#1
alto_textblock
#1
5. února 1905
#2
alto_textblock
#2
II. Přiloha „Národnich Listů“
#3
alto_textblock
#3
k číslu 30.
#4
alto_textblock
#4
Strana 17.
#5
alto_textblock
#5
Politické zprávy domáci.
#6
alto_textblock
#6
V Praze, 4. února. (Změna jedna-
cího řádu v panské sněmovně.) Vý-
bor panské sněmovny pro změnu jednacího řádu
bude míti ve středu opět schůzi, v níž referent
dr. Lammasch přednese zprávu, jež má býti po-
dána sněmovnímu plenu snad již během příštího
téhodne. Ve zprávě navrhne se prý doplnění sta-
rého zákona o jednacím řádě dvěma novým
paragrafy, jež maji co nejvíce omeziti (echni
ckou obstrukci. Paragrafy ty vzaty prý z angli-
ckého jednacího řádu. Na zostření disciplinárn
moci sněmovního předsedy prý se při tom nepo
#7
alto_textblock
#7
mýšli.
#8
alto_textblock
#8
V Praze, 4. února. (Vlašská právni-
cká fakulta.) Římská „Tribuna“ uveřejňuje
rozmluvu s posl. Malfattem, týkající se vlašské
právnické fakulty. Baron Gautsch v konferenei
s vlašskými poslanci vyslochl pouze mínění po-
slanců o této otázce, ale sám se o vlád-
nich záměrech nevyslovil. Dle mínění barona
Malfatta olávka vlašské university dostane se
na jednací pořad sněmovní ještě před Veliko-
necemi, buď za debaly rozpočtové, aneb až
vláda učiní v té věci nové provisorni opatření.
Vlašští poslanci mají za jisté, že stane-li se
opět nějaké opatření provisorní, vlašská fakult
nebude z Inšpruku přenesena do Terstu, nýbrž
de některého jiného vlašského města.
#9
alto_textblock
#9
V Praze, 4. února. (Poslání hr. Jul
Andrássya.) Hr. Jul. Andrássy, vrátiv se
z Vídně, vstoupil ihned ve vyjednávání se stra-
nami opposičními. První jeho návštěva platila
Fr. Košutovi, druhá šlechtickému kasinu. Hrabě
Andrássy prý doufá, že mu bude možno vyjed-
návání se stranami ukončiti v ponděli, tak že
v úterý bude již moci podati eísaři zprávu o vý-
sledku svého poslání. Dle názoru, rozšířeného
v pešťských liberálních kruzích, hr. An-
drássy má před senou dvě cesty, vedouci k roz-
řešení krise. Buď se opře o všechny odstíny
svých spojenců, což by bylo možno jen v tom
případě, kdyby se větší čásť strany neodvislosti
podvolila, účastniti se vlády na dosavadních
státoprávních základech, aneb aspoň takovou
vládu podporovati; aneb musí hledati oporu ve
straně liberální. Ale ani v jednom, ani v druhém
případě neměl by většiny jednolité. To by ovšem
nebylo překážkou, aby mohl vyříditi nejdůleži-
tější státní nezbytnosti. Budout různé opposiční
skupiny, byť se jejich názory o různých vnitř-
ních i vnějších otázkách sebe více rozcházely
přece nuceny poskytnouti hr. Andrássyovi pod
pory, aby nějakým praktickým úspěchem pro
jevily své vítězství. O tom však, bude-li za ta-
kových poměrů také možno vyříditi rakousko-
unerské vyrovnání a obchodní smlouvy, jsou
strany v úplné nejistotě.
#10
alto_textblock
#10
V Praze, 4. února. (Sbližení chor-
vatské opposice s košutovci.) Ve
čtvrtek navštívil jeden člen chorvatské opposice
jednoho z členů výkonného výboru spojené
opposice uherské, aby ho ubezpečil, že Chor-
valé nechovaji záští k Maďarům a k Uhrám
Tvrdí-li se v Uhrách opak toho, jest to omyl.
Chorvaté jsou prý přátelé uherské státní my-
šlenky a uznávají (?) supremacii Uher. Důvěr
ník sdělil dále, že delegace chorvatské opposice
byla by ochotna vyjednávati se stranou nedd-
vislosti. Na dotaz chorvatského důvěrníka, po-
stačí-li, provede-li chorvatský sněm nové volby
delegátů do sněmu uherského, či bude-li třeba
vykonati také v Chorvatsku nové sněmovn
volby, projeveno v klubu strany neodvislosti mí-
nění, že chorvatský sněm má provésti jen volbu
nových delegátů.
#11
alto_textblock
#11
V Praze, 4. února. (Doplňov ac
volby v Uhrách.) Čtvrteční volbou v okrese
hajdu-besermeňském, při níž zvolen košutovec
Jan Benedek, ukončeny letošní všeobecné volby
v Uhrách. Výsledek jich jest ten, že zvoleno
164 poslanců strany Košutovy (jeden s dvěma
mandáty); 151 liberál (z nichž čtyři s dvěma
mandáty; k liberálům počítá se i 13 Sasíků); 25
dissidentů, 23 lidoveů, 13 banffovců, 8 poslanců
národních (6 Rumunů, jeden Slovák a jeden
Srb) a 11 divokých. Ve 13 okresích jest třeba
užších voleb. Většina z nich jest již vypsána
a vykonají se od 10. do 16. února. Do užších
voleb přijde jeden Srb (Miletič v Pančevě), dva
Rumuni a dva socialisté, kteří prý mají naději.
že s pomocí košutovců dobudou mandátů. Byli
by to první sociální poslanci ve sněmovně
uherské.
#12
alto_textblock
#12
Ze Záhřeba, 2. února. (Otázka misto
držitelská v Dalmacii.) „Obzoru“ píše
se z Dalmacie, že tam není dosud nic známo
o tom, kdo se stane definitivním nástupcem bar
Handla na místodržitelském křesle. Nově jme
novaný správce, dvorní rada Mikul. Nardelli
rodilý Dubrovčanín, převzal již správu místo
držitelstvi. Z té okolnosti, že Nardelli byl jme
nován místodržitelským vicepresidentem, kte
rážto hodnost za bar. Handla nebyla obsazona.
soudí se, že provisorium potrvá tentokrát delš
dobu. Také se má za to, že jest to příznakem,
že Dalmacie obdrží opět náměstníka vojenského
v jehož rukou bude spojena správa civilní i vo-
jenská. Jako vojenští kandidáti jmenují se gen.
Varešanin a gen. Borcevič.
#13
alto_textblock
#13
Ze Záhřeba, 2. února. (Hospodářská
podřízenost Chorvatů.) Chorvalské
listy počínají si v poslední době pilněji všímat
také otázek hospodářských, poněvadž nabyly
přesvědčení, že politiku může s úspěchem pro-
váděti jen národ dosti silný hospodářsky. Tý-
denník „Narod“, vycházející v Požeze, upozor-
ňuje chorvatské kruhy na nesmysl, jejž pášou
tím, že své peníze ukládají v pešťských a vídeň-
ských bankách, odtud se jejich peníze vracejí
do záhřebských filiálek týchž bank a ty pak
půjčují chorvatským průmyslníkům a živnost-
níkům chorvatské peníze za drahý úrok. „Na-
rod“ ukazuje na české kapitalisty, kteří se již
dávno emancipovali od Vídně a ukládají své pe-
níze v českých bankách, jež jimi podporují opět
český průmysl a obchod. Proto radí Chorvatům
aby následovali Čechy i v tomto oboru činnosti.
#14
alto_textblock
#14
Sensační kniha.
(Závěrek.)
#15
alto_textblock
#15
Přikročujeme k zakončení črt svých o vele
zajímavé anglické knize o životě Viléma- II.
jeho rušného dvorního okolí. Pohnutkou ke zkrá-
cení výňatkův z knihy této interessantní i pro
lid český, kterýž jest v neustálém zápase s pro-
pagatory Vilémových idef a plánův, jest nám
okolnost, že české nakladatelství ujalo se, jak
jsme jinde již oznámili, úkolu, seznámiti české
čtenáře s úplným, na překvapující odhalení té-
měř nevyčerpalelným obsahem knihy a spoko-
jujeme se prioritou, že list náš první českou ve-
řejnost obeznámil s důležitou a cennou knihou
tou. Pravíme s dobrým rozmyslem: »s důležitou
a cennou knihou tou«, neboť odhalení knihy té
vtiskují nám mnohou účinnou zbraň do ruky
k boji našemu s propagandou pangermánskou.
Nebylo by věru na škodu, kdyby knihu tu četl
— snad by u všech jazyk její nevadil — všichni
ti, kdož dychtí v duchu po tom, aby se hranice
Vilémovy moci posunuly více na jih aneb kdož
od sblížení našeho se »silnými« povahami se-
veru očekávají naše duševní i morální (!) obro-
zení a osvěžení. Korrupce soustředěná, ač dosud
ztajená, na Sprévě, bezcharakternost a egoism
výkvětu německého národa, mezi nimiž autorka
měla potěšení žíti téměř celý život svůj, jsou
místy, jak je odhaluje sama nemilosrdně, trhajíe
iličené roucho státních interessů, tak úžasny, že
snad rozbřesklo by se mnohým též u nás a že
by po přečtení knihy této aspoň s oltáře ducha
svého skáceli své idoly. Především však po pře-
čtení knihy télo veta jest ne-li po idolu, tož
jistě po ideálu pangermanismu ! Ideálního
nyní zbývá málo na postavě, jež náleží historii
a tudíž i kritice její . ..
Autorka reflexe své však neobmezuje vždý
jen na dvůr sám, nýbrž podává leckdy chara-
kter stiku celé německé společnosti. Co praví o
strachu před vodou a mýdlem, čte se spíše hu-
moristicky, žel, nemůžeme pro obmezené misto
citovati marklwainské tyto rysy, ani jině jej
pozdější úsudky o jiných živlech německé po
vahy. Jen tak mimochodem zde zaznamenáváme
ale, co praví o německé žvanivosti a klepavosti.
»Německé vznešené a zahálčivé třídy, « píše, »ne-
jsou ani o chlup lepší co do mrav-
nosti nežli třídy ty v Anglii, Fran-
cii neb v Rusku, a v jednom ohledu jsou.
myslím, horší: jsou bez výjimky neko
nečně žvanivými . . «
Klepavost tato vzbudila také jednu z nej
trapnějších afřér dvora berlínského, afféru ano-
nymních listův.
Mnoho hluku způsobila talo své doby již
v listech berlinských i zahraničných, ale auforka
podává tu celou řadu episod jejích, dosud úplně
neznámých, seén nejdrastičtějších a odhaluje na
poprvě také pravé pozadi její, ano neváhá na
konec s odhalením překvapujícím, že za listky
anonymními, obsahu z pravidla nejoplzlejšího, stál
jak na konec shledala z různých známek velká
čásť dvoru sama, sám člen královské rodiny.
cisařovnin příbuzný, kterýž pak pokyn dostal,
aby se Berlína, Německa vzdaloval, když uvěz-
něním obřadníka Kolzea se nepodařilo pravou
stopu zakrýti. Po měsíce byl dvůr zasypáván
pravým deštěm lístků anonymních, v nichž
často s použitím obrazův ze starověké obnažené
mytholegie odhalovány vedle jiných pokleskův
zvláště milostné styky jednotlivých čelnýeh
členů dvora. První taký lístek anonymní dopadl
na stůl císařovnín, když několik dní po zrození
dcerušky její Louisy Viktorie, Vilém II. z love-
cké slavnosti na zámku grunewaldském odjel
večer na vyjižďku saněmi s dámou berlínské
aristokracie, již poclíval přátelstvím svým, aby
se ze sportovní osvěžující vyjížďky té — au-
torka byla té chvile v Grunewaldu — k páté
hodině ranní vrátil. K prvému hanebnému ano-
nymnímu listku tomu přiložen byl i obraz ber-
linské dámy v rouše Evině. Však ni císařovna
nebyla ušetřena škaredé zlomyslnosti anonyma.
Překvapil ji kdysi lístkem, na němž byla vy-
obrazena ve společnosti »proslulého« dvorního
kazalele Stöekra, oblibence svého, jejž anonym
neuznal rovněž za dobré kněžským ni nekněž-
ským rouchem odíti . . . Lístek stejně illu-
strovaný zaslán byl císaři, ale gen. Scholl věda,
že dělá se tu jeho velitelce hanebná křivda,
zadržel jej, dříve než se oetl v rukou císařo-
vých, nieméně pohnul záhy císařovnu, že zbožné
společnosti Stöekrovy na dobro se zřekla.
Stöcker musil dvůr opustiti. To byla bezpro-
střední příčina jeho pádu, kterýž své doby rov-
něž mnoho hluku natropil, aniž jeho pravá
příčina až dosud byla veřejnosti známa.
Zcela nové jest též odhalení, že obřad-
ník císařovnin, Kotze, byl obětí nejen dvo-
řanské intriky, nýbrž obětí intriky, jež neštítila
se ani podvodův. Po marném dlouhém pátrání
po snonymu rozšířena náhle na dvoře jedovatá
pomluva, že Kotze jest sám autorem listův
anonymních. A čim více některé známky ukazovaly
k stopě mnohem vyšší, tím houževnatěji šířeno toto
podezření. A na konec použito jako dokladův
proti němu pijavých papírův, nalezených prýv
jeho komnatě zámecké, na nichž prý zjištěn
otisk některých slov z jednoho anonymního
listu, zvláště slovo Loloki, jímž byl Vilém Il.
v listech těch označován (autorka cituje řadu
ukázek z těchto výplodův vysokého anonyma-
tupitele). Na rozkaz císaře, jemuž donesl » do-
klad« kollega Kotzův, obřadník baron Schräder
Kotze byl okamžitě zatčen a dlouho vězněn,
přes veškerou přízeň, již Vilém II. k němu
k jeho půvabné choti až dosud byl choval.
Na zvěst o zatčení manžela madame von
Kotze klesla na kolena před Vilémem v ku-
lečníkové síni Nového paláce, zatím co Její Ve-
ličenstvo a děli hrály si na schovávanou v za-
hradě.
Cisařovna Augusta Viktorie, jež dávno již
nerada viděla přátelství císaře k madame télo
k jejímu manželu, měla odtud znamenitý pohle
— citujeme autorku doslovně — na celou
scénu: na krásnou, však nyní nebohou ženu,
vzývající o milost mocného přítele svého pro
svého manžela, jenž měl být obětován, aby jiný
mohl choditi volně! Vilém zůstal však hrdým
a tvrdým, jako kdyby nebyl se nikdy opíral o
krásné rámě, jež nyní v úzkosti k němu se
vzpínalol
»Není to nic platno, gnädige Frau! Spra-
vedlnosti musí být zjednán průchod. Musi se
s ním naložiti jako se sprostým zločincem !«
#16
alto_textblock
#16
Výkřik potom a pád těla — a děti eísa
řovniny zvolaly jako jedním hlasem
»Co učinil papa tetičce Kotzové ?«
»Nemáte žádné tetičky Kotzové, « odtušila
císařská máteř.
Leč po delším věznění shroutil se jediný
vážnější »doklad« proti Kotzovi; sám státn
znalec zjistil před. soudem vojenským, že pls-
mena na pijavém papíře nejsou otišténa.
nýbrž že byla na pijavý papír sám přímo a
bezprostředně načrinuta někým, kdo chtěl zmásti
soud, aby odsouzení nevinného vinníka krylo.
Přes to »plazivý« soud vojenský — výraz au-
torčin — Kolza shledal na pouhé slechy vin-
ným, leč Vilém II. »v záblesku velkomyslnost
svojí« rozsudek zrušil a Kotza přes námitky
císařovniny rehabilitoval s největší okázalostí.
Jednoho z intrikánův, dvořana Schradra pak
Kotze v souboji zabil. Pravý autor intrikya
listů anonymních, jejž autorka jasně naznačuje.
unikl však plné míře trestu, pokutován byv to-
liko »dobrovolným« od dvora vyhnanstvím.
Ano, pravé romány jsou to, jež nám au
torka v jednotlivých kapitolách ze života dvora,
jeho intrik a zápasův vypravuje, soubor to dra-
mat, komedil i tragedií! A pravdu má, dí li tam
na místě jednom »the truth is more strange as
the fancy.« Pravda jest často fantasie neoby-
čejnější! Nejednou v pravdě při její odhaleních
pozadí dvorniho, pravých vzpruh a pohnutek jeho
činův nevycházíme z úžasu i překvapení ! Pře
často zasahují tato i v obor mezinárodní poli-
tiky ! Často hádáme na spory o interesy státův a
zde vidíme, jak byly to osobní difference
osobní jiné přihody, jež ten i onen stát s Ně-
meckem rozvedly. Tak vypravuje nám autorka
zevrubně o náhlém ochlazení, jež mezi Vilémem
II. a Alexandrem III. nastalo po jedné lovecké
partii a jež později přičiněním francouzské choli
dánského prince Waldemara bylo ještě zvýšeno
a podruhé líčí nám obšírně zase se všemi drob-
nými detaily, nasvědčujícími pravdě odhalení, o
vzniku napjetí mezi Vilémem II. a princem Wa-
lesským, nynějším Eduardem VII., jež podnes
nezůstalo bez jistého vlivu na anglo-německé
slyky.
Když Německo v otázce krětské i v jiných
nepodporovalo Řecka, nemohouc zapomenouti
že sestra Vilémova přestoupila na řeckém dvoře
na víru pravoslavnou, tehdejší prine Walesský
odhalil králi Jiřimu dle svých informací z dvora
berlínského — jestiť ujcem Viléma II. — ž
německý císař užil welfského fondu k účelům
jiným, nežli k jakým smlouvou a zákonem byo
určen. Zároveň dal princ králi Jiřímu na vůli.
aby odhalení toho užil dle potřeby.
Do spiknutí proti »Vilému zasvěcen byl
dánský i bulharský dvůr. Avšak kníže Ferdi
nand chtěje se zavděčiti Vilému II., věc neloy-
álně zradil. Vilém II. v listu ku podivu i kan
cléřem kontrasignovaném pohrozil pak Řecku,
že bude li list prince Walesského publikován,
postaví se on zcela po bok Turecku prou
Řecku. Potom byl list, nalezající se té doby
u dvora dánského, za přítomnosti německého
vyslance spálen. Vilém II. v listu k princi Wa-
lesskému tomuto pak napověděl, že osobně bude
žádati zadostučinění, až prine opět Homburg.
jak obvykle navšliví. Prine odvětil zasláním
výstřižku novin s jadrnou poznámkou na okraji,
kterouž autorka též napovidá jen a kterouž ne
chce doslovně opakovati. Ale krajané naši
Marianských lázních vědí aspoň nyní, proč od
té doby nynější král anglieký dává místo Hom-
burgu přednost jiml
Spisovatelka vypravuje zajímavě též o sil
ném ochlazení styků mezi spojenci, císařem r
kouským a německým, kteréž nastalo po důvěr-
ném banketu, pořádaném Vilémeri II. ve Vídni
v den pobřbu arciknížete Albrechta, Král saský
měl pak dlouho co činiti, aby napěti mezi spo-
jenci uklidil.
O roli, kterouž si osvojuje politická policie
u dvora berlinského, často bez vědomí panov-
níka sama a k jeho nejedné mrzutosti, podává
dvorní dáma rovněž překvapující odhalení. M-
mo jiné vyzrazuje pravou přičinu pádu Sevasto-
polu. Car Mikuláš Prvý psal důvěrnému přítel
svému osobnímu Bedřichu Vilému, že Sevasto-
pol odolá dolud, dokud spojenci nesoustředí
své sily proti tvrzi Malakovu, kteráž jest na
štěstí bez vědomí oblehatelův jediným slabým
místem pevnosti. List ten za policejního presi-
dentství Hackeldeyova byl z berlinského zámku
odcizen — policejním agentem a prodán Anglii-
Krátce na to, 8. záři, spojenci anglo-francouzšu
provedli svůj vehementní útok proti Mala-
kovu, jenž padl... Rusko prohrálo tak válku
krymskou, díky — své důvěře ve dvůr
pruský . ..
Nešikovností politické policie bylo rozne
seno také nepovolaným osobnostem, když Vi-
lém použil části disposičního fondu, určeného
pro veterány, jich pozůstalé a pro pohromy ži-
velní, aby zvýšil o 100.000 mk. služné přibuz-
nému choti svojí, kaneléři Hohenlohovi. Kanelét
pak viděl se pohnuta tento příplatek vrátiti, je-
likož anonym redivivus hrozil bouří ve ve-
řejnosti.
Z takých ještě přečetných odhalení nových
a překvapujíeích nevycházíme po celých čtyři
sta stránek knihy a není divu tudíž, že kniha
— i zcela bez ohledu na některé historie silně
pikantní — vzbudila tak nesmírné vzrušenív
Německu a že je budí trvale i v mezinárodních
kruzích politických.
Citujmež na rozloučenou s knihou vele-
zajímavou ještě i její několik poznámek o sty-
cích Viléma II. s jeho chotí:
»Vilém zřídka kdy mluví přímo se svou
chotí, leda že ji někdy řekne, zda se mu lib
nebo nelíbí její šat; a táže-li se ho ona na
něco, odpoví ji tonem, kterýž přelíná další kon-
versaci; dosti často neodpovídá vůbec, otáčeje
levé (nedoslýchajíeí) ncho k císařovně a tváře
se, jakoby nebyl slyšel,
»V okamžiku takovém, kdy láska i hrdos
musi bouřiti v prsou cisařovniných, my všichni
litujeme jí hluboce. Někdy se zdá, jakoby chtěla
vzkřiknouti ve tvář všem, ale žena musí un
ustoupiti vždy královně a tak spolkne mlěky
své pokoření, sedí tiše a usmívá se, upírají
malá šedá očka na manžela, jenž za konversace
s dvořany tolik dychtívá po tom, aby zdál se
humoristou. O, těch žalných však pokusův
o žerty, jež hosté u královského stolu snášet
musíl
#17
alto_textblock
#17
»Jest to jiná věc, býti pánem vtipů a jiná
zase, býti vtipným mezi pány!
»Císařovna zůstává trpnou jako vždy, usmí-
vajíc se svým pokorným způsobem — jen
živůtek její jest mnohem volnější, i zdobena
jest obzvláštní ještě přehršlí klenotů, neb i dvěma.
Krajní dekoletáž jest nejsilnější stránkou Jejího
Veličenstva, ale přes svůdnost toalety a pře
okázalost jejích vnad nedovede císaře pohnouti,
aby zůstal ve společnosti její déle, nežli zdvoři-
lost žádá.
Jako v straslivých dnech v San Remu (za
těžké choroby Bedřicha III.), když na cestě
k vesnickému kostelu žádal Vilém, jakožto zá-
stupce starého císaře, přednost před svou
matkou, tak užívá i nynější své posice, aby
všechny od něho odvislé stlačil ve stav tiché,
ale i úplné poddajnosti. A to pokračovalo tak
dlouho, až i císařovna uvykla tomu a dnes věru
shledávala by podivným, kdyby tento stav se
měl změniti. Děti pak, děti jsou pro účely dyna-
stické, jsou tu, aby se učily a rostly ; čeho lze
více ještě žádati?
Stesk Jejího Veličenstva, že děti zřídka
kdy vidí svého otce, jest pravdivý; zřídka kdy.
ač-li vůbec, objevují se nejmladší u stolu a
rapporty jejich vychovatele o jich chovánía
postupu v učení musí stačiti; věnovati čas
osobnímu přesvědčení se aneb přátelským s nimi
rozhovorům, nepokládá se prospěšným.
»Císař nedávno rozkázal, že žádný sluha
nesmí vstoupiti do společné lóžnice a že všechny
práce tam, topení, vynášení koberců atd., must
obstarali dívky. Rozkaz ten měl zvláštní ná-
sledek v zápětí: neboť císařovna, jež nerada
vidi dívky ve své komnatě (bývá-li císař pří-
tomen) právě tak, jako císař mužské služebníky.
jest nyní nucena za zimních jiter, když jest
manžel doma, sama dříví v krbu zapalovati.
Jaká to parodie na královský stav — tato cí-
sařovna a královna, vatávající v nočním oděvu
za vlhka a zimy, aby si oheň rozdělala ! Věru.
pravda bývá mnohem neobyčejnější, nežli i smy
šlenka sama «
Ještě tuto scénu:
»Kdysi pověsti o císařově přízni ke krásné
madame Herbettové, chotí tehdejšího francouz-
ského vyslance v Berlíně, pronikly ke sluchu
jejího manžela, obyčejně poslední to osobě, jež
zvidá o věcech takých.
»Nebylo nepochýbně nic na tomto žvaslu
ale nechť bylo či nebylo, „ Herbette rozhodl se
učiniti všemu přítrž. Když došlo pozvání pro
dvorní ples, přijal je několika zdvořilými frá-
semi ale tři dny před zábavou pohnul maďame,
že s politováním odřekla, dodávajíc, že Jeho
Exeellence samotna je s to, přijati česť tu
býti na plesu přítomna.
»Dvorní maršál baron vón Lyneker měl
právě službu v císařově pracovně, kdýž došel
parfumovaný listek se střibřitými iniciálkami
paní vyslancové.
»Jeho Veličenstvo,« vyprávěl pak baron.
»otevřelo list a přehlédnuvši obsah zvolalo
»Zpravte Eulenburga, že ples je odřeknut, mus
pozvání ihned odvolati.«
»Potom přikročiv přímo k němu a zíraje
mu plamennými zraky přímo do očí, císař po-
kračoval?—
»Víte, proč musím zklamati v posledním
okamžiku několik těch tisíe pozvaných osob? Pro-
tože nemohu dovoliti Herbetto vi.
aby kdy opět vkročil do méh
domu. Přeje si přijíti, ale nepřijde. Raděj-
bych viděl ten zámek v troskách, nežli byeh
ztrávil s ním jedén večer v jeho prostorách.
Nedám si pokoje, dokud Herbelte nebude do-
nucen, aby Berlin opustil.«
Herbelta za krátko na to vláda francouzská
skutečně nahradila výslancem nynějším.
#18
alto_textblock
#18
6—
#19
alto_textblock
#19
Národní hospodář.
#20
alto_textblock
#20
Z domácího peněžního trhu.
V Praze, 4. února.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
(Demokratisování akcie. — Akcie jako
uložení kapitálu a jmění o úzké lailli.
— Krise nesoudnosti. — Memento kon-
junktury. - Paplry k uložení kapitálu
na domácím trhu. — Akcle bankovní
pivovarské.)
Zatím co na jedně hranici Německa úspěch
doby se shledává ve velkém demokratisování
akcie — hle, na hranici druhé slyšíme výstražno
hlasy před přílišným optimismem. Demokratiso-
vání akcie proti poměrům našim učinilo ovšem
pokroky nesmírné. Německé renty trpi usta-
vičnou nedokrevností, ne snad proto, že národ
by byl chudý a úvěr Německa by nebyl dosta-
tečně opevněn, nýbrž proto, že podnikavost pře-
kypuje a malí kapitalisté že přílišným percen-
tem se účastní hry bursovní. Německé renty vy-
nášejí asi 314 a dosti nesnadno uhajují svůj
kurs. Akcie stoupají měsíc za měsícem svoji
výnosností, kolisajíce povšechně okolo 5 0.
Činnost spekulační a důvěra v rozvoj německého
národního hospodářství zdemokratisovaly akcii
nad míru.
Stojíce opodál, kriticky můžeme sledovati
onen vývoj věci. Vidíme lehkomyslnost a slepou
honbu za penězi, neboť akcie přece zu-
stává výhodným uložením kapi-
tálu toliko pro jistá jmění, ona
jmění, „která nemají příliš úzkou taill.“ Jak-
mile akcie se stane uložením kapitálu i pro
jmění nejmenší, může se její popularisování
státi nebezpečným pro všechen akciový trh, ze-
jmena ale pro takového malého majitele akcie,
ježto v případě prudkých otřesů kursových, které
u akcie jsou zjevem dosti častým, jmění malé
přichází v těžké nebezpečí — zvláště v tom pří-
padě, jestliže čas od času ho musí býti po-
užito. Zvláště kritickým pak toto nebezpečí se
stává, jestliže celé jmění umístěno jest pouze
v akcii jedné — jak nikdybýti nemá,a
v případě potřeby akcie dotyčná prodána býti
musí, byť i kurs její byl sestoupil na úroven
nejnižší.
Značné úspěchy učinily národ mysliteln
oplimistou. Nelze upříti, že na Sprévě mnoho
zapomněli, aby se přiučili nazírání poněkud
lehkomyslnějšímu, a shledáváme v onom hospo-
dářském ústředí nepopíratelné příznaky nesoud-
nosti. V širokých kruzích pak obecenstva střed-
ního a malého, které rychlým vzrůstem četných
velkých jmění přirozeně jest uváděno v extasi
zuří nebezpečná ho.sčka hry bursovní. Na
#21
alto_textblock
#21
kluzkém poli londýnského trhu s akciemi zlato-
delnými kolisá také ziato německé, a procházi
rovněž cennými papíry amerických železniea
akcií průmyslových. Kursový listek berlínský
byl šmahem bičován do výše. Výroba jest hnána
ku předu, ve všech téměř oborech znenáhla pře-
plňují se trhy německými výrobky, a ponenáhlu
opět můžeme tušiti ono memento klesající kon-
junktury, které konstatuje: „příliš mnoho se
tvořilo, příliš mnoho se stavělo“. Snad ještě
dosavade německé národní hospodářství jde
svým přirozeným krokem. Jeho činnost jest in-
tensivní a extensivní, ono pracuje parou, vždyt
světové trhy se právě dělí. Kdo nyní si na něm
nezajistí podílu, tomu bude se spokojiti jako
Francii a Rakousku svým územím vlastníma
ustoupiti do postavení podřízeného. Německo
s neobyčejnou rázností a silou bojuje o to, aby
si vydobylo místo u slunce ... Zatím ale v onom
ústředí, odkud vychází iniciativa a onen nerv
energie, bouří horečka hry bursovní a stroje
továren skřipotem svých kol varují před pře-
tížením. Akcie jest zdemokratisována příliš ...
Pražská bursa vyznamenává se velmi znač-
nými obraty v papírech k uložení kapitálu, které
ovšem na straně dodávající, vycházejí z různých
pramenů, avšak jako odběratele zaznamenáváme
po většině ruku jedinou, totiž Zemskou banku.
Na stůl obratů přicházely především renty, dále
pak 4% zástavní listy České hypoteční banky,
které jednány byly za 100.75—100.72°, dále
314% zástavní listy téhož ústavu za 94.275,
dále byly jednány v četných položkách papíry
Zemské banky po 100.10—100.15 a 4%% ban-
kovní dluhopisy Ústřední banky českých spoři-
telen za 100.—. Kromě těchto papírů domácích
byly kupovány hodnoty nejbližší provenience
cizí, totiž 3% priority společnosti rakouských
místních dráh a 82.72°—82.75, 41/2% zástavní
listy Haličské akc. hypot. banky za 101.623 a ko-
nečně i hodnoty Dolnorakouské hypoteční banky.
totiž 31/4% komunální úpisy téhož ústavu po
94.15 a 94.123
Tato živost domácího trhu k uložení kapi-
tálu zasluhuje tin. více povšimnutí, že na trhu
vídeňském vlastně nebylo poptávky zvláště živé.
ježto trh byl poněkud oslaben ústupem uher
ských rent.
Na poli akciovém těšily se zvláštní přízni
hodnoty bankovní, mezi nimiž došlo k více obra-
tům v akciích rakousko-uherské banky z
1638.50; dále jednány akeie České průmyslové
banky za 414.— a akcie Hospodářské úvěrní
banky za 408.—. Hodnoty průmyslové klidné.
Oproti tomu vynucuje se pozornost mezi hod-
notami na burse neznamenanými, stálý zájem
pro akcie Smíchovského pivovaru, v nichž po-
ptávka se vyšinula až na 3310.—. Interes ten
jest velmi pozoruhodným, ježto právě v minu-
lých valných hromadách byl pronášen po-
všechný stesk, že dotyčný průmys' vlastně právě
není v nejlepších poměrech. Nezdá se pak ani,
že by šlo o ojedinělý zájem pouz pro jmeno-
vanou hodnotu, ježto i jiné pivovarské akcie,
jako Bránické a Vinohradské s těšily poptávce.
Také v Nuselských po době velmi drahné ujed-
nán závěr, ovšem při značně sníženém kursu
(130.—).
#22
alto_textblock
#22
Vídeňská bursa v týdnu minulém.
Ve Vídni, 4. února.
(Pův. zpráva »Nár. Listů e.)
#23
alto_textblock
#23
Uherskými volbami poražen nejen Tisza: dosa-
vadní celní jednota říše a obchodní spojenectví jest
jimi v základech otřeseno. Pro danou chvíli není ovšem
třeba obávati se důsledků okamžitých. Dnešní jednota
platí až do r. 1907 a pro dalších deset let, pro něž
zjednána úprava vztahů obchodních smlouvou s Ně-
meckem a Italif a pro něž platiti budou zajistě i ostatní
obchodní smlouvy, o nichž bude záhy zahájeno vy-
jednávání, nalezne se již modus, kterak alespoň
zevně udržeti fikci jednoty. Ostatně jest lhostejn
cizím státům, co děje se uvnitř toho kterého vývoz-
ního obvodu, jen když zachovány plně podmínky
stanovené úmluvou. Jako jest Německu lho-
stejno, že prolomena zásada celní jednoty říšské sta-
novením cukerního cla pro vývoz z Předlitavska de
Uher, tak bude mu úpině věcí vedlejší, bude-li tento
příklad rozšířen i na obory jině, jen když Uhry budou
šetřiti smluvních ustanovení obchodní úmluvy. Proto
tedy pravi fakt, že nové obchodní úmluvy víží celou
říši na dvanácie let, velmi málo, tím méně, protože
tím ještě není řečeno, že tato celní jednota
na venek musí býti vnitřně upravena zá-
sadami posledního sjednání Körbrova
s Széllem, jež nenabylo dosud ústavní platnosti
zákona a jež jest pouhým prostředkem z nouze. Leč
těmito fakty bursa se nezaměstnávala. Rozladil-lij
výsledek uherských voleb z počátku a zračilo-li se to
v malém kolisání kursů, záhy opět tato nálada za-
pomenuta Možné povolání hraběte Andrassya na sto-
lec ministerského předsedy uherského bylo burse ví-
taným nodnětem, aby plně oddala se optimismu co
do posuzování situace v Uhrách, optimismu, který
z valné části způsoben i pevnou tendencí bursy pešt-
ské. Věří se, že se nalezne zatím opěl prostředek
z nouze na několik let — bursa, která se snaží
eskomptovati děje malého poměrně období, byla útě-
chou touto cele spokojena. Snad také proto, že udá-
losti politické v této říši za posledních let odnaučily
ji pessimismu a — kritice.
Nová obchodní smlouva německo-rakouská po-
suzována zde celkem příznivě. Bylo by nesprávno,
odvozovati z toho vážné předpoklady pro posuzování
úmluvy této vůbec. Vůdčím papírem vídeňské bursovní
spekulace jsou akcie železářské. Kol nich točí se zrak
i duch. Když se proslýchalo ještě nedávno, že Ně-
mecko dosáhlo snížení rakouských cel železářských,
zmocnilo se bursy patrné znepokojení. Dohadováno,
usuzováno a dle nálad chvíle a dle potřeb skupiny
železářské řídily se kursy. Uveřejnění smlouvy stvrdilo
předchozí zprávy, že cla na surové železo a na železné
polotovary u nás snížena nebudou a všeobecný zájem
posunul takto opět v popředí papíry železářské.
Protože vedení kartelu železářského současně dbalo
o to, aby se hojně mluvilo o dobré zaměstnanosti že-
lezáren a o znamenitých vyhlídkách do budoucnosti,
při čemž se nesměle i vyskytaly zvěsti o projekto-
vaném zvýšení cen železa (přání platí tu asi
více než možnost), byla situace papírům železářským
— alpinkám a pražským železářským speciálně — vel-
mi přízniva. Jak patrno, pomáhá obecenstvo ještě stále
vůdčím činitelům těchto papírů „tvořiti si“ situaci.
Silným podnětem oživeného obchodního ruchu
byla v minulém týdnu značná pohotovost peněz. Kles-
nutí soukromého diskontu ve Vídni i v Berlíně na
úroveň téměř neslýchaně nízkou uvádí na trn nejen
poptávku po ukládacích, ale i spekulačních papírech,
moment vysoce důležitý. Současně s uvedenými pa-
píry zůstaly i některé papíry bankovní a železniční
(buštěhradské v prvé řadě)
Optimism jest přes všechny stíny posledních dnů
zase cele rozhodujícím a pod jeho vlivem život více
kypí. V jeho znamení minul týden a snad rozvine se
následující.
Kursovní vývoj důležitějších papírů patrným. jest
z následujícího sestavení:
Důležitější varlace v tomto týdnu poznati lze
z tohoto sestavení:
#24
alto_textblock
#24
28. ledna 4. února
Rak. korunová renta . . . 100.25 100.30.
Rak. zlatá renta . . . . . 119.65 119 60
Uherská zlatá renta . . . . 118.60 118.85.
Uherská korunová renta . . 98.20 98 30
133.50 133.50
Turecké losy . . . . . .
674.— 677.25
Rak. kreditky . . . . . .
459 50
456. 25
.
Banka pro země rakouské