#1
alto_textblock
#1
— Stůl mládenců v plzeňské pivnici »u
Ježíška« odvádí vánoční dar
#2
alto_textblock
#2
20.—
#3
alto_textblock
#3
Úhrnem . .
. K
7804
K tomu z č. 346. odp. ze 16. prosin. 1905 K 47.986-17
V celku odevzdáno K 48.0642i
#4
alto_textblock
#4
Na vánoční nadilku na matični škole
ve Frýdku (ve Slezsku).
Praha. Obec Baráčníků na Starých hrad-
bách u Karlova . . . . . . . . . K 10.—
Ženskému spolku „Vlasta“ v Žatci.
Praha. Obec Baráčníků na Starých hrad-
bách u Karlova
K 35.—
K tomu z č. 7. odp. ze 7. ledna 1905
#5
alto_textblock
#5
K 10.—
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V sobotu 23. prosince.
O půl 4. hod. odp.
Betlé m.
Vánoční hra se zpěvy o 5 obrazech. S použitím
národních motivů napsa! Karel Mašek. Hudbu složil
František Picka. Scénicky vystavil Karel Štapfer.
#7
alto_textblock
#7
Na Husův fond.
Kzál. Vinohzady. Denní hosté v hostinci p.
Boh. Pavla . . . . . . . . . . K 10.—
K tomu z č. 346. odp. ze 16. pros. 1905 K 20.925.42
V celku odevzdáno K 20.935.2
28. pěšímu pluku t. č. v Českých
Budějovicích.
Nusle. Společnost v hostinci pana Ant. Šedy
»u Sokola« zasílá na přilepšenou
K 14 70
K tomu z č. 339. odp. ze dne 9. pros. 1905 K 82.90
V celku odvedeno K 97.60
České dětské nemocnici v Praze.
Praha. »Vlastenecká cháska« »u Fleků« . K 20.—
— N. N.
4.—
..
— Pan Ant. Kopecký k uctění památky ze-
20.—
snulé paní Marie Stěpánkové
44.—
Úhrnem.
K
K tomu z č. 318. odp. ze dne 18. listop. 1905 K 7740.52
#8
alto_textblock
#8
V celku odevzdáno . K 7784.52
#9
alto_textblock
#9
Rodinám
#10
alto_textblock
#10
V celku odevzdáno K 45.—
Na stavbu matiční školy v Pláni
Věžovaté u Č. Krumlova.
Praha. Obec Baráčníků na Starých hrad-
bách u Karlova
. K 50.—
Odevzdáno Nár. jednotě pošumavské.
Na vánoční nadilku na české obec.
škole v Duchcově.
Praha. »Vlastenecká cháska« su Fleků« . K 20.—
Na vánoční nadilku na české obec.
škole v Nýřanech.
Praha. »Vlastenecká cháska« su Fleků« . K 20.—
Na vánoční nadilku „Kopaničářům“
na uherském Slovensku.
Praha. »Vlastenecká cháska« su Fleků«
. K 20.—
#11
alto_textblock
#11
V sobotu 23. prosince.
#12
alto_textblock
#12
77. hra v předpl
(1. čtvrtka.)
Hoffmannovy povídky.
Fantastická opera o třech dějstvích s prologem
epilogem. Složil J. Offenbach. Text napsal J. Barbier.
Přeložil J. V. Novotný. Dirigent František Picka.
Režisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Konec o 1/210. hod
Začátek o 7. hod.
V nozemni den 24. prosince 1905 v Národním
divadle se nehraje.
#13
alto_textblock
#13
Švandovo divadlo na Smíchově.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod.
#15
alto_textblock
#15
V sobotu 23. prosince.
#16
alto_textblock
#16
Ve prospěch pozůstalých po zesnulém herci
Jindřichu Vilhelmovi.
#17
alto_textblock
#17
Polský žid.
Obraz z venkovského života o třech odděleních. Dle
anglického vzdělal Chatriaud. Pro české divadlo
upravila Eliška Pešková. Režisér Jan Kubík.
#18
alto_textblock
#18
zabitých, raněných a uvězněných Čechů
při brněnských demonstracích.
Cerhovice. Při ustavení »Sokola« vybráno
K 6.10
pro rodinu Pavlíkovu
K tomu z č. 346. odp. ze 16. prosince 1905 K 2809.36
Odvedeno Národní radě v Brně K 2815.46
#19
alto_textblock
#19
Podpůrnému spolku „Radhošť-
v Praze.
(Pro studující z Moravy a Slezska.)
Král. Vinohrady. Denní hosté v hostincip.
K 10.—
Boh. Pavla
K tomu z č. 262. odp. ze dne 23. září 1905 K 1563.20
V celku odevzdáno K 1573.20
#20
alto_textblock
#20
Upozornění. Pány zasílatele příspěvků pro různé
podniky národní upozorňujeme, že v sobotním d-
poledním čísle našeho listu mohou býti uveřej-
něny ve výkazech jen ony příspěvky a dary, jež
dojdou předcházejícího pátku dopoledne. Později
došlé příspěvky vykázány budou až příští so-
botu v čísle odpoledním.
Administrace.
#21
alto_textblock
#21
Zemřelí v Praze.
#22
alto_textblock
#22
na Král,
Pištěkovo lidové divadlo vinehradech.
Začátek o 7. hod.
V sobotu 23. prosince.
Lidové představení při malých cenách.
Farářova knchařka.
Obraz ze života o 5 jednáních. Pro české divadlo
vzdělala Eliška Pešková.
Zejtra hráti se nebude.
O půl 4. hod. odp
V pondělí 25. prosince.
Pražské švadlenky.
Začátek o 7. hod.
V pondělí 25. prosince.
Ve znamení kříže.
57527
#23
alto_textblock
#23
Spolku paní a dívek českých
v Trutnově.
Praha. »Vlastenecká cháska« »u Fleků« za-
sílá na vánoční nadílku pro dítky české
školy a opatrovny . . . . . . . . K 20.—
Na vánoční nadilku na obec. české
a na matičné škole v Trnovanech
u Teplic.
Praha. »Vlastenecká cháska« su Fleků« . K 20.-
Spolku „Baráčníci teplicko-trno-
vanšti“ v Teplicích.
Smichov. Stolní společnost »Zdar Matici« v
»Austrii« na vánoční nadílku na českých
školách v Teplietch a Trnévanech
. K 10.-
#24
alto_textblock
#24
Dne 16. prosince 1905: Zeckendorf Vítězslav
obchodník, 50 roků, 531—I. Šimák Josef, býv. koči
65 roků, 1149—II. Pohlavová Marie, býv. služka, 76 r.
217—IV. Sebesta Antonín, úřadník, 58 roků, 706—VII.
Waltrová Barbora, vdova po želez. zřízenci, 62 roky.
390—VII. — U Alžbětinek: Halbichová Anna,
vdova po kováři, 59 roků. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Fried Alois, soustružník, 35 roků. Simon
František, knihař, 39 roků. Westfalová Františka, děl-
nice, 72 roky.
Dne 17. prosince 1905: Kuželka Vratislav,
syn redakčního sluhy, 5 měs., 1492—II. Paul Hynek,
řídící učitel v. v., 69 roků, 688—VII. Žalud Čeněk, býv.
truhlář, 87 roků, 779—VII. Šimanský Jan, kotlářský
učeň, 14 roků, 172—VIII. — U Alžbětinek: Krau-
pova Kateřina, služka, 50 roků. — U Milosrdných
sester: Slupský Jan, brusič, 48 roků. — V měst-
ském chudobinci: Eliášková Anna, vdova po
kočím, 94 roky. Englová Marie, vdova po hostinském,
81 rok. — V židovské nemocnici: Pešková
Bedřiška, vdova po dělníku, 67 roků. — Ve vše-
obecné nemocnici: Ježková Marie, vdova po
inženýru, 45 roků. Kubeš Josef, poštovní expedient,
46 roků. Riesová Marie, manželka pokrývače, 42 roky.
Sládek Stanislav, nýtař, 33 roky. Tucháčkova Emilie
dcera horníka, 14 roků.
#25
alto_textblock
#25
Nevíte-li
#26
alto_textblock
#26
co byste dali k Vánocům svým drahým, do-
pište si ihned o vánoční bohatě illustrovaný
seznam knih, kde najdete hojný výběr dárků
pro každé stáří i povolání v ceně již od 10
hal. až do nejnádhernějších knih ve skvost-
ých vazbách na adressu: Nakladatelství
Šimáčka v Praze, Jeruzalémská ul. 11. 2570
#28
alto_textblock
#28
36
#29
alto_textblock
#29
33
#30
alto_textblock
#30
Poručik sklopil hlavu, zahanben svou bezmocností,
ohromen smutnými předzvěstmi . . . Tušení čehosi straš-
ného svíralo mu hrdlo.
— Můj život by se prodloužil, kdybych měl tro-
chu mravní opory a jistoty pro budoucnost, pokračoval
pan Florent s napjetím všech sil . . . Ještě několik let
a obtíže budou urovnány, dluhy zaplaceny a závodní ka-
pitál dostatečně rozmnožen. Célina se provdá a její muž
a ty byli byste jedinými majiteli Bílého Mlýna. Petře,
Petře, rozumíš mi? . . . Je tu třeba silného muže, aby
mne podporoval, mne zastupoval v případě potřeby . ..
Mladý muž prudce vztýčil hlavu, dosud se bránil
tomu hrozícímu zlu, ale nyní viděl jasně, co jeho otec
od něho doufá . ..
— Petře, Petře, nechoď odtud! . . . Pomysli na
svou matku, na svou sestru, které zůstanou úplně osiřelé
po mé smrti . . . Nemám příbuzných . . . Strýc tvé
matky, André Sergent, hněvá se na ni od našeho
sňatku . . . nevídáme se s ním než při velkých rodin-
ných událostech . . . Sotva se pamatuji na jeho vnuka
Filipa, který je asi o dvě léta starší než ty . . . nemů-
žeme počítati na jejich pomoc . . . Petře, ty sám nebu-
deš moci ničeho pro ně učiniti, zůstaneš-li u vojska . ..
A všecko by šlo dobře, kdybys zůstal zde . ..
Poručík sáhl si na čelo, jakoby se o něj pokoušela
závrať . . . Prosebný hlas otcův jako nůž pronikal mu
mozek, srdce mu těžce tlouklo v prsou.
— Nechte mne . . . několik okamžiků! . . . řekl
zajíkavě. A položiv hlavu do dlaní, zavřel oči. Byl by
chtěl propadnouti se někam v čiré prázdno a bezedno,
ztratiti vědomí navždy, utonouti v neznámu . ..
#31
alto_textblock
#31
— Víš už? . . . On utekl ! . ..
Poručík sklopil hlavu a pronesl rozpačitě:
— To je asi jen rozmar . . . On zase přijde, otče,
upokoj se . . ,
— Ne, poctivá práce mu byla nesnesitelnou; řekl
stařec hořce.
Sklopená víčka paní Florentové se pohnula, ústa se
jí zachvěla, ale nevyšlo z nich ani hlásku. Nemocný se
trochu vzpřímil a pokračoval stejně trpce:
— Jdi, já znám jeho plány do budoucnosti, ač mně
se s nimi nesvěřil (pohledl při tom na svou choť). Jeho
vzácný přítel Karsac mu popletl hlavu svým líčením.
Takový život závodníka a tuláka oslňoval Antonína. On
myslí, protože při závodech místních vyhrál několik cen,
že bude také jako Karsac vydělávati báječné summy a při
tom se jen baviti . . . Paříž přitahuje k sobě vše dobré
i špatné . . . už je tam . . . ať si tam zůstane ! . ..
Ale jakou budoucnost mohu mu prorokovati, když počal
svou novou dráhu jako zloděj? . . . Neboť věz, že
Antonín vzal s sebou tři tisíce franků, které mu vyplati
náš skladník v Toursu jako zálohu na cestu . ..
Paní Florentová nedovedla se déle opanovati, vstala
a řekla svému choti, hrdlo majíc stažené zdržovaným
pláčem:
— Ty jsi nemilosrdný . . . Antonín chybil, že
odjel takto, ale odpor k tomuto životu a omrzelost ho
k tomu dohnaly . . . mladí lidé mají jiné náhledy, než
my staří. Viděl, že jiní mohli si zvoliti zaměstnání dle
své náklonnosti a to ho dohánělo k zoufalství. Je mi
milejší, že odešel, než aby si byl sáhl na život . . . Vy-
řkla rychle poslední slova a opustila pokoj. Nemocný
sklesl zpět do podušek, s očima zastřenýma smutkem.
„v Bllám Mnlřně .