ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d9afa950-71f0-11dc-bf20-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 23
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h
#3 alto_textblock #3
NARUDN
#4 alto_textblock #4
V Praze, ve středu dne 18. května.
#5 alto_textblock #5
K číslu 137 čislo v Praze za 2h a na venkové za 3h
#6 alto_textblock #6
Předplaeení a inseráty přijímá administrace Marianské ulici, číslo 3. LSII a expedice.
#7 alto_textblock #7
álka.
#8 alto_textblock #8
Co Kuropatkin předvídal. Z Petrohradu, 18. května. Zpravodaj » No vostí« uveřejňuje rozmluvu, kterou mě dne 15. února generál Kuropatkin a jistým železničním inženýrem. Tento navr hoval stavbu železnice do týla mandžurské ar- mády. Kuropatkin odvětil, že této dráhy je třeba na počátku útočných operací pro ruskou armádu a to — nebude-li deštivé počasí — v červnu. jinak o dva měsíce později. Když in- ženýr se zmínil o tragování trati, odvětil Kuro- patkin: »Jak bude tracování možno, budou- všechny kraje obsazeny Japonci ?«
#9 alto_textblock #9
Kuropatkin a japonští gardisté. Z Petrohradu, 18. května. Kuropatkin na- vštívil nemocnici v Liaojanu a spatřiv tam ja- ponské gardisty, rozmlouval s nimi. Chválil ja- ponskou píli a vytrvalost a pravil: »Za svého pobytu mezi Japonci obdivoval jsem se jejich přičinlivosti. Ve válce s nimi poznávám, že jsou též statečnými vojíny«. N to gardisté připomenuli, že pro válku byl sám japonský lid a že ji vládě vnutil.
#10 alto_textblock #10
Episoda z bitvy. Z Petrohradu, 18. května. Zpravoda »Slova« vypravuje tuto episodu z bitvy u Kjul jenjenu: »Při ústupu byli někteří ruští vojíni zraněni. Mezi těmito byli opozděný vojín Soro kin a jeho soudruh, který ho vedl, zadržen dvěma Japonci. Z těch jeden měl vlajku Čer veného kříže. Druhý, ozbrojený Japonec da Sorokinovu druhu znamení, aby se vzdálil Když se tak stalo, byla rána Sorokinova pečlivě vymyta a obvázána. Sorokina Rusové později odnesli.«
#11 alto_textblock #11
Ústup novin.
#12 alto_textblock #12
Ze Lvova, 18. května. Z Petrohradu sdě lují zdejší listy, že redakce »Nového Kra je«. který byl vydáván v Port Arturu, přestěho- vala se do Charbina, kde najala tiskárnu a kde bude vydávati list stejný jako v Port
#13 alto_textblock #13
Arturu.
#14 alto_textblock #14
Otázka čínské neutrality. Čínská vláda neustává ujišťovati svět, to jest Rusy, že žádným způsobem ze své dosa- vadní neutrality nevystoupí, ale jejímu ujišťo- vání nikdo nevěří; celý ten »svět« naopak uvažuje a hádá ustavičně, kdy a jakým způsd-
#15 alto_textblock #15
bem Čína do událostí na dálném Východě činně zasáhne, snad právě proto, že vláda pekinská opak toho stále hlásá. Není ani potřebí, aby se k ujišťování, že Čína odhodlána jest nevystu- povati ze své neutrality, zavěšoval dodatek »leč by k tomu událostmi byla do- nucena,« aby nedůvěřivý politický svět od věrolomných těch Asijců stále nějaké překva- pení očekával — to působí sama sebou známá úskočná povaha Číňanů, kteří v tom ohledu nejsou nic lepší svých bývalých soupeřů Ja- ponců. K otázce, jak se asi Čína zachová v dal- ším průběhu války, kteráž se teprve v samém začátku nalézá, odpovídá za- jímavým způsobem politický testamen největšího čínského státníka novější doby, asi před dvěma léty zemřelého kancléře a místo- krále Lihunčana, který tyto dni přese vše- chnu ostražitost mandarinů na veřejnost pronikl. Když byl protokol o pekinském míru pode- psán, cítil se starý Lihunčan již velmi slabýma předvídaje brzký konec svůj, napsal dne 30. září 1901 státníkovi Jun Luovi tajný list, jehož ob- sah jest tento: Čínští dvorní hodnostové říkají často, že nesmíme Mandžursko Rusku postoupit. ale tak mluví jenom lidé, kteří nynějších po- měrů neznají a do budoucnosti závěrů činiti ne- dovedou. Zůstavíme-li nyní Rusů Mandžursko, neuškodí to pranic, neboť potom stanou se Japoncia Rusové na hranici mezi Koreoua Mandžurskem přímými sousedya z toho vzniknou mezi nimi velké spory a dříve nebo později vál ka, ježto obě strany snažiti se budou, aby na úko svého souseda hranice svého vlivu a své moci rozšířily. Vznikne tedy válka. Ukáže-li se pak, že Japonsko prohraje, přidáme se k Rusům a pomůžeme jim Japon- sko zničit. Z vděčnosti vrátí nám pak asi Rusové Mandžursko a ponechají si Koreu, jež má pro ně mnohem větší cenu. Budou-li však věci vypadat, jakoby Rusko Japoncům, podle- hnouti musilo, stáhneme své armádya pokusíme se vyhodit ruské voj- sko z Mandžurska za záminkou, že chceme pomoci Japoncům. Tímto způ- sobem dostaneme bez velké námahy Mandžur- sko nazpět, kdežto by nám nyní (r. 1901) velmi nesnadno bylo, opět se ho zmocniti. Anglie při- kládá Mandžursku velikou důležitost, ale toho nepotřebujeme dbáti, ježto Anglie sama násilím
#16 alto_textblock #16
nic nezmůže; Německo je nestranné, Francie bude se na pořád jenom z povzdálí na východ dívat a Amerika chová se docela tiše. S těmito zeměmi nemáme tedy co činit. Naši místokrá- lové v jižní Číně, kteří jinak mluví, nemají o proudech v diplomacii ani potuchy. Prosím tedy Vás, zasazujte se vším úsilím, aby císařovna- vdova mínění místokrálů ani neseznala, anebo sezná-li je přece, aby jemu se nepoddala. Ne- mohu již dlouho žíti, jsem již smrti blízek. Prosím Vás tedy, abyste po mé smrti v mých zásadách dále jednal; tím prokážete čínské říši největší službu. Zdá se, že Lihunčan ani tolik prosit nemusil a že by Číňané již z vlastního popudu tak se zachovali, jak on radí: při- dat se ke straně vítězící, dorazit stranu podléhající a dělit se s vítězem, třeba je- nom poměrně, o výtěžek války. (Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#17 alto_textblock #17
Telefonické zprávy „När. Listů. K situaci. Z Vídně, 18. května. »Neues W. Tag- blatt« uveřejňuje rozmluvu s poslancem, dele- gátem a zemským hejtmanem hornorakouským dr. Ebenhochem o situaci v dele- gacích, způsobené novými úvěry vojenskými a o situaci vnitropo- litické zvláště. Rozumí se samo sebou, že tento německý konservativec jest pro povo- lení velkých nákladů na vojsko. Situaci v této polovině říše nazval velmi špatnou a do- dal, že nemůže býti z ní hledán východ na škodu Němců. Což tedy také tento politik pří- sahá na všechna ničemná hesla krajních Němců, na hesla, která patrně jsou rozhodující pro vládu dra. Körbra? Nazvali jsme je ničemnými, poněvadž jsou prolhaná, poněvadž jsouv odporu s veškerou skutečností. Nikdy nikdo nežádal, aby se národu českému dostalo něčeho na škodu Němců. Že by pak vnitřní čeština s nějakou škodou pro Němce byla, nebude nikdo tvrditi, nejméně pak pan dr. Alfred Ebenhoch, který vydal ve 20.000 exemplárech v červnu 1897 leták, v němž do- kazuje, že všechen odpor Němců proti jazyko- vým výnosům Badenovým byl bezdůvodný a neoprávněný.
#18 alto_textblock #18
Z delegací. Z Pešti, 18. května. Chvat, běh a shon jest, jakoby Hannibal stál před branami. Pan baron Chlumecký navykl si tempo prestissimo. Včera se proti promrskávání předloh vo- jenských ve výboru konečně ozvali delegáti
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
„Zachraň — —
#21 alto_textblock #21
Zlatý máj. Sluneční paprsky vyvalily se jako ohnivé blesky, sršící přes celý kraj... Světlo slunce běželo nízko při zemi a před ním dlouhé stíny padaly na orosenou zemi, jak stébla před su- chem ... Na pruhu polí zjevil se oblouček sluneční a z něho vyletěl skřivan. Několikráte hvízdl .. .a nahoře nejvýš teprve se rozezpíval, rozjásal Zpíval slunci, zpíval vstříc jarnímu jitru, puka jícím květům, pozdravoval jitřní — Boha — Tvůrce svého a matku přírodu. U Mrázů otevřelo se okno a za chvíli obje vila se u něho mladá žena. Srdce se jí chvělo při té sladké písni skři- vánka. Několikráte se rozhlédla a zase zmizela Sedla si znovu na místo, kde byla probděla již několik nocí. Na malé postýlce odpočívalo jej dítě — nemocné — umírající. Chvílemi bylo jí úzko až k zalknutí — tluko srdce jí ustával, pomyslila-li si, že by mohla dítě ztratiti .. Bylo to jediné, co zbylo jí po tom krátkém. hřejivém štěstí, po životě plném slasti a blaha. Několik neděl potom. co odloučil se od ní muž
#22 alto_textblock #22
co prameny slz vyschly nad bolestnou jeho ztrátou. Pod tíhou bolesti té celičká bytost její se shroutila, a okamžikem věčného rozchodu cí- tila, jak se na její duši, plnou žalu, těžký kámen přivalil... když viděla se z těch slunných pa- prsků šťastného žití vrženu do stínu a chladu hoře — žalu nekonečného — Jen to děcko když po výbuchu pláče a zou- falství vášnivě vinula k sobě, nalézala jakés upokojení, nalézala ulevy a v jeho nevinných. třpytivě jasných očkách hledala novou posilu. A nyní všechny ty její sny a touhy mají býti zničeny, neúprosným osudem! Zachvěla se. V předsíni ozvaly se kroky do pokoje vešel lékař. V rozechvění a strachu nebyla ani schopna odpovědi na několik jeho dotazů; jenom její oči hovořily a když přistoupil k lůžku nemocného děcka, visely na rtech jeho s horečnou dychtivostí a touhou slyšeti zprávu, kterou by se v duši jej vyjasnilo. Lékař ohmatav bezvládnou tepnu, naslou- chal těžkému dýchání a po delší chvíli — ustal práce jeho byla marnou, poznal, že smrt čeká kdesi v blízku na svou malou, bezbrannou oběť. Jenom aby trapné ticho přerušil, vyptával se n podrobnosti. Matka nechápala otázek, jenom vy- dechla: „Jest mu snad již lépe, pane doktore?“ Starý, šedivý lékař vida planoucí její zraky, tušil, že život její visí na životě děcka, který
#23 alto_textblock #23
však pozvolna unikal a bylo mu líto způsobit jí dříve žal, který za chvíli určitě se dostaví. — „Jen trpělivost a uvidíte, že bude lépe.“ Nevěděl, jak by ukonejšil její bolest a hledal vhodná slova útěchy — — — Beze slova klesla na kolena k postýlce a hlavu zabořila do podušek. Lékař mysle, že chystá se k modlitbě, tiše se poroučel. Chtěla se modliti, však nemohla — Pojednou cítila, jakoby v hrudi násilně něco bylo přetrženo, a muka, která již tušila, jak v bez- měrné tíži obepínají celou bytost její odchodem jejího synka a tušení nastávající prázdnoty kolem ní, žíti snad bez toho, který jí byl vším — vzkřikla hlasem, v kterém odrážel se veškeren nevýslovný bol její, že až děcko prudce několi- kráte na postýlce sebou trhlo a hlavičku obrátilo k ní, jakoby se jí tázalo, co se jí přihodilo? „Matko boží, zachraň mi ho! Ty sama, ty můžeš, matko přesvatá, mé drahé dítě mně za- chraň — nedopouštěj mi je vzíti, víš, co je bolest matky — — — vyslyš a zachraň — — — Bylo to zoufalé lkání, spojené s bolestí srdce, jež byla jí modlitbou a nevzpomínajíc — že i při ní čas prchá a že poslední její „zachraň“!, dítě její neslo samo před trůn boží — — Čistým vzduchem ozval se jasný, jako křišťál čistý zvuk, stříbrný to hlas skřivánků a za ním rychle — druhý — třetí — — Pavel Romanov.