1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 73. ze dne 14. března 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Zázračně zachráněna. Z Říma se ozna-
muje: Způsobem takřka zázračným byla těchto dnů
devítiletá dívka zachráněna od jisté smrti. Dívka, jež
byla samotna v pokoji sedmého patra v jedněch z vel-
kých nájemnických kasáren na via Mazzini, vyložila
se z okna, jdoucího na dvůr, tak daleko, že pozbyla
rovnováby a spadla. Padla vrchní částí těla a tváří
na silný železný drát, pnoucí se přes dvůr ve výši
třetího patra. Drát se přetrhl, ale dívka zachytila se
rukama jednoho konce, takže drát takto zatížený
švíhl velkým obloukem do otevřeného okna druhého
patra, u něhož právě byla zaměstnána statná žena,
třicetiletá porodní bába d'Antoniova, a mrštil dívku
do její náruče. Možno si představiti úžas milé pa-
ničky, když jí vletěla do náruče dívka, jakoby spadlá
s nebe. Mimo odřeniny ve tváři a na rukou neutrpěla
zachráněná nijaké pohromy.
= Krejčovský úskok. Anglický jeden časo-
pís přináší zpravu o chytrém kousku krejčího, jenž
se chtěl chránit před zákazníky špatně platícími.
Mazzini
Antoniův
Řím
4
article
Mladý jakýs krejčí hodlal otevříti krám v jednom
větším městě anglickém, ale poněvadž se obával, že
od samého počátku bude přetížen dluhy, připadl na
zajímavý prostředek, aby zjistil málo spolehlivé pla-
tíče mezi obyvatelstvem, od nichž očekával, že na-
jisto se pokusí, získat si u něho úvěr. Zaslal do
místního listu následující insert: »Mladá dáma, hezká
a velmi bohatá přeje si vejíti ve styk s pánem z
dobré rodiny za příčinou sňatku. Dáma ničeho ne-
namítá proti tomu, zaplatiti dluhy svého příštího
manžela (jichž výše však musí býti udána.) Nabídky
s fotografiemi pod šifrou H. Z. expedici«. — Počet
odpovědí a fotografií byl ohromný. Podnikavý krejčí
prohlédl si fotografie a zapsal si jména a adresy
jejich majitelů do knihy s nápisem: »Špatní platiči.«
Když pak některý z nich hodlal geniálního krejčího
poctíti svou zakázkou, byl se zdvořilou omluvou o-
mítnut. A závod krejčího utěšeně vzkvétá.
5
article
= Sensační vynález. Z Curychu se ozna-
muje: Fotograf Vautier v Grondsonu učinil vynález
nanejvýs důležitý, neboť se mu podařilo, sestrojiti
přístroj, jímž umožňuje podrobnou, zřetelnou foto-
grafii do dálky. Vynález zkoušen v generálním stábu
švýcarském se skvělým úspěchem. Z Iverdontu foto-
grafována hora Saentis, vzdálená v přímě čáře 210
kilometrů a obraz byl tak zřetelný, že byly úplně
zřetelně patrny veškere podrobnosti na malých sala-
ších. Přístroj sestává z roury tři metry dlouhé, jejíž
konstrukce jest dosud tajemstvím vynálezcovým.
= O krali Edvardovi VII. vypravuje jakýs
anglický turista v jednom londýnském časopise ná-
sledující anekdotu z doby, kdy nynější král byl ještě
princem Walesským. Před několika lety jel následník
trůnu anglického do Paříže incognito pod jmenem
»baron Renfrew«. Zatím co prine Walesský se svým
průvodčím meškal v jakés obrazárně, byl svědkem
hlasitého hovoru ve své blízkosti. »Sázím se,« pravil
kdosi, »že to je prine Walesský.« — »Dobrá, příjí-
mám sázku,« odpověděl druhý, »ale kterak to roz-
hodneme?« — »To bude má věc,« odpověděl první.
Vautier
Edvard VII
Walesský
Curych
Paříž
Renfrew
6
article
— Na to obrátil se k průvodci princovu, pokynui
mu, že by s ním rád mluvil a pošeptal mu: »Není
váš přítel princ Walesský?« — »Nikoli, pane,« od-
pověděl průvodčí princův. »Tento pán se jmenuje
lord Renfrew.« — Tazatel vrátil se ko svému sou-
druhu a pravil: »Prohrál jsem sázku, ale ať visím.
jestliže v celém seznamu lordů naleznu nějakého
lorda Renfrewa . ..«
= Drobotiny z Italie. Italské listy z posled-
ních dnů obsahují celou spoustu sensačních zpráv.
Z Nenpole se oznamuje, že blíže Capodimonte za-
vražděn byl mladý lékař dr. Filippo Massari svým
starým sluhou Morellim. Před nějakou dobou ukradl
Morelli svému pánu 50 lir a ke krádeži se také při-
znal. Lékař však přes to přese všecko ponechalsi
jej ve službě a chtěl mu toliko měsíčně strhovat5
lir z jeho služného. Avšak sluha, jemuž to nebylo
vhod, vrhl se na svého spícího velitele s břitvoua
usmrtil jej způsobem přímo bestiálním. — V Římě
zatčen byl student farmacie Salaris pro podezření,
že zavraždil studenta Scopeccea. Před několika nedě-
lemi nalezen byl Scopecce ve svém bytu zavražděn.
Pocházel ze zámožné rodiny a vedl v Římě lehko-
vážný život, při čemž přicházel ve styky také se
všelijakou sebrankou. V těchto kruzích také z po-
čátku hledán vrah, ale bez výsledku. Student Salaris
byl soudruhem Scopecceovým ve studentském spolku
a když kollega jeho zavražděn, navrhl ve spolku
smuteční slavnost za něho a frásovitý soustrastný
telegram rodině. Je-li těžké podezření, jež naň uva-
leno, oprávněno, ukáže vyšetřování, jež se vedes
velkou horlivostí. — Ve Florencii okradena byla
manželka ruského plukovníka Volkova na své vileo
skřínku se šperky a hotové peníze v úhrnné ceně
150.00 lir. Zloděj byl již dopaden. Jest to Ital
Credenza, náležející ke služebnictvu okradené dámy
a byl zatčen v bytě své milenky.
Walesský
Renfrewa
doktor
Massari
Morelli
Salaris
Scopecce
Scopecceův
Volkův
Ital
Credenzo
Renfrew
Řím
Florencie
Italia
7
article
= Smi se kouřit v kupé pro dámy
Z Brusselu se oznamuje: Nová sporná otázka za-
městnává zdejší společenské kruhy a zejmena mezi
dámami vznikly prudké polemiky o nejnovější afféře,
jež ostatně způsobena byla dámami. Jde tu o otázku,
smí-li dámy v kupé pro dámy kouřit. Sporná tato
otázka nebyla vyvolána theoretiky, nýbrž praktickým
případem. Ve vlaku, jenž se chystal k odjezdu na
jižním nádraží brusselském, usedla pasažerka do kupé,
vyhraženého damám. Urovnala svoje zavazadla a
chtéla se zabrati do čtení. Krätce před odjezdem
vlaku vstoupila do kupé jiná dáma a rovněž se tu
uvelebila, načež vyňala z elegantního pouzdra ciga-
retu a největšímu úžasu spolucestovatelky ji zcela
znalecky zapálila. — »Madame!« zvotala poděšená
nekuřačka, »to není kupé pro kuřáky, zmýlila jste
se.« — »Nikoli,« odpověděla klidně kuřačka; »zde
jest damské kupé, ovšem: nesmí sem tudíž žádný
muž. Ale nikde zde nevidím návěští, jež by dámé
v damském kupé zapovídalp kouřit.« Následkem toho
byla hádka, v níž v nemalém rozčilení protřepán
značný kus ženské otázky. Konec sporu byl, že dáma
klidně kouřila dále a její spolucestovatelka přes to
a na štěstí neutrpěla škody na svém zdraví. Malá
tato a fféra záhy se roznesla a tak dostal se spor do
veřejnosti. Práva konření zastává se dosud ovšem
jen menšina, jež zastává požadavek, že správy drah
jsou povinny poskytnouti kouřícím damám tytéž vý-
hody, jako mužským kuřákům.
= Morální policie. Ze Lvova se oznamuje!
V jednom zdejším uměleckém obchodě vystavena
byla fotografická reprodukce obrazů polského malíře
Bredta, »Tři gracie«, jež lákala četné obecenstvo.
Policejní strážník, jenž se byl rovněž na obraz po-
díval, vešel do krámu, aby obraz byl odstraněn.
Bredt
Brusel
Lvov
8
article
»Proč?« tázal se majitel obchodu. »Poněvadž jest
nemravný«, odpověděl policista. Majitel závodu po-
krčil odmitavě rameny. Hodinu potom dostavil se
do obchodu policejní komisař a žádal jmenem zakona
odstranění závadného obrazu. Tentokrát ovšem musil
se obchodník podrobit a »Tři gracie« zmízely z vý-
kladní skříně. — To jest policfe. Ale co řeknete tomu
že v některých gymnasiích v Čechách odstraněn z
školní knihovny ročník »Světozora«, obsahující re
produkci známého Hynaisova obrazu »Soud Pari-
sůve?
Zemřelí v Praze.
Dne 8. března 1901: Kramolín Ladislav, sy
nádenníka, 7 měsíců, 85—VI. Ečer Otakar, syn číš-
níka, 15 dnů, 1952—II. Zahradníček Josef, c. k. nad-
strážník v. v., 60 roků, 706—VII. Černý Jindřich,
úřadník při dráze, 53 roky, 114—VII. Čubová Marie,
vdova po truhláři, 67 roků, 372—III. Čuba Václav,
listonoš, 64 roky, 506—I. Zabranský Bedřich, syn
dělníka, 5 roků, 595—VII. Švehlová Anna, manželka
sedláře, 25 roků, 721—VII. — Ve všeobecné
nemocníci: Jirka František, dělník, 35 roků.
Štros Josef, býv. obuvník, 60 roků. — U milosrd-
ných bratří: Luxa Antonín, zedník, 26 roků.
Střihavka Matěj, krejčí, 64 roky. — U A lžběti-
nek: Pilařová Josefa, vdova po knihaři, 66 roků.
V chorobinci: Pelikán Tadeáš, dozo rce,
53 roky.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 14. března.
160. hra v předpl.
4. čtvrtka.
Poprvé :
Dafnis a Chloe.
Komická opereta o 1 dějství. Složil J. Offenbach.
Přeložil V. J. Novotný. Dirigent M. Anger. Režisér
Adolf Krössing.
Hynaisův
Pari
Ladislav
Ečer
Zahradníček
Josef
Jindřich
Čubová
Marie
Čuba
I Zabranský
Bedřich
Anna
Střihavka
Tadeáš
Král
Dafnis
Chloé
Složil
J Offenbach
V J Novotná
M Anger
Krössing
Čechy
Praha
Kramolín
národní divadlo
Jirka František
Luxa Antonín
Pilařová Josef
10
article
Terpsichora.
Balet o osmi obrazech od Ad. Thalassa. Hudbu
složil Leo Pouget. Baletní mistr Achille Víseusi.
Dirigent Moric Anger.
Po operetě »Dafnis a Chloě« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Ada
Pouget
Achilles
Anger
Dafnis
Chlo
11
title
Švandovo divadlo na Smichově.
Smichov
Švandův divadlo
12
article
Ve čtvrtek 14. března.
13
article
Začátek v 7 hodin.
Ve prospěch pana Jindřicha Edla.
Blázinec na cestách.
Fraška o 3 jednáních. Napsal C. Laufs, přeložil J.
Kübnl. Režisér pan Jan Kubík.
6160
Edl
Fraško
C Laufs
J Kübnl
Kubík
14
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve čtvrtek 14. března.
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch režiséra pana B. H allv.
Poprvé: Chudý písničkář.
Obraz ze života se zpěvy o 4 jedn. volně, zpracoval
J. Míkuláš Boleslavský.
Král
J Míkuláš
Pištěkův divadlo
16
article
kam zmizel. Po dlouhé době jsme se z jeho dopisu do-
věděli, že jest na Kavkaze, že změnil svou husarskou
uniformu, dal se přesaditi k pěchotě a slouží tam na
Kavkaze, kde neustále bojují Rusové s Čerkesy .
— Jakže, tím bylo všechno skončeno? zvolala
Ljubov Petrovna.
— Tím se to neskončílo, odpověděla s novými roz-
paky a vzdechnutím Anna Vasiljevna.
— Navrátil se z Kavkazu? A brzy ?nos lo-
— Ne brzy; byla jsem již sedmý rok vdaná a měla
jsem synáčka Pavlíka. Byl tehdy čtyřletý — Galečka
nebyla tenkráte ještě na světě — byl to náš jedináček
a byl tak slaboučký, chorý . ..
Anna Vasiljevna umlkla, — nejspíše pláče, —
napadlo mně, jako obyčejně, vzpomene-lí si na
svého Pavlíka — a pak pokračovala: Přijdu jednou
k Fomu Bogdanoviči. Sedí, čte psaní a pláče. Psal mu
Timofej Jevgrafič, že mu koule vníkla do prsou, pokra-
čovala Anna Vasiljevna úryvkovitě, že ho zvedli jako
mrtvého z onoho místa, kde padl, a že se domníval, že
nemůže zůstatí na živu. Ležel čtyři měsíce v nemocnici,
ale přese všechno namáhání nemohli lékaři kouli vytáh-
nouti . . . K čemu však dlouhé vypravování. Také na
Kavkaze nedosáhl svého cíle, musil jít na odpočinek.
Udělili mu kříž a důstojnost majora — sloužil tam
dobře — a poslali ho s bohem . . . Tenkráte přijel
opět k nám.
— A ubytoval se v Bogdanovsku ? ptala se Ljubov
Petrovna.
— Ne. Foma Bogdanovič mu pronajal Selišče, které
má nyní v nájmu ten starý Polák. Tam se usadil a stal
se hospodářem.
Rus
Čerkes
Ljubov
Anna Vasiljevna
Navrátil
Pavlík
Galečka
Bogdanovič
Jevgrafič
Selišč
Polák
Kavkaz
17
article
a byl blízký příbuzný a přítel Fomy Bogdanoviče. Jezdili
spolu k nám do vesnice, když jsem byla zcela mladou
dívčinou.
— A byl hezký člověk, tetinko?
— Hezký, Ljubočko, jen že byl nehodný, hlava
lehkomyslná; z lepšího domu by mu byli dcerku vůbec
nedali. Byl z bohatého rodu a jediný syn, brzy však
osiřel. Sloužil u husarského pluku v Berdičevu a za čtyři
roky byl s jměním hotov. Stal se žebrákem, ale ne pouze
vlastní vinou; platil dluhy za své soudruhy v setnině.
Když už nic neměl, přijel k Fomu Bogdanoviči, a můj
starý právě za mnou tehdy jezdil a bral jej vždy s sebou
k nám. Všichni u nás jím opovrhovali, považujíce ho za
nejšpatnějšího člověka. Div si z něho žerty netropili
k vůli kouskům, které prováděl v Berdičevě, kde prý
všechno utratil s děvčaty a v kartách prohrál. Bylo toho
u nás o něm plno. A on byl hrdý, nechtěl ukázati, že
v jeho srdci to vypadá jako v hořícím pekle, a všechno
o sobě sám povídá a sám sobě se směje. Já jsem mu
však dobře rozuměla a litovala jsem ho . . . Tím to také
začalo. Neustále jsem jen o tom přemítala, kterak v tak
mladém věku se sám zahubil, poněvadž mimo hodnost
důstojnickou neměl praničeho. Nebyl to člověk učený, ani
tak rozumný, aby se mohl domoci nějakého pěkného po-
stavení, a opět byl příliš čestným, než aby se stal soud-
ním zřízencem; byl by raději zemřel hladem, poněvadž
by na chudém člověku nemohl ani nejmenší poplatek vy-
dírati. Řeknu ti, Ljubočko, že byl dobrý, lidský, právě
jako můj Foma Bogdanovič, jejich celý rod jest již ta-
kový; potká-li někde mrzáka nebo starou žebračku nebo
slepce, hrajícího panduru — tu on tuze rád poslouchal
— sahá rychle do sáčku, zapomenuv, že nemá ani
zapomenutá otaska
201 —
Bogdanovič
Berdičeva