1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 20. srpna 1904
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
předpllácí o
v Praze v admínistraci
a měsíe
nětvt lta . . . . 6 K —
s dvojí denáškou
ra měa
nělrt leta . . . . 7 K 50h
ve slialách: 2 K 3o
ua něake.
Poštou:
p. . . . . 3 K 80n
s dvojí zísilkeu
zs nřsí
na čtnrt leta-
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Čifu, 19. srpna. (C.-B.) »Reuterova
kanceláře sděluje: Vůdcové džunk,
jež opustily minulé neci Port Artur,
sdělují, že 14. a 15. t. m. byly před
Port Arturem boje velikých rozměrů,
které 17. t. m. byly prý obnoveny
Japonci ztratili prý přes
20.000 mužů. Hlavní útok čelii
proti levému křídlu Rusů. Japonci
opevnili prý silně jimi dobyté tvrze
na pahorku liaotešanském a u Palun-
čenu a dvě tvrze vnitřní.
Z Čifu, 19. srpna. (C.-B.) »Renterova
kaneelář« sděluje: Japonský major
jenž donesl kapitulační podmínky do
Port Arturu, byl gen. Stesslje m
v každém ohledu zdvořile uvítán, ale
generál dal mu ihned odmí-
tavou odpověď. Major žádalo
třídenní příměří k pohřbení padlých.
ale také tu rozhodnutí znělo odmí-
tavě. Na to byl boj 17. t. m. o 10
hod. znovu zahájen. Uprchlíci
ruští, sem přibyvší, jsou si
jisti, že se pevnost udržía
prohlašují, že v Port Arturu
očekávají do 15 dnů příchod
posil od armády Kuropatki-
novy. Japonci na pravém křídle
Rusů dobyté vnitřní tvrze jsou tvrze
č. 3 a 4.
L. Z Petrohradu, 19. srpna. [8 hodi
večer.) (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.)
Včera přibyl do Moskvy vlak se šíle-
nými vojáky a důstojníky, obětmi
hrůz válečných. Na perrouu odehrály
se sečny srdcervoucí.
Dle pověsti kolující zbytek lod-
stva portarturského, ty lodi totiž, je
se nevrátily ani do přístavu, ani ne-
vpluly do neutrálních přístavů, plují
vstříc eskadře baltické. Obrněnei
byly nuceny vyplouti z Port Arturu
následkem bombardování. Křižák
»Pallada« byl prý skutečně potopen.
(Ostatní telefonieké a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Artur
Port
Japonec
Rus
Renterův
Port Artur
Petrohrad
Moskva
Reuterův
6
article
Odbytá nadutost japonská.
Odbytá nadutost japonská.
Japonci a jejich evropští spojenci, zvláště
pak mohutný tisk anglický, velmi dobře po-
stihli, že v nynější rusko-japonské válce jest
suggesce zvláště účinný prostředek na evrop-
ské mínění, dychtivě a nepromyšleně po nej-
novějších novinkách z bojiště hltavě sahající,
proto soustavným šířením tendenčně zbarvených
a zkroucených zpráv dovedli zahaliti veškero
ovzduší válečné, zvláště, pokud se týče Rusk
a jeho válečných prostředků takovým hustým
závojem ličených obav a předstírané malomoci,
že nyní již kde kdo, opakuje po nich bez-
myšlenkovitě všecka možná nechutenství —
o Rusku.
Počínají si při tom jako praví bursovní
jobři, kteří mají na mysli pouze okamžitý dojem
své intriky na ostatní spoluhráče, za jejíhož
působoní se snaží učiniti dobrý lov, naprosto
se nestarajíce o to, co dále bude následovati.
Nejmizernější úkol sehrávají jak Japonei
tak jejich pomocníci ve žlutém tisku s ruskou
Rusk
Rusko
Japonei
7
article
pevnosti Port Arturem a jejími bohatýrskými
obhájci. Jaká to již přímo nevyčerpatelná
spousta lží a klamů rozšířena od měsíce května
o této pevnosti, počínaje od zásob potravin až
po domnělou neoblíbenost jejího velitele, gene-
rála Stessla! Kolikráte již „dobyli“ Japonei
této námořní pevnosti za poslední tři měsíce!
Nejúčinnější kousek v této portarturské
žluté kampani zůstavil si sám mikado, jenž
náhle se objevil před zraky svých evropských
ctitelů v nejmodernější póse — humanity! Týž
mikado, který smělou nohou dupe v prach
všecky zásady mezinárodního práva, dává pro-
váděti přepadání odpůrce, aniž by byl vypo-
věděl válku, který vniká do neutrálních pří-
stavů a dává odvláčeti odzbrojené lodi; proti
němuž musí neutrální státy vyslati do přístavů
oněch válečné lodi, aby další přehmaty japon-
ské případně mocí brannou zarazily — tentýž
mákado náhle jat jest pocitem lidumilství,a
chtěje předejíti dalšímu krveprolévání před
Port Arturem, vyzývá Rusy, aby pevnost tu
vydali, a nabízí obyvatelstvu nebojovnému volný
odchod . ..
„Hle, jaká vznešenost, jaká humannost!“
zaznělo to jedním sborem ve žlutém tisku, od
Temže až po Dunaj. A obratem ruky vtiskuje
týž tisk na čelo hrdinným ruským obrancům
Port Arturu počet zoufalého vraždění a ukru-
tenství k obyvatelstvu pevnosti obležené.
Artur
Port
Rus
Dunaj
8
article
„V Evropě,“ tak volají, „panuje jednomyslné
přesvědčení, že pád Port Arturu jest neodvratný
A jak lomí rukama a prolévají krokodilový
slzy nad ubohými slabými starci, nevinným
dětmi a slabými ženami, jež jsou vydány všem
hrůzám bojů s obleženou pevností.
A jak by také netleskali lidumilnosti mika
dově a nezlořečili zatvrzelosti generála Stessla
když ode tři měsíců již ohlašují pád ruské pev
nosti, když po stejně dlouhou dobu mají v hlav
ním městě Japonska, v Tokiu, již vše připravene
k oslavě — pádu Port Arturu!
A ukrutný generál Stessel nedbá ani na-
bídky mikadovy, ani slz starců, žen a dětí, a —
osmělí se konati svou povinnost jakožto vojín.
odmítá návrh, aby se vzdal, a prohlásí, že bude
po kračovati v obraně do posledního muže.
Taková krásná pósa již se ani mikadovi, ani
žlutému tisku po druhé nepodaří — a jak by to
bylo pěkné pro Japonce i pro žlutý tisk, kdyby
jim vydali Rusové pevnost, kterouž po tři měsíce
oblehají, nemohouce se dočkati konce tohot
těžkého podniku.
Selhalo Japoncům nejen u generála Stessla
ale u všech myslicích lidí vůbec.
Pokud se týče oblehání Port Arturu, uzná-
vají všichni odborníci vojenští podník ten —
za opozděný nejméně o několik měsíců. Tal
vojenský pruský odborník praví: Kdyby byli Ja-
ponci se spokojili hlídati Port Artur na souš
dvěma divisemí vojska, mohli miti v poli prot
Kuropatkinovi o čtyři divise více vojska. Po-
mocí těchto čtyř divisí mohl maršál Oyama již
před měsícem nabyti převahy nad Kuropatkinem.
Artur
Stessel
Rus
Japonec
Stesslo
Kuropatkin
Oyama
Evropa
Japonsko
Tokio
Tal
9
article
Dnes však již vše zmeškal, a poměry v okol
Ljaojanu stávají se co den pro Japonce nepří-
znivějšími. Port Artur se bude držeti ještě po
delší dobu a Oyama v rozhodné bitvě s Kuro-
patkinem podlehne.
Třeba se doslova vše tak nesplnilo, tolik jes
již dnes jasno, že Japonci se šesti neb sedm
divisemi vojska se zakousli do Port Arturu tak
že poskytli Kuropatkinovi mnoho vzácného času
a sami utrpěli ztráty tak těžké (počítá se jejieh
posavadní ztráta před Port Arturem až na
40.000 mužů), že sotva budou s to, po-
kračovati v dalším oblehání s po-
savadní býřivou marnotratno st
vlastních s il.
Dodáme-li, že všecky posavadní boje na
souši před Port Arturem se vedly o vnějš
opevnění a že útok na vlastní por-
arturské pevnosti dosud vlastně ani ne-
počal, porozumíme náhlé šlechetnosti mikadově.
že by rád dostal do svých rukou Port Artur kapi
tulací generála Stessla.
To jest tedy jedna stránka lidumilství mi
kadova; za ní se tají i obavy, že síly japonské
na pravidelné, dlouhé oblehán
vlastní pevnosti nemají času,
náhlým útokem se taková pevnost vůbec vzít
nedá.
Co se týče starců, dětí a bezbranných žen,
máme za to, že Rusové se již sami dávno oto
postarali, aby „zbyteční jedlíci“ opustili pev-
nost. Proto rohl generál Stessel s díky odmít-
nouti návrh, i pokud se týkal obyvatelstva ne-
bojovného. Návrh ten byl více méně bezpřed-
mětný a tedy i bezobsažný — byla to laciná
demonstrace před Evropou, jež si při tom sotv
vzpomene, že Japonci před desíti léty, kdy vzal
Port Artur Číňanům, dle svědectví svých ny
nějších angliekých přátel a spojenců, po
vraždili 20—30,000 civilních Čiňanů, děti
žen a starců nevyjímajíce! Takové jesť lidumil
ství Japonců ve skutečnosti, a nikoliv v parádn
póse mikadově!
Japonec
Artur
Kura
Stesslo
Rus
Stessel
Artur Číňan
Evropa
Port Artur
10
article
Všecko tajemství šlechetné nabídky mika
dovy dá se tedy shrnouti ve dvě, pro Japonce
povážlivé okolnosti: Šest až sedm jejich divisí
potřebných proti Kuropatkinovi, upoutáno jest
na Port Artur, a nikdo — ani mikado — ne
dovede přesně stanoviti lhůtu, jak dlouho ještě
oblehání potrvá, a jak dlouho tyto síly budou
vázány ..
Všecky posavadní lhůty pro pád Port A
turu Japonci a žlutým tiskem napřed ohlašo-
vané osvědčily se býti pouhým barnumstvím
humbugem — a tím je i kapitulační poselství.
vypravené z japonského tábora ke generálu
Stesslovi.
Vojenský list vídeňský o poslání tom na
psal: Japonské správě válečné mu-
silo býti naprosto jasno, že vyzván
ke kapitulaci bude i ve svém celku odmítnuto.
Velitel, který by vydal pevnost, dokud hlavn
opevnění jsou netknuta, byl by přímo
mizerný zbabělec, kterýž by propadl opovržení
celého světa. Pokládá se za pravidlo, že se při-
stupuje na kapitulaci, už když byly všechny po-
můcky obranné úplně vyčerpány a není naděje,
probiti se s posádkou. Takový případ dle všeho
pro Port Artur ještě dlouho nenastane. Ge-
nerál Stessel mohl tím méně přistoupiti na
návrh japonský, protože ruský válečný plán musí
počítati s tím, aby obrana pevnosti trvala e
možná nejdéle.
Japonec
Artur
Stessl
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 16. srpna. (K celní o táze
mezi Cislajtanií a Uhrami.) Důleži-
tosť celní otázky mezi oběma polovinami moc
nářství vyplývá ze statistických dat, svědčícíe
o velmi živých obchodních stycích mezi nimi
V prvém pololetí t. r. bylo z Uher do Cislaj.
tanie vyvezeno obilných tovarů za K 169,685 268
hovězího dobytka za K 45,688 310, skopového
za K 1,225694, vepřového za K 28,240.784.
masa, koží, vlny a srsti za K 19,344.291,
mléka a smetany za K 2,584 068, vajec za
K 10,045 880, sádla a másla za K 12,117.028.
vína za K 10,654.880, cukru za K 258.704.
oleje za K 5,658.922, dříví za K 10,546 962
strojů za K 2,863.250 atd. Dohromady vyve
zeno za udané pololetí z Uher do Cislajtanie
zboží za K 496 7 mill., a z Cislajtanie do Uher
vyvezeno za K 444 4 mill., v tom: osadnického
zboží za K 3,839.348, ovoce za K 1,358. 350
cukru za K 3,645.043, zbožl obilného za
K 2,645.043, piva za K 1,814.163, vína z
K 3,343062, dříví za K 7,471.163, kamenného
uhlí za K 4,467 505, koksu za K 2,061. 618,
bavlněných tovarů za K. 87 982.317, vlněných
tovarů za K 43,880 604, hedvábných tovarůz
K 18,263.900, šatstva, prádla a pod. za
K 33,151.492, papíru za K 9,700. 669, koží za
K 16,668 543, kožených tovarů za K 11,330.528,
Vídeň
Uhry
Cislaj
12
article
dřevěných tovarů za K 12,054.722, železných
tovarů za K 19,288.623, strojů za K 17,165.882
atd. Z číslic těchto vidno, že rakouský průmysl
má velmi čilý odbyt do Uher a proto uherský
trh je proň tak důležitý, jako cislajtanský pro
uherské zemědělství. Do očí bije značné zmen-
šení vývozu cukru z Cislajtanie do Uher ná-
sledkem tak zv. »surtaxy«. Srovnádli se obchod
Cislajtanie a Translajtanie za uplynulé prvé
pololetí r. 1904 se stejným obdobím r. 1903,
uvidí se, že dovoz z Uher do Cislajtanie zvětši
se o 977000 metrických centů a vývoz z Cis
lajtanie do Uher upadl o 61.000 metr. centů.
Nemají tedy Uhry příčiny stěžovati si, že ob-
chodní styky jejich s Cislajtanií utvářejís
v jejich neprospěch.
Z Vídně, 19. srpna. (Zástupci vojen-
ských účetních.) Úřadní list oznamuje.
že císař v zásadě svolil, aby byla systemisována
místa zástupců vojenských účetních, jichž bud
1. ledna 1905 ustanoveno 120. Plat jejieh
bude stejný, jako kadotů podporučíků. Na slu
žebně přídavky nemají nároků. Jak budou oble-
čeni, o tom bude vydáno zvláštní nařízení.
Ze Záhřeba, 17. srpna. (Glagoli c a.)
»Obzor« zahajuje o glagolieu delší polemiku
s »Katoličkim Listem« a dokazuje, že zejmen
Splet v Dalmacii má staré právo na slovanský
obřad v katolických kostelích. Obyvatelstv
spletské na novo dokázalo, že je si toho práva
vědomo a že si je nedá vzíti. Když tyto dn
ve Spletě meškal předseda moskevského Slovan
ského spolku, obyvatelé vyznamenali jej ovací
a biskupa Nakiče, jenž patří k rozhodným od
půrcům slovanského obřadu, vypískalo, když se
náhodou objevil na ulici.
Cislajtanie
Nakič
Uhry
Cislajtanie
Vídeň
Záhřeb
Dalmacie
Glagoli c a
Slovan
13
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 19. srpna.
Povstání proti Somalům.
V italském územi somalském v severový
chodní Africe vypuklo povstání. Stanice Merca
oblehána jest domorodci. Tito ztratili v jednom
boji 67 mrtvých a 150 raněných. Italové ne
měli ztrát.
Opět aíféra na rakousko-italské hranici.
Jak terstský »Piecolo« sděluje z Arsiera
bylo asi třicet ozbrojených rakouských
vojákův přistiženo finanční stráží 300 metrů
daleko od pomezi na půdě italské a stihánoj
až zpět ke hranici. Jeden voják byl dohoněn,
odzbrojen a potom přes hranici poslán.
Týrání dělí polských v Prusku.
V Bokarci v Poznaňsku udály se přihody
kteréž připomínají známé vřesenské události
Žáci polští zdráhali se zpívati pruskou hymnu,
učitel jalse děti tlouci, a tu způsobený
pohnuté scény. Také při těloeviku některé dět
byly — prý pro vzdorovitost — stlučeny učite-
lem, při čemž tento, jak i samy německé listy
doznávati musí, překročil značně právomoc svoji.
Úřady pruskými bylo pak rodičům poh rozeno
že děti budou dány mocí do polepšovny, ač-l
rodiče jich nepohnou k povolnosti. Ve vsi za
vládlo následkem toho veliké rozčilení. Německé
listy tvrdi, že rodiče samy děti své prý popuzo-
valy a že děti prý pak učilele násilně napadly.
když tento se dětem bránil (? !), přispěchali prý
rodiče, spílali učiteli a vyzvali prý děti, aby
opustily školu bez povolení učitele. Ač jest
zjevno, jak vylháno neb na nejméné zkrouceno
jest toto ilčení, nebylo by ostatně i jinak,
uváží li se, co již polská národnost až do těch
maličkých, pruských útiskův a sekatur zkusila,
kdyby konečně malým i velkým byla překypěla
krev-
Somal
Italos
Praha
Afrika
Merca
Prusko
Poznaňsko
14
article
V drobném prodejít
raaní čísle o sobě . . . ra 8b
od polední
. . . . za zh
Ve filialkách na venkové
ranní číslo. . . .
odpolední . . . . . . . . 8b
Ia será ty
platí se kotevě zapřel.
Předplacení a inzerty přijíná admini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachásejí se též redakee
tiskárna a ezpelica ,Národních Liste .
Rakopásy se novzaceji.
15
article
Anglo-rakouská smlouva smírči?
»Daily Express« dovídá se z Vídně, že byl
v Marianských Lázních na přání Eduarda VII.
předložen rakouskému císaři návrh smlouvy na
řešení vzájemných sporů smírčím soudem. Králsi
sám osobně prý přál, aby podobné smlouvy Anglie
s jinými státy i v tomto směru byly doplněny.
Ze zprávy »Daily Expressu« zdá se, jako by
hovory obou panovníků o věci té byly vedly
k definitivnímu rozhodnutí. Podle vládních kruhů
vídeňských ale byl sice britským ministerstvem
podnět ten vládě rakouské učiněn, ale vláda ta
návrhy učiněné teprve studuje.
Eduard VII
Králsi
Vídeň
Anglie
Daily Express
16
article
O kanalisaci Velko-Prahy.
O kanalisaci Velko-Prahy.
(Všem zájemníkům na uváženou podává Antonín
Novotný, stavitel a člen ankety kanalisační.)
Jest skutečně s podivením, jak malou pozornos
věnují širší kruhy kanalisaci pražské, jež přece ukládá
pro dozírnou budoucnost ohromná břemena nejen
snad majitelům domů, ale i veškerým poplalníkům
král. hlav. města. Nelze sice upříti, že, má-li Praha
býti zdravým a moderním městem, musí míti v první
řadě dobrou kanalisaci — však na druhé straně
dlužno uvážiti, jaká tím vzniknou nová břemena,
jež, bohužel, dle starého zvyku, odnésti mají zase
poplatníci, neboť § 1. osnovaných předpisů o úpravě
odvodnění usedlostí a připojovám jich k veřejným
stokám uličním král. hlav. města praví se:
„Zařízení odvodňování uvnitř usedlostí musi pro-
vésti majitel usedlosti vlastním nákladema“ — to by
nebylo tak zlé, avšak že by měl majitel domu za-
platiti i tu kanalisaci, jež, ani v jeho domě není —
totiž onu část pod chodníkem na obecním pozemku
se nalézající — to zdá se býti nemožné a přece s
tak státi má — sice § 1. praví, že pokud přípojky ty
budou hloubějí než 5 m. položeny — že se provede
na náklad obce — avšak co je nám tím pomoženo
— dle mého mínění nic, neboť roury a vše ostatn
musí vždy zaplatiti obci majitel domu, takže jenom
vykopávku, jež hlubší bude než 5 m., provede obec
na účet svůj a vykopávka ta na vrub obev bude
— jak známo — obnášeti nejvíce metr. To ne-
značí ale polevu pro majilele domu, neboť to je tak
nepoměrný obnos k celku, že by snesl přirovnání: dal
jsem si ušít kabát a krejčí mně přídal k němu zdarm
knoflíky.
Novotná
Praha
17
article
Při tom sluší uvážiti, že když i to obec provede
na účet svůj, kdo to vlastně přece jen zaplatí? Kdo
jest obec? To jsme zaze jen my a proto nechť věc
točíme jak chceme, mají kanalisáci zaplatiti jenom
majítelé domů. Čím více osnovu studuji, tím více
dospívám k poznání, že celá tato věc není ještč dobře
promyšlena a že veškeru zodpovědnost převzíti má
jenom majitel domu navzdor tomu, že se osnova tato
udělala pro n5j bez něho, neboť jak se k tomu
dostává majitel domu, že dle § 8. osnovy musí býti
zedpověden za vše, nechť na věci kdokolív co poškodí
aneb ať s- děje cokoliv?
Je-li toto ustanovení spravedlivé, ponechávám
k posouzení všem nestranným lidem. Zvláště krutý je
§ 13. osnovy, jenž praví:
„Vlastník usedlosti zavazuje se reversem: a) že
zapraví městské pokladně dávky, které zákonem jsou
majiteli dotyčné usedlosti za příčinou kanalisace pře-
dopsány; b) že provede zařízení odvodňovací a ve-
škeré opatření patřící k úplnému dosažení účelu dle
všeobecných podmínek a že se podmínkám ve všech
směrech podrobuje; c) že zapraví náklad na provedení
a udržování připadající na onu čásť zařízení, jež na-
lézá se pod chodníkem, a kterou obec na jeho
útraty provede; d) že dle předpisu odstraní
hned, jakmile bude zařízení odvodňovací hotovo, ve-
škeré žumpy, jámy záchodové, stará zařízení, jichz
nelze podržeti, kloaky ald.; e) že bude udržovati za-
řízení vždy v čistotě a v dobrém stavu a v případč,
že navrhne se odvodnění hluboce položených ploch,
že zřídí a obsluhovati bude předepsaná zařízení uza-
vírací, a že zříká se výslovně každého nároku na
náhradu škody při případném vniknutí vody do jeho
usedlosti -
Na první pohled nevypadají stati paragrafu tohot
příliš zle, ale pustíme-li se do jich rozboru se sta-
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Už am e li d z
B. Ch. — Před časem přinesl cizokrajný
vítr kornout moderních hesel: „Umění patř
lidu!“ — „Z krásného jen nejkrásnější našim
dětem!“ — „Pustte lid do divadel!“ —
„Otevřte lidu brány koncertních síni a obra-
záren!“ — „Chceme uměleckou výchovu mlá-
deže i dospělých!“ atd. Vše jen milovanému
lidu a dorostu a drahé drobotině naší!
Jsme již tak přestrašeni všelikými vánky,
že opatrní našinci už potají slinili ukazováčky,
dle osvědčeného zvyku, aby vyzkoumali, odkud
vítr? Ne-li opět obávaný, smíšený „jiho-seve-
rák“, jenž nám už tolikráte obzor zkalil ...
Bohudiky! foukalo se všech stran a dnes,
chceme-li již slinit prsty, nestrkejme jieh
aspoň do větru! Raději si všimněme, co se vůkol
děje! Nejsme se svou mizerií heslovou samil
Naši odvěcí sůsedé mají po té stránce také pěkn
uaděleno. Nedávno si stěžoval hlas v sousedství
„Prozíravé hlavy s litostí pozorují, že Ně-
mecko, země ve středověku klassická v uměle-
ekém průmyslu, propadla hluboko barbarské ne-
kulluře, neschopna dnes umělecky produkovati
Závisi dnes úplně na Londýně a Paříži. Všichn
si oddechli, když pronešeno osvobozující heslo
„umělecké výchovy“
Pěkné, není-li pravda?
A když „výchova“ v sousedství, proč ne
výchova u nás? Nie to nestojí šiřit hesla!
Což je o hesla! Máme jich také haldu dobře
odposlouchaných. Leč, co jsou nám platna, při-
bíjíme-li je na význačných místech — k věč
nému odpočinku? Vždyť jen to naše staré „Ná
rod sobě!“ svou šíří by pohltilo padesát nových.
iuportovaných. Ostatně mnohá z nich, dne
v moderní šat oblečená, jsou vytažena ze škatule
zapomenutí, leda moderně, „individualistně“
rozdranštrována: každému kousek, aby mě
každí —— co křičetl
B Ch
Bohudika
Pěkná
Londýn
Paříž
divadlo
19
article
Tak jsme šťastně uprostřed národa ob-
jevili nějaký — lid! Iehuchu! Už máme
„Co je to? Kdo je lid?“ — vrtalo v mozk
spekulantům. — Nedělní odpoledne v divadle
jakž takž mohlo by snad patřit lidu. — Zkusme
jiný den! Ve středu odpoledne. Ejhle, lid se
hrne do divadla! Professoři, učitelé, učitelky
úřadníci, studenti, pardon! dříve jsem měl jme-
novat dámy — mezi nimi také ty, ktoré lacino
chtějí paradovati svými toiletami v ložích —tu
a tam člověk, který z nedostatku jiného zaměst-
nání se počítá také k „lidu“. Divadelní kasírje
s tímto lidem spokojen!
„Nel To není všechen pražský lid,“ vrt
hlavou druhý čipera.
„Spusťme jinou písničku! Představení pro
lid! Slyšte! „Pasť na muže“. — „Dáma o
Maxima“. — K vůli vystřídání: „Pasť na ženy“
„Fernandova smlouva“ nebo snad „Fernandovy
— spodky?“, ani už nevím, jak se všechny ty
pasti — na peníze jmenují. — A vskutku! „Li
u kasy se může umačkat! — „Pro boha, lidičky
jen si neubližte, jsme ochotni vám — lidu
našemu — hrát třeba do úpadu!“
„Pusťte lid do obrazáren!“ také pěkn
lieslo.
„Hlouposti!“ mžourá zkušený praktikus
„Kdož by čekal, až se lid rozkývá do obrazárenl
Pořídím každému, každé rodině i škole obrazárnu
vlastní, lacinou a zdaří-li se, daruji — lidičky,
žasněte — pravím, daruji našim školám celý
mil-lion, pravim je-den mil-lion korun!“ (Mimo-
chodem: Lehkost, s jakou házíme dnes milliony,
vzala původ v době nedávno minulé, kdy jsme
se na ulici, v hostinci, v kanceláři navzájem
všichni hádali, obnáší-li jistý deficit celých
devět, anebo „jen“ osm millionů! Dokud nám
ten světový rekord netížil beder, bývali jsme
citlivějšími v těch věcech.)
Vraťme se k heslům! Tedy lidovou obra-
zárnu chcete? Och, pánové, ta již tu byla
jest. Všichni užíváme její půvabů a podnětův
lid!
Iehuch
Fernandův
20
article
jež rozmařile skýtá. Denně procházite pražským
ulicemi, největší v pravdě lidovou obrazárnou
bez vstupného, bez katalogů, boz premovanýeh
sluhů a ostatního příslušenství. Tu máte pravé
„lidové“ mistry štětce!
Kdesi na Novém městě ve třídě k náplavce
je obchod s uhlím. Povýš, vedle krámských
dveří, velká dřevěná tabule, na ní obrovitá po-
stava havíře. Ukrutánský haviř! Palec ruky
a — topol za havířem, odmitají předem jaké
koliv srovnání velikosti. Havíř v parádní uni-
formě, rozumi se. Tak se do práce naparádil
Podle rozžatého kahance by s největší chutí už
už „fáral“. Leč chyba lávky! — Štola na tř
kroky od muže zející, je tak úzká, že by havín
sotva botu do ni vpravil, nad tož ohromné tělo.
A právě v té nesnázi je geniální nápad!
Zdůvodňuje šťastně krásné havířské heslo: Zdai
bůh! Neboť bez nadpozemské pomoci se dobrý
muž do té díry nedostane. Levou nohu má, chu-
dák, o půl holeně kratší! Mistr šetrným způ-
sobem (aby vrozenou vadu ukryl) podložil kratš
nohu balvanem uhlí téže barvy jako bota a obli-
čej. K nerozeznání!
Havíř
Štol
Zdai bůh
21
article
Mohl malíř arci zobrazit také jen poprs
havířovo! — Bůh uchovej! „Chceme muže
celé!“ Všudy malují havíře celé, v parádě. Čáka,
ruce, nohy, kahan, „flek“ a „špičák“. Tak s
přeje vkus lidu svého havíře ..
Počítám tuto zřetelnost „idey“ ku před-
nostem této „školy malířské“, naproti známé
nejasnosti „modernistů“, na jichž obrazech zou-
fale pátráme po sebe menším nápisu, abychom
se vyvedli z pochybnosti, nedržíme-li obraz
„nohama vzhůru“.
Věčná sláva umělci, který prvý obra
„Turka“ pro nás, Pražany, namaloval. Bylo to
ovšem dávno! Dík našim školám, máme o Tur-
cích jasnější a úplnější představu než o našich
havířích. Jsou fešní, vousatí páni vždy nastro-
jení, s nikdy nevyhasínající dýmkou v ústech
a dobrou orientálskou perspektivou, jak je ví-
dáme na našich trafikách. Vážíme si těchtoci
zinců pro jejich neskonalou lásku k ženám
Litujeme jich, že zde musí sedat na svém plechu
tak osamoceni, tak daleko od svého harému,
nedivíme se, jestli tu tam některý z nich aspoň
jedním okem toužebně pošilhává dovnitř po
hezké trafikantce!
bůh
Čáka
Turek
Pražan
22
article
Jiný předmět malířského umění lidového
na pražské ulici! Kráva na mlékařských krá
mech! Úžasné stvoření! Naříkáme všichni na
hrozný „strogle of life“, ale na nikom nespá
cháno tolik útisku a křivd, jako na přeubohém
domácím zvířeti, jež bez ceknuti, bez nejmen-
šího odporu snáší nejkrutější muka. Je vidět.
kdo nechce trpět, křičet musí. A naše krávy by
měly bučet! Nejsem z těch, kteří s pochoutkou
prohrabávají se v utrpení jiných a bez milosti
cizí bolest na výstavu veřejnosti vláčí. Leč
všimněte si zubožených těch postav! Jaká růz-
nost rac hovězího dobytka tu zobrazena, jakých
nemožno v praxi nižádným křížením docíliti
Kdesi nad Botičem nalezl jsem na plechovém
štítu krávu, nijak ne kolčavě nepodobnou.
Třetí pár nohou uprostřed těla k vůli milosrden
ství rozhodně zasluhovala. Forma těla dle zá-
kona Darwinova tu rozhodně svému okolí—
délce pluhového štítu — přizpůsobena. Jinde
plech přírodní formě lépe vyhovoval, ale nápis
Prodej mléka — zabral příliš místa. Ubohá
kráva musila ustoupit. Přeražena prostě v kříž
a zanechána svému osudu. Utrpení hrozné!
Chápete, že málokterý z těch dobrých, užiteč-
ných tvorů má výraz veselý. Shledal jsem pouze
jedinou bujnou, veselou kravku na malém do-
mečku ve Vršovicích. Její radost ale vztahuje
se k vlastním jeji nohám. Myslím, že svo
krásné, štíhlounké nožky zdědila po nějakém
fešném paroháči.
Leč dosti ukázek z „lidové obrazárny“
Zbývá leda mladší škola lidových maliřů. Ta
jak se zdá, má už smysl reelnější.
Hostinec! Na skle okna výrazná malba.
Sklenice piva! Ne již neforemná nádoba, na-
plněná červeno-žlutavou ěpínou bez pěny
Darwinův
Botič
Vršovice
strogle of life
23
article
Obraz prozrazuje ruku dovednější. S jakou peč-
livostí proveden každý důlek, každá rýha ve
skle, ucho vyzývavě zakrouženo, lom „jiskry
zářícím „tónem“ moku zachycen, s pietou na-
čechitína přetékající pěna! Tu již zobrazen,
jak si přejete, věrný odlesk nitra umělcova.
Přesvědčující věrnosti výslednicí častého, dra-
hého a pilného studia. Rozhodný pokrok! Byl
jsem již svědkem, kterak hosté „vyčinili“ šen-
kýři, jaký je rozdíl mezi „chutnou“ malbou
venku na skle a mezi břečkou, uvnitř do
skla nalévanou! — Na okně lepší restaurace
namalován kozel, jak drží v předních prackách
půllitr „černého“. Smáli se onehdy hosté, kte-
rak prý je kozel pokroucen a jazyk na půl metru
vyplazuje !
„Pane,“ povídá znalec, „kdybyste měl
sklenici piva ve dne v noci, v zimě, v parnu
stále držet a nenapít se, také byste jazyk vy-
plazoval.“ Dobrý muž vystihl intenci umělcovu:
hroznou útrapu žiznicích!
A jsou jiné ctihodné sujety!
Lvičci na řeznických krámech — Neruda
o nich konal kdysi studii! — jsou „zátiší“ uze-
nářská, pekařská, jsou veleštíty obchodů kolo-
niálních a všeliký „moderní styl“ obchodní.
Leč ponechávám péru povolanějšímu probrati se
tou spoustou látek výtvarného umění lidového.
Zbývalo by leda odbočiti k originalitě při-
pojených k illustracím „textů“
Však to je obšírná kapitola! Nesmírně in-
struktivná. Nezbývá mi než s uspokojením ozná-
miti, že i tu nenáhlý pokrok k dokonalosti forem
a pravopisu je zajisté patrný. Mohu aspoň za-
ručiti, že už zmizela se svého místa tabulka.
kterou jsem kdysi kdesi s ustrnutím opravdu
zbožným obdivoval nad krámem počestného
pražského živnostníka. Věrně jsem ji zanesl do
záznamu
PRoDelUh Lýho a DŘYVÝLO.
Zmizela, ach ! Není ji vícel
Neruda
Lý