Číslo 67.

v

Praze, dne 9. března 1902.

Ročník

VI.

Bedakce, administrace expedice: Praha, Pštrossove ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy s nepřijímají, rukopisy ne nevracejí Vezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty tčtujeme levně a pří častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházeji denne o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vidy o dvanácté ho- dině polední. Jednotiivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1125.

NA

UcK dst pt rly sso veo

LlS

Prahu Předplatné pro domu: s donáškou do měsíčně. . . . . K 2.80 8.40 čtyrtletně . .. celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: g.— měsíčně čtvrtletně . .. K 9.— osloročně.... K 86.— Předplatné do cizoxem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně celoročně. . . . K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska. Ita- lie, Belgie a Anglie: ětvrtletně K 52.80 celoročně Telcf. administrace l126.

Slunce vychází v 6 hodin 31 minutu ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 52 minuty večer.

Neděle: Sv. Františky Ř

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Nejsv. Trojice ve Spálené ul. od 8.-12. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou a pouč- nou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.

Nedostatek duchovenstva. V Praze, dne 8. března. Psali jsme již dávno, že nedostatku duchovenstva německého, do něhož se stěžuje, nebude odpomoženo dělením, nýbrž povoláním z Porýní, jak se stalo už v Lítoměřicích před delší dobou. Tutéž věc přinesla »K. Volkeztg.« před krátkou dobou a tu se ji po- všiml i »Čas«, jenž se povzdychl, že »budeme míti také německý a přímo pruský katolicismus«. S dovo- lením musíme říci, že katolicismus stojí nad národ- ností a nad hranicemi. Neznáme katolickou církev ná- rodní a tedy 1 katolicismus národní. Ti muži nejdou sem pěstovat prušáctví, oni jdou hlásat slovo Boží německému lidu, když německá gymnosla naše neod- chovávají dostatečný počet osob, které by se věno- valy stavu duchovnímu. Němcl katolíci nejdou do Rakouska, aby dělali polítickou štvanici »Pryč od Raktuska«, jak činí pro- testantští ag'tátoři, což jest ohromný rozdíl, že jej na- hlédne snad i evaugelický »Čas«. Stojíme před otá- zkou nedostatku duchovenstva, která jest velice vážnou pro Čechy i Němce a třeba bledati příčlny i prostředky odpomocl. Nedostatek duchovenstva uvádí se za důvod pro dělení diecésí. Jakým právem se tak děje, jde na jevo ze článku uveřejněného v Kellerových »Sittenbilder« kde jest cltován článek z »Bad. Beobachter« z roku 1884, v němž se uvádějí příčiny nedostatku v letech osmdesátých. Ve článku uvedeném líčí se nejprve úpadek hmotný a mravní, načež přechází list na ne- dostatek duchovenstva. Příčiny uvádí: zrušení chlape- ckých seminářů, vojenská povinnost, bídně dotovaná místa a špatné zacházení zmenšilo počet duchovních. Když tam, kde byli dva duchovní, jest jen jeden, břímě práce veliké, čas ke studiu nepatrný, možnost k esthetickému vzdělání vzata docela, možno pak s žádoucí horlivostí, s radostí a požehnaným výsled- kem býti pracováno?« »V periodě starokatolické ka- ždý duchovní, který se zpronevěřil svému biskupua stal se buď starokatolickým aneb státně katolickým pa- storem, byl nadšeně vítán a v každém směru hý- čkán. Rovněž byli muži, kteří ani věděním, ani cha- rakterem, ani prací nevynikali, od státních úředníků byli doporučováni na lepší místa a zdatní mužové odstrčeni. Zdaliž to nemělo vlivu na pastoraci? (Po- mysleme si postup v našem duchovenstvu na patro- nátních poměrů.) Co všecko vykonal tisk snížováním duchovního stavu! Žádná nadávka nebyla dosti pro-

stá, která by denně neplníla sloupce liberálních listů . . . Každý pohyb a krok byl pozorován a vy- kořistěn a v některém úředním oznamovateli posmě- chem a potupou zasypán — jen aby byla rána za- sazena. Takovou štvanicí vážnost kléru velmi utrpěla, což nelze zapříti«. Článek mluví pak o podkopávání autorlty ve škole a v době po propuštění ze školy a zákonem o civilním manželství. Podobně psal »Bad. Beobachter« v době, kdy v Badensku byl liberaiismus v rozkvětu. Přičítati nedostatek dvojjazyčnosti dlecesía semináře, není správné. Dělením nerozmnoží se počet, ale zmenší, jak dobře podotkla »Köln. Vlkztg.«. Z úst vyníkajícího profesora universitního slyšeli jsme, jak jízlivé poznámky profesorů o církví a víře byly prvním kamenem úrazu a pochyb. Kdyby se bralo vše, co urážlivého někdy padne z úst některých pro- fesorů —, jaká by to byla pestrá snůška útoků. Vy- znati musíme, že české střední školy jsou v tom ohledu lepší německých, na níchž »waotanismus« se provádí beztrestně a zde třeba hledati hlavní příčinu. Učebnice a biblioteky žákovské jsou prosáklé pru- šáctvím. K čemuž jinému Gautech nařídil očistu bi- bliotek? Z tohoto pramene vyšlo mnoho zlého, vý- sledek jest ztráta mnohých mladých duší, které s ide- álem rakouským ztratily také úctu ke katolické církvi, která jim líčena byla dle protestantských předsudků, jež si daly nátěr vědy na stolici uni- versitní. Úbytek duchovenstva nedá se zapříti, ale vinu svalovati na dvojjazyčnost, jest úplně nesprávné. To vysvítá již z uvedeného. Proč u protestantů jest dvoj- násobný úbytek dnchovenstva? Test zaviněn dvojja- zyčností? Nikoliv, u nich rozklad liberalismu působí daleko ostřeji, než na katolíky. »St. aus Maria Laach« v r. 1873 sv. 4. str. 532 o Německu napsaly v době nedostatku duchovenstva, jimž tehdy církev rovněž trpěla. »Jestliže v posledních letech (od 1873) i přes nevěru, která se roztahuje na mnohých gymnasiích i přes divoce kolem se rozežírající mravní nákazu, u katolíků nenastalo klesnutí studujících theologie, kdežto u protestantů počst klesl, sluší tento zjev u katolíků (vedle domácí výchovy) příčísti též kon- viktům«. Příčiny jsou docela jiné a mnohé, nikdy ne však jazykové. Německá gymnasía propadla mo- derním hnutím více a proto též mezl Němci se jeví výsledky více. Protestanté mají vyšší platy, nežádá se od ních tolik životních obětí a trpí nedostatkem daleko větším a jest úbytek dorostu daleko větší, než jest a byl mezi katolíky. Čím více se bude ná- rodní šovinismus vzmáhat, tím méně dorostu lze oče- kávat. Proto nelze dost odsuzovati nacionalismus

v kostele, jaký hlásá »L. Wochenbl.« To je cesta, po které se jde k odpadu. Němci trpí prušáckým na- cionalismem, Češl zanedbáváním. Prušáctví vede je od církve a od Rakouska, Čechy zanedbávání přivádí k odpadu. Ne nacionalismus, ale katolicismus nás může zachrániti před možným odpadem. To jest slepá politika, chtíti nacionalismem brániti odpadu. Sebe prudší a horlivější naclonalismus nenaplní ani jeden seminář, ale jen katolický duch. Více než kdy jindy jest třeba kázání pro menšiny, aby byly zachráněny před rozkladnými živly, které působí ve školách všeho druhu, v tlsku, ve spolcích.

Zprávy politické. V Praze, dne 8. března. Politická kronika. Prozatímný roz- počet bude předložen sněmovně příští týden a bude prodloužen do 31. května. — Při Körbrově ná- vštěvě v Pešti jedná se kromě samosprávného cel- ního tarifu o program a dobu delegací, které zasedati budou v druhém týdnu května. Pro nové bouře v par- lamentě pešťském odložena porada Szellova z dopo- ledne na odpoledne, poněvadž musil dlíti v parla- mentě. V úterý očekávají se nové nepokoje, které chce inscenovati strana košutovská. Proti ministru Rezkovi pořádá se celá ně- mecká výprava. Všeněmci vyzvali kluby německé le- vice, aby porokovaly o krocích, které by měly učinitl proti dru. Rezkovi. Návrh jazykového zákona uveřejnila včera »Politik«, o jehož původu nelze určitějšího říci, než že jest jedním návrhem, který byl podán v jazykovém výboru nu říšské radě, ale konečným návrhem — dle odpoledních »Nár. Listů« — není. § 1., který jest nejdůležitější, zní: »U všech zeměpanských úřadů, ústavů a soudů v království českém a v markrabství moravském mohou strany ve všech svých podáních užívati jedné z obou zemských řečí«. O Slezsku tedy zmínka se nečiní. Též není znínky, že by každý úřadník musil znáti oba jazy ky zemské. Nékteré body mají dosti podobu s punktacemi, což zajisté přimělo »N. L.«, že se silně ozvaly proti návrhu a uveřejnění jeho. Píší: »Politik« přináší na úvodním místě osnovu zákona jazykového, o níž tvrdí, že to výsledek porad strany mladočeské v otázce jazykové a tedy definitivní návrh, jenž s naší strany k urovnání sporů jazyko- vých předložen bude ostatním činitelům interessova- ným. Kdyby skutečně tu šlo návrh takový, kdyby skutečně to, co přináší »Politik« v překladu, bylo, jak tvrdí, kvlntessencí mladočeských porad o věci ja- zykové, byla by to ne pouze bezedná nediskretnost,

KULTURNÍ LISTY.

V Praze, dne 8. března.

K. — Již Hamlet příležitostně vyjádřil se, že dějí se na světě věci, jež filosofové marně snaží se vy- světlitl, avšak neboj se čtenáři, nechci vypravovatio zjeveních duchů, které právě v Berlíně přicházejí do módy, jen tolik ještě podotknu, že »mediánství« z našich krkonošských hor přestěhovalo se do hlav- ních měst německé intelligence. Chci vypravovati něco veselejšího. Je to sice též zjevení, ale nikoliv duchů, nýbrž snu, o němž ml ne- dávno vyprávěl jeden z našich lidových poslanců, který se též za pravdivost zaručil. Ostatně nechť tuto posoudí čtenář sám. Mezi poslanci — neříkám které strany — na- lézá se jich několik, kteří mají na všecky — ministry náramný dopal, a největší ze všesh poslanec pan Bo- řivoj Břinkal, o němž je známo, že jakmile on se přihlásí ke slovu, mlnistří dávají se na útěk,a musí-li některý z nich ve sněmovně setrvati, že schoulí se, nastrčí záda a nechává si ministerský frak vypra- šovat. Pan Břinkal je hotovým gladiatorem v par- lamentě, jenž je s to jednou ranou pěstí zabíti vola, z čehož se vysvětluje, že doposud nezabil ani jednoho ministra. Nejednou se pan Bořivoj Břinkal po své řeči chlubil: Kdybych takhle vynadal doma pohunkovl, buď by mne žaloval pro urážku na cti, anebo by s

nešlo.

smál.

do mne pustil. Ki tomu vlastně jsou ministři, aby do sebe nechávali bušit. A je-li theorie Darwinova prav- diva, pak postupem věku v Rakousku ministři budou se rodit s koží nosorožcovou anebo s krunýři známých obrovských želv. Matka příroda se nad nimi smiluje a vyzbrojí je proti poličkům a štulcům nejsilnějších paží. Chci však vypravovati, co se panu Bořijovi Břin- kalovi o letošním masopustě zdálo, a jak se mu živý sen přepodivně vyjevil. Budou-li chtít ctěné paní Lo- tynky na tento živý sen vsaditi, nemám nic proti tomu. Pan Bořivoj Břinkal byl letos s několika kollegy poslanci na redutě. Nechtělo se mu síce od svého prazdroje, ale nedali mu pokoj, až šel. — Musíš se taky přistrojit, — nutkali ho. — Já za maškaru? — bránil se — kdyby se to dověděla moje stará, nestálo by to za zlost. — — Nemusí o všem vědět. — Po dlouhém přemýšlení odhodlal se, vystrojiti se za Bosňáka. Postavu k tomu měl, proč by to — Ale — ponoukal ho kollega — musíš na redutu přijít s medvědem. Bosňáka bez medvěda nelze sl myslit. — Ale kde pak ho vezmu? — Toho budu dělati třeba já — odvětil kollega — načež uchopiv ho za rámě, něco mu šeptal. A pan Bořivoj Břinkal se tomu smál, náramně

Byla to sensace v redutě, když do ní vkročil obrovitý Bosňák s medvědem na řetízku, který měl masku jednoho ministra, do něhož ti kteří poslancové nejčastěji buší. Každý souhlasil, že maska medvěda je velmi podařená. A pan Bořivoj Břinkal vpravil se zname- nitě do role Bosňáka. Ještě jeden poslanec z ochoty pískal na klarinet a Bosňák medvědovi holí dával srozumitelné pokyny k tanci. A medvěd tančila skákal brzy na jedné, brzy na druhé noze, držel na obou pracnách hůl, kňučel a mručel, jako opravdový medvěd, ba — což u medvěda nebývá zvykem — pochutnával si častěji na prazdrojl. Maškara medvěda byla v každém ohledu excel- lentní. Rozjařená společnost neopomenula medvěda sl podávat a s ním svou kratochvíli tropiti. Ale, jak se říká, všecko na světě má svůj konec, i reduta, z níž se náš poslanec vrátil domů až k ránu. Na druhý den bylo určeno sezení parla- mentu. Mohlo býtl již k jedenácté před polednem, když pan Bořivoj Břinkal úplně procitl ze sna. — Trochu mne bolí vlasy, — naříkal sl, —a těch hloupých a divokých snů! Ten medvěd pronásle- doval mne stále. Rozmluvu tuto vedl mezi strojením. — Ten prožluklý medvěd najednou se vzepjal a dělal Bosňáka sám, a já dělal medvěda. Ani nevím, jak to přišlo. Najednou ocitl jsem se v medvědí srstí a držel jsem na rukou hůl a dělal jsem skoky. A ten Bosňák, t. j. ten ministr, měl v ruce bičík a mrskal