#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 232. ze dne 23. srpna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= V tom horku! Z Paříže se oznamuje: Trvalá
nesnesitelná vedra zavinila u četných osob záchvaty
duševní choroby a následující zepisody z denní kro-
niky činí dojem příšerně pitvorný: některé z těchto
duševních chorob mají přinarvení politické. Tak bylo
dopraveno v posledních týdnech do blázince několik
»generálů Kuropstkinů« a tři »bejové tunisští«. Drož-
kář, na nějž pasažér zavolá, aby ho zavezl do Ely-
sejského paláce, by si s Loubetem chvíli porozprávěl.
ví již, kolik uhodilo a doveze jej k nejbližšímu poli-
cejnímu komisařství, kamž pasažér vchází s výrazem
nejvyššího uspokojení. Od několika neděl zabírá
spor s Vatikánem v novinách větší místo než válka
rusko-japonská. Účinek toho na mozky, jež nemají
dosti rovnováhy, jeví se také na policejním komisař-
ství na náměstí Vaugirard. Tam objevil se mužv
bílém burnuse, bílé čepičce a bílých sandálech.
prohlásil, že je Pius X. a přál si, aby byl ihned
uveden k ministru Combesovi, poněvadž osobním vy-
jednáváním s ním ihned se srovnají posavadní neshody.
— »Prozatím, milí synové,« pravil k vyjeveným úřad-
níkům, »smíte mi políbit prsten.« Když se k tomu
neměli, rozhorlil se »papež« tou měrou, že úřadníky
i s jejich dětmi, ba i »jejich byty až do pátého ko-
lena« dal do klatby. O duševním stavu těchto nebo-
žáků není nijaké pochybnosti. Jinak má se věcs
chlapíkem, jenž za jednoho z nejparnějších dnův ob-
jevil se pod stromy před chrámem Madeleiny a ozna-
moval obecenstvu, že je Fébus. Třeba nebyl tak
krásný, jako bývají sochy Apollonovy, byl přece právě
tak nahý, jako bůh Slunce. Toliko slunečník, který
tento bůh nenosíval, porušoval harmonii. Poněvadž
bohové nesmějí se již beztrestně procházeti po zemi
(leda nějaká ta bobyně na plesu de Guatz-Arts),
zatkli horkokrevného muže, hodili přes něho hounía
dopravili jej tam, kde meškají Kuropatkinové, bejové
tunisští a papež. Ale leckterý Pařížan si myslil, že se
milému Fébovi stala křivda; neníť prý blázen on,
nýbrž všichni ostatní, kdož v těchto vedrech chodí
oblečeni. Teď několik ztřeštěností z »velkého světa«. V
posledních dnech byl policejní komisař na Montmartru
překvapen, když mu krátce po sobě byly předvedeny
dvě dámy, jež si ve veřejných místnostech dovolily
výtržnosti; obě mají velmi vážená ba historická jména.
Jedna z nich, baronka zvedla v Moulin de la Galette
při kankanu nohu příliš vysoko, tak že strážník, přece
lecčemus uvyklý, byl uražen ve svém studu a zatkl
ji. Dáma počínala si na komisařství velmi nenuceně
a ukázala komisaři zcela klidně, jak vysoko zvedla
nohu a jaká učinila opatření, aby ničí stud neurazila.
Úřadník byl příliš dvorný, aby jí odmlouval, ale po-
žádal ji, by se podobných cviků raději vzdala, poně-
vadž by jí musil diktovati trest, což by nikterak ne-
bylo vhod jejímu manželu a její rodině. Druhý pří-
pad byl, možno-li, ještě podivnější: skutečná majitelka
zámku z Tourainy, jejíž předkové bojovali v křižá-
ckých válkách, navštívila při výletu do Paříže zcela
sama vykřičené místnosti na Montmartru a »občerstvo-
vala se až příliš důkladně. Když pozdě v noci přišla
do kavárny lehkých ženštin a pepíků, nechtěl jí ho-
stinský dát nalít z obavy o její diamanty a její pe-
níze, jež neopatrně ukazovala, aby neměl nepříjem-
ností, kdyby se jí něco přihodilo. Rozzuřena vyběhla
dáma na ulici, zvedla kámen a hodila jej za hluč-
ného jásotu pobudů do skleněných dveří. Byla
#4
alto_textblock
#4
zatčena a přes noc ponechána na strážnici. Ráno,
když vystřízlivěla, prosila, aby věc se nedostala na
veřejnost a nabídla hostinskému hojnou náhradu, což
také přijato.
= Modré světlo v zubním lékařství. Pokusy,
které provedli lékaři Redard a Emery s užitím mo-
drého světla v zubním lékařství s velikým počtem
pacientů, vzbudily největší pozornost dentistů celého
světa. Modré světlo ukázalo se býti novým anaesthe-
tikum, prostředkem pro tišení bolesti. Oba uvedení
lékařové nechali elektrickou lampičku s modrým
sklem o svítivosti 16 svící působiti po tři minuty na
dásně a mohli pak provésti každou operaci, aniž by
pacient cítil nejmenší bolesti. Avšak modré světlo má
ještě jiné přednosti. Nesnáze a bolesti, jaké dostavují
se po narkose, jsou po tomto prostředku úplně vy-
loučeny
= Nalezená loď. Z Londýna se oznamuje: Není
každý tak šťastným, jako jeden austrálský obyvatel,
jenž, jak »Daily Expres« ze Sidneye se dovídá,v
pravém slova smyslu našel loď. Na cestě do Nové
Kaledonie vjela loď »Damsrieshire« na skaliska a
utrpěla takové poškození, že pokládána za ztrace-
nou. Mužstvo opustilo loď, aniž by bylo plachty
svinulo. Příštího jitra však příliv loď zdvihl a za-
nesl ji 30 mil od místa k pobřeží austrálskému, kde
nalezl ji k nemalému svému úžasu jistý farář. Za-
kotvil loď a o svém nálezu učinil oznámení. Lod
byla 1500 tun těžká a má ještě nyní cenu více než
20.000 liber šterlinků. V kruzích námořních se tvrdí.
že farář má dostati velmi slušné nálezné.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 16. srpna 1904: Rákosník Antonín, uhlíř
41 rok, 571—II. Řážová Marie, manželka soukromého
úřadníka, 53 roky, 1758—II. Vaczulova Antonie, 2r.
106—III. Schifmann Ed., syn čalouníka, 3 m., 182—v.
Mandl Jan, zedník, 55 roků, 1364—II. Hasmukova
Anna, dcera knihaře, 71/2 roku, 273—V. — Ve vše-
obecné nemocnici: Činař Antonín, 24 roky
Špička Emil, nádenník, 24 roky. — U Milosrdný ch
sester: Widman Tomáš, žebrák, 60 roků. Vosecký
Václav, dělník, 42 roky. Novák František, krejčí, 57
roků. — V josefovské nemocnici: Kersch
Abraham, podomní obchodník, 70 roků.
Dne 17. srpna 1904: Lokajová Františka, man-
želka jircháře, 23 roky, 160—VII. Betka Jan, syn ev.
faráře, 3 roky, 1643—II. Scherer Jan, JUDr., ředitei
kanceláre něm, university, 59 roků, 442—III. — V
všeobecné nemocnici: Gressel Josef, mlynář,
42 roky. Liebethal Raimund, sluha, 47 roků. Mordova
Marie, dcera truhláře, 4 roky. Trnka František, 13r
— U Milosrdaých sester: Dvořák Josef, krejčí
37 roků. Horová Marie, soukromnice, 72 roky. — u
Alžbětinek: Pelzeterova Marie, dcera důchodního
64 roky.
Dne 18. srpna 1904: Holešovská Cecilie, dcera
strojníka, 10 měsíců, 997 I. Pižl Karel, syn jircháře.
11 roků, 474—VII. Hofrichtrova Marie, dcera truhláře.
1 rok, 450—VIII. Zelenková Julie, manželka re-
stauratéra, 52 roky, 226—II. Valáškova Marie, dcera
obuvníka, 3 roky, 149—VIII. Bejšovec Alois, syn
kočího, 3 týdny, 130—VIII. — Ve všeobecné
nemocnici: Špačková Kateřína, vdova po krej-
čím, 80 roků. Boškova Rosalie, soukromnice, 25 roků.
Jiroušek Václav, dělník, 25 roků. Maschl Václav, ho-
stinský, 53 roky. Strnadová Marie, manželka dělníka,
#6
alto_textblock
#6
55 roků. Vránova Anna, služka, 19 roků. — V ne-
mocnici u Milosrdných bratří: Riedl Jan,
tkadlec, 80 roků.
#7
alto_textblock
#7
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
240. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Cyklus dvaceti původních oper českých.
#8
alto_textblock
#8
V úterý dne 23. srpna.
#9
alto_textblock
#9
Iv.
Po 119.
V STUDNI.
Komická opera o jednom dějství. Složil Vil. Blodek.
S textem od K. Sabiny. Dirigent František Picka.
Režisér Robert Polák.
#10
alto_textblock
#10
Po třicáté
#11
alto_textblock
#11
Tvrdé palice.
Komická zpěvohra o jednom dějství. Složil Antonín
Dvořák. S textem od J. Štolby. Dirigent M. Anger.
Režisér Adolf Krössing.
Po opeře »V studni« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před půl 10. hod.
#12
alto_textblock
#12
Ve středu 24. srpna.
#13
alto_textblock
#13
241. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
#14
alto_textblock
#14
Schovanka.
#15
alto_textblock
#15
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
#16
alto_textblock
#16
V úterý 23. srpna.
Začátek o 3/48. hod.
5. hra organisace nár. sociální v Praze-VII.
Po 9.: Za živou vodou.
Velká výpravná pohádka o 8 obrazích. Napsal K. I
Macháč. Hudba od E. Starého. Režisér B. Lachman.
Dirigent E. Starý.
#17
alto_textblock
#17
(blíže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý 23. srpna.
Začátek o 7. hod.
Pasť na muže. (Les Fetards.)
Vaudeville o 4 jednáních. Napsali A. Mars a M. Hen-
nequin. Hudbu složil V. Roger. Přeložil V. Táborský.
Režisér Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
17746
#18
alto_textblock
#18
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinehradeck.
V úterý 23. srpna.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Tři mušketýři
17740
aneb: Athos, Porthos a d' Artagnan.
Historické drama o 4 jednáních s předehrou »Mnich«.
Napsal Alexandra Dumas otec. Přeložil Karel Mašín.
Zejtra je lidové představení za poloviční ceny
Sirotek lovoodský.
#20
alto_textblock
#20
680 —
#21
alto_textblock
#21
— 67
#22
alto_textblock
#22
Právě tak jako přímo po vraždě byl přemítal hned
o tom, jakým nejlépe způsobem by provedl útěk svůj
z Petrohradu, uvažoval i nyní do podrobností všech, jak
dostane se přes hranici.
Mohlo se ovšem státi také, že nenaskytne se vůbee
žádná překážka.
Carlony nemusím se — děl si Stack v duchu —
obávati. Zločin nebude tudíž znám nežli až ráno, ne-li
ještě později a k večeru bude on již v Německu !
A tam nebude míti již příčiny tolik se obávati o
osobní bezpečnost svou.
Avšak třeba počítati i s příhodami nenadálými, jež
rušívají plány nejlépe zkombinované a jež nejednou ha-
tívají i situace nejjednodušší.
Hrabě Stack snažil se tudíž předvídati již nyní zde
v kupé železničním i přihody nejméně pravděpodobné.
Promyslil a představil si je všechny v duchu a o žádné
z nich nezdálo se mu, že by měla skutečně nadejíti.
I děl si pak v duchu, že nejjednodušším i nejbez-
pečnějším bylo by přejeti hranici prostě jako každý jiný
obyčejný cestující — klidně a bezstarostné.
Nicméně váhal přece v myšlenkách svých, nebot
vzpomněl si na policistu, kterýž byl na ulici petrohradské
Carlonu oslovil a jí zabavení Juanina jmění sdělil.
Hrabě Stack nepochyboval o tom ni v nejmenším,
že byl to agent francouzské policie, kterýž měl za úkol
pátrati po něm, střežiti jej, až by se ho dopátral a po pří-
padě zpraviti i policii ruskou.
Snad byl dozor policejní skutečně už nad ním vy-
konáván — pomyslil si náhle Stack.
#23
alto_textblock
#23
tolik rozkoší bylo mu zjednalo, jež bylo jej tolikrát na-
plnilo blahem opojným — proti Juaně!
Náhle hrabě Stack trhl sebou prudce a vztýčil se.
Pohledl ulekaně na ruce své, na ruce dlouhéa
jemné, aristokratické a nervosně se chvějící, na ruce,
jimž byl vždy tolik péče věnoval ..
Leč nyní uzavřel rychle oči, aby nemusil na ruce
tyto hleděti.
Nestačilo mu to však !
Maje oči stále uzavřeny oblekl si rukavice, které
byl dříve svlekl.
A tu teprve odvážil se pohleděti znovu na ruce
Potom uchýlil se znovu do koutku kupé a pokoušel
se usnouti.
Nadarmo však !
Naopak právě tak tvary a obrysy neurčité, jež vy-
stupovaly před rozechvěným duchem jeho, nyní, když oči
uzavřel, nabývaly tvarův určitějších, hrnuly se naň, tísníce
jej, stávaly se živoucími, měnily se jakoby ve skutečnost.
Viděl ji — ji, Juanu
Vstupovala do vozu velmi bledá, ale bělostná a
krásná jako jindy !... Ale jazyk její vyčníval z růžových
rtů její — vzhled strašlivý
A hrabě Stack viděl i kol krásné šíje Juaniny
jakoby kruh tmavý, černavý, stopy vlastního rdoušení jeho.
Nedovedl snésti dále již pohledu toho a — ote-
vřel oči
Strašlivé vidění zmizelo na okamžik.
Hraběte Stacka v kupé všechno tísnilo, ano přímo
#24
alto_textblock
#24
svoje.
#25
alto_textblock
#25
dusilo.
#26
alto_textblock
#26
Zaprodání nepřítoli.
#27
alto_textblock
#27
170