ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d84b16a0-71f8-11dc-aed6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli dne 18. prosince 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 349.
#4 alto_textblock #4
ša ranní a odpol. HIsty přodalácí se v Praze v zdministrai a měsl na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsí sk čtvit leta . . . . 7 K 50h ve sliaách 2 K n0h na naěsíc . Poštou: nis n..: : : Ko s drojí zísilkou a mě : . :k
#5 alto_textblock #5
i
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejit ranní čšslo o sobě . . . za S . . . za 2b odpoledni Ve fillalkách na venkově 10h ranní číslo. . . . .. odpolední . . . . . . . . 3 Inseráty platí se hotevé zapře Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Míarianské ulici č. a. Tam nachásejí se též rdakce tiskárna a expedise „Národnich Listá“ Rukopisy se nevracejí.
#7 alto_textblock #7
Dnešní číslo pro Prahu le o 24 stranách.
#8 alto_textblock #8
Válka.
#9 alto_textblock #9
L. Z Petrohradu, 17. prosince večer (Pův. tel. zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) Nové zprávy z Port Arturu, jež byly done- seny do Čifu osobami odtamtud unik- lými, tvrdí, že veškeré tvrze severní jsou v rukou ruských. Posádka jest prodehnuta na pořád odvahou úplnou. Gene- rál Steselj byl zraněn kulí, ale již se opět uzdravuje. Posádce dostalo se nových zásob a i nového střeliva i doufá, že snad uhájí pev- nost až do příjezdu balti- ekého loďstva. V pondělí, v den jmenin earových — dle ruského ovšem kalendáře — očekává se zde manifest, v němž bude ujištěno, že Rusko zůstane mo- narchlí absolutistiekou. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
#10 alto_textblock #10
Poslední pokusy trosečníka. Včerejšího odpoledne sešel se v Praze vý konný výbor národní strany svobodomyslné, aby vyslechl zprávu předsedy delegace české dra. B. Pacáka o minulé, krátké sice, ale ostré kampani vídeňské, skončivši velikou porážkou dra. Körbra v rozpočtovém výboru, po kteréž on nanejvýš rozhorlen ukázal celému slavnému zastupitelstvu národů a zemí neuherských — dvéře. Nuž, po takovém rozchodu mohlo by se věru za to míti, že se Jeho Excellenee snadno domyslí, v jaké nál adě bude asi o jeho líbezné vládě ve schůzi výkonného výboru české opposice v Praze promlouváno, pročežsi darmo neškodí pokusem, aby na usnesení vý- boru naší strany působil svým »sladkým ná- Ilakem«. Ale nouze naučila Dalibora housti. Včerejšího rána, tedy ne půl. dne před schůzi výkonného výboru, vyslán z archy videňské do Prahy, a sice do »Politiky«, čilý havránek se zprávou v zobci, kterak prý ve Vidni hledí rozhodnutí dnešního výkonného výboru mladočeského s největším zájmem vstřie a doutaji, že vůdeové mlado- čeští vyprostí se z illusí, které by snad na jejich další taktiku mohly působiti.« Abychom pak se dlouho netrápilí hádankou, z jakých to asi záludných illusí přejí si nás vídeňští páni tak snažně vyhojit, informátor vi- deňského zpravodaje »Politiky« ihned laskavě nás takto poučuje: »V šírých kruzích českého lidu zahnízdila se myšlenka, že postavení vlády Körbrovy různými okolnostmi, k nimž přispělo známé hlasování rozpočtového výboru, vážně jest otřeseno. Leč tomu není tak! Zrovna dnes upo- zornily nás osobnosti vidouci do důvěrných tajů situace, že podobný otřes kabinet Körbrův sotva postihl, poněvadž úkoly, jaké této vládě byly dány, podnes nejsou rozřešeny. Teprv až to se stane, pak teprv učiní vláda Körbrova ona rozhodnutl, o nichž
#11 alto_textblock #11
ministerský předseda ve schůzi rozpočtového výboru dne 9. prosince po zamítnutí svého refun- dačního požadavku způsobem tak rázným mluvi a o kterých den po tom jistý vynikající státník rakouský své názory v »Neue Freie Presse projevil.« »Nevěříme tomu«, poučuje vídeňský infon- mator zpravodaje »Politiky« dále — »že by pán z Körbrů předstoupil před parlament, aniž by prvé dostál svému v rozpočtovém výboru daněmu slovu. On po rozřešení úkolů zmíněných vyvodí najisto dů- sledky z hlasování v rozpočtovém výboru a to tím bezpečněji, an si té doby troufá býti jist nezmenšené důvěry koruny. Bude-li pak posice jeho ještě vlee sesílena, potom asi položi parlamentu zpříma otázku, chce-li se tento řešení oněch zmíněných důležitých úkolů účastniti svolně či záporně? Tehdy nadejde těž pro zá- stupce českého národa okamžik, kdy mu- sejí se rozhodnout, ačli nechtějí pustit příležitosti z ruky osvobozením vlády od všaké parlamentní kontroly. Kdyby toho učini li. pak se uvidí, kterak je vláda Körbrov silnější než obstruujíeí parla- ment a nepotřebuje před ním couvnouti«. »A proto« — zní morálka: »nechť ředitelové politiky české správně vytuší a po- soudí ohlášená ta příští opatření, k nimž časem svým vláda Körbrova vysáhne.« To jest stručně po česků: Nemyslete si- vy Čechové, že Körbra svým vzdorem houževnalým konečně přec jen udoláte. Raději moudře uvažujte, jak je přese všechno pořád ještě velmi mocný tak že kdyby i celý parlament mu dělal ob strukci, jemu to neublíží, ale kťerak pro ten případ má v toulci svém připravena jistá opa- tření, jimiž všechen odpor váš zlomí. Patřte tedy raději na ten jeho toulec a bojte se ho. »Bázeň před hospodinem počátkem moudrosti.« Jakže odtušil kdysi Gambetta k podobným hrozbám ministra Napoleonova? »Můžete Galla týrat, ale nedovedete mu zabránit, aby se vám — nesmál! To jest také naše odpověď k této směšně ubohé kapucinádě Körbrově. O tom po- žívá-li dodnes neztenčené důvěry koruny, ne můžeme se ovšem s Jeho Excellencí příti. To jest dvorní tajemství nedostupné zrakům »pro- stých poddaných«. My držíme se jen skutků všemu světu zjevných a pláme se: Rozřešil za celých těch pět let své vlády státník Körber i jen jediný z těch úkolů, jichž rozřešení mu bylo korunou uloženo? Nerozřešil ani jediného! zní výčitka svorná všech Slovanů jako Němců. Naopak všechny uzly ještě hůře zapletl, zmolal a utáhí než před tím bylo. Či provedl parlamentní vyrovnání s Uhrami či zjednal uspokojení a mír mezi národy, a ze- jmena mezi národem českým a německým?Č zvelebil hmotný stav poplatnictva národohospo- dářskými opravami a moudrou ſinanční správou? Naopak, rozkol mezi národy za vlády jeho hárá plameny nejvášnivějších bojův, bída nezměrná v lidu roste pod tíhou rostoucích břemen vzdor všemu krajnímu napjeti fiskálních šroubů — v pokladnách státních zeje děsná prázdnota. Sám muž tak umírněný jako německý velkostatkář dr. Baernreither narýsoval dne 9. t. m. děsný obraz o stavu cislajtánských financí, dovodiv, že žádné přijmy státní přes ohromnou výši svou nikam nepostačí, aby s
#12 alto_textblock #12
jimi v nejbližších létech mohly hraditi nesmírné nové požadavky a potřeby správy státní, jež vypočítal zevrubně na 523 millionů. A ministr, který po pěti létech vykazuje se takovým kontem: ten bude nás chtít lekat svou olbřimskou prý silou, ten nám chce domlou- vat, abychom před ním kapitul vali, sice že zakusíme ostří jeho budoucích opatření ? K smíchu ! Nebožíik Metterních také se těšil dopo- sledka neobmezené důvěře dvora, také vládl všemi prostředky moci a síly státní — a jaký byl nicméně konec té nebetyčné jeho pýchy moci neobsáhlé? Historie učitelkou. Nechť se tedy dr. Körber domnívá býti druhým Metter- nichem nebo Tiszou rakouským, my hledíme na jeho — hliněné nohy a usmíváme se pávímu chvostu jeho samolibé pýchy. Ano, kdyby těch prožluklých dlu hů státních a jejich úroků nebylo, byla by to s naší obstrukci a s celým neposlušným parla- mentem lehká hra. Leč, tu vězi právě suk. Para- grafem 14. možno třeba celou prosincovku po- slat na ferie, avšak nemožno paragrafem 14 dělat dluhopisy státní, nemožno sekat jím sto millionové dluhy jako borovice, nadtož opatřiti ministru vojenství a financi přes půl milliardy korun statními půjčkami v těchto zlých, nedů věřivých časech. Tu je prosaický úraz všec illusi Körbrových, což víme my v Če- chách tak dobře jako to ví všechna šírá cizina. na jejíž úvěr chudnoucí Rakousko jest odká záno více než kterýkoliv jiný velestát evropský A proto jen žádné strachy na Lachy, proto ne kázat národu českému: povol a ustup od svého práva, nýbrž raději sobě řici: »Buď pov nebo ustup s jeviště le Proto se také náš výkonný výbor včera ani neohlédl po těch důtklivých domluvách a pohrůžkách, z Vídně mu věnovaných, nýbr schválil uznale rozhodné opposiční stano- visko naší delegace vůči vládě, chtějící pro sebe těžiti i z tě nezaviněné tísně našeh rolnictva l
#13 alto_textblock #13
Snahy o německý dorost v kněžstvu (K agitačním rejdům biskupa Frinda.) Drahný čas uplynul od té doby, co př tváři veřejnosti zakončil se publicistický zápas proti projevům německého úsilí o národnostn rozdělení dičeesí v království českém, jmenovitě arcidiécese pražské. Veřejný spor sice byl přerušen, ale my jsme pokládali za věe své povinnosti, sledovati dále německé snahy o dělení diecesi. Ostražitost české mysli nebyla marna, naopak byla, jesta také nadále zůstává nezbytnou, ježto lze pro- kázati, že Némci svůj zápas o podřízení organi- sace katolické správy církevní vedou potají dále, a že k rozhodnému útoku připravují se prací, na řadu let vypočtenou, ke hlavnímu útoku v budouenosti. Na základě přesných ciferních údajů lze prokázati, že starostí německou nyní jest, o pa- třiti německý dorost kněžský hojném počtu, aby s touto svou ar- mádou potom mohli dále operovat Tato dedukce je na snadě jednak dle statisti- ckých výkazů o počtu německých chovaneů kněžských seminářů, jakož i německých poslu chačů theologické fakulty. Dle seznamu „ealalogus cleri“ bylo na př v kněžském semináři litoměřickém v roce 1900
#14 alto_textblock #14
chovanců v I. ročníku 15, z nichž jeden z Ně- mecka, ve IV. ročníku 14 a z nich rovněž jeden z německé říše. V roce 1903 bylo v litoměři- ckém semináři v I. ročníku 38 chovanců z nich 6 z Německa, v II. ročníku 18 chovaneů a z nich 3 z Německa, v III. ročníku 18 cho- vanců, z nich 7 z Německa a ve IV. ročníku 19 chovanců, z nich 10 z Německa. Dle zpráv, na prosto hodnověrných, studovalí na jiných theolo gických ústavech 3 posluchači původem z říše německé, všichni určeni pro působiště v obvodu diécese litoměřické. Také v kněžském semináři pražském poče chovanců z Německa letoškem vzrostl. V roce 1903 studovali v pražském alumnátě v prvním ročníku 3 posluchači z Německa, dle výsledku zápisu pro letošní studijní rok pak jest v praž- ském semináři kněžském v I. ročníku 29 Čechů a 22 Němci, z nichž 3 z říše. V II. ročníku 19 Čechů, 14 Němců, z nich 3 z říše. V III. roč- níku 20 Čechů, 6 Němců (z říše žádný). Ve IV. ročníku 26 Čechů, 10 Němců, z nich 4 z říše- Ze statistiky této je patrno, že poměr Čechů * Němců v alumnátě pražském se mění tím způ- sobem, že se stává pro české alumny nepřízni- vějším. Poměr ten objevuje se pro Němce z říše ještě mnohem přiznivějším proto, že — jak s naprostou bezpečností zjištěno — všichni po sluchači čeští a domácí němečtí musejí míti ma furitní zkoušku, kdežto z posluchaču. z říše pocházejícich, nemá matu- ritní zkoušku ani jediný. Němcům z říše poskytuje se touto shovívavostí důvěra. která s příslušnými předpisy, maturitu požadu- jícími, se naprosto srovnati nedá, ježto dle plat- ných dosud ustanovení cizozemci smějí do se mináře kněžského v Cislajtanii přijímáni být pouze výminečně a také v každém takovém vý minečném případě mají míti tutéž kvalifikaei jako posluchači původu domácího, kteréžto v tomto případě vysoce důležité ustanovení se příslušnými činiteli v Praze naprosto a důsledně opomijí. Věc je tím křiklavější, ježto všichni téměř alumnové pražského semináře z Německa jsou absolventi soukromých gymnasií. Ježto chovanci kněžského semináře pražského nejsou posluchači zvláštního diécesního učiliště boho- sloveckého, nýbrž posluchači fakulty — poslu- chači z Německa jsou ovšem mimořádnými po- sluchači theologické fakulty — je patrno, že theologická fakulta pražská množstvím poslu- chačů, nedostatečně kvalifikovaných, se vlastně diskvalifikuje. Další otázkou, která ještě zde padá na váhu, jest otázka vydržování alumnů, z Něme- cka pocházejicích, v seminářích českých. Jak povědomo, jsou alumnově, v semináři studu- jící, vydržováni až do určitého počtu, každému semináři vykázaného, na útraty státní. To plat pouze o alumnech původu domácího. Myslil-l by však někdo, že alumnové z říše německé vydržují se zde sami, byl by na velkém omylu. Našla se forma, kterou státní předpisy se dů- sledně obcházejí. Je následující: Alumnové z Německa přijati jsou vydržováni za peníze neznámého původu kratičký čas penězi soukro- mými. Jakmile však do semináře jsou zapsáni zavede se akce za tím účelem, aby jeden každý přijat byl do svazku některé obce německév království českém. Za přijetí do svazku onoho se platí a nikdo snad není tak naivní, aby se domní val, že alumnové bez maturity taxu te platí sami Dříve přijímání říšsko-německých alumnů če skou diécesi dálo se po různu v různých obetel za poplaték, až 200 K dosahující. Nyní je věc
#15 alto_textblock #15
organisována jinak: Všechny přijímá město Litoměřice za poplatek 40 K z hlavy, ale s pod- mínkou, že říšsko-němečtí alumnové mají býti přijati do svazku duchovenstva pražského čili jinými slovy, že působeni jejich jako kněži má býti obmezeno na arcidiécesi pražskou. Že se ve skutečnosti praxe taková provádí, toho uvésti lze namátkou dva příklady. Páter Keiser, pů- vedem z Německa, působí v Aši. P. Bittner ze Saska, působí nyní v Sangerbergu. Že Němci úsilovně své nacionální kněze fedrují, vidno je z křiklavého případu následujícího: před ně- jakým časem uprázdněno bylo arciděkanstvi falknovské. Němci se namáhali, aby hodnost tu obdržel jejich nacionální kněz P. Gross. V době, kdy konkurs arciděkanství falknovského byl vy- psán, byl P. Gross teprve třetí rok po vysvěcení a neměl, vlastně nemohl míti ještě farářskou zkoušku, kterou duchovní skládají teprve třeti rok po vysvěcení. Němci tedy, aby Grossovi k arciděkanství dopomohli, odkládali tak dlouho obsazení funkce té, až P. Gross se dožil tříletého kněžského jubilea a mohl složiti farářskou zkoušku. Na to kaplan P. Gross dostal ihned bohaté arciděkanství falknovské. Kdyby někdo se snad domníval, že alum nové z cizí říše vzdělávají se v semináři praž- ském proto, že k arcibiskupství pražskému ná- leží také Kladsko, byl by na omylu. Poměry jsou takové, že v Kladsku, jakožto součásti říše ně- mecké, mohou býti dosazování zr kněze pouze theologové domorodí, v Německu vystudovavšt a občané říše německé. Enklava kladská má svoji konsistoř a vůbec práva arcibiskupa klad- ského jsou v Kladsku velmi malá, tak že arci- biskup pražský, chce-li v Kladsku provésti visi- taci, musí dříve zjednati si svolení říšské vlády německé. Také z toho je patrno, že přijímání alumnů původu říšsko-německého do seminářů českých má jeden jediný účel, politický: získati německý dorost kněžský. A proč snahy tyto se prosazují, o tom není pochybnosti žádné. Němcům jedná se dále ještě o rozdělení diécesí dle národností,a aby k tomu dospěli, musejí dříve míti po ruce dostatečný počet ryze německého kněžstva. Rovněž neni pochyby, že všechn tuto akci a agitaci řídí bisku Frind. Kdož znají poměry při konsistoři praž- ské, vědí, že biskuy Frind veškeré úsili věnuje dosažení a vývinu moci jakési vedlejší německé vlády konsistoriální, a že k tomu biskupu Frin- dovi napomáhají všichni téměř němečtí kněž arcidiécese, kteří s veškerýn., záležitostmi svýma obracejí se na biskupa Frinda, opomíjejíce ge- nerálního vikáře dra. Brusáka. —Tolik bylo třeba pověděti, aby všechny příslušné kruhy byly upozorněny na krtčr práai biskupa Frinda, a aby v českých kruzích zvý- šena byla og ažitost a pozornost vůči všem vzdáleným zjevům v dobrém zájmu celého národa.
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy domácí.
#17 alto_textblock #17
V Praze, 17. prosince. (K situaci vnitr- ní.) Pražský dopisovatel „Pester Lloydu“ vrací se ještě jednou k porážce dra. Körbra v roz- počtovém výboru rakouské sněmovny a přidává se k mínění jiných politiků, že vláda z porážky té neodvodi obvyklých parlamentních důsledků totiž že ani nepodá demissi, ani sněmovnu ne- rozpustí. Ale mnoho takových porážek ani úřad- nický kabinet dra. Körbra by nesnesl. Máť od- půrce i mimo pariament a ti si bedlivě zazna- menávají jeho neúspěchy. Zatím dr. Körben
#18 alto_textblock #18
FEUILLETON
#19 alto_textblock #19
V Praze, 17. prosince. 8— (Kronika.) Vážený spolupracovník minule v rubrice literární znovu vzal na mušku otázku stále žhavou. — Jaký je to podivný, skrytý záko duševního a sociálního života, dle něhož umění, šíříc se v širokých massách lidstva, kles svojí hodnotou na jejich duševní úroveň Proč literatura, umění, věda podlehá tak bez- radně vkusu publika, jakmile vystoupí z kruhu několika vyvolených? Proč velká umělecká díla stále marně zápasí s nej- horšími výrobky o popularitu, o přízeň širokýeh vrstev? .. Podivný zákonl Goethův »Faust«, velevýtvor lidského du cha, v Národním divadle svého času vyplni všeho všudy 3 večery! Abonentní večery rozumí se! Ohnetův »Majitel hutí«, ploská ba- nalita, stejnou dobou v krátkém čase dovrši padesátku, A sta podobných dokladů Sbírka nejlepších veršů zůstane nakladateli na ocet, ale dryáčnický román vynese jmění. Pa villon uměleů pod Kinskou zahradou stěžujesi do nevalné návštěvy, za to panoramatům všeho druhu mechanicky obstarávaným, sklíčkovým i bez sklíček, výborně se daři. A není to žádná specialita našich českýeh poměrů! Zákon má všeobecnou platnost. Z vel- kých poměrů světových angliekých, francouz- ských, německých vypravují se křiklavé historky Geniové mrou hlady, ploscí obsluhovači širokého vkusu shrabují tučná procenta na knižním trhu. slaví letohrady, pořizují si drahé vachty z diva- delních tantiem. Široké obecenstvo má svůj vkus, jiný vkus, než kasta »vyvolencův«, Kdo mu slouží. dobře jede. Vyvolencům špatně se daří. Divný zákon! Tím divnější, že vlastně zcela — při- rozený. A zákon nikterak tajemný a skrytý. Vy- slupuje zcela zřetelně a lze jeho důslednost a nevyhnutelnost jasně dovoditi. Splše byl by div, kdyby věci stály — naopak. Umění chce být pochopeno, Vysoké umění před pokládá vytříbený vkus. Vkus je věc vzdělanosti. A vzdělanost má své přirozené — podmínky Siejný vkus mohou jeviti jen lidé stejných ped
#20 alto_textblock #20
mínek života, stejného nadání a vzdělání, stej ného vývoje. A kdyby podmínky všech byly stejné, kam by se poděla rozmanitost života kam celá příroda, kam dělba práce? A s děl bou práce kam všecka — kultura? Jak uvésti ve shodu se zákonem přírody tužbu po stejnosti vkusu? Jak srovnati s pří rodou, s pravdou, aby všichni byli jednoho ná- zoru, jednoho zvyku, stejného vzdělání, jedné zkušenosti, jedněch vědomostl.? A není- li možnost jediné úrovně vkusu, což zbývá, než připustiti oprávněnost celé — s tupnice vkusu ? Kde je stupnice, jsou všecky stupně. A je-li oprávněna stupnice, není-li vedle stupně nejvyššího oprávněn i nejnižší ? Vedle veledíla i výrobek nejehatrnější? Přirodověda věnuje stejnou pozornost a lásku všem druhům tvorstva. Co si má počíti uměnověda s výtvory svého světa? Aspoň pokud její snaha má záměr — vysvětlovací?
#21 alto_textblock #21
o
#22 alto_textblock #22
Onehdy nám na Smíchově sehráli jedno aktovku se zajímavým motivem z uměleckéh ovzduší. Dvě duše »vyvolenců« rozejdou se tam z divných příčin. Rozuměli si tak dobře, oba nadšenci čistého umění. Jiří a jeho přítelkyn Ida. Ve šťastné chvíli uměleckého požitku sply nuly spolu v jediný pocit povznešení ob duše. Jiří, duše umělecká, tvůrčí, Ida duše vní mavá, stejné úrovně vznětů. Dva aristokratě du ševního vzletu! Dva vyvolenci l Náhle však přetrhne se páska ideálné shody Co se stalo? Něco strašného. V důvěrné chvilce uklouzl Jiřímu neprozřetelné slovo. Zdreující přiznání Při skladbě svého díla, které jej stálo mnohou chvilku trpké lopoty, těšil se Jiří v duchu,ž bude mít dílo jeho — úspěch. — Jakže, Jiří, ty's mohl pomýšleti n úspěch? . .. Hrůza Idě padají šupiny s očí. Úspěch znamená v uměleckém žargónu — široké obecenstvo- Jak může »aristokrat umělecké tvorby« nadi se uznání, tedy porozumění širokého obe- censtva? Nemá to smyslu. Není to možno, než za cenu koncessí širokému vkusu. A koncesse je ústup. Kdo ustupuje, vzdává se, opouští svoje. zahazuje se. Jiří, v očích Idy, zahodil sebe, svoj výšku, svůj aristokratism. Ida je se svým příte lem hotova.
#23 alto_textblock #23
— Jdi, dej se do služeb řemesla, sklo se za cenu nízkého potlesku! A ještě hůře Klesni na úroveň obsluhovače širokého vkusu na sprostého — výdělkáře. Staň se nádenní kemi!“ .. A Ida odvrací se od svého přítele navždy Krutá její slova jsou výbuch zklamání. Věřila aristokratism svého přitele. Pravý aristokratism ducha nemůže sestupoval. Nemůže opouštět svoji výšku za hluk a potlesk nevědomého davu, z řinčivou pověst a spojenou s ní odměnu nízké hmoty. Pravý aristokrat vzdává se bez nucení výhod. Nemůže jinak. Všichni praví aristokraté tak jednali. Hynuli, ale neodstoupili. Jiři ustou- pil, neosvědčil se, neni, zač jej Ida měla. Proto od něho odcházl. Dramatická scéna má svoji logiku. Ale hra má svůj háček. A háček sluje — Helena, Jiřího žena. Nevěříme v čis to tu Idina aristokratismu. Neznáme Jiřího umě- lecký výkon, slyšeli jsme Idu jen o něm blouznit. Ida tu chvili přestává blouznit, kdy poznala, že Jiři při své práci myslil na H- lenu. Přál si úspěch k vůli ní, výdělek k vůli ní. Jestli dílo jeho mělo svoji cenu, cenu dle výroku Idina před vyznání m, ne- mohlo jí objektivně pozbýti po vyznání. Je to totéž dílo. Jen v očích Idiných ztratilo cenu Promluvila žena, ne — aristokratka ducha Problém erotismu je tu rozřešen, níkoliv pro blém — aristokratismu. Ale motivek je příznačný svému ovzduší Slejně nerozřešen zůstává problém umělecké praxi. »Vysoké umění« dovolává se svého aristo kratismu a stěžuje si do nepochopení širo- kého obecenstva. A nemělo by si stěžovati! Pravému aristokratismu nepřísluší taková stížnost. Široké obecenstvo silou přiroze- ných podmínek svého vnímání nemůže pochopovati a ceniti než umění svého vkusu Každá vrstva obecenstva má své podmínky vnímání, má svůj vkus a k němu právo na umění své úrovně. A stupnice uměleckých vý- konů je tak přirozená jako stupnice vkusů.A hledisku vyvolence náleží ten vyšší roz- hled. Buď jsem opravdu aristokrat ducha. mám svůj vyšší názor, své hlubší cítění a pře- svědčení, pak nesmím, protože nemohu — žárlit na výhody nižší úrovně, nesu je s kli
#24 alto_textblock #24
dem a s blahovůlí skutečného vyvolence Anebo nenesu klidně ty výhody nižší kate gorie a pak můj aristokratism má právě — háček. Žárlím na své soudruhy nižšího rodu vykládám ve zlé jejich úspěch, potlesk davu honbu za výdělkem a dávám na jevo, že bych těmi krásnými věemi sám nepohrdl, kdyby - se chtěly ke mně obrátiti. Můj aristokratism je — děrav
#25 alto_textblock #25
Druhá stránka medajle! Umění není jen otázkou estetiky, je tak otázkou živola. Ať aristokrat nebo demokrat umělec chce a musí býti živ. Otázka existence A tu se thema staví jinak. — Co bojů literárních už vybojováno,c úsilí vymrháno na theoretické povznášení litera tury: a přece ona tiše i se řvavou reklamou vyráběná »strava lidu« převyšuje stonásobně všecku ostatní práci literární, svádí svým s na ným vyděláním pleně z nakladatele, au tory, překladatele, celé zástupy lidí vych ovaných pro život kulturný, svádí je k výrobě zbož pro — konsum nejprostšího druhu . . . z vi klává nejlepší úmysly, ochromuje nej opravdovější práci, ničí ušlechtilé podníky zjednává půdy té nedbalé, řemeslné továrn práci, která znehodnocuje kvalitu, aby zvýšila — zisk . .. Jinými slovy, aristokralism umění jako vše chen aristokratism ducha vystaven je těžkému existenčnímu boji a není myslitelný bez velike mravní síly. Moderní aristokratism ducha je v tom za jedno se starým aristokratismem rodu který se zakládal na hrdinství osvěd čeném v boji, na svrchované s chopno st oběti za svoji ideu. Za všech dob předáe ducha, ktěří razili cesty novým ideám, byli ve licí trpitelé, siláci mravní. V tom řádu světa ani moderní doba se všemi vynálezy a vymože- nostmi není výminkou. Také ona od skuteč- ných aristokratů svého ovzduší vymáhá prá- vem přírodního zákona především siláctv mravní. Jsou illuse okolností. Slyšet ve světě o sla- vených básnících, o umělcích, kteří šťastným střetem okolností se těší velkému úspěchu, jsou provázeni fanfárou reklamy, hromadí zlatoa
#26 alto_textblock #26
statky pozemské. Syn své doby snadno podlehne optickému klamu. Vžil se v lichou domněnku. Velikost nadání a povolání splynula mu s průvodem hlučného úspěchu a — výšky honoráře. Tvůr uměleckých veleděl umírali hlady, ale moderní učeň tvorby, který vyskandoval svou první sloku, složil svou první hloupou povídačku, vztahuje ruku po honoráři. Industrialism dal době ráz. Literát je zá- vislý na nakladateli, nakladatel na konkurenei obchodní, na hladu obecenstva, obecenstvo zá- visí na vkusu své — přirozené úrovně. Co zbývá literátu ušlechtilého chtění, nechce- li při- sluhovat u stroje, chce li si uhájit nutnou svo- bodu tvorby? Nezbývá, než vymanit s z pout závislosti. A vymanit se není hračka. Je k tomu v každém případě zapotřebí velké mravn síly. Jen moc ušlechtilé povahy a vyšší rozhle dá literátu vyvolenci možnost, aby se nijak ne- snižil, aby nevyváděl nakladateli hrubství, nehu- boval na obecenstvo, nespilal mu tupých davů za jeho — odlišný vkus. To všecko dovede i nejposlednější — nádenník. Skutečnému vyvý- šenci přísluší jiná cesta, aristokratická, stranou položená, nepřístupná jiným. Obdivujeme se našim buditelům, jak apo- štolsky si vedli proto, aby mohli sloužit my- slence. Prostou všední praci vydělávali svůj denní chléb, aby v prázdné povznešené chvili mohli zasvěcovati se úkolům mýšlenky. Praví aristo- kraté ducha! Svobodní, nezávislí, svoji ! Ve ehvilce posvátné vítězíci nad zlobou nepříznivých okolností. Divy vykonali-l V té věci nie se nezměnilo. V každé době jen skutečná sila ducha vykoná divy. I v době statisícových tantiěm a honorářů, pravý aristokra- tism tvorby, nezmýlen okolnostmi nesmí, pro- tože nem ůže při své práci pomýšleti na — výnos a másti se ve svém povolání. Ani v době rozkvětu tisku a literární nadvýroby — a právě v ní ne ! — nesmi literát vyššího povolání hledat v literatuře — výživu. Dnes jako před stoa před tisíci lety. Jsou hluboké zákony života, kleré se nemění žádnými převraty společenských poměrů. Je falešný aristokrat ducha, kdo se chce obejíti bez aristokratismu — vůle. A ušlechtilost vůle je síla nad síly, vzácná a divotvorná.