Číslo 216.

V Praze, dne 8. srpna 1902

Ročník VI.

zedukeo, nčsninletrucea erpodien: Prahu, Pitressova ulice, šíslo 200—I. Nefrankované dopisy ne nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Kexapečetěnéreklamace jeou porta prosty. Inssrty účtujeme levně a při častější inssrci po- skytujeme výhody. Vyoházejí denně o šesté hodíně ranní V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefen redakce č. li26.

KAl

LLKÉ

oro noo

Llo

Prakw Předpiaté pre domau s donáškou de K 2.00 měsíčně . . . . čtyrtlotně ... K 8.40 seloročně. . .. K 38.69 Pro turemsko poštou: měsíčně. . . . . K 3.— čtvrtlotně . . . K 9.— seloročně.... X 36.— Předplatné do cizoxem- ska: Německa a Srbska: štrrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky, Francio, Svýcsreka, Ita- lie, Belgie a Anglie: štvrtletně .. X 18.20 eeloročně ... K 52.80 Telef, administrace i126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 37 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 31 minutu večer.

Pátek

Sv. Cyriaka.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Karmelitánek na Hradčanech od 5.-8. t. m.

Nové světlo o trojspolku.

V Praze, dne 7. srpna.

= O našem trojspolku vychází vždy nové a nové pověsti na jevo, které sice jsou z části a jen na polo vyvracovány od polovládních listů a osob, tak že iostí lze říci, že za diskreditujícími zprávami o novém trojspolku jest přece něco prav- divého. Všeobecně se poukazuje k tomu, že věr- nosti mezi členy trojspolku nelze mnoho věřiti a že nevymizela stará zlopověstná taktika Bismar- kova: dělati vedle hlavních smluv ještě jiné ve- dlejší smlouvy za zády členů trojspolku. V době pří- tomné jest to právě Italie, která má zvláštní po- stavení v trojspolku, v němž jest nejmladším členem. Italie udržuje zvlášť důvěrné styky s hlavními odpůrci trojspolku: s Francií a Ruskem. Král Viktor Emanuel byl velmi vřele přijat v Petro- hradě a vyhnul se na své cestě Vídni, bezpochyby v odvetu za pominutí návštěvy Quirinálu se strany rakouského následníka. Italie zaujala zvláštní po- stavení v Albanii, kdež chce připravovati si cestu pro větší Italii, jejíž královna jest dcerou »ruského generála« na Černé Hoře. Tyto styky vzbudily řevnivost na rakouské straně. Na druhé straně zase Italie z přátelství s Francií vyzískala Tripolis, což vzbudilo velikou nelibost velikého Německa, které nyní hraje si na patrona tureckých držav, at jsou kdekoliv. Přátelství se státy stojícími mimo trojspolek dává Italii do klína jablíčka těšínská, kdežto »věrný trojspolek« zabezpečuje Italii jen posavadní državu a žádá od ní za to vzájemnou pomoc, když by některý z členů byl napaden. Do- savadní država vlastně jest Řím spojený s Italií sjednocenou. Za tuto cenu Italie jest v úzkých držána ohledně svých velmocenských choutek do budoucnosti. Nebylo by u Italie nic divného, kdyby následovala Bismarka ve státnickém jeho umění. Čím více se tuží styky Italie s pokrevními Fran- couzy a se sešvakřenými Rusy, tím více se osla- bují pouta důvěry k ostatním účastníkům. Dosa- vadní neznalost slovného znění tajených smluv jest úrodným deštěm pro houby pověstí, na čemž nezmění poloúřadní a polovičaté odvolávání ničeho. Dle novinářsky odvolávaných článků troj- spolku měla Italie býti zavázána pro případ pře- padnutí některého spojence vyslati pomocný oddíl

a sice pro případ války německo-francouzské vy- slati skrze jižní Tyroly oddíl na Rýn a pro případ války rusko-rakouské vyslati vojsko skrze Uhry n Prut, kdež měl míti vrchní velení rumunský král Karel. »Nat. Ztg.«, jinak velmi dobře informo- vaná, přinesla znění odstavce, ale brzy po uve- řejnění jeho přinesla hned přání po uveřejnění authentického znění, kteréž se nestalo. Vyvracelo se už mnohokráte, že nebylo v staré ani v nové smlouvě trojspolku nic podobného ob- saženo, ale s pravdou nevyšel žádný úřadní list. Postavení Italie ve trojspolku jest skutečně právě tak nepřirozené, jako jest postavení Rakou- ska. Vše se děje ku větsí slávě Německa. Italie za uhelné skladiště ruské na průplavu suezském získati si může přízeň a podporu v Albanii a n březích Středozemního moře. Při tak výhodných nabídkách na východa na západ má zastrčiti svůj rytířský meč a tasiti jej jen v okamžiku, když se jedná o věci, které ji naprosto nezajímají a ji nerozehřejí. Při debattě o zahraniční politice v dolní sně- movně anglické byl položen důraz, aby byl za- chován ua Středomoří stav dosavadní, a aby An- glie udržovala nejlepší styky s Italií. Však časo- pisectvo italské ozvalo se proti tomuto tichému směru politiky na Středomoří, kde loďstvo její stále objíždí pobřeží, ovšem ne tak mírumilovně jako loď mnichů athoských, která pod praporem »Pokrov Presvyatnya Bogorodicy« sprostředkuje nutné obchody životní. Trojspolek byl vždy označován jako moderní liga míru evropského. Taktika Bismarkova podko- pala důvěru docela a Italie stala se učelivým žá- kem jeho a přidržuje se zásady: »Není čestné, ale zdravé«. Svazky trojspolku rozhodně nesesílily, ale spíše oslably a ještě oslabnou. Dvojspolek do- dělá se větších úspěchů než trojspolek, rozežraný zásadou Bismarkovou.

Zprávy politické.

V Praze, dne 7. srpna 1902. Košutovy slavnosti. Úřední orgán maďarské strany neodvislých vyvrací zprávu, jako by strana ne- odvislostí byla pozvala presidenta poslanecké sně- movny hrab. Alberta Apponylho k súčastnění se při slavnosti 100letých narozenin Ludvíka Košuta a jako

by Apponyl byl prohlásll, že jenom tehdy se dostaví ke slavnosti, když nedojde k žádným politlckým pro- jevům. Strana neodvislosti prý hr. Apponylho k slav- nosti Košutově dosud nepozvala. Hr. Apponyi však vyslovil ochotu k projevenému přání, kdykoliv přijítl do Pešti, jen když strana své konkretní přání projeví. Vicepresident strany Toth svolal na 14. srpna konfe- renci strany, na která se má o této věci jednati. Zabezpečený mír. Návštěva císaře Víléma v Revalu zavdala zase jednou všem Iistům po Evropě příležitost k úvahám o zabezpečeném míru a zejména také ku prokázané touze národů po zachování pokoje. Vzhledem zejména k této okolnosti neškodí snad, když si povšímneme, za jakých okolností mír jest zabezpe- čen. Sluší tu především vzpomenouti, že nynější mír zachovává v platnosti ohromnou bídu četných malých národů, kterým pro delší dobu žádná naděje v nějaké polepšení nekyne. Jsou to v první řadě křesťanští národové, žljící pod vládou tureckou v Evropě I v Asil, kteří do té chvíle žijí v poměrech, k je- jichžto zobrazení potřebna jest nám dosti velká dávka fantasie, zejména pokud se týče území, kde sousedí Albančané s Bulhary a Srby a pak Arménska. Ná- rodům těmto mohly by vlády nyní tak velice smířené velmi mnoho prospěti, potřebovaly by jen Turecku dáti rozkaz, aby staré svoje závazky splnilo, leč — marně mluvitl. Dalším požehnáním zabezpečeného míru bude dále trvající ohromný stav armád. Co sou- díme o domnělých plánech Italie v příčině zmenšení stálého vojska, řekli jsme již včera. Konečně také zabezpečený mír dolehne těžce i na mnohé malé ná- rody clvilisované, neboť, jak známo, vlády jsou právě tentokrát nejméně nakloněny spravedlivým požadav- kům mnohých národů vyhověti, když mají všecku příčinu k spokojenosti s poměry zahraničními. Nebude snad nezajímavo, vyjmenujemé-li civilisované národy nebo národnosti v Evropě, které dnes mohou tvrditi že jsou svými státy utlskováni. Jsou to: V N ě- mecku Poláci, Lužičtí Srbové, Francouzi, Dánové, Lotyši a zlomek Čechův. V Rakousku: Če- chové, Malorusové, Slovlncl, Chorvátl a Srbové (v Dal- macil), v Úhrách: Slováci, Chorváti, Srbové, Ru- muni, Malorusové a Němci, v Anglli: Irové (Boery za mořem nepočítáme). V Rusku: Poláci a Flnové (může se však také počítati Malorusy, Ll- tevce a malé nárůdky v baltických provinclích, kteří však dosud národních snah nejeví. Němci tamější jsou panující kastou dnes deposedovanou), ve Š pa-

FEUILLETON.

Věřící učenee.

Minulé neděle slavnostním způsobem odhalili v Dólu ve Francli pomník Pasteurův. Před officielní slavností sloužena byla mše sv., což odpovídalo i ži- votu 1 smrti slavného učence, který vírou svou před nikým se netajíl. Když se ho kdosi ptal: »Jak pak srovnáte své vědecké výzkumy s učením, které bible hlásá?« Pasteur odpověděl: »Čtu bibli a komentáry k ní a nevidím rozdílu.« A dodal: »Všechny mé studle vedly mne k tomu, abych si zachoval víru, jakou má bretoňský sedlák. A kdybych byl mohl ještě dále bádati, měl bych bezpochyby víru bretoň- ské selky.« Jak žil, tak Pasteur i zemřel: dal se za- opatřiti a skonal kajicně a tíše. Takový byl Pasteur jako katolík. A jakým byl jako učenec? Každý, kdo chce studovati chemii, agrikulturua lékařství v theorli a praxl, musí Pasteurovy práce stu- dovati a zase studovatí. Pomník, který mu nyní byl postaven, jest pomníkem ryzí vděčnosti lidské; díla Pasteurova nepotřebují oslavných řečí, knihy jeho ne- musí býtl k četbě teprve doporučovány. Pasteurovo dílo životní jest důležitým oddílem našeho věděnía umění, přešlo nám v krev a tělo. Pasteurův význam jest tak veliký, že Pasteura, třebas že vždy byl hor- livým Francouzem, ctíti musí 1 Němec i Angličani Rus 1 Japonec, kteří na Pasteura žárlí, ale ovocem jeho studla se živí. Jako dříve učili jsme se u Francouzů galanterií, umění válečnému, dramatickému a malířskému, tak nyní všichni národové učí se od Francouzů chemll.

Veliký muž, který přinutil učence a badatele všech národů a zemí akceptovati jeho učení, byl Loul Pasteur. Pasteur byl synem koželuha v Dólu v krajl jurském a jako professor vyučoval chemii a fysice v Dijonu, Strassburku, Lillu a v Paříži na středních a vysokých školách. Nejdříve posmívali se mu, říka- jíce o něm, že jest chemik-fantasta, který, maje svůj princip v hlavě, šel k experimentnímu stolku a ne aby cestou od experimentního stolku budoval svůj princlp. Ale Pasteur držel se svého hesla: »Nejdříve myšlénku musíš míti a pak ji dokaž pokusem.« A druhé heslo jeho bylo: »Jen ta myšlénka je správná, kterou experlment potvrzuje.« Co natrápllí se nejlepší chemikové němečtí (Henle, Schwann, Llebig, Helm- holtz) r. 1857 theorií o kvašení — Pasteur, studuje téhož roku kvašení mléčné kyseliny, vzal trochu šedé hmoty, která ve sklenici se utvořila, »rozsel« ji do cukrového roztoku a viděl, jak drobet šedé hmoty roste a roste, a jak kvašení souvisí se vzrůstem žl- voucích tvorů. Totéž dokázal roku 1858 při kvašení vinném a při kvašení lihovém u moštu. »Kvašení je korrelátem života, ne však smrti,« prohlásil Pasteur, který odkryl a pěstoval malé původce kvašení. Roku 1863 ulošila Pasteurovi francouzská vláda, aby studoval nemoce vína a zachránil vlnařství před zkázou. Pasteur brzy dokázal, že kyselostí vína, zá- kalem a hořkostí vina jest malá živoucí bytost.A jak odstraniti vinné nemoci — což pro producentya obchodníky vínem jest věc tak důležitá? »Zabte žl- voucí bytůstky, které víno kazí,« poradil Pasteur. »A jak pak?« — »Zahřejte víno do 70° tepla — vínu se neublíží, a bude kazičů svých prosto.« Čemu

z počátku lidé nevěřili, jest nyní po celé zemi roz- šířeno: víno i mléko »se pasteurisuje«. A v téže době dokázal Pasteur, že kvas z kyseliny máslové se roz- množuje i bez přítoku kyslíku, že jest »anačrobný«. A tak to šlo stále dále, krok za krokem, až jako skála stála věta: »Není kvašení bez organismu«,a každé kvašení má své vlastní organismy.« Theoril Darwlnovu o praplození Pasteur vždy a všude potíral. Nalezna spojení mezi kvašením a hni- lobou, dokázal, že i nemoci působí zvláštní mikroby. Tu uložila francouzská vláda Pasteurovi, když pomohl vlnařům a obchodníkům mlékem a lékařům postavil základ nové vědy, aby poskytl vědeckou po- moc též pěstitelům bourců a hedvábí. Pasteur nikdy s bourcem se neobíral, ale brzy vyzkoumal tajemství psbriny, nemoci bourců, prohlásiv, že původcem jest malý organlsmus, který se usadil ve vajíčku v hou- sence a motýlu. Pebrina ohrožovala celou evropskou výrobu hedvábí, a i tu Pasteur věděl rady: »Držte motýly v tylových sáčkách; jakmile samička oplozena nakladla vajíčka, prohlédněte motýly; jsou-li naka- ženi, nelze užíti vajíček, nejsou-li, jsou vajíčka bour- cová k potřebě.« Za tento vynález obdržel Pasteur od rakouské vlády čestnou cenu 10.000 zl. a jako ná- rodní odměnu roční rentu 12.000 fr. Když Pasteur roku 1863 dokázal, že při hnilobě látek bílkovitých malé živoucí bytosti přítomny jsou, přišel anglický lékař dr. Lister roku 1867 na svou antiseptickou methodu při léčení ran, kteráž ohromné procento operovaných paclentů zachránila od smrti. Nejdříve Pasteur, potom Lister! Pasteur studoval dále kvašení piva, sněť slezln- nou u zvířat, našel několikeré původce nemocl, které