#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
9. září 1907. Císlo 249
#4
alto_textblock
#4
ložil základ ku politické organi sa e
národní a ku politickému programu českému.
Mužem tím nepoplratelné kri dr, Rie ger
Již roku 1848, když svolán byl první řs-
ský sněm, který měl dáti Rakousku ústavní zři-
zení, upoutal dr. Rieger na sebe všeobecnou po-
zornosl.
Z národa, který neměl politického života
který neměl časopisectva, který neměl tribunu
vysokých škol, vyšel politik, který bohatost
svých myšlének, ohnivou svou výmluvností
zároveň svou vyškolenosti, vzbudil mezi sou
časníky zasloužený podiv.
Mělť ale také dr. Rieger všechny fysické
duševní vlastnosti, které činily jej způsobilým,
aby postavil se v čelo probouzejícího se národa
v boji za podmínky národního života, za jeho
národní neodvislost a stální samostatnost.
My všichni pamětníci minulých dob ještě
dnes vidime mužně krásnou onu postavu s ty-
piekou hlavou, se smělým čelem, jiskrným okem
a s výraznou tváří, která značila odpor i brdost,
energii, bystrost, vášeň i chladnou rozvahu.
A byť si jen krátká byla episoda politická
a parlameniní na řišském sněmu z roku 1848.
ona již označila budoucnost dra Riegra jako
muže, který povolán a predeslinován jest k tomu,
aby vedl politicky národ v dalším zápase za
jeho postavení v této říši, aby jej sloučil a
organisoval v jediný bojovný celek a aby se
takto stal viditelnou a zodpovědnou jehoc hlavou.
Doba absolutismu minula a říjnovým di-
plomem z roku 1860 národové rakoušti povo-
láni k spolupůsobení na novém státoprávníma
ústavním zřízení říše. Nastal zásadní obrat v ce-
lém veřejném životě. Dosavadní absolutislická
moc panovníka, utrpěvši těžkou porážku na bo-
jištích italských, ustoupiti měla principu ústan-
nímu a konstitučnímu.
Avšak tradicionalní německá politika vídeň-
ská vyeítila od prvního okamžiku, že nejnebez
pečnějším odpůrcem jejím je český národ až
nejohnivějším jejím potratelem bude dr. Rieger
A tak od počátku ústavnosti v Rakousku
od roku 1861 až do let sedmdesátých jsme
svědky velkého onoho zápasu mezi vídeňskou
centralisujíeí mocí a mezi českým národem, zá-
pasu ústavního i národního, v němž šiky české
k stále trvajícímu boji vede dr. Rieger, který
jest jeho hlavou, jeho mluvčím a zároven
srdcem. Mladší generace již sotva pochopí ve-
likost fohoto zápasu a budoucí historie možná
bude kritisovati jednotlivé jeho fase.
V zápase tom byl dr. Reger nejen vedou-
cím politikem, nýbrž i tvůrcem novodobého
polítického programu českého.
V tomto prvním období však vytvořil dr-
Rieger program národní, který je dosud směro
datným.
Byl to požadavek za uznání a provedení
státního práva koruny svatováclavské a za
uznání rovného práva národa i jazyka jeho v ži-
votě státním i veřejném. Obojí tento program
byl programem svobodomyslným. Pravilt Riegen
již roku 1861 takto: »My Čechové byli jsme
vždy národem svobodomyslným od nejstarších
dob až do nejnovější«
Riegrův program a nazírání v příčině státo-
právního ústrojí říše habsburské zůstává i na
dále směrodatným a to, co připomněl dr. Rieger
na šněmu českém roku 1865 v přičině ústav-
ního vý voje, platí i dnes pro novodobou politiku
českou.
Státoprávní program český, jak
byl Riegrem vytvořen a formulován, nalezl ko-
nečně výrazu v deklaraci a ve fundamentálkách
českých z doby hráběte Hohenwarta.
Tento státoprávní program český přesně
označuje hranice, ve kterých zápas o samostat-
nost a neodvislost českou veden býti má.
Rieger jen v souvislosti s ostatními zeměmi
mocnářství rakouského viděl uskutečnění svých
státoprávních ideálů.
A jakkoliv byly okamžiky, kdy zdálo se
že fomuto programu českému zjednána bude
platnost, Rieger vždy dobře si byl vědom obtiž-
ného našeho postavení a všeho nebezpečí, které
národu českému hrozi a proto dalším základním
prineipem jeho politické práce bylo, působiti
k tomu, aby národ český kulturně a ho-
spodářsky se sesiloval, aby společnost
česká dovršila se všemi stavy i také šlechfoua
stala se takto dle tehdejšího názoru rovnocennou
jiným společnostem národním, aby jazyk český
v úřadech i školách nabyl platnosti a stal se
v zemích českých jazykem národa politického,
jazykem státním.
Rieger dobře chápal, že toto povzneseno
české národní myšlenky jedině státi se může,
když bude národ vědecky vzdělán vlastním
jazykem, když vysoké školy budou nejvyšším
zakončením samostatného českého národního
kulturního života a proto již záhy věnoval nej-
úsilovnější svoji práci zřízení českých ško
středních, české techniky a zavedení jazykové
rovnoprávnosti na universitě pražské.
Veliký státoprávní zápas let šedesátých.
který vedl až k umluvení fundamentálních člán-
ků a reskriptu, uznávajícímu státní právo král
českého, bohužel neskončil vítězně.
Dr. Rieger a český národ dožil se nejtrpčiho
sklamání.
Výsledky neúmorné práce o vyrovnání mez
myšlenkou rakouskou a samostatnosti zemí ko-
runy české zmařeny intrikami nepřátel národa
českého a národ český uvržen opětně do posie
nejúsilovnějšího odporu proti utiskovacímu sy
stemu centralisačnímu a germanisačnímu. Po-
slancové čeští a dr. Rieger v čele jich nastoupi
cestu pasivního odporu.
Roku 1879 nastalo nově období politiky
české. Čeští poslanci dostavilí se na říšskou radu
a tím také zahájena zásadní změna v postup
českém.
Utvořeni a zmohutněni velkoněmecké říše
na kteréž již před rokem 1866 dr. Rieger pro-
rockým duchem poukazoval a tím nastalé ne-
obyčejné sebevědomí německého lidu a sesílen
německé nacionální myšlenky, bylo mocným
faktorem, který nutil politiku českou k opatrno-
sti a ku ponenáhlému postupu.
Proto práce poslanců českých od r. 187
na řišské radě především směřovala k tomu,
aby českému jazyku dostalo se platného uží-
vání rovnoprávného v úřadech veřejných a aby
zřizováním nových osvětových a vzdělavacici
ústavů jak všeohecných, tak odborových náro
český zjednal si vydatnou zbraň v nerovném zá-
pase hospodářském i kulturním s mohutným jeho
odpůrcem.
#5
alto_textblock
#5
Spojenectví, které dr. Rieger pro věe če-
skou vyhledával, ukládalo národu českému znač-
ných obětí a začasto nevyhovovalo cítům a tuž
hám lidu samého.
Z horoucí lásky k českému národu, z oteov-
ské obavy o jeho budoucí osud, vylryskla take
snaha Riegrova tak často opětovaná po dohodě
s německými našimi krajany.
Dr. Rieger byl přesvědčen, že smir ten by
království české povznesl k nebývalé výši a
slávě jak v oboru kulturním, tak hospodářském
že český lid by odpoutaných sil svých, kter
mařiti musí v denním krutém zápase, užiti moh
k dosažení nejvyššího vzdělání a hospodářského
posilnění.
Dr. Rieger nebyl však jen politikem, on by
a musil býti zároveň organisátorem české spo
lečnosti a českého národního života.
Národní divadlo, Ústřední Matice školská
museum, velké instituce umělecké, literární a
hospodářské, jako Zemská banka, vše to nese
stopy Riegrovy činnosti, jeho iniciativy, jeho
horlivosti a jeho práce.
A tak znamená Rieger polovici stolet
českého živoťa a českého vývoje.
Jako tribun lidu, jako politik, jako národn
organisátor tvoří Rieger celek. Základní my
šlenkou jeho veřejné činnosti bylo také, aby
i národ český tvořil celek nerozrušený, a aby
veškeré vrstvy a směry v našem národě splynuly
k jedinému velikému a vznešené-
mu cíli, k dosažení konečných našich ideálů
Jednota českého národa v Čeehách, na Mo-
ravě a ve Slezsku, jednota, která činí národ sil
ným, byla Riegrovou tužbou a Riegrovým přá-
ním.
O Riegrovi lze právem říci, „agit, qued
agit“ — činil, co činiti musil — k čemu pro-
zřetelnost jej sama vyvolila!
Čiňme též, co činiti musíme. Splňme závět
českého patriarchy, věnujme veškeré svě sily
jen práci a zase práci na poli národním, učm
se vzájemně se milovati a ctiti, důvěřujme
vlastní síle, aniž bychom ji přeceňovali, a hled-
me vynikajícími duševními vlastnostmi přesvěd-
čiti ostatni svět, že národ český v těchto zemích
nebojuje jenom za svou svobodu, za své právo
a za svou budoucnost, nýbrž že plní veliké dě-
jinné své poslání, pro které již tolik oběti při-
nesl, pro které se vykrvácel, pro které se vzkřisi
novému životu, a pro které dr. Riegrem sve
den byl nový boj ještě neukončený, ještě neroz-
řešený, boj, který u nás znameuati musí jenom
vítözství, vitězství myšlenky národni, vítězství
naši národní samostatnosti! (Výborně, potlesk.
A nyní nechť spustí se rouška, která skrýv
jméno Riegrovo na tomto obelisku. Zde na tět-
české půdě, na níž stojíme (Rouška padá. Se
díci povstávají a všiehni muži smekají), při tom-
to jméně slibme a přísahejme sobě, že vždy bu
deme státi za práva národa, že tuto půdu bu
deme hájiti do posledního dechu svého života
aby splnilo se slovo, že tam, kde jednou stanu
Čech, státi bude a věky!“ (Bouřlivá pochvala
volání slávy a projevy nadšení.)
Hudba zanotovala pak Riegrovu znárod
nělou „Není muže nad kováře“
Po přijeti obelisku v oehranu města
starostou panem Erbanem složeny na stupně
obelisku věnce a zapěno „Kde domov můj“ ve
škerým shromážděným zástupem.
Tím slavnost odhalení opelisku skončent
a zbytek dne stráven přítomnými ve Smetano-
vých sadech, kde uspořádána národní slavnos
za obrovské účasti.
#7
alto_textblock
#7
Omluvné a pozdravné připisy a te-
legramy zaslali: min. dr. Jos. Fořl, min. m
sl. dr. ryt. Randa, hr. Jan Harrach, mistodržitel hr.
Coudenhove, kn. Jiří Lobkovic, biskup Doubrava
stav. r. Hlávka, posl. dr. Jar. Čelakovský, prol
Zeithammer, dr. Vlad. Srb, dr. V. Škarda, Česká
Akademie. Alois Jirásek, vl. r. Dokoupil, dr. L. Dro-
řák, dr. Horák, dr. Hruban, Jos. Kotlář, dr. Steidl
inž. Neuman, A. Kalina, dr. Viškovský, K. Prášek,
míst. rada Steinfeld, prof. C. Horáček. prof. Miřiov-
ský, dr. Lederer, rod. Fiedlerova v Paříži, Akad.
čtenářský spol. v Praze, Jednola mag. a ob. úřadníků
pražských, kovářstvo české sdružené v Zemské jed-
notě, měslská rada Hronova, Vlašimi, Rychnova, Jo
lemnice. Písku, Čáslavi, Plzně, Bakova, Nymbupka.
Žirovnice, Ml. Boleslavi, Třebenic, Humpolcs, Čes
Bredu. Tábora, Česká střelecká župa Riegrova, měst-
ský sbor hasičů v Nachodě, okr. výbor v Přibrami
okr. výb. Vlašim, okr. výb. v Plzni, okr. výb. Hlinsko-
ob. rada Peček na dráze, jednota »Sokol« Ssute
Podbaba, Železný Brod, Občanská beseda v Rych
nově, Delnická beseda v Karlíně, Lycejní spolek
v Jičíně, sdružení čes. a grárn. dorostu v Loučanech
u Olomouce, tél. jedn. Sokol »Podlipný« Vídeň —V.
Sokol Karlin, tov. Topinka, Jednola ku povzbuzení
průmyslu v Čechách, Jednola českých střelců, spol.
vysloužitců Náchod, okr. výb. Chrudim, p. Kroutil.
dr. Engl, Karl. Vary, dr. Šolc, Praha, dr. Havelka.
Chrudim, spis. Srhová-Lužická, A. L. Vymetal v Písku,
. Rieger v Pardubicích, Umělecká beseda v Praze,
Filantropická družina v Praze, Lumír, Smíchuv, Ha-
sičská župa chrudimská, městská rada v Dobříchovi-
cích, v Poličce, v Žamberku, okresní výbor ve Vyso
kém n./Jiz.,, v Táhoře, v Rokycanech, v Nověm
Bydžově, v Ústí n JUrl., ve Volicích, karlínský, píse-
cký, na Kladně, v Sobotce, Domažlicích, měst. rada
ve Vysokém n./Jiz., dr. Jičí Guth, Jimramov, »Dzien-
nik Polakt«, Lvov, inž. Herold, Čáslav, dr. Karel
Pippich v Chrudimi, P. A. Prokůpek, Král. Vinohrady
dr. Petr Durdík, Praha, měsl, rada v Labském Ko
stelci, město Cholěboř, ob. rada města Kroměříže,
rektor Vokiík. prof. Kalousek v Potštýně, měst. rada
v Benešově, město Domažlice, měst. rada v Opočně.
První spol. vzáj. se podpor. řezníků pražských, dr-
Hruška, starosta na Kladně, Lekárník Kralove
Stankov, měst. rada na Kladně, studenistvo českého
severovýchodu na sjezdu ve Dvoře Králové, městsk
rada v Bělé pod Bezdězem. inž. Jiljí. Jahn, Ferd
Mellan a Jos. F. Pollak v Ríčanech, slarosta Müller
v Tšňově, sbor hasičů v Černilové, dr. Drozda ve
Vídni, Lidový vzděl. spolek »Sušil« v Olomnouci, rada
města Turnova, městská rada ve Vys. Mýtě, městská
rada v Libáni.
#8
alto_textblock
#8
Kongres Volné Myšlenky.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listůs.)
Prvý den.
Beze všech zevních okázalostí, za vážného
a skoro přísného klidu zahájen včera dopoledne
XIV. kougres Volné Myšťenky ve velkém sále
žofínském. Účastenství na něm bylo tak značné,
jak jen dovolily prostory největšího pražského
sálu. V posledních dnech před sjezdem a ještě
v neděli ráno musilo pořadatelstvo odmítnouti
několik set přihlášek, pro něž nebylo více místa.
Od 9. hodiny ranní počal se sál rychle plniti
cizími i domácími hosty. Krátce před 10. ho-
dinou byl sál již zcela naplněn — hlava na
hlavě dole i na galeriich; překvapovalo množstní
dam. Počet účastníků možno odhadovati n
2200 osob,
Vestibul, schodiště i hlavní dvorana vyzdo-
beny byly prostě. Hlavní ozdobu tvořila řad
znamenitých skulptur — model Š al ou
#10
alto_textblock
#10
nova pomníku Husova, Suchardův bas-
relieť »Mzda«, Opatrného »Myslitel«, Su-
chardův »Čase, busty Čecha, Vrch li-
ckého, Smetany a Dvořáka. Když do-
stavili se a svoje místa na tribuně zaujali všichni
hoelé zahraniční, zahájeno slavnostní shromáž-
dění ouverturou k »Libuši« Smelanově, se-
hranou Českou Filharmonii za řízení dra. Ze-
mánka. Navrženo a jednomyslně zvoleno před-
sednictvo kongresové: předsedou dr. Th. B ar-
tošek, I. místopředsedou vídeňský spisovatel
Zenger, II. dr. K. Draždák, sekretářem
p. Makovec. Čestnými předsedy kongresu
zvoleni pp.: posl. Furnémont z Brusselu
jako gen. sekretář světové Confederace V. M.
za Franeii advokát, poslanec sněm franc. Hub
bard, za Belgii univ. prof. Hecfor Denis,
za Německo spisovatel Gustav ST s ch i rnz
Berlína, za Ilalii prof. Ghisleri z Bergama,
za Poláky řed. Andr. Niemojewski, za
Čechy univ. prof. dr. Fr. Krejč í, za Slovince
básník Anton Aškere z Lublaně, za Špa-
něly prof. Odon de Buem z Barcelony.
Jako vládní komisaři fungovali zrovna ťři poli-
cejní úřadníci: Peters, Pokorný a dr. Klíma.
Zvolený předseda kongresu dr. Barto šel
zahájil jednání sjezdové pouze několika větami
Kongres V. M. je vůbec první světový kongres,
klerý se v Praze koná, zajisté vyznamenání
zadostučinění pro kulturní snahy českého národa.
Teprve v r. 1904 Češi poprvé účastnili se svě-
tového kongresu římského a již letos šťastnou
shodou okolností tento kongres zvolil si sídlem
svým Prahu; neni bez významu pro Prahua
pro naše snahy, že řada vzácných hosti pozná
nás a naše poměry z blízka a stane se nám
podporou v přištím našem snažení politickém
1 osvětovém. Vítá všechny účastníky a především
delegály veřejných korporací, z těch na prvním
mistě zástupce král. hl. města Prahy a prohla-
šuje jednání kongresové za zahájené. Zahajovae
formuli opakuje na to francouzsky a německy.
První vděčná zmínka jednání sjezdovéh
platí slavné památce zesnulého nedávno učence
P. Marcellina Berthelota, největšíh
chemika našeho věku, jehož smrti želel celý
vzdělaný svět. Posmrtná čestná vzpominka patři
mu zde jako oddanému spolutvůrci Volné
Myšlénky, býv. presidentu francouzské její sekce
shromáždění povstává na znamení smutkua
projev úety zanáší se do protokolu sjezdového
jednání.
Jako zástupce král. hlav. města Prahy
chápe se slova městský rada a zemský posl
p. Filip. Jest mu milým úkolem pozdraviti zá-
stupce inteligence všech národů, kteří se sjeli
v Praze a pozdraviti co nejsrdečněji jednání
kongresu, jenž má rokovati o nejvyšších eílech
lidstva. Kongres schází se v městě slavném svojí
minulostí, které v minulých věeích vždycky stálo
na předním místě v bojich za svobodu svědomí
za svobodu lidskou i národní. Přeje kongresu
plný zdar a správné pochopení. (Vřelé projev
souhlasu.)
Na tribunu řečnickou vstupuje potom pro
fesor filosofie na universitě Karlo-Ferdinandově
dr. Frant. Krejčí, aby promluvil slavnostní řeč
zahajovací. Myšlenkově bohatá a formou krásná
řeč jeho sledována jest se živou účastí, jež
stupňuje se ve zjevné, rozčilující napjetí, pře-
rušována občas projevy pochvaly a nadšeného
souhlasu tak bouřlivého, že snáší se jako l-
vina se všech stran k místu, odkud zaznivají
jeho prosté a skoro suché, ale neobyčejně jasné,
precisní a břitké vývody, vrcholíci v účinnou
polemiku proti klerikálním sofismatům a nepo-
chopení, prýšticímu často spíše z lhostejnosti,
než z nepochopení nebo nedostatku dobré vůle
Bouří potlesku vzbudíly poehopitelně také
silné akcenty národnostní, jimiž řečník právě
v německé části svojí přednášky dovolávalse
německé spravedlnosti vůči národu českému.
Právě tato čásť jeho řeči působila silným do-
jmem na cizí delegáty-
»Dovolte, abych především vůči našim ho-
stům dal výraz neličeně radosti, že přišlisi
bratrsky stisknout ruku, aby se posilnili ve
snaze za nejvyššími ideály lidstva, k nám do
naší zlaté české Prahy. Nejraději bych
řekl, že tu radost cíti národ celý. Než necltím
se oprávněna, abych mluvil za kohokoli, nerci-li
za celou českou veřejnost, a také česká sekce
Volné Myšlenky, která mne pověřila čestným
úkolem zahájiti jednání tohoto kongresu, není
složena tak, aby representovala ná-
rod, jak jsme zvyklí při jiných
projevech českého nadšeni a smý-
šlení. Avšak tím můžeme utěšiti sebe i uji-
stiti své milé hosty, že radost naši nad jejich
přítomností sdílí a pro věc V. M. nadšeno jest
mnohem více našich krajanů, než jest těch,
kdož přítomnosti svou hlásí se přímo k jejím
stoupencům, a že by jich bylo přítomno ještě
víe, kdyby si všude uvědomili, oč vlastně
jde. Kojím se pevnou nadějí, že se tak stane,
až z průběhu jednání kongresu snahy sdružení
V. M. v náležitém světle vyniknou. Naše upřímné
»Vitejte nám!« vyzní v nejširších vrstvách ve
zvolání: »Dík vám, že jste k nám přišli !«
Proto se mi zdá přední úlohou tohoto kon-
gresu přispěti k poznání a uvědomění cilů Volné
Myšlenky tak, aby odstraněny byly překážky,
jež neporozumění nebo zloba kladou šíření se
idejí, o něž usilujeme v přesvědčení, že o
uskutečnění jejich záleží lepší budoucnost lid-
stva. Každá myšlenka, každá idea má svou
motorickou sílu, kterou tihne ke svému uskuteč-
nění. Myšlenka nerodí se z čista jasna; myšlenka
je exponentem působlcích sil, které řídí vývoj
jedince a člověčenstva, je uvědomělým článkem
v řelěze příčin a následků v dění svělovém.
Myšlenka pudí, táhne, žene k či-
nům: proto chce býti volna! Její slla
roste násobením. To jest tím, jak mnoho hlav
zaujme. Neboť shrnuje činorodou energii jedno-
tliveů v jeden mohutný proud, jejž obrací smě-
rem ke svému uskutečnění. Hlásati ideu, šířiti
ideu, znamená množit její motoriekou sílu. Ne-
porozumění, nepochopení, neuvědomění si — to
znamená ochromení myšlenky, po případě její
smrt. V tom je celý program sdružení Volné
Myšlenky. V tom je vysvětlení epitbeta »volná«.
U nás je v té příčině mnoho činiti. Nebo
snuhám V. M. škodí více neporozumění, než
vědomé odmitání se strany odpůrců. Z nepo-
rozumění vzniká lhostejnost — mrtvý bod na
postupu ideje k jejímu uskutečnění. Lhostejní
nestaví se přímo proti snahám V. M., nejsou
jejími přímými odpůrci, a protestovali by třeba
#11
alto_textblock
#11
proti tomu, aby mezi ně byli řadění. Avšak
když se jedná o šíření myšlenky v tom smyslu
jak jsem naznačil, tvoří lhostejnos
netečnost lidí inteligentních, po-
stavením společenským vynikaji-
cích, hráz, které používají nepřátelé pokroku
za vílanou: jsou při svých útocích proti šíři-
telům ideje.
Tak je tomu u nás ve značn
míře. Pro ideje, jichž propagování jest úkolem
V. M., jest v našem národě nejen
dosti porozumění, nýbrž přímo na-
dšení. Malý národ náš vidí a od počátku
svého obrození, které už samo působením těeh
idejí vyrostlo, víděl v uskutečnění oněch idej
záruku svojí existence, o niž usiluje právem
přirozeným, hnán k tomu pudem sebezáchrany
Dlouhým pak bojem byl poučen, že jenom v po
krokových ideách jest jeho spása, a že zpá-
tečnietví znamená jeho záhubu. To mu hlásali
jeho vůdcové a to pěli mu jeho básníci. A jestliže
ve výtvorech básníků, jež Musy naučily naslou
chati tlukotu srdce národa, právem spatřuje se
nejvlastnější výraz toho, co hýbe duší národa
— tož, chcete-li poznati smýšlení lidu našeho.
vzpomeňte na nejpopulárnějšího z našich bá-
sníků, na Svatopluka Čecha. Jeho
»Písně otroka«, napsané před patnácti léty
ve spravedlivém hněvu a posvátném nadšení.
jsou básnicky konkrétním vyjá-
dřením týchž ctlů a snah, za nimiž
se nese sdružení V. M. »Pisněm
otroka« přihlásil dobrý genius lid
náš již dávno ke kongresu V. M.
anebo aspoň tu čásť jeho, která
repraesentuje budoucnost národa.
A kdyby tisícové těch, kdo našli v plamenných
plsních Čechových, bušicích nemilosrdně
do všeho, co lidu našemu a lidstvu vůbec kuje
pouta, do násilnictví národního, do kapitalismu
i klerikalismu, kdyby ti tisícové tušili totožnos
svých citů se snahami V. M., pochopili by vy
znam světového sdružení lidí stejně smýšlejícíei
a slavili by s námi, abych mluvil se S vato
plukem Čechem, »červánky jitra
lepšl budoucnosti...« (Bouřlivý, dlouho-
trvající potlesk.)
Avšak nemajíce o tom tušení, dají si na
mlouvati od odpůrců, že je to bůhvi jak do-
brodružný spolek živlů podvratných na ukojení
sobeckých choutek, spolek lidí, jimž vše se
protiví, na čem spočívá nynější společenský řád,
jimž nie není svato, co milují a čím se
nadchnou jiní. Smělým pomluvám těm dařilo se
tím lépe, čím vzdálenější bylo přímo působiště
V. M., z příčin pochopitelných. Odtud ten po-
plach v táboře našeho zpátečnictva, když shodou
okolnosti kongres přeložen byl do Prahy. Bojíe
se ti dobří lidé, aby se širší veřejnost nedo-
věděla pravdy. Aby si to strašidio V. MI., které
jim líčili nejhrůznějšími barva mi,
neprohlídla z blizka, a aby se jim
nevysmekl z ruky jeden cíp, z
který táhnou naše lidi zpátky. Za-
tím způsobili svým poplachem něco, co byse
nebylo tak snadno podařilo našemu výboru po-
řadatelskému — obstarati reklamu, za niž by-
chom jim měli býti vděčni. Pohnuli i těmi lho-
stejnými, i těmi naivními. Veřejnost naše vůbec
zvědavě napjala sluch — chce slyšeti pravdu
— čemuž chtěli právě zabrániti. Nuže, po-
vězme jil
Nechť zví naše veřejnost lhostejná a ne-
důvěřivá, a vůbec každý, kdo o V. M. pravdu
chce zvěděti, že základ, na němž sdružení toho
jména spočívá a s něhož působiti chce, jest
nejryzejší ethické hodnoty, který
je povznesen nade všecko podezřívání, a že
idea, jejíž službě V. M. zasvětila své snahy, je
nejvyšší mravní zásada, jejíž poznání je nej-
větší vymožnost lidstva na cesty tak často
bludné, za blahem.
»Vůdčí hvězdou naší je ideál huma-
nity, volnosti, rovnosti a bratr-
ství všech lidí, v té povznešenosti, jak jej
pochopili, lidstvu zvěstovali, za nějž úpěli, z
nějž trpěli na kříži a hranici největší duchové
prorockém nadšení hledice do budoucnosti,
která i nám dosud je daleka — daleka.«
V účinné polemice proti útokům klerikál-
ním vyvozuje řečník dále: »Nepřicházejte nám
se sofismatem, že porušujeme nábožen-
ství a porušujíce náboženství, že
rušíme mravnost! (Bouřlivý potlesk.)
Předně: Nám není náboženství a církev jedno
a totéž. A co řekneme o kněžích a jejich učení,
neplatí o náboženství. Za druhé: Není nám ná-
boženství a mravnost jedno a totéž. Ale poklá-
dáme náboženskost, víru v určité představy, za
nezbytnou podmínku mravnosti, neboť s ta ví m
mravnost výše než náboženství.
Neboť mravným musí býti člověk, i když nemá
náboženství a mravným může býti i bez nábo-
ženství. Důsledně tedy soudíme, že nemá nikdo
právo žádati na nás jménem mravnosti, abychom
věřili, co se příči našemu rozumu, abychom
vměstnávali život svůj bezpodmínečně ve formy
církevního zřízení, jež nesrovnávají se is naším
názorem na život a abychom od kolébky až do
hrobu city a myšlénky svoje po drobovali kontrole
znalců živola záhrobního — domnělých »znalců«
Neimponuje-li nám tvrzení o nadpřirozeném
poslání kněžstva, nechceme-li, aby mezi nás a
našeho boha, ať si jej předsta vu je
k do jakkoliv, vtíral se prostředník hle
dající v tom svou výživu, nerušíme tim
náboženství ani mravno st.
(Ohlušující bouře souhlasu.)
Pokračuje německy ve svojí přednášee
praví řečník v podstatě asi toto: »Vážené shro
máždění! V tomto povznášejícím okamžiku, kdy
před námi týčí se ideál lepší budoucnosti, ne-
mohu pominouti věci, která schopna jest zakaliti
naši radostnou náladu. Zastanci rovnosti a svo-
body všech lidí shromáždili se zde na k la-
sické téměř půdě národno s-
ního zápasu, jehož vysoce vzedmuté vlny
nás obklopují. Inter tela volantia — mezi líta-
jicími šípy — koná se tu kongres míru. Na
cionální zápas odporuje zcela pojmu humanity.
a nehodí se nikterak do budoucího obrazu spo-
lečnosti, zorganisované dle této zásady. Jest
něčím, co musí býti mocí ideje humanitní pře-
konáno. Tato základní věta je přece jasna, a její dů-
sledek je tak zřejmý, že se formulka utišení
tohoto neblahého sporu theoreticky podává
sama sebou. Zní: bezohledné u z ná n í
v rovedeni rov nopráv no sti v tomtéž
#12
alto_textblock
#12
smyslu, jak je už ve vztazích jednotlivých lidí
z části provedeno, z části se o ně usiluje.
Každý volný myslitel připustí beze všeho,
že motivy, které rozněcují spory
národnostní, žádným způsobem
nedají se ethicky ospravedlniti.
Kdo proti tomu jedná, jedná proti věčným
zásadám! To platí také o sociálním útvaru,
o národu: právo žit a vyžít se, nemůže být
odepřeno žádnému národu. Není ve světě
žádné sily, která by mohla vzíti vědomí, jež
nazýváme národním. Uvědomělý národ lze pro-
následovati, lze jej vypleniti, ale nelze ho od-
národniti! (Ohromná bouře poflesku.)
Chovám nejtoužebnější přání, aby tento
sjezd, kde scházejí se ke společné práci přísluš-
níci obou národů tohoto království, přispěl
ke zmírnění protiv, aby přivrženci »V.
M.« vrátili se odtud mezi lid jako apoštolé
míru. (Neutuchající potlesk, projevy souhlasu.)
Uzavíraje česky, projevuje řečník radost
nad tím, že přes všechno snažení klerikálníeh
odpůrců povolila vláda konání kongresu v Praze.
Víme, že tak neučinila z lásky k nám Čechům,
ale kvitujeme také v jejím zájmu s povděkem
toto rozhodnutí: Klerikální odpůrce
je zlý, ale přímo nebezpečný jest
ve spojení se státní mocl. V tom
smyslu, dovozuje řečník, snahy »V. M.« kryjí
se úplně s potřebnou loyalitou ke státu a vládě
a končí slovy: »Přistupte k jednání vlastnímu
u vědomí, že máte rozháněti těžké chmury před-
sudků a připravovati lepší budoucnost vzděla-
ného světa !«
(Dokončení.)
#13
alto_textblock
#13
Bouřlivý den v Prachaticích.
(Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů «. )
Slavnost 25letého trvání české Besedy, ne-
politického spolku, v městě s třetinovou menši-
nou českou a v okrese většinou českém, nej-
prve zakázána a po intervencích u místodrži-
telství a ministerstva konána současně s něme-
ckou vzdoroslavností za asistence 100 četníků
a 3 setnin vojska ! Čistě rakouské poměryI
Němci přičinili se všemožně, aby rozčilení,
purkmistrem Jungbaurem hlásaně, bylo skutečně
uměle vzbuzeno, sehnali z celého okolí turnery
a klackáře, zvláště pověstné volarské. Česká
účast z venkova naproti tomu nebyla taková,
jak se očekávalo, ač přišlo poměrně dosti účast-
níků a ještě v neděli odpoledne dostavovaly se
hloučky z okolních obcl, zejména 85 osob
z Husince.
Již v sobotu o půlnoci, kdy přijeli někteř
účastníci z Prahy a také posl. dr. Schreiner,
došlo k hlučným výjevům. Hlouček německých
výrostků, notně zpitých, uvílal je na nádraží
řevem. Zazpival »Wacht am Rhein« a následo-
val pak Čechy do města za stálých nadáveka
insultů, zdržován od brachialního násilí něko-
lika četníky. V nadávání jim komisař Schwara
nebránil, řekl prý výslovně: »Ať si nadávají ke
Čechové odešli do Besedy, před níž Němci
ještě dlouho demonstrovali. Byla to předzvěst
příštího dne.
Pro den slavnosti učiněna rozsáhlá opa-
tření. Z místodržitelství byli do Prachatic vy-
sláni čtyři úřadníci, z celého jihu a západu
království svoláno 100 četníků a místní posádk
měla pohotovost.
Z rána vztýčeny na náměstí na žerdleh
kolem kašny s poprsím císaře Josefa dva velko-
německé a dva černožluté prapory, na Besedě
pak tři prapory červenobilé. O 9. hod. očeká-
váni na nádraží oběma tábory hosté, kteří při-
jeli ranním vlakem a doprovozeni do města
opět za hlučných projevů. Všichni účastníci
shromáždili se v Besedě. Dostavili se zástupcové
četných měst, obcl a korporací, z poslanců pp.
Bakvaj, Hubka, Kalina, Suhrada a Žemlička.
Z časopisů zastoupeny byly zvláštními zpravo-
daji »Národní Listy«, »Den«, »Plzeňské Listy«,
»Plzeňský Obzor«, »Národní Politika«, »Čase,
»Venkov« a »Stráž Lidu«.
Pozdravné přípisy zaslali: Městské rady
v Plzni (dar 100 K), v Táboře, v Klatovech.
Odbory N. J. P. na Vyšehradě, ve Švihově,
v Blatné, v Prapořišti, v Lhenicích, v Hranicích,
Paračově, v Plzni, v Dol. Sekyřanech, v Úbor-
sku, Dubu, Strakonicích, Ostružně, Šimanově,
v Trh. Svinech, těl. jednota Sokol v Kasejovi-
cích a v Plzni, z Plzně dělnická beseda, vzdě-
lavací odbor, jednota paní a divek »Tyl«, Besedn
českobudějovická, sjezd pokrokového studentstv
v Dvoře Králové, posl. Kramář, Klub českýeh
obchodníků v Plzni, průmyslový spolek ve Vod-
ňanech.
Po 10. hodině konala se v sále Národníhe
domu důvěrná schůze, svolaná poslanci : Hubkou,
Kalinou a Žemličkou. Poslanec Hubka uvítai
zástupce měst a korporaci, načež nastínil, s ja-
kými oblížemi bylo pořádání slavnosti spojeno,
ježto úřady podporovaly německý vzdor.
Okresní starosta dr. Pluhař vítá účast-
níky jměnem Čechů prachatických a líčí pak
poměry, jak se vyvíjely v náš neprospěch. Př d
patnácti léty konala se besední slavnost klidně
s průvodem po městě a dnes se zakazuje
i v uzavřené místnosti. Nutno se přičinit
především o zlomení systému, jenž proti nám
zavládl.
Posl. Bukvaj poukazuje, že pro Čechy
neplatí zákony, nýbrž rozhoduje vůle okresního
hejtmana a místodržitele. Obrací se prudce prot
místodržiteli a praví, že všechny strany svorně
se musí přičiniti, aby byl odstraněn.
Člen deputace vršovické p. Malý pronáši
pozdrav s heslem Riegrovým: »Nedejme se !-
Za Čechy budějovické promluvil tajemník
Národní rady p. Vodňanský. Poukázal na
příklad Budějovic a nabádal k vytrvalé práci.
Za deputaci sušickou pozdravil účastníky
p. Krčma a za českou Plzeň p. Schvarz.
Jednatel ústředního výboru Národní jednoty
pošumavské pan Titěra ostře kritisoval cho-
vání okresního hejtmana Hiebla, jenž se stal
v Prachaticích hejtmanem snad jen proto, že
kdysi učil místodržitele češtině a zneužívá če-
ského lidu za podruž ke kariéře. Český venko
nesmí se krčiti, nýbrž vystupovati rozhodněa
prováděti heslo: »Svůj k svému«. Také př
blízkém zápisu do škol nutno dokázati silu
českou na Prachaticku.
Jménem městské rady v Protivíně projevi
Čechům prachatickým sympatie pan Zelenka
a za Čechy vodňanské notář p. Hofmei str,
jenž dodal, že český jih nedá si zakázati vstup
do města, kde chodil do školy Hus.