#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIII
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pondělí dne 26. ledna 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 26.
#4
alto_textblock
#4
Aa ranní a odpol. listy
přede lací se:
v Praze v adrlnisi rneo
ta svrt leta . . . . 6 K —
dvalí ěeo 1sl
. . . . K 50h
ste t lela
ve mlptvěn
eměe 2 K 30k
řebiena
noste
is . . . 9 k oii
s dvejí zallko
a rě h
k
: .
n čtvsti letln
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejir
ranní či lo o tobě . . . za e
odpolediné
. . . . za2b
Ve Hlalkžch na veskově
ranní čnt
10h
vipolid . . . . . . . . 5b
#8
alto_textblock
#8
Inserá t
piate kotori tpře
Fředplseei a ieity piltti dmini-
stiee v aiallsv é sřici č.z.
Tin rahiasje o k rid av
tiabisn assgečics, Kiceakita
Ilogio se usvrei
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy„Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
K zákonu kontingentačnímu.
Z Vídně, 26. ledna. Poslední týden
lednový věnován bude skoncování cukerních
předloh a zahájení prací k vyřízení předlohy
branné.
V debatě o branné předloze promluv
za klub svobodomyslných lidových poslanců
českých dr. Kramář, Jaroš a nejspíše také
jako generální řečník dr. Herold.
Při zákonu kontingentačním způsobuj
potíže požadavky Poláků haličských. Polšt
poslanci měli v sobotu se členy českého
klubu v cukerním výboru dlouhou poradu
Dnes dopoledne o 10. hodině zahájili schůzi
majitelé surovaren z království českého
markrabství moravského. Deputace jejich při-
jata byla ministerským předsedou a ministrem
financi dr. Böhm- Bawerkem.
Za zpravodaje o cukerních předlohác
je ve sněmovně panské vyhlédnut princ Fer
dinand Lobkovic.
#11
alto_textblock
#11
Porada ministerských předsedů.
Z Vídně, 26 ledna. Uherský minister
ský předseda Koloman Szel! měl včer
s drem. K örbrem dlouhou poradu.
Ze strany všeněmecké.
Z Vídně, 26. ledna. »Všeněme-
cká korrespondence« oznamujez
Běláku, že včerejší tam chystaná schůze
všeněmecká, na které mluviti měli Schč-
nerer a Stein, byla přívrženci Wolfo-
vými rozbita. Jeden jejich zástupce žádal
hned z počátku slovo, kteréž mu odepřeno.
Potom Wolfovci ztropili takový lomoz, že
vládní zástnpce schůzi rozpustil. Schönere-
rovci, kteří prý jsou ve většině, jen pomalu
a za hlučného protestu opouštěli shroma-
ždiště. Potom měli rozpravu, v níž Schö-
nerer promluvil o všeněmeckém programu
a politických událostech poslední doby.
Kandidatura nových kardinálů.
Z Vídně, 26. ledna. »Montags
revue« prohlašuje: »V příčině jmenování
nových kardinálů ujišťuje se nám, že se
strany rakouské nebylo nikdy žádné jiné
kandidatury, kromě biskupa knížete
salepurského, dra. Katschtha le ra.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy „N. L.
#13
alto_textblock
#13
Ze Lvova, 25. ledna. (C.-B.) Místo-
držitel hr. Pininski odjel dnes do Vídně.
Z Paříže, 25. ledna. (C.-B.) Sultán
žádal, aby mrtvola jeho svaka Mahmuda
paše byla převezena do Cařihradu. Poně-
vadž se synové zesnulého tomu opřeli, obrátil
se zdejší turecký velevyslanec na civilní
soud, který pozejtří o záležitosti té rozhodne.
Z Madridu, 24. ledna. (C.-B.) Na schůzi
bývalých liberálních ministrů byl schválen
program liberálnístrany, navržený
Monterem Riosem. Program je sepsán
v duchu Sagasty a obsahuje tyto hlavní
body: Spolkovou a shromažďovací svobodu
také pro kongregace náboženské; zavedení
obligatorního všeobecného práva volebního;
inkompatibilita mandátu poslaneckého s ji-
nými veřejnými funkcemi; nevměšování se
do otázek evropských; upevnění svazků
s Portugalskem a se španělskou Amerikou
znovuzřízení loďstva; četná opatření na pro-
spěch proletariátu; amortisování státního za
hraničního dluhu atd. Vůdcem strany nebyl
zvolen nikdo, nýbrž bylo vedení strany
svěřeno komitétu.
Z Washingtonu, 25. ledna. (C.- B.
Při šermířském cvičení holemi dostal presi-
dent Roosevelt ránu do zápěstí
Včera se rána už zlepšíla. V několika dnech
bude prý president zase úplně zdráv.
Z Washingtonu, 25. ledna. (C - B.)
Státní tajemník Hay a anglický velevyslanec
Herbert podepsali smlouvu, dle které se
má dosaditi pro úpravu hraniční otázky Al
jašky výbor, v němž by každá strana byla
zastoupena třemi právníky.
#14
alto_textblock
#14
Chamberlain v jižní Africe.
Z Ventersdorpu, 25. ledna. (C. B
Ministr osad Chamberlain sem dnes
večer z Mafekingu přijel a byl obyvatel-
stvem, mezi nímž byl také Delarey, srde-
čně pozdraven. Ministrovi byla podána adresa.
na kterou on odpověděl řečí, jež se setkala
se souhlasem.
#15
alto_textblock
#15
Akce proti Venezuele.
Z Paříže, 25. ledna. (C.-B.) »Agence
Hawas« oznamuje z Maracaiba ze včerejška
Německé válečné lodi zastavily
bombardování tvrzi San Ca
losu. »Panther« odplul na moře a »Vineta«
a »Gazella« do Curacaa. Tvrz San Carlos je
dosud obsazena Venezolanci.
Z Washingtonu, 25. ledna. (C. B
Včera večer bylo z důvěryhodného pramene
sděleno, že se Venezuela snaží uza v řít
smlouvu, dle které by nebyla dána žád-
nému z věřitelů při likvidování požadavků
vůči Venezuele přednost. Venezuela opřel
se však rozhodně usilování mocností prová
dějících blokádu, aby jejich nároky byly nej
dříve vyřízeny. Bowen dostal pokyn, aby
jednal co nejšetrněji a pokud možno, aby do
cílil přiměřené lhůty pro platy.
O půl noci prohlásil Bowen, že se dů-
vodně domnívá, že spor bude záby
uspokojivě vyřízen. Bowen dodal
ještě, že toto prohlášení činí na základě roz-
mluv s celou řadou spojených mocností.
Bude-li však blokáda brzy zrušena, Bowe
#16
alto_textblock
#16
peřekl.
#17
alto_textblock
#17
Poslanec dr. Fořt v Kolině.
Politický klub kolínský, sledující vždy s ve
likým zájmem běh všech události politických
usnesl se v nynější těžké a spletité situaci svo
lati schůzi, na které by vylíčeny byly nynější
poměrý p litické a projeveny byly současně
tužby a přání voličstva ve příčině postupu naší
delegace na radě říšské. Za tím účelem pozva
zástupce městské skupiny kolínské na radě rís
ské dra. Fořta, aby promluvil na veřejné
schůzi o politické situaci a o poměrech v parla
menté vídeňském, Posl. dr. Fořt vyhověv po
zvání, přišel mezi své voliče, vylíčil jim nynějs
politickou siťuaci, vytkl své stanovisko a sno
nazírání do budouenosti a došel úplnéh
souhlasu svých voličů.
Schůzi, která se konala včera odpolednev
divadelním sále zámecké restaurace v Kolíně
zahájil za velice hojného účastenství předsed
Politického klubu p. dr. Jelínek. Vzpomenul
delší promyšlené řeči osudů rakousko-uherského
vyrovnání za vlády hr. Badena, zmínil se o ja-
zykových nařízeních tímto ministerským předse-
dou vydaných, o jich pozdějším okleštění a ko-
nečném odvolání, rozebral pak důkladně jazy
kovou osnovu Körbrovou, která měla býti zá-
kladem vyrovnávacích konferencí, jež jest však
pro národ český naprosto nepřijatelnou, poně
vadž je v ní zřejmá tendence zavésti zadními
dvířky státní němčinu a pokračoval:
Lid český byl po dlouhou dobu v nejistotě
a obával se již skutečně, aby nebyly národní zá-
jmy jeho zadány a proto radostně u ví-
tal prohlášení, které uveřejnily
před týdnem o našem program
jazykovém »NárodníListy« a spadl
mu kámen se srdce, když potom dr.
Pacák prohlásil jmenem klubu po-
slanců českých na radě říšské, že
stojí na témž stanovisku. Lid český
zarazilo jednání a prohlášení dra. Stránského, že
jest proti obstrukci proti rakousko-uherskému vy-
rovnání a že je třeba domáhati se úspěchů hospo-
dářských. Stejně zarazil lid český projev prý
z kruhů poslanců českých pocházející, v » Pesten
Lloydu« uveřejněný, že si musí poslanci nači
předložiti otázku, zda-li mají vše vsaditi na jednu
kartu, či nemají-li spíše ve spolku se stranami
s Čechy sympatisujícími usilovati o skonsolido-
vání vnitřních poměrů státních a o sesílení státu
na venek. Lid český obává se, že by klub po-
slanecký s vládou nám nepřátelskou mohl vy
jednávati a snad propásti opět vhodnou dobu
a propustiti tak zv. státní nezbytnosti, že by ne-
vy žitkoval nynější doby ve prospěch národa,
poněvadž vidí, že se namnoze jinak mluví na
venek a jinak se jedná ve Vídni. To se nám
zdá býti chabosti.
Pokud jde o vídeňský parlament, je tam
dosud jedinou naší záštitou nynější jednací řád
a ten se má nyní změniti tak, aby na přiště
každá obstrukce byla učiněna nemožnou. S uím
bychom mohli snad souhlasiti, kdybychom měli
spoleblivou majoritu, že bychom v její lůně
mohli dosáhnouti našich práv. Ale jak ta naše
majorita vypadá? Kdykoliv se jednalo o naše
prospěchy, vždy nás opustila. A tu máme nyní
my pracovati tomu, aby se obrana před naším
znásilněním stala na příště nemožnou ? Myslím,
že zajistě nikoliv. (Souhlas.) Každé stanovisko
které má za účel posílení vídeňského parlamentu,
jest nesprávné. Ovšem hrozí se nám pak abso-
lutismem. (Hlasy: Toho se nebojíme !) To byla
by pouze vlna, která se zas neškodně převali
Zdálli se, že český národ je netečný, nen
tomu tak. Uvidí-li národ náš, že poslanei
budou statečni, půjde zase celý za nimi jako
dříve. (Hlučný souhlas. Tak jest !)
Považovali jsme v této době za nutné, aby
se nám dostalo jakéhosi světla, jak naše české
záležitosti ve Vídni stojí, a obrátili jsme se na
našeho poslance p. dra. Fořta, o kterém víme,
že nesouhlasí se vším co se ve Vídni děje
že tlumočí v klubu naše přání.
Náš pan poslanec žádosti naší velice ocholně
vyhověl, děkuji mu za jeho ochotu, vítám jej
v našem středu a prosím, aby otevřeně a bez
obalu, jak smýšli a cítí, své mínění projevi
(Pochvala.)
Srdečně pozdraven celým shromážděnín
ujal se pak slova posl. dr. Fořt. Po králkém
úvodu v podstatě pravil:
V tříletém zápasu našem proti vládě Kör-
brově blíží se hodina rozhodnutí. V okamžicích
takových není s podivením, že se vzrůstáním
vřavy ztrácí se i přehled bojiště a že v řadách
zápasníků tu a tam vzniká kolísání, ba i zma-
tek. Zdá se pohříchu, že podobný osud stihl
řady naše. Zmatek živen jest nezdarem v otázce
jazykové, dále neshodou názorů v lůně samot-
ného vedení — dokladem toho poslední diverse
posl. dra. Stránského v »Lidových Novi-
nách« — živen jest konečně i tím, že drobné
strany a frakce, v které se jednotné zastoupení
národa pohříchu rozštěpilo, považují nynější kri
tický okamžik za nejvhodnější, aby do vedouei
zodpovědné strany přímo či nepřímo ze všec
sil bušily, doufajíce, že pádem strany této po-
dědí i její mandály-
V takovýchto okamžicích, drazí přátelé
nejvyšším jest povelem: neztrácet hl avu
(Tak jest !) Hlavu neztrácí ten, kdo s ledovým
klidem přehlíží vývoj události, nespustí vytknutý
eil se zřetele a nastalým zmatkům čelí otevře-
ností a pravdou. Do služeb této poslední úlohy
hodlám se dnes postaviti. Pokud kázeň strany
připouští, chci mluvit otevřeně a kdyby mi snad
přes to mělo být vyčítáno, že jsem vývody svými
mez, příslušenstvím k strané danou, překročil,
pak mi musí být útěchou vědomí, že nes ko-
nale výš než zájem strany stojí zá-
jem národa! (Výborně! Hlučný souhlas.)
Přehlédněme letmo běh politických události.
z nichž se nynější kritický stav vyvinul. Ne-
snází, do ktorých zabředl stát následkem ne-
#18
alto_textblock
#18
spravedlivého vyrovnání uherského, použili jsme
před sedmi lety zajisté zcela správně k ryčnému
postupu útočnému. Prvním jeho ovocem bylo
částečné napravení jazykových křivd nařízeními
Badena z r. 1897. Nám na mysli tanuly are
eile další, však nedošlo k nim, neboť Němci.
jak bylo z jejich strany přirozené, jali se na
celé čáře troubit k útoku. Tím octli jsme sev
defensivě. Víme všickni, že během zuřivého bou
ření tříleté obstrukce německé neběželo o jazy
ková nařízení, jež tvořila pouze záminku či pod-
nět obstrukce stran německých. Vlastním
cílem Němců bylo udržení a z pe-
vnění ohrožené nadvlády. Před tři-
celi lety sestrojili si bez nás nynější parlament
k tomu konci, aby svoji, staletým absolutismem
založenou nadvládu provozovali dále i ve formě
ústavní. Průběhem doby, přes všechnu volební
geometrii, však i tato formule ústavní vypověděla
jim službu. Octli se v menšině a vidouce, že
přirozený vývoj normálními prostředky nezadrží.
jali se bušit do parlamentu, aby v něm zabil
nejnebezpečnějšího svého soka. zásadu
většiny. Nerozhodnost, slepota a dvojakost
vídeňské politiky měly za následek, že zuřivý
útok obstruujicích Němců slavil triumf Právo
naše bylo shrouceno, prineip ústavnosti postaven
nohama vzhůru, státní autorita, výkonná moc
i parlament před vítěznou obstrukci německou
kapitulovaly.
Nuž, měli jsme kapitulovati i my? Vetr
po nás, kdybychom tak byli učinili ! Němci by
se byli úspěchem svým ze 17. října 1899 ni-
kterak nespokojili, nýbrž byli by, jak svědčí je
jich svatodušní program a obrovský rozvoj agi
tace velkoněmecké, postupovali útočně dále.
Proto kázal nám příkaz sebezachování, s napje-
tím všech sil pustiti se do zápasu odvetného
A jakáže zbraň úspěch zápasu toho jedině umo-
žňovala? Žádná jiná než obstrukce ! (Výborně!
Věřte, pánové, povahou svojí nejsem žád-
ným obstrukčníkem. Rovněž jsem toho dalek
hlásati obstrukci programatickou. Jeť každá ob-
strukce popřením zásady parlamentarismu
možno jí užívati jenom tam, kde běží o to, aby
otrava chorobného ústrojí protijedem byla ne-
utralisována. Však je-li protijed nutný, pak ne-
smí se nikdo užití jeho lekati. Citu měmu se
snad příčí, místo zbraněmi intellektu mávati
prostředky obstrukčními, však rozum mi káže.
že není tu volby jiné. V novinách mi bylo
ondy vytýkáno, že prý, jsa »vůdcem radikálního
křídla«, sám se případného vítězství svého ra-
dikálničení bojím. Nejsem vůdcem žádného kří
dla a neaspiruji na žádné portepé. O lomozi
vém radikálničení soudím rovněž tak jako sou-
dil Karel Havlíček. Mám pouze jednu snahu.
prospět skrovnou svojí silou věci české v kaž-
dém působišti, kam mne okolnosti postaví. A při
snaze této není mi pohnutkou ani pomijejíe
cetka tak zv. popularity, aniž ovšem všeliké
jiné zřetele osobní, nýbrž voditkem výhradným
jest mi diktát střízlivě uvažujícího rozumu.
A tato chladná úvaha rodí ve mně přesvědčení,
že na ten čas jest pro politický postup českýen
poslanců obstrukce přímo kategorickým
imperativem. (Výborně!)
Nuž, suďte jen sami. Každé na rozumové
úvaze spočívajíeí konání lidské musí mít svou
určitou příčinu a svůj jasný účel. A jake
že jsou příčiny, z kterých se nutnost ob-
strukčního postupu našeho prýští? Jsou to tř
příčiny a všechny velice závažné.
První spočívá v tom, že Němci obstrukcí
svou nejen státní autoritu porazili, nýbrž že
autoritu tuto i na dále drží v zajeti, ba přím
v kleštích. Výrazem toho jest kabinet K č
brův.
Kabinet tento jest stělesněním, ži
votnou inkarnaci vítězné ob-
strukce německé. Pro Němce jest ka
binet Körbrův takořka expositurou bývalé »Ob
männerconferenz«. Dokud tento kabinet zů
stane při vesle, jest faktická nadvláda něme-
ckého živlu mnohem lépe obstarávána, než
kdyby v ministerských křeslech seděli pánové
dr. Gross, dr. Derschatta a jiní. (Vý-
borně!) V úřadech se němčí, centralism se
utužuje, se státními penězi se plýtvá a výkonná
moc, nehledě k malému zřetelu, jejž nutn
bráti k Polákům, postupně na dobro se germa-
nisuje. Kdyby tento stav následkem naši cha-
bosti měl býti petrifikován a trvalým učiněn.
běda nám, neboť pak by Němci neoprávněnou
držbu politické svojí moci ohradili postupně to
lika novými baštami, že by ani desetileti k od-
stranění jich nestačila
Druhou příčinu spatřovati sluší v tom, že
vítězná obstrukce německá nejen vládu, ný brž
i parlament drží úplně v šachu.
Němci dnes sic neobstruují, však chovají s
prach v suchu. Hrozba před novým výbuchem
obstrukce německé ovládá celý parlament. Zá
sada většiny, fundament to vší ústavnosti, jes
vyvrácena a každý sebe menší positivní krok
který by parlament ve prospěch neněmeckých
národů vzhledem k hospodářským a kulturnín
potřebám jejich odvážil se snad podniknouti
jest terrorem bývalých obstrukčníků německých
již v zárodku zmařen.
Třeti konečně příčina leží v úvaze, že
Němci zmařivše vítěznou svojí obstrukcí děl
nost parlamentu, zjednali hrozbám svým takový
respekt, který pro všechnu budoucnost by pro
nás musil míti následky nejosudnější, kdyby
chom jej neparalysovali. Kdybychom se z těch
či oněch příčin báli provésti důkaz, že dove-
deme týchž zbraní uživat, kterými Němci zvítě-
zili, že i my jsme s to, zmařiti dělnost parla
mentu a přivodit celé soustátí do krise, pal
jest po naši rovnocennosti sku-
tečně veta, a my sami se degradujeme n
činitele inferiorního. (Souhlas.)
Nechci tyto samozřejmé skutečnosti rozbí
rati šíře, ponechávaje fantasii jednotlivce, aby
si myšlenková pásma tato tkal v mvsli dál
#19
alto_textblock
#19
Mně aspoň zdá se býti nepochybno: neprovede
me-li úporný rozmach, okolnostmi nám vnuco
vaný, přidruží se k nezdaru našemu v ohledu
jazykovém ještě těžká úhona politická a za
vládne na dlouhou dobu mínění, že s národen
českým lze bez odvely dle libosti orat i vláčet
A jakýže tento náš rozmach může mi
cíl? Nejbližší náš cil k dvěma musí směřovati
metám. Předovším k odstranění vládn
soustavy, představované kabine-
tem Körbrovým a v nastolen
vlády skutečně neutrální, za druhé
pak v osvobození parlamentu od
hegemonie, kterou v něm vítězná
obstrukce německá svým terro-
rismem vykonává. Obstruující menšina
německá musí býti ze své dominující posice
vyllačena, zásadě většiny nutno opět zjednati
platnost, jinými slovy: otrava způsobená
obstrukeí německou neutraliso-
vána býti musí protijedem ob-
strukce české. (Tak jest ! Hlučný sou-
hlas.)
A prostředek k dosažení cílů těchto n
snadě jsoucí nespočívá, byť bychom toho seb
více litovali, v ničem jiném, než důsledném
maření dělnosti parlamentu bez ohledu, zda ty
neb ony tak zvané státní nezbytnosti na kratší
či delší dobu nutno bude odstaviti. K dopl-
nění obrazu uvažujme, čeho dle vší pravdě
podobnosti lze se nadíli, když nezbytný tento
krok provedeme, po případě jaké as vzniknou
následky, jestliže od kroku toho upustíme.
Nuž, co se stane, budeme-li během násle-
dujících pěti měsíců dělnost parlamentu mařiti?
Předem dlužno vytknouti, že nynější pololeti
jest pro rakouské soustátí obdobím kr iti
ckým. Má býti nejen vyřízen rozpočet, nýbrž
zároveň schválena branná předloha, nová zvý-
šená břemena na občanstvo uvalující a současně
též skoncováno rakousko uherské vyrovnání
novým celním tarifem. Pro řádné vyřízení roz-
počtu a předloh vyrovnacích jest termin do
1. července t. r., branná předloha má nadto
lhůtu ještě kratší.
Zmařime-li projednání těchto parlamentníeh
úkolů, vzbudíme arci především nelib os
v různých moených kruzích, kterým na dělnosti
parlamentu, byť i v něm vévodil terror německé
menšiny, velice záleží. Jakkoli v politice dlužno
se všemi činiteli počítati, zda se mi přec, že
tento zřetel po zkušenostech posledních let ne-
může být pro českou politiku výhradně
směrodatným, zvlášť když se s důrazem vysloví,
že vůči jiné vládě a za normálních poměrů
v parlamentě zraků svých před celostátními po-
třebami zavírati nechceme a nebudeme.
Další důsledek postupu našeho záležet
bude v tom, že nynější vládní systém utrži
s vlastním svým posláním úplné fias ko.
Kabinet Körbrův po třech letech octne se tam,
odkud po nastolení svém vyšel. V Rakousku
zvlášť v posledních letech střídá se jedno mini-
sterstvo za druhým. Zdá se, že k vůli krásným
očím ministra Körbra, byť i reklamou novinář
ské svoji kohorty vyhlašován byl za poloboha.
nepoženou se věci do krajnosti, že nebude
žádné trvalé panství 8 14. nastoleno a že na
stane-li volba mezi možností uzdravení poměrů
parlamentních a pádem kabinetu, sáhnuto bude
dle vší pravděpodobnosti k tomuto poslednímu
prostředku.
Účinek třetí sluší spatřovati v tom, že ně-
mecká obstrukce obdrží v české vítězného soka
a že tím pak ražena bude cesta přesvědčení
že nezbývá než pomýšleti na jediné východiště
východiště to, jehož se dosud Němci i vláda
bojí jako čert kříže: t. j. na zamezen
obstrukce vůbec přiměřenou změnou jed
nacího řádu. Jen touto cestou lze parlament vy-
rvati ze železného objeti hrozící obstrukce ně-
mecké a postaviti jej na přirozený podklad vší
ústavnosti, na zásadu většiny. Takové jsou vy-
hlídky postupu mařivého.
A nyní vrhneme zřetel k perspektivě, ote
vírající se nám pro případ, že bychom od roz
hodného postupu upustili a že by následkem
takých či onakých taktických kroků našich dne
1. července t. r. všechny výše uvedené parla-
mentní práce byly vyřízeny. Co se stane?
Kabinet Körbrův bude vítězem, sláva »ve
likého státníka« poroste do nebe. Němci zů-
stanou v sedle, budou v nezkráceném držení
své bohaté kořisti a neopomenou ruče podni
kati útočný postup další. Kdybychom teprv po
tom v zoufalé tísni chtěli sáhnouti k nejkraj
nějšímu prostředku obstrukce, shledali bychom
že jsme — zmeškali přívoz, že jsme vhodný
okamžik propásli, neboť jakmile zejmena uhersk
vyrovnání a celní tarif na deset roků budou de-
finitivně cestou parlamentní vyřízeny, pak tepro
bude lze každé vládě vládnouti hravě pomoc
paragrafu 14. a hrozba české obstrukce pozbude
svého ostří.
Však nejen to. Parlamentním stranám, ktere
dnes samy volají po změně jednacího řádu, ma
jíce tím na mysli, aby vedle znemožnění ob
strukce české zabily zároveň případnou obstruke
německou, pak ani nenapadne o uskutečněn
záměru svého se pokoušeti, tím méně, poněvadz
proti vůli Němců parlamentně žádná pronikavá
změna jednacího řádu vůbec provedena být
nemůže a k oktroyovaní změny té počinem
vyšším nebude žádného nezbytně nutkavého
podnětu.
Další následek v tom bude spočivati, že
proti diktátu Němců se v parlamentě žádná.
aspoň poněkud spravedlivá a objektivní většina
nikdy neutvoři a konečně pak — a toť to nej-
důležitější — my sami, ve vědomí nezdaru, na
celé čáře utrpěného, začneme se mez
sebou štířit, dračí semeno sváru
rozpoutá domácí boj, jedním slovem,
nastane débácle, který národ na řadu let zbav
vůči nepřátelům vší síly, při jehož pouhém
#20
alto_textblock
#20
zobrazení v myšlenkách srdce každého Čecha
hořem a žalostí musí být naplněno.
Z toho plyne, která cesta jest pro nás ne-
zbytnou nutností. Nepopírám, že tato cesta má
velké oblíže a že chová v sobě i mnohá nebez-
pečí, však vůči debaclu, cestou druhou hrozí-
címu, musí vše ustoupit do pozadí. (Výborně!)
Jestliže s těchto hledisek pohlédneme na
tříletý postup dosavadní, nesmíme se tajiti tím,
že v lůně vedení našeho nebyli jsme vždy s
ohledem na taktiku a její cíle úplně sjednoceni.
Jsem dalek, pronášeti rekriminace, však k ně-
kterým okolnostem dlužno přec poukázati.
Mnozí z nás, a já k nim náležím, povážli-
vost spatřovali v tom, že celá naše činnost sou-
středěna byla na otázku jazykovou a že za nej
přednější cil vyhlašováno odčinění křivdy ze 17.
října 1899, tedy revindikace jazykových naří-
zení. Jest pravda, křivdy v oboru jazykovém na
nás spáchané jsou symbolem naší poroby, jako
jest nadpráví němčiny výronem politické nad-
vlády našich odpůrců. Však přes to vše jevilo
se být nemyslitelno, že by kabinet Körbrův,
kdyby i chtěl, měl fysickou možnost, proti dik-
tátu Němců nám v ohledu jazykovém opravdu
vyjít vstříc, dokud Němcům zbraň obstrukce
nebude z rukou vyražena. Poněvadž politika jest
uměním, provozovaným v mezích dosažitelnosti,
proto zdálo se mi vždy být první metou, zpa-
ralysovat německou obstrukci, vybavit parlament
i vládu z jejích okovů, a pak teprve otázku ja-
zykovou po případě uvésti znovu do popředí.
Celý jazykový program Körbrův tomu na
svědčuje, že od něho v ohledu ja zy-
kovém naprosto nic uspokojivéh
čekati nemůžeme. Jeho osnova z roku
1900 rovněž tak, jako jeho »zásady« z října
1902 a poslední jeho elaborát z ledna 1903,
předložený v pánu zesnulým konferencím, nejsou
nic jiného, než učiněným paskvilem
na jazykové právo naše.
Ve všech jest obsaženo trhání jednoly
země, uzákonění státní němčiny a což nejhor-
šího, ve všech přímo neslýchaným
způsobem sahá i po tom, co obsa-
buje nařízení Stremayrovo zroku
1880! Proto jsem vždy celou jazykovou akci,
za Körbra prováděnou, sledoval s velikou skepsí,
ba i s obavami. S obavami zvláště proto, po-
něvadž v jistou dobu se zdálo, že jde tu e
plán, roztíti uzel jazykových sporů nařízením
vedle § 14., arci ve prospěch Němců. Ku pro-
vedení plánu toho měly po úmyslu Körbra
sloužiti dle všeho i poslední konference. Dlou-
hým protahováním úrad mělo se snad na roz-
hodujících místech vzbuzovati klamné domnění,
že odpor náš proti Körbrovým elaborátům jest
rovněž tak jen »na oko«, jak předstírán
byl i se strany Němců a že tudy bude nejlépe,
když se jazykový předpis prostě dekretuje, na-
čež že obě strany hotovou událost prostě spolk-
nou. (Hlasy: Nikdy ne!) Hrozilo-li skutečně
toto nebezpečí, myslím, že dnes jest již zaže-
hnáno. Rozhodující činitelé odhodlali by se
k jazykové oktrojírce zajisté jen v tom domnění,
že český národ ji po krátkých protestech snose.
Možná dost, že v tom domnění byli dotyční
kruhové vládou úmyslně udržováni. Proto bylo
nutno, způsobem co nejenergičtějším prohlásiti,
že český národ v Körbrových elaborálech s pa-
třuje krvavou křivdu, jejíž pro-
vedením by duše česká k odporu
nejzoufalejšímu byla roznícena.
A poněvadž dle vší soudnosti lidské lze míti
za to, že rozhodujícím činitelům jde o uklid-
nění poměrů, nikoli však o přiléván
oleje do ohně, jest potřebí, aby to, co
stalo se již ústy českých členů konference,
opětováno bylo s nejmocnějším
důrazem veškerým lidem českým
a pak věru žádný ministr díla tak hero-
stratského, jekým by byl oktroj jazykový,
se neodváží a kdyby se odvážil, ruka jeho na-
jisto zadržena bude těmi, kdož na konsolido-
vání říše a ochraně její před pruskou rozpí-
navostí největší mají zájem! (Výborně! Vý-
borně! Hlučný potlesk.)
Jiná povážlivost leží v odkládání té tak
zvané »hlavní bitvy« k jednání o uherském
vyrovnání. Řečník nechce o taktické této stránce
mluvit šíře, podotýká jen, že k »hlavní bitvě«
dlužno si vždy vybrat posici nejvhodnější a ž
vybranou tu posici neradno na léta a měsíce
napřed určovat, neboť odpůrce si pak ono vy-
hlédnuté místo důkladně opatří zákopy a bate-
riemi. Zdá se být mnohem vhodnějším, nepo-
pouštět nepřiteli ani krůček terénu. Nebojujemet
přec proti určitým předlohám jakožto
takovým, nýbrž proti vládní sousta vě.
Sila odpůrce roste, čím větší
mocnější jsou interessy, které
proti nám hájí. Proto nutno raději vésti
zápas proti všemu, čeho kabinet se do-
máhá, bez ohledu na věc, o kterou běží, aby
zjevno bylo, že jen vládní systém jest před-
mětem útoku, že však věc samu za jiných po-
měrů i jinak hodláme posuzovati.
Ještě jedné bolavé stránky postavení našeho
budiž dovoleno se dotknouti. Jest to poměr,
v němž nalezá se tak zvaný ministr krajan dr.
Rezek. V politickém plánu Körbrové toto
krajanské ministerstvo hraje patrně velkou úlohu.
Důsledky toho jsou v některých směrech přímo
trapné. Národ nalezá se s vládním systémem
v boji takřka až na nůž a ministr-krajan snaží
se s poslanci udržovat styky co nejintimnější.
Což, pro bůh, neudržitelnost stavu toho nebije
přímo do očí? Ministr-krajan ano! však ministr,
který na politiku kabinetu, jak to činí ministr
polský, koná skutečně přiměřený vliv. Považme,
co by dělali Poláci, kdyby ministr Pientak snesl,
aby Körber třikrát po sobě na
jejich jazyková práva tak neslý-
chaný útok byl učinil, jako to provedl
vůči nám svými elaboráty r. 1900, r. 1902
19031 (Výborně!)