#1
alto_textblock
#1
Ročník I. Č. Budějovice, dne 26. září 1902. Číslo 14.
#2
alto_textblock
#2
NOVÝ
#3
alto_textblock
#3
Vychází každý týden v pátek. O Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročné K 4*80, půlroči ě
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned ca Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2-40,(čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 548
při objednání. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů, • Pro ostatní země na rok K 6’88.
#4
alto_textblock
#4
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
#5
alto_textblock
#5
V neděli, dne 28. záři t. r. o půl 10 hod.
dopol. koná se v sále »U srdíčka« přednáška o
českém knězi Augustinu Smetanovi.
#6
alto_textblock
#6
Socialism v Anglii.
Četné a významné zkoušky prodělal během
ne celého století socialism v Anglii.
Ač považována jest Francie za jeho kolébku,
nebyl v zemí její v prvých desítiletích po
revoluci r. 1879 tak vyvinutý jako v Anglii,
která Francii, jak v hnutí dělnickém tak i sociálním
předčila.
Francouzskému lidu nebyl popřán ani čas,
stálými válkami, by organisovati mohl života
schopné hnutí socialistické, myšlenky jeho i síly
ztrávila jednak revoluce, ostatní zaujaly neustálené
poměry státní.
Toho všeho Anglie byla ušetřena. Ona byla
též toho Času jedinou průmyslovou zemí. V ní
vyrůstaly nejdříve veliké továrny, v těchto objevovaly
se nové a zdokonalované stroje, nejdříve
ruční a po objevení Wattových výsledků,
zužitkování páry, stroje pární.
Párni stroj, jejž zakoupil kapitalista za veliké
peníze, zlákal jej k nesnesitelně dlouhé
době pracovní a využitkování dělnictva do nej-
krajnosti.
Tak rostly den ode dne řady proletariátů,
zdegenerovaného tělesně i duševně,- a za krátký
čas objevily se následky: v některých krajích
nebylo dělnictvo schopno plodití zdravé děti a
vláda nenacházela svůj počet způsobilých vojáků.
S bezměrným vyssáváním rostla mezi dělnictvem
i nespokojenost. Ač stává! až do r. 1824
v Anglii zákon proti spolčování se dělníků, spolčovali
se tito tajně, za účelem dosažení kratší
pracovní doby a obmezení počtu učňů. Bylo to
patrně duch dřívejších společenstevních organi-
saci tovaryšských, kapitalistickou výrobou zničených,
který zpočátku toto tajné hnutí
ovládal, jež ale přizpůsobovalo se poměrům
novým.
Hospodářská literatura, v Anglii značně vyvinutá,
vykonávala také svůj vliv. Jí vzdělával
se Robert Owen, socialisty celého světa ctěný
pro svoji lidumilost i činnost, jakou rozvíjel.
Blahodárná zařízení Owena v přádelně v New-
Lanarku a v obci celé, dlužno pokládati též za
dílo bohaté hospodářské literatury anglické a
mnoho Owenových stoupenců bylo jen jí získáno.
Jako asi před lety ustavila se v Anglii
Fabiánská společnost, která zvolila za své poslání
literárně působiti k šíření věd sociálních a
získávali politické strany anglického parlamentu
pro dělnické a sociálně demokratické požadavky,
takovou též zdá se býti snaha anglických
filantropů a utopistů na počátku minulého
století.
R. 1822 založena byla v Londýně — hlavně
vlivem Owenovým — »Britská a zahraniční
filantropická společnost pro stálou podporu
pracujících tříd«. Úkolem její bylo, starati se o
zlepšení stavu tříd pracujících a budovati kooperativní
spolky. Spolky kooperativními domnívali
se vychovávali a vzdělávali lid, a vymítili
z lidské společnosti zla, která různé návyky,
chudobu a nevědomost plodí.
Než kooperativní spolky neměli na zlepšení
■ dělnického postavení ten vliv, jak se očekávalo
#7
alto_textblock
#7
a na četných místech sklamaly vůbec. Anglickému
proletariátu neprospěly byly by ničím,
kdyby činnost tohoto nebyla přešla na jiné
pole.
R. 1824 odvolán byl zákon, jímž zakazovalo
se spolčování dělníkům a tajné organisace
vystoupily na veřejnost pod jménem Trades
Union (Odborové jednoty).
Jim děkuje anglické dělnictvo za ochranné
zákonodářství, jehož později dosáhlo, a děkujeme
jim za ně ve všech státech vůbec.
Dosažením spolčovacího práva, počalo dělnické
hnutí v Anglii přibírati ráz politický.
R. 1827 zřízena byla »Národní jednota pracujících«
a tato domáhala se všeobecného práva
hlasovacího. Docílila se volební reforma. A sice
již v září r. 1831. Leč, pozorovateli dělnického
hnutí v téže době v Anglii neujde, že mezi dělnictvem
jevily se již dva směry: politický a
ekonomický. Ekonomický směr podporoval hlavně
Owen, který založil spolek »Associace všech
tříd, neboli všech národů.« Stoupenci směru ekonomického
zakládali kooperativní družstva, dělníci
politikáři vystupovali zas pro zkrácení doby
pracovní a politickou rovnoprávnost.
Zásadní rozdíl obou dělnických stran nebyl
patrně z počátku ani pozorován, neboť sám Owen
i politického hnutí dělnického se z počátku
súčastnil a s nim asi i větší množství dělnictva
účastno bylo na obou stranách.
Konflikt dostavil se však později.
Owenově kosmopolitické associaci všech
tříd nebo národů, ač zdálo se z počátku, že nabude
rozměru ohromných, nedařilo se, neboť
půda pro ni nebyla. Obyčejně vše, co podniká
se bez dostatečné kvalifikace a znalosti poměrů,
končí s nezdarem, tak nedařilo se ani této associaci,
která vyžadovala, aby členové její byli
již náležitě vzděláni, než do ni vstoupili; zakladatele
její ale mínili, aby stala se teprve dělnictvu
vzdělávacím ústavem. Na druhé straně
vyhraničoval se stále více boj třídní.
Dělnictvu nestačilo, že schválen byl r. 1802
parlamentem prvý zákon na ochranu práce a
r. 1819 druhý, poněvadž neměly žádného účinku,
neboť nebyl ustanoven žádný úřad, který
by bděl nad jich prováděním a kapitalisté bez
donucení ustanovení zákonů nedodržovali. Teprve
r. 1823 vydán byl lepší zákon, který dělnictvu
nějaký užitek přinesl. Byla jím upravena doba
pracovní a hlavně práce dětí a mladistvých dělníků
se jím omezovala. Než zákon ten vztaho-
val se jen na průmysl vlněný, bavlněný, lněný
a hedvábný. Dělnictvo odboru jiných pořád
ničím uspokojeno nebylo a bouřilo proto
dále.
Hlavně r. 1830 vyvolala druhá revoluce
francouzská v Anglii veliké hnutí, které mělo
svůj vliv na shora zmíněnou volební reformu,
dosaženou o rok pozdějí, a sice tím, že volby
do parlamentu anglického r. 1830 konané, dobrým
výsledkem překvapily.
Anglie stála tehdy v čele sociálního hnutí
celé Evropy a s dělnictvem společně postupovaly
i stavy střední.
Požadavkům dělnictva nevyhovovala však
ještě ani dosažená volební reforma a neuspokojily
je všechny další maličkostí. Ono žádalo
rovnost všech stavů a nejrozsáhlejší ochranu
práce. Středním stavům stačilo zas, co již bylo
dosaženo a stálá nespokojenost dělnictva je zne-
#8
alto_textblock
#8
pokojovala. To mělo za následek úplnou rozluku
dělnictva se středními stavy, což stalo se r.
1836.
Tak zahájilo anglické dělnictvo třídní boj,
aniž by bylo znalo jeho theorii. Poznalo nutnost
jeho, když přesvědčily jej všechny okolnosti,
že zájmy dělnictva nemohou býti totožné
s vyššími stavy. A Marx, jenž theorii třídního
boje napsál, čerpal ji jen z podobných skutečností.
K dělnictvu, jež již tak dalece dospělo, přidružil
se náčelník strany radikální, Feargus 0’
Connor. Seznav přání dělnictva, sformuloval je
v Chartu (= listina). Obsahovala pět bodů:
1. všeobecné mužské hlasování, 2. volbu seznamovou
(listovou = tajnou volbu hlas, lístky),
3. roční parlamenty, 4. zrušení všeliké kvalifikace
za základě vlastnictví a ustanovení platu
členům parlamentu, 5. stejné obvody volební.
(Odtud tak zvané hnutí chartistů.)
V Birminghamu r. 1838 usneseno, by char-
ta podána byla jako petice parlamentu. Během
pěti měsíců konalo se za tím účelem 500 meetingů,
na kterých sebrano na petici tu 1,280.000 podpisu.
Parlament zamítl ji však 235 hlasy proti
46 a vláda nařídila nejpřísnější pronásledování
chartistů.
Tito přenesli agitaci svojí na venek anebo
se organisovali tajně ve spolku »Komitét spásy« .
Způsobili několik povstání v různých městech,
nejsilnější v Newportě, kde 8000 jich udeřilo
na město, ale byli vojskem rozehnání. Jediné
město Birmiogham opanovali, za 10 dnů byli
z něj však vojskem opět vyhnáni.
R. 1841 předložili podruhé parlamentu svoji
petici, podepsanou 1,300.000 osobami a r. 1848,
posilněni novou francouzskou revolucí, opakovali
totéž s 5,760.000 podpisy. Leč vždy bezvýsledně,
spravedlivé jich požadavky neuznával ani
Owen, a vyslovil se proti nim, nazívaje char-
tisté nevzdělanou lůzou, nebezpečnou lidem inteligentním.
Kdyby však byl býval politikem a
postavil se rozvětvenému hnutí v čelo, dospěl
by byl mnohém dále, než s neudržitelnými a
povahy lidu mnohem vzdálenějšími utopiemi.
Chartistické hnutí mělo ale přece ten vliv,
že význam dělnictva vzrůstal a parlament zájmu
jeho více dbal. R. 1842 zakázána byla práce
žen v dolech u upravena práce dětí; r. 1844
vydán byl zákon o tovární inspekci, a práce
žen a dětí omezena; r. 1845 upravena práce žen
a dětí v tiskárnách; r. 1847 omezena
práce žen a hochů do 18 let na deset hodin
denně.
Chartisté žádali ještě více. Liga národní reformy,
která se r. 1848 utvořila, žádala postupné
vykupování půdy státem, dolů, právo k rybolovu
a t. d. Dělnictvo však, využívajíc příznivých
zákonů, věnovalo se organisační práci a
když r. 1859 uznáno bylo právo k domáhání se
vyšší mzdy, rozpoutal se po celé Anglii boj.
Dělnictvo vítězilo na svých zaměstnavatelích
a převážná část dělníků ostala na dosaženém
pohodlně již seděti. Marným bylo vyzvání
na kongresu »Trades Unions« r. 1869 aby angličtí
dělníci vstupovali do mezinárodního spolku.
Jen část zůstala věrná propagandě socialistické,
která ještě týž rok utvořila Ligu půdy a práce
s programem: 1. znárodnění půdy, 2. vzdělávání
pozemků, které mohou býti vzdělávány a