ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e32a4c10-1ba3-11e9-92f9-005056825209
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 22
#1 alto_textblock #1
Číslo 94.
#2 alto_textblock #2
V Praze, dne 6. dubna 1902.
#3 alto_textblock #3
Ročník VI.
#4 alto_textblock #4
Meáakce, adiassn expedice: Praha, Fětrossova ulíne, číslo 200—II Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Hezapsčetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí u po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za E h. Telefen redakce č. 1128.
#5 alto_textblock #5
NAl
#6 alto_textblock #6
LN Účst o. k. poštovní spořítelny č. 880.790.
#7 alto_textblock #7
l
#8 alto_textblock #8
Pedplatne pre Prahu s donáškou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . .. K B.40 celoročně.... K 83.80 Pro tuzemsko poštou: měsíčně..... K 8.— čtvrtletně .. . K 9.— celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12. celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lo. Bolgie a Anglíe štvrtlotně ... K 18.20 6eloročně ... K 52.80 Telef. administrace l120.
#9 alto_textblock #9
Slunce vychází v 5 hodin 30 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 36 minut večer.
#10 alto_textblock #10
Neděle: Sv. Celestina.
#11 alto_textblock #11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jakuba na St. městě od 3.—6. dubna.
#12 alto_textblock #12
Při přikládání cheků stává se, že při rychlé noční expedici dostanou jej i ně- kteří pp. abonenti, kteří mají již před- placeno: ti nechť chek odloží, neb podrží pro příště. Dnešní číslo jest se zábavnou a pouč- nou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.
#13 alto_textblock #13
Persekuce biskupa Vilenského. V Praze, dne 5 dubna 1902. Přinesli jsme zprávu, že biskup Zvěrovič (Vilno) byl pro okružník k duchovenstvu, v němž varoval, aby katol. rodiče posílali dítky do ruských (pravoslavných) škol, povolán do Petrohradu a dán mu pokyn, aby opustil biskupství. To mu lze učiniti toliko s dovolením Říma. Odebral se již — dle rozkazu — do Tveru, kdež bude očekávati další svůj osud. Jest zde nový kus persekuce ruské, hodný Bobrykova, kata fínských svobod a výsad. Co je však nápadno, jest, že i svobodomyslný orgán shle- dává skutek v pořádku, neboť prý bylo hřešeno na dobrotu cara Mikuláše. Cara Mikuláše nechceme ani viniti z podobných věcí, vždyť víme, že o mno- hých ukrutnostech proti katolíkům spáchaných ani car druhdy nevěděl a když se o nich dověděl (ku př. o vjezdu kozáků do kostela ve Sv. Křížia krveprolití v něm), dal notný políček zbabělému generálu, jenž k tomu svolil, proti bezbranným pod- daným tasiti v kostele zbraň a šlapati je koňským kopytem, když se modlili za cara a nesli jeho ikon. Však to pověstné činovnictvo, to úzkoprsé pravoslaví schopno jest všeho násilí proti katolíku a biskupu, kdyby jeho právo bylo sebe světější. Že Rusko porušťuje a chce též pravoslavím po- rušťovati, nebude nikdo spravedlivý upírati. Tím ovšem si více ubližuje, než prospívá, zejména mezi Poláky, kteří nedají se tak lehce ani odnárodniti ani popravoslaviti. Podivem naplňuje, že svobodo- myslný list chválí, zač sami rozšafní Rusové se stydí: znásilňování. Biskup Zvěrovič dle úřadu svého musil hájiti mládež, aby nepřišla do ruských pravoslavných škol. Na 2000 dítek ihned po okružníku vyšlo ze škol ruských a to bylo asi prozrazení důvěrného okružníku. Lid provázel biskupa s ovací na nádraží, jako hrdinu a věrného pastýře. Každý uzná, že biskup v Rusku ví, jak musí býti opatrný, kdy- koliv má zavaditi o ruského činovníka, na tožo skutečného radu státního Mosolova. Proto věděl,
#14 alto_textblock #14
co mu nastává; kdyby nebyla naléhavá potřeba vystoupiti, jistě by byl tak neučinil. Stalo se, církev má o jednoho biskupa vyznavače více. Proti bi- skupu vyhnanci stojí ruský činovník a svobodo- myslný list! Dáme v dalším slovo našemu svobodomysl- nému Havlíčkovi, který v r. 1844 byl též ve Vilně a pozoroval tamější spor, který vylíčil v »N. N.« v r. 1849. Tu snahu poruštiti a popravoslaviti zmrskal svou satirou ve článku »Neobyčejný kate- chismus«, který zde uvádíme ve výtahu. Píše: V létě r. 1844 byl jsem ve Vilně náhodou hostem při veřejné zkoušce jedné tamější městské školy. Připome- nouti musím, že jest Vilno, bývalé hlavní město velko- vévodství litevského a pak jedno z nejhlavnějších měst polských, nyní asi podobno velikostí Brnu, ne však tak ouhledné, v pěkné poloze, pouhými Poláky obývané, mezi nimi ovšem jako všude tam větší počet židů. Jiná řeč kromě polské a známé židovětiny neuslyší se, rusky leda na ouřadech a litevsky leda někde na trhu od rolníků. Celý vzhled a veškerá tvář města jest polská, a také všechny veřejné nápisy byy až do nejnovější doby jen polské; posavad nebylo mocí vlády provedeno, aby se všechno rusky vyvěsilo. Výhradně polský charakter tohoto města jeví se také patrně z toho, že jest Vilno vždy jedním z hlavních středisk literatury polské. Toto všechno jsme jenom z té příčiny předeslali, aby se protiva toho, co nyní výpravovati budeme, tím více vyrazila. Šedě tedy mezi dosti četným posluchačstvem této zkoušky malých dětí, byl jsem při náboženství nanejvýš k pozornosti vybídnut neobyčejnou pro mne otázkou učite- lovou k malému chlapci, jež zněla: „Kterak se považuje v duchu náboženství křesťauského vláda panujícího nad námi císaře všeruského?“ Chlapeček rychle odříkával: „Považuje se jakožto pocházející od Boha!“ A nyní následovaly otázky a odpo- vědi podobného způsobu, tak že jsem ani sluchu svému nevěřil Děti odpovidaly, jakoby bičem mrskal, tak že pa- tzné bylo, že v tomto předmětu rejlépe vycvičeny byly. Nemohi jsem se zdržeti, sbých k jedné polské paní. která vedle mne seděla a na jejichžto očích jsem četi iro- nický úsměch a trpkou zlost, nevyslovil pošeptmo podivení své a zároveň opovržení k učiteli, který se dle mého mí- nění takto zalíbiti chtěl ruskému gubernátoru. „A vy snad myslíte, že to jest jenom zvláštní nápad tohoto učitele, toť je řádný předmět nařízením vlády ve všech našich školách zavedený, a můžete sobě knížku koupit. Nemohl jsem skutečně dočkat konce zkoušky a běžel jsem hned do knihkupectví, kdežto jsem hned asi 40 vý- tisků této na špatném papíře vytištěné polské knížečky koupil. Titul její zní doslovně takto: Katechismus o ctění Císaře Všech Rossií, čili výklad čtvrtého božího přikázání s ohledem na představené zem- ské, dle nejvyššího rozkazu pro užívání ve školách a ko- stelech římsko-katolických vesnických vytištěný. Ve Vilně, v tiskárně diecesalní. 1840. Doufáme, že každý žádostiv bude obsah knížečky seznati, kterou zde podáváme celou v doslovném překladu, slovo za slovem, písmenu za písmenou. Čtenářové budou
#15 alto_textblock #15
pozorovati, že jméno císařovo a jméno Boží vždy stejnou velikou literou tištěna jsou, ba že částečka „jeho“, když se na císaře vztahuje, také tak jest tištěna, a když na Boha, jen malou literou, ač tedy vlastně ještě větší čest císaři ruskému než Bohu proukázána jest: ale zrovna tak jest také ve knížce. Následuje celý obsah neobyčejného katechismu, který nebudeme zde opakovati. Na konec dodává Havlíček: Takovým způsobem dělají se z Poláků v Rusích již z mládí dobří a poslušní poddaní, a musejí se nazpamět učit, že vlasť jejich jest Rusko, a že car jest náměstník Boží na zemi, a že všechno, co car činí, jest, jakoby to Bůh činil. Ovšem, nepováží car, že každé dítě doma rodiče má, které mu pak k tomuto katechismu pravý výklad po- dají! Kam ale takové hanobení srdcí maličkých hned z mládí vésti může, to každý rozumný sám pováží. Zde jednalo se o předepsanou knihu na ško- lách katolických, dnes jedná se o potrestání bi- skupa, který hájil zásadu, že polské dítě patří do polské školy a katolické dítě do katolické školy za tuto správnou zásadu byl potrestán vyhnanstvím za úchvaly svobodomyslného listu a policejního zřízence ruského. Havlíček ovšem soudil by jinak.
#16 alto_textblock #16
Testament sv. Otce (Pokračování.)
#17 alto_textblock #17
Právě této božské síly byli jsme vědomi, když jsme od počátku svého pontifikátu horlivě se sna- žili dobročinné tyto úmysly církve ve známost uvésti a pomocí drahocenných její nauk blaho- dárnou tuto činnost dále rozšiřovati. Tento účel sledují hlavní projevy našeho pontifikátu, zvláště encykliky o křesťanské filosofii, o svobodě lidské, křesťanském manželství, zednářské sektě, veřejných mocnostech, křesťanské ústavě států, socialismu, dělnické otázce, hlavníci povinnostech křésťan- ských občanů a jiných příbuzných předmětech. Ale horoucí přání našeho srdce nezáleželo jen v osvícení duchů, nýbrž mělo také srdce pohnouti, očistiti a naše snahy k tomu říditi, aby mezi ná- rody křesťanské ctnosti opět rozkvetly. Proto jsme nepřestávali napomínati, raditi a mysl k nepomíji- telným statkům obraceti, tělo duši, člověka Bohu pozemskou pouť nebeskému životu podřizovati. Pá- nem požehnáno, přispělo slovo naše k upevnění přesvědčení mnohých, k poučení jich o vážných otázkách přítomnosti a povzbuzení jich k horli- vému podporování různých skutků, ve všech ze- mích vzniklých a k dobru vyděděných tříd stále vznikajících. Tím oživuje se v lidu láska křesťan- ská. Nebyla-li žeň vydatnější, přece obdivujeme tajemnou spravedlnost Boží a prosíme o smilování
#18 alto_textblock #18
KULTURNÍ LISTY.
#19 alto_textblock #19
V Praze, dne 5. dubna. K. — Nechc! míti z dcer klášter- nlce! — Mnohý člověk není sl vědom, jaký epo- chální výrok z jeho úst časem — — vyletí, jenž stává se slovem okřídleným po všem světě. Co se nás pro- fessoři na gymnasiu natrápili výroky slavných Řeků a Římanů, jež v době naší více nehodí se do prakti- ckého života. Na příklad k čemu dnes ještě opako- vati okřídlené slovo: »Hanibal ante portas?« Kdož by se dnes ještě lekal jakéhos Hanibal a? Co to bylo zač? Hrůzu mnohem větší způsobí, ťuká-li na dvéře krejčí nebo švec s účtem v ruce. Za čtyři neděle budou se mnohým nájemníkům ježiti vlasy, když pan domácí objeví se ve dveřích pro činžl. Že Shakespeara vybrána byta spousta okřídlených slov, z nichž nejčastěji cituje se: »Ofelie, jdl do klá- štera!« — To by tak hrálo v našem dvacátém sto- letí! Proto musí svět velice býtl vděčným muži z na- šeho středu, z jehož úst do světa vyletěla slova době naší přiměřenější, mnohem významnější, nežli které- koliv okřídlené slovo z péra největšího klasika. — Nechcl míti z dcer klášternice Popříti nelze, že pokud výchovy ženské se týče, dva principy stojí proti sobě. Je známo, že v poslední době v Čechách a na Moravě povstalo mnoho dívčích penslonátů pod ve- dením ženských kongregací, a že povstává jich stále více. Rozumí se samo sebou, že proti těmto zvedá
#20 alto_textblock #20
se opposlce. Rodičové dívek rozstupují se ve dva
#21 alto_textblock #21
tábory. V jednom horlí se pro výchovu veskrz na zá- kladě náboženském, ve druhém náboženství sice ne- odmítá se, ale považuje se za předmět — jako každý jiný. Stal se v Praze případ, že katecheta kterési dívčí školy svou hodinu započínal a končil modlitbou, což mu s jisté strany bylo ve zlé bráno s podotknu- tím: nechci mítl z dcer klášternice. Stojí tu takořka dva světy proti sobě, jak jsem již podotkl. Náboženství jako základ vší ženské výchovy, anebo jen jako přívěsek. Podstata nábožen- ství je taková, že nespokojuje se v rodlnném životě s postavením jen podřízeným, s postavením, řekl bych, služky, nýbrž že všudež domáhá se postavení vládnoucího. A tu musí se doznati, že v přemnohých salo- nech náboženství má postavení velmi podřízené, jen jako přídavek kostelního parfumu k voňavce. Nábo- ženství je dcerou královskou, kteráž nemá-li v rodině postavení dominující, brzy umírá na úbytě. Tak trošičku náboženství jako voňavky nakáp- nout do kapesníku, dámy sl ještě nechají líblti — jenom ne příliš mnoho, jak to naše babičky praktl- kovaly: čím víc, tím líp! To už teď neplatí. Jenom ne z dcer míti jeptišky! Náhoda tomu chtěla, že známý vídeňský llst přinesl na velikonoční neděll feuilleton nadepsaný: »Roztrhaný závoj«, v němž vyllčuje snahy
#22 alto_textblock #22
a tužby těch »vyšších dívek«, které buď jako žabky, anebo jako sotva vdané paničky líčí taje svých srdcí beze všeho závoje. Literární trh bude prý co nevidět zaplaven autebiografiemi těch vyšších dívek, které prý své pokojíky otevírají — do kořán. Na konec feuilletonista podotýká: Ať si již ty vyšší dívky »svobodné a sotva vdané« píší co chtějí, to prý jim ostatně nikdo nemůže zapovědětí, ale jen o to pro- síme, aby své knihy nedávaly čísti — našim synům. Rousseau prý o svém románu v novém vydání: »Abelard a Heloise« napsal, že nehodí s za četbu pro dívky s podotknutím: Čistá dívka nikdy nečte romány, a ztracena je ta, jež by jen jedínou stranu z nich čtla. Ubohý Rousseau! Kdyby dnes někdo připsal na svůj román: »Nehodí se pro dívky«, mohl by býtl jist, že by tlsíce růžových prstíčků po něm sahalo. Ostatně prý teď ty vyšší dívky »svobodné a sotva vdané« samy píší romány tolik žhavé, že by se měly označiti výstrahou: »Nehodí se pro mlad pány!« — To prý je ovoce té dnešní vyšší vý- chovy. Žabky strkají své růžové prstíky do kalamářů, a mažou a mažou romány I přes tu trošku nábožen- ství, jež sl ze škol přinesly či přlnášejí. Dříve prý dívka byla obklopena jakýmsl tajem, z něhož pučely květy s vůní pocitů doposud nepoznaných; nyní ale tajemství to zavěšuje se na zvonec a stržen je s něho závoj a roztrhán. — Každé mé slovo — píše jedna z nich — je