#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
v Praze, v úterý dne 23. srpna.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 232
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
#9
alto_textblock
#9
Čislo v Praze za 2h
#10
alto_textblock
#10
a na venkově za 3h
#11
alto_textblock
#11
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#12
alto_textblock
#12
Válka.
#13
alto_textblock
#13
Boje o Port Artur.
#14
alto_textblock
#14
Z Berlína, 23. srpna. »Localan ze
ger« sděluje z Petrohradu: Dle zpráv očitých
svědků byla po posledním útoku na
Port Artur půda široko daleko po-
krýta mrtvolami Japonců. Na cel
bitevní čáře byli Japonci od-
raženi.
Strašných spoust způsobily
mezi Japonci miny, položené v ždy
v okruhu. Mimo jiné strašné průrvy v řa-
dách japonských byla jedním takovým okruhem
zničena celá japonská kolona, sestá
vající ze 6 pěších praporů Večer a ce-
lou noc lezli ranění Japonci po zemi k ruským
opevněním a prosili o jídlo a vodu. Všichni byl
ohslouženi a obvázáni a pak dopraveni do ja-
ponského tábora.
Z Londýna, 23. srpna. Japonci chtěj
posáldku portarturskou úplně vy
síliti, aby ji pak porazili. Posádk
však jeví velikou odhodlanost. Generál Stessei
celý den v dešti objíždí pevnost. Důstojní c
a vojáci jsou oproti kulím a gra-
nátům přímo lhostejni; všichni poci-
tují velikou únavu. Mezi mladými důstojníky je
prý velká úmrtnost; nedbají nebezpečí a vyzna-
menávají se velkou bravurou v podnikání vá-
lečných operací. Nemocnice jsou plny raněných.
V přístavu spravují se tři veliké
lo dei
Z Petrohradu, 22. srpna. (C.-B.) »Rušká
telegrafní agentura« oznamuje z Čifu ze dneš-
ního dne: Z čínského pramene se hlásí, že
Japonci včera od 6. hodiny rann
do 1. hodiny odpolední Port Artur
prudce bombardovali. Ruská děla do-
nutila prý japonské batterie, aby v palbě ustaly.
Nepřátelské loďstvo vyplulo do širého moře.
ch. Z Petrohradu, 22. srpna. Dle posledních
zpráv z Port Arturu byl tam de 19. srpna stav
věcí nezměněný. Navzdor stále podnikaným úto-
kům nemají Japonci žádných viditelných
#15
alto_textblock
#15
úspěchů. — K oblehací armádě japonské při-
razilo prý 13 pluků z armády generála Oku. Ja-
ponci chystají se na generální útok, chtějíce se
pevnosti co nejdříve již zmocniti.
ch. Z Tokia, 22. srpna. Japonská vláda
prohlašuje, že jsou podmínky míru, jež v měsíč-
níku „Taige“ uveřejněny byly, docela smyšleny.
—ch. Z Cintau, 22. srpna. Japonský kři-
žák »Jagama« odplul včera do Tjencina. Kapi
tán jeho prohlásil, že Japonci při posledních
útocích na Port Artur byli vítězi. Japonci oče-
kávají, že ruské válečné lodi, jež v přístavu port-
arturském dosud na kotvách stojí, jejich kořist
se stanou.
—ch. Z Čifu, 22. srpna. V japonských vo-
jenských kruzích soudí, že hlavní útok na Port
Artur tři dni potrvá. Súčastní prý se v něm
60.000 mužů vojska. Posádka ruská obnáší prý
dosud 23.000 mužů. Toto mužstvo je rozloženo
na obranné čáře 12 mil dlouhé.
#16
alto_textblock
#16
Liché podmínky míru.
—ch. Z Londýna, 22. srpna. V zdejších
japonských kruzích prohlašují, že je docela
smyšlená zpráva o podmínkách míru, jež Ja-
ponsko Rusku navrhnouti nebo položiti chce,
kterážto zpráva nedávno evropským tiskem ko-
lovala. Až Port Artur padne, na bí-
dne prý arci Japonsko Rusku mí
za jistých podmínek, avšak tyto podmínky ne-
budou prý dříve na veřejnost dány, než je
ruská vláda bude míti v rukou.
#17
alto_textblock
#17
Japonské vojsko.
Z Berlína, 23. srpna. Plukovník Gödke
sděluje v »Berliner Tagblattu«: Na
sever od Ančančanu mají Japonci jenom terri-
toriální oddíly a domobranu. Kromě této čítám
celkovou sílu Japonců na 180 praporů, z nichž
čásť je před Port Arturem. U Takuš anu
bylo opětně vyloděno vojsko.
Záležitost ruských lodí »Askold«a
»Gromoboj«.
Ze Šanchaje, 22. srpna. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: V dnešní odpolední schůzi
konsulárního sboru usnešeno, aby celá
#18
alto_textblock
#18
záležitost ruských válečných lodí »Askold« a
»Gromoboj« zůstavena byla vládě pe-
kinské. Opravné práce na »Askoldu« mají
býti do 48 hodin zastaveny.
#19
alto_textblock
#19
Telegraflcké zprávy.
#20
alto_textblock
#20
Noví předsedové generálních rad ve Francil.
Z Paříže, 22. srpna. (C.-B.) Mezi zvole-
nými presidenty generálních rad jsou předseda
ministerstva Combes, ministři Delc a s sé,
Vallée, Marnějouh a Trouill ot.
Předseda ministerstva Combes a ministr
obchodu Trouillot měli při té příležitosti
proslov, v němž s důrazem pravili, že vláda
bude pokračovati v díle sesvětštění vy-
učování, jakož i v demokratických
reformách.
#21
alto_textblock
#21
Pohřeb arcibiskupa Bonetta.
Z Cařihradu, 23. srpna. (C.-B.) Dnes konal se zde
pohřeb apoštolského delegáta, titulárního arcibiskupa
Bonetta. Pohřbu se zúčastnili velevyslanci rakou-
sko-uhersky, anglický a italský, vyslanci španělský
a belgický v uniformách a zástupci ostatních diploma-
tických poselstev, jakož i císařského paláce a Porty.
Francouzský diplomatický jednatel a všichni členové
francouzského vyslanectví byli přítomni rovněž v uni-
formách, ale zvlášť na druhé straně, na znamení pro-
tektorátu Francie.
#22
alto_textblock
#22
Vrah Plevův žije.
Z Petrohradu, 22. srpna. (C.-B.) Včera
rozšířené zprávy, že vrah Plevův Sasono
zemřel, označují se dnes z úřadního pramene
za nesprávné. Sasonov nezemřel, nýbrž
naopak úplně se pozdravil.
Proti socialistickým učitelům v Bulharsku.
Ze Sofie, 22. srpna. (C.-B.) Dle církevního
Věstníku« učinila svatá synoda příslušné kroky,
aby se stala proti socialistickým u-
čitelům, kteří se usnesli nedávno na reso-
luci ve příčině odstranění vyučování
náboženství, přísná opatření. Synoda vy-
zvala zároveň všechny duchovní, aby se též
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Když se zdvihají mlhy.
#25
alto_textblock
#25
Chladný vítr zafičel krajem. Přihnal se
prudkým útokem ze severních plání, zahvízdal
si nad zoranými již většinou nivami a vrazil di-
voce do vesnice, schumlané v rozsáhlých za-
hradách, nyní arci smutných, ochuzených,
i o plody i o žluté svadlé listí oloupených. Před
vesnicí, dříve než mohl zbujnicky zadrnčeti roze-
schlými okenicemi v barácích, bylo mu svést
bitku s řadou vysokých topolů, stojících poděl
lukami se táhnoucí cesty — a hučící a vzpíra-
jící se jich koruny pocuchati. Pak ale nic mu
nestálo již v cestě. Volně proběhl návsí a po-
cuchav trochu omšelé střechy, slámou krytých,
několika stavení vyrazil druhou stranou vesnice
ven, odhaliv ještě rozpustile jadrná lýtka na-
kynuté dívčiny, vcházející pomalu houpavým
krekem do vsi. Po tomto projevu, jemuž patrně
se naučil někde u muziky od rozjařených chas-
níků, zmizel z vesnice a upaloval, hvízdajesi
jakýsi uličnický popěvek úvozovou cestou k le-
sům; v nichž zmizel za burácivého hukotua
praskání suchých větvic a snítek. Napadené
děvče, jemuž lice, ošlehané mrazivým již vzdu-
chem plály zdravým růměncem, vyvejsklo a po-
vážlivě se zakymácelo. Nesloť na zádech vy-
datnou otep klestí a když se o ně tak vyzývavě
vítr opřel, oslepeno ne valně příjemnými jeho
polibky, ztratilo rovnováhu, tak že by bylo má-
lem upadlo. Zastavilo se tedy a upravujíc si
na zádech otep do pohodlnější posice, oddycho-
valo prudce. Pak ukrylo lakomě i své červené
punčošky — či vlastně svá, pěkně modelovaná
lýtka (za něž by se žádná baletka nemusila sty
děti) a vykročilo dále.
#26
alto_textblock
#26
— He — he — he! ozval se za děvčetem
smích s přízvukem, řekl bych, „pikantním““
Známo zajisté, že zejmena venkovan má jemný
smysl pro nuance svého smíchu. Kde by jiný
potřeboval k vyjádření a vyslovení nálady celé
někdy dosti dlouhé fráse ze Storchova „Dvor-
ného společníka“ — tan. stačí takovému čiper-
nému šuhajovi pouhé: He — he — he!
A Andula (dejme tomu, že to byla Andula)
pochopila. Ohlednuvši se, ušklíbla se vlídně a
zasmála se rovněž. Ale pak, jako na omluvu,
řekla: — Dyby to jen tak nestudilo. — Kdo je
v teple, nenastydne! zažertoval chasníka
zmizel kdesi ve vratech, kvituje spokojeným
úsměvem zařehtání Andulino — jež rovněž za-
tím dobývala se do baráku svého zploditele, sedí-
cího za stolem a nabíjejícího patrony k večer-
nímu čekání. — To to fičí — konstatovala, sha-
zujíc klestí u kamen či vlastně u veliké téměř
třetinu sednice zaujímající pece, s kamnami,
hltajícími suché větvice, jehličí i kusy uhlí, jímž
ostatně pantáta dosti šetřil, posílaje, nebylo-li
co dělat, domácí do lesa na klestí, o něž nebyla
zejmena za těch větrů nouze, ač byl les již pro-
prán a sušky olámány. A nečekajíc na odpověd
— pohledla ku polici. Vidouc, že nádoby na do-
jení tam nejsou, pochopila a šla pomáhat matce
do chléva. Hospodář zatím, zásobiv se patro-
nami, zvedl se od stolu. Pomalým, váhavým
krokem dokýval se ke zdi, kde visela na hřebíku
puška a poněkud ošuntělá již brašna lovecká,
koupená kdysi od žida Löveho, obchodníka s nej-
rozmanitějším zbožím na světě. Nepospíchaje
— jako snad vždy činil, vyjma, viděl-li vlak
ujížděti mu „před nosem“, schoval patrony do
útrob brašny, v níž zmizela i láhvice na jalov-
covku. Pak se protáhl, zívl a přiloživ několik
klacíků do ohně, přihledl de hrnce na plotně,
v němž to již bublalo. Pak vyšel ven. S virtuosn
#27
alto_textblock
#27
věru jistotou prošel dvorek, plný kaluží a hodiv
ve stáji koníkovi kousek sena do jeslí, zaměřil
zadní částí dvorku, okolo kalu, dosti velikého
to rybníčku nadržené pramenité vody, ke strouze
a pak mezi olšinami podle břehu do luk, táhnou-
cích se po obou stranách tiše plynoucího proudu.
Šero, již dříve dosti značné, zhoustlo. A nad to
rozestřely se nad šírem rozsáhlých luk, dýchají-
cích chladem, velmi nepříjemně rozmrazujícím,
bělavé, těžké, vlhkotou prosycené mlhy, tu pro-
řídlé, tam srážející se v tlumy, míhající sea
pohybující se sem tam, tak že se zdálo, jakoby
se honily po lukách stíny, tančící v divném ja-
kémsi míhavém reji. Světlušky, prokmitající še-
dými těmi závoji, zvyšovaly tesknou náladu
stísněného kraje, pohrouženého v hluboké
mlčení. Jen tam před vsí zahvízdala chvílemi
vlna větru, tříštící se o topoly, čnící v dlouhé
řadě k zachmuřenému neb jako velicí obrové,
klátící se v mlze a kývající vážně šumícími ko-
runami, jichž větvicemi táhla šepotavě zádum-
čivá píseň o smutku, který na krajinu dolehne
v tu dobu, plnou vlhkosti, bláta a sychravosti,
když se z potoka a věčně vlhkých luk zdvihají
těžké, dusivě na prsa země lehající mlhy. Ale
tato píseň podzimu nedotkla se v nejmenším ho-
spodáře. Byl by se snad udiveně podíval mo-
drýma svýma očkama na toho, kdo by mu mlu-
vil o smutku, v který se ty lány kolem halily,
nechápaje, co s tím smutkem teď, když již nej-
horší práce jest odbyta, stodoly jakž takž (ne-
chválíť si náš pantáta nikdy) naplněny a když
mu kyne alespoň částečný odpočinek. Byl tak
na tu neveselou tvářnost kraje zvyklý, že jí ani
již nepozoroval. A pak jeho myšlenky toulaly se
bůh ví kde na jarmarcích a trzích a v duchu
již se handrkoval s obchodníky o každý halíř
na metrickém centu pšenice, žita, ječmenc a
jiných plodin. A myslil-li na něco poetičtějšího