#1
alto_textblock
#1
Ročník XXX0Xl.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 31. prosince 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 360.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odnsl. HIsty
přilohami („Naněný Obgor“ ve
středu a Literární Hlidka-
v pátak) přudplací sea
Praze v adninistrae
2
na měsiu . . . . . .
sk -
na čtvst leta . . . ..
s dvojí denáškon
na měsíe . . . . .
na čtvt leba
ve zilalkáchr
aa měsle . . . . . .
Poštou:
za nlale . . . . .
na čtvré leta
s drojí zisilke
na měste
člrrě lsla
#5
alto_textblock
#5
xai
e
Ei
#8
alto_textblock
#8
dvobném prodejt:
ranní číslo o sobě . . . za 9
odpele dni
. . . za 2h
Ve slislkích na vankovš
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3b
Inserát-
plati se hetově nspřeě.
Předplacení a inserty přljímrs sdminl-
strace v Marianské slici č. z.
Tsn nachízaií se těš redakee
Hskárna a szpedice „Márodnich Llsti“.
Bukopisy se nevrscsji
#9
alto_textblock
#9
Protest sněmu haličského prot
tyranii pruské.
#10
alto_textblock
#10
Zatím co orgány prušácké »hakaty« plny
jedu vypravují, jak na školách v Poznaňsku
»rodiči navedená« polská mládež
školní houževnatě vzdoruje ně
mečkým kantorům, nechtíc odpovídat
na německé otázky z náboženství po něme-
cku a nechtíc se modliti jinak než polsky ..
zatím co berlínské listy doznávají, že tento
odboj polských dětí proti ty
ranii germanisační způsobuje vládě
všemohoucího Césara nad Sprévou skutečně
mrzuté rozpaky, poněvadz neví, co si počíti
s těmi dvanáctiletými »rebellanty«, kteři
místo »Deutschland über Alles« zpívají k ná
pěvu tomu: »Jeszeze Polska niezgynela «?
Zda má je bíti, či vězniti, či je odsuzovat
ku prodloužené návštěvě školy? Zatím co
se tedy pan Bülow v Berlíně konečně
trochu stydí a bojí toho »křiku a té
ostudy« v celé vzdělané Evropě — má ku
podivu také rakouský kabinet, čili firma
Goluchovský- Körber tou válkou
»polských dětí« zkažený humor k Sylvestru
na dobro. — Doufali, že řečí, kterou po
dlouhém zákulisním zápasu, 10. prosinee
hr. Dědušický zaprotestoval v parla-
mentě vídeňském proti pruským násilno-
stem na Polácích poznaňských, ta »mrzutá
afféra vřesenská« konečně již přestane v Ha-
liči »strašit« a že na sněmu haličském, je
muž vyměřena právě taková »šibeniční lhů
tička«, jako sněmu království českého, ne-
bude o ní více řeči. Možná, že to pan
Goluchovský dokonce i slíbil hr. Eulenbur
govt, aby v Berlíně byli o Nový rok v ne-
zkalené »přátelské« náladě. Působeno na
vůdce polských stran nejsilnějším svrchním
tlakem, aby o affeře vřesenské nestalo se na
sněmu Ivovském »aspoň letos« již ani
zmínky, ba německo - centralistický tisk
vídeňský ve své zpupnosti přímo poroučel
Polákům mlčení, jinak prý zvědí, zač toho
v Rakousku loket. —
Všechen tento vídeňský nátlak na srdce
polské měl všák toliko za následek, ž e ono
jen tím mocněji v prsou lidu
polského zabušilo, a že zřetel veřej
nosti polské dychtivě upjal se na svolaný
sněm haličský, žádaje a očekavaje od něho
»slovo velikého významu«, reso-
luci »důstojnou velkého a těžce pronásledo-
vaného národa.» —
#11
alto_textblock
#11
Hned v první schůzi sněmu Ivovského
dne 28. t. m. podal vůdce lidové strany
p. Stapinski zemskému maršálkovi v
příčině události vřesenské tento pilny
návrh:
»Slavný sněme račiž se usnésti:
1. Vůči barbarskému pronásledování
našeho názoda v některých částec
Polsky, zaváděním stavů výminečných,
vypuzováním jazyka polského z úřadů, ze
škol, ba i z kostelův, donucováním, ba
trýzněním děti polských, by mluvily a mo-
dlily se v jazyku cizím, i vůči ostatním, světu
známým krutým násilnostem: sněm králov-
ství haličského i vladiměřského s velko-
knížectvím krakovským vyslovuje nej-
hlubší soucit i zasloužený díl
rodákům, kteří zmužile a vytr-
#12
alto_textblock
#12
vale brání práv národa po
ského proti přemoci německé.
2. V přesvědčení, že jest povinnosti
každého Poláka bránit všemi sila m
každé pídě půdy polské před cizí zádavou.
vyzývá sněm celý národ ke svor
nému spolupůsobení la jk odrážení nájezdů
na polskou národnost způsobem rozvážným
a statečným.
3. Sněm povoluje a vkládá do rozpočtu
na r. 1902 částku 100.000 K na pomo
těm rodákům, kteří padli za obě
pronásledování v obraně věci ná
rodní. Sumu tu dává sněm k disposici vy
boru zemskému.
4. Při udílení stipenai! náležejících
pod správu výboru zemského náleží dávat
— pokud tomu podmínky fundační neodpo
rují — přednost mládeži polske,
které z ohledův politických od-
ňata byla možnost vzdělávati se
na ústavech říše německé.« —
To byl ovšem pro místodržitele vlády
Körbrovy pana Pininského jako pro čivy
vládní konservativní strany polské trochu
silný tabák. Pan Goluchovský by zajisté
umřel strachy o spolek německo-rakousky,
kdyby sněm haličský povolil 100.000 korun
obětem pruského hakatismu a otevřel stipen-
dia haličských vlastencův studující mládezi
polské, relegované z universit hiohenzolle
ské říše.
Svolaná ještě v týž den schůze kola
polského skutečně také po čtyřhodinném ro-
kování zamítla návrh Stapinského z důvodů
opportunistických, že prý by tím mohla
utrpěti věc Poláků v Rakousku a zároven
též zhoršiti se položení Poláků pod vládou
pruskou. Pan Pininský mohl si tedy od-
dychnouti, že podařilo se mu zakročením
svým zameziti čin poctivé vlaste-
necké odvety národa zraněného, který
by byl panu Goluchovskému a Körbrovi při
pravil snad kolik bezesných nocí. Avšak vý
křik duše polské potlačiti přece jen nemohl
a nedovedl. Tak hluboko zjitřena, tak přílis
rozechvěna jest skutky pruské tyranie ve-
škerá národní společnost polská, že by se
byli opatrní a rozvážní »stančíci« stali prostě
nemožnými, kdyby v otročí poddajnostia
úsluze k Excellencím vídeňským byli si ulo-
žíli v této důtklivé příčině mlčení.
Nikoliv; tu velela kategorickým příkazem
k srdci každého Poláka svatá
čestná povinnost vlastenecká: tu nebylo
možno pomlčet a spolknout příkoří bez
hanby před veškerým umravněným světem.
A tak tedy musilo »kolo polské« týmž oka-
mžikem v náhradu za odmítnutý rázný návrh
Stapinského učiniti národu a věci polské
zadost jinou resolucí, která by se lišila
od návrhu Stapinského sice tím, že by sněm
haličský nepovolil ani haléře hmotné pod-
pory poznaňským bratřím, avšak za to
mravní podporu jim skytl co nej-
štědřeji . ..
Ve včerejší schůzi sněmu haličského
přednesl kníže Jiří Czartoryjský za
nadšené všeobecné pochvaly toto — všem
polskými poslanci jednomyslně schválené
prohláše ní:
»Sněm království haličského sešel se
tentokráte za poměrů zcela neobyčejných.
Události vřesenské, tento ukrut-
nosti blízký příklad bezpráví a útisku
#13
alto_textblock
#13
vyvolaly značnou ozvěnu všude ve světě
kdekoliv heslo: »moc předchází právo«, ne
potlačilo ještě citův lidských.
Tím bolestněji musil útisků těch pocito
vati národ polský, který, byť i politicky roz
trhán, nikdy nepřestal tvořiti duchovní a na
rodni jednotu. Naše poselstvo na radě říšské
propůjčilo těmto uraženým všeobecně lidským
a národním citům výmluvného výrazu a shro
máždění zde poslanci lidu polského maj
právo konstatovat, že stojíme úplně na sta-
novisku, jež zaujalo poselstvo naše řečí po
slance hr. Dědušického a že ve stano
visku tom spatřujeme výraz svého přesvěd
čení a citů svých.
Dějiny rozsoudí kdys tuto naši při
Bůh pronese ortel a vykoná spra-
vedlnost! My ukřivdění a v cítech svých
uražení máme toliko jednu vlasteneckou
odpověď, kteráž je zcela důstojna národa
vědomého sobě svých práv a povinností svých
jako životní schopnosti svojí. Touto odpovědí
naší budiž zdvojena horlivost naše ve prác
národní pro nový rozkvět národa, pro zvele-
bení jeho mravných, duševních a hmotných
zájmů, jako pro utužení národního vědom
našeho. « —
Vše tedy, k čemu vláda Goluchovského
a Körbrova mohla Poláky přiměti, zálež
v tom, že ze zemských prostředkův nepo
volen v rozpočtu haličském na r. 1902 obnos
50.000 zl. ve prospěch pronásledovaných
bratří poznaňských: jinak ale nedovedla
přes veškeré své úsilí zabrániti, aby i nej-
mírnější i nejopatrnější Poláci sami nesepsaii
pro sněm lvovský fulminantní pro-
test proti násilnictví pruskému
protest obsahující pádné slovo, že národ
polský, jakkoliv politicky rozdělen, navzdor
tomu nikdy nepřestal býti du
ševně a národně jedním a svým
Toto polské »nikdy« dojista zle se do
tkne sluchu německých hegemonů v Berlíně
i — jinde. Viděli jsme je 10. prosince t. r.
jak se ošívali při řeči hr. Dědušickéh
a jak demonstrativně tleskali polemice Kör
brově, když bral pruské úřady ve svou
ochranu.
Tenkrát čeští poslanci volali nap
Körbra: »Slyšte pruského ministra !« Nuz
na zejtří uvidíme to zuření všeho tábora ně-
meckých hegemonů a jich tisku proti Polá
kům za příčinou vřelejšího jich vlasteneckého
projevu proti Prusku. Náhradou za to budiž
však bratřím Polákům srdečná pochvala
všech Slovanů rakouských a zejmena národa
našeho, kterému by se ovšem byl asi ještě
více líbil ráznější návrh Stapinského, nez
resoluce knížete Czastoryjského. Avšak Po-
láci musí sami nejlépe vědět, co jim pro
spěje; nám pak stačí, jen když se nedali
německým terrorem zastrašit, nýbrž měli od-
vahu ozvati se proti němu mluvou sebevě-
domého slovanského národa.
#14
alto_textblock
#14
Sněm království českého.
Schůze druhá.
V Praze, 30. prosince.
Schůze čistě formálná. Taková, jakých
při počátku každého zasedání nezbytně je
zapotřebí. Verifikace, skládání slibu a usta
vení se.
Z ptačí perspektivy, ze které pisate
již šestadvacet let pozoruje, co dole se děje.
#15
alto_textblock
#15
nejednou změnil náš zemský parlament svou
tvářnost, však upřímně řečeno, tolik lid-
nepatrných, jako tentokráte, dosud ještěse
v něm nebylo sešlo.
Je sice pravda, že sněmové se demo-
kratisují, ale mýlil by se, kdo by se domní-
val, že tím nabyli bůh ví jak na své kvalitě
Rodová aristokracie zůstala v něm sice ne-
porušena, však aristokracie ducha v něm
úžasně poklesla.
Kdosi řekl, tím že vinen zmáhající se
radikalismus, ten že do zákonodárných sborů
zmíněné živly zanáší, možná to věc, jenom
že dorost z kruhů ostatních není o nie
lepší. Jde to vůbec s parlamentarismem
s kopce
Toť se ví, že dnes již — výjimku tvoři
jen včerejší den — zaplaven byl vládní stů
haldou navrhů a interpellací, po většině tako
vých, na něž v zasedáních minulých nebylo
došlo.
Na jednacím pořadu byl zbytek voleb
ních verifikaci. Šlo to jako na drátku. Za pů
hodiny schváleno plných sto voleb a tolikéz
poslanců připuštěno ke sněmu. Namahavá
práce skončena a sněm může nyní věnovati
se vlastnímu úkolu svému Sejdle se totiž
ještě v pátek a potom v sobotu, povoli pro-
zatímný rozpočet a bude čekati do jara, zda-l
se sněženkou, fialinkou a petrklíčem k životu
také on bude probuzen.
Zatím projednávati se bude ve Vídni roz
počet říšský a rovnati cesta ke smíru.
Že se všelicos kutí a že mnohem důleži-
tější je to, co děje se za kulisami, než to, co
před tváří nudícího se p. t. publika na gallerii,
je patrno též z fysiognomie sněmovní. Místo
držitel není chvilinku na svém místě, brzy
konferuje s tím, brzy opět s oním čelnějším
poslancem. Dr. Pacák je jako na dračku.
rovněž v horlivé rozhovory zabráni jsou
matadoři šlechty ústavácké. Na všech stra-
nách skupiny, rychle se měnící a zvláštní
onen rozruch, který bychom označiti chtěl
slovy: »Něco se děje!«
Smír!
Jako železná koule na noze odsouzen-
cově vleče se slovo to moderní politickou
historií naší země. Všude pronásleduje nás
jeho stín a věčně nalehá k uchu našemu
sténání jeho, abychom smilovali se nad ním,
z kletby jej vysvobodili a tím v první řade
prospěli sobě.
Jak rádi bychom vyhověli jeho prosbě,
však marné namahání, je těžko žíti v míru
když zlému sousedu to není vhod.
Nač by se smiřoval?
Nechť uzavřete shodu tak neb onak
odpůrce náš při tom vždy nedobře pochodí
neboť ústupky činiti musí vždy jen on.
A právě proto je mír nemožný »vzá-
jemnou přátelskou shodou«. Kdo všechno
uchvátil, donucen býti musí, aby aspon
něco z toho vrátil.
Proto se nám zdá, že pan Maštálka
s panem Bergrem marně sestrkují hlavy.
aby se — smířili. A kníže pán z Fürsten
bergů že rovněž marně se namáhá upřís
společně s našimi velkostatkáři nit smi
#16
alto_textblock
#16
ření.
#17
alto_textblock
#17
Začátek schůze v hod. 11.15.
U vládního stolu: místodržitel hr. Couden
hove a místodržitelský rada Vojáček.
Po sdělení formalif oznamuje nej v. maršálek
zemský, že se pro dnešní schůzi omluvili poslane
#18
alto_textblock
#18
hr. Daym, dr. Funke, Kryf a nemocí dále hr. Parish
hr. Wolkenstcin a Lenoch
Zemský maršálek sděluje, že předloha o spojení
soudních okresů Přísečnice a Výprty v jeden a Sloda
i Dobřan v jiný okres zastupitelský byla císařem po-
tvrzena.
Dále konstatuje nejvyšší maršálek způsobilost
sněmu k usnášení.
Posl. Karel Wüst (Všeněmec) podává návrh
v příčině podpory několika obcí pohromami živelnými
stížených v okresu kadaňském, a dále návrh, aby
vláda byla vyzvána, by při uskutečnění no-
vých obehodních smluv hájila rázně zájmu
domácího chmelařství.
Posl. Prášek a soudr. podávají návrh ve pří-
čině organisace pojišťování dobytka.
Nejvyšší maršálek zemský upozorňuje
poslance, že dle jednacího řádu je dovoleno podá-
vati pouze návrhy a nikoliv odůvodnění, jež jest
vyhraženo prvnímu čtení.
Posl. dr. Blažek a soudr. podávají návrh na
zřízení zemědělského odboru při vysoké české škole
technické v Praze a dále návrh na rozšíčení země-
dělskotechnického odděleni při vysoké škole tech
nické v Praze o odbor kulturně inženýrský
Posl. Hrázský a soudr. podávají návrh na
zřízení zemské komise pro hydrologický výzkum
Čech.
Posl. Hvázský a soudr. dále podali návrhi na
přidělení technické kanceláře rady zemědělské jako
úřadunelioračního přímo zemskému výboru a ve
příčině její organisace.
Posl. dr. Jan Dvořák a soudr. podali návrh
v příčině všemožného urychlení při provádění pro-
jektů regulačních a melioračních. Návrh zni-
Sl. sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá
1. Aby dohodnuv se s radou zemědělskou
a s c. k. vládou předložil návrhy, jimiž by úřadní
jednání a vyřizování projektů melioračních a regu-
lačních co možná nejvíce bylo zjednodušeno a jimiž
by zejmena byla ve smyslu decenlralisace
zvýšena právomoc místodržitelství na úkor dosa-
vadního výhradně ústředního vyřizování minister-
stvem vnitra.
2. Aby po dorozumění s radou zemědělskou
s c k. vládou za účelem urychlení provádění pro-
jektů meltoračních a regulačních, jakož i za účelem
žádoucího dozoru nad provedenými projekty učinil
náležitá opatření k decentralisaci tech-
nické kanceláře zřizováním dočkaných ven-
kovských expositur, jakož i přiměřeným roz-
množením sil technických u zemského výboru a
u c. k. místodržitelství.
3. Aby za účelem zjednodušení jednánía
usnadnění dozoru, jakož i k zamezení dosavadního
těžkopádného pochodu při vyřizování projektů me-
lioračních a regulačních konáno bylo šetření za
účelem slnu čení technické kancelá ře
rady zemědělské s technickou kanceláří zem-
ského výboru. Ve formálním ohledu se navrhuje,
aby návrh tento přikázán byl komisi zemědělské.
Posl. Kaftan podal návrh ve příčině provedenl
vodních dráh království českého. Návrh zní-
Slavný sněme!
Článkem 1. zákona ze dne 11. června 1901 ř. z.
č. 66 ddto 13. června 1901 ve příčině stavby vodních
dráh a provedení regulací řek zabezpečuje se uskute-
čnění vodních dráh v král. českém státem a sice;
stavba průplavu z Dunaje do Vitavy u Budějovica
kanalisování řeky Vltavy z Budějovic do Prahy, po-
tom kanalisování řeky středníhe Labe z Mělníka do
Jaroměře za tou podmínkou, že se země zaváže pla-
titi roční příspěvek, který stačí k zůročení a umoření
osminy oněch obligací, jež budou vydány na prove-
dené kanalisace jmenovaných dvou řek a na vysta-
vení dotýčné části průplavu dunajsko-vltavského.
Očekávajíce, že c. k. vláda předloží neodkladn
zemskému sněmu k usnesení návrh zákona, kterým
by země povolila část potřebných prostředků na stav-
bu jmenovaných dráh vodních, činí podepsaní násle-
dovní návrh:
Slavný sněme račiž se usnésti
I. Země povoluje za podmínek, v zákoně říšském
ze dne 11. června 1901 ř. z. č. 66 dto 13. června
1901 obsažených, na stavbu dolýčné části průplavu
dunajsko-vitavského, jež probihl královstvím českým
od hranic dolnorakouských do Budějovic, jakož i n
provedení kanalisace řeky Vllavy od Budějovic do
Prahy ku připojení na zabezpečené již uplavnění
Vltavy a Labe z Prahy do Ustí n. L. a na provedení
kanalisace středního Labe od Mělníka do Jaroměře
příspěvek, který stačí k zúročení a umoření osminy
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Ještě o Bukurešti.
Vypráví dr. Josef Štolba.
Bukurešť rozkládá se v nekonečné té ni
žině, která od levého břehu Dunaje ubíhá na
sever, až přituli se k výběžkům velikolepých
transsylvánských Alp, jež jako by ramena svá
s láskou vstřie ji vztahovala. Terén města jest
tedy přimo zoufale rovný, až na několik málo
osamělých, nepatrných pahrbků a návrší, jež vy
padají, jako by je tu příroda jen náhodou byla
zapomněla. A nebýli tach, nebylo by ani možně.
dosíci jakéhos rozhledu přes nekonečné to moře
domů, které vysílá vlny své stále dál a dále.
Vjiždite-li do města z nádraží jižního, jež
položeno jest poměrně dosti vysoko, jevi se roz-
tomilý pohled na světlou tu směsici domů, se
střechami více méně plochými, prostoupenou
bohatou a svěží zeleni, z níž právě před vámi,
na dosti značném, arci ale velice volném návršt
vystupují véže svatyně, obklopené buďovami
pevnostnímu okruhu ne nepodobnými. Ale vidíte
jen před sebe a nikoliv kolem sebe a proto
mocná vás opanuje touha, abyste s nejvyššího
patrně místa toho rozhlédnouti se mohli kol
kolem.
Touze véto snadno vyhověti.
Elegantní blrjar doveze váš až témět
k samé svatyni a čeká trpělivě, až nabažitese
rozkošného obrazu, jejž »město radosti« odtud
vám skytá.
Zde teprve nabudete pojmu o tom, co zna-
mená 15.000 domů, volně rozhozených po pro-
storu, s kterým nebylo třeba šetřiti. Ne n
patnáct, ale na padesát tisle domů hádali byste,
když rozhližite se po té spousté budov, jejíž
konce nepostřehnete. Kamkoliv obrátí se vaše
zraky, všude jen domy a zase domy, a skoro
se vám zdá, že celá ta rumunská nížina jest
jimi vyplněna. A jak maloulounké jsou ty na
nejzazším obzoru. Již jen pouhé světlé skrvny,
střidající se s temnými skvrnami zahrad. Tako-
vého pohledu málo kde osud popřává. Jak jinde
tísní obrovské komplexy budov nesmělou zeleň,
zahražujíce spolu jakýkoliv rozhled, a jak zde
budovy tvoří téměř jen stafáži té přebohaté ze-
#21
alto_textblock
#21
leni, jež rozkládá se do nekoncčna. A jak po
těšuje pohled ten duši a jak osvěžuje oko. Nen
to obraz nijak velikolepý, ale tak milý, tak pří
jemný, že loučite se s ním věru těžce.
Metropolia, hlavní chrám bukureštský.
středisko všeho náboženského, řecko orientálního
života rumunského, chrám korunovační a dvorní,
jest střízlivá stavba, která nikterak nebudí ve
vás tu tajemnou, nábožnou náladu, již mimo-
volně vyvolávají úchvatné stavby chrámové
ostatní Evropy. Byla vystavěna v XVII. stolet
v jakémsi podivném, byzantském slohu, a měla-i
důkladná oprava, v století XIX. předsevzalá, na-
praviti, čím stoleti ono bylo na ní hfešilo, ne-
zdařilo se to, bohužel, nikterak. A nejen to.
V patrné snaze, aby chrám byl prvním chrá
mem celého království, přeplnili jej všemi mož-
nými i nemožnými ozdobami tak, že je v něm
člověku vkusu zapadorevropského věru ažnc úzko.
Nejdůležitějším momentem v dějinách jeho
jest, že r. 1881 vsazena v něm koruna na
hlavu německého vládce rumunského království
a největší jeho znamenitosti tělo neb vlastně
kostra sv. Demetria, jež vyslavena jestna
jednom z oltářů v křišťálové, stříbrem kovan
rakvi.
Ale ubohý svatý Demetrius. Ani po smrt
nemá pokoje. Když je v Bukurešti za parného
léta nejhůre, když s olovného nebe tropické
přímo slunce po celé týdny s největším úspě-
chem na zmořenou zemi vysílá nejpalčivější
paprsky své, když každý organismus s úzkost
práhne po vláze, a i veškeré umění cikánského
baradudele marným se jeví, tu chopí se posvě-
cené ruce ubohého sv. Demetria a nosí ho
slavnostním průvodu po městě,
A skutečně, po takovém, s celou pompou
církevní uspořádaném průvodu dříve nebo po
zději pršívá, jen že nemohou pravověrní s ne-
věrci shodnouti se o tom, pršíli proto, že sv.
Demetrius šel vůbec na procházku, anebo proto,
že šel na procházku po tak dlouhém suchu, že
by byl děšť přišel již také bez něho. A když
nevěrci táží se dále, proč že tedy nevyšli s ním
o měsíc dříve, kdy by byl déšť způsobil ještě
nepoměrně více dobra, odpoví věřící zcelu
správně, že za pomoc sv. Demetria nesmí prositi
se dříve, až když je nejhůře, a když nezbývá
již žádného jiného prostředku.
#22
alto_textblock
#22
Kostely bukureštské různých vyznání —
jest jich značné množství — ustupují, vyjma
imposantní katolickou katedrálu sv. Josefa,
nedávných lotech teprve vídeňským architektem
Schmidtem vystavěnou, z většiny valně ještě za
onu řadu, v které stojí Melropolia, nepoutajíce
ničím, ani stavbou, ani úpravou svou. Ale přeee
musím zmíniti se — arci jen co nejstručněji
— o třech, které opravdu zmínky zasluhují.
První jest nepatrný, více nežli prostý ko-
stelíček, tak sešlý, že skoro se strachem do něho
vcházíme. Pověst, která, jak známo, jest vše-
vědouci, považuje ho za základ celého města.
zbudovaný mytickým jakýmsi pastevcem Buku-
rem, jenž učinil tak z vděčnosti za to, že nalezl
v místech těchto výbornou pastvu pro stádo
své, odkudž také za vlasy přitažený výklad
jměnu města. Vzácný to pastvec, není-li pravda,
jenž staví hned kostely, když najde dobrou
pastvu?
Rozumi se, že pověst jest jen pouhou po-
věstí a že kostelík ten vystavěl ze dřeva někdy
v XV. století — bůh milý ví kdo, nemaje za-
jisté ani těch nejmenších úmyslů zaklada-
telských.
Ale tradice lidu lpí pevně na pověsti tétc
a jest jen litovati, že když lid bukureštský
s takovou úctou k němu hledí, nedbá také toho,
aby ho potomkům řádně zachoval. Lézti musíto
k němu cestou tak neurovnanou, že div nohy
nepolámete, a stěny i strop, zakryté tu i tam
prkny, prostě natřenými, jako by vás úsilovně
vyzývaly, abyste spěchali jen zase ven, nežli
jim napadne složiti zemdlené kosti své na jednu
hromadu.
Kostelík Bucurův tedy rozhodně návštěvy
hoden není, ačkoliv oporinouti ho nesmíte
když již jednou v Bukurešti jste.
Za to ji zasluhuje tím více kaplička
Stavropoleos.
Neveliký, řecko-byzantinský chrámeček,
malou předsíňkou, štíhlými sloupy nesenou
barriérou rozkošné tesařské práce obehnanou,
za níž kaple sama v okrouhlý tvar se rozbíhá,
s plochou téměř střechou, s nejpodivnější, ale
přece jen velezajímavou ornamentikou, celý
jako z jediného balvanu vytesaný, s patrnými
ještě stopami pestré polychromie, jež celý ze-
vnějšek kdysi kryla, ale ve všem tak souměrný.
tak bohatý a tak při tom milý, že vypadá jako
#23
alto_textblock
#23
skvostná hračka, pro nejneskromnější a nejvy
bíravější princeznu pořízená. Žel bohu jen, že
nádherné ty ornamenty jsou otlučeny, barvy
deštém vymyty a vnitřek barbarským přímo
vkusem vyzdoben. Ta hrozná, jako zednickou
štětkou vytvořená freska, ty nevkusné obrazy
svatých, ta špína a ten stoletý prach žaluj
přímo k nebesům, že takový stavitelský skvos
ponechává se zubu času a trestuhodné neteč
nosti na pospas.
Ale hnulo se prý již v Bukurešťanech svě
domí. Chystají se, jak mi s přátelské strany
sdělují, že upraví kapli znovu v původním lesku.
v původní kráse. Bohužel, že i Orient jes
dlážděn dobrými úmysly, které však jen zřídka
kdy se vtělují.
A třetí z řady: moderní sice a neveliký.
ale neobyčejně ušlechtilý chrám Doamn
Balasa, byzantinská to cihlová stavba o čty
řech nevysokých věžičkách, s mohutnou, nad ně
vyčnívající kopuli uprostřed, uvnitř co nejnádher-
něji, ale také co nejvkusněji vypravená.
Slojí v pěkném, rozsáhlém parku, mřiž
obehnaném a náleží k obrovské, co nejlépe za
řízené nemocnici, kterážto děkuje původ svůj
velikolepému, dobročinnému základu, jejž roku
1751 učinila princezna Balasa (= Doamna Ba-
lasa), dcera Brankovanova, po níž pojmenován
chrám prve zmíněný.
Co v Bukurešti, v tomto městě požitků,
kdež zejmena vyšší třídy vidí účel života jen
v radostech a v rozkoších, skutečně překvapuje.
jest neobyčejná věru dobročinnost, která jevíse
právě v třídách těchto. Tolik dobročinných, sou
kromníky založených podniků jako v Bukurešt
nenaleznete snad nikde jinde. A nejvelikolepěj-
ším jest ono nadání Brankovanů.
Zdrcena hrozným osudem otce svého, kní-
žete Konstantina Brankovana, a bratří svých
kteří byli Turky způsobem ukrutným povražděni,
založila princezna Balasa kostol, školu a útulnu
pro staré, práce neschopné ženy a nadala je tal
ohromnými fondy, že r. 1835 pravnučka její.
princezna Safta, byla s to, aby vystavěla ješté
také velikolepou nemocnici, že v letech osm-
desátých zbudován nový chrám, jmenem zakla-
datelky označený, jenž jest pýchou Rumunův
že ve velikém nádvoří, do parku zmíněného
obráceném, postavena mramorová socha princezny
Balasy, kteráž se zadostučiněním rozhlízí se po
#24
alto_textblock
#24
všem tom, čemu byla před více nežli 150 lety
základ položila.
A takových lidum lných podniků jest v Buku-
rešti celá, veliká řada, tím podivuhodnější, čím
kralší jest doba, co Rumuni, zbavivše se ne-
snesitelných pout, náležejí sobě.
Rumuni s pýchou odvozují původ svůj o
římských legií Trajanových, jež panství Říma
zanášěly do zadunajských končin. A když pak
za císaře Aureliana byly nuceny ustupovati
divokým Gotům za Dunaj, tu část jich vrhlase
do sedmihradských Karpat, kdež zachovala siee
svoji řeč, ale pozbyla všeho ostatního, zejměna kul-
tury římské, upadajíc duševně víc a více
podléhajíe znenáhla více méně vlivům slovan-
ským.
Ale co jest podivuhodně. Kdežto vše, co
přešlo za Dunaj, zmizelo v živlu slovanském,
tito potomci Římanů v Karpatech udrželi přes
veškeré, ve všem a zejmena také v řeči patrné
vlivy slovanské svou národnost tak, že tvoři
dnes mocný a nebezpečný klín v mase balkán-
ských Slovanů, klin tim nebežpečnější, poněvadz
dnošní Rumunsko, majíc králem německého,
hohenzollernského prince, nyní takou měrou
vlivu německému podlehá, že Vilém II. mohl
směle vydati se před nedlouhou dobou na pře-
důležitou v následcích svých návštěvu k ture-
ckému sultánu, maje dalekosáhlé zámysly své
v zádech zabezpečené. Dvůr jest vlastně pře
všechen rumunský nátěr německý, to, co se
dvorem souvisí, načichlo již také co nejdůklad-
něji, kolonie německá v Bukurešti a v Cařihradě
stále mohutní, a Rakousko jest v podruží říse
německé. Již i své přímé spojení mají Němei
na Cařihrad a Malou Asii a přední stráže
pionérů německých zájmů postupují pomalu
sice, ale stále v před.
A Rusko, to Rusko, jež sní o pravoslavném
kříži na Aji Sofii — a tohoto tureckého mostu
k balkánským Slovanům a do středozemníh
moře přece vzdáti se nemůže a nesmi, hled
na to vše tak klidně, jako by to bylo v nej
lepším pořádku. Teprve stavba dráhy německé
v Malé Asii a přístavu v Haidar Paša v Caři
hradě vyburcovala je, jak se zdá, z nepochopi
telného onoho klidu. Avšak není snad již —
pozdě? Onen památný dějinný okamžik, kdy
stáli takořka již před samým Cařihradem, Ru
sové promeškali, uleknuvše se Bismarkova roz