#1
alto_textblock
#1
1904.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v úterý dne 6. září.
#4
alto_textblock
#4
JDNl
#5
alto_textblock
#5
ISIí
#6
alto_textblock
#6
K čislu 246
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
#9
alto_textblock
#9
Kuropatkinův ústup.
#10
alto_textblock
#10
O průběhu velké bitvy ljaojanské uveřej-
ňuje »Berliner Tageblatt« úvahu vojenské auto-
rity, ve kteréž se mimo jiné praví: »Japonci
chtěli zcela nepochybně připr-
viti Rusům u Ljaojanu jakýsi Se-
dan, ale plán tento nebyli s to pro-
vésti. Ani při největší a nejobětavější udat-
nosti všeho vojska není lze s nadějí na úspěch
očekávati, že by armáda 250.000 mužů zajala
armádu, čítající 200.000 mužů. Zde mohlo se na
takovýto úspěch spoléhati tím méně, ježto počáteční
značná dělostřelecká přesila Japoncův postupem
bojů se vyrovnala a Japonci posléz skoro asi
jenom také tolik děl měli, jako Rusové.
Moltke měl při provádění svého geniálního
plánu u Sedanu 220.000 Němců se 730
děly proti 124.000 Francouzů se 419 děly. To
byla přesila 96.000 mužů a 311 děl, kdežto
přesíla Japoncův nejvýše asi 50.000 mužů ob-
nášel.
Jádro Kuropatkinovy armády provádí ústup
od stanice Jantaje čili Jentaje na Mukden. Se-
verní kolona Kurokiovy armády dorazila po-
měrně záhy na výšiny, rozložené na východní
straně před kamenouhelnými doly u Jentaje.
Jentaj sám nalezá se 25 kilometrů na severu
od Ljaojanu, na silnici, vedoucíi do
Mukdenu, jediné to silnici, po níž
Kuropatkin svůj ústup provésti
může a jest na této silnici první důležitou
etappou. Z Ljaojanu do Mukdenu je
95 kilometrů, tedy vzdálenost, kterouž
ustupující armáda sotva za tři dni dovede
úrazit.
Natéto jediné silnici mus
Kuropatkinova armáda prové st
svůj ústup. Pochodová délka této armády.
i když postupuje v řadách co nejvíce možná
sevřených, obnáší přec jistě asi 150 kilometrů
#11
alto_textblock
#11
Z toho je samo sebou patrno, jaká
katastrofa by nastala, kdyby se
generálu Kurokiovi podařilo do-
raziti k Jentaji a tudíž také ke
Kuropatkinově jediné ústupní
čáře.
Dosud se mu to, jak se zdá, nepoda-
řilo, ačkoli dostal divisi generála Orlova do
velmi nebezpečné situace, ze kteréž tato divise
vysvobozena byla jenom tím, že armádní sbor
barona Stakelberga na této straně v čas do boje
zasáhl. Generál Kuropatkin prohlašuje ve své
zprávě, že zasáhnutím tohoto sboru odvrá-
ceno bylo nebezpečí, že by ruské
armádě ústup byl zatarasen. Den 3. září roz-
množil ruské ztráty o další 3000 mužů
celkem ztratili tedy Rusové dosu
32.000 mužů, tedy asi 16 pročent Kuropatkinovy
armády. Němci utrpěli v bitvě u Mars la Touru
poměrně mnohem větší ztráty, totiž více než
22 procent zúčastněného vojska a pruské gardy
ztratily při útoku na St. Privat dokonce 30 pro
cent celé bojující pěchoty.«
#12
alto_textblock
#12
Po bitvě u Ljaojanu.
#13
alto_textblock
#13
Z Londýna, 6. září. Zde není dosud ještě
bezpečných zpráv o Kuropatkinově ústupu. Ku-
ropatkin sám nalezal se prý ve veli-
kém nebezpečí. Dva koně prý pod
ním byli zabiti. Rovněž nedošlo žádných
dalších zpráv o osudu generála Stakelberga
s jeho sborem, který prý byl odtržen od
armádyhlavní. Toto tvrzení se ostatně
považuje za bezpodistatné. Rusové L ja-
ojanopustili teprve po zoufalém
odporu. Část města a také čásť jeho skladišt
mohli zničiti, ale nemohli zabránití, aby většina
ruských zásob dostala se do rukou japon-
ských.
V Londýně působí sensaci nepověřen
zpráva, že na dvě stě děl v Ljao-
janu dostalo se do rukou Japonců.
Jsou prý ovšem poškozena a nehodí se zatím
k potřebě.
#14
alto_textblock
#14
Z Londýna, 6. září. Ztráty Rusů v po-
sledních pětidenních bojích páčí se na
10.000 mužů, ztráty Japonců na 20.000 mužů.
Z Londýna, 6. záři. Z Petrohradu ozna-
mují, že přibyl tam setník generálního štábu
Širjajev s listem Kuropatkinovým carovi.
Širjajev sděluje, že Kuropatkin chyst al
se již dlouho opustiti Ljaojana
že již v červenci opustily všechny civilní úřady
a čásť civilního obyvatelstva toto město.
Z Londýna, 6. září. Z Tokia sdělují:
Vážné listly varují před přílišným
optimismem. Třeba prý úspěchy, kterých
bylo dosaženo u Ljaojanu, jsou značné, nejsou
přece rozhodující. Bude třeba ještě del-
šího boje, než se dosáhne cíle, který
si položila politika japonská. Ja-
ponci nesmějí zapomínati, že car učiní seč
bude, aby štěstěnu válečnou převedl na svou
stranu, když jde o ruskou moc v Asii
#15
alto_textblock
#15
vůbec.
#16
alto_textblock
#16
O následcích bitvy u Ljaojanu
mínění vojenských odborníků a politiků valně
se rozcházejí. Že není lze vážně mluviti o ně-
jaké katastrofě celé ruské armády, je
vidno již z okolnosti, že Kuropatkinova armáda
ještě u Jantaje (Hayintaje, Jentaje), útok na
Japonce podniknouti mohla a že teprve pak
zaujala obranné postavení, aby kryla a chrá-
nila ústup svých sborů, ve kterémžto postavení
snad dosud trvá. Ruská porážka všelijak a různě
se cení. Někteří soudí, že je bitvou u Ljaojanu
letošní výprava pro Rusy ztra-
cena, že Rusové neudrží již ani Mukdenu ani
Tjelinu, nýbrž že budounuceni ustoupiti
dále až na Charbin nebo na řeku Sun-
gari, než zase schopni budou vážného odporu
aneb dokonce útočného nějakého postupu. —
Jiní, hlavně politikové, soudí, že vítěz stvi
Japonců u Ljaojanu utvořilo si-
tuaci, jejíž účinky na celé země-
kouli a hlavně v Evropě budou cí-
těny. Ale docela oproti tomu tvrdí někteří
strategové ve Francii a také v Německu, že
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Zachráněn.
Črta Ley Otrovské.
#19
alto_textblock
#19
Pouliční ruch zvolna usínal.
Na věži Mikulášského kostela odbila jede-
náctá, když na rohu Karmelitské ulice střetl
se dva známí studenti.
„Na zdar, Holečku, kam pak?
„Servitore, Pavlíku, mohl bych se ptát
totéž. Domů jdu.
„Domů,“ opakoval Pavlík udiven, „vždyt
jdeš ku Praze a bydlíš přece nahoře na Malé
straně.
„Totiž, šel jsem domů, už jsem byl u vrat,
ale náhoda můj úmysl zkazila. Podívej se tamhle
na toho člověka, co jde před námi, sleduji ho.“
„Je ti snad dlužen?
„I to, to, chci jej zachránit.
„Táák, od které doby děláš konkurenei
strážným andělům? Sťastné pořízení, vždyť je
ten chlap namočený jako houba, sotva nohama
pléte, koukej, jak mu hlava zapadá do ramen.“
„Právě proto,“ Holeček stlumil hlas, „že
je nepříčetný, mohl by vyvést nějakou hloupost.
Aspoň celou cestu, co za ním jdu, vede divok
menology, jako člověk nejvíce osudem štvaný.
Prokliná všechno, lidskou špatnost, ženské, ně-
jaké zahozené peníze, mluví o utopení; kdož ví.
co jej ubožáka potkalo? Leč poslyš —
Tišinou noční k oběma zalétalo
„Ale já — tomu udělám — všemu konec!“
Student Pavlík uchopil soudruha za ruku.
„Proč naň neupozorníš patrolu? Míří na
most, patrně se chce utopit.
„Na to čekám,“ odvětil Holeček.
Údiv druhého ros.l: „Ty jej chceš zachráni
a čekáš až skočí do vody?“
#20
alto_textblock
#20
„Ano, příteli, chci pomoci jemu i sobě —
„Ať jsem borový, jestli ti rozumím slove
z toho!
„A to je zcela jednoduché. Je ti přece
známo, že ochráneům vyplácí se odměna za za-
chovaný lidský život. Umím výborně plovat i pod
vodou, ostatně vody je tak málo, že nevím
jestli by se můj zoufalec vůbec potopil. Ted
k poslednímu nějaká ta zlatka odměny přišla by
velmi vhod. Už tři dni suším zuby, hochu, dnes
jsem byl večeřet u tetky až v Střešovicícha
při návratu domů našel jsem tohoto člověka.
Snad mně bude jednou sám vděčen, že jsem
mu žiyot zachoval.
„Nebo tě prokleje na věčné časy,“ suš
poznamenal Pavlík.
Za takovéhoto hovoru došli na most. Mezitím
se chodec jimi hlídaný několikráte zastavil, takže
vzdálenost mezi nimi se značně zmenšila.
„Vyhlíží příhodné místo,“ zašeptal Holeček.
Pojednou se „sebevrah“ opřel o zábradlí
obrácen zády k řece.
„Nemá odvahy, patrně se chce vrhnout do
vody pozpátku. Ale, Ferdo,“ prudce sebou Pavlík
hnul, „nesmíme ho nechati skočit dolů, mohl
by si hlavu rozbít o kamení a ty jej násle
dovat — —
„Pst, počkej, shýbá se, co to kutí?“ Ho
leček pokročil v před.
Leč vznětlivý kamarád jej předešel a silná
páže jeho mocným úderem dopadla na rameno
neznámého, z jehož úst vylétlo:
„Jděte do horoucích pekel, to jsem se lek'
„Co tu robíte, človíčku,“ zahovořil student.
jděte se raději domů vyspat a zanechte zoufalých
nápadů. Máte snad rodinu, přátele, kterým byste
způsobil zármutek takovým nepředloženým kou-
skem —-
„Dovolte, pane,“ zoufalec skočil mu do řeči.
„máte policejní povolení k této veřejné před-
#21
alto_textblock
#21
nášce? Nebo vám ta letošní horka spražila
mozek? Co je vám do toho, co chci provést?“
Pavlík se roznněval: „Snad nemyslíte, že se
na to budu dívat, jak skočíte do vody — —?“
Neznámý se rozchechtal, až se to daleko
rozléhalo.
„Do — vody — hihihi — co bych tam dě-
lal? — hi — hi — —
„Zapřete, že už z Nerudovy ulice mluvíte
o jiném než o utopení,“ ozval se Holeček.
„Ovšem, mladý pane,“ smál se „sebevrah“
až se zajikal, „utopit ovšem, ale ne sebe —
mizeru ševce, který dělá malá perka. Pánové,
smilujte se, pomozte mi ta mučidla stáhnout a
budu vám žehnat do smrti; už sotva lezu a ne
a ne tím hnout. Poslední tramway mi ujela a
drožka není k spatření — -
A už seděl na chodníku. Společnému úsilí
obou přátel podařilo se nešťastníka trýzně zba-
viti. Oddychl si volně, stavě se do posice:
„Dovolte, pánové, abych se vám představil:
archivář Šíma děkuje vám za laskavou pomoc
a prosí, byste jej na Nábřeží doprovodili, do jeho
bytu, kde přechovává zásobu pravé mělničiny,
v které se nejlépe zoufalé myšlenky utopí a kde
vám upřímně poradí, abyste nikdy, doprovázíte-li
vyvolenou až na Hradčany, nechodili v malých
botách, sice zpáteční cestou, ne, víte už, co se
všechno může stát — —
Stříbrný pruh měsíce na noční pouti do
ztemnělých oken nahlížející, našel později naši
trojici v mládenecké ložnici páně archivářově
v nejhlubším spánku porůznu rozloženou.
Blažené sny, samotokem vznícené, obleto-
valy hlavy jejich a nejpěknější probuzení z nich
čekalo chudáka Holečka v podobě dvou růžových
papírků, které Šíma vložil do jeho náprsní to-
bolky jako odměnu za šlechetný úmysl, zachrá-
niti život lidský — — —