#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 18. května.
#5
alto_textblock
#5
K číslu 137
čislo v Praze za 2h
a na venkové za 3h
#6
alto_textblock
#6
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
Marianské ulici,
číslo 3.
LSII
a expedice.
#7
alto_textblock
#7
álka.
#8
alto_textblock
#8
Co Kuropatkin předvídal.
Z Petrohradu, 18. května. Zpravodaj » No
vostí« uveřejňuje rozmluvu, kterou mě
dne 15. února generál Kuropatkin
a jistým železničním inženýrem. Tento navr
hoval stavbu železnice do týla mandžurské ar-
mády. Kuropatkin odvětil, že této dráhy je třeba
na počátku útočných operací pro ruskou armádu
a to — nebude-li deštivé počasí — v červnu.
jinak o dva měsíce později. Když in-
ženýr se zmínil o tragování trati, odvětil Kuro-
patkin: »Jak bude tracování možno, budou-
všechny kraje obsazeny Japonci ?«
#9
alto_textblock
#9
Kuropatkin a japonští gardisté.
Z Petrohradu, 18. května. Kuropatkin na-
vštívil nemocnici v Liaojanu a spatřiv tam ja-
ponské gardisty, rozmlouval s nimi. Chválil ja-
ponskou píli a vytrvalost a pravil: »Za svého
pobytu mezi Japonci obdivoval jsem se jejich
přičinlivosti. Ve válce s nimi poznávám,
že jsou též statečnými vojíny«. N
to gardisté připomenuli, že pro válku byl sám
japonský lid a že ji vládě vnutil.
#10
alto_textblock
#10
Episoda z bitvy.
Z Petrohradu, 18. května. Zpravoda
»Slova« vypravuje tuto episodu z bitvy u Kjul
jenjenu: »Při ústupu byli někteří ruští vojíni
zraněni. Mezi těmito byli opozděný vojín Soro
kin a jeho soudruh, který ho vedl, zadržen
dvěma Japonci. Z těch jeden měl vlajku Čer
veného kříže. Druhý, ozbrojený Japonec da
Sorokinovu druhu znamení, aby se vzdálil
Když se tak stalo, byla rána Sorokinova pečlivě
vymyta a obvázána. Sorokina Rusové později
odnesli.«
#11
alto_textblock
#11
Ústup novin.
#12
alto_textblock
#12
Ze Lvova, 18. května. Z Petrohradu sdě
lují zdejší listy, že redakce »Nového Kra je«.
který byl vydáván v Port Arturu, přestěho-
vala se do Charbina, kde najala tiskárnu
a kde bude vydávati list stejný jako v Port
#13
alto_textblock
#13
Arturu.
#14
alto_textblock
#14
Otázka čínské neutrality.
Čínská vláda neustává ujišťovati svět, to
jest Rusy, že žádným způsobem ze své dosa-
vadní neutrality nevystoupí, ale jejímu ujišťo-
vání nikdo nevěří; celý ten »svět« naopak
uvažuje a hádá ustavičně, kdy a jakým způsd-
#15
alto_textblock
#15
bem Čína do událostí na dálném Východě činně
zasáhne, snad právě proto, že vláda pekinská
opak toho stále hlásá. Není ani potřebí, aby se
k ujišťování, že Čína odhodlána jest nevystu-
povati ze své neutrality, zavěšoval dodatek
»leč by k tomu událostmi byla do-
nucena,« aby nedůvěřivý politický svět od
věrolomných těch Asijců stále nějaké překva-
pení očekával — to působí sama sebou známá
úskočná povaha Číňanů, kteří v tom ohledu
nejsou nic lepší svých bývalých soupeřů Ja-
ponců.
K otázce, jak se asi Čína zachová v dal-
ším průběhu války, kteráž se teprve
v samém začátku nalézá, odpovídá za-
jímavým způsobem politický testamen
největšího čínského státníka novější doby, asi
před dvěma léty zemřelého kancléře a místo-
krále Lihunčana, který tyto dni přese vše-
chnu ostražitost mandarinů na veřejnost pronikl.
Když byl protokol o pekinském míru pode-
psán, cítil se starý Lihunčan již velmi slabýma
předvídaje brzký konec svůj, napsal dne 30. září
1901 státníkovi Jun Luovi tajný list, jehož ob-
sah jest tento: Čínští dvorní hodnostové říkají
často, že nesmíme Mandžursko Rusku postoupit.
ale tak mluví jenom lidé, kteří nynějších po-
měrů neznají a do budoucnosti závěrů činiti ne-
dovedou. Zůstavíme-li nyní Rusů
Mandžursko, neuškodí to pranic,
neboť potom stanou se Japoncia
Rusové na hranici mezi Koreoua
Mandžurskem přímými sousedya
z toho vzniknou mezi nimi velké
spory a dříve nebo později vál ka,
ježto obě strany snažiti se budou, aby na úko
svého souseda hranice svého vlivu a své moci
rozšířily.
Vznikne tedy válka. Ukáže-li se pak,
že Japonsko prohraje, přidáme se
k Rusům a pomůžeme jim Japon-
sko zničit. Z vděčnosti vrátí nám pak asi
Rusové Mandžursko a ponechají si Koreu, jež
má pro ně mnohem větší cenu. Budou-li však
věci vypadat, jakoby Rusko Japoncům, podle-
hnouti musilo, stáhneme své armádya
pokusíme se vyhodit ruské voj-
sko z Mandžurska za záminkou, že
chceme pomoci Japoncům. Tímto způ-
sobem dostaneme bez velké námahy Mandžur-
sko nazpět, kdežto by nám nyní (r. 1901) velmi
nesnadno bylo, opět se ho zmocniti. Anglie při-
kládá Mandžursku velikou důležitost, ale toho
nepotřebujeme dbáti, ježto Anglie sama násilím
#16
alto_textblock
#16
nic nezmůže; Německo je nestranné, Francie
bude se na pořád jenom z povzdálí na východ
dívat a Amerika chová se docela tiše. S těmito
zeměmi nemáme tedy co činit. Naši místokrá-
lové v jižní Číně, kteří jinak mluví, nemají o
proudech v diplomacii ani potuchy. Prosím tedy
Vás, zasazujte se vším úsilím, aby císařovna-
vdova mínění místokrálů ani neseznala, anebo
sezná-li je přece, aby jemu se nepoddala. Ne-
mohu již dlouho žíti, jsem již smrti blízek.
Prosím Vás tedy, abyste po mé smrti v mých
zásadách dále jednal; tím prokážete čínské říši
největší službu. Zdá se, že Lihunčan ani tolik
prosit nemusil a že by Číňané již z vlastního
popudu tak se zachovali, jak on radí: při-
dat se ke straně vítězící, dorazit
stranu podléhající a dělit se s vítězem, třeba je-
nom poměrně, o výtěžek války.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#17
alto_textblock
#17
Telefonické zprávy „När. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 18. května. »Neues W. Tag-
blatt« uveřejňuje rozmluvu s poslancem, dele-
gátem a zemským hejtmanem hornorakouským
dr. Ebenhochem o situaci v dele-
gacích, způsobené novými úvěry
vojenskými a o situaci vnitropo-
litické zvláště. Rozumí se samo sebou,
že tento německý konservativec jest pro povo-
lení velkých nákladů na vojsko. Situaci v této
polovině říše nazval velmi špatnou a do-
dal, že nemůže býti z ní hledán východ na
škodu Němců. Což tedy také tento politik pří-
sahá na všechna ničemná hesla krajních Němců,
na hesla, která patrně jsou rozhodující pro
vládu dra. Körbra? Nazvali jsme je ničemnými,
poněvadž jsou prolhaná, poněvadž jsouv
odporu s veškerou skutečností.
Nikdy nikdo nežádal, aby se národu českému
dostalo něčeho na škodu Němců. Že by
pak vnitřní čeština s nějakou škodou pro Němce
byla, nebude nikdo tvrditi, nejméně pak pan
dr. Alfred Ebenhoch, který vydal ve 20.000
exemplárech v červnu 1897 leták, v němž do-
kazuje, že všechen odpor Němců proti jazyko-
vým výnosům Badenovým byl bezdůvodný
a neoprávněný.
#18
alto_textblock
#18
Z delegací.
Z Pešti, 18. května. Chvat, běh a shon
jest, jakoby Hannibal stál před branami. Pan
baron Chlumecký navykl si tempo prestissimo.
Včera se proti promrskávání předloh vo-
jenských ve výboru konečně ozvali delegáti
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
„Zachraň — —
#21
alto_textblock
#21
Zlatý máj.
Sluneční paprsky vyvalily se jako ohnivé
blesky, sršící přes celý kraj... Světlo slunce
běželo nízko při zemi a před ním dlouhé stíny
padaly na orosenou zemi, jak stébla před su-
chem ...
Na pruhu polí zjevil se oblouček sluneční a
z něho vyletěl skřivan. Několikráte hvízdl .. .a
nahoře nejvýš teprve se rozezpíval, rozjásal
Zpíval slunci, zpíval vstříc jarnímu jitru, puka
jícím květům, pozdravoval jitřní — Boha —
Tvůrce svého a matku přírodu.
U Mrázů otevřelo se okno a za chvíli obje
vila se u něho mladá žena.
Srdce se jí chvělo při té sladké písni skři-
vánka. Několikráte se rozhlédla a zase zmizela
Sedla si znovu na místo, kde byla probděla již
několik nocí. Na malé postýlce odpočívalo jej
dítě — nemocné — umírající.
Chvílemi bylo jí úzko až k zalknutí — tluko
srdce jí ustával, pomyslila-li si, že by mohla
dítě ztratiti ..
Bylo to jediné, co zbylo jí po tom krátkém.
hřejivém štěstí, po životě plném slasti a blaha.
Několik neděl potom. co odloučil se od ní muž
#22
alto_textblock
#22
co prameny slz vyschly nad bolestnou jeho
ztrátou. Pod tíhou bolesti té celičká bytost její
se shroutila, a okamžikem věčného rozchodu cí-
tila, jak se na její duši, plnou žalu, těžký kámen
přivalil... když viděla se z těch slunných pa-
prsků šťastného žití vrženu do stínu a chladu
hoře — žalu nekonečného —
Jen to děcko když po výbuchu pláče a zou-
falství vášnivě vinula k sobě, nalézala jakés
upokojení, nalézala ulevy a v jeho nevinných.
třpytivě jasných očkách hledala novou posilu.
A nyní všechny ty její sny a touhy mají
býti zničeny, neúprosným osudem!
Zachvěla se. V předsíni ozvaly se kroky
do pokoje vešel lékař.
V rozechvění a strachu nebyla ani schopna
odpovědi na několik jeho dotazů; jenom její oči
hovořily a když přistoupil k lůžku nemocného
děcka, visely na rtech jeho s horečnou dychtivostí
a touhou slyšeti zprávu, kterou by se v duši jej
vyjasnilo.
Lékař ohmatav bezvládnou tepnu, naslou-
chal těžkému dýchání a po delší chvíli — ustal
práce jeho byla marnou, poznal, že smrt čeká
kdesi v blízku na svou malou, bezbrannou oběť.
Jenom aby trapné ticho přerušil, vyptával se n
podrobnosti. Matka nechápala otázek, jenom vy-
dechla: „Jest mu snad již lépe, pane doktore?“
Starý, šedivý lékař vida planoucí její zraky,
tušil, že život její visí na životě děcka, který
#23
alto_textblock
#23
však pozvolna unikal a bylo mu líto způsobit
jí dříve žal, který za chvíli určitě se dostaví. —
„Jen trpělivost a uvidíte, že bude lépe.“
Nevěděl, jak by ukonejšil její bolest a hledal
vhodná slova útěchy — — —
Beze slova klesla na kolena k postýlce a
hlavu zabořila do podušek.
Lékař mysle, že chystá se k modlitbě, tiše
se poroučel. Chtěla se modliti, však nemohla —
Pojednou cítila, jakoby v hrudi násilně něco bylo
přetrženo, a muka, která již tušila, jak v bez-
měrné tíži obepínají celou bytost její odchodem
jejího synka a tušení nastávající prázdnoty kolem
ní, žíti snad bez toho, který jí byl vším —
vzkřikla hlasem, v kterém odrážel se veškeren
nevýslovný bol její, že až děcko prudce několi-
kráte na postýlce sebou trhlo a hlavičku obrátilo
k ní, jakoby se jí tázalo, co se jí přihodilo?
„Matko boží, zachraň mi ho! Ty sama, ty
můžeš, matko přesvatá, mé drahé dítě mně za-
chraň — nedopouštěj mi je vzíti, víš, co je bolest
matky — — — vyslyš a zachraň — — —
Bylo to zoufalé lkání, spojené s bolestí srdce,
jež byla jí modlitbou a nevzpomínajíc — že i při
ní čas prchá a že poslední její „zachraň“!, dítě
její neslo samo před trůn boží — —
Čistým vzduchem ozval se jasný, jako křišťál
čistý zvuk, stříbrný to hlas skřivánků a za ním
rychle — druhý — třetí — —
Pavel Romanov.