#1
alto_textblock
#1
Nově vyzbrojení ruskéhio dělostřelectva.
Z Potrohradu, 20. května. (K. k.) Ve včerejš
schůzi rozpočtové komise říšské dumy prohlásil pří-
ručí ministra vojenství, že nové vyzbrojeni
polního dělostřelectva je téměř ukon-
čeno. Pro případ války jest dostatečný
počet nových děl. Komise schválila úvěr na
stavbu strategických cest v západním pohraničním
#2
alto_textblock
#2
území.
#3
alto_textblock
#3
Rusko-japonské obchodní styky.
Z Oděssy, 20. května. (K. k.) Z Yokohamy při-
jelo sem několik zástupců velkých japonských firem
aby navázaly rusko-japonské styky a zří-
dily v Oděsse velké sklady japonské h
zboží, zejména čaje.
Nový uenerál kaputcínů.
z Říma, 20. května. (K. k.) Pater P acif iee
Sekgiano, papežský kazatel, byl zvolen generá-
lem kapucínů.
#4
alto_textblock
#4
Z anglického parlamentu.
Z Londýna, 20. května. (K. k.) V dolní
sněmovně přijal ministerský předseda
Asquith deputaci členů sněmovny, kteří žá-
dali vládu, aby zasadila se o zákonnou osnovu
ve příčině volebniho práva žen, která
byla v druhém čtení již přijata.
A squith odpověděl, že uznává vzrůst
hnutí za volební právo žen, nemůže však
žádanou podporu onomu zákonu
přislíbiti, poněvadž na vládu nesmí se
činiti nátlak. Vláda hodlá podati ještě před
skončeným zasedáním zákon, jímž mají býti
nesrovnalosti nynějšího volebního práva odstra-
něny; bude-li potom podán návrh, aby ženám
byla dána politická svoboda, nebude se
vláda takovému návrhu vzpírati.
Z Londýna, 20. května. (K. k.) Dolní sně-
movna schválila vyu čo v ací zákon ve dru-
hém čtení 370 hlasy proti 205. Unionisté a na-
cionalisté hlasovali proti. Ministerský předseda
Asquith poukázal za rokování na různé body.
o jichž změně vláda bude uvažovati. Posud
jest však velmi nejisto, bude-li možno tuto spor-
nou otázku rozřešiti.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
— Realistický denník také ještě dnes re-
diguje náš list. Dnes nelíbí se mu, že jsme
úterní demonstrace zastrčili suž jen do petito-
vého koutku«. To už je polemika s metteurem
a kdybychom chtěli následovat »Čase na tyto
cesty zmalichernění, musili bychom mu vy-
tknouti, že věnoval dnes pražským demonstracím
půldruhého sloupce garmondu nas 3. a 4.
straně a tázat se ho, strpaslíčího demagoga
z Jungmannovy třídy«, pokouší-li se taktoo
»vedení pražské ulice«. Avšak realistický denník
pokoušel se o něco jiného a toho také dosáhl.
Včerejší »Bohemia« skutečně mu otiskla celý
jeho včerejší článek proti nám a »Čas«, který
se včera křižoval nad zprávami, jež prý při-
nesou německé listy o pražských výtržnostech
a o dojmech těchto zpráv na německou cizinu
vzhledem k výstavě (domněnka, že Němci přijdou
jubilejní výstavu vytrhnout, jest opravdu až
teskně naivní!) má nyní to šťastné zadostučinění,
že »Bohemia« na důkaz věrojatnosti svých líčení
o pražských výjevech cituje »Čase jako če-
ský doklad. Není to poprvé, co posloužil
realistický denník orgánům kasina za »korun-
ního svědka«! A krom toho není bez důleži-
tosti, jestliže český list pražský úterní demon-
strace proti soudnímu a poštovnímu znásilnění
práv českého jazyka líčí jako projev »nezodpo-
vědných živlů na ulici vedených »Nár. Listy«
a jestliže se český list vysměje »mohutnost
vlasteneckých projevů« »vznětlivého a nespolehli-
vého materiálu«. Kdyby se bylo podařilo docí-
liti toho, aby se na př. české studentstvo dalo
na ulici vést německými buršáky, a takto skon-
čiti pražské mlčení o Wahrmundovi, možno
dost, že by se byl realista dovedl snáze nad-
chnout pro krásu nezapomenutelných večerů ve
stylu štyrsko-hradeckém a inšpruckém, přes vše-
chny »ohrožené milionové hodnoty«. Ale takto —
»Nár. Listy« »spáchaly zločin« a »Čase je hezký
muž na několik stran!
—Revolta německých soudů trvá dále.
Dne 16. května t. r. podal dr. Ant. Rus, advo-
kát v Roudnici, jménem své mandantky M. V
upomínací žalobu k c. k. okresnímu soudu
v Chomutově, kterou týž vyřízením ze dne 18
května 1908 a limine odmítl, ježto prý není se-
psána v obvyklé německé řeči tohoto soudu.
Podepsán jest soudní adjunkt Scherber, který
v r. 1903 česká podání dra. Rusa v exekuční
věci E 661/3 bez nejmenšího pozastavení česky
vyřizoval. Proti nezákonnému rozhodnutí použi
#6
alto_textblock
#6
ovšem dr. Rus všech možných kroků. Anarchi
německých soudců trvá tedy vzdor všem slibům
a positivní politice dále a vláda jest bezmocnou,
poněvadž jí patrně býti chce.
— Arcivévoda Karel František Josef přijel dne
ráno do Prahy.
— Řoditelské tituly. Z Vídně, 21. května. (K. k.
„Wr. Ztg.“ oznamuje: Ministr kultu a vyučo-
vání udělil řídícím učitelům Františku Krebsov
v Pohledu, Josefu Hainischovi v Rožnově
Emanuelu Janáčkovi na Kr. Vinohradech, Karlu
Hruškovi ve Voticích, dále řídícímu učiteli v.v
Aloisu Kleebinderovi na obecné škole v Dobré
Vodě a Františku Zieglerovi v Dalvicích titul
ředitele, konečně pak řídící učitelce Žofii Felbe-
rové na III. obecné škole dívčí na Kr. Vinohradech
titul ředitelky.
— Následování hodná láska k rodné obci. Z
Dvora Králové se nám píše! V průvodu správce spo-
řitelny, pana Gottvalda, dostavila se dne 18. t. m.
ke starostovi královédvorskému, p. Stanislavu Fin-
gerovi, úctyhodná stařenka a tázala se ho: »Znáte
mne?« — »Promiňte, neznám,« odpověděl on. —
»Inu, jak byste mne znal, když já sotva škole od-
rostlá jsem své rodiště (Dvůr Králové n. L.) opustil
a tu jen zřídka sešli jsme se zde se svojí soudružkou
z mládí, matkou pana Gottvalda, kteráž již dlouhá
léta odpočívá na zdejším hřbitově; navštívila jsem
ji tam, též své rodiče, bude to asi poslední moje
návštěva jich rovů, cítím, že tu asi příliš dlouho
nepobudu; stihla mne letošního roku dvakráte po
sobě krutá chřipka a tu jsem prosila Boha, aby mne
ještě dopřál tolik síly, abych mohla vykonati své je-
diné přání, které na tomto světě mám.« — Na t
pomalu vyňala z kapsy v šátku pečlivě zabalenou
knížku, jíž po rozbalení starostovi odevzdala se
slovy: »Jsem již více než 75letá Marie Čížková,
vdova po pražském měšťanu a mistru krejčovském
po velkém strádání ušetřili jsme si kapitál, který nám
umožnil provésti stavbu menšího domu na Král
Vinohradech; dům ten jsme pak prodali, neboť muj
manžel byl dlouhá léta churav, tak jsme pak
žili z hotových peněz; před 15lety zemřel muj
milý maužel a teď mám na tuto knížku ještě
14.067 K 77 hal. v záložně vinohradské uložených.
Z těch Vám, pane starosto, odevzdávám pro Váš
městský fond chudých 14.000 K na zřízení chudinské
nadace, která ponese moje jméno a z níž úroky po
mé smrti — do té doby ponechávám si požitek úroků
pro sebe — přijdcu každoročně, podle usnesení měsl-
ské rady, ve prospěch zaopatření chudiny králové-
dvorské české národnosti; příjměte to ode mne, o
bývalé Vaší příslušnice. Tím vyplňuji své dávno již
stanovené přání, že pro chudinu svého rodného mě-
sta, ke kterému od svého dětství se stálou láskou
lnu, malou památku učiním.“ — Starosta, pln obdivu
a úcty k této milé a šlechetné stařence, s projevem
srdečných díků přijal tento lidumilný odkaz v další
opatrování, připomenul však, že snad jsou zde zá-
konní dědicové, kteří nárok na její pozůstalý majetek
činiti budou a zdali vše to činí ze své dobré vůle,
s náležitou rozvahou, bez nucení. Na to odvětila:
„Zákonných dědiců nemám, tuto nadaci zřizuji z do-
bré vůle své, s dobrou rozvahou, bez nucení, při
zdravé mysli, chtěla jsem ji již před čtyřmi lety
provésti, což může dosvědčiti můj přítel pan Gott-
vald.“ Nyní umlkla ta dobrá duše a nelze popsati,
jakou radostí zářilo její oko, když dokončila podpis
svůj na odevzdací listině. Pak řekla: „Píšu jen šva-
bachem, za mého dětství to jinak nebylo, ale jsem
šťastna, že to odevzdávám do dobrých rukou, at
ta chudina má památku, to bylo vždy mé jediné přání
a tak to bude dobře zařízeno. Ale než odjedu do
Prahy, ještě něco bych ráda učinila; mám trochu
toho domácího nářadí a ještě něco málo peněz a jsem
každým dnem připravena se s tímto světem rozloučiti
a tak bych ráda k sobě vzala hodné děvče, sirotka,
aby se mi samotné doma nestýskalo, naučím ji do-
mácím pracím, a bude-li míti vlohy, může učití se
šití prádla a šatů, ve volné chvíli bude choditi neb
jezditi všude se mnou, budu s ní nakládati jako se
svou vlastní dcerou a vše, co po smrti mě zde za-
nechám, bude jejím majetkem.“ I tomuto přání šle-
chetné stařenky bylo ochotně vyhověno. Starosta
doporučil ji 14letou chovanku městského sirotčince,
žákyni III. třídy měšťanské školy zdejší, která jest
v každém ohledu řádná a v učení školním chvali-
tebně prospívala, Annu Valešovu. — Po tomto tal
dojemném aktu lidumilnosti rozloučila se šlechetná
stařenka se starostou, s městským tajemníkem a se
všemi přítomnými úřadníky se slovy: „Tak buďte tu
všichni hodně zdrávi! S bohem, snad se již nikdy
více neshledáme, jsem již stará.“ — To zlatě srdce
naší stařenky nechť jest zářivým příkladem všem
těm, jež Štěstěna obdařila většími statky pozem-
skými. Jak vděčně by uvedli se v řady nesmrtelných
v dobročinnosti, kdyby následovali příkladu této do-
bré a šťastné naší stařenky.
— Vdovám po členech Zemské jednoty soukro-
mých úřadníků v král. českém. Na paměť 15letého
trvání Jednoty budou poděleny chudé vdovy po by-
valých členech. Dary po 40 K uděleny budou dne
13. srpna vdovám, jejichž manželové byli alespoň pě
let členy Jednoty. Žádosti, opatřené dokladem o sku
tečné chudobě, buďtež zaslány nejdéle do konce
června t. r. kanceláři Jednoty v Praze—II., v Myslí-
kově ul. č. 4. Vdovy sídlící v místech, kde jest od-
bor Jednoty, mají podati žádosti své prostřednictvím
odboru toho.
— Sjezd českého soukromého úřadnictva koná
se o jubilejní výstavě v Praze ve dnech 28. a 29.
června t. r. Program jest předběžně stanoven takto:
Dne 28. června v 10 hod. dopol. je veřejná schůze
v sále Plodinové bursy na Havlíčkově náměstí. Na
pořadu jednání jsou požadavky soukromého úřadni-
ctva a vládní předlohy z poslední doby (ref. Ed.
Houdek), pak zpráva o nynějším stavu otázky pen-
sijního pojišťování (ref. Fr. Hašourek). Odpoledne je
společná návštěva výstavy. Sjezd pořádá Zemská
jednota soukromých úřadníků v král. českém v Praze
II., v Myslíkově ul. č. 4.
#7
alto_textblock
#7
— Sjezd pěstounek českých škol mateřských
opatroven pořádaný »Spolkem pro zájmy škol
mateřských v zemích v říšské radě z a-
stoupených se sídlem v Praze« koná se jit
ve dnech 7. a 8. června v místnostech Ženského
klubu českého. V předvečer sjezdu koná se slav-
nostní večírek na počest hostí s programem
uměleckým. Se vzácnou ochotou přislíbili účinkovati:
p. Julius Beneš, koncertní pěvec, p. Joset
Beneš, virtuos na klavír, sl. Ema Hegenbar-
tlova, p. Milan Chlanda, hudební skladatel, sl.
M. Novotná, recitátorka, sl. Katuška Peši-
nova a p. K. Pešina, koncertní pěvci, pan
Stricka Albini, sl. H. Schöntagova, vir-
tnosové na housle. Začátek o půl 8. hod. večer.
V pondělí 8. června o 9. hod. dopol. zahájení sjezdu.
Pořad rokování: 1. Význam a důležitost škol mateř.
ských. 2. Sociální a právní poměry pěstounek. 3.
Vzdělání pěstounek. 4. Reforma škol mateřských. 5.
Zpěv na škole mateřské. 6. Prázdniny na školách
mateřských. 7. Potřeba vlastního časopisu. Sjezd,
jak z programu vysvítá, vzal si za úkol probrati nej-
palčivější otázky svého odboru. Jeho cílem jest, aby
demonstroval všem činítelům, v jichž rukou leží roz-
hodování o školách mateřských a opatroven, na ne-
udržitelnost dosavadních poměrů, aby způsobil svým
jednáním brzkou nápravu, zlepšení. Školy mateřské
tak důležité pro třídy národa co do počtu členů nej-
četnější, nemohou býti opomíjeny a odstrkovány,
jak doposud se dělo. Nemožno žádati při nynějším
stavu drahotním na silách působících na těchto ústa-
vech, aby spokojeny byly i dále s platy, které zave-
deny byly pro životní poměry před čtyřiceti lety.
Nemožno od nich žádati, aby nebojovaly o zabezpe-
čení svého stáří, kdy namahavé jejich povinnosti vy-
čerpávají jejich síly a činí je neschopnými k dal-
šímu působení.
— Nadace. Dne 4. července t. r. rozděleny bu-
dou úroky z nadání Jana Purmanna, majitele domu
v Praze, dne 7. května 1889 zemřelého, mezi 15
nuzných, ostýchavých chudých, nebo neštěstím
v nouzi upadlých, v Praze bydlicích rodin a sice
8 národnosti české a 7 národnositi ně-
mecké. Žádosti za toto nadání řádnými doklady
o chudobě a zachovalosti opatřené podány buďtež
do 16. června t. r. do praesidia rady městské na
Staroměstské radnici. — Dne 30. července t. r. po-
děleno bude z úroků nadání pro zedníky a te-
saře k další práci neschopné, založeného
p. J. Novotným, architektem v Praze, pět chudých
při stavbě v neštěstí upadlých a ku práci neschop-
ných zedníků, tesařů neb nádenníků podporami po
63 K 64 h. Žádosti nutno podati do 31. května 1908
v podacím protokole ref. humanitního (Stará rychta),
Rytířská ul. I. patro. č. 5.
— V Riegrových sadech, kde od prvého jarního
dne střídá květenství květin, rostlin, keřů a stromu
těch nejrozmanitějších druhů a odrůd, tak že tvoří
nepřetržitý řetěz v nádherné a se zvlaštním vkusem
provedené výzdoby, kvetou právě na svahu pod dět-
ským hřištěm odúry Azalea mollis. Tisíce nádher-
ných květů v hýřivých barvách od bílé až do ohnivě
červené odráží se od svěžího zeleného pažitu a tma-
vého pozadí Rhododendronů. Pohled ten jest uchvacu-
jící. Upozorňujeme milovníky květeny na vzácnou
tuto výzdobu Riegrových sadů, kde mimo jiné roz
košné druhy stromů a keřů vynikajících buď květem
neb nádherně zbarvenými listy, celé boskety bezů
zdobí svahy a lučiny. Jest žádoucno, aby obecenstvo
vděčno jsouc za vzácné požítky, které nádherné sady
tyto skytají, s pravým porozuměním, šetřilo a chrá-
nilo veřejný tento majetek.
— Dvě hodiny za Prahou. Z Prahy vlakem se-
verozápadní dráhy za dvě hodiny dostaneme se do
Lysé a silnicí odtud do vsi Milevic. Jsme dvě hodiny
za Prahou a slyšíme se všech stran německý hovor.
Silnicí dojdeme k vojenským barákům, jež tvoří část
vojenského táboru, rozkládajícího se zde v celková
výměře 34 čtver, kilometrů. V průčelí budov vý-
hradně německé nápisy, ze síní zaléhá německý ho-
vor a zpěv. Zdá se nám, že ocitli jsme se v ryze ně-
meckém místě s německým obyvatelstvem. Nejinak
v Milevicích. Malá tato ves (chybně zvaná Milovice),
ve století čtrnáctém sídlo českého zemana Záviše
z Milevic v poslední době značně změnila svou tvář.
Vojenská kolonisace uvedla zde v život celou novou
část vsi, která kvapem roste v městečko s nádechem
velkoměstským. Příliv německého důstojnictvaa
mužstva i zde ruší český rár vesnice, v níž není je-
diného usedlého Němce. Nedostatek usedlých Němců
ochotně nahražují někteří občané, kteří chatrnou
němčinou svojí rádi usnadňují německým vojákům
a jich rodinám pobyt v českém místě. Tato ochota,
kterou marně hledali bychom ve smíšených krajích
u našich sousedů německých, jde tak daleko, že staví
do průčelí domů německo-české nápisy, jako
„K. u. k. Militaerfleischdepot, Lieferant J. Holub, do-
davatel“ a trpí na domech jednojazyčné nápisy ně-
mecké. V hostinci rozloženy jenom „F liegende
Blätter“ a trvá hodně dlouho, než sežene číšník
někde výtisk českých novin. Postupující germanisace
zasáhla i kostel milevický. V Sulislavi u Stříbra če-
ský živel zápasí po kolik let o české bohoslužby,v
Prachaticích vypuzují české bohoslužby z kostelaa
v ryze českých Milevicích staví se pro německé mše
a německá kázání nový a prostranný kostel nákla-
dem statisícovým. Česká povaha. Kdo chceš doplniti
si obraz národní naší chabosti, zajdi si zpáteční ce-
stou z Milevic na nádraží v Lysé. Veliké německo-
české nápisy „Ausgang — Východ“, „Warnung —
Výstra ha“ a jednojazyčné nápisy německé (Zum
Trinkwasser-Brunnen, Šeehöhe 184.030 Meter) napo-
vídají, že stojíme v obvodu německého Besitzstandu.
Tvrdá výslovnost německy hovořících mladých Če-
šek z Lysé nás v domnění tom utvrzuje. — V Lysé
jest odbor Národní jednoty severočeské. Tomu po-
měry ty nebudou zajisté neznámy!
— Po zvonění — zmizelo i pískání. Před něko-
lika lety umlkly na vždy nádražní zvonce, jimiž
byla oznamována doba příjezdu a odjezdu vlaků
a nyní umlkly i parní píšťaly lokomotiv. Od včerej-
ška vyiízdějí vlaky z nádraží a přijíždějí bez znamení