Dne 2. března 190z

KATOLICK

LIY

Číslo 67.

Skrana 3.

tokol, o jednání s poslancem Ratajem dne 21. února ve Vídni sepsaný, oznamují české veřejnosti výsledek svých kroků: »Pan posl. Jan Rataj, vyzván byv od našich delegátů za přítomnosti svědků (poslanců Pa- cáka, Kramáře, Choce a Zázvorky), aby obvinění če- ských žurnálů dokázal a výslovně aby jmenoval listy české, které přijímají podporu z disposičního fondu, nemohl podati důkazů žádných, jen se nemužně vy- táčel a svou řeč v rozpočtovém výboru ze dne 7. února t. r. jen všelijakým způsobem vykrucoval. Ná- sledkem toho my vydavatelé a odpovědní redaktoři českých listů máme právo projev poslauce Rataje před českou veřejností co nejroz- hodněji odmítnouti a nazvati jednání jeho nečestným, zástupce lidu nedůstojným. D- sledně s tímto prohlášením my vydavatelé a odpo- vědní redaktořl českých listů zachováme se k posl Ratajovi tak, jak toho za svou urážku české žurnali stiky zasluhuje. — Spolek českých žurnalistů přistu- puje k tomuto prohlášení a projevuje s ním výslovný svůj souhlas. »Národní Listy« s »Právem Lidu- jsou tentokráte za jedno o snižování a podceňování daru, jejž věnoval olomoucký arciblskup. »Pr. Lidu« se ani tuze nedivíme; občané tím jen povídají, že by bylo lépe bývalo věnovati obnos ten na sgitační fond socialistický, než sirotkům a sestárlým dělníkům. Ob- čané tuze dobře vědí, že takovýmto způsobem se nej- lépe proti nim pracuje, a kdyby příkladu arcibisku- pova následovali i jiní boháči, musilo by »Pr. Lidu- brzy zavříti svůj krámek. Nebylo by tu lidí, kteří by štvaní občanů popřávali sluchu. Ale »Nár. Listy« mají nejméně práva se ozývat. Pan P. Grégr má z »vlastenčení« svého čístý roční příjem 70—80.000 zlatých, slušný to tedy pakatýlek, jejž mu nesou » Nár. Listy«. O nějakém sirotčinci nebo jiném lidumilném zařízení majitele »Nár. Listů« jsme my dosud nesly. šeli nic. Ale to je konečně věcí jeho svědomí a nás nenapadá ani někomu v tom ohledu předpisovati, co by měl činit, jen tolik jsme chtěli ukázati, že se to krásně nevyjímá, podceňuje-li se dar v pravdé veliko- myslný od těch, kteří sami těží statisíce a nechají si je pro sebe. Kdo sedí ve skleníku, sť nehází po ji- ných kamením. Snad by občas neškodilo tak malé kázáníčko napsati o tom, že jest lépe dáti nežli bráti. Někdo by si toho z čtenářů »N. L.« přece povšimnul; horlivému čtenáři »N. L.«, druhdy pašovi mělnického kraje, by to aspoň bylo neškodilo a sedlákům tamže jen prospělo, ježto mohli býti o milicn zlatých bo- hatší, kdežto z mnohých stali se žebráci. Také někte- rému 12procentovému advokátu a patronu »N. Listů« by neškodilo to připomenouti. — Až si tedy orgán z Marianské ulíce zamete před svým prahem, pak — zbude-li mu ještě kousek pometla — může zametati před prahem cizím, ale i pak jen tam, kde tcho je třeba. Solidarita s klerikalismem. Před ně- kolika dny přinesli jeme zprávu o článku dra. Freunda v »Sociale Praxis«, v kterémž tento dokazuje, že mezi zájmy dělnictva a zájmy sociální demokracle jest hlu- boká propasť. Sociální demokracie zneužívá jen bídy společenské ve prospěch své agitace, o zlepšení po- měrů dělnictva se však nestará, slibujíc svým stou- pencům pečeného holuba až v socis listickém státě bu- doucnosti. Přesvědčení, k němuž dr. Freund dospěl teprve nyní, bylo vysloveno v kruzích českých kře- stanských sociálů již dávno, a bylo také nesčetně-

Hluboké uslánění se deputace. Pan poslanec ukláněl se nejhlouběji a přešlapoval jako mědvěd bez pochyby, že parkety pod ním hořely. Jeho Excellence držela právě v rukou ranní list. — Znamenité, excellentní — smál se — to byl přece jednou znamenitý vtip s tím Bosňákem s medvědem, — — — mám bezpochyby česť mlu- viti s — — — S tím medvědem! — vybrklo panu poslanci bezděčně z úst. Páni z deputace nevěděli, co ten medvěd má znamenatl. — Nedělejte si z toho, pane poslanče, pranic, — pravil k panu Břinkalovi žovlálné. — To my velmi dobře známe, že zde v parlamentě jsou též po- slanci, kteří jednou rukou ministry zášijkují a druhou na nich žebrají. — A pan Bořivoj Břinkal rezpačitě něco mumlal a přešlapoval — zrovna jsko medvěd. Tak se — dle vypravování — panu poslancí Boři- voji Břinkalovi vyjevil sen. Myslím, že k temuto není třeba ani doslovu. Ve schůzích voličů odhlasují se velmi zhusta břinkavé resoluce za oppostci na říšské radě co nejrozhodnější k navrácení bezprávně od- ňatých práv českému národu, kterouž volíčové pánům poslancům kladou na srdce. A brzy na to jezdí de- putace za deputací k vládě a uklání se před Ex- cellencem! — — — — V ohledě tom mají poslanci zkušenosti velmi

bobaté.

kráte v listech křesťansko-sociálních dokazováno a do- kázáno. My na př. jsme ještě před krátkým časem ukázali na utěšené výsledky nemocenského úrazo- vého a invalidního pojištění v Německu, které děl- nictvu poskytuje ročně mnoho milionů, a které nejen bez přičinění sociálních demokratů, ale i proti jejich vůli zásluhou katolických poslanců bylo uskutečněno. Na tom faktu ani vlas nezmění seba dryáčničtější tón demagogů socialistických z »Pr. Lidu«. Poněvadž však výňatek z uvedeného článku Freundova přinesla o den dříve »Č. Demokracie«, vyčetlo jí »P. L.«, že je spojencem klerikalismu, ježto prý »K. L.« z ní zprávy otiskují. »Č. Dem.« nepostřehla chytristiku »P. L.«, které, aby odvrátilo diskusi od nepohodlných a nemilých pro občany vývodů Freundových, pře- sunulo celou věc na pole jiné, které občanům často již z brindy pomohlo, totiž — klerikalismus. A po- mohlo to. »Č. D.« se honem zaklíná, že s klerikály nic nemá, nemůže však za to, otisknou-li »K. L.« z ní nějakou zprávu. Zde domnívá se totiž »Č. D.«, že »Sociale Praxis« čtena jest jedině a výhradně v její redakci. Nám »Č. D.« za pramen nesloužila, neboť se nám týž list jen v řídkých případech do- stane do rukou. Ale i kdybychom zprávu z ní pře- vzali, nebyla by výtka o solidaritě naší s orgánem p. Klofáčovým oprávněna, poněvadž by pak musil každý list, který některou naši zprávu otiskne, býti už také s námi solidární. A to bychom, upřímně ře- čeno, viděli dosti neradi, neboť již druhý den po učiněné výtce »Práva Lidu« »Č. Demokracii« otisklo »P. L.« z našeho lístu celou jednu zprávu, bez udání pramene. Kdyby z toho tedy někdo chtěl vyvozovati naši vzájemnou solidárnost, pěkně bychom se mu po- děkovali, nemajíce nejmenší chuti k tomu, býti se žol- dáky židovstva házeni do jednoho pytle. * Liebknecht potomkem Lutherovým. Před nějakým časem zaznamenali jsme zprávu, která v Německu, zejména mezi protestanty vzbudila nemalý rozrucb, že nedávno zesnulý vynikající předák soci- ální demokracie V. Liebknech pochází z rodiny Lu- therovy. V č. 10. protestantské »Christliche Welt«, rozepisuje se o této zprávě Walther Köhler a konsta- tuje, že Liebknecht sám často na svůj Lutherův pů- vod se odvolával. Na schůzi v Klein-Linden u Gies- senu v září r. 1899 konané vyjádřil se následovně: »Proti reformaci nechci nic říci, vždyť přece náležím rodině, honosící se potomstvím Lutherovým«. Lieb- knecht sám narodil se v Giessenu, kamž přišla rodina tato r. 1707 povoláním Jana Jiřího Llebknechta za profesora na tamější universitu. V universitním ar- chivu giessenském nalézá se zpráva o úmrtí toho J. J. Liebknechta, v níž se mímo jiné praví: »Natus Jgitur et in lucem editus est noster Wasungae Hennebergicae anu. 1679 d. 23. aprilis, patre viro doctissímo Micha- ele Liebknechtio, scholae trivialis illius oppidi prae- ceptore et collega per 53 annos bene merito, euius maiores beato Luthero nostre consanguinitate iuncti fuerunt« — česky: Náš Liebknecht narodil se a světlo světa spatřil ve Wasungen v Henebersku 23. dubna 1679. Jeho otec byl učený Michael Liebknecht, vele- zasloužilý učitel na měšťanské škole tamže po 53 let velezasloužile působící, jehož předkové s naším blaho- slaveným Lutherem v příbuzném svazku byli.« Ježto tedy zmíněný M. Llebknecht žil asi sto let po M. Lutherovi a okolnost, že se u něho potomství Luthe- rova rodu připopomíná, jest naprosto pravděpodobno, že původ Liebknechtův jako Lutherova potomka jest správný. — Příliš vítanou zpráva tato protestantům asi sotva bude, za to ale sociálním demokratům může se státi velevítaným a také vydatným prostředkem sgtačním. Vždyť již nyní rozšiřovala se sociální de- mokracie daleko rychleji v krajích protestanty obydle- ných než mezi lidem v krajinách katolických. Jestit sociální demokracie vlastně duchovním dítkem prote- stantismu a pokračovatelem v reformaci, jak v ohledu náboženském, tak i hospodářském. Budou-li na příště ještě věřící protestanté vzpírati se bezbožeckým zása- dám sociální demokracie, tu jim ten který sgitátor hezky řekne: Co chcete? Mohl-li přímý potomek Lu- therův Liebknecht k naší straně až do smrti přiná- ležeti, proč byste se vy tak učiniti zdráhali? Prote- stanté dosud asi sotva tuší nebezpečí, jež jim hrozí od sociální demokracie využitím této události. V každém případě jest to ale pro každého pozorovatele zajímavé, že sociální demokracie nejen v ohledu náboženskéma hospodářském, ale z části 1 v osobním jest dědicem protestantismu: dědicem protestantismu po Lieb- knechtovi a dědicem židovstva po Lassallovi a Marxovi, kterýžto ze staré rodiny rabínské pocházel. K sedmdesátým narozeniuám Jeho Jasnosti knížete Adolfa Josefa ze Schwar- zenbergu, kteréž, jak již v »Katol. L.« uvedeno bylo, na 18. t. m. připadají, přednese patronátní du- chovenstvo blahopřání svá prostřednictvím dotyčných patronátních úřadů, aby Všemohoucí pán vznešeného pana patrona na dlouhá léta zachovati a jemu zde na věčnosti hojným odměnitelem býti ráčil. Jest pra- vdou nepopíratelnou, že Jasný kníže jakožto patron přemnohých kostelů a far nemalá břemena s pátro-

nátním právem spojená nese, takže patronátní klerus Schwarzenbergský v jedné vikarlatní konferenci, když se jednalo o reformování patronátních poměrů, to ve- řejně osvědčil, řka, že pro sebe sice by změny ne- žádal, ale k vůli jednomyslnosti na dotyčné petice přistupuje. Slova Jeho Osvícenostl, když mu jistý farář za opravu kostela a fary děkoval, kteráž zaslouží, aby byla v širší známost uvedena: »Já chci, aby kostely a fary mého patronátu byly vždy v pořádku,« zajisté charakterisují dostatečně smýšlení Jeho Osvícenosti. Mnoho kostelů knížecího patronátu jest beze jmění, takže, když není možno potřebnosti poříditi z kostelní pokladny, dosazuje se z pokladny knížecí, aby bylo vše v pořádku, třeba jednoduše, ale vždy tak, aby církevním předpisům odpovídalo, což na rozsáhlém patronátě dosahuje obnosu mnoha tisíců korun. (Při té příležitosti ovšem bylo by záhodno těch, kteří bez rozmyslu touží po naprostém zrušení patronátního práva otázati se, odkud by se potom hradily potřeby kostelů chudých a nemajetných.) — Také o jedné charakteristické vlastnosti Jeho Osvícenosti dlužno se při této příležitosti zmíniti. Jest to spravedlnost při presentacích, jichž mnoho do roka pod ruku Jeho Osvícenosti přijde. Na patronátě knížecím není třeba nižádného utírání klik, není zde žádné protokce ani vedlejších vlivů. Přednáší-li kompetent Jeho Osvíce- censti žádost o faru, dostane pravidelně odpověd: »Nemohu Vám nyní ničeho slíbiti, až přijde návrh.« a také pravidelně dle návrhů nejd. konsistoří při pre- sentaci se řídí. Učiní-li však za mimořádných okol- ností Jeho Osvícenost od tohoto pravidla výminku, tu ani ten, komu dle domnění by se byla křivda stala, není nespokojen, věda, že k takovému rozhod- nutí přiměly pana patrona okolnosti zvláštní a že se mu dostane náhrady jindy. Také nesmíme zapomenouti, že ještě jsou na patronátě Schwarzenbergském chudší fary, které od Jeho Osvícenosti dostávají podpory pre- karní ku př. dříví, pivo, což na jiných patronátech se nenalezne. Proto vším právem a z upřímného srdce bude patronátní klerus Jeho Osvícenosti přáti: »Ad multos annos!« * Valné shromáždění společnosti musea království českého konalo se včera o 5. hodině odpolední v domě musejním sa předsednictví J. O. hraběte Jana Harracha a za účasti 80 členů. Předsedající uvítal vřele přítomné a nejsrdečnějším způsobem děkoval za účastenství tak četné. Řečník uvádí, že to vždy pro něho jest svátkem, kdy jednou za rok zavítá do shromáždění, v němž může vždy vysloviti radost nad pokrokem a vývinem musea, jek ukazuje stále a stále rozmnožení své důležitosti pro vlasť. Toto děkuje jen upřímnému spolupůsobení čl- nitelů, k tomuto účelu pracujících. Řečník vzpomíná prací a námah při založení musea království českého, kteréž i v době pozdější nebylo věcí tak milovanou. Nyní ovšem sbírky musejní jsou rozsáhlé, ba míst- nost nestačí. Museu konečně dostalo se uznání nejen ve světě, nýbrž i od vlády a sám J. V. císař a král uznal práci naši pro vlasť. Jest tu i podpora obe- censtva a přátel a dnes, ta popelka, museum, stojí na té výši, že nemusí býti o ně obav; jest upevněno a poslouží vlasti naší. Ovšem nutno hleděti, aby na té výši i dále se udrželo. Řečník děkuje všem činitelům, kteří přispěli k zvelebení ústavu, císařské vládě, zem- skému výboru a j. v. Památka zesnulých členů uctěna povstáním. K návrhu dvorního rady prof. dr. Vrby upuštěno od čtení zprávy jednatelské; společnost má 607 členů. Vicepresidentem společnosti k návrhu pro- fesora dra. Vrby zvolen akklamací vládní rada dr. V. V. ryt. Tomek. Návrh i volba uvítány potleskem přítomných. Dojat děkoval dr. ryt. Tomek a přijal volbu tuto projeviv jen obavu, dočká-li se při svém stáří 6 let. (Hlučné: Dej Pán Bůh! dočkáte, dočkáte!) Za členy správního výboru na 6 let zvoleni pp.: zemský školní inspektor Fr. Roslcký a dvorní rada Josef Weber ryt. z Pravomilu; za člena správního výboru na 5 let zvolen řidítel J. Felemann. Za revi- sory účtů musejních zvoleni pp: řid. K. P. Kheil, cís. rada J. Otto a knihkupec Ant. Řivnáč a za re- visory sbírek pp. prof. dr. E. Maixner, prof. F. Ne- kut a řid. Ant. Truhlář. Na to následovala před- náška dvor. rady prof. dra. K. Vrby: O meteo- ritech«. Z výroční zprávy vyjímáme: Ze členů zemřeli m. j. zem. archivář moravský V. Brandl, pro- bošt dr. Ant. Lenz, dr. bar. Pražák, školní rada Ig. B. Mašek a j. v. Za členy přistoupili: J. Em. kar- dinál Skrbenský, Frant. hr. Černín a j. v. Společ- nost čítala koncem roku lonského 597 členů. — Př museu je bibliotéka, archiv, sbírka numismatická, sbírka archaeologle praehistorické, sbírka historicko-archaeo- logická a národopisná, zoologická, botanická, mine- ralogicko-petrografická, geologieko-paleontologická a j. v. Museum podporuje pokračování v díle Barrandeově, přírodovědecké prozkoumání Čech, systematlcké vyko- pávání starožitností, výzkum archivu a j. v. Příjem činil 480.945 kor. 53 hal., vydání 262.606 kor. 6 hal. Fond Opizův činí 7456 bor. 20 hal., fond Barrandův 22.427 kor. 54 hal., nadace Al. Turka 23.040 kor 56 hal., jmění Matice České 210.402 kor. 48 hal.