Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni.

Předplácí se v administraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou:

misíóně .

. 1 *1. 10 kr.

1 zl. 36 kr

étvrtletné

. 3 „ 30 „

4 „ - .

půlletni .

- 6 „ 60 „

8 „ - .

celoročně

.13 „ 20 „

16 „ - ,

luruuuo a IO n я *“ 0 Jednotlivá čísla 5 kr. S nedělní přílohon 6 kr.

DOPISY frankované a podepsané přijímá Г © d a, 1C C e v Ostrovní ulici čís. 1508—11.

Rukopisův nevracíme a nepodepsanýcb nedbáme. REKLAMACE nezapečetěné posýlány liutitež nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevněji.

ČÍSLO 77.

V Praze, ve středu dne 4. dubna 1894.

Ročník XXVI.

Pozvání к předplacení na druhé čtvrtletí polltlclséHo cien ní Ir и. „CECH” Předplatné poštou obnáší měsiéně zl. 1'35 čtvrtletně zl. 4- — ročně zl. 16 — Pro Prahu s donáškou do domu: měsiéně zl. 1*10 ětvrt letně zl. 3‘30 celoročně zl. 13’20 Za donášku do domu, kterouž výhradně administrace obatarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha“ v Praze, Ostrovní ulice é. 1508-II.

Začátek obrate. S—a. Se stísněnou brudí stojí na stráži rakouský liberalismus, zasmušile patře, jak se valí dravé vlny к Uhrám, hrozící smet' nouti в povrchu veškerou stavbu započatou vládou Wekerlovou ohledně církevné-poli tického programu. Jak jsme již v čísle ze dne 17. března předpověděli, napsavše v úvodním článku ku konci : .snad Prozře telnost Božská právě chce do bojů církevních­ v Uhrách zasáhnouti smrtí Košutovou — stalo se, a kdo pohlížel к úmrtí Košu- tovu ze stanoviska minulosti pouze, teu — hlavně liberalismus — stojí tu dnes pln trapných pocitů a bázně jak bude dále. Nevýslovná laskavost a dobrota jsoucí znakem ušlechtilé mysli našeho císaře svolila,­ aby Košut stal se v Uhrách podnětem demonstrací tím, že jest či bude tam -pochován,­ jak jinak ani o Madařích myeliti se nedá. Než — konec života Košutova jest začátkem­ obratu politických poměrů v Trans- lajtanii, a zeduářský liberalismus vidí, že všechny námahy v oboru církevním podniknuté­ počínají se rozpadávali v nivec a že směr politiky vládní vzal náhle netušený obrat, jako by tu byla působila sila neviditelná.­ Tyto pocity trapné tlumočí „Neue Fr. Presse* ve svém úvodním článku ze dne 25. března takto: „A netajíme se tím; my sledujeme v Rakousku ne bez obavy o

FEUILLETON.

Vincenc Brandi. К šedesátým jeho naroseninám. Dne 5. dubna t. r slaví zasloužilý archi vář moravsko-slezský a věhlasný učenec i spisovatel český pan Vincenc Brandi šedesáté narozeniny. Narozen na Starém Brně, studoval nejprve ve svém rodišti, načež­ oddal se studiu dějepisnému, na před ním místě pak českému Odbyv státní zkoušky­ působii jako profesor na obecní německé­ reblce v Brně 1858 — 1861, když pak vědeckými spisy historickými pozornost na eebe byl obrátil, zvolil jej výbor zemský po smrti Chytilové roku 1861 zemským archivářem­ moravsko slezským, ve kterémžto blahodárné až doposud působí. Již jako student vynikal Brandi nevšedním­ ostrovtipem a nadáním spisovatelským. Tak složil „Odu na Tvůrce“, která byla tak vzletnou, že tehdejšímu gymnasialuímu řediteli­ dru. Fil. Gabrielovi neobyčejné se zalíbila­ i dal ji každodenně po vyučování žákům­ odříkávat). Tiskem vyšla již roku 1852. v Netoličkově .Vaterländische Jugendzeitschrift“.­ Z prvních prací jeho dějepisných vynikají­ .Otto der Schwarze, Herzog von 01- mütz“ ; ,D‘e Gründung der St Wenzels- kirche io Olmütz“, uveřejněné v .Notizen blattu* roku 1859—1860, jakož i .Handbuch­ der mäbr. Vaterland-künde“ (1860), .Mähren unter König Johann von Böhmen*

vlastní zájmy změny boje proti uherskému liberalismu, neb jako uherské základní zákony­ vyslovují zachování naší ústavy za podmínku dualistického řádu, tak i trváni liberáluí vlády v Uhrách jest mocnou oporou­ liberalismu u nás.* I Smysl slov těch jest, že s uherskou vládou to jde ku konci a jako Košut nyní i jest fysickou mrtvolou, tak za nedlouho se ; stane vláda uherská pro dědictví Košutovo mrtvolou politickou. Strana Košutova — tak zvaná neod- vislá a strana osmačtyřicátníků, která dosud ohledem církevně-politických předloh byla 'rozdvojena tak, že větší část byla pro vládni program, strana ta už formulovala požadavek­ svůj ohledně Košuta, aby totiž Košut a jeho .zásluhy* byly vtěleny do zákonníku uherského, к čemuž ovšem Wekerle přivolili­ nemůže a nesmí — A strana ta, číta- i jící pro vládní program na 40 hlasů — zů I stane li si důslednou, přejde i v tomto ' ohledu do oposíce. A že si důslednou zů j stane, to jest jisto, neb zde působí ne- ! viditelná síla které se musí podrobili i rozum konečně, byt i jinak včera smýšlel. Pod vlivem této neviditelné a nepřekonatelné­ síly začíná obrat v Uhrách. My tu sílu nazýváme po křestansku : všemohoucí­ Prozřetelností Božskou. Košut jest ctěn- v Uhrách jako hrdina veliký, ačkoliv takovým nebyl, on se zbožňuje­ jako vtělená sila odbojná proti trůnu a církvi katolické a proto nyní nastane v Uhrách jeho smrtí Babel — myslí. Nevyzpytatelní jsou soudové a úradky Boží, jakými On všechuo řídi a spravuje. Občanský sňatek v Uhrách uzákoněný byl by se stal ouverturou к hudbě liberálů oslajtánských To bylo lze už dávno vyčisti mezi řádky listů svobodomyslných. Zatím člověk míní a Pán Bůh mění. Snad chtěla Prozřetelnost Božská této pohromy uchrá- niti naše země rakouské odvoláním Košuta ze světa a pohrobením jeho pohřbíti i úmysly církvi naši nepřátelské. Wekerle doufal' doufali i zednáři uherští,­ ano měli to jistým, že občanský sňatek stane se přece zákonem ; počítali, že z opo sičních poslanců se jich mnoho vzdálí při hlasováni — zatím bude hlasovati proti církevním předlohám mrtvý Košut, který byl za živa pro ně s tělem i duší — budou hlasovati jeho stoupenci proti, mezi nimiž žije duch Košutů. Kdo by se toho obratu byl nadál ? Než smrt Košutova bude miti i jiné následky, ona značí obrat i v jiném směru.

Horkokrevní Madaři posedlí duchem Košu-1 Mesi došlými spisy jest i správa výberu tovým začnou nyní jiný tauec — nežli do- rospočtovébo o státním rospočtu na r. 1894

sud jsme viděli. Smrt Košutova jest za čátkem proticísařského vření, jest začátkem domácích třenic a bojů. Více nechceme tu říci. Snad nejbližší budoucnost nám ukáže ještě více. Nyní začne bouře hučeti nad hlavami vlády uherské, pak přejde do lidu po svržení­ této, revoluční duch Košutův jako zlý I démon seštve národ celý — aby vzal tento ; zaslouženou pokutu. Smrt Košutova bude : miti i vliv ua obrat poměrů stísněných, ' v jakých úpějí národy nemaďarské, které , Košut pronásledoval — jeho smrt značí i ! tu obrat — byť i ne okamžitě neb v krátkém­ čase, ale jistě v nedaleké budoucnosti.­ Tak stojíce u hrobu Košutova, stojíme na prabu jiné budoucnosti, která vykope zpupnosti maďarské také — brob.

Beda Dudík v „Předmluvě* ku dějinám svým následovně : .Na neomylnost pomý sieti nemůže a nesmí nikdo, tedy ani my na hotovém stavení lze již snáze nedostatky­ shledali, a takových shledáno i na našem ; my pak neopomenuli jsme jich podle­ povinnosti každého historika poopravili. Každou důvodnou opravu přijali jsme zvláště s upřímným vděkem pro toto česká vydání dějin Moravských, kteréž tudíž ne za pouhý překlad, nýbrž na mnohých místech za nové vzdělání jejich chce býtí považováno, Toť platí především o určení hlavního sídla Moravy za doby Mojmírovcův, totiž o Velehradě.­ Když již první díl mých dějin Moravy německém jazyku byl vyšel, dokázali zejména­ dr. Hermenegild Jireček v periodic- íém spise „Světozor* 1860 str. 125 a v pozdější­ knize své : „Slovanské právo v Čechách­ a na Moravě*, v Praze 1863 I. str. 60 — 62, — konečně V. Brandi ve svém díle „Poloha starého Velehradu“ (v Brně 1862), že hrad ten slavný stával nad řekou Moravou­ v sousedství nynějšího král. města Hradiště­ ; i pronesli zároveň na den. že vížící se к Velehradu ústní podání plnou do sebe má historickou viru, tak že s nejlepšim svědomím­ к jich náhledu přistoupili mohu, mimo to pak ještě za tou příčinou, jelikož jsem mezi touto prací svou o podstátnosti listin velehradskýsh z let 1202 a 1228 ono ústní podání podporujících, a dostatek byl se přesvědčil. Ano již i pochybnost svou o tom. jak se to státí mohlo, že teprve v 18. století založení kláštera velehradského s pra'

Ráiská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 267. Ve Vidní, 4. dubea 1894, Pokračováni v sesedáních Hštké rady bylo včera opít «uhájeno, prvni jarni tebůsi aabáj 1 sám předseda poslanecké sněmovny baron Chlumecký; přítomni byli všichni ministři.­ Prvním číslem denního pořádku bylo defi nitivni vyříienf šódosti o. k. okresního sondu v Prase, jenš sněmovnu žádal o vydáni posi. Václava Břeancvského, jebož bývalý starosta dr. Jmdř ob Šolo byl žaloval pro nráiku ca oti ; jak anámo, ve sobůai obecního saitopi teislva pražského pan Véci. Břesnovský svolal i starostovi drn Šolcovi: „To je dráb, to není itarosta !“ Immnnitní výbor ústy svého sprsvo daje posi. Ferjančiče navrhuje, aby žádost pražského sonda byla aamitnnta proto, poněvadž­ žaloba jest promlčena, avšak aby sně movna aároveá i vyslovila své politováni nad výrokem pana Václava Břexoovskébo. Po delší debatté byl návrh výborn přijat. Po té následovala verifikace voleb posi. Morrebo a Pastore, načež potí. Krainski podává­ správo národohospodářského výborn o 118 peticích s& úlevy při obokodu s vepřovým dobytkem s Haliče, posi. Wiedtrsperg navrhl, aby správa výborn byla výborn vráoeua a výbor­ aby podat správa novoa. Fřijato. T.m byl program vjčerpán: načež spustil se déšť interpellaci a dotasúv; я téch sssaa menáváme poese inorpellaci dra Síla, jenš mi nistra vnitra interpelloje pro rozpuštění obec n bo sa.topitel.tva v Lomnici.

a předloha ministerstva vycčovánf o dodatečném­ úvěrn na asýšeni drobě splátky pro kostelní stávky ve vídeňském okrese rndolfsheimském na 100 000 al. Štátni rospočet na r. 1894 tento jest : Úhrnná potřeba obnáši 618,694.237 si.t dodatečnými předlohami avýienana 620,695.505 al., směnami však výborn sase «menšena na 620,502.303 sl. Úhrada čini 623,082.030 al., tak še se na rok 1894 — alespoň na papíře­ — jevi přebytek 2,579.722 al. Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 4 dnbna. Z polského kluba. Polský klnb měl včera schůsi, na jejiž programa byla otáska. jak se v nynějším aasedání říšské rady šachovali­ к rospočtn. Přítomni byli tèi ministri Ma- deyski a Jaworski. Ujednáno, ie budou požadavky­ Polákův formulovány. Kosciuszko. z Krakova osnamnji: Při výtržnostech o slavnosti Kosoioszkově sstčenn bylo na 70 osob Výbor pro nepořádáni slav- rosti prohlašuje, ie na výtrinocteob těch nemá viny nijaké a ie svým povinnostem aky byl šachován­ pořádek, úplnč dostál. O výtržnostech byla rosbita okna v růsných nlioioh a sice okna reosvětlená i osvětlená, mimo jiné též i okna komitétu Kcscinsskovy slavnosti. Úřadní list Ivovský vyslovuje své politováni i rozhorleni nad Kosoinsskovými výtržnostmi. Dnes pak jsou slavnosti Kosciusskovy sahájeny i ve Lvově; slavnostní výbor ivovský vydal provolání, aby se obecenstvo vyvsrovalo všech výtržnosti, by důstojný ráa slavnosti nebyl akaien Dozvuky к pohřbu Košutově. Jest poobopitelno, ie pohřeb Košntův, jakéhož Uhry v skolku dosnd neviděly, stal sa svláitš pro protestanty prostředkem, kterým se snažili postavili­ se co nejvíce do popředí. Luterský superintendent­ — či jak liberální listy důslední jej titnloji — biskup Sarkanyi řečnil nad rakví Košutovou. Počal modlitbou a přešel pak к taobním svým stykům s Košatém. Již před padesáti lety — pravil — uváděl mne svými plamennými řečmi v nadšení Kršct, na jehož smrtelnou sebránko nyní požehnání „církve* svolávám.* Sloty biblickými pak líčil velikost meče. jenš jméno své vepsal do srdce každého Uhra ; cituje několik míst s bible, niil o něm slov písma: „Já j*em život, já jsem vzkříšeni a kdo ve mre věří, žije i kdyby byl umřel.“ Porovnával jej pak в božským rekem s dějin apoštolských, jenž ěel do Jemsaléma, ač věděl, jaké nebezpečí mu brasi. Potom mlnvil .lokaj, jemuž členství v redakci díla .Rakousko-Uher-

Uvedeuí Gisterciáků německých do kláštera velehradského, zatemnilo památku slav ných panovníků a činnost apoštolů slovanských.­ Jsemť tomu zajistě velice vděčen, shledávaje­ oblíbené míněni dějepisné stvrzené a moha si je sám osvojili. Po stranických cestách­ v dějepise nikdy jsem nechodil, aniž bohdá kdy po nich chodili budu. Historická­ pravda jest a zůstane jedinou průvodkyni­ mou!“ Tak napsal v měsíci říjnu 1870 dr. Beda Dudík, historiograf moravský — což zajisté bylo vysokým uznáním zásluh Bendlových o déjepisectvi domácí, a my nerozpakujeme se slova tato v paměti znovu obnovili. Jako zemský archivář jal se zkoumali jobaté poklady archivu, které byly jeho správě svěřeny a výsledek těchto studií byl moravský diplomatář: „Codex diplomaticus et epistularis Moraviae“, jejž ve formě zdokonalené­ dle vědeckých požadavků doby vydával­ dále po předchůdcích svých Antonínu Bočkovi (zemřel 13. ledna 1847) a Josefu Chytilovi (zemřel 10. února 1861) od svazku Vili, a to v letech 1874—1890 pět dalších Z dalších spisů Brandlovýcb uvádíme : svazků, obsahujících listiny latinské, českě ! .Společenské poměry naší vlasti před ro- a německé, vztahující se к dějinám Moravy kem 1620“ (Brno 1866), „Kniha pro kaž- až do konce století čtrnáctého. Před tímjiž dého Moravana* (1863 první vydání), jejíž roku 1865 vydal : „Sněm držaný v Brně druhé vydání roku 1892 vyšlo, jest příruční roku 1612", sepsaný od Karla ze Žerotína, kompendium dějin, zeměpisu a statistiky jakož i jiné spisy od tohoto vlastence mo- Moravy. ravského nás dochované, jako: „Zápisy o Vincenc Brandi nepracuje však jenom

„Glossarium illustrans bohe- mico moravicae historiae fontes*­ (roku 1876), které jest jaksi naučným slovníkem všelikých názorův, úsloví, zřízení, úřadů, osob a poměrů staročeských. Nemalého dosahu co se týče dějin kulturního­ života našich předků, jakož i starého­ místopisu moravského jsou : Libri citationum­ et erectionum, čili knihy půhonné a nálezové cúdy olomoucké a brněnské (od roku 1872 vydány čtyry díly v šesti svazcích). Vedle toho podal Vincenc Brandi nesčetnou­ řadu článků v různých časopisech, jako v „Časopise Matice Moravské“, .Časopise­ Českého Musea*. .Archaeologických památkách“, „Právníku“, „Světozoru“, „Obzoru“,­ „Moravské Orlici“, „Hlase* (brněnském),­ „Politik“ a j. v. Vyčisti všechny články zde uveřejněné bylo by věcí skoro nemožnou Také Riegrův „Náučný slovník* chová četné příspěvky od něho, zejmena pak článek­ „Morava*.

(1861). — Neméně zajímavým jest pak jeho dávným oním sídlem Mojmírovců spojováno, apor a historiografom moravským dr. Bědou dokonale jsem odložil, dočte se v nevydá Dudíkem o polohu starého Velehradu. Du- ných dosud letopisech bratra Mikuláše dík sám uznal vývody Brandlovy a své .Dě- z Čech, kněze Minority, že již zajehočasu, | jmy Moravy* dle náhledu Brandlova ve svém t. j. okolo r. 1432, ono míněni nejen proje — — -,— r~7‘ ~ •• . • - českém vydání opravil. V příčině té píše dr. vováno, nýbrž i za nepochybné držáno bylo. skou toho druhu vůbec jest: geniálního zakladatele slavistiky Josefa Do-

soudé panském* a „Apologii panu Jiřímu z Hodíc* (.Spisy Karla Staršího ze Žero tma*, ve 2 odděleních a o 5 svazcích roku 1866—1872), dále knihu .Drnovskou* a „Tovačovskou* (r. 1868). Po nich následovala­ „Kniha Rožmberská* (roku 1872). Velice důležitou knihou к dějinám če skomoravským a první prací slovan-

v dějepise, nýbrž činnost jeho vztahuje se i к jazykovědě (linguistics) a literární historii­ Sem spadají : .Obrana Libušina sondu* (1879), poctěná cenou Čermákovou, a .Obrana Rukopisu Královédvorského (taktéž­ 1879). Mimo to vydal znamenité životopisy