revolučního neb anarchistického
ruchu neb snah, příčících se platným zákonům
aneb jim nepříznivých. Naopak osvědčujeme
důrazem, že jest povinnost každého pravověr-
ného žida, aby byl poslušen a dbalý zákono
státu neb země, jimž podlehá, ve smyslu pře-
svědčení, jež vyjádřil veliký a moudrý náš krá
Salamoun slovy: „Boj se za živa boha i krále!“
Opíraje se o výslovné znění tory, sjezd protestuje
proti všem nynějším i budoucím anarchistickým
a revolučním ruchům a snahám.“
Když osvědčení toto jednomyslně schvá-
leno, přijat návrh na zřízení mezinárod-
ního svazku rabínů. Rabíni každé země
budou tvořiti zemský svazek rabínský; jedno-
tlivé země sestoupí se ve skupiny, které si zvol
své důvěrníky a důvěrníci všech skupin budou
tvořiti mezinárodní representaci židovstva. Usne-
sení sjezdu důvěrníků mají míti ráz officiálný
budou závazna pro celé židovstvo. Po vyřízení
některých dalších formálností předseda Horowitr
sjezd ukončil.
Ze Záhřeba, 19. srpna. (Výtržn o st
v Zaprešicích.) Truchlivé události, k nim
na jaře v Chorvatsku zavdaly podnět vnucovane
Krakov
Záhřeb
Chorvatsko
13
article
čení.
maďarské nápisy a uherské prapory, nebyly
chorvatské vládě dostatečnou výstrahou pro bu-
doucnost. Záhřebská železniční správa vydala,
jak se dovídá „Obzor“, všem přednostům stanie
rozkaz, že mají dne 18. srpna, v den králových
narozenin, na nádražních budovách vyvěsiti pra-
pory uherský a chorvatský, ač dle platného do-
sud uhersko-chorvatského vyrovnání na území
království chorvatského jsou oprávněny pouze
prapory v zemských barvách chorvatských. Na-
řízení toto pobouřilo sotva uklidněné mysli lidu,
tak že s určitostí možno bylo očekávati nové vý-
tržnosti. Farář zaprešický, jenž zná své osad-
níky, schvalně si zajel do Záhřeba k bánovia
prosil jej, aby nedovolil na nádraží zaprešickém
vyvěšovati uherských praporů, nechce-li zby-
tečně drážditi obecenstvo. Ale zakročení farářovo
bylo marno. Uherský prapor na nádraží dne 18.
t. m. vztyčen a na jeho ochranu vyslána celá
četa žandarmů, jež v osudnou chvíli prapor sice
uhájila, ale za cenu dvou životů, osmi těžcea
deseti lehčeji raněných sedláků, kteří přitáhli,
aby nezákonný prapor s nádraží strhli. Panovní-
kovy narozeniny byla prvá příležitost, při které
nový bán hr. Pejačevič měl osvědčiti svou prozí-
ravost. Dokázal, bohužel, že neumí nic lepšího,
než kráčeti ve stopách svého předehůdce, zbro-
cených krví a prosáklých slzami nevinných obět.
Pejačevič
Záhřeb
14
article
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 20. srpna.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 20. srpna.
Zákulisí rakouského veta proti Rampollovi.
„Novoje Vremja“ dovídá se z Říma zají
mavých podrobnosti, jak došlo na rakouské veto
proti tomu, kdyby kardinál Rampolla byl zvolen
býval za papeže.
Veto bylo namířeno předev ším proti
Rusku. Za Lva XIII., díky Rampollovi, Vatikán
nepřestával nabádati ruské Poláky ke klidu
a k poslušenství ruských úřadů. Poláci se těmto
radám poddávali a tak znenáhla došlo k lepšímu
poměru mezi nimi a Rusy. Avšak v Římě bylo
i jest mnoho polských intrikánův monsignorů,
jichž hlavou byl kardinál Ledochovský. Ti ma-
řili pokojné dílo Rampollovo a Lva XIII. Jak-
mile Lev XIII. zesnul, tito propagandisté zdvihli
hlavu a napjali síly, aby opanovali a dostali za
papeže muže jiného druhu, než Rampolla a Le
XIII. Přání výbojných polskýc
kněží sešlo se s přáním císaře Vi-
léma, jehož politika potřebuje, aby katoličtí
Polácí nevycházeli z nepřátelství k pravoslavným
Rusům. Císař Vilém chtěl překaziti zvolení Ram-
pollovo. Za tou příčinou otázal se nejprve ra-
kouského císaře, zdaž by nedal veto proti Ram-
pollovi, že by se tím Německu velice zavděčil.
Císař František Josef nedal určité odpovědi, ne-
chtě učiniti kroku, Rusku nepříjemného. Zatím
zahraničný ministr německý pokoušel se o to
u vlády italské, Ale i ona váhala. Vídeňský kar-
dinál Gruscha vyslovil se proti vetu. Tu Poláci
rozhodli se obrátiti se na krakovského kardinála
Puzynu, jenž je v důvěrných stycích s hr.
Rampoll
Polák
Rus
Ledochovský
XIII
Vilém
František Josef
Puzyn
Praha
Řím
Rusko
Vatikán
Rama
Německo
Novoj Vremja
Rampoll
za Lev XIII
mil Lev XIII
15
article
Goluchovským. Na Puzynovy domluvy
Goluchovský vzal na sebe úkol získati císaře
Františka Josefa pro veto. Císař konečně svolil
s podmínkou, že nebude proti tomu vláda italská.
Ale vláda italská nemohla se pořád ještě rozhod-
nouti. Nebyla neochotna podporovati kandida-
turu Rampollovu, ale za jistých podmínek. Sám
král byl pro Rampollu. Ministr Zanardelli očeká-
val, že mu ti kardinálové, kteří chtějí voliti Ram-
pollu, učiní určité nabídky. Hlavní, co žádala
italská vláda, bylo, aby Rampolla, stane-li se
papežem, nepřekážel eizím panovníkům, chce-li
se jim navštíviti Řím. Nemoha se dočkati určité
odpovědi, Zanardelli vzkázal rakouskému vy-
slanci, ať si Rakousko dělá, co chce. Na to císař
František Josef telegrafoval svému vyslanci při
dvoře italském, aby dal veto proti volbě Ram-
pollově. Ostatní je známo.
Řeč Poincarén k učitelům.
Veliký sjezd učitelů v Marseille, kde pro-
nesl ministerský předseda Combes řeč velebíeí
a hájící skutky nynější vlády, byl využitkován
na mnoze pro snahy stran protivlasteneckých
oficiální jeho hymnou byla piseň revolučních
dělníků »Infernacionála«.
Dne 18. t. m. promluvil k učitelům, shro-
mážděným na výročním sjezdu v Mense, bývalý
Puzynův
Goluchovský
František Josef
Zanardelli
Rama
Řím
Rakousko
Marseille
Mensa
16
article
V drobném prodejír
zaaní číslo o sobě . . . za s
edpol ední .
. . . . za 2 h
Ve Hlialkách na veakovso
tauní číslo. . . . . . ..
odpolédní . . . . . . . . 5 h
Inseráty
platí se hotevé rapř a
Přežplscení a inserty přijtmá sdmlní-
strace v Marinnsko ulicí č. 3.
Toin pacházejí adi těš radaskn
tlskárna a eapsdíce „Národnich Lááistá“.
Rukopisy se narraetji
Marinnsko ulice
Národnich Lááistat
17
article
ministr, senátor Poincaré, jenž patří mezi
největší řečníky a politiky strany rozhodně re-
publikánské a jemuž nelze vytýkati naciona-
lismus, ani klerikalismus. Poincaré ve své
řeči kladl učitelům na srdce především povin-
nosti vlastenecké. Varoval je před tím, aby
se dávali zneužívati k politickým a volebním
rejdům. Učitelové dbají eti, pravil, aby byli nad
stranami a jejich pomíjejícími vůdci i programy.
Jsou upřímnými republikány, loyálně slouží
vládě, ale nezapomínají též, že jsou vychovateli,
k nimž mají důvěru rodiny různých vyznánía
přesvědčení. Škola musí být neutrální a pový-
šená nad boj stran. Povinností a pravidlem
řádného učitele budiž: milovati vlasť a sloužiti
ji s úplnou oddaností, býti v politickém bra-
trství k spoluobčanům a hájiti všecky politické
svobody vlasti. Poincaré dále projevil pře-
svědčení, že se nenajde učitele, jenž by se
rouhal slavné minulosti francouzské a že nikdo
nepopře krásných výchovných vlastností velkých
stránek z historie vlastenecké.
Poincaré
18
article
Anarchie v Porsii.
Přes Petrohrad docházejí neutěšené zprávy
z Persie, líčící poměry v ní jako velice vážné.
Opravdová anarchie zavládla zejmena v Tabrisu,
kde obyvatelstvo jest rozhořčeno na nového gu-
vernéra, chráněnce korunního prince a vypo-
vídá mu poslušnost. Ani v Ispahanu, Chorasanu,
Širasu, Farzistanu, ano ani v Teheranu nejsou
celkem poměry lepší, protože i v nich vzmáhá se
v lidu nespokojenost a na všech stranách po-
vážlivě to kvasl.
Kritická tato situace není nikoho tajnaa
šach nařídil, aby se vyslalo 30.000 vojínů, kteří
by nespokojence znovu uklidnili. Avšak jeho roz-
kazu nebylo lze prověsti, protože k mobilisaci
vojska není peněz. Persie má 80.000 mužů voj-
ska, ale jenom na papíře; horší ještě věcí je, že
málo početné vojsko v činné službě vzpírá se
vytrhnouti do pole, protože již po několik let
nevyplácí se mu žold.
Širas
Farzistan
Petrohrad
Persie
Tabris
Ispahan
19
article
Japonsko a Rusko.
Na poplašné londýnské zprávy o poměrech
ve východní Asii jako chladná sprcha působiti
musí prohlášení, které učinil v těchto dnech
londýnský vyslanec Japonska vikomte Hay aši
vůči zástupci tisku. Hayaši pravil: »Není
možno věřiti, že by Korea podmaněna byla Ja-
ponskem, neboť nelze přece beze všeho bráti
některé zemi její samostatnost. Co týče se jme-
nování místodržitele pro ruskou východní Asii,
dosazování vysokých úřadníků v sousedních ze-
mich nedotýká se přece zájmů jiných států.
Z otevření Sibiře a Mandžurska těžilo by ob-
chodně Japonsko právě tak, jako Rusko. Okku-
pace Mandžurska japonský obchod jen pozvedla.
Otázka, zdali by Japonsko ve válce s Ru-
skem bylo osamoceno, je závislou na tom, zdali
by bylo v zájmu jiného státu, aby zakročil.
Hayaši však nevěří, že by se neodvislost Japon-
ska kdy octla v nebezpečí. Pokud Japonsko ne-
bude agressivním, nemá se čeho báti. Jeho
vláda všechny zprávy o nastáva-
jíeí válce odmítá jako bezdůvodné.
Rusko snaží se s Japonskem vycházeti
vskutku způsobem smířlivým, rovněž i Ja-
ponsko s Ruskem a válka nepřinesla by pro-
spěchu žádnému z nich. Dojde-li na Balkáně
k vážným nepokojům, obrácena bude pozornost
Ruska na něj, ale Japonsko žádným způsobem
nebude z toho těžiti a nebude naléhati
na vyklizení Mandžurska.
Kromě Anglie — končil vyslanec — nemá
Japonsko s nikým v Evropě spojenecké smlouvy.
Vláda jest se spolkem s Anglil velmi spokojena
a spolek tento jest v lidu velice populárním.
Hay
Japonsko
Rusko
Asie
Korea
Sibiř
Balkán
Anglie
Evropa
20
article
Výstavy.
Výstava v Hořicích.
Výstavy.
Výstava v Hořicích.
Školství.
Hořice
21
article
Vynikající místo ve školské výslavce výstavy
hořické zaujímají školy odborné; na počet není
tu sice mnoho škol zastoupeno, ale kollekce vystavené
názorně ukazují ten který cíl, ke kterému každá jedno-
tlivá škola spěje. Škoda jen, že ne všechny školy od-
borně, jež v Hořicích vystavují, přidržely se jedině
správného u této katezorie učebných ústavů principu:
Hořice
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z královské míčovny.
Obrázek dávných mravů.
Sděluje Václ. Schulz.
Nebyl k žertům příliš nakloněn pan Vrati-
slav, purkrabí z Donína a na Benátkách, když
dne 12. srpna 1593 zavítal do míčovny na hradě
pražském! Zle se pohněval, když pan Lacekze
Šternberka na Planici a Zelené Hoře na zna-
mení, že ve hře dále pokračovati nemíní, hodil
na zem raketku, jež panu z Donína u samých
nohou vybuchla.
Pan Lacek ze Šternberka se omlouval, že
raketku úmyslně k němu nehodil, ale pan z Do-
nína nevěřil a nařkl pana souseda již na od-
chodu ze lži. Po cestě na náměstí Hradčanském
nařknutí stále opětoval a konečně pana Lacka
udeřil pěstí ve tvář, až krev tekla, a nad to ještě
rapírem v levou nohu jej zranil. Nyní i pan Lacek
dobyl tulichu svého z pochvy a vrhl se na útoč-
níka. Ve rvačce hnali se oba páni dolů až do
Úvozu, ztrácejíce kusy oděvu po cestě. Pan
Lacek ze Šternberka poležel si potom několik
neděl doma.
Pozdraviv se, podal na pana Vratislav
z Donína dvě žaloby na soudě komorním králov-
ství českého. V první jej obvinil, „že, když ve
čtvrtek po památce sv. Vavřince 1593 po rynku
města vrchního Hradčan šel, na něho žádné péče
nemaje,“ on jej ke krvavé rvačce svedl a to
„tak vejtržně pod řádem a právem a zvlášťtu
Václ
Schulz
Vrat
Lacekz
Lacek
Vratislav
svatý . Vavřinec
Donín
Benátky
Šternberk
Planica
Hradčany
23
article
hned za branou zámku hradu pražského, kdež
JMt. císařská jakožto král český svou bytností
býti ráčí.“ Protož týž Vratislav purkrabí z Do-
nína, „aby stál a jemu, panu Ladslavovi z Štern-
bergka z též vejtržnosti práv byl.“ V druhé ža-
lobě žádal, aby pan Vratislav z Donína „položil
tulich voliký, s zuby do něho vypilovanými k za-
držení a vytočení rapíru přistrojený, braň svou,
ten a ne jinej, kterýž jest tehdáž, když jest jej
pana Ladslava — rapírem, braní svou, pobodl
a zranil, na pasu zavěšený při sobě měl.“
Ale i pan Vratislav žaloval pana ze Štern-
berka a sice proto, že na něj „tulichu braně své
dobyl a tejmž tulichem dříve, nežli jest on braně
své dobyl, na něho bodl a i sukničku na životě
jeho probodl, chtěje jeho probodnouti a zamor-
dovati.“
Byli tedy vyslýcháni svědci, kteří tehdy
pány pozorovali. Výpovědě tří svědků a sice To-
máše Davida, měštěnína na Hradčanech, Ondřeje
Vratislav purkrabí
Ladslav
Štern
Vratislav
Ladslava
David
Ondřej
Donín
Hradčany
24
article
Štorka a Jana Kavky z Hulčína, které zaneseny
jsou v Registrech svědomí soudu komorního, do-
plňují se navzájem a líčí srážku způsobem velmi
názorným. Buďtež zde proto doslovně uvedeny
Tomáš David, měštěnín na Hradčanech, uči-
niv přísahu podle práva, svědčil takto: Jak jest
nejprv pán ráčil hrát v „polhauzu“, přišel pan
Vratislav z Donína a stál. A pan z Šternbergka
hodil ragetu na zem. Pan Vratislav řekl, proč na
něho ragetu hodil na zemi mezi nohy. Pan Štern-
bergk řekl: Já nehodil na vás, ani nemyslím na
vás, ani sem neviděl státi. Tu pan z Donína
podruhý řekl, že jest pravda, že jest na něj ho-
dil. A pan z Šternbergka podruhý pověděl, že
jest naň nehodil. V tom pan Vratislav z Donína
obrátil se s pacholetem, kterýž míčů dává. Tomu
řekl: Zrádče, bodej tě sto hromů zabilo, že jest
hodil! A pachole pana z Donína, že jest nehodil
než ten obyčej jest zachován, kdo nechce hráti
když přestává, že hodí každej rogett na zem.
Štorek
Kavka
Hulčín
Tomáš David
Vratislav
Štern
Hradčany
Donín
25
article
Tak pan Lacek z Šternbergka vzal plášť a rapír
a šel z polhauzu pryč. A pan z Donína vždy z
ním šel a vždyckny na něho hrozil, že jest na
něho s regetem hodil. A pan Šternbergk mu řek,
aby v těch místech pokoj dával, že mu žádný
příčiny nedává; aby na něho rogett házeti měl,
že tomu odpírá, pravic, dá-li mu k tomu jistou pří-
činu. Tak p. Lacek z Šternbergka na Hradčany šel
mimo duom pana arcibiskupa; a vždyckny na
něho broukal. A když přišel před duom pana
hofmistra,*) pan Vratislav z Donina pana z Štern-
bergka jest se strhnouti nechtěl a vždyckny více
na něho pána foukal a broukal, nejednou než
několikrát za lež mu dával. A když kostela sv.
Benedikta na Hradčanech pominuli, u toho rohu
proti šatlavě, nežli pan z Sernbergka Lacek ne-
nadál se, tu jest pan z Donína pana Šternbergka
pravou rukou pěstí v tvář uhodil, až krev tekla;
potom odskočil a vytrhl rapír a tulich na něho
pana Lacka, nežli on vydobyl rapír, pichl pána
de levýho stehna. A pan Ladslav nemohl k kordu
přijíti tak brzo; tak vydobyl tulich a na něho
běžel a štich mu vyhodil, až mu kus rapíru
*) Nejvyšším hofmistrem kr. č. byl tehdy pan
Lacek
Šternbergk
Vratislav
Štern
svatý . Benedikt
Šternbergka
Ladslav
Donín
Hradčany
26
article
Jiří starší Popel z Lobkovic na Libochovicích
Jiří starší Popel z Lobkovic na Libochovicích
skočil. Tak pan Lacek z Šternbergka viděl, že
jest proboden, tak na něho běžel s tulichem a
píchl třikrát na pana z Donína, ale nešel naskrze.
A pan Vratislav z Donina, že jest ho již probodl,
křičel. Tak oni potom fríd vzali. Tak pan Lacek
z Šternbergka šel domů upřímo a pan z Donína
vždyckny za něho až ku pánů Kvintusů duom
s dobytejm kordem a tulichem a křičel vždycky
pan Lacek jestli dobrej, aby přišel, aby se bránil
A pan Ladslav šel upřímo domů a nepovědě
mu ani slova. A potom pán ležel několik neděl
Musil se dáti hojiti. Více nevím.
Andres Štork, JMti, císařské puxsenšponer
učiniv přísahu, podle práva, svědčil takto: Když
sem chtěl ke dvoru jíti, tu mně potkali ti páni
před domem pana arcibiskupa. Tu sem nejprv
slyšel, že on pan z Donína panu Ladslavovi z
Šternbergka jest řekl: Ty lžeš! A tak s slovy
šli spolu až k zlatníkovu domu na Hradčanech
proti šatlavě. A tu sem já viděl, že on z Donína
jeho pana z Šternbergka rukou pravou udeřil
v tvář, až krvavil, a hned zbraň svou vytrhl a
tulich a píchl na pana z Šternbergka. Tu jest on
pan z Šternbergka jemu z Donína s tulichem ten
štich srazil, že mu ten štich do nohy přišel; a
byl boden v nohu on z Šternbergka. A on z Štern-
bergka pichl tulichem jeho z Donína, ale nepro-
šlo naskrze. Potom šel jest on z Šternbergka
k domu svýmu. Tehda běžel jest on z Donína
po něm a měl zbraň dobytou a křičel po něm;
Ty hudlaři z Šternbergka! aby se s ním bil. Ale
on pan z Sternbergka šel jest raněnej domů
a zuostal doma. Více novím.
Popel
Lacek
Vratislav
Šternbergka
Kvintus
Ladslav
Musil
Štork
JMt
Štern
Lobkovice
Libochovice
Donín
Hradčany
Šternbergko
27
article
Jan Kavka z města Hulčína učiniv přísahu,
podle práva, svědčil takto: Toho sem povědom,
když můj pán pan Vratislav purkrabě z Donína
přišel do polhauzu, rozprávěl s jedním pánem,
položivše se na štrancích. Pan Ladslav z Štern-
bergka hrál v míč a něco se hněval; hodil rakotli
na zem, až k mýmu pánu blízko udeřila. Potom
šel z polhauzu. Tu můj pán za ním šel. Tu spolu
mluvili a rozprávěli, až potom sobě v hrdlo lží
nadávali. Ale nevím, kdo jest začal. Předce šli
spolu až k šatlavě na Hradčany. Tehda u zdi
pán můj dal mu znak pěsti. A tu pan Ladslav
z Šternbergka hned se s ním svázal a hnali se
dolů až do Úvozu. A já zbíral panský pantofle,
plášť a biryt. A tu křičeli, že pan z Šternbergka
pod pláštěm měl tulich dobytý široký. A byl již
můj pán probodnutý tím tulichem skrze sukničku.
Potom pan Ladslav z Šternbergka uskočilv
stranu. Můj pán ho napomínal, podle poctivosti,
aby se mu bránil; on předce domu šel a brániti
se nechtěl. Víc nevím.
K nalehání přátel smířili se později roz-
vadění pánové a odvolali žaloby své, jak o tom
svědčí poznámka v registrech soudních ze dne
18. října 1595: „Pan Vratislav purkrabě z Do-
nína i také pan Ladslav z Šternbergka, oba osob-
ně před úřadem soudu komorního království če-
ského přiznali se, že o toto obeslání a vejtržnost
jest mezi nimi stranami smlouva. A tak jest
toto obeslání k žádosti stran přetrženo.“ Ale
žaloby i svědectví zůstaly v registrech soudních
pro budoucí pamět!
Kavka
Vratislav purkrabě
Ladslav
Štern
Předce
Šternbergka
Hulčín
Donín
Hradčany
úřad soud komorní království če