#1
alto_textblock
#1
m9. toomod zyÍ oVÁys VAef5A qoFumtuzoI qoe
Juo9ASÁA Iqegjod Áqpnu oáqeu ez u 9mnzodou oIum
nglAof uu nagdz nto oz nyonp A mesho 1s jIAvaa
9uqIqo E IpII og n KAuqez
Pydop ezjued 9zqop 9As uz oz uefoyods pujdn epoyd yuga
Jáq ujifovodsn fef nsyo z uef 99ájs umy nozojy (ejjon
-odO 99A uIpuAp z poujpd o JesÁA denaOpV aje
Tovaneqse x A
#3
alto_textblock
#3
pA ep 940z
-pou uVouvy A u Ipoduz guaysid A l9uvnuzq eqo zle
noAoU qsqo IAouyd npAs JBAOAVIdÁA Jusjd
»T9sId ojs[ AA zeu PpIAod is oo mes[ jesájS
» ojpnos ) oq92 z«
»9utuaI z0u
99jA O IASudzegeu JzOU IAOunojo ez IsÁ«
» nunzoz jáqzod ejs[ zopy«
»ojpou
Hd nspgou 9ynfou qo91 pouennzq z nmoupof 1999A soup
os Aqápy oidvAye,deu ojupad eum Áq 9z nNe
» emsám o, yEſ«
zo es PAIz IU noqes JVIoN
»u soup uvay ojsn j9ovApmjod
799 Áq opz Kqápy epn odol q 1áq ofud oqou nyp
o9u Juq nAs Jepeu Jo neď ozIjisef«
HIAd souejsÁuez oqe nupud Ise anupoun
esd u vuo po jidnospo uejsátuz jojesslog uva
ozz nBr to, m9alpos A Oz1q nj°d u ure
sa
#4
alto_textblock
#4
eorn op IuA oupzor os nouAg puu reqjju
VSn uzaq 9ojs9 qpeup vopupojsod a o1 ojág-
menjeď ez euo9ds sad ozozu u noqou gujsopz
jdnp naujy uz nuena vuqo as jnáqo zunojup
ypza
os eoÁ u OAVAz ze ojue oz eopnad qm oouunjene
oV9As ov9noz u2nspo nyoqo IfoAs 9ye 9ispuuI zwnr
vu aeď j9t nopouvu ev eopas neď j9u ep esad vu
nuu udejsez noyna nounap e nana uz ou jáqa uv
fopo j9o Kqoyel qn noges eJqvN
Jonojsuu ovef mAojs PAn9dajou neď eJV jsozd u eona
Ie[des az IueA — n2pIA oJÁq B[ — JIAnJuI uve
199niquz » Vpou pos ue nu u eAp Iuv«
njods IIAnjm
eu po oy 19 Isu s uRnR1q vq (
o eu es RAjp esAA
op 9qo nnsnds zif vmou znozejy nuojoyz ozap u oqgu
opoA es JIAmsod soup oesnoyeÍ jsouz9ADp nudigue
Pjspozd nAs IUA 18 JoAop Ápye Jesíd juaaa
meouuq As uz jeu-
ds zepuu nues Ao uu etop peyd junojup
mu ez os jeapp
nuojovz Anuzupood u nuyo y uidnojstyd eg9po ajqpkn
y ojue zápy eje poAozdop ueA puve 9ye) j9jvpp
eeqes olopu nu zápAu noqn ojáq Ise
Í zipn, RAodouodtuezou uguejsoes 1is Jqou
es áqu 95a8 od Jaotpop uu jye tusopas ujonosnns
oyusd ouopno us oyel ápy ngop uu is peujurodzA
op eoqn mAoue mepnso Jáq 1oessiog unJ
enjemod e guzat 991y oyur
olen 100uápd 9qos ud vu zuo — nuoup as jisua
#5
alto_textblock
#5
y9jou
#6
alto_textblock
#6
UpKA OpTodpo 6e PISr o9OAqz ez KuAoďo nosf 8E-EE AsuYas
#7
alto_textblock
#7
— 28
#9
alto_textblock
#9
— 25
#10
alto_textblock
#10
osopí.
#11
alto_textblock
#11
»Řekni raději: o našich záležitostech, můj milý
Gastone! Myslím totiž, že se to mne také trochu týká !«
»Bojíš se snad, že ti nezaplatím ?«
»To nepovídám.«
»Nuže, prosím, zanech těch žertů l«
»Dovoluji si podotknouti, Gastone, že ty's vlastně
začal. Nebylo potřebí veřejně zde prohlásiti, že jsi holý
jako bič! A teď máš asi strach, aby se o tom manželka
tvá nedověděla !«
Gaston zlostně sebou trhl a shodil při tom pohár
s vínem, jenž se roztříštil.
»Zakazuji ti, abys o mně mluvil!« zvolal hněvivě.
»A já si zakazuji, abys mi něco zakazoval,« odvě-
til Alfred.
Gaston zrudl v obličeji a vyskočil.
Alfred dal se všsk do smíchu a pravil konejšivě:
»Nu, nu, snad mne nechceš probodnouti? Podej
mi ruku a buďme opět dobrými přáteli !«
»Odpusť mi!« zašeptal Gaston a podal mu ruku.
Petr Mortier nerozuměl všemu, co se u vedlejšího
stolu mluvilo. Jen tolik věděl, že tam vznikla nějaká
hádka. Vědomi, že je teď bohat, vzbudilo v něm přání,
aby sprostředkoval mír.
Vstal tedy a drže pohár se šampaňským v ruce,
přistoupil k vedlejšímu stolu, řka:
»Děti, děti, nehádejte se !«
Gaston, jenž dosud stál, strčil jej do prsou a zvolal
hrubě:
»Co je vám do toho?!
Mortier ztratil rovnováhu a skácel se na pohovku.
Všichni očekávali, že so teď na Gastona hrubé
#13
alto_textblock
#13
»Jídel tu máme dost, ale zadarmo tu nedostanete
nic,« odvětil sklepník vážně, za to smáli se však hosté
u obou stolů, mezi nímiž Mortier stál.
Venkovan tušil, že si sklepník tropí z něho smích
Ale nedbal toho. Vědělt, že ihned spustí jinou, jak uvíd
peníze.
»Nu, hochu,« zvolal, hrubě se směje, »mám ti snad
dáti závdavek ? Buď bez starosti, mohu zaplatiti, co sním
a vypiju, ba kdybych chtěl, mohl bych zaplatiti za všechny
pány, kteří jsou zde. Nuže, rychle! Dostaneš sto sous
zpropitného, když budu s tebou spokojen.«
Teď se smáli jen u jednoho stolu, kdež seděli čtyři
elegantní páni z vyšších kruhů. Byli sice různého stáří,
ale zevnějšek všech byl bezvadný.
Sklepník se před venkovanem uklonil a podal mu
jídelní lístek.
qa»Čeho si přejete, pane?« tázal se sklepník, když
byl asi dvě minuty trpělivě již čekal.
»Přineste, co chcete, jen když to bude dobré.«
Sklepník vyjmenoval mu celou řadu jídel.
Petr netrpělivě naslouchal, ježto většina názvů těch
byla mu úplně neznáma. Konečně připadl na šťastnou
myšlenku.
»Nu víte,« pravil, hlasitě se směje, »na brambo-
rovou polévku jsem k vám nepřišel ! Dejte mi, co tamhle
ti páni jedí!«
Ti čtyři páni přestali se smáti.
»A jaké víno ?«
»Jaké pijí ti páni?«
»Šampaňské.«
»Nu dobrá, přineste mi také šampaňské!«
„Ocelové kladivko.-