ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 f6ba6fff-c7b6-40c9-80a9-782c5f0dfa31
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 9
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
„Nový Jihočeský Dělník.
#3 alto_textblock #3
mn o
#4 alto_textblock #4
Dr. Viktor Adler. Nikomu, kdo jej zná, nenapadlo, že má již padesátku na zádech. A přece je tomu tak. 24. června 1852 narodil se dr. V. Adler v Praze, kde jeho otec byl obchodníkem. Ale Viktor nalezal se ještě v útlém mládí, když otec přestěhoval se do Vídně. Zde v pozdějších dobách navštěvoval školské gymnasium, které současně s ním navštěvovali i jiní, v dnešním veřejným životě různého podílu beroucí muži. Tak vedle E. Pernerstorfera navštěvoval současně s V. Adlerem škotské gymnasium Kar. Lueger, Gruber, dnes universitní profesor a dvorní rada a j. více. Ale sotva, že odbyl medicinská studia, nalezal­ se již oběma nohama ve veřejném životě, neboť již jako gymnasista četl spisy Lassallovy, Marxově a obíral se národohospodářskými otázkami,­ arciť potají, neboť otec chtěl mít z něho praktického lékaře, který by v širokém kruhu svých známých mohl mít znamenitou klientelu. A Viktor byl skutečně nejlepším žákem a miláčkem svých učitelů, což nejlépe dokumentuje,­ že universitní profesor dvorní rada dr. Braun bez dráhání svolil ku sňatku své dcery s ním. Adlera čekala skvělá budoucnost a zajištěná­ existence, kterou by mu každý záviděti mohl. Ale působnost lékařstvím vymezená bylá Adlerovi příliš uzounkou. Již jako mladík poznal neudržitelnost rakouské ústavy a schátralost měšťáckých stran a vypracoval spolu s Per- nerstorferem, Schonererem, který arciť tehdy rozumnějších náhledů byl, tak zvaný linecký program, v němž žádáno všeobecné rovné, přímé a tajné právo volební do všech zákonodárných sborů, volbu úřednictva, ochranná­ zařízení pro dělnictvo a j. Brzy však rozešel­ se se svými přáteli, poznav z osobního styku hnutí dělnické, které arciť bylo tehdy v Rakousku­ v plénkách. Jsa theoreticky již dříve se socialismem obeznámen a jemu cele nakloněn, poznal, že je třeba pevné ruky, jasného rozumu, má-li hnutí dělnické v Rakousku domoci se onoho vlivu, které by mu co do počtu dělnictva příslušelo. Snaha jeho rozbíjela se dlouho o taktický spor, který v letech osmdesátých mezi dělnictvem­ panoval. »Radikální« s »umírněnými«­ potírali se do krve a Adler seznal, že prvním úkolem, aby bylo možno silnou stranu utvořit, je, rozvaděné bratry usmířit, což se mu po veliké námaze na sjezdu v Hainfeldu dařilo. V Hainfeldu dán základ nové ornanisaci, straně dán program a od té doby počíná její rozvoj s takovým úspěchem vedený, že nepřátelské­ strany stále více třásly se před vzrůstajícím­ protivníkem. A nejnenáviděnějším ze všech sociálních demokratů byl v Rakousku dr. Viktor Adler. Měšťáctvo nemohlo mu zapomenout,­ že sám z něho vyšel a přece své síly,
#5 alto_textblock #5
Řádně spánkem posilněn, opustil jsem s dosti veselými pocity M .... v a navštívil jsem jiné obce, kde schůze tu s menším tu s větším zdarem byly konány. Konečně jsem dospěl na své apoštolské cestě do R ... — S tamnějším starostou byli jsme trochu známi, býval také dělníkem a súčastnil se dříve i ruchu socialistického. Navštívil jsem jej a po přivítání­ a vysvětlení, počaly přípravy ke schůzi. Plakáty jsem ale nelepil; obecní policajt agitaci vykonal za mne, obecným bubnem ohlašuje­ na rozličných částech obce, že večer bude schůze, ve které socialista bude mít »kázání«. Já zatím, chtěje dát svým známým vědět, kde jsem a kdy přijdu domů, psal jsem na korre- spondenčním lístku toto: »Jsem u pana starosty v R ... a snad se v neděli uvidíme. Nazdar. Váš N.« Na důkaz pravdy vyrazil jsem na lístku obecní razítko a lístek odeslal a mohu říci, že úlohu svou vykonal znamenitě; způsobil úřední omyl! Bylo to v pátek; schůze byla slušně navštívena­ a také velice živá. Naši velitelé byli tam skutečně zvolení. Jsa týdenním cestováním po rozmohlých a blátivých cestách unaven, přijal jsem s radostí pozvání starosty, abych si odpočinul.­ Zdržel jsem se v R... přes neděli a v pondělí­ ráno chystám se na cestu. Jaké bylo však moje překvapení, když poslíček ptá se po mně, podává mi poštovní poukázku a klade přede mne
#6 alto_textblock #6
své hospodářské prostředky, celý svůj talent věnoval dělnictvu. Tuto nenávisť, podmíněnou oprávněným strachem, Adler bezpočtukráte pocítil a nebude mnoho soudruhů v dnešním hnutí, kteří by se mohli vykázat tolika policejním a soudním pronásledováním­ a tolika odsouzeními jako dr. Adler. Ale ten s neochvějnou vytrvalostí, s napjetím všech svých fysických i duševních sil a s jarým nadšením, neohlížeje se na. oběti, které přinésti musel, kráčel a kráčí ku předu se stejným nadšením pro věc proletariátu jak na začátku, tak i dnes. Adler sám jsa nepřítelem osobního kultu, nebyl potěšen, dozvěděv se, že užší kroužek jeho známých chce oslavit jeho padesátileté narozeniny,­ ale když došlo sta a sta blahopřání těch, kteří s ním a vedle něho perou do toho »našeho pořádku«, když viděl, jak i z těch nejzastrčenějších­ koutů Rakouska přichází přání, prostě vyslovená ale z hloubí srdce vycházející, »aby ještě dlouhá leta působils mezi námi, bys nám a našemu zápasu, doktore, ještě dlouho byl zachován«, tu viděl, že není pouze tím nejnenáviděnějším­ a nejosočovanějším člověkem, ale že je také člověkem, k němuž jako k málokterému­ v Rakousku statisíce lidí chová neochvějnou­ důvěru a že je pojí k němu neumělá, ale z hloubí srdce prýštící láska. Také my se přidáváme ke gratulujícím, aby sociální demokracii ještě dlouhá leta k jejímu­ prospěchu a ku prospěchu strádajícího proletariátu neocenitelné síly dra Viktora Adlera zachovány byly v téže svěžesti, s jakou až dosud zápasil. Jos. Krapka.
#7 alto_textblock #7
Utrpěni a práce jsou dvoji tvář člověčenstva. Zde (spisovatel míní Pařížská předměstí) jest nekonečné­ množství neznámých bytostí, zde hemží se to podivnými postavami od skládače v la Rapée až k rasovi v Montfauconě. Fex urbis (rmut města), volá Cicero; mob (angl. chátra, lůza, láje, zběř, holota, sebránka a pod.), dodává Burke v nevoli. To se snadno řekne. Však budiž. Co na tom? Co nám potom, že chodí bosi? Neumějí číst, tím hůře. Máme-li je proto opustit, má-li jejich bída v očích našich býti jim kletbou? Či nemůže též tyto davy proniknouti světlo? Pročež vraťme se k provoláni: »Světlo!« a tvrdošijné volejme »světlo! světlo!« — Kdož ví, zdaž tato neproniknutelnost nestane se průhlednou?­ Či nejsou revoluce proměny? Jděte, filosofové, vyučujte, osvětlujte, objasňujte, myslete­ nahlas, mluvte nahlas, běhejte radostně pod širým nebem, spřátelte se s veřejnými náměstími,­ oznamujte dobré zprávy, roztrušujte abecedy,­ prohlašujte práva, zpívejte marseillaisy, rozsívejte nadšeni, ulamujte zelené letorosty z dubů! Nechť myšlénka stane se vírou. Davy tyto mohou státi se vznešenými. Doveďme užili tohoto ohromného objetí zásad a cností, jež
#8 alto_textblock #8
pětikorunu. Na kuponu stálo: »Na přilepšenou v base posílají Ti soudruzi 5 korun.“ Starosta dostal současně rekomandovaný dopis, v němž byl slušně žádán mými soudruhy, aby dotyčný obnos laskavě mi odevzdal, abych prý mohl si koupit něco k jídlu a také ke kouření. Uhodl jsem pravý stav věci a propukli jsme oba v hlučný smích, který se u starosty mým vypravováním o zaslaném lístku jen stupňoval.­ Přijel jsem domů a smáli jsme se na novo. Soudrnzi totiž spatřivše na lístku .obecní razítko, měli za to, když jsem v neděli nepřišel, že jsem se ocitnul v obecní šatlavě, a abych nezpůsobil obci veliké útraty, vybrali mezi sebou oněch pět korun a zaslali mi je. Dlouho pak jsme ještě tomuto se smávali a s pravidelnou určitostí­ vynoří se toto v mé mysli, kdykoliv čtu, že parlament jest v posledním tažení a domnívám­ se, že by mohly přijít nové volby a já musel zase, na agitaci. Zažil jsem sice v této kampani ještě více jiných příhod, ale ty všecky končívaly zpropa- deně smutně a proto o nich nepíši, nechtěje dělati čtenáři těžké srdce a kazit náladu. Ostatně vím, že by Vás to ani nezajímalo a jsem přesvědčen, že byste mne rádi i s těmito vzpomínkami poslali do horoucího pekla, kdybyste­ jen věděli kde je, anebo kdyby také do něj prodával jízdní lístky některý páter. —a—
#9 alto_textblock #9
v jistých dobách viři, vybuchne a hrůzou naplňuje!­ Tyto bosé nohy, tyto obnažené ruce, tyto hadry, tato nevědomost, tato temnota mohou’ býti užity k vydobyti idéálu. Dívejte se skrz lid a. uzříte pravdu. Sprostý písek, po němž, šlapete, hoďte do pece, aby se roztavil, i vznikne z něho» překrásný křišťál, kterýmž Galilei a Newton odkryjí­ hvězdy. (Viktor Hugo: ’Bidnick.) Následky nezaměstnanosti a rakouská vláda. Thema toto, dáno na program táboru lidu dne 22. června t. r. v zahradě »Budějovické- pivnice«, zasluhuje pozornosti,, jaké se mu zmíněného­ dne dostalo. Vzdor počasí nepohodlnému­ naplnila se úderem 10. hodiny dopoledne- veliká zahrada lidem různých, stavů: kupilo se zde dohromady dlouhé již měsíce nezaměstnané- dělnictvo stavební vedle dělnictva továrního a též množství živnostníků, kteří cítí, že není nikdy­ tak zle, jako když dělnictvo nevydělá a. nemůže si potřebné věci koupit; i více měšťanů zřeli jsme v řadách lidu, kteří přišli se na dělnickou­ schůzi podívat a slyšet jeho rozhovor.. Počet účastníků byl odhadován na 600 —700. Tábor zahájil odbytím 10, hodiny soudr.. Zeman, načež po zvolení předsednictva: Rieger, Štěpka a Mádl, ujal se slova soudr. Němec- z Prahy, uvítán hlučným: Na zdar! a potleskem. Soudr. Němec rozvinul osnovu své řeči nejnovějším­ nadělením vlády: daň. z jízdních lístků,, kterou ročně 17 milionů vybéře vláda z našich chudých kapes, ale práva nám stále upírá a potřeb lidových nedbá. (Hanba!) Zemský sněm,, který se v sobotu v Praze sešel, bude jednati o nové zemské pivní dani, aby také sanoval svoje finance nepřímými přirážkami na životní potřeby. (Slyšte! Slyšte!) Jsou to důsledky toho,, když lid zbaven jest všech práv na spolurozhodování­ v obcích, okresních zastupitelstvech . a zemském sněmu, a v říšské radě požívá práv jen směšných, která ani za řeč nestojí, neboť nemít našich 10 poslanců tolik odvahy, tak bojovného­ ducha a nebýt to lidé pracoviti, ztratili by se tam jak kapka v moři;, co jest to 10- proti 415?... Jen tyto neurovnané poměry vyvozují, co se děje, že u nás jsou peníze jen na kanony, bodáky nebo péči o. kapitalisty, ale na nutné stavby, aby lid měl práci, prý nezbývá a pak vláda si vždy dopřeje mnoho času, má-li učiniti něco ve prospěch lidu. (Souhlas.) Letos si rozkázala, by zaplatili jsme 38 milionů na kanony, potají jedná, jak dostane od nás na tyto kanony ještě 162 milionů (bouřlivé výkřiky ve shromáždění) a toto činí v tak hrozném čase,, kdy bída všude lid rdousí, ba v zimě, když zoufalost nezaměstnaných otřásala všemi velikými­ městy v Rakousku, jednalo se velmi vážně o to, jak nahradit cukrovarníkům 18 mil., které se jim vyplácí ročně jako vývozní premie, které- my na cukerní dani musíme odvádět a Brusek ská konference k veliké nelibosti rakousko-uher- ské vlády učinila tomu svým usnesením konec: Ne tedy tím, jak pomoci těm hladovým masám lidu a jak zjednat jim práci, zabývala se vláda a ti privilegovaní v parlamentě, ale jak nahradit té hrstce bohatých cukrovarníku ty miliony, aby neutrpěli »chudáci« žádnou škodu.. (Hanba a. jiné výkřiky nevole). Když však podal náš. poslanec soudr. Cingr návrh, aby povolen byl milion ku pomoci nuzným horníkům na Příbramsku, všechno se proto bouřilo a sám místodržitelský orgán v Praze psal, že- každému se dává, kdo co zasluhuje a bylo by nesprávné dáti horníkům něco vedle mzdy.. Toto tvrdit, je opovážlivost nejvyšší! Ano, my si přejeme, aby se dávalo každému, kdo si co zasluhuje, ale žádný místodržitelský orgán nedokáže,­ že to dnes stává. Pak by musel mít mnohý písař u okr. soudu větší služné než některý­ pan rada a ten horník víc než generálové,, jejichž práce nemá pro lid naprosto žádného významu a pražádného užitku. (Tak jest! Bouřlivý souhlas a potlesk.) Aby ale těmto lidem, od nichž marně očekávali bychom něco užitečného,, mohla vláda vysoké služné vypláceti, stíhá nás- jednou novou nepřímou daní za druhou. A ta morálka...! Každý putykář, když leží ve ve stoce, může říci, že obětuje se zájmům státu,, vždyť náš stát těží z toho, vypije-li lid hodně kořalky. Přecházeje k nouzi na českém jihu, podo- týká řečník, že sama statistika sčítání lidu do-