ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f7b93cb0-71df-11dc-95ce-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 20. července 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 199.
#4 alto_textblock #4
na misie
#5 alto_textblock #5
na něst
#6 alto_textblock #6
Na ranní a odpol. listr předplání se: v Praze v admjnlstraei ns mžsle n átot ieta . . . . 6 K — s dvojí donášikou nisíe ndnt leta . . . . 7 K 60h ve flislkch: 2 K 30h .. n nbske- Peštor: kei n čtvrt lela . . s drojí zásilkou . kdvit lola . . . . 11 K 0n
#7 alto_textblock #7
—
#8 alto_textblock #8
I
#9 alto_textblock #9
E
#10 alto_textblock #10
V drobném prodejl rauní číslo o sebě . . . za f . . . Ba zk odpoles lní Ve dlialkách na venková ranní čhalo. . . . . . .. . . . . . . . s odpelední. Inseráty platí re hotově napře Předplacení a inserty přijímá sdminl- strace v Marianské ulici č. z Tam ssehárají se t4h rečske tiskárna a ezpodice „ Národnick Lista“ Hukoplay ze nevracsji
#11 alto_textblock #11
Pod německým „vetem“!
#12 alto_textblock #12
Zatím co Maďaři troufale a bezohledně po stupují za svým positivním starým cílem; co možná největšího osamostatněn a pomaďaření uherského státu, zatím co vdůsledku toho již na druhý týden opposice ve mněmu uherském nejostřejší toninou brojí proti zvýšení civilní listy, požadujíc, aby král uherský zřídil si vedle svého německého císařského dvora ve Vídni, též svůj královský maďarský dvůr v Uhrách, s nímž by polovinu roku trávil na hradě budínském: — v Cislajtanii pro- stopáší způsobem připomínajícím nejhorší doby ústavácké libovlády za Beusta a Gi skry — německo-nacionální zášť a msti- vost, roztahuje se zde již proti samé vládě Körbrově z pupný německý terror, za- braňující ji sebe menší krok na dráze spravedl nosti vůči národům neněmeckým, slovem: panuje tu sveřepá negace a nezkáraná zpupnost něme ckého »veta«! Nadešel citelný nedostatek chorvatského jazyka znalých konceptních úřadníků v králov ství dalmatském a v celém slovanském Přímoř rakouské dosud Adrie. Nadešel proto, poněvadž moudrost vídeňská nechtěla Jihoslovanům rakou- ským zříditi podnes slovanské university ani v Lublani, ani v Dalmacii, následkem čehož tito byli většinou nuceni navštěvovati jedinou jiho- slovanskou universitu v Chorvatsku, jejíž absolutorium však neopravňuje posluchače ke karieře úřadnické v zemích a královstvích ne- uherských. Zkusila tedy vláda Körbrova, nikterak z nějaké lásky k Jihoslovanům, alebrž proste z potřeby státní správy opatřiti si způsobilé úřad- nictvo pro Dalmacii a celé Přímoří, že prostě právníkům absolvovavším záhřebskou univer situ, řekla: »Budele připuštěni k úřadům a soudům v jihoslovanských zemích rakouských, pakli že složíte na universitě vídeňské svým jazykem doplňovaci zkoušku z rakouského práva.« Opatření to věru netýkalo se Němců a jejieh državy národní v nejmenším. Nieméné však pro- fessoři a buršové němečtí a s nimi hnedle ve- škeré Němectvo levičácké strhli poplach a po- vyk, jako by tím Körber Němcům byl k hrdlu sáhl a podnes to řičí všeněmeckým táborem »Boj až do krajnosti, dokud nebudou ty » kro- botské výnosy« odvolány!« Stejnou políž způsobila německá nesnášeli vost správě státní pro ty vlašské professury př universitě tyrolské. Dokud Rakousko držel ještě »truchlicí královnu Adrie« — Benátky. studovali rakouští Vlaši skoro vesměs na uni- versitě padovanské. Však po ztrátě Benáte r. 1866 poměry se změnily. Rozumně měl tehda Rakousko v nábradu svým pozůstalým v Přímoří a v Tyrolsku 656.000 Vlachům zřídi novou vlašskou universitu buď v Tridentu nebo v Terstu. Leč ono prozatím zřídilo jim při německé universitě v hlavním městě Tyrol pouze asi dvě stolice, které ovšem postupem času nikterak Vlachům nedostačovaly. Během le hlásili se stále noví docenti o habilitaci, což vzbůzovalo chlebařský odpor u německých pro- fessorů; když však vláda ob čas přes odpor professorského sboru habilitaci Vlacha povolila, počali němečtí páni professoři jitřit proti tomuto povlašťování německé university — národní chau- vinism německých buršův, až z toho šťastně vznikly před třemi lely první veřejné německo- vlašské třenice, demonstrace a rvačky, ktere
#13 alto_textblock #13
odtud neulehly, nýbrž i německé měšťanstvo inšprucké rozvášnily. — Druhdy přece Němei silně koketovali s Vlachy, doufajíce v nich mit přirozené spojence své proti nám Slovanům, proto byla vláda Körbrova případem tím velmi nemile překvapena a nevěděla kudy kam. Letos z jara doufala nalézti východiště z tísně tím. že nabídla Vlachům samoslatnou vlašskou f kultu právnickou v Roveredu. Leč Vlachové o Roveredu nechtěli ani slyšet nýbrž chtěli ji mít buď v Tridentu nebo Terstu Tomu ale se opět Němci vzpečovali zuby nehty Neboť vlašskou universitou v Tridentu byla by prý jednota Tyrol protržena, kdežto Terst je předurčeným německým přístavem ! .. V rozpacích těch připadla tedy vláda Körbrova na obvyklou výpomoc »provisoriem«. Až do dalšího rozhodnuti nechať při universitě Inš- prucké zůstanou vlašské stolice jako z vlášt oddělená právní fakulta vlašská. Avšak proti této myšlence teprv vzbouřila se německá zpupnost až na krev, tak že došlo v Inšpruku k novým protiitalským demonstracím a bouřím německým, jež vyburcovaly ovšem zase po veškerém království italském hromovou ozvěnu vulkanického hněvu proti německému Rakousku. To je druhé požehnání něme ckého veta. Třetí pak zraje práv na severu říše — ve Slezsku. V této většmnou slovanské zemi korun české nadešel opět veliký nedostatek — če- ských a polských učitelů národ- níeh!! Neslýchaný to zajisté zjev v zemi. v níž žije i dle pověstného sčítání z r. 1900 vedle 296.570 Němců — 366.737 Slovanů, toliž 146.265 Čechů a 220.472 Poláků. A přece zjev to vysvěllitelný: nadešel proto, poněvadž od čtyřiceti let moudrost vídeňská zdráhala se pro tu většinu obyvatelstva slovanského zříditi i jen jediný učitelský ústav český nebo polský, ale za to vydržovala státním nákladem dva státní ry ze německé ústavy učitelské, na nichž nevyučováno ani jediné hodiny po česku neb po polsku, alébrž na nichž vládl duch vysloveně po- němčující, odnárodňující budo ue učitele slovanského Slezska, děla- jící z nich odrodilce, navedeně k tomu, aby vykonávali germanisační poslání po českých polských dědinách, aby v žactvo české a polské především jiným viloukali německou sprachlehr a s tou německé vědomí národní. Ale jako každý boj proti přírodě selhal posléze i tento Uvědomělých českých a polských rodin přibý- valo v obcích a krajích našich a ty nechtělys dáti libiti ve svých školách učitelův renegátů. neznalých českého a polského jazyka správně ani slovem, nadtož gramatieky. V letech šedesátých německá politika rakou- ská nasila ve Slezsku proti výslovnému příkazu základních zákonů státních všude po slovanskýeh krajích obecných škol utrakvistický ch Ještě dnes jest těchto paedagogických nestvůr ve Slezsku 35, vedle 280 škol německých (pro 40 procent Němců!), kdežto pro 60 procent Slo- vanův je tolikéž jen 280 škol slovanských, totiž 157 polských a 123 české. Bezpráví to nedá se na dále udržet. Děti českých a polských při- býrá a rodiče jich nechtějí posílati do škol ně- meckých. Nastává nutnost, rozhojňovati každým rokem školy polské a české. Avšak není pro ně
#14 alto_textblock #14
češtiny a polštiny znalých učitelů. Našinci již od patnácti let domáhají se tudíž úsilovně ve sněmu slezském jako při vládě zřízení slovan- ských paedagogii pro slovanskou většinu Slezska. Avšak stále nadarmo. Němečtí hegemoni na sněmu slezském svou 24hlasovou většinou a limine odmršťovali každý takový návrh našich šesti poslancův a vládám vídeňským scházelo k tomu stále — peněz. Konečně po 40letém skandálu to dále nešlo Vyučovací správa musila pro slovanské školy ve Slezsku co nejdříve opatřit dorost českého a polského učitelstva, jinak hrozili Polác jako Čechové, že si takové ústa vy zřídí z vlastního sami. Známý ultraněmec slezský, říšský poslanee dr. Demel vypravoval o tom 5. t. m. na veřejné schůzi německé v Těšíně doslovně: »Již před delším časem byla o zřízení slovanského učitelského ústavu řeč; tehdy jsem se vydal já se superintendentem a říšským poslancem drem. T. Haasem k ministru osvěty a žádali jsme ho oba, aby bylo od kroku toho upuštěno. Ministr osvěty však nám odpověděl, že nelze zřízení takového ústavu zabránit, jelikož plat zákon, že každý soukromník, splní-li jisté zákonné povinnosti, smí zříditi vyučovaci ústav s právem veřejnosti. Těmto zákon ným povinnostem Slované nyn dostáli, i nelze jim tudíž žádných překážek klásti, sice by se obrátili na správní sou a tam svého práva došli.« Abychom si tedy nezřídili svých vlastních duchem naším řízených ústavů učitelských, od- hodlala se vláda po dlouhém přemítán slezského presidenta zemského hr. Thuna k tomu. zříditi nám — ne samostatné ústa vy učitelské polský a český, nýbrž pouhé dvě pobočky při německých c. k. ústa- vech učitelských: jednu (polskou) při těšín ském, druhou (českou) při opavském. — Avšak tyto dvě sporé kůrky nám poskyt nuté stačily, aby němečti furibundi ve Slezsku se zlítili. Od 30. června štvou a bouří ti Dem lové, Bukowšti, Rochanowští, Hofmannové, Pro chaskové, Widenkové, Haasové atd. o přítrž s ně mecko-nacionálním a ústaváckým tiskem a extra pozvaným K. H. Wolfem proti »této ráně ve tvář německému lidu slezskému«, arranžují kravaly pouliční a demonstrace proti vládnímu presiden tovi, nejinak než jakoby šlo o boj na života na smrt! Tu má pan Körber to čisté něme- cké »veto« s celou jeho sveřepou tyranií do třetice na očích. Může přemýšlet, kam s ním
#15 alto_textblock #15
dojdel
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy domácí.
#17 alto_textblock #17
V Praze, 19. července. (Dr. Fuchs pre absolutismus.) Bývalý místopředseda po- slanecké sněmovny, jeden z vůdců nynější kato lické střední strany, dr. Viktor Fuchs, vytisk ve „Wage“ úvahu o politické situaci, z níž vid jen jediný východ a sice přechodný ab- sclutismus. „Jedinou záchranou v nyněj ších zmatených poměrech — píše dr. Fuchs — může býti radikální změna a přehodnocení všech politických poměrů. Ale na neštěstí právě nyní lekají se ve vládních kruzích všech radikálných prostředků. Čeho neb koho se vlastně bojí? Ná- roda? Národ byl by rád, kdyby se konečně zba- vil pohledu na nynější žalostný parlament a byl osvobozen od tísnící ho můry naší prohnile
#18 alto_textblock #18
ústavy. Bylo by však třeba energického muže který by se postavil v čelo vlády a chopil se otěží pevnou, cíle vědomou rukou. Dle měho mínění musil by pak učiniti toto: Především roz- pustiti národní zastupitelstvo. V souvislosti s tím zastaviti mocí absolutního práv koruny konstituční ústavu a způsobiti zatímný stav, za něhož by absolutistickým způsobem zjednal pořádek v poměrech státních. Nepravím — pokračuje dr. Fuchs — že by se měl obno viti absolutismus trvale; chováť v sobě nebez- pečí, ačkoliv by byl vždy lepší, než nynější paragrafem čtrnáctým zakrytý absolutismus. Avšak zastavení ústavy na některou dobu, která by mohla trvati dva až tři roky, bylo by vždy ví- tané. Za tohoto mezidobí projednal a oktroyoval by se především důkladný jazykový zákon, vyšlý z dorozumění mezi korunou, vládou a korunním rádci, kteří by ovšem nebyli voleni národem nýbrž byli by jmenováni korunou a musili by býti prosti všelikého zájmového strannictví a věnovati všechny své síly jen prospěchu ná- roda a potřebám státu. Čl. XIX. zákl. zák. st. musil by býti náležitě doplněn, což bylo na ve- likou škodu Rakouska svým časem opominuto. Pak by bylo třeba oktrojovati nový volební řád a nový jednací řád sněmovní, který by se ovšem musil důkladně promysliti. Snad by se dopo- ručovalo zříditi v každé zemi dvě národno kurie, které by své porady konaly odděleně a měly navzájem právo veta. Zavedení vše- obecného, rovného, přímého volebního práva bez jakéhokoli omezení mohlo by snad míti ne bezpečné následky, ačkoliv se musí uznati, že volební řády s nejnižším censem, jako jest na př. solnohradský, vykazují dosti příznivé vý sledky. Podle nového volebního řádu svolalo by se pak nové národní zastupitelstvo, které by uznávajíc oktrojované zákony, stanovilo si jed nací řád na základě oktrojovaného zákona o jed nacím řádě a dopomohlo státu znenáhla opě k ústavě a spořádaným poměrům. Měli jsme už nejednou příležitost zazname nati podobné absolutistické choutky v táboře rakouských klerikálních Němců; plány dra Fuchsa, jež tuto zaznamenáváme, liší se o svých předchůdců jen podrobnějším propraco- váním. V Praze, 19. července. (Vlašský po- slanec o situaci.) Posl. Benatti po- dával tyto dni ve voličské schůzi v Kopru v Istrii zprávu o své činnosti e politické situaei Oznámil nejprvé, že obstrukce ochromila vše- likou činnost parlamentu, ale přes to posledn zasedání řišské rady má svůj význam pro Vlachy jednak za příčinou otázky vlašské university. jednak pro vyjednávání se Slovany. Vláda se domnívá, že svým návrhem na zřízení vlašsk právnické fakulty v Roveredě může otázku vlaš- ské university pokládati za vyřízenou; tento vládní návrh narazil však na všeobecný odpor Vlachové přijali návrh dra. Pacáka, aby se při- pojili v obstrukci ke Slovanům, ale vznikly ob tíže se strany Jihoslovanů následkem otázky uni versitní a rychlé uzavření parlamentní kampaně nedopustilo, aby zahájené vyjednávání dospělo ke konkretním výsledkům. Posl. Benatti má za to, že vláda jest proti české ob strukci malomocna a že tody parlamen bude asi rozpuštěn. V novém parlamentě Vla- chům také se nepovede lépe. Slované smýšlej o nich nepřátelsky (!), Němci také nejsou jejiel přáteli, vláda je proti Vlachům. Budou tedy opět odkázáni sami na sebe. Proto musejí se už nyní připravovati k boji, aby ve Vídní protesto
#19 alto_textblock #19
vali proti všeliké nespravedlnosti, jež by se na nich spáchala. Na konec schůze přijata ostrá resoluce proti německým studentům v Inšpruku. Z Lublaně, 18. července. (Čeští Soko- lové v Lublani.) Velkolepá svým počtem i svými představiteli deputace českého Sokol- stva při slavnostech lublaňských stala se při- rozeně střediskem všeslovanského sokolského sjezdu a jí věnována největší pozornost obyva- telstva bílé Lublaně i její representace. „Slov. Narod“ píše o českých Sokolech nadšenými slovy: „Všichni slovanšti národové zúčastnili se svými zástupci všeslovanského sokolského slelu a tak skvěle dokázali, že slovanská vzájemnost žije a mohutní. Prvé místo, což se rozumí samo sebou, zaujali Čechové. Tento krásný národ, ten mohutný sloup Slovanstva dokázal znova, jak je si vědom svého povolání ve Slovanstvě. Če- chové jsou první mezi slovanskými národy, první svou obdivuhodnou živoucností, svým národním uvědoměním, první svou vřelou slovanskou láskou, první svou čilostí a vytrvalostí, první v práci na kulturním i hospodářském poli, slo- vem, první v každém vzhledě. S Čechy stojía padá Slovanstvo v této říši. A tento národ, na nějž jsou stále upřeny naše zraky a jejž naše srdce objímají horoucí láskou, poslal jádro své národní armády na slovanský jih, na všesokol- ský slet v Lublani. Dobrých 1500 českých Sokolů ze všech konců české domoviny přispě- chalo dolů mezi nás, aby nám projevilo svou bratrskou lásku, aby roznítilo také v nás týž plamen, v němž se roztavily okovy, které český národ poutaly od bitvy bělohorské. Na Češích jsme uviděli, jak národ samostatní, jak vzrůstá, jak se stává velikým a mocným, když jest pro- dehnut myšlenkou slovanskou . .. Když po velkolepém nedělním průvodu nesčetných sokolských řad, jež přitáhly k rad- nici pozdraviti hlavu slovinské bílé Lublaně, sta- rostu dra. Hribara, aby mu vzdali povinnýa dobře zasloužený hold, zástupcové všech sokol- ských jednot se shromáždili v Národním domě ke společnému obědu, prvý pozdrav ststrosly Hribara platil opět českým Sokolům a českému národu. Iv. Hribar jako vzor slovanského sta- rosty slovanského hlavního města mluvt všemi slovarskými jazyky. Svůj pozdrav Čechům promluvil ovšem tedy česky. A tu pravil: „Především obracím se k vám, bratří z českých vlastí. Jest to přirozeno, vždyt se má dnes upevniti páska bratrské vzájemnosti, která dosud spojovala český a slovinský národ. Statečný počet, v jakém čeští Sokolové sletěli se do bilé Lublaně, svědčí nám o síle a nepřemoži- telnosti českého národa; jest tedy národ slovin- ský, jenž z-tohoto obnovení bratrského svazku těžiti bude. Však, drazí bratří! těžil již z vašeho nástupu samého, neboť mohli Sokolové naši vzíti z něho ponaučení, jakých úspěchů se do- dělává vždy mužná síla, statečnost, vytrvalosta pevná vůle. Kéž by styky našich Sokolů se Sokolstvím českým vštípily prvním tyto vlast- nosti, které jsou podmínkou k vychovávání ry- zích charakterů a obětavých bojovníků za práva národa. Věřte mi proto, že vděčně nesou se dnes mysli naše k zlaté Praze, matičce vaší slavné, která odehovala nám bratrů a přátel tak vzácných.“ Vřelými slovy za krásný ten pozdrav od- pověděl starostovi Hribarovi jménem Čechů sta- rosta kolínského „Sokola“ p. Prager, jenž připi na zdraví Hribara, horlivého propagátora sekol- ské ideje i myšlenky slovanské.
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
Koucerty v Pavlovsku. Česká filharmonie. Vzáení přátelé naši, carská solistka Mari Ivanovna Doliná a choť její, plukovník Iliodo Viadimirovič šl. Gorlenko již od času Puškin ských slavností (r. 1899) s láskou a energií nej houževnatější usilovali o to, aby brány carského jeviště otevřely se pohostinským hrám našeho znsemblu operního, aby takto po příkladé vídeň ského výletu z r. 1892 česká hudba vlastn silou proklestila si cestu i na slovanský východ Tehdy plán paní Dolině nebyl hned provázen úspěchem. Od loňského roku s tím větší láskou pracovala statečná umělkyně na jiném záměru. pro umělecký zájem náš neméně důležitém aby orchestr České filharmonie, stále ohrožo vsný nedostatkem zaměstnání, byl po čas mrtvých měsiců letních opatřen v saisonním engažementu na Rusi. Že toho docílila na místě nejvýhodněj ším a proto kompetenty nejobléhanějším, v Pa vlovsků, je snad nejvétším úspěchem přislovné její výbojnosti. Společnost petrohradská opoušlí již po- čátkem května velkoměsto a stěhuje se n sdaču«. Souvisí to se zvláštním, pro nás Středo- evropčany skoro kouzelným úkazem přirodním. Téměř do jedenácté hodiny večerní trvá zde z jera soumrak, možno ve příbytku bez pomoci umělého světla pracovati, a již po dvanáctě s půlnoci ohlašuje se ranní svitání. Takově dny bez začátku a bez konce mají ovšem svůj vliv i na divadelní saisony. Za to však v Petrohrade ludební ruch po čas letních měsíců nespí, nýbrž přestěhuje se do Pavlovska. Zde je pravé letní tudební středisko velkoměsla. Dřevěné město bus zdiva tu najdeme leda na komínech, jedno- dsehé villy, malebně do listnatého i jehličnatého sromoví vsazené, vzdáleno je od Petrohradu asi jako Dobřichovice od Prahy. Různé privileje byly krátké trati propůjčeny carem Mikulášem I- n j. také, že zápověď veřejných produkcí mavoslavných dnech noremních nevztahuj 1e na koncerty pavlovské. Koncertní dvorana pojme ve středním traktu 1500, s postranními trakty 5000 osob sedících a 2000 stojicích. Přiléhá těsně k dřevěnému perronu nádražnímu a je každému — kromě
#22 alto_textblock #22
koncertů benefičních — bezplatně přístupna. Vstupné do koncertu odvádí už každý pří chozí do Pavlovska nepřímo poměrně vysokou cenou za lístek jizdní. (III. třída z Petrohradu do Pavlovska a nazpět, jizdy půl hodiny, stoj 1 rubl 20 kopejek, obnos značný v poměru ku pověstné láci jinakého cestování po Rusku. Saisona trvá od první neděle květnové do po slední záříjové. Ředitelství dráhy jako podnika tel koncertů angažuje na dobu tuto symfonický orkestr v síle 68 hudebníků. Smyčcový sbo obsazen je 12 prvními a 10 druhými houslemi 8 violami, 6 violoncelly a 6 kontrabassy. Vedle dvou stálých kapelníků zve ředitelství na svů vrub i jiné dirigenty a stará se samo o dals attrakce přibíráním solistů, pěvců i instrumen- talistů. Koncerty — za saisonu bezmála 150 — počínaji o 8. hod. večer a končí o 11. hodině Program má tři oddělení, dvě čtvrthodinove přestávky, dle dávné tradice řízen je aspou dvěma dirigenty. Koncerty symfonické, dvakráto do téhodne střídají programy rusko slovansk a »jinostranné«. Dochází k nim obecenstvo vskutku hudebně vzdělané a kritika. Ostatních pět večerů lehči hudbou hovi spíše vkusu šir šího obecenstva. Ve vlastní saisoně (od června do konce srpna) je Pavlovsk obydlen až 35.000 osobami »na dačách« a krom toho dojíždí denně mnoho výletníků. O dnech svátečníe bývá tu na 50.000 Petrohraďanů. Aristokraté. vysocí důstojníci a bohatí obchodníci z pravídla po druhém oddělení nastupují zpáteční cestu do Petrohradu, nebo odstraňují se do vedlejšíeh místnosti nádraží (vauxhallu, či v ruské výslov- nosti »vakzalu«), kde společnost při nádherném souper a šampanštině prodlévá do ranních hodin. Saisony takto organisované udržují se Pavlovsku od 50 let. Svého času koncertoval tu se svojí kapelou »král valčíku« Johann Strauss i jiné zahraničné orkestry, také Benja- min Bilse z Berlína, jehož hudebníci později přetvořili se na dnešní filharmonický orkestn berlínský. Za posledních 14 let správa dráhy zavázala si přímo celý orkestr. Sestaviti jej a hoc pro saisonu bylo úkolem professora petro- hradské konservatoře N. Galkina, muže, který beze zvláštní kvalifikace kapelnické měl z Pa- vlovska znamenité obchody. Sháněl hudebníky ze všech konců světa (ponejvíce z Německa) platil nepatrně gáže a tím způsobem prý zacho
#23 alto_textblock #23
val si za léta slušné jmění. »České Gilharmo nické družstvo«, majíc vyšší svůj úkol na zřeteli rádo zřeklo se podobného nároku, aby dána byla možnost angažovati větší počet solistů dodati tak saisoně zajímavosti. Sotva kdy v budoucnosti bude už sestavo vateli orkestru možno z pavlovské saisony pro vozovati osobní spekulace. Tím je už dosta tečně vysvětleno, že bylo statečné příznivkyn české hudby paní Doliné podstoupiti nemalý zápas s intrikami všeho druhu, nežli věc České filharmonie byla na Rusi zajištěna. Zajímavo je, že nitky strojeného odporu sahaly až k nám o Čech a do Prahy. K lonským slavnostem Husovým pozván d Prahy dirigent A. L. Gorělov a prokazovány mu všecky možné pozornosti, jaké náleží zástupe pobratimského národa. Gorélov zastihl v Praze ovšem orkest České filharmonie (těsně před ustavením družstva ve stadiu rozkladu. Sliboval, že opatří mu enga- gement na Rusi. Z domnělého »zachránce« však vyklubal se — největší tupitel naší instituce Posudků českých listů využitkoval sice k re- klamě pro sebe, za to však mezi hudebníky ru- skými způsobil největší hnutí proti České filhar monii. Velkoknížeti Konstantinu Konstantinoviči jenž v Pavlovsku sídli, podal dokonce memo randum, opatřené 600 podpisy hudebníků, aby saisona zdejší nebyla zadána »cizincům«. Než počínání zlobné osvědčilo se marným. Autorita paní Doliné zvítězila. Jedině její zásluze jest přičísti, že zjevní i tajní protivníci a pochybovači byli udoláni České filharmonii poskytnuta možnost po pě měsíců v srdci velké slovanské řiše represento vati hudební umění české. Válka s Japonskem na štěstí nebude mít nemilých důsledků pro podnik. Nehledě an k pevnému závazku smluvnímu, nikterak ne změnila vnější tvářnost zdejšího života. Nepří znivé zprávy z bojiště neobráží se nijakou skles lostí v mysli obecenstva. V Bialostoku přised k nám do restauračního vozu mladistvý dělo střelecký důstojník. Ubíral se rovněž na »dálny vostok«. Plný perron přátel a známých dostavi se doprovodít ho na cestu. Snad se už nevrátíi Všecko se loučí se slzou v oku, ale všecko dámy, důstojníci i prosti vojíni v četu seřaděn se zanícením provolává hřmotné »urrá«, dokud vlak nezmizel s obzoru. Nepozo ovati naprosto
#24 alto_textblock #24
žádného »neklidu« v petrohradské společnosti nezmenšuje se také návštěva nejelitnějšího zá baviště. Také druhá obava, stran drahoty poměrů nesnází z toho plynoucích se pro naše hudeb níky neosvědčila. I kdyby celá kolonie odkázána byla na nádražní restaurant — kde požívá pro tekčních cen — nevystoupil by obnos za výživu vysoko. Je však postaráno o společné stravován a bydlení a tím situace našineům ještě velice usnadněna. O způsobu ubytování 68 osob v najatých 3 dačích, 10 minut od koncertní síně vzdále- ných, bylo už v minulém dopise pověděno. Vše je zařízeno s výpočtem na přistéhovalce z velko města, kteří přinášejí vše k pobytu potřebne kromě holého nábytku. Dopadly sice dost pri- mitivně úprava lůžka a osvětlení (svíčkami) jinak v každém ohledu vyhověno přání a po- třebám našinců. Petrohradská továrna klaví ů bratří R. a A. Diederichsů (zal. r. 1810) posta- vila do najatých dač pro kapelníky a členy orkestru skvostná piana a pianina bez nároku na odměnu. V dače Krejtonově, kde dva prostranné sa- lony a veliká, vzdušná veranda slouží za spo- lečnou jídelnu, bývá ovšem nejživěji, před zkouškami a koncerty i po nich. Disposice zkouškové jsou stejny pro všechny dny (kromě neděle, kdy dopřává se orkestru klidu). Dl nich zařízen všechen život české kolonie. Ko deváté se vstává, po snídani od desáté do jedně se zkouší. Přes značné nároky na výkonnost orkestru nelze říci, že by byl přetěžován. Tíha námahy nedolehá na jednotlivce tolik jako ve velkém městě. Procházky v okolním parku, vý- lety do sousedství, do půvabného Carského Sěla i pěšky stinnou cestou ve dvaceti minutách i rybolov atd. zpříjemňují pobyt. Ponebí samo má osvěžující účinky. Temperatura sice koncem května příliš se nevzdálila od bodu mrazu, prsty a pysky tuhly hudebníkům. Ale slyšíme-li z Prahy o tamním dusnu, připadá nám jakc v pohádce zdejší čerstvé jaro. Nyní — v půl června — modrají se nám zavřená poupata še říková. I umělecky hýři orchestr v pocitech spo kojenosti. V každém jiném letním engagementu musil by sloužiti pouhému vypestření místního života. V Pavlovsku je sám osou, okolo niž druzí se otáčejí. Bezplatná přístupnost »vakzalu«
#25 alto_textblock #25
kde za dnů počasí nepříznivého místo v sadech promenují v hodinách odpoledních po domácku oblečené dámy a jenž v době koncertu proměňuje se v nádhernou dvoranu, dodává instituci zvláštní nenucenost a útulnost. Hudebnictvo přilnulo k novému svému ústředí, však i také sympalie veřejnosti k němu stoupají od výkonu k výkonu. Za první šestinedělí dirigent dirigentu podával dvéře, celá galerie solistů spolupůso- bila. Výsledky stojí za zvláštní ehronologický výkaz. Po příjezdu představil se orchestr dne 23. dubna (6. května) v Petrohradě v sále šlechti- ckého kasina (v »dvorjanskom sobrani«) v bez- platné matinée před zvanými hosty. Pořadu předcházela z paměti hraná hymna »Bože, carja chrani«. Dle platných předpisů nejen obecen- stvo (důstojníci v salutující pose), ale i všichni hudebníci, ani violoncellisty nevyjímaje, stoje. Program sestaven tak, aby solisté i celek oká- zati se mohli v nejparádnějších číslech. Dne 12. května uctěna v Praze již projekto vaná památka dvacátého výročí Smetanova úmrtl. Zpráva o úmrtí mistra Antonina Dvořáka ulo- žila truchlivou povinnost do vzpomínky na tvůrce české hudby zahrnouti i velikého jeho sou- časníka. O celý téměř měsíc později než sám orchestr dorazil jeho dirigent Oskar Nedbal. Přibyl skokem od Ebra rovnou k Névě. Jako předsedovi a plnomocníku Družstva filharmoni- ckého uložena mu těžká úloha administrativní vedle umělecké. Má povinnost říditi 24 velkých koncertů symfonických, vedle toho i právo po- staviti se i jindy, kdykoli se hodí, v čelo orchestru a stanoviti neodvisle program. Uvitán byl Nedbal obecenstvem jako starý známý. Hned úvodní číslo Čajkovského čtvrtá symfonie, roznitila posluchačstvo k nadšeným projevům pochvaly. Hlavní výkon čeká Nedbala v čer- venci a srpnu, až absolvovány budou pohostin- ské výstupy pozvaných a cizlch dirigentů. I jako solový violista objevuje se Nedbal co chvili na podiu. Ba z úcty k Edonardu Colonneovi po- sadíl se ochotně za jeho řízení i do orchestru. Colonne mnoho zde vykonal na prospěch našeho orchestru. V 16 koncertech (25 zkoušek) znamenitě naučil náš sbor hráti francouzskou hudbu. Mile se zapsal v paměť všemu členstva umělec, jenž přes svých 65 let má tolik mla- distvéhu zápalu pro svě povolání, že aspoň jako