Strana 4.

ŽENSKÝ LIS

6. číslo.

„Ne, musíte vzíti! Jsem zvyklý platiti za každou čestnou práci! Studoval jste, pracoval jste! Své vě- domosti jste zaplatil krvavým potem! Rozumím tomu!“ Nic naplat, byl jsem nucen desetirublovku vzít. Tak jsem v hlavních rysech strávil noc před sou- dem. Nebudu vám popisovati ty pocity které jsem za- koušel, když se přede mnou otevřely dvéře, a strážník mi ukázal na lavici obžalovaných. Řeknu pouze, že jsem zbledl a zarazil se, když jsem vzadu spatřil tisíc na mě zírajících očí a když pak jsem pohlédl na vážné, slavnostně vážné fysiognomie porotců, měl jsem se za ztracena. Avšak nemohu popsati, ani vy si nedovedete před- staviti můj úžas, když upřev oči na stůl pokrytý čer- veným suknem, spatřil jsem na místě státního zástupce koho myslíte? — Feďu! Týž seděl a cosi psal. Hledě na něho, vzpomněl jsem si na štěnice, Zi- nočku, svoji diagnostiku, a ne mráz, ale celý ledový oceán mi proběhl po zádech. Hned mě nepoznal, ale potom se jeho zřítelnice rozšířily, dolní čelist slabě poklesla... ruka se zachvěla. Zvolna se zvedl a upřel na mě svůj olověný pohled. Zvedl jsem se rovněž,a sám nevěda proč, vpil se do něho svýma očima. „Obviněný, oznamte soudu vaše jméno a ostatní,“ řekl předseda. Státní zástupce usedl a vypil sklenici vody. Na čele mu vystoupil studený pot. „Nu, jsem v pěkné bryndě!“ myslil jsem si. Podle všech známek státní zástupce se rozhodl připražiti mě. Stále se rozdražďoval, hrabal se ve vě- deckých výpovědích, broukal. Však třeba ukončiti. Píši to v soudní budověv době polední přestávky. Hned po ní přijde řeč státního zástupce. Co se stane?

rozrušování nemocného. Doporučiti lze však kloktání a vyplachování nosu roztokem kyseliny borové(í špička nože do odlívky vlažně teplé vody) pomocí zvláštní trubice k propláknutí nosu. Také studený ob- klad kol krku, jejž třeba vždy za 2 hodiny vyměniti. Chorému podávejme hojně mléka, smetany, kakao, vo- du, polévky, vejce a některou z bílkovin. Zdráhá-li se nemocný potravu vůbec přijmouti, uchýlíme se k vy- živování pomocí klystýru, z 25 dkg mléka, 3 žloutků, 5 dkg peptonu a špetky kuchyňské soli, když jsme předem propláchli střevo klystýrem vodovým. Během dne lze pacientovi 2—3 takové klystýry dáti. Výše uvedené nebezpečí i později dostavujícího se ochrnutí srdce stačí, bychom dbali dlouhého, přísného ležení v posteli a zakázali značnější pohyby tamtéž. Při zvý- šeném nebezpečí nákazy zavésti jest osamocení nemoc- ného, případně dopravení téhož do nemocnice.

Výchovný koutek. Mládí — jaro života lidského a něco o vychování v tomto věku.

Zdravotní hlídka. Diphterie či záškrt. Záškrt je nejnebezpečnější z nakažlivých nemocí, počínající místním onemocněním hrtanu a po krátké době k otravě celého těla vedoucí. Nemoc může v počátcích skýtati obraz obyčejného zá- nětu mandlí. Dostavuje se horečka, bolesti v krku, ně- kdy také dávení. Žlázy krční jsou zduřelé. Při vyše- tření krku, které konáme při dobrém světle, tlačíme jazyk lžicí dolů, vidíme na mandlích stranou ležících červená místa se zduřeninou jakož i šedobílé tečky a skvrny, které v následujících dnech splynou v hustý, bílý nebo šedězelený povlak. Ježto místní příznaky diphterie se podobají obyčejnému zánětu mandlí, nutno by lékař toliko mikroskopickým a bakteriologickým pro- zkoumáním povlaku stanovil, jedná-li se skutečně o ba- cilly diphterie aneb jedině o obyčejné zárodky hnisu. Záškrt rychle pokračuje, a hrtan, patro, čípek, jakož i nos, hrtan a větve průdušky zasahuje, třeba rychle jednati. Nespolehejme tudíž při krčních nemocech na vlastní svůj úsudek, nýbrž vyhledejme ihned lékařskou pomoc, třeba-li se toliko o jednoduchý zánět krku jed- nalo. Neboť nemocnému hrozí smrt udušením, většinou mezi 4. a 7. dnem onemocněním rozšířením se povlaku do hrtanu a průdušnic. Choroby záškrt provázející neb ji následující jsou: zánět zvukovodu v uchu, záněty ledvin, jakož i ochromení, z nichž je nejnebezpečnější ochrnutí srdce, dostavující se teprve po 4 nedělích neb ještě později. Velmi časté jsou také obrny svalů oka a zřítelnice, čímž nastává nejasné vidění. Také svaly trupu a končetin bývají zachváceny obrnami. Jak pomalu a znenáhla tyto obrny nastávají, právě tak zvol- na mizí. Vytírání hrtanu štětečkem zanechejme pro

V okamžiku, kdy člověk žíti počíná, dostává se mu i prvního vyučování. Matka mu dává nemoc i zdra- ví. Jakmile se narodí, ohlašuje své bytí kvílením. Hlad jej dohání k potřebě, aby rty své otevřel a dychtivě na prsou své živitelky pokrm hledal. Jakmile uplyne několik měsíců, jsou jeho pohledy určitější, jeho kvílení silnější; náhle podroben je všem dojmům, všechny smyslové bystří se víc a více. Všecky předměty ko- lem něho působí v jeho duši a zanechávají množství dojmů a stop v jeho paměti. Všecky tyto různé po- city, které na něho se valí, jsou v tomto čase jeho vychovatelé. K vychování děcka jest nevyhnutelně po- třebí lásky, protože vychování je úloha přetěžká, pře- vyšující téměř sílu lidskou. Matka sama je přírodou obdařena láskou k dětem. Láska přemohla svět. Z lá- sky k dítku vzdává se matka všeho pohodlí, z lásky k dítku a pro zachování téhož i v nebezpečí smrti se vrhá. Avšak jedině láska není ještě s to, aby dítko řádně vychovala, protože se snadno zvrhne, a slepá láska rodičů zavádí dítko na bezcestí. Radno tudíž, aby matky s láskou k dětem i rozum spojovaly. Tak mají působiti vychovatelé, rodiče, a výsledek dobré výchovy se zdaří. Jak blahé upomínky zanechává dobrý vy- chovatel v útlé mysli dětské! Rodiče nemohou svým dětem lepšího daru poskytnouti, nežli dobré vychování, jež je od všeho zlého ochrání, a v čas bídy a tram- pot jim nové síly dodá. Dokonalá výchova béře se tro- jím směrem: tělo dítěte otužiti, ducha jeho vědou a mysl a srdce zušlechtiti. Člověk ve svém dětství je slabý ještě pramének vznikající; bude z něho však možná proud velkolepý. Vychovatel řídí mírné ty vody, vede je kam uzná a nedopouští, aby cizí proudy, nečisté, zka- lily jich běh. Dítě je nadějí lidstva a pokladem, jejíž bude jed- nou silou a chloubou, jest budoucností lidstva celého, jež obrozuje a obnovuje se v něm, jest nadějí rodiny a její radostí. Jest ovšem radostí doby přítomné, avšak především jest nadějí budoucnosti. Jest rozmilé stvo- ření, jehož něha, naivní prostota, důvěřivá příchylnost získávají si lásku a budí šťastné naděje. Jest radostí doby přítomné, avšak především jest nadějí budouc- nosti. Jeť první tento věk života tak sladký na po- hled, tak mile jest jej pěstovati, přečasto tak snadno jej poučiti, tak lehko jej přizpůsobovati povinnostem, je tak zajímavý našemu studiu. Jest něco v tomto věku, co předvádí nám na této zemi nejkrásnější projev něhy a ctnosti. Odkud ten nevýslovný půvab dětství a mlá-