#1
alto_textblock
#1
Číslo 144.
#2
alto_textblock
#2
Strana 6..
#3
alto_textblock
#3
KATOLICR LIsTY.
#4
alto_textblock
#4
Dnu 27. května 1900
#5
alto_textblock
#5
avšak odvětil, že by přece pan čtvrtní měl poslati řádný
objednací lístek. Mourek odvětil, že z kanceláře posýlají
nejraději nádenníky, odešel však a za nějakou dobu vrátil
se s lístkem, v němž jakýsi čtvrtní Bedřich Kaišl žádá A.
Brumla, aby mu na účet městské vodárny zaslal po odevzda-
teli lístku vodoměr, jež nutně potřebuje. Arnošt Bruml po-
znal ihned dle slohu tohoto lístku, že jej nepsal žádný
okresní dozorce, ježto nebyl také ani opatřen razítkem, a že
onen člověk chce na něm vodoměr tímto způsobem vylákati.
Starý Bruml k tomu se nahodivší pod nějakou záminkou
Mourka zdržoval, mezi čímž Arnošt doběhl pro strážníka.
Když strážník se dostavil, strčil Fr. Mourek do
Karla Brumla a též nějakým způsobem
do strážníka a dal se rychle na útěk, a teprve až
u hradeb byl zadržen. Mourek vymlouvá se před soudem, že
prý jej poslal skutečně jakýsi neznámý pán (čtvrtní) od De-
mínovy kavárny pro vodoměr a když se byl s nepořízenou
vrátil, že přinesl mu řečený lístek. Za cestu dostal prý na-
před již 30 kr. a jest prý ve věci zcela nevinný. Soudní
dvůr neuvěřil Mourkovi a odsoudil jej na 6 neděl do těžkého
žaláře se 3 posty. Předsedal r. z. v. s. p. Stolla, veř. žalob-
cem byl p. dr. Baukal.
#6
alto_textblock
#6
Z delegací.
#7
alto_textblock
#7
Z Pešti, 26. května. (T. k.)
#8
alto_textblock
#8
Delegace říšské rady pokračovala dnes
v povšechné debatě o rozpočtu ministerstva zahra-
ničních záležitostí.
Del. Mauthner polemisoval s českými dele-
gáty, již prý se chovají nelogicky, neboť uváděním
vnitřně politických otázek mají prý patrně za účel,
vyvolati projev ministra zahraničních záležitostí, jemuž,
jak řečník myslí, neprávem vytýkají, že se vměšuje
do vnitřní politiky. Obrátiv se pak na pole obchodní
politiky, vytknul řečník nutnost zavedení autonom-
ního celního tarifu, kterýž usmířil by zájmy Rakouska
a Uher. Ale k tomu právě naléhavě jest potřebí
uskutečnění vyrovnání. Nepodaří-li se vyrovnání, ne-
bude ministr zahraničních záležitostí míti závidění
hodného postavení, kdyby cizí státy zahájily vyjedná-
vání, týkající se obnovení obchodních smluv. Oproti
zmatku, jenž panuje v Německu v otázkách celních
tarifů, jest rakousko-uherský celní tarif pořád ještě
příznivý. Řečník litoval pak, že rakouský průmysl za
posledních let nevyvinul se tak značně jako v An-
glicku a v Německu, následkem čehož nám vyplynul
menší užitek z obchodních smluv. Řečník zmínil se
s uznáním o zákonnosti, s jakou se chová rakouská
vláda k průmyslu, litoval však, že ve větších kruzích
obyvatelstva pořád ještě jeví se jisté nepřátelství
k průmyslu. Vůči výčitce del. Kaftana, že mi-
nistr zahraničních záležitostí přenechal stavbu malo-
asijských drah Německu, položil řečník důraz na to,
že jest nám ve vnitrozemí stavěti ještě dosti železnic,
které značně by podporovaly průmysl, čemuž však
Čechové zabraňují zdržováním porad o hospodářských
otázkách. Německé expansivní politice děkujeme za
rozkvět jistých odvětví průmyslových, poněvadž Ně-
mecko samo nemůže uhraditi potřeby, jež mu otevřela
se v nově otevřeném území odbytu. Řečník při-
mlouval se za hospodářské sloučení se evropských
států, při čemž poukázal na veliký vývoz Ameriky
do Evropy, a konstatoval, že největší výhody dle
zkušenosti příliš dobře se neosvědčily, poněvadž
na př. Spojeným státům a Rusku poskytujeme nej-
větších výhod, sami však od nich jich nedostávajíce.
Řečník vyslovil naději, že ministr zahraničních záleži-
tostí v tom ohledu zakročí, přál si, aby čestné kon-
suláty byly ve větší míře proměňovány ve skutečné
konsuláty, litoval, že doprava rakousko-uherského
loďstva je skrovná, a vyslovil přání, aby obchodní
loďstvo bylo rozmnoženo a zmodernisováno, a ko-
nečně, aby věnována byla patřičná podpora Lloydu,
kterýž nevládne dostatečnými prostředky k zámořské
dopravě. Posléze děkoval řečník ministru války za
úlevy, jichž poskytnuto bylo mladým, v cizině se
nalézajícím kupcům v plnění a vykonávání jejich vo-
jenských povinností.
Loďstvo to není určeno jen k tomu, aby hájilo
pobřeží, nýbrž jest ho potřebí také pro rozvoj zámoř-
ského obchodu, neboť v zámořských zemích posuzo-
vána bývá moc říše jen podle jeho válečných lodí
Mohli bychom mnohým zbožím soutěžiti s cizími ze-
měmi na zámořských obchodních místech, kdyby nám
bylo možno, objeviti se tam v příhodnou dobu. Řeč-
ník končil: »Ačkoliv naše vnitřní poměry nejsou
příznivé, ačkoliv nám znemožňují všeliký hospodář-
ský vývcj, můžeme přece jediný světlý paprsek v ny-
nější situaci spatřovati v našich stycích s cizími moc-
nostmi. Bylo sice řečeno, že trojspolek trvá jen podle
zdání a že se dříve viklal, když bylo třeba posilniti
jej schůzí v Berlíně, ale není to zcela správné. Proto
že vláda musí býti připravena pro všecky eventuality,
je zajisté nejen velmi opatrné, když občas všemu
světu uvádí se na paměť upřímný poměr, aby všude
byla poznána pevnost trojspolku. Také odpůrcové
trojspolku jsou dnes přesvědčeni, že tento spolek Ra-
kousko Uherska s Německem není žádným obehraným
hlavírem. Na konec vyslovil řečník naději, že tento
spolek bude trvati ještě dlouho.
Del. dr. Pacák polemisoval nejprve s vývody
del. Mauthnera a vyvracel námitky, jimiž tento za-
#9
alto_textblock
#9
hrnul českou obstrukci. Nevynalezlí jsme — pravil
řečník — tohoto druhu obstrukci my, nýbrž vy. Po-
něvadž jsme viděli, že jste svcu taktikou zvítězili
v nejvyšších kruzích, odhodlali jsme se k téže taktice.
Proč pak mlčel del. Mauthner po tři leta a neřekl
svým přátelům, že tímto hlasováním dle jmen ničí
průmysl? (Del. Mauthner: Řekl jsem to.) Když
však Čechové chápou se tohoto prostředku, jsou po-
jednou rušiteli míru, ničiteli průmyslu, ničiteli živno-
stí (Veselost.), i musejí býti v zájmu říše ujařmeni.
Posl. Mauthner tázal se, kterak bylo by lze docíliti,
aby věci měly se jinak. Uspokojte nás!. (Souhlas-
u Čechů.) A pravím dále: »Uspokojte ná
bez ublížení vám!« (Souhlas mezi Čechy.)
Byli bychom blázny, kdybychom žádali, aby ně-
mecký národ byl v Rakousku potlačován. Předně
proto, že by žádný rakouský státník k tomu se ne-
propůjčil a za druhé proto, že stojí za vámi veliká-
říše, která vás kryje. Co my žádáme, není nic jiného,
než rovnoprávnost v zemi, kde stojíme kulturně
hmotně zrovna tak pevně, jako vy a kdež ostatně
máme i většinu. Musíte konečně přestati se domý-
šleti, že jako první národ od Boha jste povoláni
k tomu, aby ostatní národové se kořili před vámi
v prachu.
Potom zabýval se řečník vývody del. Dem la.
jenž bez ostychu projevil všecko své »přátelství«
k českému národu. Vůči vyzvání del. Demla, aby
Čechové uvedli své stížnosti na přetřes v parlamentě,
poukázal řečník na to, jaké nedůsledky ve vystupo-
vání Němců měla již jazyková nařízení hr. Badeniho,
ačkoliv nebyla ničím jiným, nežli slabým provedením
platných zákonů. Del. Demel řekl, že německo-české
poměry zavinily, že Rakousko pozbylo svého významu
na Východě. Úpadkem Rakouska — volal řečník —
jsou vinni ti, kdož oproti historickému rozvoji národů
vystupovali centralisačně a germanisačně. Také Uhry
rozkvetly teprve potom, když tam přestala centrali-
sační a germanisační soustava. (Del. Demel: Proto
že Uhry jsou spravovány centralisticky.) Dejte nám
naši svoboou; dopusťte, abychom se vyvíjeli jako Uhři
a budeme nejen věrnými poddanými J. Veličenstva,
nýbrž založíme také z naší vlasti k jeho cti a ke
cti Rakouska mocnou říši. Němci sami uznají dobro-
diní samostatné správy, my pak nepozbýváme naděje,
že dojde mezi námi na takový rozhovor.
Pakli se Čechové a Němci spojí v kulturníma
hospodářském směru, dokáží obrovské věci.
Řečník podotýká pak proti del. Demelovi:
Nešli jsme k earovi nikdy prositi a neučiníme tak
nikdy, neboť jsme dobří poddaní Jeho Veličenstva.
Postaví-li se na stanovisko spravedlnosti, pak jest
mezi námi možno narovnání. Vyčítáte-li nám mo-
skevskou pouť, pak není tomu ještě tak dávno, co
pánové šli do Německa a tam ve všeněmeckém sdru-
žení mluvili ostré řeči proti trvání říše.
Řečník na to mluví o vypovídání rakouských
poddaných z Německa a uvádí řadu případů, vzpo-
mínaje četných pruských dělníků v rakouském
Slezsku, se kterými se zde nejedná tak jako s Čechy
v Německu.
Řečník prosí o vysvětlení, je-li pravda, že pruská
vláda jedná tu vždy ve srozumění
s vládou rakouskou a tato že vypo-
vídání takové připouští, když ho po-
važuje za odůvodněné. Jest to smutné,
pakliže strach před Německem dovoluje v té věci
vzniknouti náhledu, že nejsme více s to, jako velká
samostatná říše hájiti vlastní svoje zájmy, poněvadž
se musíme obávati, že u sousedních států vzbudíme
pohoršení.
Ministr zahraničních záležitostí řekl, že naše si-
tuace na Východě a naše dohoda s Ruskem nena-
lezly žádné změny. Naproti tomu sluší podotknouti,
že mezi naší východní politikou a východní politikou
Ruska panuje veliký rozdíl v tom smyslu, že slo-
vanští národové na Východě k Rusku chovají sym-
patie, k rakouské politice na Balkáně pak nenávist.
Slovanští národové na Balkáně nenávidí nás jako
protektory Milana. (Ministr Goluchowski: Ni-
koli.) Lid zcela jistě, a jestli tam dojde k boji, musí
se počítati se sympatiemi obyvatelstva. V Bulharsku
a na Černé Hoře není jedné strany, která by s po-
litikou Rakouska sympatisovala. Ovšem také ně-
mecký vyslanec v Cařihradě jest rádcem Milanovým,
ale ten drží se v pozadí. Užitek z toho má jen Ně-
mecko, které dostává dodávky zbraní, kdežto ra-
kouské banky musí platiti peníze.
Na to mluví řečník o trojspolku, pak o konsu-
látech a stížnostech obchodních komor v tom ohledu
zejména v příčině správy konsulátů cizími příslušníky
Na to táže se po výsledcích konference v Haagu
a praví, že v jižní Africe byla krásná příležitost pro
diplomacii přivésti k platnosti usnešení tam učiněná
(Souhlas.) Řečník vyslovuje naději, že myšlénky přátel
míru budou diplomaty přijaty s větší vřelostí. »My-
slím,« praví dále, »že mluvím jménem celého če-
ského národa, pravím-li, že k ministru zahraničních
záležitostí chováme nedůvěru. Bolí nás to opravdu
#10
alto_textblock
#10
že musíme svou nedůvěru vysloviti synu bratrského
národa, ale nemůžeme si pomoci. Dejž Bůh, aby se
to změnilo, a aby se ministr zahraničních záležitostí
přesvědčil, že pomáhaje svrhnouti věrný, loyální
lid, nejednal tím v zájmu říše. Nepravíme: Říše bud
bude slovanskou, nebo nebude vůbec. Nikoli! My
pravíme: Spravedlivá, na spokojenosti všech národů
založená říše, bude mocnou baštou proti všem útokům
z prava i leva.« (Souhlas u Čechů.)
Del. Kozlowski poukazuje na touhu po
míru, přeje si mezinárodní ochranu pro dělníky a vy-
pěstování idejí v haagské konferenci projevených,
kterých se Angličané bohužel nevšímají. Dále mluví
o národohospodářských věcech, žádá vývoj severnía
jižní dráhy, průplavní a říční plavby a konečně
mluví o vnitřních poměrech, při čemž jako 18letý
věrný přítel českého národa hluboce lituje české ná-
zory o zahraniční politice a agresivní útoky na mi-
nistra zahraničních záležitostí s české strany, čímž
se prý dobrá věc kompromituje. Provedení spravedl-
nosti se tím jen zdržuje, přátelé (!) pak odrážejí. Udá-
losti ve Vídni přesahují meze parlamentně přípustné
a se stanoviska českého národa účelné a mohou míti
ve svém zvratném účinku na běh státního stroje ne-
odvratné následky.
Na to řečník žádá řečníky z levice, aby zane-
chali každé dráždivosti. Proti pochybnostem del. Per-
gelta ohledně upřímné vůle Poláků, způsobiti činem
klid na říšské radě, poukazuje řečník k tomu, že
výzva Poláků k levici, totiž použití ostřejších
prostředů, zůstalo tam také bez výsledku, Roz-
umí-li se však pod činem vyrovnání, pak toto nezá-
visí nikterak od polského klubu, nýbrž od obou
kompasciscentů.
Rečník vítá s potěšením hlasy na prospěch míru
v jazykovém sporu obsažené v řečích posl. Pergelta
a Demela a očekává od těchto, že budou připravovati
také splnění toho, co předpokládají. Budou-li obě strany
povolnější a projeví-li onu míru povolnosti, která do-
vede tahé oprávněné požadavky přispůsobiti, pakliže
se neshodují se státním zájmem, pak bude rozluštění
té otázky snazší. Na to řečník vysvětluje, proč otázku
tuto projednává v říšské radě. Události posledních
let nebyly dle toho, aby ministru zahraničních zále-
žitostí usnadnily jeho úkol a dělaly v cizině nejhorší
dojem. »My jsme pro příměří,« praví, »a pro vylou-
čení takových věcí z obstrukce, které jsou pro běh
státního stroje nezbytně nutny.« (Tím by ovšem ob-
strukce se stala marnou. Red.) Řečník doufá pak, že
umírněné strany účastní se s výsledkem pacifikačních
snah, především pak členové všech stran panské sně-
movny a končí vřelým uznáním zásluh ministra za-
hraničních záležitostí.
K návrhu del. bar. Czedika končí debata.
K slovu jsou ještě přihlášeni: hr. Stürg kh,
Popovici, Wachnianin, baron Parish,
Gambini, Mauthner a Kotulinski. Proti
nikdo.
Del. dr. Pacák přihlásil se k věcné po-
známce.
Poněvadž se nepodařila shoda ohledně generál-
ního řečníka, přijdou k slovu všichni zapsaní.
Del. hr. Stürgkh nechce se míchati do če-
ských záležitostí a popírá proti del. Vencajzovi, že
by při delegačním cerklu byl dal císaři nesprávnou
informaci, označením slovinského exodu jako neodů-
vodněného.
Na to mluví o trojspolku a berlínských slav-
nostech a praví, že příčina mladočeských útoků na
politiku zahraniční musí se asi hledati ve vnitřních
poměrech říše. Čechové se svými útoky na zahra-
niční politiku jsou úplně osamoceni. Čím mocnější
bude útok protivníků trojspolku, tím živěji bude se
cítiti potřeba, aby přátelé trojspolku se sloučili
s ohledem na utváření vnitřní politiky a tak se
souhlas v zásadách politiky zahraniční stane příčinou
konferace v politice vnitřní.
S přáním, aby jednání delegací působilo blaho-
dárně na vnitřní poměry Rakouska, připojuje se
řečník k převážné většině delegace a hlasuje pro
rozpočet ministerstva zahraničních záležitostí. (Hlučný
souhlas.)
Del. Popovici lituje, že ministr zahranič-
ních záležitostí přešel poměr Rumunska k ostatním
národům na Balkáně prostě mlčením. Na to praví,
že národům těm nehrozí sice žádné nebezpečí více
se strany Turecka, ale za to že jim přes mírumi-
lovnou politiku cara se strany Ruska následkem ex-
pansivních snah ruského národa vzniknul nepřítel,
proti němuž jest, jako v minulém století, Rakousko
jedinou ochranou. Pud sebezachování a moudrost
krále Karla chrání Rumuny před myšlénkou anexe
území obývaného rakouskými Rumuny, jež by byla
možna jenom při zkáze Řakouska, která by byla
také zkázou Rumunska.
Také v další řeči drží se del. Popovici směru
zde vyjádřeného a praví, že až srbský živel pozvedne
hlavu, poznají teprve Maďaři, jak bláhově jednali, po-
tlačujíce živel neslovanský. (Řeč del. Popoviče a různé