#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 3. dubna 190l.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 92.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Hlsty
předplácí sei
v Praze v adulalstraci
za měslo . . . . . . 5 K —h
na ěpvai leta . . . .
s dvojí donáškou
na niě
na dtnit leta . . . . 7 KK 50 h
vo nilalkic
na měsle . . . . . 2 K 30 h
Peštou:
a mšale
na dtrrt lota . . . 9 K e0i
s dvojí zlailkou
anřele . . . K jo h
na atvzt late
#6
alto_textblock
#6
F drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za fh
odpol ední
. za 2 h
Ve alialkách na venkovš:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 3h
Inserát y
platí se hetově napřel.
Předplsceni a inserty přijíná sdmisl-
strace v Marlanské ulici č.3.
Tam nacházají se též rečakee
Hiskárna a ezpedice „Národních Liistáe.
Eakopiny se navracsji
#7
alto_textblock
#7
Doma a za hranicemi.
#8
alto_textblock
#8
Parlamentní prázdniny velikonoční na
byly letos mimořádně zajímavosti ve vnitřních
poměrech této poloviny říše tím, že staly se
jaksi politickým Gabaonem, před nímž vrchní
vojevůdce Josua — Körber kázal státi záři
vému věhlasu bojovných politiků cislajtán
ských. Ještě tedy po celý týden bude po-
strádati lidstvo cislajtánské bezpečné jistoty
o příštím vývoji osudů svých.
Tato chvíle žádoucího oddechu nepopletla
jenom vzájemné plány odpůrců v různých
politických táborech, ale uepala i dříve ne
vysýchající pramen denního »dějepisectví«
kteréž za nastalého klidu zbraní provádi
zatím více méně dobře míněnou desinfeke
v ležení oddychujících válečníků.
Nejdůkladněji, provádí se ovšem úko
tenrlách sdružených čet německého
souručenstvů; nejpádnější rány dopadají —
a škoda každé, která chybí — mezi pány
antisemity a Všeněmci. Nelení však tento-
kráte ani sociální demokraté, kteříž stále
ještě nedovedou chápati »logiku událostíe
v této nejroztomilejší části světa, kdež vedle
srdce Evropy, Čech, leží ihned rozhraní dvou
kulturních světů, jehož zevnějším označením
stala se nepatrná rička Litava ne snad teprve
od r 1867.
Když se všude poklízí na svátky, ne
můžeme ani my Slované činiti výminku. My
sice — zcela podle vypravování evangelisty
Matouše — pilně zaznamenáváme všechny
mrvy v očích svářících se Němců, ale břevna
v očích vlastních a spřízněných jenom tuze
neradi pozorujeme.
Z tábora slovanského ovšem nejbližš
jsme si my Čechově, a tu — jak známo —
nebylo nikdy nouze o známky opáčně po-
chopené svornosti. Od Sněžky až po Šumavu
všude zaznívá neutuchající hlahol » praco
níků«, ale netažte se po výsledcích této čin
nosti. Hadr onuci tresce, nikdo se polepšiti
nechce, dí staré, dobré přísloví.
Ze středu jižních Slovanů i z krajů halič
ských včera jsme zaznamenali zprávy o účin
cích takovéhoto vnitřního zápasu.
Avšak peníz má i svůj rub.
Nepodobá se, že by náhlé politické uti
šení v ústředním parlamentě vídeňském, jehož
ministr zahraničných záležitostí pan hrabě
Agenor Goluchovský obratně použil k pilné
kampani ofſiciosních per proti francouzským
a některým ruským časopisům, jež jsou na-
klončny nám Čechům, čímž dle hodnověrného
svědectví »nadhánějí vodu na mlýn Schöne-
rerovců«, bylo v náležitém souladu s udá-
lostmi zahraničními a situací mezinárodní.
Onen vnitřní uklidňující obrat ovšem jen
zdánlivě snad odporuje rostoucímu napjetí
a znepokojení skorem ve všech ostatních
zemích; proto plody tiskové kanceláře vládní
až nápadně jednomyslně a neústupně upo-
zorňují na toto uklidnění jakožto na normální
či pravidelný stav poměrů mezi národy cis-
lajtánskými, kdežto bezprostředně předcháze-
jící vřava posledních tří, čtyř let naopak prý
byla jen chvilkovým a mimořádným vyboče-
ním z obvyklých kolejí veřejného života cis
lajtánského.
Zvláště zajímavě vykládá o těchto vě-
cech vídeňský inspirátor mnichovského »Allg
Ztgu.« Nalezl šťastně i vysvětlení pro nezdar
války v roce 1866 na dvě fronty a dovola-
vaje se přílišné odvážnosti tehdejší diplo-
macie, praví, že měli pocit velikého nebez-
pečí ti, kdož tehdejší dobu zažili. A vlastní
konec a výsledek? Za dvě léta na to pano-
val již všude čilý život a »nastala až do
r. 1878 jedna z nejšťastnějších period.« V do-
mácnosti rakouské — v koncertu národnost
ním — nedává se prý sice samá Mozartova
hudba a jest prý přirozeno, že ozývají se
#9
alto_textblock
#9
někdy i ostřejší zvuky, ale prudkost zápasů
parlamentních nedotýká se kořenů říše,
protože podobné poměry se ohlašuj
skoro ve všech říších anebo již
taktéž nadešly! V hranicích Rakouska,
pokračuje dopisovatel, leží rovnováha Evropy;
Rakousko může sice jako kterýkoli jiný stát
utrpěti porážku, ale kdo by příliš ostře proti
němu chtěl postupovati, proti tomu dříveči
později stála by Evropa; někdejší odpůrci
stanou se pak přátely a nejvýdatnějšími po-
mocníky jeho ..
Opravdu jsou v tomto okamžiku podivné
poměry nejen ve velmi mnoha zemích evrop
ských, ale i mimo ně.
V zemích románských, Portugalech, Špa-
nělsku a ve Francii více a více se přiostřuje
spor mezi směry klerikálními a pokrokovými
v obou prvých bouře pouliční, ve Franci
pak vedle těchto také práce zákonodárná,
jaká v zemi oné z pravidla předchází náhlým
převratům. V Anglii pod pádnými ranami
statečných sedláků jiho-afrických počíná se
pocifovati poprvé obava o světové panství,
v Německu prudký zápas hospodářských
zájmů dává tušiti stejně pohnuté pozadí jako
ostré, čím dále tím nápadněji znějící výroky
panovníka tamního, tak že se již přímo ve-
řejně pojednává o chladnoucím poměru mezi
národem německým a císařem Vilémem II.
V Rusku po nedávné srážce »Torgovo-
promyšl. Gaz.« s německými agrárníky, za
níž stál na straně ruské ministr Witte, náhle
velmi prudce vypukly nepokoje studentské a
opětovaly se attentáty, upomínající na útoky
nihilistů za let dřívějších, kdy v Německu
vládl císař Vilém I. a kdy německá policie
bývala o záměrech nihilistů dobře zpravena.
Konečně je tu i Čína se spletitým uzlem
evropských zájmů, jenž ode dne ke dni více
a více se zadrhuje.
A v tom jest právě onen zdánlivý roz-
por, že vzpomenute domácí třenice v této
polovině říše náhle jakoby na povel byly
zastaveny, a to ve formě příměří na
určitou dobu stanoveného, a ž
naznačené výklady tiskové kanceláře použí-
vají tohoto utišení čím dále tím nápadněji
k účelům politiky — zahraničné.
Byly by velikonoce letošní opravdu ja-
kýmsi důležitým rozhraním časovým významu
širšího a nikoli pouze cislajtánského?
#10
alto_textblock
#10
Politické zprávy domácí.
V Praze, 1. dubna. (Choroba rakou-
ského parlamentu.) Také krakovský
»Czas« uvažuje o výsledcích dvouměsíčního
zimního sněmování a výsledky jeho úvah jsou
dosti pessimistické. I »Czas« nevěři v snadné
uzdravení tohoto parlamentu a nebezpečnou
známkou jeho choroby jest mu, že obstrukce,
hrozící se všech stran, může býti zažehnána
vždy jen koncessemi na prospěch jedné strany
a nikoli uznáním potřeb celého státu. »Půjde-li
to tak dále — píše »Czas« — parlament stane
se místo representace národů, místo instituce,
jež má zabezpečiti podmínky rozvoje všeho oby-
vatelstva, pouze tržištém, z něhož jako z každého
jiného trhu odejde se ziskem jen ten, kdo lépe
chápe a provádi svě kupecké zájmy ... Zevně
jeví se nebezpečí pro parlament v obstrukci.
Ale kdo prohlédne hlouběji, musí shledati, že
vlastní nebezpečí spočívá v tom, že mízí smysl
pro potřeby státu jako celku, že rostou síly od-
středivé a společenská zřízení kloní se stále
více k radikalismu.«
Rozpoznání choroby je správné, ale není
nové. Kořen její tkví ve snaze, spravovati celé
Rakousko z ústředního parlamentu podle jedné
šablony. Ale co se snad hodí pro Bukovinu
neb Dalmacii, nehodí se pro Čechy a naopak.
Odebeřte nynějšímu parlamentu všechno, čeho
se neprávem zmocnil na úkor zemských sněmů,
#11
alto_textblock
#11
ponechte mu, co je opravdu společné celému
státu a přestane sám sebou vzrůst odstředivých
sil, přestanou obstrukce a parlament se uzdrav
bez všelikých umělých léků.
V Praze, 2. dubna. (Kdo je bezcha-
rakternější?) Seitzova afřéra rozeštvala
Wolfovy radikály a sociální demokraty s něme-
ckými antisemity. »Arb.-Ztg.« vyhledala ve steno-
grafických zápiskách říšské rady řeč Luegrovu.
kterou r. 1892 hájil posl. Spinčiče, zbaveného
po disciplinárním vyšetřování učitelského místa
a postavila proti ní, jak Luegrova strana pro-
vedla nyní na učiteli Seitzovi totéž, co dr. Luegen
před léty rozhodně odsoudil. Listy antisemitsk
snažily se sice potrestání Seitzovo hájiti, tvrdíce.
že příčina jeho petrestání jest jiná, než byla
u Spinčiče, ale nepochodily, neboť proti Lue-
grovi postavíla se tentokráte i většina sněmovny
Orgán antisemitů, »D. Volksbl.«, změnil tedjy
taktiku. Vyčítá dnes Wolfovi, že jest ve svém
jednání také nedůsledný a při nejmenším stejne
bezeharakterní, jako Lueger. Ještě r. 1898 pro-
hlásil česko německý kompromis pro delegační
volbu za Čechy za hanbu a letos nejen proti
kompromisu ničeho nenamital, nýbrž sám také
přijal kompromisní volbu. K tomu pak dodává
následující charakteristiku vůdce radikálních
Němců: »Lidé jako Wolť mohou hráti úlohu
jen v takové straně, již se nedostává všeliké
politické morálky a právního citu a která se
snaží působiti ne silou přesvědčení, nýbrž drzým
vystupováním a terrorismem . . . Jest vskutku
politování hodno, že se v německé straně poli-
tické darebáctví stalo takořka zásadou; zlu se
však neodpomůže, trpí-li se takové darebáctví
To musí býti potíráno a na pranýř musejí být
postavení šarlatáni, kteří hanobí německé jméno,
prokazujíce tim pacholskou službu židům«. —
Pánové z německého tábora znají se ovšem dů-
kladně a proto není divu, že ve svých vzá-
jemných charakteristikách trefují kanečně na
pravé jméno.
V Praze, 2. dubna. (»Volná rukas
polského kola.) Když se loni na podzím
říšští a zemští poslanci polští usnesli na politice
»volné ruky«, napsali jsme, že pánové z pol-
ského kola rádi budou svou volnou ruku nabí-
zeti v pravo i v levo, ale že se může státi, že
se ji nikdo neuchopí. Dnes to chápou Poláci
sami. Posl. Merunovič v »Gaz. Nar.« tvrdí sice
dosud, že politika »volné ruky« je pro Poláky
nyní nevyhnutelna, ale doznává, že taková po-
litika má četné stránky nepřijemné, že zbavuje
polské kolo stálých spojenců, na které
by bylo možno v každém připadě spolehnouti.
Následkem toho musí prý kolo neustále laviro-
vati a všemožně dbáti, aby nebylo na říšské
radě — isolováno. To tedy, čím pánové
z polského kola hrozili české delegaci, toliž
isolování, počinají pociťovati sami na sobě.
Proto co nejrozhodněji proti politice volné ruky
vystupuje klerikální »Předsvit«. Po bezůspěš-
nosti akce ve prospěch těšínského gymnasia
shledává lvovský list nerozumným, aby si pol-
ské kolo hrálo i dále na stranu vládní.
»Polské kolo — píše »Předsv.« — mohlosi
to dovolovati, dokud bylo jazýčkem na váze,
dokud nachylujíc vážky tu na pravo, tu na
levo, mělo fakticky klíč od situace ve svých
rukou. Dnes dr. Körber vnucuje polskému kolu
úlohu pátého kola u vozu. Poláci nemohou
přece svoliti, aby se vláda proti jejich vůli do-
stala do rukou česko-německé koalice. Proto
pryč s politikou »volné ruky«, která
nám byla diktována s hůry a kterou vykoná-
váme dle nařízení; my musíme vyjíti ze za-
čarovaného kruhu oné »splendid isolation«, která
se ukázala pro nás tak zhoubnou.« Východem
z onoho začarovaného kruhu jest »Předsvitu«
obnovení železného kruhu pravice, na nějž ukazuje
»šedivému vůdci« polského kola a tvrdi, že třeba
jen vydati heslo a stará pravice vstane z mrtvých
mocná, silnější než kdykoli před tím a uvidíu
svých nohou dra. Körbra. To však není pry
#12
alto_textblock
#12
ještě poslední trumf polského kola. Poláci musí
vstoupiti do opposice, a sice při projedná-
vání rozpočtu. »Na shledanou při rozpočtu
musí býti bojovným heslem celé země« —
končí »Předsvit«.
Heslo by tu bylo, ale polské kolo v oppo
sici — to si snad ani »Předsvit« nedovede
představit, zejmena má-li tu opposici vésti še-
divý vůdce polského kola p. Javorský. A také
druhé heslo: obnovení pravice, vyzní tentokrát
asi na prázdno. Česká delegace si dobře roz-
myslí, než se dá opětně sevříti oním »železným
kruhem«, jenž nám byl vždy jen železnou kuli
na nohou. Nejméně se však k obnovení pravice
hodi ryt. Javorský, jenž ji dne 7. června mi-
nulého roku svévolně rozbíl na rozkaz dra.
Körbra, jehož by »Předsvit« tak rád viděl nyní
u nohou obnovené pravice.
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 2. dubna.
#14
alto_textblock
#14
Hr. Goluchovský proti zahraničným
obhájeům Rakousko-Uherska.
Článek vídeňského officiosa ve »Wienen
Abendpostu«, jenž snažil se zakřiknouti ty no-
viny ruské a francouzské, které statečně vystu-
pují proti rakouským Všeněmcům a vůbec prot
vši pangermánské politice, dokazujíce, že zachrá-
nění celistvosti říše rakousko-uherské a v jejím
rámci zvláště historického státu českého jeso
evropskou nevyhnutelností, nedosáhl svého účelu.
Se strany ruské v zápětí ozvaly se proti němu
»H« a nyní přichází »CBBT«, jenž ozna-
čuje přímo hr. Goluchovského jako inspirátora
toho článku. Mezi jiným píše:
Nemůžeme se domnívati, že by hr. Golu-
chovský, jakkoli je dráždivý, neuvážil, jaké ná-
sledky jeho článek bude míti a proto musíme
hledati jiné příčiny jeho skutku. Némecké listy
s radosti se chopily jeho slov, z kteréžto okol-
nosti možno souditi, že hr. Goluchovský jedná
jen jako podřízený agent hr. Bülowa. Bülow
se nehodilo odpověděti Rusům a Francouzům.
Chtěl, aby se zaň ozval hlas jakoby nestran-
nější a hr. Goluchovský nabídl své služby Ger-
manii.
Druhé poučení z této polemiky vyplývá, že
hr. Goluchovský chtěl vzíti rakouské Všinémce
pod svá ochranná křídla. Kdo je proli tomu.
kdo odsuzuje Schönerera a Wolfa, schvaluje
činnost Schönererovu a Wolfovu. Že hr. Golu-
chovský je pln něžné pozornosti k agentům vši-
němectví, dokazuje se i tím, že nikdy se ne
ozval proti německým článkům, kompromilujícím
prestiž Rakouska. »Hamburger Nachrichten«,
»Berliner Tageblatt« a j. nejednou mluvilyo
rozpadu Rakouska a radovaly se z něho. O čle-
nech habsburského domu a mezi jiným o ne-
božtíku korunním princi Rudolfovi německé lisly
psaly nejurážlivější věci, ale hr. Goluchovský
nikdy ani slůvkem nevyslovil jim svou nelibost.
List ukazuje na jednání předsedy vídeňské
sněmovny, jenž podobně Všeněmcům nadržuje.
a trne podivením nad tím, jak to možno, aby
tak zjevní nepřátelé státu byli týmž státem
mazleni.
#15
alto_textblock
#15
»Bosna a Hercegovina za okupace.
»Hoo BpeMg« uveřejňuje článek A. Vozne-
senského o Holečkově knize »Bosna a Herce-
govina za okupace«. Kniha tato, praví
je pokračováním knihy »Na Černou Horu
Černá Hora koncem věku«, jížto spisovatel za-
hájil velmi vážnou práci, mající za účel obe-
známiti široký kruh obecenstva se současným
stavem a životem slovanských národnosti a ná-
rodů. Knihu možno rozdělit na dvě poloviny
populárnou, jež podává živý, místy dramatický
obraz Besny a Hercegoviny za okupace, a spe-
ciálnou, věnovanou agrárným a sociálně poli-
tickým poměrům. Prvá kreslí nenormalnost po-
měrů, ve kterých se octly Bosna a Hlercegovina
#16
alto_textblock
#16
od počátku okupace, budí v čtenáři soustrast
s okupovanými a přání pomoci jim. Druhá část
jest klidnou analysou politických, sociálnýcha
hospodářsko-bytových poměrův a vyvozuje
osnovy, na kterých by možno bylo obnovení
poměrů normálných. — Po tomto úvodě pisatel
seznamuje ruské čtenáře s obsahem knihy.
#17
alto_textblock
#17
200letý jubilej ruské žurnalistiky.
Příští rok bude tomu 200 let, co vznikl
prvý ruský časopis. Město Moskva oznámilo, že
tento jubilej důstojně oslaví. »HoBoe Bpenís«
dovozuje, že úkol ten patří Petrohradu. Při tom
podává zajímavou charakteristiku ruského žur-
nalisty, jakoby šitou i na českého jeho kollegu.
»Ruský žurnalista vyznamenává se tím, že
vášnivě píše o všem, jenom ne o sobě. V Něm-
cích, Francii, Anglii, Belgii, Rakousku, vůbec
všude kromě Ruska žurnalism jest organisován
docela pravidelně; žurnalisté mají své interesy
a korporativně je hájí. Spolky žurnalistů jsou
tam právními osobami, majícímí své orgány,
svůj hybný i nehybný majetek. U nás žurnalista
dosud jest jakýmsi odštěpencem, jakoby člověkem
bez pašportu. Pracuje desetkrát více než advokát
nebo lékař, vzdělání jeho musí být mnohem
větší, než u představitelů ostatních svobodných
professí, a přece jen je všude »trpeným« člo-
vékem, kterého vpouštějí, ale »nezvou«. Vinni
jsme sami, neboť sami jsme se opustili, jako-
bychom doufati mohli v něči vděčnosť.«
#18
alto_textblock
#18
Volby v Dánsku
Zejtra výkonány budou volby do »dolní«
sněmovny dánské — do folkethingu. Poprvé
hlasovati se bude tajné. Radikálové a socialisté
doufají sesíliti svou državu.
#19
alto_textblock
#19
Boj s klerikalismem ve španělsku.
V Barceloně konal se obrovský tábor lidu,
jenž usnesl se na těchto požadaveích: odlou-
čení státu od cirkve; zákaz náboženských fe-
holi ve Španělsku; převzetí církevních statkův
státem. Dále rozhodl se blahopřáti francouzské
a portugalské vládě pro jich postup proti řeholím.
Při pochodu účastníkůvitábora k francouzskému
konsulátu udála se srážka lidu s policií. Ně-
kolik osob bylo raněno. Vojsko bylo konsigno-
váno. Biskupové v Santiagu, Torlose, Tuyia
Oviedu vydali pastýřské listy, v nichž zakazují
návštěvu předslavení dramatu »Elektry«, jiní
biskupové demonstrují proti svobodě katedry.
Vláda odkazuje je na ústavu.
#20
alto_textblock
#20
Italie a trojspolek.
Na rozkaz Viléma II. odplují dvě válečné
lodi německé do Spezzie k slavnosti, jež tam
pořádána bude 20. května za příčinou spuštění
na moře obrněnce »Reginy Margharity«. Ná-
vštěvou tou paralysován má býti dojem návštěvy
italského loďstva v Toulonu. Římský dopisovatel
»Morning Leadru« zvěděl, že Prinetti vyrozuměl
německého výslance, že Italie očekává, že bude
obchodní smlouva k prospěchu Ilalie podepsána,
za to, že zůstane tato v trojspolku. V sou-
vislosti s otázkami těmito je st
zajisté cesta, kterou říšský kan-
cléř německý hr. Bülow, jenž, mimo-
chodem řečeno, ženat jest s Italkou, do
horní Italie podniká. Snad i zde na-
skytne se mu »nahodilá« přiležitost k schůzce
a poradám s římskými státníky.
#21
alto_textblock
#21
Doplňovací volby sněmovní ve
Francii.
V Angoulému konala se v neděli volba na
místo, uprázdněné ve sněmovně po Déroulědovi,
kterýž následkem známého rozsudku státního
soudu zbaven byl mandátu, a zvolen byl repu-
blikán blízký vládě velikou většinou; Déroulě-
dovec Seguins podlehl. Důsledek to nepochybně
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Na břehu Kyarner a.
Podává Emilie F.
#24
alto_textblock
#24
Ke světoznámému pobřeží na jihu Francie
a Italie, upravenému pro pobyt chorých i zdravých
hosti od nevlídného severu, začínají se novější
dobou přihlašovati i břehy Chorvatska, Istrie,
Dalmanie a ono množství ostrovů v moři Ja-
derském, jež poskytují namnoze nejpříznivější
podmínky pro pobyt zimní. Nejméně trpívají
zimou ovšem krajiny jižní Dalmacie, zvláště
Dbrovník s okolím, také břeh mezi Splitem
Trogirem. Však i v krajích Kvarnera podzim
dodržuje až přes prosinec a jaro již v únoru
počíná. A přece v létě v moří koupajíce se.
nezažijeme zde vedra nijak úmorného, neboť hory
istrijské již záhy odpoledne chrání břeh od při-
stupu palčivého slunce. Našincům bývá tak
vítanější dosáhnouti moře a nemíti potřebu od-
važovati se přes ně.
Na místě bývalé vesničky rybářské vznikla
v tichém koutě zálivu dnešní hrdá Opatije. Háje
vavřinů, cypřiše tvaru štihlého i rozložitého,
slezy a oleandry v podobě silných stromů dávno
již byly domovem kol Opatije. K nim přidružily
se v nové době pěstované palmy, jež zde už
rovněž přestávají zimu pod širým nebem. Z rámce
tmavé, lesklé zeleně, jejíž vzhled po celý rok
se nemění, prokukují letohrádky při břehu i výše
v poloze, odkud je po moři širší rozhled.
Přiklad rychle zbohatlé Opatije zvábil i jiné
obce v okolí, aby zakládaly lázně, hótely
Na břehu chorvatském vznikly lázně
v Kralevině (Porto Rě) při ústí zálivu bakar-
ského, v Cirkvenici, v Novém a jinde.
Na protějším isterském břehu splynulo
okresní město Voloska téměř s Opatijí. Pode
#25
alto_textblock
#25
villy.
#26
alto_textblock
#26
silnice rozkládá se mezi oběma místy nepřetržitý
řad letohrádků a parků.
Na jihu Opatije vyrůstají nové villy podé
břehu směrem k Ičici a k Ice a trousí se až
do městečka Svorany. Pozadí tvoří všude vy-
soké stráně pobřežných hor Istrie, za nimiž druhý
hřeben se zvedá a nad tím již v mohutnýeh
vlnách se týčí Učkagora (Monte Maggiore), nej-
vyšší skupina Istrie.
Čeho se tu nedoslává na šíři rozhledu
mořského, nahraženo je rozmanitostí pohledů,
lemujících modravý záliv.
I na jihu uzavřen je obzor rozložitými
ostrovy, hornatou Farasinou, za níž vyhlédá ve
liký Čres, a vedle se tiskne ku hladině plo-
chý Krk.
S jmenem isterského Krasu spojujeme si rádi
představu holých skal, stráně zdejší však po-
kryty jsou červenohnědou prstí, v níž namnoze
až do samých hřebenů daří se vinicím a hájům
jedlých kaštanů. Také olivy a fíky i stromy
ovocné u nás obvyklé zde nalezneš.
Zdejší sedlák má uprostřed svých sadů
svoje obydlí, odkudž ta roztroušenost domků.
Po celé rozloze zelených strání bělají se samoty
jako tečky, čím dále do výše, tím menší.
Za den několikráte parolodi »salonní« i ná
kladné projíždějí mezi Rěkou a osadami istrij
skými. Kdo by si liboval ve výletech vzdáleněj-
šich, navštíviti může dvoudenní objíždkou čel
nější osady ostrova Krku i místa lázeňská na
protějším břehu chorvatském až po Senj, odkud
konají se výpravy k jezerům plitvickým.
Průplavem mezi Istrií a ostrovy lze ku
Čresu a jeho osadám, k Lošinji s dvojími láz-
němi téhož ostrova i k válečnému přistavu
v Pulji
Vonný, vlahý vzduch a posilujíet lázně
v moři, přístupné od počátku května až do
října, zlahozují pobyt. Ve zdejším kraji jest
to však především dobrý slovanský člo věk,
#27
alto_textblock
#27
jenž uchváti pozornost nás kulturou evropskou
již zchoulostivělých Slovanů od severu. Zdejši
sedlák je ještě dítě přírody, pěstuje svoji půdu
jako jeho otcové ji před věky pěstovali, duch
svého pak nucen jest volky nevolky s nepatr-
ným ovšem úspěchem vtěsnávati do škorní
tvaru cizáckého. Školy v městečkách skoro ve-
směs jsou italské. Jen spolek matiční »Cyrill
a Method« zakládá z obětí vlasteneckých
školy chorvatské.
Vůči cizinci neosmělí se lid, ani na prostý
pozdrav »Dobar dan!« a »Dobro jutro !« Po-
zdravuje italsky. Neoheznalému s poměry po-
zorovateli vnucuje se tak představa, jako by
se nacházel v kraji italském. Za to ve třídě
intelligentnější vyskytují se ovšem také vedle
odpadliků i muží nárotně uvědomělí, kteř
»Hrvaty« býti chtějí.
Opatije má ovšem již svoji školu — ně
meckou. Na ulici, v obchodech, mezi zřízene
a služebnictvem je tu němčina vůbec en vogue
Při volbách i jindy lid ve stavu svého dětstv
hravě se získává záměrům cizím prostředky
nekalými, čehož není divu u chudého horala.
který na svém osamělém bydle, mezi skalam
po celý rok se živí kukuřičnou polentou kaštany
a fazolemi.
Ovšem není ani břeh Kvarnera vyňat ze
známého pravidla, že se našinec s našincem
v cizině vždycky sejdou. V Opatiji počítá se
úřadníků, obehodníků a řemeslníků českých na
šedesát, nepočítaje členy hudební lázeňské kapely,
o jichž národnosti beztak nelze pochybovati.
I v malé Lovraně jsou krajané. Je tu
listonoš, pradlena, jsou tu kuchaři Češi a přede-
vším je tu majitel hezké útulné villy Antonietly.
pan Žoudlik, který, ač po dlouhá léta úřadem
vázán po různých koncích Adrie, statečně vždy
se hlásil k původu svému a krajanům do
Lovrany zavitavším ochotně radou nápomocen
#28
alto_textblock
#28
jest.
#29
alto_textblock
#29
Opatije má ovšem své nároky na zevnější
lesk pro hosta, jenž touží se státi členem »pro-
sypané« její společnosti. Skromnější našinee
proto raději prchá do levnější a neméně krásné
Lovrany. Těm, kdož moudře uvažují praktickou
stránku cestování, budiž podolknuto, že strava
v hostineích lovranských, krom nejpřednějších,
kde zaopatření na den stojí 10 K za osobu.
není dražší, než v hostincích u nás. Ceny bytů
proti Opatii značně jsou nižší, také lázné po-
hodlně jsou založeny na pisčitém pobřeží.
Za hudbou neb koupí snadno vykonáš odtud
cestu do Opatije těsně podle břehu sedátky opa-
třenou a déle půl druhé hodiny netrvající. Z
milého chladu večerního parník lacino vás do-
praví zas nazpět do Lovrany.
Zajímavý je i kraj v nitru horstva istrij-
ského. K návštěvě láká osamělá vesnička Ve-
prinac s kostelem na tomeni hory, nevšední
rozhled na moře a ostrovy. V rozsáhlé farnosti
s osadami a samotami na výšinách až dolů na
samý břeh rozptýlenými, obstarává duchovn
správu bodrý farář, jehož kolébka jako loni
zemřelého předéhůdce jeho stála na venkově
českém. Na hřebenu chorvatském městečko
Kastao s troskami římské tvrze a jinými pa-
mátkami připomíná starověký svůj původ. Smě-
rem k jihu možno až na konec Istrie sledovati
silnici poděl břehu vedoucí. Jaká rozmanitost
forem poloostrovů a chobotů mezi stráněmi
ústících roklí, chrlících do moře prudké by-
střiny.
Na druhé straně cesty neopouští náse utě-
šená hladina, tak tichá a modrá za klidného
počasí, tmavozelená, když šlehána větrem po-
skytuje s oblohou a okolím nekonečné měníci
se rejdiště barev a nálad.
Turisté odvážnější dojiždějí odpůldne pěti-
hodinnou cestou až do salaše pod vrcholem
Učky gory, kdež noclehují, aby vystoupili záhy
na vrchol, ještě před východem slunce, než
#30
alto_textblock
#30
oslňující jeho jas může býti na újmu rozhledu.
Lze odtamtud přehlédnouti celé okolí obou zá-
livů kvarnerského i terstského, za nímž slabá
čára na obzoru značí břehy italské.
Ve přístavu rěckém, kam parník z Lo-
vrany dorazí za tři čtvrti hodiny, možno poko-
chati se pohledem na přistavní ruch procházkou
po hrázích, mezi nimiž molo Adamič až do
středu přístavu vybihá. Snadno dostoupíme i vý-
šiny Trsaku nad městem, nesoucí trosky býva-
lého hradu chorvatských Frangipanů. Nedaleko
odtud kyne poutnický kostel, útočiště námoř-
níků, kde prosivají »Majku božu trsatsku«, aby
chránila je na odvážné plavbě. Po návratu při-
nášejí pak vděčně obětní dar, vypodobující ne-
hody, jež na moři je stihly a z nichž šťastně
vyvázli. S dojemnými těmi obrazy setkáváme
se vůbec v kapličkách kolem moře.
Zřídka tu viděti námořníky staré. Málo
kterému podaří se, z každé cesty opět se vrátiti.
Za to tím více potkás mladých vdov. Mužské
obyvatelstvo slouží vesměs na lodích, pozřídku
vrací se k rodině, a často zmizí i beze stopy.
Vdova pak po celý život černého oděvu neodloží.
Podnebí mírné dovoluje i za doby zimní
procházeti se v oděvu dle našeho téměř letním,
pokud slunce jest na obzoru. I když bouře na-
stala, v listopadu i v prosinci častěji, a dešt
dodržuje i po několik dni, přece po dešti za-
září obloha do modra a odleskem jejím zamodrá
se i hladina moře a zaskví se holé skály Vele-
bitu. Tak i za zimy procitíme kouzlo jihu. Nej-
krásněji však, kdy u břehu luzné Adrie za čas-
ného jara, rozpučí se staré stromy v hájí je-
dlých kaštanů, kdy listy vavřínů a ploty roz-
mariny silněji zavoní pod polibkem paprsků
eucalyptus oddychuje kořenným dechem máty
vonné, každá stará zeď se kryje listím úponko-
vým a zelený koberec se klade na skalné plochy
nevlídného jindy krasu.