ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 e3317800-1ba3-11e9-92f9-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 8
#1 alto_textblock #1
Strana 2. Číslo 94
#2 alto_textblock #2
KATOLICKÉ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Dne 6. dubna 1902.
#4 alto_textblock #4
nad slepotou tak mnohých, na něž hodí se strašná žaloba apoštolova: »Deus hujus saeculi excoecavit mentes infidelium, ut non fulgeat illis illuminatio evangelii glorie Christi.« (Jejichžto mysli bůh to- hoto světa oslepil, aby jim nezasvitlo světlo evan- gelia slávy Kristovy. II. Kor. 4, 4) V té míře, v jaké katolická církev horlí o mravní a hmotné blaho národů, pozvedají se také synové temností naplněni lstí proti ní a žád- ného prostředku neopomíjejíce, aby božskou krásu její zastínili a dílo vykoupení zamezili. Co chy- trosti, co utrhání k tomu užívají! Nejperfidnější úskok spočívá v označování církve před nevědomým davem a žárlivými vlá- dami, za nepřítelkyni pokroku, vědy a svobody, za uchvatitelku práv státu a vetřelce v oboru po- litiky. Zpozdilé žaloby, tisíckráte vyvrácené roz- umem, dějinami, svědectvím četných lidí a přátel pravdy. Čírkev nepřítelkyní vědy a kultury! Ona za- jisté jest bdělou strážkyní zjevených dogmat, ale bdélost tato činí z ní jen zasloužilou pomocnici vědy a každé pevné osvěty. Otevírajíc rozumu zjevení božského slova, nejvyššího a základního principu vší pravdy, žádnému přirozenému poznání neubližuje; naopak paprsky božského světa, sílua jas lidskému duchu poskytne, chráníc jej v otá- zkách nejdůležitějších úzkostlivé nejistoty a bludu. Ostatně stačí devatenácté století slávy, jíž si kato- licismus ve všech oborech vědy získal, k vyvrá- cení tohoto lživého tvrzení. Katolické církvi patří zásluha rozšíření a obhájení křesťanské moudrosti, bez níž by svět ještě v temnotách pohanské po- věry a ve stavu barbarském tonul; církev to byla, která vzácné skvosty antické vědy přechovala, první obecné školy otevřela a university v život uvedla, které do dnes stávají a slávy požívají; ona pod ochrannými křídly svými nejznamenitější umělce shromáždila a podnět k nejvznešenější a nejčistotnější literatuře dala. Církev nepřítelkyní svobody! Jak bludný jest tento pojem, který pod jménem nejvzácnějšího daru božího se skrývá a na místě toho zneužívání a libovůli ospravedlňuje. Rozumí-li se pod svobodou osvobození od každého zákona a jakákoliv bezuzdnost, bude tomu církev, jako každá správně myslící duše odpírati; rozumí-li se však syobodou rozumná schopnosť ochotně a vydatně činiti dobré, dle pravidel věč- ného zákona, v čemž právě člověka důstojnaa společnosti potřebná svoboda spočívá, nikdo jí ne- přeje, nepomáhá a nechrání více, jako církev. Ona osvobodila učením a činy svými lidstvo z pout otroctví, tím že veliký zákon rovnosti a bratrství prohlásila. V každé době chránila slabé a potlačované, proti násilnosti mocných, krví svých mučeníků vykoupila křesťanskou svobodu svědomí, dítkua ženě vrátila důstojnost a podíl na rovném právu úcty a spravedlnosti a vší silou hleděla přivoditi a zachovati politickou svobodu národů. Církev prý chce práva států sobě osvojiti a do oboru jejich zasahovati? Církev přece ví a učí, že její božský zakladatel, přikázal dávati císaři co jest císařovo a Bohu co Božího jest. Potvrdiv tak trvalou rozdílnost obou mocí, jež každá ve svém řádě nejvyšší jest, kteréžto plodné rozlišování dů- ležitou roli hrálo ve vývoji mravů křesťanských. Duchem lásky vedena, daleka jest všech nepřá-
#5 alto_textblock #5
kus hadru z mé duše. — A nyní ty hadry visí po stromech, na plotech anebo válejí se na smetištích. Tento nový ruch je prý jen výsledkem naší doby Mladé dámy nechtějí již, aby o nich psali staří pá- nové, kteří prý dívkami nikdy nebyli, ale ani aby o nich psaly starší dámy, jejichž mládí podobá se po- hádce z prastarých časů, ony samy chtějí psáti o sobě, o bouřích své krve, o pokušeních, atd. — Kdež pak se ocitne ta troška náboženství za školy, když dívka, anebo sotva mladá paní začne smáčeti své prstíky do Inkoustu. Psací, či spíše spisovatelský stolek, na němž je rozložen Nletsche, je prý ted nezbytným kusem dívčího nábytku vedle stolku toa- letního; vedle krabičky s pomádou je kalamář. A jak rázovité umějí býtl, jakmile svýml růžovými pratíky začnou — maz — — chci říci psáti, což prý nejná- zorněji vyznačuje se množstvím — — — skoro za každou větou, ba i za každým slovem. Jedna z těch psacích mladých dam radí, aby ve školách na dobro se upustilo od systému zatajovacího, — — — čápu má prý býti vytržen poslední brk a závoj nadobro stržen. — Dejte nám pravdu! — volá jedna z nich, jež nazývá »vědoucí dívky« šťastnými ženami. Dívce dnšní je prý třeba mnohem více »volnosti loktové«, aby v té tlačenícl světové k něčemu lepšímu dostatl se mohla. To všecko je prý velmi krásné — končí feuille- tonista — ty mladé dámy nechť se tuží — ale jen pro všecko na světě nedávejte jejlch knihy čísti na- ším synům.
#6 alto_textblock #6
telských úmyslů, majíc na zřeteli pouze postavení své po boku státu týmž předmětem, totiž člověkem se zaměstnávajíc a tím na společnost v intencích božského poslání působíc; kde činnost její bez podezřívání přijímána jest, ukáže se činnost její, nesčetnými výhodami provázena. Předpokládání ctižádostivých snah církve, jest jen starým pode- zříváním mocnými nepřátely k ospravedlnění její utlačování užívaným. Také déjiny bez předsudku zkoumané, dávají církvi svědectví, že nesnažila se nikterak neoprávněných výhod dosáhnouti, ale na- opak po příkladu svého božského zakladatele právě proto často obětí nespravedlnosti se stala, poněvadž moc její nikoliv ve zbrani, nýbrž v síle myšlénky a pravdy spočívá. Tyto a podobné výtky jsou tudíž zcela ne- oprávněny. A v čele ničemného a nespravedlivého toho díla, kráčí temná sekta již od dlouhých let, společnost ve svém lůně co smrtelnou nemoe chová, čímž zdraví její, činnost a život jsou ohro- ženy. Jakožto ztělesněná revoluce obrala sobě tato podvratná společnost tajnou nadvládu nad legi- timní společností a podmínkou existence její jest boj proti Bohu a církvi. Nebylo by ani třeba ji jmenovati, poněvadž celý svět pod těmito zjev- nými známkami svobodné zednářstvo zná, jak jsme o něm v naší encyklice »Humanum Genus« 20. dubna 1881 pojednali, kdež jsme na jeho zlé úmysly neprávé náuky a zkázonosnou činnost po- ukázali. Tato sekta, mezi všemi národy rozšířená, sliby a hrozbami sobě stoupence zjednávající, vtírá se do všech sociálních zřízení, tvoříc tak nevidi- telný a nezodpovědný stát ve státě. Plna dábel- ského ducha, dovedouc se, jak apoštol pravil (II., Kor. 11, 14), v anděla světla proměniti, honosí se svými humanitními snahami a užívá těchto ke svým účelům; zříkajíc se na oko politických cílů, sleduje a vykonává v zákonodárství i správě států obsáhlou působnost, porušujíc úctu k stávajícím mocnostem, ano dokonce i vůči náboženství, sle- duje jako konečný cíl — její stanovy to dosvěd- čují — zničení moci monarchické a ducho- venstva, označujíc tyto za nepřátely svobody. Stále zjevněji se ukazuje, že útoky na církev této sektě na vrub přičísti dlužno, jakož že i ná- jezdy poslední doby jejím dílem jsou. Současnost pronásledování nedávno jako bouře za jasného dne náhle vypuklého dle stejného způsobu, jakým věc v tisku, schůzích a divadelních představeních při- pravována byla, užívání těchže zbraní — na cti utrhačství a podněcování lidu — dokazují jednotný plán z téhož pramene pocházející. Jedná se o to, aby počet námi vyjmenovaných škod ještě byl zvětšen, především o úplné odstranění náboženství, aby tak vychováno bylo lhostejné a nevěřící po- kolení, mravouka církve pomoci tisku potřena a její slavnosti znesvěceny. Rozumí se, že duchovenstvo, povolané k roz- šiřování náboženství a spravování jeho tajemství, terčem útoků se stalo, aby jeho autorita a vážnost v lidu byla umenšena. Drzost roste každým dnem, činnost duchovenstva nevraživě jest posuzována, podezření probouzeno a nejhorší obžaloby proti němu metány. A nestydatost roste tím více, jsouc sobě jista, že zůstane bez trestu. Ke starým ško dám přidružily se nové, služba vojenská u ducho- vních a ztráta církevního, z dobrovolných darů vě- řících vzniklého majetku.
#7 alto_textblock #7
Zde bychom měli »dívky a sotva vdané mladé dámy« beze všeho kostelního anebo klášterního par- fumu. Ta trošička náboženství ze školy beztoho vyvane velmi rychle, není-li náboženství v domácnosti panu- jícím. Nevím, byly li dámy, jež loni zapřáhly se do vozu známého zpěváka, odchovankami klášterních pen- sionátů, na to by ostatně dovedli odpovědíti mladí pání sami. Stálo by za zjištění, z jakých škol vycházejí dámy, jež velmi pilně navštěvují porotní síně při nej- choulostlvějších případech, při nichž kdysi soudce uznal za vhodné napomenouti je: Každá slušná dáma vzdálí se při tomto líčení, — k čemuž jistý soudní zpravodaj dodal: nehnula se ani jedna. Již po kolik let ozývá se z elitních plesů nářek, že v nich je mnoho dam, sle velmi málo tanečníků. Na stížnost tuto odpověděl jistý mladý pán: To je těžká věc, tanec je něco jiného, a život je též něco jiného. Jak to vlastně myslil, je choulostivo zde vy- kládatl. Snad by postačilo toto znázornění! Postavme do dvou řad vedle sebe dívky dvojího druhu, do jedné dívky s výchovou od základů náboženskou, tedy ty klášterni ce; a do druhé dívky podle nejmo- dernější výchovy s tou trošičkou taky — nábo- ženství a nuže nechme mladé pány voliti: ze které řady byste sl brali raději tanečníce, a ze které družky života?
#8 alto_textblock #8
Zvláštním ještě způsobem útočí se na řády, jakoby tyto ještě něčím zvláštním se provinily. S bo- lestí musíme připomenouti, že tytéž nedávno posti- ženy byly nezaslouženým opatřením, jež každý po- ctivý člověk pokárati musí. Nic nepomohla jim či- stota života, proti níž ani nepřátelé ničeho namí- tati nemohou, nic jím neprospělo právo přirozené, dovolující spolčování za dobrým účelem, ani ústava spolky potvrzující, ani příznivé smýšlení lidu uznávajícího vzácné služby vědě, umění a ze- mědělství prokázané, ani činnost charitativní, ze- jména chudině prospívající. Tak byli muži, ženy, synové národa, dobrovolně radostí rodinných se zřeknuvší, kteří blahu spolubližních v pokojných kongregacích své mládí, nadání, práci i život v obět přinesli, vzdor panující jinak svobodě jako společ- nosti zločinců posuzovány a k ostracismu od- souzeni. Ale netřeba se diviti, že nejdražší synové tak postiženi byli, když nejedná se ani jinak s otcem, hlavou katolické církve. Skutky ty jsou dobře známy. Se světským panstvím uloupena jemu ne- odvislost, jeho universelní a božské úloze potřebná, on pak donucen ve vlastním Římě ve svém příbytku se uzavříti. Odejmutí světského panství, má za účel ponenáhlé zničení duchovní moci papežovy; to však jest ne- jen nepolitické, nýbrž také nesociální, poněvadž rány náboženství zasazené, stejně i srdce společ- nosti zraní. Společnost vzdalující se církve, této podstatné části své síly, klesne a shroutí se, nebot rozlučuje, co Bůh spojil. Co se naší osoby týče, nikdy jsme neotáleli vznešené tyto pravdy při každé příležitosti připo- mínati a chceme tak ještě jednou za mimořádných okolností učiniti. Kéž dá Bůh a věřící tím povzbu- zeni budou v předsevzetí, všecky síly své k obec- nému dobru spojiti, a naši odpůrci dojdou k lep- šímu poznání svého bezpráví, kteréž páchají, pro- následujíce svou laskavon matku a věrnou dobro- ditelku. Neradi bychom však, aby důvěra věřících po- hledem na přítomná utrpení nadobro byla otře- sena, jakou v přispění Boží chovati mají; Bůh zajisté v pravou chvíli a na podivuhodné cestě své konečné vítězství přivodí. Jakkoliv veliký zármutek naplňuje srdce naše, nikterak se proto nestrachu- jeme o nesmrtelné cíle církve. Jak jsme již z po- čátku řekli, jest pronásledování její údělem, poně- vadž Bůh zkouškami a očistěním svých dítek právě pronásledováním tím vznešenější a dražší poklady jim získává. Tím, že na církev tyto boje dopouští, zjevuje jí svou božskou pomoc, shromažduje jí nové nepředvídané pomocné prostředky, kteréž za- chování a rozvoj Jeho díla pojišťují, aniž by se podařilo mocnostem, proti témuž zapřisáhlým, je ztroskotati. Devatenácte věků v bouřích a změ- nách života uplynulých nás učí, že bouře pominou, kořene však se nedotknou. Tím neochvějnější může býti naše důvěra, ježto mnohé zjevy přítomné doby se ukazují, které nás nikterak nemohou znepokojiti. Že obtíže jsou mimo- řádné a veliké, kdož by chtěl popírat? Jiné udá- losti, rozvíjející se před zrakoma našima, svědčí současně, kterak Bůh své přislíbení obdivuhodnou moudrostí a dobrotou plní. Kdy tolik mocí se proti církvi spiklo a vší pomoci i ochrany zba- vilo, ona se rozvíjí — a nepokračuje skutečně v dokonání obrovského díla svého? A nerozšiřuje činnost svou mezi různými národy všech pásem země? Nikoliv, starý kníže tohoto světa nebude více tak pyšně vládnouti, a ač nám námahy satanovy nepochybně mnohé ještě utrpení spůsobí, cíle svého přece nedosáhnou. Klid nadpřirozený již vládne přispěním Ducha svatého, který chrání zírkev svatou perutěmi svými a žije v ni nejen v srdci věřících, nýbrž po veškerém katolickém světě; klid ten jeví se radostnou spokojeností, dík vždy těsnému a oddanému spojení episko- pátu s touto apoštolskou Stolicí a který jest po- divodnou protivou nepokoje, sporů a jitření oněch sekt, které mír společnosti ruší. Plodna v četných dílech křesťanské horlivosti a lásky, stává tato har- monická jednota také mezi biskupy a duchoven- stvem. Ona konečně nalézá se také mezi ducho- venstvem a katolickými laiky, kteří úžeji semknuti a prosti lidské bázně se pozvédají a v ušlechtilém zápolení organisují, aby svatou věc náboženství obhajovali. Ano, to jest ona jednota, námi tak často doporučena, kterou i nyní opětně doporučujemea žehnáme, aby víc a více šířila se, rozvíjela a jako skalopevná zeď bouřlivým útokům nepřátel bož- ského jména vzdorovala. Co jest přirozenějsího nad to, že jako vý- honky ze stromu nesčetné spolky povstávají, mo- hutní a se rozmnožují, na jichž rozkvět v lůně církve za dnů našich s radostí patříme. (Dok.)