#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
25. prosince 1903
#4
alto_textblock
#4
Číslo 352.
#5
alto_textblock
#5
„Když jsem se vydal do Ameriky,“ třesoucím
se hlasem vypravoval Lebik, přišel jsem do My-
slenic; poněvadž vlak ještě neodjížděl, šel jsem
se podívat zatím na náměstí. „Na náměstí bylo
plno lidu. Uprostřed bylo několik tyčí a naty
lezli malovaní chlapíci. Točili se,“ vykládal již
trochu jistějším hlasem, poněvadž žena neudělala
dosud žádných poznámek, „a když se dost nato
čili, přišel jeden velký, dlustý chlapík a vykřikl-
Kdo mne přemůže, dostane zlaté hodinky, a koho
já přemohu, ten mně zaplatí stovku.“
„Jak jsem to slyšel,skočil jsem na chlapík
a holí udeřil tak silně přes hlavu až se svalil.
Tak jsem ho přemohl. Ilned mne ale odvedli do
vězení a u soudu jsem seděl tři měsíce. Ale si-
láka jsem přemoh'. U soudu mně řekli, nač pak
bych jezdil do Ameriky, když jsem tak silný, že
mohu siláky přemáhat.
„To jsi vyvedl pěknou věe, až se to tak
v zámku dovědí,“ proti všemu Lebikovu nadání
řekla zcela klidně žena.
„Až se to tak v zániku dovědí, bylo stálou
frází Lebikové, kdykoli mluvila o věcech, kterým
nerozuměla. Z celé řeči Lebikovy seznala jedině
že Lebik přemohl siláka, to ji trochu upokojilo
neboť byla jako všechny ženy z údolí Ráby, hrda
na svého muže, když někoho v zápasu porazil na
zemi.
A v zámečku nad Rábou se o Lebikově kou
sku dověděli.
Pan hrabě Pupilski jel v neděli z kosteli
po saních přes dřevěný most, když spatřil u mostu
skupinu vesničanů, kteří horlivě mezi sebou roz
mlouvali.
Hrabě Pupilski byl patronem kostela, prote
domníval se, že má právo, zeptati se osadníků
o čem rokují.
Poručil zastavit.
„O čem pak mluvíte, přátelé?“ přívětivě
proti svému zvyku řekl hrabě.
„O Lebikovi,“ řekl nejstarší. S panem hra
bětem mluvil vždy ten nejstarší.
„Lebik měl jet do Ameriky, ale přemoh
v Myšlenicích siláka a proto nejel nikam. Sedě
za to tři měsíce.“
Hrabě Pupilski vzpomněl si, že mu jehio my-
slivec před rokem zemřel a od té doby nemě
náhradníka a kromě toho si vzpomněl, že ho
rheumatismus úplně přešel a že bude moci tudíž
opět po uvouleté přestávce chodit do okolních
vesnic za děvčaty. Ale bez silného společníka to
nejde, zde u řeky Ráby, kde chlapci jsou siln
jako duby.
„At příjde Lebik ke mně zejtra ráno
zámku,“ pravil vsedaje do saní. A sáně odjely
rychle mizíco udiveným vesničanům mezi za-
sněženou modřínovou alejí, a v saních přemýšlel
pan hrabě o Lebiku silákovi.
„Vždyť jsem ti říkala, až se to v zámku
dovědí,“ podotkla jemně Lebiková doma svému
muži, hrda jsouc na to, že Lebik zejtra bude
mluvit s panem hrabětem, ačkoliv není nejstarš
z obce.
Lebik přišel ráno do zámku, nadšen sám
sebou, že jde mluvit s panem hrabětem.
Hrabě Pupilski seděl u malých kamíneka
kouřil, když komorník vstrěil hrubě do pekoje
Lebika, který proti tomu ničeho nenamítal
domnívaje se, že jest to zde ustáleným zvykem,
„To jsi tedy ty, ten Lebik, který v Myšleni
cích přemohl siláka.“
Hrahě prohlížel si celou Lebikovu postav
zabalenou do kožichu, prohližel si důkladně
Lebikovu svalnatou ruku, svírající jeho neroz
lučnou hůl.
„Ano,“ odvětil Lebik nerozhodným hlasem
„já jsem, vaše milost, udeřil . ..
„Výborně, Lebiku, vskočil mu hirabě do řeči
ty jsi chlapík, který se mně líbí. Vypravuj, ja
jsi to proveď'. Zajímá mne to.
„Vaše milost, on vyzýval a tu já jsem neda
na sebe čekat . ..
„Nu dále,“ vybízel tirab .
„A tu já jsem k němu na ta prkna skočil ..
„A co pak?
„Pak jsem chyt . .
„Nu, jen pokračuj,“ vybízel přívětivě hrabě
„můžeš ukázat, co jsi udělal.
„Ale, vaše milosti,“ koktal Lebik, „jak byeh
se jenom mohl odvážit . ..
„Já ti poroučím, abys ukázal, jak jsit
udělal,“ poroučel hrabě.
„Inu takhle, vaše milosti,“ řekl krátee L-
bik a holi udeřil pana hraběte Pupilského přes
hlavu ne tak prudce, jako toho síláka, ale tak
dostatečně, aby pan hrabě upadl do mdlob.
„Pan hrabě si to poručil,“ řekl silák Le-
bik, když ho komorníci s hajným vyhazovalize
zámku, „lak jsem ho trochu na ukázku klepl.
A pro tuto ukázku ležel hrabě Pupilski šest
neděl.
Lebik pojistil si za to v Mykli Zamurovan
pověst siláka.
#6
alto_textblock
#6
Různé zprávy.
#7
alto_textblock
#7
Jezovité po Bílé Hoře.
Příšerný obraz poskytuje nám země česká
po katastrofě bělohorské: šlechta přivedena fi-
nančně na mizinu a pak vypuzena ze země, mě-
sta ožebračena a zbavena svých práv, prostý li
zbavený svých kazatelů a vydaný na milosta
nemilost svým novým pánům — cizincům.
Takto líči nám výmluvně znamenitý historik
francouzský poměry v Čechách ve dvacátých
létech století sedmnáctého. Vypravuje naprosto
objektivně, oceňuje kriticky poměry, ale právě
proto vzbuzuje dílo jeho „Čechy po Bílé Hoře“
tak hluboký dojem kruté pravdy. Řád tovaryš-
stva Ježíšova, jemuž připadl hlavní úkol v dile
obnovy katolictví v Čechách, vedl si měně
ukrutně, počínal si opatrněji než zpupní vitě-
zové, ale činnost jeho byla neméně zhoubná;
zničení svohody svědomí, již byl národ český
dobyl po tolika krutých bojích, zlomení sebe-
vědomí lidu, tupé modlářství anebo pokrytecké
zapírání vlastního přesvědčení, pohromy to.
jichž následky cítí náš lid dosud. Klerak si jezo-
vité počínali při obraeování na víru, liči Denis
ve svém díle následovně:
Roku 1624 skončila se přípravná doba re-
staurace katolické, úřadně kacířstvo vymízele;
odpor byl znemožněn zkázou šlechty, potlačenín
posledních zbytků samosprávy měst a vypuze-
ním kazatelů; na příště jde jen o přinucení oby-
vatelstva zmalomyslnělého a úzkostlivého, aby
přijalo více nebo méně upřímně učení římské.
Přese všecku bezcitnost komise konfiskační ně-
kolik šlechticů zachovalo sobě některé zbycky
svého majetku: budou donuceni rozhodnouti se
#8
alto_textblock
#8
mezi přestupem a vyhnanstvím. — Kazatelé
chráněni jsouce srozuměním obyvatelstva, vra-
celi se stále; zdvojnásobněna přísnost proti nim.
— Města, jež Ferdinand postavil opět pod dozor
královských rychtářů, byla nad to podřizena hejt-
manům krajským, kteří radám městským pone-
chávali jen vyřizování věcí běžných, an l i do
těchto rad byli dosazováni výlučně katolíci.
Tito soudcové jsou podle úřadních zpráv „ne-
dbalí, lakotní a nepočestní“ a jejich žalostnou
správou rozjitřuje se obyvatelstvo; novi konšel
byli vybráni z lidí bez majetku a bez přesvěd-
čení. Vůči těmto vetřelcům starousedlé měšťan-
stvo z pýchy měšťanské a z věrnosti k tradicím.
neméně než z přesvědčení náboženského zoufale
přivijí se ke své víře. Třeba přemoci je v po-
sledních jeho úkrytech, zasáhnouti je v jeho
podstatných zájmech a všemi prostředky odstra-
niti ty, kteří vedou odpor. — Třeba konečně vy
hladiti kacířství, v masse sedláků těžce dosaži
telné, potměšilé a tvrdošijné, jejichž obrácením
konečným pojistl se jenom eirkev proti všemu
nebezpečenství reakce. Zajisté v létech 1620 až
1624 missionáři zaznamenali některé úspěchy
ve městech a na venkově, ale tato vítězství jsou
spíše hlučná než skutečná; byly to jen zkoušky.
jež neměly jiného významu, než že povzbuzo-
valy útočníky. Nyní práce obléhací jsou skon
čeny, pevnost je pobořena a útok možnů počíti.
Dekrety a mandáty následují po sobě přímější.
přesnější a drsnější, a aby se zabezpečila jejieh
vážnost, vláda chápo se exekucí vojenských, jež
dosud bývaly jen výminkou. Vášně se jitří. Co
věčných kleteb spadá na pronásledovatole! Na
dráze zločinné, na niž se jednou dali, neni
možná více se zastaviti; nejlepší lidé jsou za-
chváceni tímto krvavým ovzduším; věci nejsvě-
tější zůstávají jím znesvěceny a nejvznešenější
obětovnost v něm poklesá.
U dějepisců Tovaryšstva Ježišova nalézáme
ozvěnu svatého zanícení, jež unáší mnichy;
v jednotvárném a celkem rozvláčném slohu Jana
Schmidla, který nám vylíčil dějiny Tovaryšstva
v Čechách, vyrážejí jásavé fanfáry halali: „Zvlá-
ště v této době nejvyšší moci, duchovní a svět-
ská, s chvalitebnou a jednomyslnou horlivosti
pracovaly o velkém díle restaurace náboženské
a dovolávaly se proto především pomoci našich
otců. Bylo třeba všude otevřít a urovnat cestu
náboženství katolickému, jež vracelo se jako
z vyhnanství. Těžká to práce!“ — Jezovité v ní
byli neunavní. Zaplavují království množstvím
missionářů, kteří, nedbajíce únavy a nelekajíce
se nebezpečenství, nastupují na místa farářů,
příliš pořídkých a nepatrných, zařizují boho-
službu, zakládají bratrstva, vyhledávají knihy
podezřelé, katechisují a káží. „Mohl bych jmeno-
vati více než tři sta našich otců,“ píše Balbín,
„z nichž každý obrátil několik tisíc kacířů, jeden
z nich obrátil jich přes 6000.“ Jsou velmi chra-
brými vojíny a zároveň obratnými diplomaly a
velmi bystrými psychology. Jejich letopisy urá-
dějí s pýchou P. Jakuba Kolensa, který v ná-
hradu za knihy, které spálil, přeložil nábožné
traktáty, jako „Vzdychání holubice“ nebo „Ne-
beský řebřík“. P. Alherta Chanovského, někdej-
šího rektora kolleje krumlovské, který po 22 let
hlásal evangelium v Plzeňsku, Prácheňsku a Tá-
borsku. P. Adama Kravařského, který vynikl
nade všecky své bratry« na žádost svých před-
stavených napsal před smrti svou povšechný
přehled svého působení; podává úhrnnou číslic
32.140 duší, jež vyrval věčnému zatracení. Hle
to byl pořádný jezovila!
Jezovité mají všecky dobré vlastnosti
všecky ctnosti mimo jedinou: úctu ke svědomí
druhého. Odtud pocházejí některé slabosti jejieh
methody, jež je znamenitá jen potud, pokud
obrací se k věřícím, kteří si již zvykli posluš-
nosti.
Schmidl vypravuje nám o dítěti, jež ne-
opatrnosti svých rodičů bylo svěřeno důstojným
oteům: obrátili je. Matka dověděvši se o tom.
přiběhla, vyptávala se svého syna, který statečně
vyznal svou víru; ubohá paní dala se pak s ním
do pravé hádky a nešťastný hoch, zaražen tímto
přívalem důvodů, uchopil se bubnu, kterým se
bavíval, a po každé, když pokusila se uvésti ně-
který svůj důvod, umlčel ji bubnováním. Postup
jezovitů velmi často upomíná na tento způsob
polemiky. To pochází, jak ze všeobecných snah
století, jež ovládáno jest ještě materialistickým
mysticismem, tak z tradici španělských, jimiž
Tovaryšstvo zůstává hluboce proniknuto, a ze
základního pojetí církve katolické, jež přepíná
se až do nesmyslnosti. Jezovité obracejí se velmi
málo ku přemítání, mnoho k citu a vůli; hledí
působiti na obraznost velkolepými poutěmi.
nádhernými procesími, okázalými obřady. Obec-
né katechismy byly jedním ze skvělých úspěchů
jejich. V dlouhých slavnostních průvodech při-
váděli školní děti a studenty: za nimi zvědavý
lid tlačil se do kostela, herci, nejlépe vycvičení,
vystoupili na jeviště a představení počalo: úloby
byly pečlivě rozděleny, několik dětí blektalo na-
uky kaciřské, druzí jejich zahrnovali je čerstvým
svým věděním; diváci pletli se do toho, projevo-
vali svůj souhlas, smáli se a vše končilo se du-
chovními písněmi, jejichž nápěvy byly vzaty ze
starých kancionálů českých. Někdy bůh přichá-
zel přímo na pomoc svým obhájeům: prováděli
obrovského Krista, jenž se na katolíky usmíval
a s hrůzou odvracel hlavu svou, když kráčel
okolo protestantů; Panna Maria plakala nad za-
tvrzelostí nevěřicích. Zázraky rodily se za
každým krokem kazatelů, zázračná rodička boži
mikulovská byla nejvzácnější pomocnicí kardi-
nála Dietrichsteina v jeho díle obracování ka
efřů na víru katolickou ...
#9
alto_textblock
#9
= Báchorka. Andrče Beaunier přináší ve „Fi-
zaru“ článek o manželích Curicových, objevilelích
radia, jimž spolu se slavným fysikem Buquerelem
udělena byla cena Nobélova pro chemii. Článek počíná
následovně: „Byl kdysi na jakésí střední škole v ma-
lém městě hošík, jenž se nezdál valně nadaný. Jeho
zdlouhavost byla úžasná. Když jeho soudruzi
při diktandu byli již napsali celou stranu,
seděl teprve nad prvními řédky: Šlo to tak daleko,
že rodičové musili jej vzíti ze školy a vyučovat jej
doma, nikoli bez svízelů. Bylo mu velmi obtížno, slo-
žiti maluritní zkoušku — vzhledem k literatuře, jež
se při télo zkoušce žádá. Přece však toho dokázal a
teď, uvolněn, mohl se oddati přírodním vědám a tu
ihned dokázal, že má pro věc úžasné schopnosti. Jen
že byl skromným; hrozně skromným; zůstal jím, a to
mu škodilo. Učinil krásné objevy, jež by jiného byly
učinily členem Institutu. Avšak poněvadž byl skrom-
ným zůslal preparaforem na škole pro fysiku a chemii,
pozdějí na Sorbonně. Nenamítal ničeho proti tomu,
neboť byl velmi prostosrdečným. Za onoho času žila
u veliké dálce, ve Varšavě, malá Polka, jež na vyšší
divčí škole učila se všemu, čemu tam vyučováno. Po-
něvadž nebyla nadána pozemskými statky, musila
se sama starato svoji výživu a byla nejprvé tam
učilekou. Chtěla však studovati dále a šetřila, co jen
mohla a když měla pohromadě trochu peněz, přijela
#10
alto_textblock
#10
do Paříže, aby poslouchala přednášky na Sorbonně
Zde složila se skvělým úspěchem zkoušku z fysiky
a z matematiky. V laboratoři setkala se Polčička s fran-
couzským preparátorem. Pracovali společně a záhy
vstoupili ve stav manželský. Polčička z Varšavy jme
novala se Klodowská; jest dnes paní Curieová a tento
párek učenců jest nyní slavným, mluví se o jeho ge-
niálnosti.“
= Kažedrála v Toledu. Z Madridu se oznamuje
Jest zajisté nanejvýš hodno politování, že tolik ná-
dherných chrámů ve Španělsku ze středověku jes
ohroženo zkázou anebo jsou již tak chatrné, že pro-
padnou v době dohledné zkáze, nebudou-li okamžitě
učiněna opatření na jich záchranu. Ovšem že klerika-
lismus i z toho obviňuje stát, jenž i za to je zodpově-
den, ačkoliv je vůbec známo, že duchovenstvo již o
polovice 16. sloletí úmyslně a systematicky zanedbá-
valo gotické stavby, jimž pohrdavě přezdívalo „Fábri-
cas bárharas“, barbarská díla. Od více než sto let na-
lézaji se tato znamenitá umělecká díla, zejmena nej-
drahocennější z nich katedrály v Toledu a Burgasu
v žalostném stavu, tak že lze děkovat jen původní
jejich pevnosti, že se dosud nesřítily. Jest tudíž velm
naivním, činí-li se nynější stát zodpovědným za to.
co klerus od r. 1837 zanedbal. Tehdáž měl arcibiskup
toledský roční důchod 687.500 peset, jak nábožný
„Sigho futuro“ ještě před nedávnem připomenul
úhrnné důchody katedrály páčily se na deset millionů.
Když stát zabral církevní statky, shledáno, že kate-
drála toledská měla 19.094 pozemků, jichž cena páčena
na 50 millionů. Kdyby tehdáž bylo věnovalo klerikáln
panstvo jen procento anebo ještě méně, nebyly by dnes
obavy, že katedrála se sřítí. Ale také dnes, kdy sto
vydrzuje při katedrále mimo arcibiskupa 64 duchovní
hodnosty, jimž platí ročně v okrouhlé sumě 300.000
pesel, kde španělská banka má pro ni k disposici ka-
pitál jedenácti millionů, jenž ročně vynáší 440.000
peset úroků, kdy tedy z veřejných prostředků dostává
750.000 peset, takže na každého hodnostu připadá
průměrně víc než 11.500 peset, není zajisté neopráv-
něna otázka, proč klerus katedrály toledské z vlastních
prostředků nestará se o její zachování anebo aspon
neučiní počátek s restaurací. Proč se klerus odhodl
opatřit kapitál na zachování svých budov, což by přec
při ročních jeho důchodech bylo snadno? Proč neobě-
tují mniši a jeptišky ze svých pravidelných ročních
důchodů 225 millionů peset as 12 procenta, řekněme
million? A jezovité, kteří svými železničními společ-
nostmi, svou transallantickou paroplavební společnosti
a podobnými podníky získávají milliony na divíden-
dách, nepřispějí nějakým tím grošem? Proč má být
utlačený španělský poplatník první, jenž se má staral
o zachování katedrály toledské? Praví se, že v kor-
tesech bude požádáno o mimořádný úvěr 125.000 peset,
ale to dle ujišťování znalců jest pouhou kapkou na
žhavý kámen a nestačí ani na počáteční práce. Nebot
dle seuhlasných zpráv jest katedrála velmi povážlivě
ohrožena; mimo jiné části budovy jsou ohroženy ze-
jmena věž 107 metrů vysoká a presbyterium.
= Skotská výprava k jižní točně. Z Londýna se
oznamuje: Očekávalo se namnoze, že zároveň se zprá-
vami o švédské výpravě k jižní točně dojdou také
zprávy o výpravě skotské, poněvadž byla odůvodněna
domněnka, že obě výpravy, jichž vůdcové navzájem
o sobě věděli, se setkají, aneho aspoň dočasně budou
ve styku. Obé však se nestalo a tak nastává otázka,
kde as mešká skotské výprava k jižní točně. Byla vy-
strojena na přezimování, ale nebylo obmýšleno, aby
přezimovala. Její vůdce, Bruce, hodlal toliko za již-
ního léta 1902—3 křižovat v moři Wedellově, zakreslit
břehy, jež by byly přístupny a konati bádání oceano-
grafická a podobná. Zatím se odplutí výpravy ze Skot-
ska značně opozdilo, takže Bruce se svou lodí „Scotií
vyplul teprve 25. ledna 1903 od ostrovů falkland-
ských, lakže doba na toto křižování ztenčena byla na
několik málo neděl. Za těchto okolností odhodlal se
Bruce, že bude přezimovat. Dopsal zeměpisné společ-
ností edinburské, jež opatřila prostředky k výpravě,
že hodlá v moři IVeddellově proniknout. pokud možno,
na jih, až by nalezl jižní pobřeží, v oněch končinách
silně ustupující a během jižního léta 1903—4 vrátit
se k ostrovům falklandským a čekat na další instrukce.
Moře Wedellovo považují mnozí geografové za zvlá-
ště příznivý přístup pro ony výpravy, jimž jde přede-
vším o to, dosící vysokých šířek; vždyť plavec, jehož
jméno nese ena část jižního moře, mohl se svou lodí
r. 1823 bez nejmenších oblíží proniknout až k 74° 15?
niž se zdálo, že splavné more má konec. Pobřeží
anlarklické pevniny že patrně nalézá se velmi daleko
na jih a ve příznivých létech snad ho možno bez ob-
tíží dosíci. Na tom založil Bruce svůj plán. Přece však
musil počitati s okolností, že by mohl býti zatlačen
k východnímu pobřeží země Grahamovy, k zemi krále
Oskara. A s tím vskutku vážně počítáno. Poněvadz
však Švédové se nesetkali se Skoty, dlužno předpo-
kládat, že Bruce buď vůbec nevyhledal zemi krále
Oskara, anebo že tam přezimoval v šířkách mnohem
jižnějších než výprava švédská. Zdá se tudiž, že lze
od skotské výpravy očekávat velmi zajímavé výsledky.
Snad se o nich záhy dovíme. Bruce by ještě rád pobyl
další rok v polárních končinách a doufá, že na falk-
landských ostrovech nalezne povolení k tomu. Edin-
burská zeměpisná společnost nenamitá mnoho proti
tomuto rozšíření plánu výpravy a vydala tudíž nové vy-
zvání ku příspěvkům mezi svými členy. Sebráno bylo
dosud 28.400 1. st., avšak chybí ještě 12.000 1. st. i pro
případ, že by výprava přece jen měla být skončena
v březnu.
= Vyměněný pomník. Z Paříže se oznamuje
Na náměstí des Pyramides, naproti sadům Tuillerií,
stojí déle dvou desetiletí Frémietova jezdecká socha
Panny Orleánské. Ještě před několika léty měl tento
pomník, jemuž vytýkány domněle nezdařené proporce
mezi jezdkyní a koněm, tmavý tón bronzové paliny.
Jednoho krásného dne r. 1898 přišli dělníci a zřídili
kolem pomníku lešení. Vypravovalo se, že podstavec
není dost pevným a že mu třeba nových základů. Když
lešení opět odstraněno, zářila Johanna d'Arc k nema-
lému překvapení Pařížanů skvoucím zlatem. Překva-
pení bylo dvojnásobné; jezdkyně nejen změnila barvu,
ale také značně vyrostla, nevypadala již na koni jako
trpaslice. Důmýslní lidé rozhodli ihned, že to jen
klamný účinek pozlacení, zdá-li se jezdkyně nyní větší.
Avšak těmto esthetickým theoriím, jimž dosti dlouho
věřeno, učiněn pojednou koncc; pozlacená socha jesl
jiná, než bývalá socha bronzová. Frémiet sám to
upřímně doznal. Když před dvaceti léty pomník od-
halen, vytýkala kritika ostře nezdařené poměry. Umě-
lec poznal svůj omyl a umínil si, že chybu napraví.
Zcela polají vypracoval novou jezdeckou sochu, kde
jezdkyně byla o dvacet centimetrů větší. Po léta če-
kala nová socha v atelieru na příznivou příležilost,
aby nepozorvaně vytlačila z podstavce posavadní
sochu. Na štěstí objevily se r. 1898 na podstavci trh-
liny. Pod záminkou, že socha bude pozlacena, byla
dopravena do alelieru mistrova a na jejím místě pu-
tovala na sekl sochu nová. Jestliže Frémiet nyní upřím-
ně doznává, že sochu vyměnil, čini tak, aby se očistil
z obvinění, jež na něho vrženo. Roznášeň o něm klep
že tuto výměnu učinil z pouhé ziskuchtivosti a že prý
dostal za starou sochu od jakéhos přítele umění
100.000 franků. Avšak za slarou sochu dostal ce-
lých 950 franků, cenu staré bronze a novou sochu zho-
tovil zcela na viastní útraty a provedl výměnu toliko
z umělecké svědomitosti.
= Tragické výjevy při srážce parníků u Ilhaky
Přítel našeho listu píše nám z Athěn: Poslední
zprávu o srážce této, jež se zakládala na officiálních
telegraméch, dlužno doplniti obšírnějšími zprávami.
jež nám celou ndálost líčí ve světle velmi tragickém
a žalostném. Počet utonulých není dosud zjištěn
nebude snad nikdy, jelikož na řeckých parnících ce-
stuje mnoho lidí bez jízdních lístků, agenti nezapi-
sují jména cestujících, kterým lístky prodávají. Roz-
bouřené pak vlny odplavily mnoho mrtvol do moře
a dosud se ani nepodařilo vytáhnouti utonulé v ka-
binách druhé třídy, jelikož na ostrově Ithace není
prostředků, kterými by bylo možno vyzvednouti po-
topenou loď nad hladinu a vyčerpati z ní vodu.
Vláda poslala hned malou válečnou lod s potravi-
nami a léky na pomoc, ale ta nemůže přispěti vraku.
Z dosavadního vyšetřování, jež zavedl přístavní
úřad s oběma kapitány, nemožno taktéž spolehlívě
znati, který z nich jest na srážce vinen. Noviny
ovžem přišládají dle lihosti a osobních sympathii
jednomu nebo druhému celou vinu, ale důvody je-
jich nezakládají se na námořnickém umění a dosa-
vadní vyšetřování nedostači daleko pro námořníka,
rozhodnouti o věci té. Tolik však jest jisto, že oba
kapilání jednali hnusně a zbaběle a zavinili smrt
mnoha cestujících. Kapitán proraženého parníku »Pi-
lova« ztratil v prvním okamžiku chladnokrevnou roz-
vahu a prvý pokoušel se spasilí se na parníku
»Assosa«, na místo aby zůstal na svěm místě do
#11
alto_textblock
#11
poslední chvíle, jak to námořní zákony a zvyky vy
žadují. Teprve když se mu to nepoďařilo, hleděl spa
siti parník. Posádka jeho sledovala ohavný příklad
svého kapitána a způsobila mezi cestujícími zmatek
Hanebně jednal i kapitán »Assosa«, jelikož odplul
do přístavu, aniž dbal volání o pomoc tonoucích
přispěl probodnutému parníku na pomoc, jak to moř-
ský zákon přísně přikazuje a lidskost vyžaduje
Kdyby byl vyplnil povinnost tuto, byl by zachránil
mnoho životů lidí, kteří se z nezkušenosti a strachu
vrhli do moře, by se plováním spasíli. Z těchto při-
čin jest jen přirozeno, že se celá zloba obyvatelstv
Ithaky a cestujících obrátila proti oběma kapitánům,
jež policie drží ve vazbě a chrání před usmrcením,
jelikož davy obkličují vězení a vyžadují, aby jim ka-
piláni byli vydáni. Ministerstvo bylo z té příčiny
nuceno poslati na rychlo z Patrasu oddělení vojska
do Ithaky, by udrželo pořádek. Mrtvoly, jež vlny
dosud vyvrhly na břeh, byly hned pohřbeny, př
čemž se odehrály tragické scény. Nejboleslnější byla.
když nalezena mrtvola jednoho obyvatele z Iibaky.
Jeho vdova a devět sirotků se shromáždilo okolo
utopeného olce, kvílíce a líbajíce ho a bráníce jeho
pohřbení. Nedaleko od nich naříká zoufale žena nad
ztrátou svých dvou dětí, volajíc vlnám, by ji alespoň
vynesly na břeh jejich mrtvoly. Utopený kapitán pří-
slavu Leukada vydal se právě na cestu, by slavií
svatbu své dcery a nyní stojí tato s jinými příbuz-
nými, kteří přijeli s válečným parníkem, u mrtvoly
otce, který před třemi léty spasil dvě plachetní lodi
před utonutím. Se všech stran zaznívá pláč a nářek,
proklínání a hrozby.
= Propadl se na ulici. Z Londýna se ozna-
muje: V obci Hanley udála se velmi podivná ne-
hoda. Dělník, nesoucí na ruce koš, ubíral se ulicí
k továrně, kde pracoval. Pojednou odhodil koš da-
leko od sebe a k nemalému zděšení mimojdoucích
s hlasitým výkřikem propadl se do země. Shledáno,
že uprostřed ulice, jež se nalezá nad starým důlem,
půda se náhle propadla. Nejprve spuštěny do roz-
sedliny lucerny, aby se zjistilo, je-li radno spustiti
lidi do hustého vzduchu dolu. Teprve o polednách
byl vzduch v dole tak dalece vyčistěn, že bylo
možno spustiti lucerny do hloubky 80 stop, aniž
shasly. Na to hasiči podnikli různé, ale marné zá-
chranné pokusy a bouře, jež se v noci strhla, zma-
řila veškeré naděje na úspěch prací, neboť půda byla
otřesena tou měrou, že se všech stran řítila se do
dolu. Báňský inspektor prohlásil, že každá další
práce by měla v zápětí další nešlěstí a že nešťastník
pohřben jest aspoň 50 tunami země. Následkem toho
uspořádána na veřejné ulici slavná pohřební boho-
služba. Při zasypávání šachty shledáno, že muž.
jenž zahynul způsobem tak podivným, musil spad-
nout do hloubky as 200 stop. Hanley jest střediskem
hornického obvodu a v letech šedesátých, když se
obec silně rozšířovala, překlenut velký počet býva-
lých dolů, jichž se v každé z nových ulic nalezal
jeden nebo několik. Při překlenování dolů počínali
si, jak se zdá, dost ledabyle. Ústí mnohého dolu
bylo sice zazděno, některé však toliko pokrýty prkny
a pak přes ně vedena uliční dráha. Následkem toho
nalezá se obyvatelstvo ve značném rozčilení, tím
spíše, jelikož to není prvaí propadnutí půdy, jež se
v posledních letech událo. Minulého roku váleli pi-
vovarští chasníci plné sudy do jakéhos hostince na
náměstí, když se pojednou půda otevřela a jeden ze
sudů zmizel. Tehda se smáli této nehodě, ale te
obyvatelům hanleyským smích zašel a sousedé pro-
padlého nyní dolu zdráhají se bydlet ve svých
#12
alto_textblock
#12
d) Dle „M. 8. Z. chyba! Bílý měl ihned hráti 19. d e
dxe 20. Jde.
Nyní jest jezdec úplně ze hry. Po 22. Jdi mobl
černý s výhodou hráti Vd7 a Ví8—ds.
Nutný tah, připravující oběť v příštím tahu.
Lépe 23. Je5 načež by měl bílý znamenitou hru.
Nutnost 22. tahu jest nyní zřejma. Kdyby stál král
na h8, mohl nyní bílý tahem 27. Dxf8+ vyhráti
partii. Na 27. Dfs vyhrává ihned Des.
chi) Pěkné, ale jediné dobré pokračování.
i) Bílý měl hráti 29. Ve7 načež musil černý remiso-
vatí (29. . . . Ddt- 30. KXg2 De2+ 31. Kas
De1- atd. nehoť po 29. . . . Dg4 30. Df4 Dg6 (30.
. Dh3 31. Je5) 31. Kf2 Se4 32. Dgs Df6 33. Je5
Vd8 34. Je4 fe44- 35. Dí4 Vd2- 36. Kol Ds
37. Df5- má bílý výhodu.
Jediné. Zastaví-li bilý dámou násl. 36. . . . f3 37.
Dxe2 e 38. Vgi Vfi a vyhraje. Táhne li králem
násl. . . . foces.
Na 38. Ve2 Vf6 39. Vh2 Vg6-- 40. Khi f2 atd.
Nyní mohl bílý tahem 41. Ví2 zachrániti partii.
Sám p. Kagan po partii doznal, že by po uvedeném
tahu připustil tahem Vf5 remis. Po 41. . . . Dh3s
hrozbou postupovati pěšci mohl bílý táhnouti 42.
Des! a udržel by lehce hru.
#14
alto_textblock
#14
Předkládáme našim pp. čtenářům následující žerty
k řešení:
#15
alto_textblock
#15
E. Wilson (reprodukce).
#17
alto_textblock
#17
Mat ve 2. tazich
#18
alto_textblock
#18
Chas. L. Fitch (reprodukce)
#19
alto_textblock
#19
Bílý vezme svůj poslední tah zpět a přinutí
by mu dal 1. tahem mat.
#20
alto_textblock
#20
terného,
#21
alto_textblock
#21
Vojtěch Košek (originál.
#22
alto_textblock
#22
be R. ds, sl,
Wis 2. as P
Bnlý vezmo poslední svůj tah zpět a dá pak ihned na
#23
alto_textblock
#23
domech.
#24
alto_textblock
#24
1931/1s03.
#25
alto_textblock
#25
Čís. 9.
#26
alto_textblock
#26
Šachy-
Pořádá J. Rašovský.
Veškeré dopisy adresovány buďtež : J.
Uh. Ostrol, Morava.
#27
alto_textblock
#27
Hlasy z obecenstva.
#28
alto_textblock
#28
Rašovský
#29
alto_textblock
#29
Úloha č. 26 (originál).
Josef Rašovský, Uh. Ostroh
#30
alto_textblock
#30
plnou náhradu
#31
alto_textblock
#31
za francouzský cognae
poskytují všude ke koupi se nalezajfcí
známky starorenomované tovární firmy
Stěpán Keglewich nástupce
Hrabě
(Gróf Keglewich István utódal.) 28248
PROMONTOR. — Založeno 1882.
Ústřední kancelář: Budafok (Promontor]-
#33
alto_textblock
#33
„Le Délice
#34
alto_textblock
#34
25se
#35
alto_textblock
#35
cigaretový papír,
cigaretové dutinky.
. Věude k dostání. e e
#36
alto_textblock
#36
Mat ve 3. tazich.
#37
alto_textblock
#37
Úloha čís. 28 (reprodukce)
J. Kohtz a K. Kockerlko rn
i , he as, bs Šro
as Ru Žn
Mát ve 4. tazích.
#38
alto_textblock
#38
altnstsahntala alsa sualačnaee
ekurotecnmka K, Spoleenost
#39
alto_textblock
#39
dříve KOLBEN a SPOL.,
#40
alto_textblock
#40
Partie čís. 10.
Hrána korrespondenčně v roce 1902.
Francouzská hra.
Černý: L. Košut
Bílý: J. Hostáň-
130D 1—d2 b7—bsb
e7—e6
1. e2—ei
d7—d5
Jesxce5
14. Jf3—e5
2. d2—d4
Ví6—f7
Jg8— fe
3. Jb1—e
15. flXKe5
4. e4—65
J16—d7
16. VfIXf7 Df8—fv
c7—c5
5. f2—f4
17. b2—b4 ! e) Je5—e4.
Jd7xkccb
6. d4xkch
d5xe4
18. Je3xe4
7. Jg1—fs
Jb8—- ce
19. Val—di Se7 — fs
Sf8—e7
8. Sři — es.
20. c2—c4 a7— a57í
f7— fe
9. 0—
21. b4—b5 Dí7— e7
o—
10. Se1 — es
Ví8S c te
22. Dd2—d8! a černý se
11. e5xkkc fs
Dd8—fs
12. Kg1—hl
vzdal.
POZNÁMKY:
a) Lépe 6. . . . Je6 a pak 8Xc5. Jezdec překáží pů
sobnosti střelce a nestojí výhodně. Jc5 bráva
Bardeleben, by vyhnul se Steinitzovu útoku. 7. Dg4
b) Černý hodlá vyvinouti S na b7, nezbude mu všal
k tomu času. Lepší bylo 13. . . . Khs by zabráníl
Jd5, což bílý připravoval.
c) 14. . . . Jb4 nejde pro 15. a3 Ja6 16. JXd5 !a
14. . . . Sb7 nejde pro 15. 8c5 8Xc5 16. Jd7 T atd
d) Lépe VXKV a Des.
e) Hrozí 18. Vfl a 19. JXKd5l
) Černý měl hráti 20. . . . De7 a po 21. Dc3, Sb
ač i pak jeho hra zůstala stísněna.
#41
alto_textblock
#41
továrna a kanceláře ve Vysočanech.
#42
alto_textblock
#42
Instalační kancelář a sklad materiálu
v Praze, Jungmannova tř. č. 14.
Specialní továrna na stavbu strojů dy-
namoelektrických a motorů
Stroje dynamoelektrické na proud střídavý, Jedno- a více-
fásové, metory na proud třifásový ku připojeni na měst-
skou centrálu elektrickou v Holešovicích, čtyřpolová dy-
nama na proud stejnosměrný, nejmodernějšího provedeni,
transformatory, vypinače, elektrické zařízení vozů.
Specfalitau Zařízení pro přenos sily elektřinou
dle systému proudů třífásových.
Stavba centrál pro osvětlování a přenos síly. —
Elektricky poháněné jeřáby a výtahy. — Stavba
27312
elektrlekých drahi.
#43
alto_textblock
#43
receptů obsahuje
#44
alto_textblock
#44
JZ9 druhé vydání Zu
#45
alto_textblock
#45
Kuchařka
#46
alto_textblock
#46
Boh. Jermářové. Věemi denníni listy
vřele doporučená. V krátké době druhé vydání.
Recepty vyzkoušené. S harev. tabulemi.
Česká kuchyň. Hojně obrázků. Cena 3 zl.
50 kr., váz. 4 zl., s barev. tabul. 4 zl.
27661
40 kr. Menší s
#47
alto_textblock
#47
Partie č. 11.
Hrána v turnaji o mistrovství města Berlína, dne13
listopadu 1903,
—
#49
alto_textblock
#49
Italská hr a.
#50
alto_textblock
#50
9 recepty za zl.
váz. zl 2 40 kr, s barvotiškovýni tabslemi 2 zl. 60 .
#51
alto_textblock
#51
Černý« Kagan
e7—e5
28. Kh1—g1 g) Vdsxd6
24. Vd2xde JfexKe4
Jb8—c6
Sf8 —c5
25. Vd6—c6 Sg4— e?
26. Detxb4h) Sezxkfl
Jgs—ia fe
f7—f
d74- de
27. Db4e4-
SfIXg2 ch
0—0
28. De4xe5
Dh5—e2-
h7—h6
29. Kgig2i)
De2—g4-
Sc5xes
30. Kg2—gt
Jc6—-aň
31. Kgi—ie
f6—f4
Ja5 xkc b3.
32. De5—e4 -
Kh7—h8
c7—c6
33. Vc6—g6
Dg4Xh4-
Pf6—bv
Dh4—er-
34. K2—gí
Kg8 —hs
35. Kg1 —h2
De1—e2-
Dd8—g5
36. Vg6g2j) De2—h5-
Sc8—gt
15. d3— dk
37. Kh2—g1 f4—fs
Vas—ds
16. Vd1—de.
38. De4—e7 k) Ví8—f
Jh7 —f6
17. Kgi—hí
39. De7—e8+ Kh8—h7
18. Jh4—f5 b7—-b5
40. De8—e4+ g7-- ge
19. h2—h4 d) Dg5—h5
20. d4e5
dexKe5
41. Vg2—g4? 1) f3—0
21. Jf5—6 b5—bs
42. Dg1— Dh5—h3-
22. Je3—ad e) Kh8—h7 f)
a bílý se vzdal
Poznámky (dle ,Münch. Sch.-Z.“ a D. Wochenschach“
a) Výměnu tuto nelze doporučovati, ježto otvírá bílému
důležitou útočnou linii-
b) 15. Jf5 vynutilo výměnu. Tah učiněný seslabuje
bod el.
c) Hlrozí b4 a Je4. Na 19. b4 násl. ab!
#52
alto_textblock
#52
Bílý: Thomas.
1. 62—c4
2. Jg1—f
3. SfI— c4
4. Jb1—
5. d2—d
6. 0—0
7. Sc1 —g5
8. Sg5—es
9. 12x «e3
10. Sc4 — bm.
11. a2xb3
#53
alto_textblock
#53
Hakladatell.L. Koberv Praze, Vodičkovaul.
#54
alto_textblock
#54
Sukna a jemné modní látky,
27455
2227
na leznote
nojvětši výběr
a koupíte nejlevněji
v novém obchodním domě
J. Novák v Praze,
ve Vodičkově ul., „U Štajgrů“.
Vzorky zdarma a frank
#55
alto_textblock
#55
12. Ddl—ei
#56
alto_textblock
#56
13. Jí8—h4
#57
alto_textblock
#57
14. Va1—dl
#58
alto_textblock
#58
NOVOTIN
#59
alto_textblock
#59
damských látek
#60
alto_textblock
#60
doporučuje a vzory franko zasílá
nový obchodní dům
—
—
O
2225 v Praze, 2745
Vodlčkova ulice, „U Štajurů“.