#1
alto_textblock
#1
Číslo 1.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník."
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
kazuje, že český jih se vylidňuje. Jak může
zde obstát, když to Švarcenberče, které vyhrožovalo
také nám za vlády Windischgrätzovy, že
mají ještě dost bodáků, aby nemusili ustoupiti
argumentům z ulice, platí lidem 20—25 kr.
denně mzdy. (Hlasy: šestnáct! Hanba mu!) A
toto kníže má ještě odvahu chvástat se, že zastupuje
český národ. Vždyť je to největší jeho
nepřítel, kdyby mluvil česky od rána až do
večera, poněvadž lid, jádro toho národa, vyžírá.
(Tak jest! Hanba mu.) Mluvě o následcích nezaměstnanosti
podotýká řečník, že netrpí jí jenom
dělnictvo, ale i živnostnictvo a obchody vůbec,
a dokazuje číslicemi, mnoboli zaniklo v Praze
obchodů a živností v době průmyslové krise.
Živnostnictvu jen tím se pomůže, když pomůže
se malému lidu. Mluvit, že sociální demokracie
je ničí, anebo že je zničí lepší stav dělnictva,
jsou jalové fráze. Již i mezi měšťáky ujímá se
názor, že jen proto u nás vše vázne, že náš
dělník velmi málo spotřebuje, dělník anglický
potřebuje třikrát více. Odporučuje tudíž řečník,
působiti k tomu, aby dosáhl lid práci, slušnou
mzdu a snesitelné podmínky, dále musí dosáhnout,
aby vše potřebné upraviti se mohlo,
lid ze všech práv vyloučený občanská práva,
aby mohl rozhodovati ve všech sborech, kde se
o. něj jedná. (Pochvala.) Ku konci své řeči navrhuje
řečník následující resoluci:
„Shromážděný lid na táboru dne 22. června
1902 v zahradě „Budějovické pivnice" v Č. Bu-
- dějovicích prohlašuje:
i Dnešní nezaměstnanost se všemi svými
zhoubnými následky pro veškerý lid dělný je
důsledkem hospodářské krise, kteráž vyplývá z
dnešních neudržitelných řádů hospodářských, jež
učinily z celého státu instituci na hájení a chránění
zájmů kapitalistických, mail
, Důkazem toho je, že vláda má vždycky
dostatek prostředků na děla a na potřeby vrstev
nedělnických, pro dělnictvo však nemá nic jiného
než jenom konejšivé sliby. Jelikož se však
sliby dnešní nezaměstnanosti neodpomůže, žádají
shromáždění, aby vláda učinila alespoň to, co
za dnešních poměrů učiniti může a neoddalo-
vala provádění stavebních prací v Ú. Budějo-
vicích. . . '
Doháněni nesnesitelnou bídou, žádáme, aby
bezodkladně přikročeno bylo k stavbě nutných
budov českého a německého gymnásia a justičního
paláce, by alespoň poněkud nouze naše
byla zmírněna.
Dále žádáme, aby podnikatelé, jimž stavby
gymnásií byly zadány, byli vládou zavázáni, aby
přesně dodržovali podmínky, jichž si dělnictvo
oboru stavebního vybojovalo stávkou svou v
r. 1899, by takto bylo novým konfliktům vyva-
rováno.
Rovněž tak žádají shromáždění, by tytéž
požadavky vzaty byly do konkursních podmínek
pro stavbu justičního paláce.
Jelikož však tím nebude ještě zažehnána
bída z nezaměstnanosti dělnictva plynoucí, žádáme,
aby ihned byly zahájeny přípravy ku
nutným stavbám nového nádraží a poštovní bu-
dovy, vedle toho pak říšskou radou již usnesené
regulace Vltavy, stavby průplavu VItavsko-Lab-
ského a přístavu v Č. Budějovicích. Bude-li
všechno toto provedeno, lze očekávati alespoň
částečného zmírnění hrozivých následků z dnešní
houfné nezaměstnanosti nutně vyplývajících.
Shromáždění jsou přesvědčeni, že všechna
bída a společenské nesrovnalosti budou jedině
právoplatně zažehnány, bude-li postavena celá
naše společnost na základ kolektivistický, kteréhožto
cíle se domáhá všemi svými silami dělnictvo
organisované na zásadách sociálně demokratických.“
' Resoluce provázena byla pochvalou a hlasováním
jednohlasně schválena. Po dalších řečech
soudruhů Brodeckého a Dvořáka ukončen tábor
předsedou soudr. Riegrem krátce před 12. hodinou.
Lid rozcházel se voláním zdaru sociální
demokracii a soud. Němcovi.
O významu táboru celé odpoledne a večer
všude Budějovicích se živě rokovalo a taktéž
v pondělí v továrnách.
0700012110050
Výstavní věstník.
Odbor literární. Aby tento důležitý, vývoj dělnické
literatury znázorňující odbor dosáhl plně svého úkolu,
obrací se na soudruhy a přátely dělnického hnutí, aby
pokud možno spolupůsobili k dosažení úplné sbírky.
Scházejí nám doposud následující časopisy: »Dělník« z
T. 1868, 1869 a 1870. »Oul«, »Jednota«, Český Dělník«,
»Červánky Lipanské«, »Křik Lidu«, »Hlas Lidu« (vyšlý
#5
alto_textblock
#5
v Teplicích a ročník I. v Prostějově), »Na zdar!«, ročník
I. v Praze vycházející. (Časopisů těchto, není-li vázaných,
mohou býti i jednotlivá čísla.) — Dělnické kalendáře
z r. 1871 (případně i starší, vyšly-li nějaké), pak
od roku 1873 postupně až do roku 1879, dále z roku
1882, 1886, 1887, 1891, pak od r. 1894 až do r. 1897.
Tyto poslední máme ve společné vazbě, je tudíž nutno
doplnění, aby nebyl rušen postup. Vedle toho schází
nám brožury »Stodola«, »Životopis dra Aug Smetany«
a »Řeč generála jezovitů«, obě poslední vyšlé nákladem
časopisu »Zář« na Smíchově. — Ukázka z dob naší per-
sekuce je též dosud velice slabá a nikterak té době neodpovídá;
je nutno i v tomto směru zahájit čilou agitaci.
—- Na poslední naše vyzvání ke spolkům o zapůjčení
neb opsání knihovního řádu nedošel dosud ani jediný.
Podotýkáme opět, že každý, kdo zapůjčí nám nějakou
památku, obdrží vše po ukončení výstavy, neporušené
zpět. Za literární odbor Ladislav Pavel, Žižkov,
Nerudova ulice číslo 9, na nějž veškeré zasílky případně
i dopisy řízeny buďtež. Veškeré podniku našemu příznivé
časopisy žádáme o laskavé otištění.
V divadle „Uranie", jež umístěno bude ve výstavišti
v jedné části retrospektivního paláce, naleznou návštěvníci
bohatý zdroj poučení i zábavy. Program přednášek,
provázených světelnými obrazy, stanoven byl
následovně: 1. Železo. 2. Jeden den ve rtuťových dolech
v Idrii. 3. Hodinu v Pompeji. 4. Život v moři. 5. Vulkány
a zemětřesení. 6. Katastrofa na ostrově Martinique.
7. Moderní doprava a její nebezpečí. 8. Cesta zeměmi
Rakouska. 9. Cesta Spojenými státy americkými.
10. Švýcarsko. 11. Výprava dra Holuba Afrikou. 12. Paříž.
13. Ve 30 minutách kolem světa. Vstupné sníženo
bude péčí výstavního výboru a ochotou společnosti
»Urania« na čtvrtinu obvyklých cen a sice bude státi
I. místo 60 h, II. místo 40 h a III. místo pouze 20 h.
Zajisté, že žádný z návštěvníků výstavy neopomene
navštíviti také »Uranii«, jejíž poutavé přednášky budou
nejen příjemným osvěžením ducha, ale i trvalou cenu
majícím pramenem poučení.
České spolky zahraničné pořádati budou u příležitosti
naší výstavy v Praze, dne 17. srpna, svůj sjezd,
jenž dle všech známek četně bude obeslán. Sympatie k
našemu podniku, dýšící z provolání, jež ku sjezdu tomu
bylo vydáno, budou zajisté soudruhům našim milou pobídkou,
aby přičinili se každý co možná o nejlepší vypravení
svého oddělení a tak zahraničné bratry své překvapili
ladností celé naší výstavy.
#6
alto_textblock
#6
Z českého jihu.
— Konfiskace. Poslední číslo »Jihočeského
Dělníka« bylo z rozkazu státního nadvládnictví
zabaveno. Závadnými shledáno 42 slov ve
zprávě o událostech na velkostatku arcivévody
z Este v Chlumci. Dle státního nadvládnictví
obsahovala prý v sobě slova ta zločin naznačený
v § 64. tr. zák. Nepřekvapila nás věru žádná
konfiskace více nežli tato, neboť tatáž zpráva
bez závady prošla v »Právu Lidu« v Praze,
»Dělnických Listech« ve Vídni a také »Arbeiter-
Zeitungu«. Co má býti zločinem v konfiskované
stati dle § 64. tr. z., které vlastně slovo, nemohl
nám ani žádný advokát odůvodnit a byli
jsme zvědavi, co řekne této konfiskaci tiskový
soud. Ten však si s důvody mnoho práce nedal,
rozhodl prostě, že v zabavených slovech založena
jest skutková povaha zločinu uražení údu
domu císařského. My nemáme zbytečných peněz,
by podali jsme proti této konfiskaci odpor, ale
postaráme o novou interpelaci ve věci této
v nejprvnější schůzi říšské rady a veřejnost se
podiví, co vše v Rakousku se Činí zločinem dle
§ 64. tr. z. Ale dobře! Jen tak nechť se pokračuje
a bude alespoň dříve § tento z trestního
zákona odstraněn.
-i- To je zajímavé. Br. Mayera považuje
národně »sociální« svět — pardon — hlouček
lidí, kdo ví za jakého materialistu, který hotov
je za dělnický program s nejostřejším třídním
bojem rváti se i s Klofáčem a br. (?) Chocem.
Je však známo, že je snažší státi se slavným,
než jím zůstati a také pan Mayer přijde o svoji
slávu ještě dřív než jí nabyl. On je špekulant
a podnikl boj proti Praze ne ze zásadního, ale
čistě osobního stanoviska, jinak je krotkým jak
Klofáč a papal by zaměstnavatelům z ruky jako on.
Kdo může věřit v jeho dělnickost ještě po tomto
o čem dostáváme zprávu? — U Holanských
konala se dne 22. června důvěrná schůze dělnictva
dřevodělnického a on na ní referoval.
Má-li státi se sekretářem odborným i politickým,
musí míti někoho za sebou, spekuluje p. Mayer,
a proto ať již cesty k získání posice jsou nečestné
a nepoctivé. V Č. Budějovicích chce za-
říditi národní organisaci dřevodělníků, což nebylo
by sice nic zlého, kdyby se to nedělo špinavým
způsobem. Tak především chválil ve
svém referátu zlatou dobu cechovní, když pomocník
hájil čest svého stavu jako mistr a
klidně seděli spolu za jedním stolem. Člověk
neví, má-li obdivovat »historika«, který nezná
z dějin ani, co vypravují dědoušci školákům, že
mistři žili a zbohatli a pomocník byl otrokem,
musel rvát se o každou lžíci polévky atd., anebo
proč tak rychle stala se změna ve spekulaci p.
#7
alto_textblock
#7
Mayera a on dovolává se pomoci zaměstnavatelů.
Již na schůzi zval mu dělnictvo v závodech
jistý Kočvara, aby to činilo dojem, že
bude to schůze pomocnické hromady a při
schůzi pak navrhoval — což by si snad Klofáč
přece nedovolil — prosit zaměstnavatele, aby své
dělnictvo do »organisace« národních dřevodělníků
donutili a strhovali mu ze mzdy členské příspěvky
a dále prosit, aby sami zaměstnavatelé
»organisaci« tuto hmotně i mravně podporovali.
Že to zaměstnavatelé učiní, je nad slunce jasnější,
vždyť již tato první schůze jim dokázala, že
budou mít proč: kdosi si stěžoval, že více mistrů
pracuje o půl hodiny déle, a navrhoval, aby byli
udáni. Hlasovalo se o tom a zvedlo se většina
rukou. Zasvěcení v tajemství p. Mayera přišli
ale hned na pomoc a hlasovala se proti; zase
zvedla se většina rukou, mnozí, kteří hlasovali
pro, hlasovali pak proti a tak usneseno nechat
vše běžet a nic neudávat. Statečná to »organisace«
— brrr! . . .
+ Ta naše okresní nemocenská pokladna.
Ze samé lásky k dělnictvu, jakou chovají
k němu ti páni, kteří tam sedí, bude za krátko
řada lidu zde, kteří nedostali svoji nemocenskou
podporu, anebo ji dostanou po pořádném hartu-
sení. Jistý dělník utrpěl pádem klády na nohu
velké poranění, ale když přišel si pro podporu,
nechtěli mu nic dát, že neoznámil domovní číslo.
Konečně dali mu podporu za týden, za druhý
pak také, ale za třetí týden nedostal již nic, že
prý v čísle, které udal, nebydlí. To je podařený
modus: br. Vrba, který prý neumí číst ani psát
a je kontrolorem nemocných, řekne prostě
každému, komu nebudou chtít dát podporu: »vy
v čísle, které udáváte, nebydlíte« a ostatní
»bratří«, aniž by se přesvědčili, je-li to pravda,
zadrží mu podporu. Dá-li si to dělnictvo však
líbit, je jiná otázka.
— Ještě ta okresní. »Až my ji vyhrajeme,
zastanou to úředníci dva a budou zbytečni ti
povalovači, jichž je tam pět.« Tak říkali národní
»dělníci«, když úřadovali v okresní nem.
pokladně sociální demokraté. Jich však tam
sedí dnes sedm a členstva je o tisíce méně a
ještě své povinnosti zanedbávají. Kordinova
továrna pojistila již před rokem své dělnictvo
v okr. nem. pokladně, ale do dnes ještě nemá
ani jediný dělník Členskou legitimaci. Ovšem,
když musejí vymýšlet, jaká začnout sprosťáctví
oproti dělnictvu sociálně demokratickému a jakými
nadávkami vyplnit »Stráž Lidu«, nemohou
konat své povinné práce, za které jsou placeni.
— A zase okresní. Na Pražském předměstí
onemocněl těžce člen okr. nem. pokladny
na zápal plic. Situace byla tak povážlivou, že
rodina jeho, puzena tradicionelní výchovou, posiati
chtěla minulý čtvrtek nemocnému pro kněze,
v sobotu však přisel p. dr. Šimša a posílal jej
do práce, že prý jest zdráv. Na velký rámus
všech domácích prohlásil pak, že on za to nemůže,
on ví že nemocným je, ale má z pokladny
nařízeno, že nesmí nikoho trpěti déle
nemocným než 14 dní a rozkaz prý je rozkaz.
Pánové v pokladně se sice divně kroutili, když
jim to bylo domlouváno, nadávali dr. Šimšovi,
nic prý mu nenařídili, zlost jejich byla ale asi
proto, že to Šimša prozradil. Nedovedeme si
představiti lékaře, který by sháněl nemocného
člověka s postele do práce, když nečiní na něj
nikdo nátlak.
+ Kdy budou líčit budějovický kriminál?
Otázka tato je charakteristická. Veřejnosti dostalo
se již sice mnoho důkazů, že náš stát stará
se o člověka teprve tehdy, až se stal zločincem,
pokud je poctivým, může zemřit na ulici hladem.
A povahu tuto vnutil i všem instituc u, zejména
káznicím a kriminálům, z nichž obyčejně vyjde
většina z těch, již dáni tam byli k polepšení,
dokonale zkažených. A jak by ne? Může míti
na ně dobrý vliv, co slyší nyní kolikrát denně
ve zdejším kriminále? — Tam mají již asi pořádně
vše učuděno a rádi by kriminál vylíčili.
Mají však gfret o zedníka. Na zahálce je jich
sice kolik set a již dlouho; stát pro ně nemá
halíř podpory, ale kdyby chtěl některý
anebo více jich něco vyvést! Pak by měli pro
ně výživu i práci, neboť dát líčit kriminál za
mzdu zedníkům na svobodě, přišlo by prý draho
a proto čekají, až některého polapí a zavřou. A
tento pořádek je svatý, běda tomu, kdo by se
jej opovážil rušit. Na mysli se při tomto mane,
nebylo-li původně vysloveno — fůj ty justicia,
ale »pořádku milovné« hlavy si napsaly fiat.
— To je pěkný vzor ... ! Dle časopisu
»Gradaus« spolíčkoval soudní sekretář p. Šturma