#1
alto_textblock
#1
Domněli vyzvědačl.
Z Paříže, 22. prosince. (C.-B.) „Agence
Havas“ oznamuje: V Marseillu byli dnes za-
tčeni Němec Jiří Wol a jeno tajemník dr.
Ludvík Wieger pro podezření, že prová-
děli vyzvědačství. V bytě obou za
tčených zabaveno velké množství listin.
Doprava na jihovýchodních drahách ruských.
Z Krláovce v Prusku, 22. prosince. (C.-B.)
Ruské jihovýchodní dráhy oznamují, že doprava
na všech tratích děje se bez porušení. Pro do-
pravu zboží jest trať Filonovo-Zarizvn uzavřena.
Na ochranu anglických poddaných.
Z Londýna, 22. prosince. (C.-B.) Anglická
vláda zmocnila své vyslance v ruských přísta-
vech a v Rize, aby najali neprodleně lodi, pro
případ, že by bezpečnost poddaných anglických
byla ohrožena.
#2
alto_textblock
#2
Vzpoura v Sevastopolu.
Sevastopol prožil strašné dni, před nimiž
blednou kronštatské úžasy. V Kronštatě dvakrát
vystřelili z děl a to omylem, v Sevastopolu pak
svedena byla skutečná námořní bitva, s níž
rovnoběžně šla bitva na souši a dobytí útokem
námořních kasáren. Měšťané sevastopolští pa-
nikou jati utíkali, kdo mohl kam.
Historie vzpoury na souši je známa. Za-
čala dne 24. listopadu na meetingu dělníků a
námořníků, kdy byli raněni kapitáni Pisarev-
ský a Stejn. Ve dnech 26., 27. a 28. listopadu
byla vzpoura na moři i na souši v plném plá-
polu. Dno 25. listopadu stávkující přístavní
dělníci a vzbouření námořníci zvábili k sobě
i brestský pluk, uvěznili náčelníka velitele a
velitele v námořních kasárnách. Současně za-
čala vzpoura na korábech „Očakov“ a „Pan-
telejmon“, jakž byl z trestu přezván pověstný
„Potemkin“. Vzbouřenci osvobodili vězně,
chované na parníku „Prut“; byli to někdejší
vzbouřenci z pancéřníku „Potemkin“ Převezli
5e na „Očakov“, kamž přibyl i poručík
Smidt, vůdcevzpoury.
Když mezi posádkou na „Očakově“ uká-
zalo se jitření, důstojníci loď opustili, a tu vy-
stoupil Šmidt. Přibyl na koráb se svým synem,
5letým realistou. Šmídt 28. listopadu poslal
na parníčkách puškami a revolvery ozbrojené
vzbouřence na sousední „Pantelejmon““.
Nzbouřenci se tam vedrali, zajali důstojníky a
#3
alto_textblock
#3
„Pust — povídám til Pusť, ty dráteníku
vlasateil
„Palec — malec — fysika — muzika —
tanec!“ vykřikl jsem oplátkou. Takhle si do-
bírali kluci malého Karla.
Zdvihl ruce a vjel mi všemi prsty do dlou
Bých vlasů.
„Pusť!“ zvolal jsem nyní já a v bolestec
cloumal jsem tím zuřivěji jeho ušima.
„Pusť ty!“ vykřikl Karel.
„Až ty pustíšl“
„Tak pusť dříve tyí
Nemohli jsme se shodnouti o „prvenství““
a tak jsme se upřímně tahali za to, co jsme
v rukou drželi. A když už míra utrpení byla do-
vršena, vzpomněl si Karel na někoho třetího.
„Mamíí! Maminkó!“ zaječel.
Chtěl jsem jej pustit; on však nemohl se o-
loučiti od mých vlasů. Tedy jsem splatil tuto
jeho příchylnost — jeho uším, a nepustil.
Vrzly dvéře a za chvíli byla u nás paní Ho-
Ianová.
„Co pak jste si udělali?“ zvolala přísně
„Hned se mi pusťte!“
Teď jsme poslechli oba současně.
„On mi nadával!“ žaloval Karel.
„On mi dal boxla a nadával mi dřív!“ háji
jsem se.
„Že se nestydíte, chlapci! Takoví kamarádí, stu-
denti a pérou se! To je hanba! Hled s. mi udobřetel
Dejte si hubičku!“
Podívali jsme se na sebe. Viděl jsem, že
má uši jako krev a v očích slzy. Bylo mi ho
líto. Postoupil jsem tedy k němu, on se zašklebil
a vlepil mi takovou hubičku, že to mlasklo.
„Tak je to dobře! A teď ať se už necháte,
nebo to budu žalovat ve škole!“
Vzala Karla za ruku a vedla jej domů. Já
jsem pohlížel za ním zamyšlen. Kdybychom si
byli dali tu hubičku dříve, nemusil jsem býti tak
rozeuchán a Karel mohl míti bledší uši.
Inu, ovšem — kdyby — —
A než jsem šel spat, „smířený“ Karel dal
mi neočekávaně takového „boxla“, že jsem za-
vrávoral.
„Počkej, skřečku, víckrát ti už nepomohu
dělat úlohul
#4
alto_textblock
#4
převezli na „Očakov“, na nějž svezli též dů-
stojníky, vězněné v kasárnách. Poručík Šmidt
postavil se na „škance“ (čestné místo paluby)
a oslovil důstojníky
„Musím vám oznámiti, že loďstvo i armáda
celého jihu jsou na mé straně. Postavím batterii
na Perekopu a tam, opřen o všeobecnou ru-
skou stávku, diktovati budu caru své podmínky.
Prosit nebudu, prosit už mne omrzelo. Ještě
kozáci nejsou pro mne, ale je přemohu a pak
svěším. Nepřijme-li car mé podmínky, založím
krymskou republiku. Ale dosud ještě cara po-
třebuju. Pamatujte, že za každé násilí se strany
carských vojsk odpovím pověšením vás dů-
stojníků a odejmutím potravy živým. Co se
týče mužstva, jemu říkám, že jde jen o zlep-
šení jejich stavu, jináče by za mnou nešli. Vím,
že na některých korábech ještě jsou pro cara.
Starý kamaráde, pošli tam deset „orátorů!“ Sly-
šel jsem, že v pevnosti také ještě jsou carská
vojska, ale již mám zprávy, že se vzdají.“
Šmidt vždycky mluvil sebevědomě, roz-
hodně a rázně. Na to důstojníci byli rozděleni
po kajutách a postaveny k nim stráže. Šmidt
signálem povolal k sobě sousední minonosce,
jež uposlechly. „Očakov“, „Pantelejmon“
a minonosce vyvěsily rudé prapory. To bylo
ráno 28. listopadu. Přibyl generál Meller Za-
komelský a chtěl se zmocniti námořních ka-
sáren. On a hlavní velitel admirál Čuchnin s dů-
stojníky pozorovali s „Historického bulváru“,
co se děje. Na „Očakově“ se sebralo mnoho
revolucionářů z lidu, hlavně Židé a ženské.
Šmidt, když se minonosce připojily, vy-
zdvihl signál: „Velím loďstvu, Šmidt.“ Na to
sedl na minonosec „Svirěpý“ a objel celé lod-
stvo. Čásť mužstva křičela „urá!“ čásť mlčela.
Na „Očakově“ byl vyzdvižen signál:
„Mám mnoho zajatých důstojníků“ za tím úče-
lem, aby do něho nebylo stříleno. Mezitím na
jiných parníkách nastalo hnutí protirevoluční
domluvami velitelů a důstojníků. Námořníci
opakovali přísahu na prapor carovi. Z počátku
bylo nevědomo, co se děje. Ale najednou hudba
zahrála „Bože carja chrani“, námořníci po-
klekli a křižovali se, a tu již bylo vidno, že je
to demonstrace vlastenecká. Adm. Čuchnin pak
ihned zahájil oheň do vzbouřenců, chtěje vy-
užitkovati příznivý okamžik. Na „Očakově“
Šmidt dal signál: „Zejtra pověsím nejstaršího,
čímž rozuměn nejstarší ze zajatých důstojníků
gen. Sanocký. Všech zajatých důstojníků bylo
přes 30.
Ale již po prvém výstřelu věc vzbouřenců
byla ztracena. O půl čtvrté začala střelba z pol-
ních děl. Šmidt komandoval lodi k útoku, ale
byl poražen.
Mezitím uvěznění důstojníci pokusili se
osvobodit, ale již prvý byl skolen. Avšak když
začala palba i s „Očakova“, uvěznění důstoj-
níci, majíce trochu vůle, vylomili dvéře kajut
a vyšli na palubu mezi mužstvo, které již vi-
dělo, že věc vzbouřenců je ztracena. Na pan-
céřníku nastal strašný zmatek. Jeden z důstoj-
níků vzal bílý ubrus a vyzdvihl jej jako bílý
prapor. Na „Očakově“ od výstřelů vznikl požár.
Námořníci ze strachu se vrhali do vody. Šmidt
se synem sedl na minonosec, do minonosce
padla střela a prorazila stroj. Do minonosce za-
čala se nabírati voda. Šmidt viděl, že je ztra-
cen. Na člunech připluli námořníci, aby ho za-
tkli. Zastihli ho, an se právě převlékal za pro-
stého námořníka. Byl zatčen i se svým synem
a dopraven na „Rostislav“, jehož námořníci
přijali ho nepřátelsky. Bylo třeba všeho úsilí
důstojníků, aby Šmidt nebyl rozsápán.
Vzpoura na moři byla skončena. Strašný
požár na „Očakovu“ bránil, aby kdo k něma
přistoupil. Když vnitřek vyhořel a bylo možno
tam vstoupiti, nalezeno 15 zuhelnatělých
mrtvol a čapky studentské i úřadnické.
„Očakov“ bude možno za million spraviti.
Druhý den vzdaly se námořní kasárny.
Poručíka Šmidta vojenský soud odsoudil
k smrti provazem a rozsudek ihned vykonán
#5
alto_textblock
#5
Různé zprávy.
#6
alto_textblock
#6
Spisovatel ve dvojí podstatě.
Na cestě Sicilií zemřel těchto dnů básník a kritik
William Sharp, jenž čítaje 49 roků, byl jedním z nej-
plodnějších anglických spisovatelů nové doby. By
známým essayistou, novellistou, životopiscem Shel-
leyovým, Heinovým atd. Současně se zprávou o jeho
smrti pronikla do světa zvěsť, že v osobě Williama
Sharpa zhasla tajuplná duše gallské básnířky »Fiony
Macleodovy«, jejíž poetická prósa byla jednou z nej-
cennějších perel duševní práce
Sharp a Macleodova byli tedy jednou duší a jedním
tělem. Ale Sharp nejen že pod ženským jménem psal,
ale i ve spisech svých projevoval city výhradně žen-
ským bytostem vlastní, což jevilo se zajisté nemalou
vzáeností.
#7
alto_textblock
#7
A až do smrti básníkovy neměla veřejnost ani
nejmenšího zdání, že by Sharp existoval ve dvojí
podstatě . ..
William Sharp i Fiona Macleodova pracovali
pro různé nakladatele. Co zatím cestoval Sharp ši-
rým světem, posílal nakladatel dopisy, určené Fioně
Macleodově, do Skotska, odkudž se mu dostávalo od-
povědí a příkazů, stvrzenek atd.
Kdo s Fionou Macleodovou si dopisovati hodlal,
musil tak učiniti prostřednictvím nakladatele, jemuž
samému nebylo povědomo, jaké tajemství se za tímto
zvučným jmenem skrývá. Přísným pozorovatelům si-
tuace však zajisté neušlo, že mezi Williamem Sharpem
a Fionou Macleodovou panuje do jisté míry spřízně-
nost myšlenek a povahy.
Fiona Macleodova zahájila činnost roku 1894 a v
roce 1896 vydal Sharp spolu se svou chotí básni-
ckou sbírku »Lyra Celtica«. V úvodu díla zmiňoval
se spisovatel dosti chladně o básnické produkci Fiony
Macieodovy. Později rozšířila se pověst, že William
Sharp jest totožným s Fionou Macleodovou. Proti
tomu však se ohradila Fiona Macleodova a prohlá-
sila veřejně, že píše pod vlastním jmenem, ať už prý
je kým je. Prohlášení toto, jež se ovšem s pravdou
nesrovnávalo, bylo vysvětlitelno jedinou okolností,
že se Sharp skutečně vžil do dvojatosti své existence,
považuje se ve své osobnosti současně za Fionu
Macleodovu.
William Sharp narodil se roku 1856 v Glasgově
a po odbytých studiích na středních školách stal se
v pozdějších dobách posluchačem místní university.
Jakožto chudičký a neduživý mladý človíček vystě-
hoval se po smrti otcově do Australie, kdež za úče-
lem tělesného zotavení procestoval pouště i mořské
hladiny.
Vrátiv se pak do Londýna, přijal tam místo
v jedné z větších bank, ale nepobyl tam dlouhoa
vystoupil opět ze služeb ústavu. Na to věnoval se
výhradně činnosti literární.
Při tom seznámil se s vynikajícími odborníky,
jako s Gabrielem Rossettim a jinými, kteří na něho
měli značný vliv. Po smrti Rossettově vydal životo-
pis tohoto přítele. Nakladatel Harper dal si tehdá po-
prvé předložiti rukopis Sharpových básní a odměnil
autora neprodleně značným honorářem.
Prostřednictvím malíře Noela Palona seznámil
se Sharp s jedním ze svých pozdějších mecenášů,
jenž mu umožnil pobyt v Italii. Později podnikal
s ním daleké cesty Francií, Spojenými státy a Ka-
nadou.
Zimu trávíval Sharp v poslední době vždy pod
teplým nebem, neboť zdravotní jeho stav byl značně
otřesen a geniální muž propadával zhoubě tuberku-
losy
Zjištěno, že Sharp zanechal po sobě sbírku ru-
kopisů cenných děl. Mimo jiné knihu básní »Sospiri
d'Italia«, pak studijní práce o jihoevropské a řecké li-
teratuře. Vynikající věci tyto budou vydány světovou
nakladatelskou firmou Harperovou.
#9
alto_textblock
#9
Román cikánského primaria. V jednom z ko-
šických listů uveřejněno bylo předevčírem toto pro-
hlášení: »Anička de Stechovova tímto oznamuje, že
své zasnoubení s panem Horváthem Ferim, virtuosem
na housle, odvolává.« V těchto několika řádcích za-
kládá se výstřední román lásky, spředený dle thematu
velkého Riga. Fešácký košický cikán Horvát Feri
podnikl před několika lety cestu do ciziny. Koncer-
toval v Paříži, Londýně, Brusselu a jiných velko-
městech evropských. Po skončené výpravě usadil se
Horvát v Berlíně. Fešný muž, jehož činnost i po
stránce umělecké nebyla bezvýznamnou, získal si
přístupu také do předních rodin. Mimo jiné seznámil
se také s rodinou brasilského vyslance a minister-
ského plnomocníka Jana Stechova. Dceruška diplo-
matova zamilovala se při tom do fešného Horváta a
brzy potom měla býti slavena svatba. Zatím však
dověděla se nevěsta, že Horvát má v Košici družku
života, s kterouž byl zákonným způsobem oddán.
Bystrá millionářova dceruška neminula se z příčiny
té ještě rozumem, nýbrž splnomocnila svého ženicha,
aby paní Horvátové nabídl hotovosť 10.000 korun
jmenem odstupného, svolí-li k rozvodu se svým cho-
těm. Nastalo dlouhé vyjednávání, jehož výsledkem
konečně bylo, že se paní Horvátová uspokojiti chtěla
částkou 30.000 korun. Záře radostí a štěstím odebral
se na to primarius cikánů do Berlína, aby tam své
milce zvěstoval, za jakou podmínkou může s ní
šťasten vplouti do přístavu manželského. Zatím však
ještě ani do Berlína nedojel a již objevilo se
v místním listě košickém prohlášení, kteréž jsme
v úvodu naší zprávy uvedli a kterým zajímavému
románu lásky učiněn byl konec tak nenadálý.
Pokutováni pro kouření na jevišti. Zákon proti
kouření v divadlech mexických jest přísně prováděn,
aniž by byl brán zřetel k osobám kouřícím. V úterý
večer téměř celý personál divadla Renacimiento v Me-
xiku nucen byl odebrati se na policejní komisařství.
Dával se kus »Zaza«. V prvním aktě Zaza, jež zná-
zorňuje berečku za scénou, má dle své role zapáliti
si cigaretu a vykouřiti ji s pochoutkou jako by napo-
dobila pravidelný požitek. Ostatní herci na pokyn
její rovněž si zapálí a brzy jsou všichni zahaleni
v mraky kouře. Až dosud prováděli role všichni herci
do písmeny. Když však guverner obvodu Guillermo
de Landa nedávno nařídil přísné vynucování zákona
proti kouření i na jevišti, ředitel divadelní společno-
sti seňor Cardona se obával, že podání »Zazy« bude
do jisté míry obmezeno. Zadal proto o povolení
v tomto případě, dokládaje, že učiněna budou veškerá
opatření. Domnívaje se pak, že bude vše do pořádku
uvedeno a že mu bude povolení dáno, dal volný prů-
chod hře. Avšak zmýlil se. Brzy jakmile společnost
u »Zazy« shromážděná počala na jevišti kouřit, poli-
cejní strážník, který v dívadle měl dozor, odebral se
za scénu a prohlásil, že po skončení bry odvede
všechny herce i s řiditelem na policejní komisařství.
To se také stalo a všichni vyjma první milovnice
Virginie Fabregasovy, za niž ostatní slíbili pokutu
zapraviti, musili putovati na policii a každý zaplatit
pokutu.
= Padělatelé obrazů. Při příležitosti vydražování
Crosnierova majstku oznamuje »Cri de Paris«, že