ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 fa1b8880-661f-11dc-bb3d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
Ročník XXX0Xl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 31. prosince 1901.
#3 alto_textblock #3
Číslo 360.
#4 alto_textblock #4
Na rauní a odnsl. HIsty přilohami („Naněný Obgor“ ve středu a Literární Hlidka- v pátak) přudplací sea Praze v adninistrae 2 na měsiu . . . . . . sk - na čtvst leta . . . .. s dvojí denáškon na měsíe . . . . . na čtvt leba ve zilalkáchr aa měsle . . . . . . Poštou: za nlale . . . . . na čtvré leta s drojí zisilke na měste člrrě lsla
#5 alto_textblock #5
xai e Ei
#6 alto_textblock #6
A
#7 alto_textblock #7
e
#8 alto_textblock #8
dvobném prodejt: ranní číslo o sobě . . . za 9 odpele dni . . . za 2h Ve slislkích na vankovš ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3b Inserát- plati se hetově nspřeě. Předplacení a inserty přljímrs sdminl- strace v Marianské slici č. z. Tsn nachízaií se těš redakee Hskárna a szpedice „Márodnich Llsti“. Bukopisy se nevrscsji
#9 alto_textblock #9
Protest sněmu haličského prot tyranii pruské.
#10 alto_textblock #10
Zatím co orgány prušácké »hakaty« plny jedu vypravují, jak na školách v Poznaňsku »rodiči navedená« polská mládež školní houževnatě vzdoruje ně mečkým kantorům, nechtíc odpovídat na německé otázky z náboženství po něme- cku a nechtíc se modliti jinak než polsky .. zatím co berlínské listy doznávají, že tento odboj polských dětí proti ty ranii germanisační způsobuje vládě všemohoucího Césara nad Sprévou skutečně mrzuté rozpaky, poněvadz neví, co si počíti s těmi dvanáctiletými »rebellanty«, kteři místo »Deutschland über Alles« zpívají k ná pěvu tomu: »Jeszeze Polska niezgynela «? Zda má je bíti, či vězniti, či je odsuzovat ku prodloužené návštěvě školy? Zatím co se tedy pan Bülow v Berlíně konečně trochu stydí a bojí toho »křiku a té ostudy« v celé vzdělané Evropě — má ku podivu také rakouský kabinet, čili firma Goluchovský- Körber tou válkou »polských dětí« zkažený humor k Sylvestru na dobro. — Doufali, že řečí, kterou po dlouhém zákulisním zápasu, 10. prosinee hr. Dědušický zaprotestoval v parla- mentě vídeňském proti pruským násilno- stem na Polácích poznaňských, ta »mrzutá afféra vřesenská« konečně již přestane v Ha- liči »strašit« a že na sněmu haličském, je muž vyměřena právě taková »šibeniční lhů tička«, jako sněmu království českého, ne- bude o ní více řeči. Možná, že to pan Goluchovský dokonce i slíbil hr. Eulenbur govt, aby v Berlíně byli o Nový rok v ne- zkalené »přátelské« náladě. Působeno na vůdce polských stran nejsilnějším svrchním tlakem, aby o affeře vřesenské nestalo se na sněmu Ivovském »aspoň letos« již ani zmínky, ba německo - centralistický tisk vídeňský ve své zpupnosti přímo poroučel Polákům mlčení, jinak prý zvědí, zač toho v Rakousku loket. — Všechen tento vídeňský nátlak na srdce polské měl všák toliko za následek, ž e ono jen tím mocněji v prsou lidu polského zabušilo, a že zřetel veřej nosti polské dychtivě upjal se na svolaný sněm haličský, žádaje a očekavaje od něho »slovo velikého významu«, reso- luci »důstojnou velkého a těžce pronásledo- vaného národa.» —
#11 alto_textblock #11
Hned v první schůzi sněmu Ivovského dne 28. t. m. podal vůdce lidové strany p. Stapinski zemskému maršálkovi v příčině události vřesenské tento pilny návrh: »Slavný sněme račiž se usnésti: 1. Vůči barbarskému pronásledování našeho názoda v některých částec Polsky, zaváděním stavů výminečných, vypuzováním jazyka polského z úřadů, ze škol, ba i z kostelův, donucováním, ba trýzněním děti polských, by mluvily a mo- dlily se v jazyku cizím, i vůči ostatním, světu známým krutým násilnostem: sněm králov- ství haličského i vladiměřského s velko- knížectvím krakovským vyslovuje nej- hlubší soucit i zasloužený díl rodákům, kteří zmužile a vytr-
#12 alto_textblock #12
vale brání práv národa po ského proti přemoci německé. 2. V přesvědčení, že jest povinnosti každého Poláka bránit všemi sila m každé pídě půdy polské před cizí zádavou. vyzývá sněm celý národ ke svor nému spolupůsobení la jk odrážení nájezdů na polskou národnost způsobem rozvážným a statečným. 3. Sněm povoluje a vkládá do rozpočtu na r. 1902 částku 100.000 K na pomo těm rodákům, kteří padli za obě pronásledování v obraně věci ná rodní. Sumu tu dává sněm k disposici vy boru zemskému. 4. Při udílení stipenai! náležejících pod správu výboru zemského náleží dávat — pokud tomu podmínky fundační neodpo rují — přednost mládeži polske, které z ohledův politických od- ňata byla možnost vzdělávati se na ústavech říše německé.« — To byl ovšem pro místodržitele vlády Körbrovy pana Pininského jako pro čivy vládní konservativní strany polské trochu silný tabák. Pan Goluchovský by zajisté umřel strachy o spolek německo-rakousky, kdyby sněm haličský povolil 100.000 korun obětem pruského hakatismu a otevřel stipen- dia haličských vlastencův studující mládezi polské, relegované z universit hiohenzolle ské říše. Svolaná ještě v týž den schůze kola polského skutečně také po čtyřhodinném ro- kování zamítla návrh Stapinského z důvodů opportunistických, že prý by tím mohla utrpěti věc Poláků v Rakousku a zároven též zhoršiti se položení Poláků pod vládou pruskou. Pan Pininský mohl si tedy od- dychnouti, že podařilo se mu zakročením svým zameziti čin poctivé vlaste- necké odvety národa zraněného, který by byl panu Goluchovskému a Körbrovi při pravil snad kolik bezesných nocí. Avšak vý křik duše polské potlačiti přece jen nemohl a nedovedl. Tak hluboko zjitřena, tak přílis rozechvěna jest skutky pruské tyranie ve- škerá národní společnost polská, že by se byli opatrní a rozvážní »stančíci« stali prostě nemožnými, kdyby v otročí poddajnostia úsluze k Excellencím vídeňským byli si ulo- žíli v této důtklivé příčině mlčení. Nikoliv; tu velela kategorickým příkazem k srdci každého Poláka svatá čestná povinnost vlastenecká: tu nebylo možno pomlčet a spolknout příkoří bez hanby před veškerým umravněným světem. A tak tedy musilo »kolo polské« týmž oka- mžikem v náhradu za odmítnutý rázný návrh Stapinského učiniti národu a věci polské zadost jinou resolucí, která by se lišila od návrhu Stapinského sice tím, že by sněm haličský nepovolil ani haléře hmotné pod- pory poznaňským bratřím, avšak za to mravní podporu jim skytl co nej- štědřeji . .. Ve včerejší schůzi sněmu haličského přednesl kníže Jiří Czartoryjský za nadšené všeobecné pochvaly toto — všem polskými poslanci jednomyslně schválené prohláše ní: »Sněm království haličského sešel se tentokráte za poměrů zcela neobyčejných. Události vřesenské, tento ukrut- nosti blízký příklad bezpráví a útisku
#13 alto_textblock #13
vyvolaly značnou ozvěnu všude ve světě kdekoliv heslo: »moc předchází právo«, ne potlačilo ještě citův lidských. Tím bolestněji musil útisků těch pocito vati národ polský, který, byť i politicky roz trhán, nikdy nepřestal tvořiti duchovní a na rodni jednotu. Naše poselstvo na radě říšské propůjčilo těmto uraženým všeobecně lidským a národním citům výmluvného výrazu a shro máždění zde poslanci lidu polského maj právo konstatovat, že stojíme úplně na sta- novisku, jež zaujalo poselstvo naše řečí po slance hr. Dědušického a že ve stano visku tom spatřujeme výraz svého přesvěd čení a citů svých. Dějiny rozsoudí kdys tuto naši při Bůh pronese ortel a vykoná spra- vedlnost! My ukřivdění a v cítech svých uražení máme toliko jednu vlasteneckou odpověď, kteráž je zcela důstojna národa vědomého sobě svých práv a povinností svých jako životní schopnosti svojí. Touto odpovědí naší budiž zdvojena horlivost naše ve prác národní pro nový rozkvět národa, pro zvele- bení jeho mravných, duševních a hmotných zájmů, jako pro utužení národního vědom našeho. « — Vše tedy, k čemu vláda Goluchovského a Körbrova mohla Poláky přiměti, zálež v tom, že ze zemských prostředkův nepo volen v rozpočtu haličském na r. 1902 obnos 50.000 zl. ve prospěch pronásledovaných bratří poznaňských: jinak ale nedovedla přes veškeré své úsilí zabrániti, aby i nej- mírnější i nejopatrnější Poláci sami nesepsaii pro sněm lvovský fulminantní pro- test proti násilnictví pruskému protest obsahující pádné slovo, že národ polský, jakkoliv politicky rozdělen, navzdor tomu nikdy nepřestal býti du ševně a národně jedním a svým Toto polské »nikdy« dojista zle se do tkne sluchu německých hegemonů v Berlíně i — jinde. Viděli jsme je 10. prosince t. r. jak se ošívali při řeči hr. Dědušickéh a jak demonstrativně tleskali polemice Kör brově, když bral pruské úřady ve svou ochranu. Tenkrát čeští poslanci volali nap Körbra: »Slyšte pruského ministra !« Nuz na zejtří uvidíme to zuření všeho tábora ně- meckých hegemonů a jich tisku proti Polá kům za příčinou vřelejšího jich vlasteneckého projevu proti Prusku. Náhradou za to budiž však bratřím Polákům srdečná pochvala všech Slovanů rakouských a zejmena národa našeho, kterému by se ovšem byl asi ještě více líbil ráznější návrh Stapinského, nez resoluce knížete Czastoryjského. Avšak Po- láci musí sami nejlépe vědět, co jim pro spěje; nám pak stačí, jen když se nedali německým terrorem zastrašit, nýbrž měli od- vahu ozvati se proti němu mluvou sebevě- domého slovanského národa.
#14 alto_textblock #14
Sněm království českého. Schůze druhá. V Praze, 30. prosince. Schůze čistě formálná. Taková, jakých při počátku každého zasedání nezbytně je zapotřebí. Verifikace, skládání slibu a usta vení se. Z ptačí perspektivy, ze které pisate již šestadvacet let pozoruje, co dole se děje.
#15 alto_textblock #15
nejednou změnil náš zemský parlament svou tvářnost, však upřímně řečeno, tolik lid- nepatrných, jako tentokráte, dosud ještěse v něm nebylo sešlo. Je sice pravda, že sněmové se demo- kratisují, ale mýlil by se, kdo by se domní- val, že tím nabyli bůh ví jak na své kvalitě Rodová aristokracie zůstala v něm sice ne- porušena, však aristokracie ducha v něm úžasně poklesla. Kdosi řekl, tím že vinen zmáhající se radikalismus, ten že do zákonodárných sborů zmíněné živly zanáší, možná to věc, jenom že dorost z kruhů ostatních není o nie lepší. Jde to vůbec s parlamentarismem s kopce Toť se ví, že dnes již — výjimku tvoři jen včerejší den — zaplaven byl vládní stů haldou navrhů a interpellací, po většině tako vých, na něž v zasedáních minulých nebylo došlo. Na jednacím pořadu byl zbytek voleb ních verifikaci. Šlo to jako na drátku. Za pů hodiny schváleno plných sto voleb a tolikéz poslanců připuštěno ke sněmu. Namahavá práce skončena a sněm může nyní věnovati se vlastnímu úkolu svému Sejdle se totiž ještě v pátek a potom v sobotu, povoli pro- zatímný rozpočet a bude čekati do jara, zda-l se sněženkou, fialinkou a petrklíčem k životu také on bude probuzen. Zatím projednávati se bude ve Vídni roz počet říšský a rovnati cesta ke smíru. Že se všelicos kutí a že mnohem důleži- tější je to, co děje se za kulisami, než to, co před tváří nudícího se p. t. publika na gallerii, je patrno též z fysiognomie sněmovní. Místo držitel není chvilinku na svém místě, brzy konferuje s tím, brzy opět s oním čelnějším poslancem. Dr. Pacák je jako na dračku. rovněž v horlivé rozhovory zabráni jsou matadoři šlechty ústavácké. Na všech stra- nách skupiny, rychle se měnící a zvláštní onen rozruch, který bychom označiti chtěl slovy: »Něco se děje!« Smír! Jako železná koule na noze odsouzen- cově vleče se slovo to moderní politickou historií naší země. Všude pronásleduje nás jeho stín a věčně nalehá k uchu našemu sténání jeho, abychom smilovali se nad ním, z kletby jej vysvobodili a tím v první řade prospěli sobě. Jak rádi bychom vyhověli jeho prosbě, však marné namahání, je těžko žíti v míru když zlému sousedu to není vhod. Nač by se smiřoval? Nechť uzavřete shodu tak neb onak odpůrce náš při tom vždy nedobře pochodí neboť ústupky činiti musí vždy jen on. A právě proto je mír nemožný »vzá- jemnou přátelskou shodou«. Kdo všechno uchvátil, donucen býti musí, aby aspon něco z toho vrátil. Proto se nám zdá, že pan Maštálka s panem Bergrem marně sestrkují hlavy. aby se — smířili. A kníže pán z Fürsten bergů že rovněž marně se namáhá upřís společně s našimi velkostatkáři nit smi
#16 alto_textblock #16
ření.
#17 alto_textblock #17
Začátek schůze v hod. 11.15. U vládního stolu: místodržitel hr. Couden hove a místodržitelský rada Vojáček. Po sdělení formalif oznamuje nej v. maršálek zemský, že se pro dnešní schůzi omluvili poslane
#18 alto_textblock #18
hr. Daym, dr. Funke, Kryf a nemocí dále hr. Parish hr. Wolkenstcin a Lenoch Zemský maršálek sděluje, že předloha o spojení soudních okresů Přísečnice a Výprty v jeden a Sloda i Dobřan v jiný okres zastupitelský byla císařem po- tvrzena. Dále konstatuje nejvyšší maršálek způsobilost sněmu k usnášení. Posl. Karel Wüst (Všeněmec) podává návrh v příčině podpory několika obcí pohromami živelnými stížených v okresu kadaňském, a dále návrh, aby vláda byla vyzvána, by při uskutečnění no- vých obehodních smluv hájila rázně zájmu domácího chmelařství. Posl. Prášek a soudr. podávají návrh ve pří- čině organisace pojišťování dobytka. Nejvyšší maršálek zemský upozorňuje poslance, že dle jednacího řádu je dovoleno podá- vati pouze návrhy a nikoliv odůvodnění, jež jest vyhraženo prvnímu čtení. Posl. dr. Blažek a soudr. podávají návrh na zřízení zemědělského odboru při vysoké české škole technické v Praze a dále návrh na rozšíčení země- dělskotechnického odděleni při vysoké škole tech nické v Praze o odbor kulturně inženýrský Posl. Hrázský a soudr. podávají návrh na zřízení zemské komise pro hydrologický výzkum Čech. Posl. Hvázský a soudr. dále podali návrhi na přidělení technické kanceláře rady zemědělské jako úřadunelioračního přímo zemskému výboru a ve příčině její organisace. Posl. dr. Jan Dvořák a soudr. podali návrh v příčině všemožného urychlení při provádění pro- jektů regulačních a melioračních. Návrh zni- Sl. sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá 1. Aby dohodnuv se s radou zemědělskou a s c. k. vládou předložil návrhy, jimiž by úřadní jednání a vyřizování projektů melioračních a regu- lačních co možná nejvíce bylo zjednodušeno a jimiž by zejmena byla ve smyslu decenlralisace zvýšena právomoc místodržitelství na úkor dosa- vadního výhradně ústředního vyřizování minister- stvem vnitra. 2. Aby po dorozumění s radou zemědělskou s c k. vládou za účelem urychlení provádění pro- jektů meltoračních a regulačních, jakož i za účelem žádoucího dozoru nad provedenými projekty učinil náležitá opatření k decentralisaci tech- nické kanceláře zřizováním dočkaných ven- kovských expositur, jakož i přiměřeným roz- množením sil technických u zemského výboru a u c. k. místodržitelství. 3. Aby za účelem zjednodušení jednánía usnadnění dozoru, jakož i k zamezení dosavadního těžkopádného pochodu při vyřizování projektů me- lioračních a regulačních konáno bylo šetření za účelem slnu čení technické kancelá ře rady zemědělské s technickou kanceláří zem- ského výboru. Ve formálním ohledu se navrhuje, aby návrh tento přikázán byl komisi zemědělské. Posl. Kaftan podal návrh ve příčině provedenl vodních dráh království českého. Návrh zní- Slavný sněme! Článkem 1. zákona ze dne 11. června 1901 ř. z. č. 66 ddto 13. června 1901 ve příčině stavby vodních dráh a provedení regulací řek zabezpečuje se uskute- čnění vodních dráh v král. českém státem a sice; stavba průplavu z Dunaje do Vitavy u Budějovica kanalisování řeky Vltavy z Budějovic do Prahy, po- tom kanalisování řeky středníhe Labe z Mělníka do Jaroměře za tou podmínkou, že se země zaváže pla- titi roční příspěvek, který stačí k zůročení a umoření osminy oněch obligací, jež budou vydány na prove- dené kanalisace jmenovaných dvou řek a na vysta- vení dotýčné části průplavu dunajsko-vltavského. Očekávajíce, že c. k. vláda předloží neodkladn zemskému sněmu k usnesení návrh zákona, kterým by země povolila část potřebných prostředků na stav- bu jmenovaných dráh vodních, činí podepsaní násle- dovní návrh: Slavný sněme račiž se usnésti I. Země povoluje za podmínek, v zákoně říšském ze dne 11. června 1901 ř. z. č. 66 dto 13. června 1901 obsažených, na stavbu dolýčné části průplavu dunajsko-vitavského, jež probihl královstvím českým od hranic dolnorakouských do Budějovic, jakož i n provedení kanalisace řeky Vllavy od Budějovic do Prahy ku připojení na zabezpečené již uplavnění Vltavy a Labe z Prahy do Ustí n. L. a na provedení kanalisace středního Labe od Mělníka do Jaroměře příspěvek, který stačí k zúročení a umoření osminy
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
Ještě o Bukurešti. Vypráví dr. Josef Štolba. Bukurešť rozkládá se v nekonečné té ni žině, která od levého břehu Dunaje ubíhá na sever, až přituli se k výběžkům velikolepých transsylvánských Alp, jež jako by ramena svá s láskou vstřie ji vztahovala. Terén města jest tedy přimo zoufale rovný, až na několik málo osamělých, nepatrných pahrbků a návrší, jež vy padají, jako by je tu příroda jen náhodou byla zapomněla. A nebýli tach, nebylo by ani možně. dosíci jakéhos rozhledu přes nekonečné to moře domů, které vysílá vlny své stále dál a dále. Vjiždite-li do města z nádraží jižního, jež položeno jest poměrně dosti vysoko, jevi se roz- tomilý pohled na světlou tu směsici domů, se střechami více méně plochými, prostoupenou bohatou a svěží zeleni, z níž právě před vámi, na dosti značném, arci ale velice volném návršt vystupují véže svatyně, obklopené buďovami pevnostnímu okruhu ne nepodobnými. Ale vidíte jen před sebe a nikoliv kolem sebe a proto mocná vás opanuje touha, abyste s nejvyššího patrně místa toho rozhlédnouti se mohli kol kolem. Touze véto snadno vyhověti. Elegantní blrjar doveze váš až témět k samé svatyni a čeká trpělivě, až nabažitese rozkošného obrazu, jejž »město radosti« odtud vám skytá. Zde teprve nabudete pojmu o tom, co zna- mená 15.000 domů, volně rozhozených po pro- storu, s kterým nebylo třeba šetřiti. Ne n patnáct, ale na padesát tisle domů hádali byste, když rozhližite se po té spousté budov, jejíž konce nepostřehnete. Kamkoliv obrátí se vaše zraky, všude jen domy a zase domy, a skoro se vám zdá, že celá ta rumunská nížina jest jimi vyplněna. A jak maloulounké jsou ty na nejzazším obzoru. Již jen pouhé světlé skrvny, střidající se s temnými skvrnami zahrad. Tako- vého pohledu málo kde osud popřává. Jak jinde tísní obrovské komplexy budov nesmělou zeleň, zahražujíce spolu jakýkoliv rozhled, a jak zde budovy tvoří téměř jen stafáži té přebohaté ze-
#21 alto_textblock #21
leni, jež rozkládá se do nekoncčna. A jak po těšuje pohled ten duši a jak osvěžuje oko. Nen to obraz nijak velikolepý, ale tak milý, tak pří jemný, že loučite se s ním věru těžce. Metropolia, hlavní chrám bukureštský. středisko všeho náboženského, řecko orientálního života rumunského, chrám korunovační a dvorní, jest střízlivá stavba, která nikterak nebudí ve vás tu tajemnou, nábožnou náladu, již mimo- volně vyvolávají úchvatné stavby chrámové ostatní Evropy. Byla vystavěna v XVII. stolet v jakémsi podivném, byzantském slohu, a měla-i důkladná oprava, v století XIX. předsevzalá, na- praviti, čím stoleti ono bylo na ní hfešilo, ne- zdařilo se to, bohužel, nikterak. A nejen to. V patrné snaze, aby chrám byl prvním chrá mem celého království, přeplnili jej všemi mož- nými i nemožnými ozdobami tak, že je v něm člověku vkusu zapadorevropského věru ažnc úzko. Nejdůležitějším momentem v dějinách jeho jest, že r. 1881 vsazena v něm koruna na hlavu německého vládce rumunského království a největší jeho znamenitosti tělo neb vlastně kostra sv. Demetria, jež vyslavena jestna jednom z oltářů v křišťálové, stříbrem kovan rakvi. Ale ubohý svatý Demetrius. Ani po smrt nemá pokoje. Když je v Bukurešti za parného léta nejhůre, když s olovného nebe tropické přímo slunce po celé týdny s největším úspě- chem na zmořenou zemi vysílá nejpalčivější paprsky své, když každý organismus s úzkost práhne po vláze, a i veškeré umění cikánského baradudele marným se jeví, tu chopí se posvě- cené ruce ubohého sv. Demetria a nosí ho slavnostním průvodu po městě, A skutečně, po takovém, s celou pompou církevní uspořádaném průvodu dříve nebo po zději pršívá, jen že nemohou pravověrní s ne- věrci shodnouti se o tom, pršíli proto, že sv. Demetrius šel vůbec na procházku, anebo proto, že šel na procházku po tak dlouhém suchu, že by byl děšť přišel již také bez něho. A když nevěrci táží se dále, proč že tedy nevyšli s ním o měsíc dříve, kdy by byl déšť způsobil ještě nepoměrně více dobra, odpoví věřící zcelu správně, že za pomoc sv. Demetria nesmí prositi se dříve, až když je nejhůře, a když nezbývá již žádného jiného prostředku.
#22 alto_textblock #22
Kostely bukureštské různých vyznání — jest jich značné množství — ustupují, vyjma imposantní katolickou katedrálu sv. Josefa, nedávných lotech teprve vídeňským architektem Schmidtem vystavěnou, z většiny valně ještě za onu řadu, v které stojí Melropolia, nepoutajíce ničím, ani stavbou, ani úpravou svou. Ale přeee musím zmíniti se — arci jen co nejstručněji — o třech, které opravdu zmínky zasluhují. První jest nepatrný, více nežli prostý ko- stelíček, tak sešlý, že skoro se strachem do něho vcházíme. Pověst, která, jak známo, jest vše- vědouci, považuje ho za základ celého města. zbudovaný mytickým jakýmsi pastevcem Buku- rem, jenž učinil tak z vděčnosti za to, že nalezl v místech těchto výbornou pastvu pro stádo své, odkudž také za vlasy přitažený výklad jměnu města. Vzácný to pastvec, není-li pravda, jenž staví hned kostely, když najde dobrou pastvu? Rozumi se, že pověst jest jen pouhou po- věstí a že kostelík ten vystavěl ze dřeva někdy v XV. století — bůh milý ví kdo, nemaje za- jisté ani těch nejmenších úmyslů zaklada- telských. Ale tradice lidu lpí pevně na pověsti tétc a jest jen litovati, že když lid bukureštský s takovou úctou k němu hledí, nedbá také toho, aby ho potomkům řádně zachoval. Lézti musíto k němu cestou tak neurovnanou, že div nohy nepolámete, a stěny i strop, zakryté tu i tam prkny, prostě natřenými, jako by vás úsilovně vyzývaly, abyste spěchali jen zase ven, nežli jim napadne složiti zemdlené kosti své na jednu hromadu. Kostelík Bucurův tedy rozhodně návštěvy hoden není, ačkoliv oporinouti ho nesmíte když již jednou v Bukurešti jste. Za to ji zasluhuje tím více kaplička Stavropoleos. Neveliký, řecko-byzantinský chrámeček, malou předsíňkou, štíhlými sloupy nesenou barriérou rozkošné tesařské práce obehnanou, za níž kaple sama v okrouhlý tvar se rozbíhá, s plochou téměř střechou, s nejpodivnější, ale přece jen velezajímavou ornamentikou, celý jako z jediného balvanu vytesaný, s patrnými ještě stopami pestré polychromie, jež celý ze- vnějšek kdysi kryla, ale ve všem tak souměrný. tak bohatý a tak při tom milý, že vypadá jako
#23 alto_textblock #23
skvostná hračka, pro nejneskromnější a nejvy bíravější princeznu pořízená. Žel bohu jen, že nádherné ty ornamenty jsou otlučeny, barvy deštém vymyty a vnitřek barbarským přímo vkusem vyzdoben. Ta hrozná, jako zednickou štětkou vytvořená freska, ty nevkusné obrazy svatých, ta špína a ten stoletý prach žaluj přímo k nebesům, že takový stavitelský skvos ponechává se zubu času a trestuhodné neteč nosti na pospas. Ale hnulo se prý již v Bukurešťanech svě domí. Chystají se, jak mi s přátelské strany sdělují, že upraví kapli znovu v původním lesku. v původní kráse. Bohužel, že i Orient jes dlážděn dobrými úmysly, které však jen zřídka kdy se vtělují. A třetí z řady: moderní sice a neveliký. ale neobyčejně ušlechtilý chrám Doamn Balasa, byzantinská to cihlová stavba o čty řech nevysokých věžičkách, s mohutnou, nad ně vyčnívající kopuli uprostřed, uvnitř co nejnádher- něji, ale také co nejvkusněji vypravená. Slojí v pěkném, rozsáhlém parku, mřiž obehnaném a náleží k obrovské, co nejlépe za řízené nemocnici, kterážto děkuje původ svůj velikolepému, dobročinnému základu, jejž roku 1751 učinila princezna Balasa (= Doamna Ba- lasa), dcera Brankovanova, po níž pojmenován chrám prve zmíněný. Co v Bukurešti, v tomto městě požitků, kdež zejmena vyšší třídy vidí účel života jen v radostech a v rozkoších, skutečně překvapuje. jest neobyčejná věru dobročinnost, která jevíse právě v třídách těchto. Tolik dobročinných, sou kromníky založených podniků jako v Bukurešt nenaleznete snad nikde jinde. A nejvelikolepěj- ším jest ono nadání Brankovanů. Zdrcena hrozným osudem otce svého, kní- žete Konstantina Brankovana, a bratří svých kteří byli Turky způsobem ukrutným povražděni, založila princezna Balasa kostol, školu a útulnu pro staré, práce neschopné ženy a nadala je tal ohromnými fondy, že r. 1835 pravnučka její. princezna Safta, byla s to, aby vystavěla ješté také velikolepou nemocnici, že v letech osm- desátých zbudován nový chrám, jmenem zakla- datelky označený, jenž jest pýchou Rumunův že ve velikém nádvoří, do parku zmíněného obráceném, postavena mramorová socha princezny Balasy, kteráž se zadostučiněním rozhlízí se po
#24 alto_textblock #24
všem tom, čemu byla před více nežli 150 lety základ položila. A takových lidum lných podniků jest v Buku- rešti celá, veliká řada, tím podivuhodnější, čím kralší jest doba, co Rumuni, zbavivše se ne- snesitelných pout, náležejí sobě. Rumuni s pýchou odvozují původ svůj o římských legií Trajanových, jež panství Říma zanášěly do zadunajských končin. A když pak za císaře Aureliana byly nuceny ustupovati divokým Gotům za Dunaj, tu část jich vrhlase do sedmihradských Karpat, kdež zachovala siee svoji řeč, ale pozbyla všeho ostatního, zejměna kul- tury římské, upadajíc duševně víc a více podléhajíe znenáhla více méně vlivům slovan- ským. Ale co jest podivuhodně. Kdežto vše, co přešlo za Dunaj, zmizelo v živlu slovanském, tito potomci Římanů v Karpatech udrželi přes veškeré, ve všem a zejmena také v řeči patrné vlivy slovanské svou národnost tak, že tvoři dnes mocný a nebezpečný klín v mase balkán- ských Slovanů, klin tim nebežpečnější, poněvadz dnošní Rumunsko, majíc králem německého, hohenzollernského prince, nyní takou měrou vlivu německému podlehá, že Vilém II. mohl směle vydati se před nedlouhou dobou na pře- důležitou v následcích svých návštěvu k ture- ckému sultánu, maje dalekosáhlé zámysly své v zádech zabezpečené. Dvůr jest vlastně pře všechen rumunský nátěr německý, to, co se dvorem souvisí, načichlo již také co nejdůklad- něji, kolonie německá v Bukurešti a v Cařihradě stále mohutní, a Rakousko jest v podruží říse německé. Již i své přímé spojení mají Němei na Cařihrad a Malou Asii a přední stráže pionérů německých zájmů postupují pomalu sice, ale stále v před. A Rusko, to Rusko, jež sní o pravoslavném kříži na Aji Sofii — a tohoto tureckého mostu k balkánským Slovanům a do středozemníh moře přece vzdáti se nemůže a nesmi, hled na to vše tak klidně, jako by to bylo v nej lepším pořádku. Teprve stavba dráhy německé v Malé Asii a přístavu v Haidar Paša v Caři hradě vyburcovala je, jak se zdá, z nepochopi telného onoho klidu. Avšak není snad již — pozdě? Onen památný dějinný okamžik, kdy stáli takořka již před samým Cařihradem, Ru sové promeškali, uleknuvše se Bismarkova roz