#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 20. července 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 199.
#4
alto_textblock
#4
na misie
#5
alto_textblock
#5
na něst
#6
alto_textblock
#6
Na ranní a odpol. listr
předplání se:
v Praze v admjnlstraei
ns mžsle
n átot ieta . . . . 6 K —
s dvojí donášikou
nisíe
ndnt leta . . . . 7 K 60h
ve flislkch: 2 K 30h
..
n nbske-
Peštor:
kei
n čtvrt lela . .
s drojí zásilkou
.
kdvit lola . . . . 11 K 0n
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodejl
rauní číslo o sebě . . . za f
. . . Ba zk
odpoles lní
Ve dlialkách na venková
ranní čhalo. . . . . . ..
. . . . . . . s
odpelední.
Inseráty
platí re hotově napře
Předplacení a inserty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. z
Tam ssehárají se t4h rečske
tiskárna a ezpodice „ Národnick Lista“
Hukoplay ze nevracsji
#11
alto_textblock
#11
Pod německým „vetem“!
#12
alto_textblock
#12
Zatím co Maďaři troufale a bezohledně po
stupují za svým positivním starým cílem;
co možná největšího osamostatněn
a pomaďaření uherského státu, zatím co
vdůsledku toho již na druhý týden opposice ve
mněmu uherském nejostřejší toninou brojí proti
zvýšení civilní listy, požadujíc, aby král uherský
zřídil si vedle svého německého císařského dvora
ve Vídni, též svůj královský maďarský dvůr
v Uhrách, s nímž by polovinu roku trávil na
hradě budínském: — v Cislajtanii pro-
stopáší způsobem připomínajícím nejhorší
doby ústavácké libovlády za Beusta a Gi skry —
německo-nacionální zášť a msti-
vost, roztahuje se zde již proti samé vládě
Körbrově z pupný německý terror, za-
braňující ji sebe menší krok na dráze spravedl
nosti vůči národům neněmeckým, slovem: panuje
tu sveřepá negace a nezkáraná zpupnost něme
ckého »veta«!
Nadešel citelný nedostatek chorvatského
jazyka znalých konceptních úřadníků v králov
ství dalmatském a v celém slovanském Přímoř
rakouské dosud Adrie. Nadešel proto, poněvadž
moudrost vídeňská nechtěla Jihoslovanům rakou-
ským zříditi podnes slovanské university ani
v Lublani, ani v Dalmacii, následkem čehož tito
byli většinou nuceni navštěvovati jedinou jiho-
slovanskou universitu v Chorvatsku, jejíž
absolutorium však neopravňuje posluchače ke
karieře úřadnické v zemích a královstvích ne-
uherských. Zkusila tedy vláda Körbrova, nikterak
z nějaké lásky k Jihoslovanům, alebrž proste
z potřeby státní správy opatřiti si způsobilé úřad-
nictvo pro Dalmacii a celé Přímoří, že prostě
právníkům absolvovavším záhřebskou univer
situ, řekla: »Budele připuštěni k úřadům
a soudům v jihoslovanských zemích rakouských,
pakli že složíte na universitě vídeňské svým
jazykem doplňovaci zkoušku z rakouského práva.«
Opatření to věru netýkalo se Němců a jejieh
državy národní v nejmenším. Nieméné však pro-
fessoři a buršové němečtí a s nimi hnedle ve-
škeré Němectvo levičácké strhli poplach a po-
vyk, jako by tím Körber Němcům byl k hrdlu
sáhl a podnes to řičí všeněmeckým táborem
»Boj až do krajnosti, dokud nebudou ty » kro-
botské výnosy« odvolány!«
Stejnou políž způsobila německá nesnášeli
vost správě státní pro ty vlašské professury př
universitě tyrolské. Dokud Rakousko držel
ještě »truchlicí královnu Adrie« — Benátky.
studovali rakouští Vlaši skoro vesměs na uni-
versitě padovanské. Však po ztrátě Benáte
r. 1866 poměry se změnily. Rozumně měl
tehda Rakousko v nábradu svým pozůstalým
v Přímoří a v Tyrolsku 656.000 Vlachům zřídi
novou vlašskou universitu buď v Tridentu nebo
v Terstu. Leč ono prozatím zřídilo jim při
německé universitě v hlavním městě Tyrol pouze
asi dvě stolice, které ovšem postupem času
nikterak Vlachům nedostačovaly. Během le
hlásili se stále noví docenti o habilitaci, což
vzbůzovalo chlebařský odpor u německých pro-
fessorů; když však vláda ob čas přes odpor
professorského sboru habilitaci Vlacha povolila,
počali němečtí páni professoři jitřit proti tomuto
povlašťování německé university — národní chau-
vinism německých buršův, až z toho šťastně
vznikly před třemi lely první veřejné německo-
vlašské třenice, demonstrace a rvačky, ktere
#13
alto_textblock
#13
odtud neulehly, nýbrž i německé měšťanstvo
inšprucké rozvášnily. — Druhdy přece Němei
silně koketovali s Vlachy, doufajíce v nich mit
přirozené spojence své proti nám Slovanům,
proto byla vláda Körbrova případem tím velmi
nemile překvapena a nevěděla kudy kam. Letos
z jara doufala nalézti východiště z tísně tím.
že nabídla Vlachům samoslatnou vlašskou f
kultu právnickou v Roveredu.
Leč Vlachové o Roveredu nechtěli ani slyšet
nýbrž chtěli ji mít buď v Tridentu nebo Terstu
Tomu ale se opět Němci vzpečovali zuby nehty
Neboť vlašskou universitou v Tridentu byla by
prý jednota Tyrol protržena, kdežto Terst je
předurčeným německým přístavem ! ..
V rozpacích těch připadla tedy vláda Körbrova
na obvyklou výpomoc »provisoriem«. Až do
dalšího rozhodnuti nechať při universitě Inš-
prucké zůstanou vlašské stolice jako z vlášt
oddělená právní fakulta vlašská.
Avšak proti této myšlence teprv vzbouřila
se německá zpupnost až na krev, tak že došlo
v Inšpruku k novým protiitalským demonstracím
a bouřím německým, jež vyburcovaly ovšem
zase po veškerém království italském hromovou
ozvěnu vulkanického hněvu proti německému
Rakousku.
To je druhé požehnání něme
ckého veta. Třetí pak zraje práv
na severu říše — ve Slezsku.
V této většmnou slovanské zemi korun
české nadešel opět veliký nedostatek — če-
ských a polských učitelů národ-
níeh!! Neslýchaný to zajisté zjev v zemi.
v níž žije i dle pověstného sčítání z r. 1900
vedle 296.570 Němců — 366.737 Slovanů,
toliž 146.265 Čechů a 220.472 Poláků. A přece
zjev to vysvěllitelný: nadešel proto, poněvadž
od čtyřiceti let moudrost vídeňská zdráhala se
pro tu většinu obyvatelstva slovanského zříditi i
jen jediný učitelský ústav český
nebo polský, ale za to vydržovala
státním nákladem dva státní ry ze
německé ústavy učitelské, na
nichž nevyučováno ani jediné
hodiny po česku neb po polsku, alébrž na
nichž vládl duch vysloveně po-
němčující, odnárodňující budo ue
učitele slovanského Slezska, děla-
jící z nich odrodilce, navedeně k tomu, aby
vykonávali germanisační poslání po českých
polských dědinách, aby v žactvo české a polské
především jiným viloukali německou sprachlehr
a s tou německé vědomí národní. Ale jako
každý boj proti přírodě selhal posléze i tento
Uvědomělých českých a polských rodin přibý-
valo v obcích a krajích našich a ty nechtělys
dáti libiti ve svých školách učitelův renegátů.
neznalých českého a polského jazyka správně
ani slovem, nadtož gramatieky.
V letech šedesátých německá politika rakou-
ská nasila ve Slezsku proti výslovnému příkazu
základních zákonů státních všude po slovanskýeh
krajích obecných škol utrakvistický ch
Ještě dnes jest těchto paedagogických nestvůr ve
Slezsku 35, vedle 280 škol německých (pro
40 procent Němců!), kdežto pro 60 procent Slo-
vanův je tolikéž jen 280 škol slovanských, totiž
157 polských a 123 české. Bezpráví to nedá
se na dále udržet. Děti českých a polských při-
býrá a rodiče jich nechtějí posílati do škol ně-
meckých. Nastává nutnost, rozhojňovati každým
rokem školy polské a české. Avšak není pro ně
#14
alto_textblock
#14
češtiny a polštiny znalých učitelů. Našinci již od
patnácti let domáhají se tudíž úsilovně ve sněmu
slezském jako při vládě zřízení slovan-
ských paedagogii pro slovanskou většinu
Slezska. Avšak stále nadarmo. Němečtí hegemoni
na sněmu slezském svou 24hlasovou většinou
a limine odmršťovali každý takový návrh našich
šesti poslancův a vládám vídeňským scházelo
k tomu stále — peněz.
Konečně po 40letém skandálu to dále nešlo
Vyučovací správa musila pro slovanské školy
ve Slezsku co nejdříve opatřit dorost českého
a polského učitelstva, jinak hrozili Polác
jako Čechové, že si takové ústa vy
zřídí z vlastního sami.
Známý ultraněmec slezský, říšský poslanee
dr. Demel vypravoval o tom 5. t. m. na
veřejné schůzi německé v Těšíně doslovně: »Již
před delším časem byla o zřízení slovanského
učitelského ústavu řeč; tehdy jsem se vydal já
se superintendentem a říšským poslancem drem.
T. Haasem k ministru osvěty a žádali
jsme ho oba, aby bylo od kroku toho upuštěno.
Ministr osvěty však nám odpověděl, že nelze
zřízení takového ústavu zabránit, jelikož plat
zákon, že každý soukromník, splní-li
jisté zákonné povinnosti, smí zříditi vyučovaci
ústav s právem veřejnosti. Těmto zákon
ným povinnostem Slované nyn
dostáli, i nelze jim tudíž žádných překážek
klásti, sice by se obrátili na správní sou
a tam svého práva došli.«
Abychom si tedy nezřídili svých vlastních
duchem naším řízených ústavů učitelských, od-
hodlala se vláda po dlouhém přemítán
slezského presidenta zemského hr. Thuna k tomu.
zříditi nám — ne samostatné ústa vy
učitelské polský a český, nýbrž pouhé dvě
pobočky při německých c. k. ústa-
vech učitelských: jednu (polskou) při těšín
ském, druhou (českou) při opavském. —
Avšak tyto dvě sporé kůrky nám poskyt
nuté stačily, aby němečti furibundi ve Slezsku
se zlítili. Od 30. června štvou a bouří ti Dem
lové, Bukowšti, Rochanowští, Hofmannové, Pro
chaskové, Widenkové, Haasové atd. o přítrž s ně
mecko-nacionálním a ústaváckým tiskem a extra
pozvaným K. H. Wolfem proti »této ráně ve tvář
německému lidu slezskému«, arranžují kravaly
pouliční a demonstrace proti vládnímu presiden
tovi, nejinak než jakoby šlo o boj na života
na smrt! Tu má pan Körber to čisté něme-
cké »veto« s celou jeho sveřepou tyranií do
třetice na očích. Může přemýšlet, kam s ním
#15
alto_textblock
#15
dojdel
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy domácí.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 19. července. (Dr. Fuchs pre
absolutismus.) Bývalý místopředseda po-
slanecké sněmovny, jeden z vůdců nynější kato
lické střední strany, dr. Viktor Fuchs, vytisk
ve „Wage“ úvahu o politické situaci, z níž vid
jen jediný východ a sice přechodný ab-
sclutismus. „Jedinou záchranou v nyněj
ších zmatených poměrech — píše dr. Fuchs —
může býti radikální změna a přehodnocení všech
politických poměrů. Ale na neštěstí právě nyní
lekají se ve vládních kruzích všech radikálných
prostředků. Čeho neb koho se vlastně bojí? Ná-
roda? Národ byl by rád, kdyby se konečně zba-
vil pohledu na nynější žalostný parlament a byl
osvobozen od tísnící ho můry naší prohnile
#18
alto_textblock
#18
ústavy. Bylo by však třeba energického muže
který by se postavil v čelo vlády a chopil se
otěží pevnou, cíle vědomou rukou. Dle měho
mínění musil by pak učiniti toto: Především roz-
pustiti národní zastupitelstvo. V souvislosti s tím
zastaviti mocí absolutního práv
koruny konstituční ústavu a způsobiti zatímný
stav, za něhož by absolutistickým způsobem
zjednal pořádek v poměrech státních. Nepravím
— pokračuje dr. Fuchs — že by se měl obno
viti absolutismus trvale; chováť v sobě nebez-
pečí, ačkoliv by byl vždy lepší, než nynější
paragrafem čtrnáctým zakrytý absolutismus.
Avšak zastavení ústavy na některou dobu, která
by mohla trvati dva až tři roky, bylo by vždy ví-
tané. Za tohoto mezidobí projednal a oktroyoval
by se především důkladný jazykový zákon, vyšlý
z dorozumění mezi korunou, vládou a korunním
rádci, kteří by ovšem nebyli voleni národem
nýbrž byli by jmenováni korunou a musili by
býti prosti všelikého zájmového strannictví a
věnovati všechny své síly jen prospěchu ná-
roda a potřebám státu. Čl. XIX. zákl. zák. st.
musil by býti náležitě doplněn, což bylo na ve-
likou škodu Rakouska svým časem opominuto.
Pak by bylo třeba oktrojovati nový volební řád
a nový jednací řád sněmovní, který by se ovšem
musil důkladně promysliti. Snad by se dopo-
ručovalo zříditi v každé zemi dvě národno
kurie, které by své porady konaly odděleně
a měly navzájem právo veta. Zavedení vše-
obecného, rovného, přímého volebního práva
bez jakéhokoli omezení mohlo by snad míti ne
bezpečné následky, ačkoliv se musí uznati, že
volební řády s nejnižším censem, jako jest
na př. solnohradský, vykazují dosti příznivé vý
sledky. Podle nového volebního řádu svolalo by
se pak nové národní zastupitelstvo, které by
uznávajíc oktrojované zákony, stanovilo si jed
nací řád na základě oktrojovaného zákona o jed
nacím řádě a dopomohlo státu znenáhla opě
k ústavě a spořádaným poměrům.
Měli jsme už nejednou příležitost zazname
nati podobné absolutistické choutky v táboře
rakouských klerikálních Němců; plány dra
Fuchsa, jež tuto zaznamenáváme, liší se o
svých předchůdců jen podrobnějším propraco-
váním.
V Praze, 19. července. (Vlašský po-
slanec o situaci.) Posl. Benatti po-
dával tyto dni ve voličské schůzi v Kopru
v Istrii zprávu o své činnosti e politické situaei
Oznámil nejprvé, že obstrukce ochromila vše-
likou činnost parlamentu, ale přes to posledn
zasedání řišské rady má svůj význam pro Vlachy
jednak za příčinou otázky vlašské university.
jednak pro vyjednávání se Slovany. Vláda se
domnívá, že svým návrhem na zřízení vlašsk
právnické fakulty v Roveredě může otázku vlaš-
ské university pokládati za vyřízenou; tento
vládní návrh narazil však na všeobecný odpor
Vlachové přijali návrh dra. Pacáka, aby se při-
pojili v obstrukci ke Slovanům, ale vznikly ob
tíže se strany Jihoslovanů následkem otázky uni
versitní a rychlé uzavření parlamentní kampaně
nedopustilo, aby zahájené vyjednávání dospělo
ke konkretním výsledkům. Posl. Benatti má za
to, že vláda jest proti české ob
strukci malomocna a že tody parlamen
bude asi rozpuštěn. V novém parlamentě Vla-
chům také se nepovede lépe. Slované smýšlej
o nich nepřátelsky (!), Němci také nejsou jejiel
přáteli, vláda je proti Vlachům. Budou tedy
opět odkázáni sami na sebe. Proto musejí se už
nyní připravovati k boji, aby ve Vídní protesto
#19
alto_textblock
#19
vali proti všeliké nespravedlnosti, jež by se na
nich spáchala. Na konec schůze přijata ostrá
resoluce proti německým studentům v Inšpruku.
Z Lublaně, 18. července. (Čeští Soko-
lové v Lublani.) Velkolepá svým počtem
i svými představiteli deputace českého Sokol-
stva při slavnostech lublaňských stala se při-
rozeně střediskem všeslovanského sokolského
sjezdu a jí věnována největší pozornost obyva-
telstva bílé Lublaně i její representace. „Slov.
Narod“ píše o českých Sokolech nadšenými
slovy: „Všichni slovanšti národové zúčastnili se
svými zástupci všeslovanského sokolského slelu
a tak skvěle dokázali, že slovanská vzájemnost
žije a mohutní. Prvé místo, což se rozumí samo
sebou, zaujali Čechové. Tento krásný národ, ten
mohutný sloup Slovanstva dokázal znova, jak
je si vědom svého povolání ve Slovanstvě. Če-
chové jsou první mezi slovanskými národy, první
svou obdivuhodnou živoucností, svým národním
uvědoměním, první svou vřelou slovanskou
láskou, první svou čilostí a vytrvalostí, první
v práci na kulturním i hospodářském poli, slo-
vem, první v každém vzhledě. S Čechy stojía
padá Slovanstvo v této říši. A tento národ, na
nějž jsou stále upřeny naše zraky a jejž naše
srdce objímají horoucí láskou, poslal jádro své
národní armády na slovanský jih, na všesokol-
ský slet v Lublani. Dobrých 1500 českých
Sokolů ze všech konců české domoviny přispě-
chalo dolů mezi nás, aby nám projevilo svou
bratrskou lásku, aby roznítilo také v nás týž
plamen, v němž se roztavily okovy, které český
národ poutaly od bitvy bělohorské. Na Češích
jsme uviděli, jak národ samostatní, jak vzrůstá,
jak se stává velikým a mocným, když jest pro-
dehnut myšlenkou slovanskou . ..
Když po velkolepém nedělním průvodu
nesčetných sokolských řad, jež přitáhly k rad-
nici pozdraviti hlavu slovinské bílé Lublaně, sta-
rostu dra. Hribara, aby mu vzdali povinnýa
dobře zasloužený hold, zástupcové všech sokol-
ských jednot se shromáždili v Národním domě
ke společnému obědu, prvý pozdrav ststrosly
Hribara platil opět českým Sokolům a českému
národu. Iv. Hribar jako vzor slovanského sta-
rosty slovanského hlavního města mluvt
všemi slovarskými jazyky. Svůj
pozdrav Čechům promluvil ovšem tedy česky.
A tu pravil: „Především obracím se k vám,
bratří z českých vlastí. Jest to přirozeno, vždyt
se má dnes upevniti páska bratrské vzájemnosti,
která dosud spojovala český a slovinský národ.
Statečný počet, v jakém čeští Sokolové sletěli se
do bilé Lublaně, svědčí nám o síle a nepřemoži-
telnosti českého národa; jest tedy národ slovin-
ský, jenž z-tohoto obnovení bratrského svazku
těžiti bude. Však, drazí bratří! těžil již z vašeho
nástupu samého, neboť mohli Sokolové naši
vzíti z něho ponaučení, jakých úspěchů se do-
dělává vždy mužná síla, statečnost, vytrvalosta
pevná vůle. Kéž by styky našich Sokolů se
Sokolstvím českým vštípily prvním tyto vlast-
nosti, které jsou podmínkou k vychovávání ry-
zích charakterů a obětavých bojovníků za práva
národa. Věřte mi proto, že vděčně nesou se
dnes mysli naše k zlaté Praze, matičce vaší
slavné, která odehovala nám bratrů a přátel tak
vzácných.“
Vřelými slovy za krásný ten pozdrav od-
pověděl starostovi Hribarovi jménem Čechů sta-
rosta kolínského „Sokola“ p. Prager, jenž připi
na zdraví Hribara, horlivého propagátora sekol-
ské ideje i myšlenky slovanské.
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Koucerty v Pavlovsku.
Česká filharmonie.
Vzáení přátelé naši, carská solistka Mari
Ivanovna Doliná a choť její, plukovník Iliodo
Viadimirovič šl. Gorlenko již od času Puškin
ských slavností (r. 1899) s láskou a energií nej
houževnatější usilovali o to, aby brány carského
jeviště otevřely se pohostinským hrám našeho
znsemblu operního, aby takto po příkladé vídeň
ského výletu z r. 1892 česká hudba vlastn
silou proklestila si cestu i na slovanský východ
Tehdy plán paní Dolině nebyl hned provázen
úspěchem. Od loňského roku s tím větší láskou
pracovala statečná umělkyně na jiném záměru.
pro umělecký zájem náš neméně důležitém
aby orchestr České filharmonie, stále ohrožo
vsný nedostatkem zaměstnání, byl po čas mrtvých
měsiců letních opatřen v saisonním engažementu
na Rusi. Že toho docílila na místě nejvýhodněj
ším a proto kompetenty nejobléhanějším, v Pa
vlovsků, je snad nejvétším úspěchem přislovné
její výbojnosti.
Společnost petrohradská opoušlí již po-
čátkem května velkoměsto a stěhuje se n
sdaču«. Souvisí to se zvláštním, pro nás Středo-
evropčany skoro kouzelným úkazem přirodním.
Téměř do jedenácté hodiny večerní trvá zde z
jera soumrak, možno ve příbytku bez pomoci
umělého světla pracovati, a již po dvanáctě
s půlnoci ohlašuje se ranní svitání. Takově dny
bez začátku a bez konce mají ovšem svůj vliv
i na divadelní saisony. Za to však v Petrohrade
ludební ruch po čas letních měsíců nespí, nýbrž
přestěhuje se do Pavlovska. Zde je pravé letní
tudební středisko velkoměsla. Dřevěné město
bus zdiva tu najdeme leda na komínech, jedno-
dsehé villy, malebně do listnatého i jehličnatého
sromoví vsazené, vzdáleno je od Petrohradu
asi jako Dobřichovice od Prahy. Různé privileje
byly krátké trati propůjčeny carem Mikulášem I-
n j. také, že zápověď veřejných produkcí
mavoslavných dnech noremních nevztahuj
1e na koncerty pavlovské.
Koncertní dvorana pojme ve středním traktu
1500, s postranními trakty 5000 osob sedících
a 2000 stojicích. Přiléhá těsně k dřevěnému
perronu nádražnímu a je každému — kromě
#22
alto_textblock
#22
koncertů benefičních — bezplatně přístupna.
Vstupné do koncertu odvádí už každý pří
chozí do Pavlovska nepřímo poměrně vysokou
cenou za lístek jizdní. (III. třída z Petrohradu
do Pavlovska a nazpět, jizdy půl hodiny, stoj
1 rubl 20 kopejek, obnos značný v poměru
ku pověstné láci jinakého cestování po Rusku.
Saisona trvá od první neděle květnové do po
slední záříjové. Ředitelství dráhy jako podnika
tel koncertů angažuje na dobu tuto symfonický
orkestr v síle 68 hudebníků. Smyčcový sbo
obsazen je 12 prvními a 10 druhými houslemi
8 violami, 6 violoncelly a 6 kontrabassy. Vedle
dvou stálých kapelníků zve ředitelství na svů
vrub i jiné dirigenty a stará se samo o dals
attrakce přibíráním solistů, pěvců i instrumen-
talistů.
Koncerty — za saisonu bezmála 150 —
počínaji o 8. hod. večer a končí o 11. hodině
Program má tři oddělení, dvě čtvrthodinove
přestávky, dle dávné tradice řízen je aspou
dvěma dirigenty. Koncerty symfonické, dvakráto
do téhodne střídají programy rusko slovansk
a »jinostranné«. Dochází k nim obecenstvo
vskutku hudebně vzdělané a kritika. Ostatních
pět večerů lehči hudbou hovi spíše vkusu šir
šího obecenstva. Ve vlastní saisoně (od června
do konce srpna) je Pavlovsk obydlen až 35.000
osobami »na dačách« a krom toho dojíždí
denně mnoho výletníků. O dnech svátečníe
bývá tu na 50.000 Petrohraďanů. Aristokraté.
vysocí důstojníci a bohatí obchodníci z pravídla
po druhém oddělení nastupují zpáteční cestu do
Petrohradu, nebo odstraňují se do vedlejšíeh
místnosti nádraží (vauxhallu, či v ruské výslov-
nosti »vakzalu«), kde společnost při nádherném
souper a šampanštině prodlévá do ranních hodin.
Saisony takto organisované udržují se
Pavlovsku od 50 let. Svého času koncertoval
tu se svojí kapelou »král valčíku« Johann
Strauss i jiné zahraničné orkestry, také Benja-
min Bilse z Berlína, jehož hudebníci později
přetvořili se na dnešní filharmonický orkestn
berlínský. Za posledních 14 let správa dráhy
zavázala si přímo celý orkestr. Sestaviti jej a
hoc pro saisonu bylo úkolem professora petro-
hradské konservatoře N. Galkina, muže, který
beze zvláštní kvalifikace kapelnické měl z Pa-
vlovska znamenité obchody. Sháněl hudebníky
ze všech konců světa (ponejvíce z Německa)
platil nepatrně gáže a tím způsobem prý zacho
#23
alto_textblock
#23
val si za léta slušné jmění. »České Gilharmo
nické družstvo«, majíc vyšší svůj úkol na zřeteli
rádo zřeklo se podobného nároku, aby dána
byla možnost angažovati větší počet solistů
dodati tak saisoně zajímavosti.
Sotva kdy v budoucnosti bude už sestavo
vateli orkestru možno z pavlovské saisony pro
vozovati osobní spekulace. Tím je už dosta
tečně vysvětleno, že bylo statečné příznivkyn
české hudby paní Doliné podstoupiti nemalý
zápas s intrikami všeho druhu, nežli věc České
filharmonie byla na Rusi zajištěna. Zajímavo je,
že nitky strojeného odporu sahaly až k nám o
Čech a do Prahy.
K lonským slavnostem Husovým pozván d
Prahy dirigent A. L. Gorělov a prokazovány mu
všecky možné pozornosti, jaké náleží zástupe
pobratimského národa.
Gorélov zastihl v Praze ovšem orkest
České filharmonie (těsně před ustavením družstva
ve stadiu rozkladu. Sliboval, že opatří mu enga-
gement na Rusi. Z domnělého »zachránce« však
vyklubal se — největší tupitel naší instituce
Posudků českých listů využitkoval sice k re-
klamě pro sebe, za to však mezi hudebníky ru-
skými způsobil největší hnutí proti České filhar
monii. Velkoknížeti Konstantinu Konstantinoviči
jenž v Pavlovsku sídli, podal dokonce memo
randum, opatřené 600 podpisy hudebníků, aby
saisona zdejší nebyla zadána »cizincům«. Než
počínání zlobné osvědčilo se marným. Autorita
paní Doliné zvítězila.
Jedině její zásluze jest přičísti, že zjevní
i tajní protivníci a pochybovači byli udoláni
České filharmonii poskytnuta možnost po pě
měsíců v srdci velké slovanské řiše represento
vati hudební umění české.
Válka s Japonskem na štěstí nebude mít
nemilých důsledků pro podnik. Nehledě an
k pevnému závazku smluvnímu, nikterak ne
změnila vnější tvářnost zdejšího života. Nepří
znivé zprávy z bojiště neobráží se nijakou skles
lostí v mysli obecenstva. V Bialostoku přised
k nám do restauračního vozu mladistvý dělo
střelecký důstojník. Ubíral se rovněž na »dálny
vostok«. Plný perron přátel a známých dostavi
se doprovodít ho na cestu. Snad se už nevrátíi
Všecko se loučí se slzou v oku, ale všecko
dámy, důstojníci i prosti vojíni v četu seřaděn
se zanícením provolává hřmotné »urrá«, dokud
vlak nezmizel s obzoru. Nepozo ovati naprosto
#24
alto_textblock
#24
žádného »neklidu« v petrohradské společnosti
nezmenšuje se také návštěva nejelitnějšího zá
baviště.
Také druhá obava, stran drahoty poměrů
nesnází z toho plynoucích se pro naše hudeb
níky neosvědčila. I kdyby celá kolonie odkázána
byla na nádražní restaurant — kde požívá pro
tekčních cen — nevystoupil by obnos za výživu
vysoko. Je však postaráno o společné stravován
a bydlení a tím situace našineům ještě velice
usnadněna.
O způsobu ubytování 68 osob v najatých
3 dačích, 10 minut od koncertní síně vzdále-
ných, bylo už v minulém dopise pověděno. Vše
je zařízeno s výpočtem na přistéhovalce z velko
města, kteří přinášejí vše k pobytu potřebne
kromě holého nábytku. Dopadly sice dost pri-
mitivně úprava lůžka a osvětlení (svíčkami)
jinak v každém ohledu vyhověno přání a po-
třebám našinců. Petrohradská továrna klaví ů
bratří R. a A. Diederichsů (zal. r. 1810) posta-
vila do najatých dač pro kapelníky a členy
orkestru skvostná piana a pianina bez nároku
na odměnu.
V dače Krejtonově, kde dva prostranné sa-
lony a veliká, vzdušná veranda slouží za spo-
lečnou jídelnu, bývá ovšem nejživěji, před
zkouškami a koncerty i po nich. Disposice
zkouškové jsou stejny pro všechny dny (kromě
neděle, kdy dopřává se orkestru klidu). Dl
nich zařízen všechen život české kolonie. Ko
deváté se vstává, po snídani od desáté do jedně
se zkouší. Přes značné nároky na výkonnost
orkestru nelze říci, že by byl přetěžován. Tíha
námahy nedolehá na jednotlivce tolik jako ve
velkém městě. Procházky v okolním parku, vý-
lety do sousedství, do půvabného Carského Sěla
i pěšky stinnou cestou ve dvaceti minutách
i rybolov atd. zpříjemňují pobyt. Ponebí samo
má osvěžující účinky. Temperatura sice koncem
května příliš se nevzdálila od bodu mrazu,
prsty a pysky tuhly hudebníkům. Ale slyšíme-li
z Prahy o tamním dusnu, připadá nám jakc
v pohádce zdejší čerstvé jaro. Nyní — v půl
června — modrají se nám zavřená poupata še
říková.
I umělecky hýři orchestr v pocitech spo
kojenosti. V každém jiném letním engagementu
musil by sloužiti pouhému vypestření místního
života. V Pavlovsku je sám osou, okolo niž
druzí se otáčejí. Bezplatná přístupnost »vakzalu«
#25
alto_textblock
#25
kde za dnů počasí nepříznivého místo v sadech
promenují v hodinách odpoledních po domácku
oblečené dámy a jenž v době koncertu proměňuje
se v nádhernou dvoranu, dodává instituci
zvláštní nenucenost a útulnost. Hudebnictvo
přilnulo k novému svému ústředí, však i také
sympalie veřejnosti k němu stoupají od výkonu
k výkonu. Za první šestinedělí dirigent dirigentu
podával dvéře, celá galerie solistů spolupůso-
bila. Výsledky stojí za zvláštní ehronologický
výkaz.
Po příjezdu představil se orchestr dne 23.
dubna (6. května) v Petrohradě v sále šlechti-
ckého kasina (v »dvorjanskom sobrani«) v bez-
platné matinée před zvanými hosty. Pořadu
předcházela z paměti hraná hymna »Bože, carja
chrani«. Dle platných předpisů nejen obecen-
stvo (důstojníci v salutující pose), ale i všichni
hudebníci, ani violoncellisty nevyjímaje, stoje.
Program sestaven tak, aby solisté i celek oká-
zati se mohli v nejparádnějších číslech.
Dne 12. května uctěna v Praze již projekto
vaná památka dvacátého výročí Smetanova úmrtl.
Zpráva o úmrtí mistra Antonina Dvořáka ulo-
žila truchlivou povinnost do vzpomínky na tvůrce
české hudby zahrnouti i velikého jeho sou-
časníka.
O celý téměř měsíc později než sám
orchestr dorazil jeho dirigent Oskar Nedbal.
Přibyl skokem od Ebra rovnou k Névě. Jako
předsedovi a plnomocníku Družstva filharmoni-
ckého uložena mu těžká úloha administrativní
vedle umělecké. Má povinnost říditi 24 velkých
koncertů symfonických, vedle toho i právo po-
staviti se i jindy, kdykoli se hodí, v čelo
orchestru a stanoviti neodvisle program. Uvitán
byl Nedbal obecenstvem jako starý známý.
Hned úvodní číslo Čajkovského čtvrtá symfonie,
roznitila posluchačstvo k nadšeným projevům
pochvaly. Hlavní výkon čeká Nedbala v čer-
venci a srpnu, až absolvovány budou pohostin-
ské výstupy pozvaných a cizlch dirigentů. I jako
solový violista objevuje se Nedbal co chvili na
podiu. Ba z úcty k Edonardu Colonneovi po-
sadíl se ochotně za jeho řízení i do orchestru.
Colonne mnoho zde vykonal na prospěch
našeho orchestru. V 16 koncertech (25 zkoušek)
znamenitě naučil náš sbor hráti francouzskou
hudbu. Mile se zapsal v paměť všemu členstva
umělec, jenž přes svých 65 let má tolik mla-
distvéhu zápalu pro svě povolání, že aspoň jako