ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 dc2d8520-71f1-11dc-be02-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
1904. Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#2 alto_textblock #2
NA
#3 alto_textblock #3
V Praze, v úterý dne 6. září.
#4 alto_textblock #4
JDNl
#5 alto_textblock #5
ISIí
#6 alto_textblock #6
K čislu 246 Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
#7 alto_textblock #7
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#8 alto_textblock #8
Válka.
#9 alto_textblock #9
Kuropatkinův ústup.
#10 alto_textblock #10
O průběhu velké bitvy ljaojanské uveřej- ňuje »Berliner Tageblatt« úvahu vojenské auto- rity, ve kteréž se mimo jiné praví: »Japonci chtěli zcela nepochybně připr- viti Rusům u Ljaojanu jakýsi Se- dan, ale plán tento nebyli s to pro- vésti. Ani při největší a nejobětavější udat- nosti všeho vojska není lze s nadějí na úspěch očekávati, že by armáda 250.000 mužů zajala armádu, čítající 200.000 mužů. Zde mohlo se na takovýto úspěch spoléhati tím méně, ježto počáteční značná dělostřelecká přesila Japoncův postupem bojů se vyrovnala a Japonci posléz skoro asi jenom také tolik děl měli, jako Rusové. Moltke měl při provádění svého geniálního plánu u Sedanu 220.000 Němců se 730 děly proti 124.000 Francouzů se 419 děly. To byla přesila 96.000 mužů a 311 děl, kdežto přesíla Japoncův nejvýše asi 50.000 mužů ob- nášel. Jádro Kuropatkinovy armády provádí ústup od stanice Jantaje čili Jentaje na Mukden. Se- verní kolona Kurokiovy armády dorazila po- měrně záhy na výšiny, rozložené na východní straně před kamenouhelnými doly u Jentaje. Jentaj sám nalezá se 25 kilometrů na severu od Ljaojanu, na silnici, vedoucíi do Mukdenu, jediné to silnici, po níž Kuropatkin svůj ústup provésti může a jest na této silnici první důležitou etappou. Z Ljaojanu do Mukdenu je 95 kilometrů, tedy vzdálenost, kterouž ustupující armáda sotva za tři dni dovede úrazit. Natéto jediné silnici mus Kuropatkinova armáda prové st svůj ústup. Pochodová délka této armády. i když postupuje v řadách co nejvíce možná sevřených, obnáší přec jistě asi 150 kilometrů
#11 alto_textblock #11
Z toho je samo sebou patrno, jaká katastrofa by nastala, kdyby se generálu Kurokiovi podařilo do- raziti k Jentaji a tudíž také ke Kuropatkinově jediné ústupní čáře. Dosud se mu to, jak se zdá, nepoda- řilo, ačkoli dostal divisi generála Orlova do velmi nebezpečné situace, ze kteréž tato divise vysvobozena byla jenom tím, že armádní sbor barona Stakelberga na této straně v čas do boje zasáhl. Generál Kuropatkin prohlašuje ve své zprávě, že zasáhnutím tohoto sboru odvrá- ceno bylo nebezpečí, že by ruské armádě ústup byl zatarasen. Den 3. září roz- množil ruské ztráty o další 3000 mužů celkem ztratili tedy Rusové dosu 32.000 mužů, tedy asi 16 pročent Kuropatkinovy armády. Němci utrpěli v bitvě u Mars la Touru poměrně mnohem větší ztráty, totiž více než 22 procent zúčastněného vojska a pruské gardy ztratily při útoku na St. Privat dokonce 30 pro cent celé bojující pěchoty.«
#12 alto_textblock #12
Po bitvě u Ljaojanu.
#13 alto_textblock #13
Z Londýna, 6. září. Zde není dosud ještě bezpečných zpráv o Kuropatkinově ústupu. Ku- ropatkin sám nalezal se prý ve veli- kém nebezpečí. Dva koně prý pod ním byli zabiti. Rovněž nedošlo žádných dalších zpráv o osudu generála Stakelberga s jeho sborem, který prý byl odtržen od armádyhlavní. Toto tvrzení se ostatně považuje za bezpodistatné. Rusové L ja- ojanopustili teprve po zoufalém odporu. Část města a také čásť jeho skladišt mohli zničiti, ale nemohli zabránití, aby většina ruských zásob dostala se do rukou japon- ských. V Londýně působí sensaci nepověřen zpráva, že na dvě stě děl v Ljao- janu dostalo se do rukou Japonců. Jsou prý ovšem poškozena a nehodí se zatím k potřebě.
#14 alto_textblock #14
Z Londýna, 6. září. Ztráty Rusů v po- sledních pětidenních bojích páčí se na 10.000 mužů, ztráty Japonců na 20.000 mužů. Z Londýna, 6. záři. Z Petrohradu ozna- mují, že přibyl tam setník generálního štábu Širjajev s listem Kuropatkinovým carovi. Širjajev sděluje, že Kuropatkin chyst al se již dlouho opustiti Ljaojana že již v červenci opustily všechny civilní úřady a čásť civilního obyvatelstva toto město. Z Londýna, 6. září. Z Tokia sdělují: Vážné listly varují před přílišným optimismem. Třeba prý úspěchy, kterých bylo dosaženo u Ljaojanu, jsou značné, nejsou přece rozhodující. Bude třeba ještě del- šího boje, než se dosáhne cíle, který si položila politika japonská. Ja- ponci nesmějí zapomínati, že car učiní seč bude, aby štěstěnu válečnou převedl na svou stranu, když jde o ruskou moc v Asii
#15 alto_textblock #15
vůbec.
#16 alto_textblock #16
O následcích bitvy u Ljaojanu mínění vojenských odborníků a politiků valně se rozcházejí. Že není lze vážně mluviti o ně- jaké katastrofě celé ruské armády, je vidno již z okolnosti, že Kuropatkinova armáda ještě u Jantaje (Hayintaje, Jentaje), útok na Japonce podniknouti mohla a že teprve pak zaujala obranné postavení, aby kryla a chrá- nila ústup svých sborů, ve kterémžto postavení snad dosud trvá. Ruská porážka všelijak a různě se cení. Někteří soudí, že je bitvou u Ljaojanu letošní výprava pro Rusy ztra- cena, že Rusové neudrží již ani Mukdenu ani Tjelinu, nýbrž že budounuceni ustoupiti dále až na Charbin nebo na řeku Sun- gari, než zase schopni budou vážného odporu aneb dokonce útočného nějakého postupu. — Jiní, hlavně politikové, soudí, že vítěz stvi Japonců u Ljaojanu utvořilo si- tuaci, jejíž účinky na celé země- kouli a hlavně v Evropě budou cí- těny. Ale docela oproti tomu tvrdí někteří strategové ve Francii a také v Německu, že
#17 alto_textblock #17
FEUILLETON.
#18 alto_textblock #18
Zachráněn. Črta Ley Otrovské.
#19 alto_textblock #19
Pouliční ruch zvolna usínal. Na věži Mikulášského kostela odbila jede- náctá, když na rohu Karmelitské ulice střetl se dva známí studenti. „Na zdar, Holečku, kam pak? „Servitore, Pavlíku, mohl bych se ptát totéž. Domů jdu. „Domů,“ opakoval Pavlík udiven, „vždyt jdeš ku Praze a bydlíš přece nahoře na Malé straně. „Totiž, šel jsem domů, už jsem byl u vrat, ale náhoda můj úmysl zkazila. Podívej se tamhle na toho člověka, co jde před námi, sleduji ho.“ „Je ti snad dlužen? „I to, to, chci jej zachránit. „Táák, od které doby děláš konkurenei strážným andělům? Sťastné pořízení, vždyť je ten chlap namočený jako houba, sotva nohama pléte, koukej, jak mu hlava zapadá do ramen.“ „Právě proto,“ Holeček stlumil hlas, „že je nepříčetný, mohl by vyvést nějakou hloupost. Aspoň celou cestu, co za ním jdu, vede divok menology, jako člověk nejvíce osudem štvaný. Prokliná všechno, lidskou špatnost, ženské, ně- jaké zahozené peníze, mluví o utopení; kdož ví. co jej ubožáka potkalo? Leč poslyš — Tišinou noční k oběma zalétalo „Ale já — tomu udělám — všemu konec!“ Student Pavlík uchopil soudruha za ruku. „Proč naň neupozorníš patrolu? Míří na most, patrně se chce utopit. „Na to čekám,“ odvětil Holeček. Údiv druhého ros.l: „Ty jej chceš zachráni a čekáš až skočí do vody?“
#20 alto_textblock #20
„Ano, příteli, chci pomoci jemu i sobě — „Ať jsem borový, jestli ti rozumím slove z toho! „A to je zcela jednoduché. Je ti přece známo, že ochráneům vyplácí se odměna za za- chovaný lidský život. Umím výborně plovat i pod vodou, ostatně vody je tak málo, že nevím jestli by se můj zoufalec vůbec potopil. Ted k poslednímu nějaká ta zlatka odměny přišla by velmi vhod. Už tři dni suším zuby, hochu, dnes jsem byl večeřet u tetky až v Střešovicícha při návratu domů našel jsem tohoto člověka. Snad mně bude jednou sám vděčen, že jsem mu žiyot zachoval. „Nebo tě prokleje na věčné časy,“ suš poznamenal Pavlík. Za takovéhoto hovoru došli na most. Mezitím se chodec jimi hlídaný několikráte zastavil, takže vzdálenost mezi nimi se značně zmenšila. „Vyhlíží příhodné místo,“ zašeptal Holeček. Pojednou se „sebevrah“ opřel o zábradlí obrácen zády k řece. „Nemá odvahy, patrně se chce vrhnout do vody pozpátku. Ale, Ferdo,“ prudce sebou Pavlík hnul, „nesmíme ho nechati skočit dolů, mohl by si hlavu rozbít o kamení a ty jej násle dovat — — „Pst, počkej, shýbá se, co to kutí?“ Ho leček pokročil v před. Leč vznětlivý kamarád jej předešel a silná páže jeho mocným úderem dopadla na rameno neznámého, z jehož úst vylétlo: „Jděte do horoucích pekel, to jsem se lek' „Co tu robíte, človíčku,“ zahovořil student. jděte se raději domů vyspat a zanechte zoufalých nápadů. Máte snad rodinu, přátele, kterým byste způsobil zármutek takovým nepředloženým kou- skem —- „Dovolte, pane,“ zoufalec skočil mu do řeči. „máte policejní povolení k této veřejné před-
#21 alto_textblock #21
nášce? Nebo vám ta letošní horka spražila mozek? Co je vám do toho, co chci provést?“ Pavlík se roznněval: „Snad nemyslíte, že se na to budu dívat, jak skočíte do vody — —?“ Neznámý se rozchechtal, až se to daleko rozléhalo. „Do — vody — hihihi — co bych tam dě- lal? — hi — hi — — „Zapřete, že už z Nerudovy ulice mluvíte o jiném než o utopení,“ ozval se Holeček. „Ovšem, mladý pane,“ smál se „sebevrah“ až se zajikal, „utopit ovšem, ale ne sebe — mizeru ševce, který dělá malá perka. Pánové, smilujte se, pomozte mi ta mučidla stáhnout a budu vám žehnat do smrti; už sotva lezu a ne a ne tím hnout. Poslední tramway mi ujela a drožka není k spatření — - A už seděl na chodníku. Společnému úsilí obou přátel podařilo se nešťastníka trýzně zba- viti. Oddychl si volně, stavě se do posice: „Dovolte, pánové, abych se vám představil: archivář Šíma děkuje vám za laskavou pomoc a prosí, byste jej na Nábřeží doprovodili, do jeho bytu, kde přechovává zásobu pravé mělničiny, v které se nejlépe zoufalé myšlenky utopí a kde vám upřímně poradí, abyste nikdy, doprovázíte-li vyvolenou až na Hradčany, nechodili v malých botách, sice zpáteční cestou, ne, víte už, co se všechno může stát — — Stříbrný pruh měsíce na noční pouti do ztemnělých oken nahlížející, našel později naši trojici v mládenecké ložnici páně archivářově v nejhlubším spánku porůznu rozloženou. Blažené sny, samotokem vznícené, obleto- valy hlavy jejich a nejpěknější probuzení z nich čekalo chudáka Holečka v podobě dvou růžových papírků, které Šíma vložil do jeho náprsní to- bolky jako odměnu za šlechetný úmysl, zachrá- niti život lidský — — —