#1
alto_textblock
#1
Jeden z takovýchto letáků našla dne 2. května
pod oknem svého domku manželka řezníka v Ohrobci,
Marie Kadeřábková. Ačkoliv neumí číst, přece
byla by ráda věděla, co na papíru tištěno. Všelijak
leták studovala, i brejle svého muže si nasadila, ale
nic to nebylo platno.
Byla proto rada, když zahlédla obuvnického
učně Jčsefa Syrovátku ze sousedního domku.
»Pepo«, volala na něho, »tohleto lejstro dones
panu mistrovi a řekní mu, aby si to přeslabikoval a
pak, až přijdu domů z trávy, aby mně řekl, co tam
stojí psáno.«
Syrovátka lejstro vzal a poctivě vyřídil mistrovi
vzkaz; ten však dohotovoval dávno slíbené boty pro
hostinského Václava Trachtu a proto, nemaje na
čtení letáku čas, pohodil ho stranou. Nedlouho na to
hostinský Trachta si k němu pro boty přišel a tu si
povšiml pohozeného letáku.
»Co to máte, mistře, krásného?
»E, ani nevím — tamhle učedník to přinesl
domů.«
Hostinský vzal leták do ruky a prohodil: »To
byste mi mohl půjčit domů, já si to přečtu!« Mistr
ničeho proti tomu neměl a tak hostinský odnesl si
boty i lejstro domů. Ke čtení se však rovněž nedo-
stal, neboť musil obsluhovati přišlé hosty. Položil si
tedy leták na okno a tu všiml si ho starosta obce
pan Josef Hruška, který přišel si do hostince vypít
sklenici piva. Zahlédnuv v čele letáku heslo: »Pryč
od agrárníků!« chtěl si leták přečísti, ale v tom ho
volali jako čtvrtého do křížového maryáše. Tak si
leták se svolením hostinského vstrčil do kapsya
četl si ho až druhého dne doma, když náhodou přišel
k němu četník Matěj Holeček.
»Co pak hezkého čtete, pane starosto?« tázal se
ho po pozdravení.
»E tady nějaký leták přišel do obce a je to prote
agrárníkům, tak bych rád věděl, kdo co proti
nám má.«
Četník se vyptal, jak k němu leták přišel a za-
hájil pátrání po stopách, jímiž »lejstro« se ubíralo
konec konců byl, že na Marii Kadeřábkovou vyne-
sena byla žaloba pro přestupek dle § 23. tiskového
zákona.
Při přelíčení, které řídil tajemník p. Hubálek,
se dokázalo, že leták někdo oknem do světnice vho-
dil, že Kadeřa bková neumí číst a že o žádném vě-
domém šíření letáku nemůže býti řeči. Proto byla
žaloby sproštěna.
Avšak veřejný žalobce se z rozsudku odvolal,
takže letáková bistorie bude ještě jednou u odvola-
cího senátu přetřásána.
#2
alto_textblock
#2
Školská hlídka.
#3
alto_textblock
#3
Zřízení průmyslové školy pokračovací pro dívky
v Rokycanech. V zasedání svém ze dne 16. července
1907 schválilo obecní zastupitelstvo král. svob. města
Rokycan, aby na místě dosavadního pokračovacího
kursu pro dívky zřízena byla průmyslová škola po-
kračovací pro dívky o dvou ročnících. Usnesením
tímto prokázalo obecní zastupitelstvo zajisté nejlépe,
že sludujíc moderní rozvoj vyššího vzdělání dívčího,
snaží se, aby i v tomto směru rovným kráčelo po-
krokem v předních městech českých, které takové
ústavy zřizuj, což jasně zřejmo ze stanov, ze kterých
tuto některé články uvádíme: § 1. Účelem průmy
slové školy pokračovací pro dívky v Rokycanech jest
divkám škole odrostlým poskytnouti jistou míru vše-
#4
alto_textblock
#4
obecného vzdělání theoretického, přiměřeně uprave-
ného se zřetelm na povolání ženy; též prakticky cvi-
čiti v těch předmětech, které by jim v domácnosti
při výkonu živnosti prospěšnými byly a způsobilost
lejich buď spravovati domácnost nebo napomáhati
v živnosti neb i přiměřenou živnost provozovati, zvy-
šovaly. § 2. Průmyslová škola pro dívky skládá se
ze dvou ročníků a jest spojena s měšťanskou školou
dívč. š 8. Na průmyslové škole pokračovací pro dívky
vyučují učitelě a učitelky, kteří mají kvali likaci pro
školy střední, pro školy měšťanské a odborné, tyto
t stanovuje školní výbor s výhradou stvrzení c. k. mi-
ruisterstva kultu a vyučování. § 11. Zápis žákyň koná
se současně se zápisem žákyň do měšťanské školy
(13., 14. a 15. září). § 12. Od žákyně, která do
průmyslové školy pokračovací přijata býti chce, se
vyžaduje, aby buď 1. předložila vysvědčení, že s pro-
s pěchem odbyla III. třídu měšťanské školy, aneb 2.
přijímací zkouškou prokázala vědomosti úplné mě-
šťanské školy dívčí. § 14. Vyučování jest bezplatné;
pouze při zápisu zaplatí každá žákyně částku 10K
za učebné pomůcky. Poplatek tento nikomu se nepro-
rníjí a žádným způsobem se nevrací. § 15. Předměty
tčebné jsou: a) povinné: mravouka po 1 hod.
týdně v obou ročnících, česky jazyk po 3 hodinách
týdně v každém ročníku, německý jazyk po 4 hod.
řýdně v každém ročníku, vychovatelství 1 hod. týd.
ve II. ročníku, vlastivěda po 1 hod. v každém roč-
níku, tělo- a zdravověda 1 hod. týdně v I. ročníku,
sdomácí hospodářství 1 hod. v I. ročníku a 2 hod
týdně ve II. ročníku, počtářství po 2 hodinách týdně
v každém ročníku, kreslení po 2 hodinách týdně
každém ročníku, ženské ruční práce po 10 hod.
v každém ročníku, zpěv 1 hod. společně v obou
ročnících; b) mimořádné: jazyk francouzský po
2 hodinách týdně v každém ročníku. — § 16. Školní
rok počíná a končí ko na měšťanských školách.
§ 18. Ke konci I. půetí obdrží každá žákyně výkaz
o svém chování, návštěvě a celkovém prospěchu;
ke konci školního roku pak vysvědčení. § 19. Průmy-
slová škola pokračovací pro dívky podrobena jest
dozoru státnímu a podřízena jest c. k. místodrží-
telství a c. k. ministerstvu kultu a vyučování. —
Bude se tedy vyučovati vůbec v obou ročnících liter-
ním předmětům 36 hod. a ženským ručním pracím
20 hod. týdně. Osnova učebná jest pečlivě vybrána
a sestavena, aby dívky, školu tuto navštěvující, doma
došly skutečně vyššího vzdělání a nemusily k vůli
tomu v tak mladistvém věku opouštěti rodinný dům
svůj. Průmyslová škola pokračovací vzdělává dívky
mravně i osvětově, rozšiřujíc a prohlubujíc jejich do-
savadní vědomosti, vzdělává je odborně, poskytujíc
jim příležitosti, aby vycvičily se ve všech ručních
pracích, jichž v každé domácnosti jest třeba, vzdělává
je i v jiných užitečných předmětech, jako: řečem.
počtářství a účetnictví, tělo- a zdravovědě, domácímu
hospodářství, vychovatelství — v předmětech to, kte-
ré je uzpůsobují v domácnosti, v živnostech a prů-
myslu se zdarem působiti, vzdělává je tak, aby jim
v případě potřeby bylo lze samostatné postavení si
zajistiti. Škola pokračovací jest pro všechny dívky,
chudé i bohaté, neboť čemu se v ní učí, potřebuje
každá dívka. Jest si jen přáti, aby účel školy
náležitě byl pochopen, a aby dívky nehledaly jinde,
čeho ve stejné míře jim poskytuje škola domácí.
K vysvětlení rodičům dívek nechť poslouží toto sdě-
lení: v nastávajícím školním roce 1907/8 otevře se
ročník prvý, přihlížejíc ku přijatým stanováma
učebné osnově; pro žákyně, které v posledním škol-
ním roce — 1906/7 pokračovací kurs pro dívky na-
#5
alto_textblock
#5
vštěvovaly — platí i v nastávajícím školním roce
1907/8 dosavadní ustanovení, že mohou kurs vyučo-
vání ženským ručním pracím dobrovolně opakovati.
V školním roce 1908/9 pak otevřen bude druhý ročník
a tím pak průmyslová škola pokračovací pro dívky
v Rokycanech bude úplná.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#7
alto_textblock
#7
248. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
#8
alto_textblock
#8
V úterýí 13. srpna.
#9
alto_textblock
#9
Nově studováno:
#10
alto_textblock
#10
M Vš k a.
Veselohra o třech dějstvích. Napsal Ed. Pailleron.
Přel. Bedř. Frída. Režisér Florentin Steinsberg.
OSOBY: Paní de Moisand, Marie Pštrossová. Klo-
tilda, její vlastní, Marta, její nevlastní dcera, Leop.
Dostalová, Marie Světlá. Pepa Rimbautová, Hermina
de Ragancey, Klotildiny přítelkyně, Marie Laudová,
Ludmila Danzerová. Max de Simiers, František Ma-
tějovský. Děj na letohrádku pí. de Moisand za naši
doby.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
Konec po půl 10. hod.
#12
alto_textblock
#12
249. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
#13
alto_textblock
#13
Ve středu 14. srpna.
#14
alto_textblock
#14
Lazebník sevillský.
#15
alto_textblock
#15
Aréna na Smíchově (blIže Palsekéh
Začátek o 7. hod.
V úterý 13. srpna.
PI. Mařenka Zieglerova j. h.
Dráteníček.
Opereta o 3 jedn. Text od Viktora Leona. Přeložil
Josef Kubík a V. Táborský. Hudbu složil F. Lehár.
15314
Režisér Josef Kubík.
#16
alto_textblock
#16
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vaet riretta
Začátek o 7. hod
V úterý 13. srpna.
Lidové představení při malých cenách.
Blázinec na cestách.
1527
Fraška o 3 jednáních. Napsal Laufs.
#17
alto_textblock
#17
1030
#18
alto_textblock
#18
Káva pražená.
#19
alto_textblock
#19
Pařížská směs „Louvret . . . 1/2 kg. K 2.40
Vídeňšká původní směs . . . .
„ " 1.60
Vídeňská kavárenská směs
Terstská rodinná směs.... 1/. . „ 1.40
#20
alto_textblock
#20
ALOISPELZ,
— Praha, Platý z. -
#21
alto_textblock
#21
358
#22
alto_textblock
#22
359 —
#23
alto_textblock
#23
»Dej pokoj! Táhni, kliď se!« zabrumlala baba.
»Víš co, Verstane,« ozval se opět Fufajev: »všecky
peníze, co dostanu teď v Andrejevské, budou tvoje; dej
mně jenom poltinu ...«
»To je těžko,« odvětil Verstan, »mračí se . . . bude
tam asi málo lidí, bude pršet, nevyžebráš si poltinu . . .«
»Tedy za dva dni: co dnes vyžebrám a acejtra taky
ještě ?«
»Nebo snad za celý týden?«
»Cože, poltinu za týden ?«
»Míň nechci!...«
»Na týden. . . . to já mu třebas taky dáno,« ozval
se streje Mizgir, přistoupiv blíže.
Péťa nebyl vůbec vesel, nemohl se však přece
zdržeti smíchu, když pohlédl na zkřivenou tvář strejce
Mizgira.
»I vy holoto židovská!« zvolal Fufajev: »co si
s vámi počnu! Jste věru horší, než největší mepřítel!
Jsem vaším otrokem — ať to tedy praskne! Dej sem!«
dodal rozhodně.
Krčmářka vzala peníze, pozorně prohlédla každou
kopejku, zvedla halenu, křikla: »tři sklenky . . .« a odstr-
čivši zrzavého kluka, jenž zevloval na žebráky, vašlla do
krčmy.
Ve chvíli přinesla láhev a silnou zelenou skleenku.
Fufajev nalil trochu do sklenice a okusil: »výbor vná !«
Pak nalil Verstanovi a strejci Mizgiru, načež zbytelk na-
jednou dopil a odplivl si po posledním doušku.
Na okamžik jakoby byl všecek zpitoměl; jeho tvář,
vroubená drobnými, zeuchanými kudrnami jako vlna kir-
#24
alto_textblock
#24
gizského berana, úplně zrudla a klesla na prsa. Jeho bílé,
široce rozevřené zorničky nehybně upíraly se do země,
tvář přeběhl jakýsi nelibý, smutný pocit, jenom však na
chvíli. Ohmatal Péťu, chopil se hole a pravil: »veď mne,
následníku!« (jmenoval jej od nějaké doby svým násled-
níkem) a poručil mu, aby vyšel rychle z vesnice.
»No, teď nebude s ním k vydržení ! Kam se ženeš,
blázne?.. počkej na nás,« zvolal se smíchem Verstan.
Než Fufajev neuvolnil krok, ba ani se neohlédl,
jakoby byl ničeho neslyšel. Jakmile vyšel ze vsi, střepal
se sebe prach, hodil hlavu do zadu a dal se do zpěvu
tak hlasitě, jakoby chtěl sám sebe překřičeti:
#25
alto_textblock
#25
Kamarád má kabát
bídný, chatrný.
Kamarád má spodky
sametový, černý.
Kamarád má punčochy
bílý, hedvábný,
boty namazaný,
červeně lemovaný,
na klobouku péro,
rukavice samý stříbro
#26
alto_textblock
#26
»Ejchuchú!« zavýskl Fufajev, udeřiv se do týla
a vyťav si na každou tvář facku; potom zvedl hlavu ještě
výše a prozpěvoval ještě hlasitěji.
Čím více blížili se žebráci k Andrejevské, krajina,
postrádající nyní téměř úplně slunečního jasu, stoupala
do kopce. Urazili již asi tři versty od vesnice, když po-
jednou zachvěl vzduchem hlahol zvonu.