#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXV
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 5. února 1905
#3
alto_textblock
#3
Číslo 36.
#4
alto_textblock
#4
Ka ranní n odpot. Htetr
předplácí set
v Praze v adminislral
F
něsí
na čtvri láta. . . . 6 K —
s dvojí donéškou
nčiné leta. . 7 K o0h
ve Glialkáck
: 2 K noD
na měsle .
— Poštou s-
nk nlat
avra:. . k o0
s dvojí zisilios
nntá:. . k8l
#6
alto_textblock
#6
v drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za Sh
odpoledni
n 2h
Ve slialkách na veakovs.
ranní čáslo. . . . . . . . 10
odpslední . . . . . . . . Sh
Inseraty
plati se hotově zapřea
Přodplacení a inaerty přijímá zdnini
strace v Marianské ulici č.a.
Tam nacházejí se téš redskee
tiskárna a ezpedice „Národnich Laiste“
Rukoplsy se nevraceji
#7
alto_textblock
#7
Onešní číslo pra Prahu Je o 18 stranách.
#8
alto_textblock
#8
K doplňovací volbě řišského poslance
na obchodní a živnostenskou komoru
v Praze doporučuje se po návrhu důvěrník
a dle usnesení sehůze poradní za kan
#9
alto_textblock
#9
didáta pan
#10
alto_textblock
#10
Bohumil Ryšánek,
#11
alto_textblock
#11
člen obchodní a živnostenské komory v Praze
majitel firmy Jos Ryšánek i syn, obchod s mouě
nýmí výrobky a zemskými plodinami v Praze.
Volba koná se dne 7. února.
#12
alto_textblock
#12
Výkonný výbor
národní strany svobodomyslné.
V Praze, dne 4. února 1905.
#13
alto_textblock
#13
Válka.
#14
alto_textblock
#14
L. Z Petrohradu, 4. února. V 7 hod.
43 min. večer. (Původní telegram zvláštníh
zpravodaje »Národních Listů«.) Podle in-
formací generálního štábu vede se
bitva v Mandžursku dále s celou
silou a prudkostí.
Grippenberg byl odvolán vzhle-
dem na nesváry, jež vznikly mez
ním a Kuropatkinem.
Z Petrohradu, 4. února. (Spb. Ag.
Generál Kuropatkin telegrafoval
3. února: Naše vojsko dobylo bojem
úplně vesnice Čantanhenanu.
Dnes o 5. hodině ranní provedli
jsme prohlídky směrem k vesnicím
Fanšenu a Pudzovu (2 versty jižně
od Ljuditunu), jež měl nepřítel ve
své moci. Po několika hromadných
výstřelech naši střelei vrazili do Fan-
šenu a pobili mnoho nepřátel, Japonci.,
pospíchající na pomoc, byli buď po-
stříleni, nebo bodáky ubiti. Ostatní
ustoupili. Asi dva prapory zahájil,
střelbu ze sousedních opevnění n
naše střelce, již vrátili se, vzavše
ssebou své mrtvé a raněné a jednoho
zajatého Japonce.
Důstojník Bělikov byl raněn. Ja-
ponci zůstavili na pravém křídle
100 mrtvých, z nichž jsme 87 po-
hřbili.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 4.)
#15
alto_textblock
#15
Rusko přestálo zkoušku nej
těžší!
#16
alto_textblock
#16
Za tři dni bude tomu rok, co Japonci pi-
rátsky úkladným přepadením klidně na kotvách
stojícího loďstva ruského před Port Arturem
zahájili vražednou válku proti Rusku, na niž se
byli chystali tajně, úsilím svrchovaným již od
deviti let. Bůh suď, jak bylo možno, že jak di-
plomacie, tak i vojenská správa Ruska o těchto
dlouhých přípravách Japonska tak málo zvě-
děla, že v den propuknutí války nemělo Rusko
v celém Mandžursku než směšně nepatrnou „ar-
mádu“ — 50.000 mužů, ba že ani pevnost
portarturská a vladivostocká nebyly v tu dobu
na delší obranu náležitě ozbrojeny. Kdyby Ja-
ponci byli měli vojevůde: opravdu geniálního
mohli při blízkosti bojišté a při snadnosti do-
#17
alto_textblock
#17
pravy všeho válečného materiálu bleskurychle
již v březnu neb dubnu loňského roku přemocí
svou umačkati tu hrstku Rusů na Jalu a na
dráze mandžurské, mohli již z jara r. 1904
býti pány hlavního města Mandžurska — Muk-
denu. — Zatím vojevůdeům japonským schá-
zelo odvahy k takovému napoleonsky prudkému
nájezdu, dokud lodstvo ruské u Port
Arturu nebylo dříve neškodným učiněno. Ad-
mirál Togo měl prve očistiti Zluté moře od ru-
ských pancéřníků a minonosek, nežli si gene-
rálové japonští Ojama, Kuroki, Nodzu a Ok
troufali nabídnouti Rusům první bitvy v pohra-
ničném horstvu jižního Mandžurska. —
Vděk tomu, podařilo se Rusku po jedno-
kolejné sibiřské dráze na ohromnou vzdálenost
10.000 kilometrů do května r. 1904 shromá-
žditi na mandžurské dráze u Ljaojanu aspoň ta-
kové síly, že mohli po kolik neděl zadržovat
příval japonský v horské válce, bráníce s re-
kovnosti spartanskou průsmyk za průsmykem
avšak na rozhodnou bitvu v širém poli, na
offensivu k osvobození Port Arturu směřující.
nemohl se ruský „Fabius Cunctator“ — vý-
borný a statečný generál Kuropatkin stále
ještě s jedinou svou armádou proti třem
japonským odvážit, nechtěl-li molodce své němě
hnáti na jatky. Japonští vojevůdci mohli plýtvat
životy svých vojáků, měliť jich spoustu, stále
čerstvě doplňovanou, Kuropatkin toho absolulni
nesměl. Trvalať doprava každého pluku
z Ruska na bojiště s veškerou municí a spíží
plný měsíc! Prohlásil prolo také hned, jak se
ujímal velitelství, že potřcbuje plné h
roku času, než bude mu lze s nadějí na ví-
tězství nad nepřítelem tak udatným a silným.
v dálavách tak ohromných od rodné vlasti,
v zemi, jejíž lid drží s nepřítelem — utkat se
v zápasu rozhodujícím o bytí a nebytí cel
branné výpravy Ruska.
Nuž, lhůta roku vyprchává a před Muk
denem, na březích zamrzlého mandžurského
veletoku Hun stojí proti sobě obrovská, silou
skoro rovná vojska obou soků, každé asi o
400.000 brancích, v posicích opevněných, s ne
smírnou dělostřelbou. Rusové prý mají 1282
Japonci dokonce 1780 děl v bitevním šiku
rozpjatém na deset mil cesty. Jaký to budet
tanský zápas! Byly-li již neslýchanými svou
velikostí jako krutostí boje, které svedl Kuro
patkin během loňského léta a podzimu na Va
fangu, Ljaojanu a Šaho, bitvy, v nichž stál
proti sobě z každé strany 250.000 až 300.000
bojovníků, v nichž hřímalo dnem nocí na 160
rychlopalných děl, bitvy, které zuříly po dese
dní a nocí, v nichž padlo na té i oné straně
přes 40.000 lidi — jakou bude asi teprv nastá-
vajíeí hrozná bitva, k níž se vůčihledě schyluje
jižně od Mukdenu.
Změní konečně již vrikavá Bellona zlý roz
mar svůj a uštědří přízeň svou konečně jednou
již po zásluze hrdinným molodcům ruským
když je byla až posud tak krutě zkoušela a stí
hala takým trvalým jako nezaslouženým ne
štěstím? Či znají světa dějiny tragicky vzneše
nějšího pádu, nežli byl po takové rekovné a tak
obdivuhodně dlouhé obraně konečný pád vy
hladověného Port Arturu? —
Však také doufali Japonci a všichni jejieh
pomocníci a přátelé v obou hemisferách bez
pečně, že tento pád pevnosti portarturské bojov-
nou odvahu Rusův rázem zdrtí, tak že malo-
myslně počnou žádati o mír za každou cenu.
Než, když car Mikuláš II. statečně odmítl od
sebe každé pomyšlení na pokořující mír, když
pe pádu Port Arturu slavně prohlásil, že Rusko
bude eti a práva a životního zájmu svého ne-
ochvějně a zmužile dále brániti až do konečného
vítězství spravedlivě včci své: tu vyhodil
úkladní nepřátelé Ruska, žlutí i nežlutí, po-
slední svůj podkop proti obranné mohutnosti
síle ruské. Čím se Japonci hned při vypuknui
#18
alto_textblock
#18
války chvástali, že připraví Rusku z nenadán
strašlivé překvapení, jakého posud neviděl svět.
o to se nyní po pádu Port Arturu a před roz-
hodnými bitvami u Mukdenu vskutku
ďábelsky pokusili.
Dnes již jest všemu světu zřejmo, kterak
náhlé to vzplanutí revolučních dělnických
stávek po veškerém Rusku nebylo než ban-
ditským kouskem japonsko-britské per
fidie. Kdežto přirozená, dávná obecná nespo
kojenost se starým šlendriánem a s nesnesitel
nou libovůli namnoze porušené byrokracie ru
ské, zvláště politjckě a policejní, nešťastnou
vzdálenou válkou znovu zjitřená, vedla mys
vlastenecké společnosti ruské
domáhání se žádoucích reforem
v celé státní správě, aby nadešel rozumný
klidný pokrok k lepšímu, pod aegidou šlechet
ného a o blaho národa svého tak upřímně pe
čujícího cara, jakým osvědčil se až dosu
Mikuláš II. —
Japonci a jich souspřeženci evropští zatín
tajně pracovali s nihilisty, terroristy a sociál
ními demokraty, aby překvapili Rusko — re
volucí, „proti níž by veliká revoluce fran
couzská z r. 1793 byla pouhou hračkou“.
Všechno hnutí reformní v Rusku mělo být
zkaleno a zkaženo rozsáhlým revoluč-
ním spiknutím, živeným zlatem anglo-
japonským — dle „Ruského Invalidu“ vyna-
loženo na to neméně než 18 millionů rublů! —
veškera evropská sociální demokracie měla pod-
porovat a sílit tu propagandu ruských anarchi-
stův a terroristů ve všech průmyslových mě-
stech ruské říše, aby bezgramotné, neuvědomělé
dělnictvo ruské bylo v nich uchváceno a strženo
ke vzpourám, stávkám, nepořádkům a bojům
zkrátka, aby byla inscenovaná přes noc revoluee
v Petrohradě, Moskvě, Varšavě, Oděsse, Libavě
Rize atd. za heslěm: „Pryč s eařisme mo
Pryč s válkoul
Tímto všeobečným revolučním zemětřesením
doufali nepřátelé Ruska rozvrátit a rozkola
všechen trvající v Rusku řád, aby nebylo možno
vypravit protiJaponcům více an
jediné válečné lodi, ani jediného ru-
ského pluku, ani jediného vlaku se spíží
municí pro bojující v Mandžursku armádu
ruskou.
Všechna doprava do Asie po souši jak
po moři měla býti ruskou revoluei př
kažena (když to nešlo anglo-japonskými torpe
dovkami u Huliu), aby tak rázem armáda. Kuro
patkinova byla vyhladověna a k bídné kapitul
donucena, jako posádka porlarturská.
Než, itente ekýtný plán sťastně jest zma
řen a Rusko od záhuby a necti zachr
něno.
Celá ta cizinou nastrojená zrádná velik
„revoluce“ — dnes to již možno říei — u dě
lala dokonalé fiasko na celé čáře-
Shroutila se v niveč jako ta jednodenní „slávaí
jejího vůdce, dobrodruha a špicla — Gapona
Doufejme, že po této těžké, posledn
zkoušce nadejde Rusku šťastnější doba —
doma i na bojišti. Doma: doba pokojnýc
reforem, na bojišti asijském doba zaslouženýel
válečných úspěchův!
#19
alto_textblock
#19
Hnutí na Rusi.
#20
alto_textblock
#20
Gen. Trepov neznamená reakci.
»Petrohradské tel, agentstvo« zaslalo za
hraničným novinám následujíel sdělení: »Ne-
důvěra, jakou zahraničný tisk projevil př
jmenování gen. Trepova na úřad, ve kterém
má za úkol zjednati nápravu, způsobila v petro-
hradských vládních i bursovních kruzích udi-
vení. V Petrohradě jmenování jeho vzbudilo
docela jiný dojem a prvým jeho následkem
#21
alto_textblock
#21
bylo, že kursy na burse značně stouply. V Pe
trohradě pohlížejí na zřízení generál-gubernator-
stva jako na opatření včasné, způsobené mimo-
řádnými událostmi. Poslední události ukázaly.
že policie nebyla s to zabrániti dělnickému
hnuti, anebo říditi je, neboť dělníci dali se n
cestu politických požadavků. Za takových okol
ností jen muž, mající mimořádnou plnou moe
může obnoviti klid, jenž je prvou
a nezbytnou podminkou reforem
Nespravedlivé je podezření, že zřízení generál
gubernátorstva je známkou reakce v činnost
vlády. Ta okolnost, že generál-gubernátor začaí
svou činnost spolu s ministrem financí a za-
hájilji výzvou k dělnictvu, a by
bylo vládě pomocno při zaveden
řady socišlných reforem, ukazuje, že
generál-gubernátor není v úřad svůj
povolán k vůli repressivným opatře-
ním a že pořádek má býti obnoven
nejen rozhodnými opatřeními, nýbrž
i splněním tužeb obyvatelstva.
#22
alto_textblock
#22
Japonská ruka v Rusku.
Píše se nám z Paříže: Že ruští dělníe
byli oklamáni cizími agenty, o tom nemůže bít
pochybováno. Třeba v Rusku rozeznávati mez
hnutím dělnickým a revolučným. Dělnici rušt
mají své potřeby jako všichni jiní a snaží se
o zlepšení svého postavení, ale nikomu z nich
nenapadlo, dělati revoluci proti caru. Dělníci
ruští jsou původem mužíci a car jest jim osobou
posvátnou, jako všem ruským mužíkům. Aby se
dali zneužíti k účelům podvratným, k tomu bylo
zapotřebí podvodu, ke kterému se propůjčil
»kněz Gapon«, muž židovského původu, jenž
proto vlezl do kněžské sukně, aby v ní nepo-
zorovaně mohl provozovati nihilistické rejdy,
mimo to muž mravů nečistých, neboť žil ne
v pořádném manželství, jako pravoslavní du-
chovní, nýbrž s konkubinou, jakousi Razuzda-
lovou. Tento Gapon byl špiclem ministra
Pleva, od něhož dostával ročně 6000 rublů z
donosy na dělníky. Není proto divu, že dělníei
ruští i všechen národ, když se jim nyní objevila
pravda, jsou rozliceni na své vůdce druhu Ga-
ponova i studenty, kteří nevědouce co dělají,
pomáhají nepřátelům proti své vlasti. Že pokus
o revoluci v Petrohradě byl nastrojen anglo-
japonskou intrikou, vysvitne ze spojitosti někte-
rých faktů. Na počátku války, jak se pamstujete
Japonci prohlásili, že připravují proti Rusku
takový kousek, že celý svět bude jím překvapen.
Z počátku chtěli vyhoditi do povětří syzrjanský
most na Volze, ale byli chýceni. Na to čini
altentáty na různě mosty velké sibiřské dráhy
Témto altentátům bylo konec teprve, když Rusko
postavilo k ochraně sibiřské dráhy 100.000 m
Potom chtěli nočním atlentátem potopiti loďstvo
adm. Rožestvenského a na konec si nechali nej-
větší trumf: revoluci v Petrohradě. Ve všem
tom neviděti japonskou ruku a anglické peníze
může pouze slepec. Požadavky dělníků byly by
bez pomoci vzpoury bývaly právě tak v úvahu
pojaty, jako po ní a nemusila téci krev, je
padá na strůjce nepokojů.
Stávka v Lodi v Ruském Polsku
V Lodi, 31. ledna. (Dopis »Nár. Lislů«.
Včera v ponděli odpoledne přes to, že všechny
ulice, zvláště Petrokovská, lidem byly přeplněny
neudálo se nic zvláštního, ačkoliv se všeobecné
mělo za to, že cos hrozného se přihodí. Stáv
kující lid choval se vesměs klidně. Na Petro
kovské ulici od ulice Přejezdu po Dělnou ko
záci energicky udržovali pořádek. Na Promenádné
ulici jakýsi studující měl k dělníkům řeč, ke
které přivedli na nároží stojícího strážníka
přivedše odzbrojili jej od šavle a revolverua
teprvo, když řečník svoji řeč skončil, odevzdali
#23
alto_textblock
#23
strážníku zbraň a tento mohl odebrati se na
své místo. U plynárny na ulici Trhové raněn
jeden kozák kamenem do hlavy, když sestoupil
s koně a nahajkou chtěl kohos přetáhnout.
Těžce zraněného odvezli do nemocnice. Plynová
svítilny na hlavní Petrokovské ulici svítily ob
jednu, v postranných ulicích pouze tu a tam
nějaká svítilna zářila. Plynu v plynárně se
šetří, neboť nevědomo, jak dlouho stávka po-
trvá, aby se město po případě celé neoctlo v
tmě. Očekávané dva pluky pěchoty mají teprv
přitáhnouti dnes na místo a kromě toho ješta
jeden pluk kozáků, načež bude v Lodi pře
20.000 mužů vojska soustředěno. Vůdci lod-
ských stávkářů rozjeli se včerejšího dne do
okolních měst a vesnie, aby i tam ke stáve
dělný lid povzbudili. V Lodi samé stávkáři za-
čali osvobozovati »bílé otrokyně« z vykřičených
domů, ale kde jim »bílé otrokyně« nebo jejich
»otrokáři« 1—2 ruble do ruky vložili, s klidlem
odešli hledat štěstí dále. Mezi těmito stávkáři
pozoroval jsem vělšinou Židy. U zdejšího po-
hodného tito Samaritáni pustili na svobodu
množství pochytaných, vězněných a ku popravá
přichystaných — psů. Dost možná, že prav
stávkáři o těchto činech nemají potuchy, ale
přece dějí se na jich vrub. K večeru pak n
Horním Náměstí bylo by bezmála došlo ke krve-
proliti mezi dělníky a socialisty. Mezi oběma
panují neshody prolo, že dělníci nechtějí s
zúčastniti politických výstředností a sociální de-
mokraté je k nim nutí. Strážníci zakro-
čili k ochraně dělníků a socia-
listé rozehnáni. Dnes v úterý v časných
hodinách ranních na rozích domů objevily se
plakáty většího rozměru, ohlašující pro měste
Loď s okolím a pro celou Petrokovskou gubernii
stanné právo. Dělníci se vyzývají k ná-
vratu do práce, načež, po zavedení úplného po-
řádku, bude o ně vládou jak náleží postaráno.
Dále se dělníci varují před veškerým srocová-
ním a před různými falešnými agitátory, kteří
chtějí svésti dělný lid k výtržnostem a k zpro-
tivení se vojenské moci, sami pak při užití
zbraní nejprve prchají, kdežto nevinný a sve-
dený lid krváceti a trpěti musí. Počasí je stále
deštivě. Ulice proti včerejšímu dni poloprázdné,
obchodníci začínají pomalu otvírati krámy
některé továrny pracovati. Všeobecné napjetí po-
minulo. Nenastane-li ještě dnes něco nepředvi-
daného, snad již zítra aspoň 50 proc. dělníků
do práce do dostaví. Vojska ve městě, kromě
malých kozáckých hlídek, dnes neviděti.
#24
alto_textblock
#24
Bohemský-
#25
alto_textblock
#25
Moskevští šlechtici.
Z Moskvy, 3. února. (C.-B.) Ve schůzi
šlechty byly předčítány tři adresy, jež mají být
podány carovi. V první se praví, že v nynějších
zlých dobách špatně jest zvolen okamžik způ-
sobiti základní změnu vládní formy. Rusko na-
lezne prostředky a cesty, aby obnovilo uvnit
říše spořádaný život, jakmile válečné bouře
nepokoje přestanou. — V druhé adrese se praví,
že za válečné tisně a vnitřních nepokojů jediné
slovo carovo, kterým byli by povolání svobodně
zvolení zástupei lidu k účastenství ve vládě,
mohlo by přivěsti Rusko na pravou cestu. Ti,
kdož podepsali tuto adresu, prohlásili během
jednání, že jsou ochotní přimluviti se za adresu
sprostředkující.
V této třelí adrese se praví: V úplném
přesvědčení, že Rusko překoná také tuto novou
zkoušku a vyjde z ní se slávou a celou moci
svojí, šlechta očekává toužebně slovo carovo,
jež by ukázalo, že páska pojící cara s národem
ruským není přetrhána a že car, jakmile shledá
toho potřebu, povolá národem zvolené zástupce
a nechá je spolupracovati na úkolech státu.
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
V Praze, 4. února.
6—. (Kronika.) Ani příroda ani hi
storie neznají zastávky. Neustálá hra sil, tu
tam. Onehdy v Petrohradě zase zřetelně na
jevo vystoupil zákon všeho společenského život
Kněz Gabon — nové jmeno pro historiky
— v taláru, s křížem nad hlavou vztýčeným
vedl své »bataillony lidu« proti Zimnímu pa-
— Co tam chceš, knězi?
— Chci prosit cara, aby dal lidu reformy
— Car už slíbil reformy.
— Na sliby není spolohnutí. Byli jsme
tolikrát sklamáni ! Chceme mluvit s carem.
— Ale reformy pro celou zem, pro mil
liony lidu, nejsou tak snadné dílo. Třeba mí
strpení, třeba vyčkati.
— Dost jsme se načekali, chceme jednat.
Jdeme k carovi.
— Ale tak se nechodí k earovi ! Proč
nejdeš sám, knězi, s několika zvolenci?
— Kdybych šel sám, nepustili by mne
A kdyby pustili, nemělo by mé slovo váhy. A
vidí car, kdo jde za mnoul
— Ale postup tisíců je násilný krok. Nikd
neví, co se může přihodit
— Ručím za své lidi l
— Nikdo nemůže ručit za dav tisíců
— Ručím přecel
— A což, řekne-li car: nemohu?
— To car nemůže, to nesmí řícit
— A řekne li přec?
— Pak — neručím za nic.
— Tedy nepřicházíš s prosbou, ale
hrozbou! A hrozba je násilí. Proti násil
nezbývá, než násilí. Dej si pozor, knězi, po
teče krev!
A fanatický vůdce máchl rukou.
— Ať teče! Jsme na vše — odhodláni
A tekla krev. Muž cítil za sebou velikou
sílo, která mu dodávala odvahy. Shlukl ji ko-
#28
alto_textblock
#28
láci.
#29
alto_textblock
#29
něho podnět okamžiku a mimoděk ji unášel
jak už bývá. Ale car má větší sílu. Carova
moc není sice věčná, ale rostla věky. A věko-
vitá moc zlomí hravě sílu, která jen z popudu
okamžiku vyvřela. V několika dnech byl Petro-
hrad zase klidný.
A zákon života se projevil. V historii jak
ve fysice plalí zákon o — parallelogramu sil
v
Vzpoura pollačena. Kněz Gapon, jak s
náhle objevil na povrchu, zase zmizel. Živo
vstoupil do starých kolejí. Dělníci se vrátil
do továren, lid se chopil práce, všecko zase
běží jako běželo před tím
Ale jen na okol
Není všecko docela jak bylo. Udal
se přece změna. Neviděná ještě, ztajen
uvnitř, ale neúlajná na dlouho. Chvile na-
dejde a všemu světu se změna objeví. Jako
po náhlém otřesu země, když leknutí minulo
lidé jdou zase po své práci, docházejí novinky
o změnách, které se udály v krajině ! Jaké no-
voty pohledů! Kopce zmízely s obzorů, pra
meny se zastavily, řeky se daly jinými směry
Také historie a politika není než »krajina
na pohledel
Nějaký čas uplyne, carův úkaz ohlásí ná
rodu, co nového ve správě — národního ži-
vota. Otřes neminul bez následků. Lid dosta
ne své reformy. Snad ne takové a všecky
jaké zamýšlel mluvčí lidu diktovat v čele zá-
stupu před Zimním palácem. Ale svoji míru re-
forem přec! Jakou míru? Takovou, k jaké
ukazuje ciferník na siloměru vroucího spo-
lečenského kotle. Nový zákon přibude do
ústrojí národního tělesa. Triumf hodnoty mravní.
Vymoženost kultury ! Jaký úspěch
A bude to úspěch — prolité krve
Krev ! Vzácná šťával Slovo nejvýmluvnější,
dokument nejpádnější! Vývod, kterému nikdo
neodolá! Dokud o právu jen básníci pěli,
učenci vykládali, dokud jen řečníci se rozplý-
vali a všecka veřejnost šuměla a vřela jeho
slovy a pojmy: marno bylo úsilí! Porozumění
#31
alto_textblock
#31
nebylo! Co platno řečnit lesům, skalám, potoků
a řekám ! Což váží důvody lidského mozku na
proti — silám přírody! A v tělese společnost
jako venku v lese rozhodují — sily přírody
Však tu náhle to trysklo paprskem zvlást
ního moku. Červený potůček se ukázal. tenký
vřelý! Jen se z něho zakouřilo na studenén
vzduchul
A náhle je jasno! Všude a všecko ! fllu
chota přestává, šupiny padají s očí, každý roz
umí. Příroda přírodě porozuměla! A sila při
rody koná své divy. Malý otřes tělesa a při-
hrady uvnitě se skládají v nové tvary. Zjev
hmoty utváří se v podobu mravního zjevu, krev
se stává pečelí — ideje. A vystupuje na jevo
zákon koloběhu mezi oběma světy, přírodním
kulturním
— Nač je Rusku Dálný východ ? K čemu
ty potoky krve v Mandžursku ? táže se modern
členář spokojen švým osudem, že má u své
černé kávy do tak »vážných věcí« také nějaké
— slovo
— K čemu lidská krev? Jde přec o zá-
sady a otázky čistě mravní? mohl officiáln
mravokárce namítnouti blouznivému knězi, jak
nejasnou tuchou se křížem vzlýčeným stoupa
v čele opojného zástupu.
Ale kněz i zástup nevědomky — všichn
jsme nevědomci! — vedli si podle zákona, kter
sílu hmoty pojí se silami — idel. Byli odhod
láni — na všecko.
Obsah práva, vyložený plsmem, nemus
být jasný každému. Ale právu, za něž prolite
krev, porozumí rychle car i — činovník.
Moderní znalec práva, soudce i advokát.
s tlustým svazkem zákonníka pod paží, pyšně
si vyšlapuje v domnění své důležitosti. Pokládá
se býti pevným sloupem a strážcem »mravních
idejí«, jež obsaženy v textu knihy. A zatím
každá písmena knihy musela být prve
vykoupena potoky »nejdražší šťávy«, jež pro-
lity v hlubinách minulýeh věků, nežli
názorech pokolení vyjasněn a stanoven —
mravní pojem
#32
alto_textblock
#32
A hra tajemného koloběhu sil mezi řís
himoty a říší idejí dlouho ještě není vyřízena
Slyšíte výroky plné mravního rozhořčení
o carovi a jeho činovnictvu, že tak zatvrzele
se uzavírají všemu pochopení »požadavků kul-
turních « Marně však se rozhiížite vůkol, který
z horlivých hlasatelů kulturnosti byl by snad
ochoten přiznati sám svému sousedu více
práva, než podle daných okolností přiznat —
mu sí.
Svět je stále pln nespravedlivostí. O nic
méně na Západě než na Východě, všude stále
se odehrává revolta slabých proti silným, tu
tichá, tu hlučnější. Kultura je dílo příro
ních sil, všem stejně drahé, o nic dražší ni
komu, než kam jeho — egoistné hnutí dosáhne
Máte oprávněné podezření, že bouře petro-
hradské nevyvolaly tak živé »účastenství« v »kul
turném« Západé proto, že tam na Něvě prolé
vána krev za »nejdražší statky lidstva«, jak
spíše proto, že se prolévala krev — v Rusku
#33
alto_textblock
#33
Velikánskými literami napříč archu ozna-
movala zvláštní vydání jistého tisku na Západě
Revoluce v Rusku
Telegrafické agentury v Berlíně, ve Vídni
v Londýně, pracovaly parou. V Petrohradě sam
ještě nevěděli, co se přihodilo, ale na Západo
už sloupce nejpodrobnějších zpráv oznamovaly
sensaci na sensaci! Ne, co se přihodilo v če-
ra, dnes ráno, nebo snad v poslední chvíli
To by nebyl závodní výkon! Ale, co bude z ej-
tra, co se připravuje, co je ustanoveno
aby bylo, bulletiny z kuchyně tajemných moe
ností, manifesty rozhodujících činitelů, resoluee
tajných schůzí, interviewy vůdců, ordre de ba
taille spiklenců! A ne snad z jediného středi
ska ! Ze všech končin! Z nejvzdálenějších koutů
Jaká technika vševědoucnosti ! A jaký tán.
jaký gestus, jaká úprava zevní! Vše hlasitou.
řinčivou, málem triumfální náladou, jako když
nadejde něco, co dávno toužebně bylo očekáváno
#34
alto_textblock
#34
říše!
#35
alto_textblock
#35
Něco, co se vítá s hlubokým povzdechem za
dostučinění:
— Revoluce v Rusku! — Konečně!
A druhý den zase ! Tytéž sáhové litery na-
příč archu
Revoluce v Ruskul
Jenže pod křiklavým nápisem hned první
telegram! Zněl tak podivně, tak mimo všechen
styl, málem nesrozumitelně
Z Petrohradu. Dnes má město svoj
obvyklý ráz. Panuje klid.
Revoluce vypukla a ve městě panuje —
klid?
Hnutí, pravda, bylo potlačeno nási lí m,
Ale která revoluce neví a není připravena
že proti ní bude jistě zakročeno násilím
Kde tu jaký smysl?
Berlinský list oznamoval v telegramu o de-
putaci dělnictva, která prý mluvila s ministrem.
Slibila prý působiti na své soudruhy, aby se uklid-
nili a vrátili se k prácil
Revoluční deputace slibuje — se uklidniti?
List doprovodil depeší nevrlou poznámkou.
Tuze nevrlou.
— Zdá se, že ti lidé (čti: chlapi !) dostal
strach z flinty, která střilí, ze šavle, která seká.
Zdá se, že chtějí raději zase dolézti ke
kříži (wollen zu Kreuze kriechen!)
Podivný poměr najednou křiklavě vysvíta.
Nějaké kruhy na Západé měly o ruskou revo-
luci patrně v ětší zájem, než ruští — revolu-
cionáři s a m i! ..
A slovanská veřejnost?
Za pražských nepokojů zaplaven byl svět
známými výrobky zlomyslné fantasie. Tenkráte
prohlédli jsme snahu té industrie. Byli jsme od-
hodláni otevřiti světu oči. Ukázati mu, jak se
má na věci dívat, jak má umět číst, jak
rozeznávat pravdu od žalby.
— Postaráme se! říkali jsme si.
Tenkrát vznikla myšlenka Slovanske
tiskové kancelářel
— Slovanský členář, slovanský interes me
miti svojí informaci! usouzeno správně
Leč od myšlenky ke skutku je tak daleko