#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník."
#3
alto_textblock
#3
Cís‘o 14.
#4
alto_textblock
#4
které slouží neproduktivním účelům, 3. povinné,
národní a světské vyučování, 4. zrušení soukromých
bank a ponechání jediné banky státní,
5. jedinou přímou a progressivní daň, 6. liqui-
daci národního dluhu, 7. zrušení stálého vojska,
8. zmenšení doby pracovní, 9. rovnost volebních
práv a vyznačení platu členům parlamentu.
Ostatní dělnictvo stalo se jen Trades Unio-
nisty a nepřálo si do konce ani žádného ochranného
zákonodárství dělnického více, spoléhaje na
moc odborových organisací.
Šlechetné jednání to nebylo, i kdyby nikdy
neukázaly se odborové organisace nedostatečnými,
poněvadž Uniemi chráněna jest jen jedna
část dělnictva, druhá, hlavně dělnictvo neučené
a méně inteligentní, vydíráno jest stále, jednak
kapitalisty a pak i dělníky učenými.
Poměry sami přesvědčily však Trades
Unionisty, že u cíle ještě nejsou, a že přece jest
jim nezbytné, býti sociálními demokraty a or-
ganisovati znovu vlastní politickou organisaci
dělnickou.
Již v r. 1894 na sedmadvacátém sjezdu
anglických Trades-Unions v Norwichu vyslovili
se delegáti 240 hlasy pro uzákonění osmiho-
dinné doby pracovní a 219 hlasy proti 61' pro
sespolečenštění půdy, výrobních prostředků i obchodu.
President tohoto sjezdu, Delwes, pravil
tehdy: »Naše stará zbraň — stávky — patří
minulosti — naší novou zbraní jest zákonodárství
a jediným prostředkem, který přinese nám
konečně rozřešení hospodářských problémů, jest
společenství prostředku výrobních.« A John
Burns řekl: »My Angličane jsme hrdi na svoji
rovnost politickou. Ale co máme z politické rovnosti,
dovoluje-li ekonomická nerovnost bohatým
vzíti chudým všechny prostředky životní?«
A letos šli již mnohém dále. Před několika
dny konaný odborový sjezd v Anglii uznál, že
ekonomická rovnost není k dosažení bez vlastní
politické strany dělnické, ba, že ani nynější postavení
anglického dělnictva nebylo by možné v
budoucnosti uhájiti. Usnesl se, by vlastní politická
strana byla Trades Uniovými spolky zbudována
a to v době nejkratší.
Nastupuje tedy anglické organisované dělnictvo
starou socialistickou cestu, na níž ne jen
jemu, ale všemu dělnictvu vůbec kyne lepší
zdar. *
#5
alto_textblock
#5
Slovo k soudruhům v XV. volebním okresu
a zejména v Táboře.
Velice často jeví se nám za nutné, ostré
kritice podrobiti činy různých korporací a
jednotlivců. Odsuzujeme-li nepřístojnosti a nepěkné
vlastnosti u našich protivníků, musíme
se jednání podobného vyvarovat, ba přičinit se
dobrým příkladem o přechod k lepšímu. Nemohli
bychom nikdy udržeti ani sebe lepší zákony
a nařízení, kdyby sami byli jsme špatnými.
A proto nutné jest, abychom pracovali ve svých
rodinách, spolcích a organisacích k tomu, aby
špatné naše zvyky a vlastnosti byli vymýtěny.
Musíme své vlastní jednání a chování podrobiti
velmi často autokritice a ohlédnouti se, zda
život v naší rodině, v dílně, ve spolku a všude
vůbec jest způsobný k přesvědčení našich protivníků
o opravdové touze po vzdělání, svobodě
a rovnosti.
Položme sobě otázku, jakými příklady ve
své rodině přičinili by jsme se o spokojený život
rodinný. A tu tak mnohý dělník, a snad
v domnění, že také soudruhem jest, musí přiznat,
že probděním dlouho do noci při hře
v karty, přičinil se jen o větší bídu, rozháranost
v rodině, že před dětmi mezi ním a manželkou
padla slova, která nejsou s to, aby u dítek
vážnost k rodičům zvýšila, a aby čerpaly z nich
dobré naučení. — Podívejme se dále do dílen,
jak tu jednání své řídíme a poznáme, že i tu
neodpovídá zásadám dělnickým. Ve spolcích
našich a organisacích práce naše nepostupuje
také tak, jak jest žádoucno. Jedna nebo dvě
přednášky za rok (a ty ještě slabě navštíveny)
neb nějaká ojedinělá schůze veřejná neb důvěrná,
nedostačí zuboženému duševnímu stavu
našeho dělnictva, aby je přiměla ku vzdělání a
poznání sama sebe; k tomu potřebí jest práce
pilné, úmorné, avšak tím více nutné a cenné.
Časopis dělnický, který veliký vliv na výchovu
naší má, jest vzhledem k počtu našeho
členstva a příslušníků jen velice poskrovnu vyhledáván,
ba mnoho jest rodin našich dělníků,
v nichž před dělnickým časopisem přednost
#6
alto_textblock
#6
má leda jakýsi škvár druhu »Kříže«, »Maria«,
či »Nár. Politiky« a totéž je i s kalendářem.
V knihovnách spolků našich pravidelně vyhledávány
nejvíce knihy ceny více všední, a knihy,
z nichž čerpati lze opravdu vzdělání a poučení,
zůstávají netknuty. Ještě mnoho a moho máme
sobě vytknouti, avšak pracujme alespoň prozatím
k nápravě uvedených tu chyb. Vyhněme se
jak v rodině, tak v dílnách i ve spolcích
těm stále »trpěným chybám« a dokažme svými
skutky, svým pevným a poctivým charakterem,
řádného dělníka důstojným, že touha po lepším
žítí, volnosti, pokroku a rovnosti se v nás vžila
a že jsme schopni za tyto vznešené idee bojo-
vati a pro ně i obět přinésti. A. Voleman.
#7
alto_textblock
#7
Z českého jihu.
— Zdařilá schůze sociálních demokratů
v Třeboni. Národní »dělníci« třeboňští svolali
na minulou neděli veřejnou schůzi lidu a pozvali
za referenta Stříbrného z Vídně. Soudruzi
naši chtěli si od něj dát vysvětlit špinavou vídeňskou
aféru a dostavili se za tím účelem do
schůze v počtu na Třeboňsku dosud nevídaném.
Přišli z Lomnice, Stříbrce, Mláky atd., takže
s třeboňskými čekalo jich na otevření sálu
o 2. hod. odp. nejméně 200. Na škole však,
kde měla se schůze konat, vysel plakát, že
Stříbrný ochuravěl (??) a schůze se odkládá na
den 5. října. Reptání nebylo konce a poznámky,
které lid činil, jistě by si p. Stříbrný za rámeček
nedal. Třeboňští soudruzi tušili však jak to
Stříbrný vyvede, připravili tedy pro ten případ
schůzi důvěrnou. Zde referovali soudr. Dvořák,
Radosta a Silha. Po různých poznámkách účastníků
schůze, usneseno jednohlasně zasiati schůzi
vídeňských soudruhů dne 22. září následující
telegram: »Shromáždění dělníci, živnostníci a
rolníci z Třeboně a okolí na důvěrné schůzi
v Třeboni, kteří vlastně přišli jsme na veřejnou
schůzi národních sociálů, jenž se však nekonala
pro nedostavení se Stříbrnýho, který měl refero-
vati: »Jakou má býti česká politika«, ale
ochuravěl prý — posíláme Vám svůj pozdrav
a sympatisujeme s Vaším bojem školským i volebním
a voláme: Ať zkvétá a vítězí sociální
demokracie!« Schůzi předsedal soudr. Radosta.
+ Na stavbě hotelu »U tří kohoutů« pracuje
se i v neděli. Pan Pfefferman dosáhl prý
k tomu povolení od živnostenského úřadu.
Živnostenský úřad patrně málo si všíma, jak si
stojí poměry, když uděluje povolení k porušení
nedělního klidu, ač dělnictva nezaměstnaného
jest v Č. Budějovicích několika set. I sami ti,
kteří v neděli nechal pan Pfeffermann pracovati,
zaháleli v týdnu, vinou samého stavitele, že nedovedl
je řádně rozestavěti, aby měli u stavby
místo.
— Zbožní hříšníci. Milosrdnou sestru Niko-
letu, jeptišku v budějovické nemocnici, potkalo
neštěstí. Jednoho krásného dne poznala, že není
již čistou nevěstou Kristovu, ale nositelkou em-
bria, které se v ní vyvíjí v kloučka neb v dě-
vušku. Kdo tím vinen? Jeptiška říká, že člen
Marianské kongregace, František Bezectný, který
byl v nemocnici hlídačem. Ale Bezectný protestuje.
Onehdy přiběhl do dílny, z níž byl
svého času dělník v nemocnici, a žádal jej, aby
šel dosvědčit, že on se sestrou Nikoletou nic
neměl. Byl tedy hadem některý jiný zbožný
hříšník? .. .
Upozornění stavebníkům. V neděli, dne
28. září, o 9. hod. odp. koná se v hostinci
»U soudku« v Široké ulici měsíční schůze skupiny
stávebního dělnictva s důležitým programem.
Jest nutné, by všichni členové, zejména
však výbor byli na místě.
+ Milosrdná pani. U paní Šenderové, majitelky
zámečnické a strojnické dílny v Č. Budějovicích,
sloužila služka, nalezající se v požehnaném
stavu. Ač celý čas, pokud mohla
pracovati, stav její paní Šenderové nepřekážel,
vyhnala ji okamžitě do tmavé noci, když dostavili
se u ni bolesti, a to v jediné sukni a
bez kabátu. Služka porodila uprostřed chladné
noci beze vší pomoci, sebrala své dítko, ovinula
je jedinou sukní a odebrala se hledati pomoc
a ochranu v nemocnici. Ale zde čekalo ji nové
překvapení. Zde zas to byla milosrdná sestra,
která chovala se k ní necitelněji než zvíře; prohlásila
nelidsky, že v noci nesmí býti do nemocnice
nikdo přijat a nechtěla pustit ustydlou
a vysílenou dívku s dítětem přes prah. Dívka
byla by se stala i s dítětem obětí lidské necitel
#8
alto_textblock
#8
nosti, kdyby nebyli přišli strážníci, kteří po
dlouhém boji s černou sestrou, když se vší
rázností vystoupili a pohrozili jí, zvítězili, a donutili
zamračenou zakuklenku k ústupu. Byl
již také nejvyšší čas, neboť ještě nějaký okamžik
kdyby byla vzdorovala, nežila by již
služka ani dítě. Takový pořádek je v té naší
nemocnici! Jednou pošlou odtud nevinné lidi
bez příčiny postrkem, jindy zas nadělají caviků,
než příjmou tam člověka, který klesá již mdlobou
před samým prahem, jako by výlohy
s nemocnicí spojené platili samotní lékaři Arn-
stein a Mautner, anebo ta cituprázdná jeptiška.
Zde jest nezbytně třeba zjednati pořádek, nemocnice
není skrýší, v níž by ze potají prováděly
pletky, třeba milostné, jak v jiné zprávě
uvádíme, ale jest pro nemocný lid a ten nesmí
býti, než je do ni vpuštěn na smrt utýrán. Paní
Šenderová také na svoji citlivost a lásku
k bližnímu asi nebude nyní hrdou, neboť tak
nesmí se zachovati člověk ani ku zvířeti, jak
ona ku služce se zachovala, která musela ji a
na ni čistit a činit jí každé pomyšlení. Slyšeli
bychom rádi, co soudila by ona o paní, která
učinila by totéž některé její dceři v cizině. Ale
to naše panstvo je již takové, že milejší je mu
pes anebo kočka, než chudý Člověk, který se
na ně musí dřít, aby, nesežrala je špína anebo
jiný neřád. A paní Šenderová snad také ku
kočičce anebo pejsku byla by milosrdnější.
- Bezohledný kantinský. Poslední dobou
dochází stezky na kantinského Kadlece v Hardt-
muthově továrně pro špatnou míru a že vše si
nechá příliš draze zaplatiti. Uzenářské zboží
odebírá odtud, kde mu dají nejvíce nádavkem
a zboží ať jest jakékoliv. Jeho paní si také
dosti Často nevidí do úst a myslí, že smí svou
rozpálenou krev schladiť si na kom se jí zlíbí..
Připomínáme panu kantinskému, že sám, pokud
jako dělník zaměstnán byl v továrně, vracel
pivo dosti často, ale nyní se nestydí činit dělnictvu
to, co dříve odsuzoval. Pane Kadleci, pomocí
dělnictva dostal jste toto místo a jest-li nebudete
lépe jednat, budou dělníci vědět, jak se vás
zbavit. Smlouvou s Vámi vázáni nejsou.
Pozorovatel.
+ Klerikálové cituji Komenského. Tak jako
Hus neb Havlíček Borovský našli »milost« u
mnohých katolických kněží, anebo jako Koperníkova
sluneční soustava zvítězila nad Římem,
dovolává se i »Stráž« Jana Amose Komenského,
nenacházejíc nic kloudného u lidí svých vlastních.
Cituje z něj: »Spolků nevázaných jako
jedu se střež; kazíváť dobré mravy špatné hovoření«.
Vezmou-li však stoupenci klerikální
myšlenku tuto za svou? Špatným spolkem tím
je hlavně Petrův, kde štvou se ženy proti mužům,
děti proti rodičům a učitelům a mnohé
spolky růžencové. Za času Komenského také
jen takové řádové a řeholní spolky existovaly
a pak jezuité.
+ Pod čárou v druhém čísle klerikální
»Stráže« píše milým bratřím katolickým »Bu-
dějovičan«, který studoval prý jen trochu na
gymnasiu (sedí tedy ve vodňanské kaplance ne-
právně), o povinnostech katolického muže,,
z nichž ovšem jest dle jeho potřeby také ta,
nebýt členem žádného spolku, který není kleri-
kálním. A tam namlouvá pan »Budějovičan«
ovečkám o stálosti římské církve. K čemu pak
ale ty stálé novoty, panáčku, když jste tak
ustálenými? K čemu každou chvíli nějaká nová
kostelní skladba, k čemu ta hudba v kostelích
vůbec, k čemu zvonění, k čemu marné zlatem
a drahokamy hýřící cáry, k čemu vše jiné odkoukané
budhismu a k čemu modloslužby, u
starých pohanů původně se ujavší? Víte, že
všechno toto původní křesťané neznali a Kristus
sám, jako světskou marnost to zavrhoval? Znáte
dějiny římských papežů, jejich životopisy atd.?
Můžete věřiti ještě, po tom všem o pevné ustálenosti
v církvi? Žádná věda neb instituce na
světě neprošla tolikerými změnamy, mnoho-li
jich vyšlo z Říma. Proto pomalu s tou
flintou.
+ Katoličtí tovaryši nesmí do kostela.
Poděkovali za toto se mohou jedině svému
vlastnímu spolkovému orgánu »Stráži«. Táž
píše: »Bratří, navštěvujte jedině místnosti, kde
vyvěšen jest náš časopis »Stráž«. Nuže v kostelech
vyvěšena není a snad ani by nebylo
strpěno, aby vykládal tam někdo výbojný list
klerikální; jsou tedy povinni katoličtí tovaryši,
vázáni slibem poslůšnosti ku svým představeným,
kostel nenavštěvovat.