#1
alto_textblock
#1
Hománová příloha „Národních Listů“ k číslu 209. ze dne 3l. července 1908.
#2
alto_textblock
#2
Z kulturní ciziny.
#3
alto_textblock
#3
Edouard Colonne, proslavený hudební
dirigent francouzský, zakladatel a president pařížské
»Association artistigue«, dožil se 23. t. m.
70. výročí narozenin, při kteréžto příležitosti přední
hudební listy francouzské věnovaly články jeho čin-
nosti a významu. Ed. Colonne, rodilý z Bor-
deaux, založil svoji slávu světovou při mezinárodní
výstavě světové v Paříži r. 1878, při níž dírigoval
veliké koncerty výstavní. Již čtyři léta před tím,
r. 1874, zavedl v Paříži a dirigoval významné svoje
»Concerts du Chátelet«. Ed. Colonn eje
znám také hudebním kruhům pražským z několika
návštěv.
O komickém, ba přímo pyramidálním divadelním
představení, jak bylo pořádáno v jakémsi německém
hnízdě poblíž Štětína, přináší podařenou zprávu
»Frankf. Zeitung«. Hráli tam Schillero vu
»Marii Stuartku« a poněvadž dáma, která měla
hráti Alžbětu, náhle odřekla, provedli celou tragedi
tak, že herečka, představující nešťastnou skotskou
Stuartku, hrála zároveň také Alžbětu.
Jedna berečka, představující dvě hlavní role tragedie,
obě na smrt znepřátelené královny, povah tak rozdíl-
ných, to vypadalo samo o sobě již komicky, na př.
když Alžběta podpisovala svůj vlastní ortel smrti.
Ale k popukání byla teprve scéna, kdy obě královny
mají státi proti sobě (ve veliké scéně zahradní). Tam
herečka hrála Alžbětu a roli Marie Stuartovny před-
čítala (D) na rychlo sehnaná náhradnice. Ale vděčné
obecenstvo se nerozuteklo, naopak prý velmi vytrvale
sledovalo až do konce, jak představení přes všecky
překážky a obtíže bylo »sehráno«.
V dánském denníku »Politiken« otiskl ně-
mecký spisovatel Adolf Donath jakousi anketu
vynikajících německých výtvarníků o dán-
ském umění malířském, jmenovitě o malířské
moderně dánské. Úsudky jsou šmahem velmi
lichotivé, některé dokonce nadšené; tak Hans
Thoma, Fritz Uhde a Gotthardt Küh! cení si
líbeznou prostotu a výraznost dánských moderních
malířů, hrabě Kalkreuth chválí především, jak
dovedou Dánové znázorniti klid v přírodě a lidech.
Lesser Ury shledává na obrazech dánských
mistrů cosi panenského a zároveň robustně silného,
pravdivého. Wilhelm Trübner vyjádřil se, že dán-
ští malíři spojují v sobě přednosti umění francouz-
ského a německého. Otto Engl oceňuje je vysoko
z toho důvodu, že jejich umění koření tak silně
v domácí půdě a tím asi udeřil na pravou strunu,
podobně jako president královské Akademie umění
v Berlíně Arthur Kampf, jenž prohlásil: »V je-
jich umění není nic umělkovaného. Tito silní, zdraví
lidé jsou stejně zdraví i ve svém umění. A proto je
snad moderní malířské umění dánské tak lidovéa
zároveň národní v nejlepším slova smyslu.«
Za nejlepší z dánských malířů současných označuje
provedená anketa tato čtyři jména: Kroyer
Hammershoy, Patilsen a Tuxen.
#4
alto_textblock
#4
Ze soudní síně.
#5
alto_textblock
#5
Dozvuky voleb do nemocenské pokladny V Č.
Budějovicích. V neděli konaly se, jak známo, v Č
Budějovicích volby do okresní nemocenské pokladny.
#6
alto_textblock
#6
při nichž sveden boj sociálních demokratů a národ-
ních sociálů. V pondělí již projednávána prvá ža-
loba, podaná soc. dem. Plackem na úřadníka poklad-
ny p. O. Svobodu. Placek tvrdil, když si šel pro ne-
mocenské, že byl dotyčným úřadníkem zraněn. Soc.
demokraté před volbou učinili z případu hroznou
aféru v domnění, že tak spíše pokladnu vyhrajoua
zatím přišlo na jevo z výpovědí obžalovaného, že
Placek tehdy byl ve stavu silně podnapilém; v tako-
vém stavu však nemocenské nikdo nedostává a ne-
mohl ani on podporu dostati a odešel. Odpoledne
přišel po druhé a tu už byl energičtější, nechtěl z po-
kladny, dokud nedostane peníze. Ač mu bylo sděleno,
že přišel po hodinách úřadních, nic naplat, vedl svou
dále a proto byl vyveden z kanceláře. Na cestě asi
klopýtl a upadl na zem. Nyní spustil pravou ban-
durskou. Křičel, že se mu stalo násilí, že ho bijou
a vstáti nechtěl. Zavolán tedy strážník Kodada, který
Placka odvedl. Z případu, jak uvedeno, způsobena
aféra rozsáhlých rozměrů. K líčení dostavili se zá-
stupy soc. demokratů a nár. sociálů, kteří na vzájem
si vyčítali věci, které do líčení nepatřily. Líčení bylo
odročeno za příčinou vyslechnutí dalších svědků,
ale zdá se již, že Placek neměl pravdu ve svém udá-
ní, neboť svědek p. Mayer i lékař Placka ošetřující
mluvili v jeho neprospěch.
#7
alto_textblock
#7
Ze soudu živnostenského.
V nynější mrtvé sezoně mezi klempíři práce po-
skrovnu a proto vysazují dělníky na neurčitý čas —
ovšem s jejich souhlasem. Klempířský mistr p. Cy-
rill Š. také neměl moc práce a proto řekl dělníkovi
Josefu M., že ještě týden pro něho prácí bude míti,
pak ale že ho musí na 2—3 neděle vysadit. Dělník
nic mistrovi nenamítal, avšak spoludělníkovi svému
Augustinu F. pochlubil se, že dostal od mistra vý-
pověď, že však slova mistrova nepovažuje za výpo-
věď, poněvadž mistr neřekl mu přímo, že mu dává
výpověď, ba slova výpověď ani nepoužil. Než mistr
držel slovo. Týden dle přípovědi zaměstnal ještě
dělníka, po týdnu však ho vysadil. S vysazením ne-
byl však dělník srozuměn a proto zažaloval mistra
na zaplacení náhrady za čtrnáctidenní lhůtu výpo-
vědní obnosem 42 K. Žalovaný mistr namítal a také
přísežným svědkem Augustinem Fumfárkem pro-
kázal, že řekl dělníkovi, že ho ještě týden bude moci
zaměstnat, po uplynutí tohoto týdne že však ho
bude musit vysadit. Soud, jemuž rada zemského
soudu p. Müller předsedal, zamítl zalobu
z těchto důvodů: Na základě svědectví Augustina
Fumfárka zjistil soud, že žalovaný vyjádřil se
vůči žalobci, že ještě týden ho bude moci zaměst-
nat, pak ale že ho bude nucen vysadit. Ve slovech
těchto shledal soud výpověď týdenní, o čemž ko-
nečně ani žalobce nepochyboval, vyjádřiv se před
svědkem Augustinem F., že dostal výpověď od mistra,
že však to za výpověď nepovažuje. Považuje-li dělník
slova výše uvedená za výpověď, nebo ne, je lho-
stejno, poněvadž to nezávisí na něm, nýbrž na vol-
ném uvážení soudu. A tu soud uznal, že slova ona
výpověď obsahují, ježto zřejmě bylo žalobci ře-
čeno, že bude moci pracovat pouze ještě týden. Ná-
sledkem toho nemá žalobce nároku z § 84. ž. ř.a
bezdůvodnou žalobu musil soud zam it-
no u ti.
#8
alto_textblock
#8
Sportovní věstník.
#9
alto_textblock
#9
Všesportovní schůze.
#10
alto_textblock
#10
Schůze, konaná ve středu večer a navštívená
téměř 300 osobami, vyzněla potěšitelným voláním
po svorném postupu všech českých korporací; ozý-
valo se v projevech všech řečníků a vyvrcholilov
resolučních návrzích, z nichž jeden přímo žádá utvo-
ření společného střediska pro celé hnutí, které sle-
duje tělesnou výchovu jako cíl. Vedle ústředních
korporací sportov, a klubů zastoupena byla Č. O. S.
a Národní rada, jichž zástupcům, pp. dru. Scheine-
rovi, redaktoru K. St. Sokolovi a dru. Španihelovi
shromáždění připravilo srdečné uvítání.
Jménem svolavatelů zahájil schůzi předseda Č.
S. F. p. M. Horáček, jenž přečetl dopis Nár. ra-
dy, uvítal starostu Č. O. S. dra. Scheinera, zástupce
žurnalistiky, na jejichž podporu apeloval a represen-
tanty sportovních korporací, které učinily po mezi-
národní stránce stejně trapné zkušenosti. Boj s Něm-
ci jest průvodním zjevem všeho našeho snažení. Tře-
ba získati direktivu k dalšímu, solidárnímu postupu
v něm.
Do presidia zvoleni, když dr. Scheiner, maje je-
ště jinou schůzi, volby za předsedu přijati nemohl,
inž. Zd. Kruliš (předseďou), pp. Edmund Kaizl a Ho
ráček (místopředsedy) r pp. F. Fehrer a Jirák (za-
pisovateli).
Vzdav díky za důvěru, referuje inž. Kruliš
o kongresu vídeňském. Fakta, známá našim
čtenářům z ofic. protokolu, vydaného Č. S. F., doved
oživiti poutavým líčením a vřelými akcenty tam, kde
žádal společný postup českých korporací sportovních
a varoval před cestou do vídeňské Canosy. Češi byli
zaskočeni drem. Abelesem, vládcem Rakouského
svazu a přítelem pražského D. T. C., jenž nalezl' ve
stejně cítícím sekretáři mezinárodní federace p.
Hirschmannovi ochotného pomocníka. Ten ze své
vůle dal na pořad, že jednáno bude „o přihlá šce
Č. S. F.“, ač svaz byl přijat na sjezdě v Amstero-
damě. Předsedající neměl odvahy, přišvindlovaný bod
programu škrtnout. Dr. Abeles měl ovšem vydatnou
oporu z fondu jubilejních slavností vídeňských. Ne-
přijaty Irsko, Škotsko, amatéři angličtí, jen aby nemu-
sily býti přijaty Čechy. Zástupci jejich protestují
proti tomuto bodu programu. Dr. Abeles prohlašuje,
že se v Amsterodamě stala Rakousku křivda. Češi vy-
loučeni 8:2 hlasům; proti Čechům hlasovali i Ma-
ďaři (výkřiky: Hanba!). Návrh Abelesův, aby v Ra-
kousku byl uznán jediný svaz, prošel 8:3 hlasům
(proti němu hlasovala Anglie, Dánska a Italie). Dů-
vodem proti nám uváděno, že nejsme samostatným
státem. Pojem internacionální zaměněn zde uměle
za mezistátní. Má se zapomenouti, že každý národ
vkládá do sportu kus svého já, že úspěch sportovní
jest i národním. Úkolem Č. S. F. jest sjednotit vše-
chny české, moravské a slezské kluby, nehrát s ni-
kým, kdo neuznává Č. S. F. za samostatný. Dále
pracovat k utvoření slovanských svazů nebo jednoho,
všem Slovanům společného. Nutno neněmeckým ná-
rodům vysvětlit, že zástupcové jejich ve Vídni se
zachovali k Čechům nespravedlivě. Krok Vídeňanů
pro bodrou masku Rakušanů provedený, není než
prací pro pruského krále. Třeba společného našeho
postupu. Nenajde se, bohdá, české sdružení, které by
šo pod německé jho do vídeňské Canossy (potlesk).
#11
alto_textblock
#11
216
#12
alto_textblock
#12
— 213 —
#13
alto_textblock
#13
psaní.
#14
alto_textblock
#14
Viděla v příhodě té zlověstné znamení.
Gaston byl také velmi rozčilen.
Gabriela si povšimla, že jest velmi bledý a že
v obou koutcích úst jeho objevilo se trochu pěny
Jednoho dne z rána vyjel si Gaston na koni do
Ferneye. Snad se mu zachtělo podívati se na dům slav-
ného Voltaira.
Gabriela nikdy se ho neptala, kam jde nebo kam
jede; jenom když jí to sám před odchodem oznámil, če-
kala naň s obědem. Toho dne mu slíbila, že bude naň
čekati. Stála s hošíkem svým před vchodem do hotelu a
pohlížela na klidnou hladinu jezerní.
V tom přišel listonoš, jenž přinášel do hotel
»Nesete také mně nějaké psaní?« tázala se ho
Gabriela, ač žádného dopisu neočekávala, protože pan
Henrion teprve před několika dny jí psal.
»Vaše jméno?« tázal se listonoš.
Gabriela řekla mu své jméno.
Listonoš hledal chvíli ve své tašce a pravil:
»Mám zde psaní pro pana z Monterey.«
»Dejte mi je !«
Listonoš bez váhání psaní ji odevzdal a vešel
do hotelu.
Gabriela vzala psaní beze vší zvědavosti do ruky.
Ale již zevnějšek jeho ji překvapil. Bylo to psaní dosti
objemné, kteréž prodělalo dlouhou cestu, neboť bylo
opatřeno na zadní straně četnými poštovními kolky. Po-
kusila se přečísti jméno města, kde dopis na poštu byl
dodán, a nemálo sebou trhla, když četla zcela zřetelně:
Pondichéry!
#17
alto_textblock
#17
r:
#18
alto_textblock
#18
bavilo.
#19
alto_textblock
#19
xv.
#20
alto_textblock
#20
Dopis.
#21
alto_textblock
#21
Tři neděle bydlel již pan z Monterey se svou chotí
v hotelu »Metropol« v Ženevě. Každý den kuli plány,
kterým směrem by měli v cestě své pokračovati.
Ale buď že byli vysíleni rozčilením, jež přelíčení
jim způsobilo, aneb že unaveni byli snahou, aby zbavili
se trapných myšlenek, kteréž je stále pronásledovaly, oba
po vycházkách a větších výletech do okolí příliš nebažili.
Netroufali si to sami sobě říci, že mysl jejich po-
třebuje vlastně stálého zaměstnání a pobavení. Použiti
léku toho bylo však tolik, jako prozraditi svůj neduh.
Toho se však obával jeden i druhý.
A proto Gaston den za dnem říkal:
»Jest nám tu tak blaze, zůstaňme zde !a
Ve skutečnosti trpěli však oba.
Gabriela podnikala se synáčkem svým dlouhé vy-
cházky kolem jezera.
Co melancholii matčinu zvětšovalo, to hošík
Pan z Monterey zřídka kdy z města si vyšel, ale
ani v městě se mnoho neprocházel. Neminulo snad ani
dne, aby se nebyl setkal s nějakým známým z Paříže.
Cestující ovšem potom pokračovali v cestě své a Gaston,
jenž nebyl přítelem samoty a spojeného s ní rozjímání,
procházíval se s doutníkem v ústech po nábřeží, čekaje
na příjezd nových známých z Paříže. Byl mu každý
„Ocelové kladiv ko“ .
54