Dne 19 dubna 1914

— CECH —*

101. číslo. Strana 3.

poledne zvláštním vlakem do Ríma. Ministr zálinuiičntch záležitostí lir. Berchtold jakož i ostatní rakouští účastníci konference doprovodili­ italského ministra zahraničních záležitostí­ na nádraží. Oba ministři ještě chvíli čile rozmlouvali a potom se srdečně navzájem­ rozloučili. Též s ostatními na nádraží se dostavivšími osobnostmi se markýz di San Giuliano velmi vlídně rozloučil. Když vlak odjížděl, zvolal markýz di San Giuliano hlasitě­ na hr. Berchtolda: „Au revoir!“ S hraběnkou­ Berchtoldovou a s hraběnkou Forga- chovou rozloučil se italský ministr v hotelu „Stefanie“. Z Opatije, 18. dubna. Před odjezdem italského ministra zahraničních záležitostí zaslali markýz di San Giuliano a hr. Berchtold­ tento telegram říšskému kancléři dru. šl. Bethmann-Hollwegovi do Korfu: V našich­ poradách o všech nás zajímajících otázkách­ konstatovali jsme opět úplnou shodu názorů tří spojených mocností a se skutečnou­ radostí zasíláme Vám na konci své schůzky projev našeho nejupřímnějšího přátelství.­ San Giuliano, Berchtold.

И situaci na Baioni. Dobrovolníci. Z Bukurešti, 18. dubna. Členové zdejší albánské osadv rozhodli se vyzbrojili dobro- volnický sbor, který by podporoval albánskou­ vládu proti řeckým četám. Dosud přihlásilo­ se 200 dobrovolníků, kteří mají co nejdříve vytrhnouti do Albánie. Řečtí dobrovolníci v Epiru. \ Ze Soluně, 18. dubna. Dle posledních telegrafických zpráv, došlých z Biklisty, nařídil­ Zographos, předseda tak zv. autonomní­ vlády, aby se vůdcové řeckých dobrovolníků­ ,a čet spokojili se shromažďováním lidí a zdrželi se dalších plánů. On sám zašle jim prý ve vhodném okamžiku instrukce. Vůdcové epirského hnutí, kteří v poslední době byli z Castone namnoze podporováni, usnesli se vyhlédnouti po vyklizení Biklisty Castoni za středisko své další činnost v zájmu dalšího boje, a zříditi tam svůj vlastní­ hlavní stan. Řečtí vystěhovalci. Z Carihradu, 18. dubna. Řecká vláda poskytla­ obyvatelstvu řeckému, opouštějícímu Thracii, podporu 50.000 fr. Dosud vstoupilo­ na lodi 2500 vystěhovalců.

iMo a Mné Státu. Z Mexika, 18. dubna. Ministr záležitostí zahraničních prohlásil, že vláda bude zodpovědění­ pozdřavu Američany považovati za znamení, že vláda Huertova je mlčky uznávána.­ Z Tampica, 18. dubna. Americký dopravní­ parník „Hancock“ s 950 námořními vojíny sem připlul. ,' Válka Mexika se Spojenými Státy? Z Londýna, 18. dubna. Podle posledních zpráv z Mexika vyjednává Huerta s povstalci,­ aby je získal pro spojenství v boji proti americké Unii, neboť smírné rozřešení konfliktu Mexika se Spojenými Státy jest vyloučeno. I. MIM Klub bfósf.-sociáliií PCO ŘFálBBSlUÍ ČFSbé. konal v restauraci „Merkuru“ v pátek 17. dubna o 8. hod. večer svou XX. řádnou valnou hromadu. Zahájil ji předseda red. Václav­ Myslivec příslušným proslovem, v němž mimo jiné vzpomněl i zesnulého zakládajícího­ člena klubu dp. Tom. Sk rdíc ho, jehož památka uctěna povstáním. Po projed­

nání zpráv spolkových funkcionářů provedena­ volba výboru a zvoleni pp.: Ant. H a n d 1 í ř, strojmistr, Fr. Havelka, zámečník,­ Jan Januš, kostelník, dr. G. Mazanec,­ sekretář fin. prok., V. Myslivec, redaktor, Dom. Novák, vrch. oficiál, K. Staněk, truhl. mistr, M. S y s e 1, c. k. listonoš,­ P. Al. T у 1 í n e k, vikarista, Rud. Z v a k- Voborský, spisovatel; náhradníky pp.: Fr. Su char da, dělník, Jos. H er vert, úředník,­ V. Šťastný, sluha, Fr. Vacovský, kostelník; rev. účtů pp. AI. Hovorka, obchodník,­ a Jan Trekova 1, knih. mistr. Následovala přednáška dra. G. M a z a n- ce na thema: „Politická situace a křesf. sociálové.“­ Podáváme zde aspoň částečně její obsah. Politická situace naše dá se charakteriso- vati jediným slovem — úpadek. Jděme 20 až 30 let nazpět a poznáme rozdíl mezi tehdejším bojem za velké cíle a zásady a dnešním zbahněním. První к zdiskreditování politického života přispěli Mladočeši. Tolik špíny a osočování není ani dnes jako bylo v letech devadesátých, kdy bojováno bylo proti Staročechům. Stala se v té době chyba, že hned po pádu Staročechů nebyla organi- sována strana konservativní, křesťanská. Jednalo­ se o to sice, ale myšlenka se neuskutečnila­ netečností šlechty. Strana mladočeská zklamala. Nemusila dělat stranu vládní, lokajskou, к tomu ji národ­ do Vídně nevyslal, měla postupovat radikálně,­ jak si to národ přál. Tím nepravím, že by tu politiku měla dělat i dnes — tehdy byla to vůle národa. Nedůslednost a obo- jakost byla kletbou Mladočechů. Jinak mluvili­ a jednali ve Vídni, jinak doma na schůzích.­ Stejnou chybou trpěly i strany, jež se z mladočeské strany zrodily. Když se Rieger vracel z jednání o fundamentálky, vlivem Maďarů a Berlína zmařeného, mohl zástupům­ jej vítajícím říci: Byli jsme odraženi, nikoliv však poraženi. Neúspěch tehdejší nebyl­ vinou poslanců jako dnes, kdy politika stala se prodejnou. Je nejvyšší čas, aby nastal obrat. Úpadek politický je vidět i v tom, že v boji politickém nerozhodují zásady. Co se prohlásí za kardinální požadavek, zradí se v příhodné chvíli к vůli prospěchu. Tato bezzásadnost jest největším nebezpečím české­ politiky. I antimilitarismus radikálů je na prodej. Obchod — to je to pravé jméno pro dnešní politiku, to umožňuje, že strany, které se ještě před 24 hodinami na krev potíraly,­ najednou se spojí, aby po 24 hodinách zase postupovaly proti sobě. Hlasatelé positivní­ politiky rozbili r. 1908 tuto politiku jen к vůli katolíkům. Národní sociálové i sociální demokraté dávají si svůj odpor odkupovali.­ Za takových poměrů nelze se diviti, že rostou snahy po zavedení absolutismu. Mnoho­ lidí věří v úspěch absolutismu, ale já té důvěry nemám. On jest možný jen tam, kde všecky prostředky selhaly, a udržel by se jen tehdy, kdyby byl nanejvýš spravedlivý. Ve dnešním rozháraném a rozeštvaném parlamentě­ má vláda vždy ještě možnost prosadili svou. Energicky se postavíme proti každé snaze, která by chtěla instalovati absolutismus.­ Historie se zavedením komisariátu v Čechách­ jest dokladem úžasného úpadku politické­ mravnosti a smutnou vyhlídkou do budoucnosti.­ Při projednávání říšské volební reformy (1906) mělo být postaveno junkíim s volební reformou zemskou. Nestalo se tak vlivem Kramářovým a to bylo proradou na české věci, osudnou chybou mladočeské politiky.­ Němci obstrukcí ochromili pak český sněm a i když vydáno bylo heslo (agrárníky):­ „Bez říšského sněmu žádná říšská rada!“­ neprovádělo se důsledně. Na zavedení komisariátu v Čechách mělo se hned odpově- děti obstrukcí a ne teprve tehdy, když bylo

vládě skoro všecko, co žádala, povoleno. Roku 1911 mělo se svorně jít proti Biener- tovi, mělo dojiti к uskutečnění deklarant- ských voleb, ale Mladočeši, agrárníci, národní­ socialisté — v užších volbách i sociální demokraté — místo proti Bienerthovi šli proti katolíkům. Ani dnes nemůžeme se nadití­ jiného, od stran, jimž je politika obchodem,­ nelze nic očekávati. , Vyjednávání s Němci na sněmu jest neupřímnou­ hrou. Komitét pro jazykovou ú- pravu nedostal se ani к projednání hlavních zásad. Více se staraly strany o zachování své državy a její rozmnožení. Pro všeobecné hlasovací­ právo upřímně nejsou. I agrárníci, mají je v programu a šlechta jde s nimi — my je neměli v programu a nešli s námi. Nicméně budeme se ho domáhati. Otázka volební reformy zemské jest pro nás otázkou kardinální, a jako jsme šli do boje za rovné volební právo do říšské rady, tak půjdeme proň i do zemského sněmu. Ale současně prohlašujeme: žádné volební právo bez poměrného zastoupení a volební­ povinnosti! Za splnění těch podmínek­ budeme pro rovné volební právo i do okresů a obcí. Není dnes strany, která by se pro požadavek ten tak poctivě vyslovila,, žádná není tak poctivá, aby se i zastoupení menšin domáhala. Tím padá i náš interes o smiřovačky, zastoupení v jednání o ně — kteréžto jednání jest jen kompromisováním mezi velkostatkem a sociálními demokraty. Politický klub křesf ansko-sociální to byl, který od počátku ve smyslu demokratickém pracoval, proto jsem rád přijal výzvu o přednášku­ v něm a chci spolupracovat! o obnovenou­ činnost a nový rozmach její. Volni pů- jejpme do zápasu a půjdeme třeba proti všem. Nemáme ostatně co ztratit, byvše komplotem „pokrokových“ stran připraveni o zastoupení­ v aktivní politice a tím i o zodpovědnost.­ — Rečník končí případnými slovy Ne-, rudovými z kosmických písní a odměněn byl za svoji neobyčejně účinnou, s velikým zájmem­ sledovanou řeč bouří potlesku. Předseda p. V. Myslivec poděkoval řečníku­ a na doklad správnosti řečníkem předneseného­ požadavku poměrného zastoupení uvádí následující statistiku výsledku voleb z r. 1911: ; ! . ' V Čechácn. hlasů posi Soc. demokraté . . . 249.447 — 14 Agrárníci . . . . . 179 915 — 36 Křesf. sociálové 81175 — 0 Mladočeši 78.731 — 16 Nár. socialisté . . . 66.049 — 12 Státoprávníci .... 16.447 —- ’ 3

Na Moravě. hlasů posi. Katol. národní . „ . 137.437 -- 7 Lidovci 32.239 — 5 Nár. socialisté . . . 8.706 — 1 Soc. demokraté . . . 97.356 — 11 Agrárníci 64.653 — 6 V Čechách a na Moravě. hlasů post. Socialisté 346.806 — 25 Agrárníci 244.568 — 42 Katolfci .... 218.6:2— 7

Mladočeši, nár. socialisté,­ lidovci a státopráv- nici

I í

202.172

37

Číslice tyto jsou pádným dokladem toho, jaký lup spáchán byl na katolickém lidu a dokazují i nezbytnost poměrného zastoupení. Do debaty zasáhli pak ještě pp. dr. Janda,­ adv. koncipicnt a sekretář Petr, kteří vyslovili přání, aby Politický klub v dnešní krisi strany přispěl к ozdravění poměrů a výkonný výbor aby více se staral o šířeni politického uvědomění a účinné propagace zásad strany i zaujetí stého stanoviska к důležitým­ časovým otázkám. s V pozdních hodinách večerních skon-