ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 bdaa88d0-7b12-11dc-8b5d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 9
#1 alto_textblock #1
Domněli vyzvědačl. Z Paříže, 22. prosince. (C.-B.) „Agence Havas“ oznamuje: V Marseillu byli dnes za- tčeni Němec Jiří Wol a jeno tajemník dr. Ludvík Wieger pro podezření, že prová- děli vyzvědačství. V bytě obou za tčených zabaveno velké množství listin. Doprava na jihovýchodních drahách ruských. Z Krláovce v Prusku, 22. prosince. (C.-B.) Ruské jihovýchodní dráhy oznamují, že doprava na všech tratích děje se bez porušení. Pro do- pravu zboží jest trať Filonovo-Zarizvn uzavřena. Na ochranu anglických poddaných. Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Anglická vláda zmocnila své vyslance v ruských přísta- vech a v Rize, aby najali neprodleně lodi, pro případ, že by bezpečnost poddaných anglických byla ohrožena.
#2 alto_textblock #2
Vzpoura v Sevastopolu. Sevastopol prožil strašné dni, před nimiž blednou kronštatské úžasy. V Kronštatě dvakrát vystřelili z děl a to omylem, v Sevastopolu pak svedena byla skutečná námořní bitva, s níž rovnoběžně šla bitva na souši a dobytí útokem námořních kasáren. Měšťané sevastopolští pa- nikou jati utíkali, kdo mohl kam. Historie vzpoury na souši je známa. Za- čala dne 24. listopadu na meetingu dělníků a námořníků, kdy byli raněni kapitáni Pisarev- ský a Stejn. Ve dnech 26., 27. a 28. listopadu byla vzpoura na moři i na souši v plném plá- polu. Dno 25. listopadu stávkující přístavní dělníci a vzbouření námořníci zvábili k sobě i brestský pluk, uvěznili náčelníka velitele a velitele v námořních kasárnách. Současně za- čala vzpoura na korábech „Očakov“ a „Pan- telejmon“, jakž byl z trestu přezván pověstný „Potemkin“. Vzbouřenci osvobodili vězně, chované na parníku „Prut“; byli to někdejší vzbouřenci z pancéřníku „Potemkin“ Převezli 5e na „Očakov“, kamž přibyl i poručík Smidt, vůdcevzpoury. Když mezi posádkou na „Očakově“ uká- zalo se jitření, důstojníci loď opustili, a tu vy- stoupil Šmidt. Přibyl na koráb se svým synem, 5letým realistou. Šmídt 28. listopadu poslal na parníčkách puškami a revolvery ozbrojené vzbouřence na sousední „Pantelejmon““. Nzbouřenci se tam vedrali, zajali důstojníky a
#3 alto_textblock #3
„Pust — povídám til Pusť, ty dráteníku vlasateil „Palec — malec — fysika — muzika — tanec!“ vykřikl jsem oplátkou. Takhle si do- bírali kluci malého Karla. Zdvihl ruce a vjel mi všemi prsty do dlou Bých vlasů. „Pusť!“ zvolal jsem nyní já a v bolestec cloumal jsem tím zuřivěji jeho ušima. „Pusť ty!“ vykřikl Karel. „Až ty pustíšl“ „Tak pusť dříve tyí Nemohli jsme se shodnouti o „prvenství““ a tak jsme se upřímně tahali za to, co jsme v rukou drželi. A když už míra utrpení byla do- vršena, vzpomněl si Karel na někoho třetího. „Mamíí! Maminkó!“ zaječel. Chtěl jsem jej pustit; on však nemohl se o- loučiti od mých vlasů. Tedy jsem splatil tuto jeho příchylnost — jeho uším, a nepustil. Vrzly dvéře a za chvíli byla u nás paní Ho- Ianová. „Co pak jste si udělali?“ zvolala přísně „Hned se mi pusťte!“ Teď jsme poslechli oba současně. „On mi nadával!“ žaloval Karel. „On mi dal boxla a nadával mi dřív!“ háji jsem se. „Že se nestydíte, chlapci! Takoví kamarádí, stu- denti a pérou se! To je hanba! Hled s. mi udobřetel Dejte si hubičku!“ Podívali jsme se na sebe. Viděl jsem, že má uši jako krev a v očích slzy. Bylo mi ho líto. Postoupil jsem tedy k němu, on se zašklebil a vlepil mi takovou hubičku, že to mlasklo. „Tak je to dobře! A teď ať se už necháte, nebo to budu žalovat ve škole!“ Vzala Karla za ruku a vedla jej domů. Já jsem pohlížel za ním zamyšlen. Kdybychom si byli dali tu hubičku dříve, nemusil jsem býti tak rozeuchán a Karel mohl míti bledší uši. Inu, ovšem — kdyby — — A než jsem šel spat, „smířený“ Karel dal mi neočekávaně takového „boxla“, že jsem za- vrávoral. „Počkej, skřečku, víckrát ti už nepomohu dělat úlohul
#4 alto_textblock #4
převezli na „Očakov“, na nějž svezli též dů- stojníky, vězněné v kasárnách. Poručík Šmidt postavil se na „škance“ (čestné místo paluby) a oslovil důstojníky „Musím vám oznámiti, že loďstvo i armáda celého jihu jsou na mé straně. Postavím batterii na Perekopu a tam, opřen o všeobecnou ru- skou stávku, diktovati budu caru své podmínky. Prosit nebudu, prosit už mne omrzelo. Ještě kozáci nejsou pro mne, ale je přemohu a pak svěším. Nepřijme-li car mé podmínky, založím krymskou republiku. Ale dosud ještě cara po- třebuju. Pamatujte, že za každé násilí se strany carských vojsk odpovím pověšením vás dů- stojníků a odejmutím potravy živým. Co se týče mužstva, jemu říkám, že jde jen o zlep- šení jejich stavu, jináče by za mnou nešli. Vím, že na některých korábech ještě jsou pro cara. Starý kamaráde, pošli tam deset „orátorů!“ Sly- šel jsem, že v pevnosti také ještě jsou carská vojska, ale již mám zprávy, že se vzdají.“ Šmidt vždycky mluvil sebevědomě, roz- hodně a rázně. Na to důstojníci byli rozděleni po kajutách a postaveny k nim stráže. Šmidt signálem povolal k sobě sousední minonosce, jež uposlechly. „Očakov“, „Pantelejmon“ a minonosce vyvěsily rudé prapory. To bylo ráno 28. listopadu. Přibyl generál Meller Za- komelský a chtěl se zmocniti námořních ka- sáren. On a hlavní velitel admirál Čuchnin s dů- stojníky pozorovali s „Historického bulváru“, co se děje. Na „Očakově“ se sebralo mnoho revolucionářů z lidu, hlavně Židé a ženské. Šmidt, když se minonosce připojily, vy- zdvihl signál: „Velím loďstvu, Šmidt.“ Na to sedl na minonosec „Svirěpý“ a objel celé lod- stvo. Čásť mužstva křičela „urá!“ čásť mlčela. Na „Očakově“ byl vyzdvižen signál: „Mám mnoho zajatých důstojníků“ za tím úče- lem, aby do něho nebylo stříleno. Mezitím na jiných parníkách nastalo hnutí protirevoluční domluvami velitelů a důstojníků. Námořníci opakovali přísahu na prapor carovi. Z počátku bylo nevědomo, co se děje. Ale najednou hudba zahrála „Bože carja chrani“, námořníci po- klekli a křižovali se, a tu již bylo vidno, že je to demonstrace vlastenecká. Adm. Čuchnin pak ihned zahájil oheň do vzbouřenců, chtěje vy- užitkovati příznivý okamžik. Na „Očakově“ Šmidt dal signál: „Zejtra pověsím nejstaršího, čímž rozuměn nejstarší ze zajatých důstojníků gen. Sanocký. Všech zajatých důstojníků bylo přes 30. Ale již po prvém výstřelu věc vzbouřenců byla ztracena. O půl čtvrté začala střelba z pol- ních děl. Šmidt komandoval lodi k útoku, ale byl poražen. Mezitím uvěznění důstojníci pokusili se osvobodit, ale již prvý byl skolen. Avšak když začala palba i s „Očakova“, uvěznění důstoj- níci, majíce trochu vůle, vylomili dvéře kajut a vyšli na palubu mezi mužstvo, které již vi- dělo, že věc vzbouřenců je ztracena. Na pan- céřníku nastal strašný zmatek. Jeden z důstoj- níků vzal bílý ubrus a vyzdvihl jej jako bílý prapor. Na „Očakově“ od výstřelů vznikl požár. Námořníci ze strachu se vrhali do vody. Šmidt se synem sedl na minonosec, do minonosce padla střela a prorazila stroj. Do minonosce za- čala se nabírati voda. Šmidt viděl, že je ztra- cen. Na člunech připluli námořníci, aby ho za- tkli. Zastihli ho, an se právě převlékal za pro- stého námořníka. Byl zatčen i se svým synem a dopraven na „Rostislav“, jehož námořníci přijali ho nepřátelsky. Bylo třeba všeho úsilí důstojníků, aby Šmidt nebyl rozsápán. Vzpoura na moři byla skončena. Strašný požár na „Očakovu“ bránil, aby kdo k něma přistoupil. Když vnitřek vyhořel a bylo možno tam vstoupiti, nalezeno 15 zuhelnatělých mrtvol a čapky studentské i úřadnické. „Očakov“ bude možno za million spraviti. Druhý den vzdaly se námořní kasárny. Poručíka Šmidta vojenský soud odsoudil k smrti provazem a rozsudek ihned vykonán
#5 alto_textblock #5
Různé zprávy.
#6 alto_textblock #6
Spisovatel ve dvojí podstatě. Na cestě Sicilií zemřel těchto dnů básník a kritik William Sharp, jenž čítaje 49 roků, byl jedním z nej- plodnějších anglických spisovatelů nové doby. By známým essayistou, novellistou, životopiscem Shel- leyovým, Heinovým atd. Současně se zprávou o jeho smrti pronikla do světa zvěsť, že v osobě Williama Sharpa zhasla tajuplná duše gallské básnířky »Fiony Macleodovy«, jejíž poetická prósa byla jednou z nej- cennějších perel duševní práce Sharp a Macleodova byli tedy jednou duší a jedním tělem. Ale Sharp nejen že pod ženským jménem psal, ale i ve spisech svých projevoval city výhradně žen- ským bytostem vlastní, což jevilo se zajisté nemalou vzáeností.
#7 alto_textblock #7
A až do smrti básníkovy neměla veřejnost ani nejmenšího zdání, že by Sharp existoval ve dvojí podstatě . .. William Sharp i Fiona Macleodova pracovali pro různé nakladatele. Co zatím cestoval Sharp ši- rým světem, posílal nakladatel dopisy, určené Fioně Macleodově, do Skotska, odkudž se mu dostávalo od- povědí a příkazů, stvrzenek atd. Kdo s Fionou Macleodovou si dopisovati hodlal, musil tak učiniti prostřednictvím nakladatele, jemuž samému nebylo povědomo, jaké tajemství se za tímto zvučným jmenem skrývá. Přísným pozorovatelům si- tuace však zajisté neušlo, že mezi Williamem Sharpem a Fionou Macleodovou panuje do jisté míry spřízně- nost myšlenek a povahy. Fiona Macleodova zahájila činnost roku 1894 a v roce 1896 vydal Sharp spolu se svou chotí básni- ckou sbírku »Lyra Celtica«. V úvodu díla zmiňoval se spisovatel dosti chladně o básnické produkci Fiony Macieodovy. Později rozšířila se pověst, že William Sharp jest totožným s Fionou Macleodovou. Proti tomu však se ohradila Fiona Macleodova a prohlá- sila veřejně, že píše pod vlastním jmenem, ať už prý je kým je. Prohlášení toto, jež se ovšem s pravdou nesrovnávalo, bylo vysvětlitelno jedinou okolností, že se Sharp skutečně vžil do dvojatosti své existence, považuje se ve své osobnosti současně za Fionu Macleodovu. William Sharp narodil se roku 1856 v Glasgově a po odbytých studiích na středních školách stal se v pozdějších dobách posluchačem místní university. Jakožto chudičký a neduživý mladý človíček vystě- hoval se po smrti otcově do Australie, kdež za úče- lem tělesného zotavení procestoval pouště i mořské hladiny. Vrátiv se pak do Londýna, přijal tam místo v jedné z větších bank, ale nepobyl tam dlouhoa vystoupil opět ze služeb ústavu. Na to věnoval se výhradně činnosti literární. Při tom seznámil se s vynikajícími odborníky, jako s Gabrielem Rossettim a jinými, kteří na něho měli značný vliv. Po smrti Rossettově vydal životo- pis tohoto přítele. Nakladatel Harper dal si tehdá po- prvé předložiti rukopis Sharpových básní a odměnil autora neprodleně značným honorářem. Prostřednictvím malíře Noela Palona seznámil se Sharp s jedním ze svých pozdějších mecenášů, jenž mu umožnil pobyt v Italii. Později podnikal s ním daleké cesty Francií, Spojenými státy a Ka- nadou. Zimu trávíval Sharp v poslední době vždy pod teplým nebem, neboť zdravotní jeho stav byl značně otřesen a geniální muž propadával zhoubě tuberku- losy Zjištěno, že Sharp zanechal po sobě sbírku ru- kopisů cenných děl. Mimo jiné knihu básní »Sospiri d'Italia«, pak studijní práce o jihoevropské a řecké li- teratuře. Vynikající věci tyto budou vydány světovou nakladatelskou firmou Harperovou.
#8 alto_textblock #8
u
#9 alto_textblock #9
Román cikánského primaria. V jednom z ko- šických listů uveřejněno bylo předevčírem toto pro- hlášení: »Anička de Stechovova tímto oznamuje, že své zasnoubení s panem Horváthem Ferim, virtuosem na housle, odvolává.« V těchto několika řádcích za- kládá se výstřední román lásky, spředený dle thematu velkého Riga. Fešácký košický cikán Horvát Feri podnikl před několika lety cestu do ciziny. Koncer- toval v Paříži, Londýně, Brusselu a jiných velko- městech evropských. Po skončené výpravě usadil se Horvát v Berlíně. Fešný muž, jehož činnost i po stránce umělecké nebyla bezvýznamnou, získal si přístupu také do předních rodin. Mimo jiné seznámil se také s rodinou brasilského vyslance a minister- ského plnomocníka Jana Stechova. Dceruška diplo- matova zamilovala se při tom do fešného Horváta a brzy potom měla býti slavena svatba. Zatím však dověděla se nevěsta, že Horvát má v Košici družku života, s kterouž byl zákonným způsobem oddán. Bystrá millionářova dceruška neminula se z příčiny té ještě rozumem, nýbrž splnomocnila svého ženicha, aby paní Horvátové nabídl hotovosť 10.000 korun jmenem odstupného, svolí-li k rozvodu se svým cho- těm. Nastalo dlouhé vyjednávání, jehož výsledkem konečně bylo, že se paní Horvátová uspokojiti chtěla částkou 30.000 korun. Záře radostí a štěstím odebral se na to primarius cikánů do Berlína, aby tam své milce zvěstoval, za jakou podmínkou může s ní šťasten vplouti do přístavu manželského. Zatím však ještě ani do Berlína nedojel a již objevilo se v místním listě košickém prohlášení, kteréž jsme v úvodu naší zprávy uvedli a kterým zajímavému románu lásky učiněn byl konec tak nenadálý. Pokutováni pro kouření na jevišti. Zákon proti kouření v divadlech mexických jest přísně prováděn, aniž by byl brán zřetel k osobám kouřícím. V úterý večer téměř celý personál divadla Renacimiento v Me- xiku nucen byl odebrati se na policejní komisařství. Dával se kus »Zaza«. V prvním aktě Zaza, jež zná- zorňuje berečku za scénou, má dle své role zapáliti si cigaretu a vykouřiti ji s pochoutkou jako by napo- dobila pravidelný požitek. Ostatní herci na pokyn její rovněž si zapálí a brzy jsou všichni zahaleni v mraky kouře. Až dosud prováděli role všichni herci do písmeny. Když však guverner obvodu Guillermo de Landa nedávno nařídil přísné vynucování zákona proti kouření i na jevišti, ředitel divadelní společno- sti seňor Cardona se obával, že podání »Zazy« bude do jisté míry obmezeno. Zadal proto o povolení v tomto případě, dokládaje, že učiněna budou veškerá opatření. Domnívaje se pak, že bude vše do pořádku uvedeno a že mu bude povolení dáno, dal volný prů- chod hře. Avšak zmýlil se. Brzy jakmile společnost u »Zazy« shromážděná počala na jevišti kouřit, poli- cejní strážník, který v dívadle měl dozor, odebral se za scénu a prohlásil, že po skončení bry odvede všechny herce i s řiditelem na policejní komisařství. To se také stalo a všichni vyjma první milovnice Virginie Fabregasovy, za niž ostatní slíbili pokutu zapraviti, musili putovati na policii a každý zaplatit pokutu. = Padělatelé obrazů. Při příležitosti vydražování Crosnierova majstku oznamuje »Cri de Paris«, že