#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 17. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 348.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předplácí sole
v Praze v adminístraei
aa město. . . . . . K —
za čtvrt leta
s dvojí donáškos
za měsí
vit leta . . . . 7 K 6ok
va úlislkách
na měsíc . . . . . . 2 K 30
Poštou:
a něsíe
ne čtvrt lela . . . . 9 K 60
s dvojí zásilko
na měsíc
na čtvrt 1la . . . 11 K eoh
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodeji
panní číslo o zobě . . . za s
odpolední
. . . za 2h
Ve flialkách na venkově
ranní čáslo. . . . . . . . 101
vdpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotově rapře
Předplacsní a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházejí se též rešakee
tiskárna a ezpedice „Národnich Listě“,
Rakopisy se nevracejí
#6
alto_textblock
#6
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
#7
alto_textblock
#7
Válka.
L. Z Petrohradu, 16. prosince večer
(Pův. tel. zvl. dop. »Nár. Listů«.) Kapitán
Klado byl dnes propuštěn na rozkaz
cara sama a odjede zejtra do Paříže
aby byl přítomen 20. prosince první
schůzi mezinárodní komise.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#8
alto_textblock
#8
Nadhánění Německu.
#9
alto_textblock
#9
Za rozčilujících událostí ve sněmovně uher-
ské a fiaska, jež utrpěl dr. Körber v rozpočtovém
výboru odročené rady říšské, ustoupil zájem
o postup vyjednávání o obchodní smlouvu s Ně-
meckem poněkud do pozadí, ač nově navázané
vyjednáväní po odjezdu hr. Posadowského
z Vídně předcházela výměna listů mezi panov-
níky obou států a tím nanovo dokumentována
důležitost, jakou má smluvné upravení hospo-
dářských styků mezi Rakousko-Uherskem a Ně-
meckem pro blízkou již budoucnost, ježto posa-
vadní obchodní smlouva bude do konce nyněj-
šího roku vypovězena a platnost její skončí tudíž
31. prosincem r. 1905.
Zbývající krátká doba do Nového roku jes
jaksi poslední lhůtou příznivou skoncování
smlouvy; pro Německo proto, že po uplynutí
této lhůty předloží říšskému sněmu nové ob-
chodní smlouvy s ostatními státy již uzavřené.
čímž odhalí zároveň své karty hospodářskéa
pro Rakousko-Uhersko proto, že výrobní, prů-
myslový a obchodní svět zdejší nemůže dále
ještě udržován býti v posavadní nejistotě o zá-
kladech příštích hospodářských styků, kteréž
jsou vlastně upraveny pouze s královstvím ital-
ským.
Třeba že politické poměry jak ve Vídni, tak
v Pešti jsou přímo chaotické, přece za vyjedná-
vání s hr. Posadowským osvědčily obě vlády
tolik pevnosti, že způsobila přerušení a odjezd
plnomocníka německého z Vídně, ač. ani tehdy
nebylo parlamentní postavení dra. Körbra a hr.
Tiszy o mnoho lepší než jest nyní, a možno
tudíž předpokládati, že podstatně neubude ani
za nově navázaného vyjednávání v Borlíně této
pevnosti rakousko-uherských vyjednavačů.
Ve směru tomto zachovala i všecka zdejší
veřejnost v obraně hospodářských zájmů ne-
bývalou jednomyslnost, a jest proto tím více žá-
doueno, aby tato péče se osvědčila zvláště v ny-
nější, dle všeho rozhodující fási vyjednávání.
Pokládali jsme tudíž naprosto za nemožné,
že by v tomto okamžiku se vyskytli politikové,
kteří by chtěli podrývati zdejší hospodářské
zájmy, a zadávati je na prospěch Německa.
Než našli se, a to v táboře všeněmeckém.
Vídeňský orgán těchto politiků nejen se snaží
provésti „důkaz“, že Rakousko-Uhersko musí
se podrobiti celním požadavkům Německa, ale
opatřil si i z Berlína seznam domnělých něme-
ckých ústupků, nabídnutých hr. Posadowským,
jež pokládá nejen za dostatečné, ale prohlašuje
to přímo za jakousi zpronevěru a falešnost, že
po nabídkách těch Rakousko-Uhersko nesáhl
oběma rukama. Ano, v Berlíně prý to způsobilo
pohoršení, že snížení obilních cel německých
se pokládalo v Rakousko-Uhersku za věc samo-
zřejmou, vždyť prý se tím zasáhlo — do něme-
ckého zákonodárství.
Nás však zajímá ze všeněmeckého útoku
na hospodářské zájmy rakousko-uherské zvláště
nadhozená otázka, komu, zda Rakousko- Uher-
sku či Německu více na tom musí záležeti, aby
se vzájemná obchodní smlouva uskutečnila ? Na
slušné smlouvě mají zajisté oba státy a jejieh
obyvatelstvo stejný zájem. Na smlouvu, po-
škozující hospodářské zájmy
zdejší, nemá však Rakousko-Uhemsko na-
prosto nijakého spěchu. Ani kdyby
v Berlíně svou neústupností chtěli věc hnáti až
do krajnosti a způsobiti celní válku s Rakousko-
Uherskem, nemáme zapotřebí obávati se více
jeji následků, než Němocko samo.
To vysvítá samozřejmě z příčin, jež Ně-
mecke k tomu dohnaly, aby pomocí vysokých
cel zvýšily se příjmy říše něme-
cké. Německo všecky své ostatní plány a zá-
měry, zvláště vojenské a námořní, utvořilo
utváři na předpokladu, že polepší své příjmy
říšské; a tohoto cíle by nedosáhlo, kdyby důle-
žitá položka hospodářská — pravidelné ob-
chodní styky s Rakousko-Uherskem byly por.
1905 přerušeny. Tím by byl nejen ohrožen vý-
voz Německa k nám v ceně přes půl milliardy
marek, ale němečtí výrobci a továrníci by pro
massu tovarů, tuto cenu representujících, sotva
hned nalezli tržiště jiné. Mimo to by vznikla
celních příjmech Německa velmi značná mezera
kdyby přerušením pravidelných obchodních sty
ků vývoz rakousko-uherský byl nucen, odvrátit
se od hranic německých.
Ve veřejném mínění Německa samého ne
panuje proto nijaké nadšení, že nedospělo dosud
k nové obchodní smlouvě s Rakousko-Uherskem.
Poslyšme jen, jak píší v Berlíně o otázce
této. Poslanci říšského sněmu odebrali se na vá-
noční prázdniny s pocity smíšenými. K ne-
jistotě poměrů zahraničných „přibyla nejistota
v oboru obchodních styků s cizinou, jež smý-
šlení ještě více stísnila. Bylo to
zklamání pro říšskou vládu, že ob-
chodní smlouva s Rakousko-Uherskem nebyla
v čas hotova k počátku zasedání říšského sněmu.
Ještě větší překvapení způsobilo, že vyjednávání
se přerušilo, protože Rakousko-Uhersko nechtělo
tančiti dle píšťaly hr. Posadowského. Tím ztratil
kaneléř hr. Bůlow svého hlavního trumfa pro
říšský sněm, a tento sám nejdůležitější progra-
mový odstavec.“ „Věříme,“ praví „Berl. Tag-
blatt“, „že konečně se dospěje ke smlouvě, ale
nelažte se, jak! Přepjaté celní ochranářství bude
co nejnepříznivěji účinkovati na náš německý
#10
alto_textblock
#10
světový obchod, na náš průmysl, na hospodář-
skou výkonnost našeho národa. Ale říše potře-
buje peněz, velmi mnoho peněz. Spolkové stáíy
prohlašují, že nejsou s to platiti přispěvky pro
říši, a říše musí půjčkami uhražovati své po-
třeby. A potřeby tyto rostou nejen povstáním
Hererů, ale vzrostou zejmena dvouletou službou
vojenskou, nehledě k jiným podnikům. Tuto
díru v říšských financích mají ucpati vysoká
cla. Zdá se však, že již nyní tato naděje bledne,
aspoň státní tajemník říšských financí svob. pán
Stengl již říšskému sněmu ohlásil, aby se zvý-
šení celních přijmů nepřeceňovalo. Ještě
více znepokojilo jeho prohlášení při návrhuo
úpravě vojenského výslužného, že nemůže ještě
sděliti výši nákladů, jíž bude třeba na úhradu
jeho, ač prý to při ročním schodku 100 mill.
marek vlastně nerozhoduje.
Ale ani německý říšský ministr nevykouzl
příjmů, kde jich není.
Ba finanční stav říše německé jest již t
neuspokojivý, že se mluví o zabrání fondů pre
pojišťování, jako se stalo již s fondem inva-
lidním.
Německo vlastně v tomto okamžiku ani od
jinud výpomoci z finaněních nesnáží nemůže
očekávati, než z dalšího rozvoje svého zahra
ničného obchodu — a v této příčlně pra-
videlného a vydatného trhu rakousko-uherského
postrádati nedovede.
Jiné prameny: buď z opravy daní přímých
neb z daní nepřímých jsou velmi pochybny.
Oprava daní přímých by vyžadovala dobu mnoha
let, než by se provedla ve všech spolkových stá-
tech. Daně nepřímé pak by příliš těsně sepjaly
státy ty s říší, ohrožovaly jejich postavení,
proto ani tato cesta neslibuje mnoho úspěchu
Uvaliti daň spotřební na pivo a tabák na př.
sesílilo by řady sociální demokracie a rozhořčilo
by ještě více široké vrstvy lidové, jímž i tak vy
sokými sazbami nového celního tarifu zdraží se
každé sousto nejnutnějších potravin.
Jest to tedy Německo, jemuž na dojednán
obchodní smlouvy s Rakousko-Uherskem velice
musí záležeti.
#11
alto_textblock
#11
Smiřování.
Odpůrcům našim v různých frakcích počíná
býti obstrukce česká nepohodlnou. Domnívalise
z počátku, že hravě zlomi vzdor zástupcův ná-
roda našeho a že za několik měsíců — tak vy
kládala »N. F. Presse«, již v roce 1900—
zatknou na troskách tohoto vzdoru prapor ví
tězný. Zatím uplynula již čtyři léta od té doby
a v koncích neni česká, obatrikce, jako spíše ti
kteří s vášněprostou vylrvalostí čekali, až do
Třeba jen si přečísti a prostudovali reso-
luci, na níž předevěírem se usnesl klub kato-
lickolidový na říšské radě, jenž mimochoden
řečeno, dávno již se zřekl zásad, jimiž se řídil
kdy v něm rozhodovali ještě Greuter, Giovanell
a Karlon, přilnuv v ohledu nacionálním z plna
k německému souručenstvu; třeba jen sledovati
aktualní proudy v součástech, z nichž německé
souručenstvo sestává, jakož i publicistické a řeč
nické projevy z tábora národních odpůrců našich,
abychom se přesvědčili, že směr politických
větrů rakouských se poněkud změnil. Budiž
nám ovšem rozuměno: nechceme ze zjevů těch
vyvozovati nijak optimistické závěrky, známe
přiliš dobře své nepřátele a tradicionální jejich
zášť oproti nám a všem národům slovanským
než abychom spolehali na nějaký obrat ve smý-
šlení a jednání jejich, upozorňujeme toliko na
nepopíratelné faktum, že pánům na druhé straně
počínají nezbytné následky nynějšího stavu za-
lézati za nehty.
Předevčírem objevil se ve vídeňském »N. W
Tagblattu« článek podepsaný říšským poslan-
cem a stoupencem strany německo-liberáln
drem. Skedle m.
Pan prof. německé university v Černovele
naříká v něm trpce na politiekou bídu v télc
říši, na neblahé následky hrozných poměrů
v tomto státě, jak se zde utvářily v minulých
sedmi létech, i dokazuje, že jíž nejvyšší čas
aby došlo konečně k jakési shodě mezi čelnými
národy v tomto státě, i má za to, že při dobré
vůli dalo by se dociliti, aby parlamentní a vůbec
ústavní život v Cislajtanii vsunut byl opětdo
normálních kolejí. . ..
Nevíme, zdali dr. Skedl promluvil v »N
W. Tagblattu« za svou stranu, neb jsou-li to
jeho vlastní a osobní výklady; pokud víme, snaži
se poslanec ten již ve Vídni navázati s čelným
poslanci českými styky za tím účelem, aby
zjednán byl podklad k eventuálnímu dohodnuti.
Nechť ale mluví dr. Skedl za sebe anebo za
své politické přátele, při nichž, pokud soudit
možno z justifikace barona Offermanna, myšlenk
shody zvláštní mohutnosti patrně ještě nenabyla.
tolik je jisto, že marné zůstanou všechny po-
kusy, nechť si vycházejí ze strany kterékoli,
budou-li podniknuty muži s názory takovými,
jaké projevuje dr. Skedl ve zminěném článku.
Ochoty a vůle ke smíru, aneb aspoň k ta-
kovému upravení poměrů, aby snesitelným stalo
se soužiti různých národů této říše a aby konsti-
tuční apparát mohl při tom pracovati, je na
straně naší s dostatek. Projevili to otevřeně
bez záludu ve svých řečech nedávno proslove-
ných poslanci čeští dr. Stránský i dr. Kramář.
Dr. Skedl uznává smířlivost řeči dra. Strán-
ského sám, třeba že prolhaný list pana Mercya
udělal ze smířlivé řeči tohoto poslance řeč ne-
smířlivou. Však nám možno, jak ostatně samo
sebou se rozumí, jednati s Němci o shodu jen
na basi jedině. Na podkladě plné a naprosté
rovnoprávnosti. Opakujeme tu ovšem věc tk
starou, jako je českoněmecký národní boj, však
není naší vinou, že stále a stále vraceti se mu-
síme k tomu, co jedině přivoditi může smí
mezi národy v českých zemich.
#12
alto_textblock
#12
dělá.
#13
alto_textblock
#13
Od prineipu rovného práva je však pan
dr. Skedl patrně velice vzdálen. Třímá v jedné
ruce ratolest míru, ale rukou druhou točí klikou
německého kolovrátku, jenž skřípe starou pís-
ničku o německé kulturní převaze, o tom, že
Němci tento stát založili a opatřili mu nynější
kulturní lesk, že bez Němců by tento stát ne-
byl velmoci, že Němei jsou a zůstati musí ve-
doucím národem v tomto státě a jazyk jejich
že přirozeně zůstati musí v něm jazykem do-
rozumivacím a že vůbec nesmí býti setřen ně-
mecký jeho ráz a podstata — — — —
Je ovšem dosti milostiv koncedovati nám
z plného rohu německých darů jisté národní
jazykové ústupky, bu prohlašuje, že by nebyí
proti tomu, aby od úřadníků ve smíšených
krajích požadována byla znalost obou zemských
jazyků, jínak ale jeho ideálem je německé Ra-
kousko, v němž bychom se my Čechové směli
v koutku hřáti a sbírati drobty odhozené z ně-
meckého panského stolu.
Jestli se domnívá pan dr. Skedl, že mu
někdo z nás na takovou vějičku sedne, pak ve
hrozném omylu je tento pán, jenž patrně se
domnívá, že i my Čechové sedneme mu na na-
líčenou vějičku, jako to učinili ubozí Rusové
v Bukovině, kteří se těší tím, že jim pomohou
tam Němci a němečií židé.
Především nesluší se, aby kdo pracovat
chce v zájmu míru, opakoval hned při prvním
pokusu odbytě dávno lži. Jest historickou ne-
pravdou a politickou šalbou, že Němci založil
tento stát. Rakousko by dnes nebylo ničím,
kdyby stavové češti a uheršti nebyli zvolili
v XVI. věku Ferdinanda I. za krále. Teprve
touto volbou položen základ k nynější rakouské
monarchii a jest-li kdo zakladatelem této říše,
jsou to v první řadě Čechové a Uhři.
O tom rovněž nemůže býti pochybnosti, že
Rakousko jako velmoc mnohem spíše by mohlo
se udržeti bez Němců než bez Slovanů a ná-
rodností neněmeckých. S tím tedy mohil dr. Skédl
mlčeti, zrovna tak jako s německým rázem
Rakouska, v němž vedle 9 millionů Němeo
18 millionů Neněmců. Má-li tato říše skutečně
ve mnohém německý nátěr, je to jen následek
do nebe volajícího násili, kterého se ředitelové
lohoto státu po věky dopouštěli a i nyní ještě
dopouštějí na neněmeckých národech. Podmínkou
pak opravdového míru musí býti předevšlm
poctivé rozhodnutí setřít tento němečký ráz.
jenž beztoho (kví jenom na povrchu. Tolik
nechť si pan Skédl pamatuje: my Čechové
nikdy neuznáme povýšenosti Němců v tom směru,
aby z ní vyvozovšti mohli národní a jazyková
privilegia na úkor absolutní rovnoprávnosti,
Tím, že akceplovali jsme zásadu, stanove-
nou po osudném pokoření českém na Bílé Hoře
že spokojiti se chceme s timže právem, jež
Němci ve vlastní zemi naší mají, věru že osvěd-
čili jsme smířlivost svou v míře takové, že dalš
ústupnost v tomto směru bylo by pokoření nové
větší, než jaké nám diktoval vílěz roku 1620
Jsou-li Němci skutečně kulturnější a také hospo-
dářsky zdatnější než my, jeviti se to budev
všem životě a oni přirozeně vyniknou nad nás
ve všem pak vlastní vnitřní cenou, vyzbrojit sil-
nějšího a lepšího ještě zvláštními výsadamia
právy, bylo by nerozumem a nespravedlnosti
Spravedlnost vyrovnávací by kázala pravý opak-
slabší by v zápasu měli míti výhod větších. My
ale se o výhody ty Němce neprosíme, na tom
ale trváme, že ve své zemi chceme žíli s nimi
jako rovní s rovnými. Jakékoli jiné vyrovnán
odmítneme, nechť se děje co déje. Víme, že
boj je boj a že vyžaduje obětí a národ náš
jako celek je přineze, byť by to jednollivce třeb
bolelo. Kdo opravdový chce učinit pokus smíru
s národem českým, tak jako pan Skédl s námi
mluviti nesmí. Domnívá-li se, že kdyby jinak
mluvil, stihl by jej osud soudruha bar. Offer-
manna, pak lépe by učinil, kdyby předal úko
statečnějšímu, Snad nalezne se konečně i mez
Němci muž, jenž bude míti dosti citu pro spra
vedlnost a dost odvahy, podati nám jménem
svých pokrevenců ruku k smíru jako rovných
s rovnými. My vyčkáme, až muž takový se
#14
alto_textblock
#14
najde.
#15
alto_textblock
#15
Zápas uherské opposice s hr. TIszou
#16
alto_textblock
#16
Opposici podařilo se včera zmařiti ustavení uher
ské sněmovny: tím popohnány věci o značný krok ke
konečnému rozřešení, kterým bude rozpuštěn
nynější sněmovny a vypsání novýc
voleb snad za stavu ex-lex, který nadejde opětně
nepodaří-li se přiměti opposici, aby povolila vlád
aspoň na několik neděl zatímní rozpočet. Ve včerejší,
přísně důvěrné schůzi liberálního klubu, hr. Tisza již
připravil vládní poslance na tuto možnost. Na roz-
hodnutí jeho působila zvláště ta okolnost, že k op-
posici připojili se i čelní poslanci, kteří byli do ne-
dávna přívrženci strany liberální, čímž způsobilí
zcela novou situaci. V Danielově jednacím řádu jest
ustanovení, že sněmovna v novém zasedání musí se
ustaviti nejdéle do tí dnů. Tato lhůta vypršela dnas
a sněmovna se neustavila. Proto hr. Tisza vystoupil
již dnes se žádostí, aby mu sněmovna povolil
krátkou indemnitu (zatímní rozpočet), aby sněmovnu
mohl rozpustiti a dal národu přiležitost, by svým
hlasem rozhodl, schvaluje-li jednání vlády nebo odpor
opposice. Sněmovna na všechen způsob rozpuštěn
bune; jde jen o to, na kterou dobu se mají vypsati
nové volby. Rozhodnutí o tom stane se ve Vídni
kamž hr. Tisza odjíždí, aby si vyžádal u panovník
#17
alto_textblock
#17
slyšení.
#18
alto_textblock
#18
Dnešní schůze uherské sněmovny.
Z Pešti, 16. prosince. Také dnes byly policií ob-
sazeny ulice, vedoucí k parlamentu. Členové opposice
shromáždili se o 9. hodině v klubovní místnost
strany Bánffovy, odkudž se odebrali do parlamentu
V kuloárech vítala opposice zejmena hr. Andrássy
a bývalého ministra orby Daranye hlučným Eljen
Ačkoliv schůze byla ustanovena na 10. hod. dopol
#19
alto_textblock
#19
zasedací síň byla tou dobou ještě dosti prázdná-
plnila se jen pomalu. Když sluhové sněmovní nesli do
zasedací síně osudí, určené ke sbírání hlasovacích
lístků, voláno hlučně „Abcůk! Jakýsi poslanec volal-
Tady dnes nebude se hlasovati kapesníky! O 10. hod
25 min. objevil se místopředseda bar. Feilitz seh
na tribuně. Sněmovna jest již velmi četně navštívena
Když bar. Feilitzsch zaujímá předsednické místo, vol
se na něj z levice: Ten dá stříleli! Budele předsedat
dle starého nebo nového jednacího řádu?
Místopředseda Feilitzsch zahajuje schůzi
Protokol včerejší schůze schvaluje se bez poznámky
Na to žádá posl. Štěpán Rakovszky slovo k jed-
nacímu řádu a prohlašuje jměnem vlastním a jménem
své strany, že stojí na základě starého jednacího řádu
výhradně platného a že skloní se před mocí předsed-
nictva jen polud, pokud předsednictvo bude státi na
temž základu. Jinak předseda nemůže požadovali více
úcty, než kterýkoliv poslanec. Vůčí násilí řečníka
jeho soudruzi v přesvědčení půjdou ve svém odpor
až do krajností. (Bouřlivá pochvala v levo a volání:
Jen ať to zkusí!) Zákony, pořízené na základě jiného
jednacího řádu než platného, i kdyby byly králem
uvedeným v omyl, schváleny, narazí ve straně řeč-
níkově na nejprudší odpor. (Veliký hluk v levo. Volání
v pravo: To říkáte jen zde. Bouřlivé volání v levo:
I mimo sněmovnu!) Řečník obrací se k předsedajícímu
a praví, že jej musí upozorniti na poslední odstave
čl. 230. jednacího řádu, dle něhož předseda sněmu
jest strážcem důstojnosti a pořádku ve sněmu. V te
příčině již poslanci Košut, hr. Apponyi a Szederkenyi
vyložili své mínění. (V pravo kdosi volá: Proč ne-
jmenujete hr. Andrássye?) Ten bude brzy předsedou
vaší strany. (Bouřlivá pochvala v levo) Řečník táže
se, co dělali trabanti ve sněmu a na čí útraty a jakým
právem byli přijati? Ať se předseda o tom vysloví
(Posl. Mikuláš Barta volá: Také předseda mini-
sterstva.) Co dělal bar. Feilitzsch 15. prosince s před-
sednickou tribunou, jak k tomu přišel, že převza
vrchní velení nad předsednickou tribunou a kterak
může srovnati se svou důstojnosti, že za povyku se
sluhy dal se sehnati s předsednické tribuny? (Hluční
pechvala v levo) Talian jednal svého času jinak. Do-
vedl hájiti svou důstojnost. (Ilasy v levo: To jes
slušný člověk, gentleman.) Řečník navrhuje předseda-
jícímu, poněvadž dle starého jednačího řádu má právo
přerušiti řečníka kdykoliv, aby také jej přerušil a s
ospravedlnil. (Hlučná pochvala v levo.)
Předsedajíci bar. Feilitzsch odpovídá: Je-
Rakovszky tak dobrým strážcem a vykladačem jedna-
cího řádu, musím jej prositi, aby především domluvil
chce-li dostati odpověd.
Posl. Rakov szk y líčí pak události ve schůz
dne 18. listopadu a prohlašuje, že v ní byl jednae
řád nejhanebnějším způsobem znásilněn. (Hlučná po-
chvala v levo. Bouře a odpor v pravo.) Byla to ne-
stydatost ve svělě ještě nevídaná. (Odpor v pravo
Členové opposice vzrušeni povstávají ze svých mís
a zahrnují liberální poslance vášnivými nadávkami.
Není to snad pravda? (Predseda ministerstva hrabo
Tisza: Vyslechnele mne, vyvrátím-li to?) Když hluk
opět se ztišil, posl. Rakovszky polemisoval s řeč
předsedy ministerstva hr. Tiszy z 18. listopadu, v níi
mluvil o zachování zákonů a jednacího řádu
Slova se ujímá ministerský předseda hr. Tisz
a praví: Poskytli jste mi laskavě naději, že mne vy-
slechnete. (Hlasy: Jak umíte býti zdvořilým!) Chc
odpověděti na politický a také osobní útok, na mne
učiněný, při čemž budu mluviti krátce a objeklivně
načež učiním dotaz ke sněmovně: Co se týče onoho
útoku, posl. Rakovszky přečetl zde čásť jedné mé řeč-
z r. 1903, v níž jsem prohlásil, že uslanovení jedna-
cího řédu pokládám za závazná pro mne lak, jako pro
menšinu. Dnes se mně vytýká, že jednám nedůsledně
Výtku tu rozhodně odmítám. Od řeči, kterou Ba
kovszky citoval, uplynulo více než rok. Nikdo nemůže
tvrditi, že vláda se nechovala k opposici dosti trpělivě
Když však nabyla přesvědčení, že jednací řád se musí
změniti, oznámil jsem to zde veřejně a s tou upřím-
ností, která jest příznakem celé mé bytosti. A nyní
musím vám učiniti následující sdělení: Dnes je třelí
den od svolání nového zasedání, tedy den, ve kterém
se sněmovna musí ustavili. Dávám pánům z opposic
olázku: Chcele zmařiti ustavení sněmovny? Jestl
že ustavení sněmovny zmaříte, bude
třeba užíti ostřejších prostředků, pře-
depsaných novým jednacím řádem. Vlád
nabyla však přesvědčení, že dříve, než se odhodlá
k tomuto kroku, jehož důsledky jsou nedohledně,
musí se optati národa, má-li skutečně užíti moci, dané
jí novým jednacím řádem. Proto vás žádám, abysta
umožnili ustavení sněmovny a poskyili mně co nej-
dřívo krátkou indemnitu, aby se volby
nemusily konati za stavu ex-lex. Nemůže
nám toho odepříti nikdo, kdo má ústavní cit. A dálo
prohlašuji: Ať si, pánové, indemnitu povo-
líte nebo ne, volby se konati budou
(Dlouhotrvající pochvala na pravici, odpor na levicí.
Za všechny škody, které vzniknou následkem toho.
že indemnita nebude povolena, činím zodpovědny
Posl. Košut: Kdybychom měli před sebou vládu
která má v úctě právo a zákon, nečinili bychom ná-
mitek proti povolení zatímního rozpočtu. Této vlád
neučiníme však nijakou laskavost, abychom jí usnad
nili dostižení cílů, které si vytkla. Vládu, která by
dbala práva a zákona, rádi bychom podporovali, al
s touto vládou a jejím předsedou, který se dopusti
porušení práva, nevpustímu se ve vyjednávání.
Slovo má bar. Banffy: Když povstává, opposice
jej volá hlučným eljenováním, pravice však odporuje
volajíc: Sednout! Nemluvit! Hluk trvá dále, takže
bar. Banífy nemůže promluviti. Předsedajíc
přerušuje tedy schůzi. Po čtvrthodinné pře-
stávce bar. Banífy chce mluviti, ale pravice ho pře-
křičela. Zvláště posl. S zöts hřmotí, což mu opposic
velice zazlívá, ježto se ví, že právě Banffy umožni
Szötsovu kariéru. Konečně Banífy může mluviti
Rozbírá události 18. listopadu. Z pravice se volá
Mluvte raději o událostech 13. prosince. Řečník po-
kračuje: Dokud nebude odčiněno bezpráví, jehož se
dopustil hr. Tisza,, nemůžeme býti pospolu s touto
vládou. Hrozbě s novými volbami za stavu ex-lex ne-
chce věřiti, ale i když se hrozba splní, bude opposice
čílající nyní 180 mužů, dosti silná, aby zemi podala
náležitého vysvěllení, takže se vrátí z voleb dosti
silna, aby mohla pokračovati v boji s hr. Tiszou
#20
alto_textblock
#20
vás
#21
alto_textblock
#21
Prosbě hr. Tiszy, aby opposice připustila ustavení
sněmovny a povolila vládě zatímný rozpočet, nelze
vyhověti. Ministerský předseda má ovšem různé pro-
středky, aby provedl volby dle svého přání. Také
řečník zná ony prostředky. (Hlučná veselost a potlesk)
Ale opposice jest si vědoma, že takové šílenství s
nedá dlouho prováděti. Opposice směle přijímá boj
s vládou. (Hlučná pochvala.) Řeč Banffova byla pravicl
stále přerušována; když bar. Banífy vínil Tiszu, že
pošlapal ústavu, posl. Rosenberg zvolal: To tvrdíle
vy, který jste chtěl skonfiskovati celou ústavu?
Ke slovu je přihlášen hr. Eugen Zichy. Prvě
než mu předsedající udělil slovo, upozornil sněmovnu,
že se dnes — třetího dne — musí nezbytně sněmovna
ustaviti. (Posl. Polonyi volá: Jest už dávno usla-
vena!)
Hr. Eug. Zichy kritisuje také události 18. lislo-
padu a žádá restitutionem in integrum. Hr. Tísza má
prý nešťastnou ruku; čeho se dotkne, vše se roz-
bije. Tak to bylo s obchodní a průmyslovou bankou,
tak je to s věcmi, týkajícími se národa. Hr. Tisza mě
by více šetřiti stařičkého panovníka, jehož večer ži-
vola jest beztoho šerý. Levice provází výklady řeč-
níkovy pochvalou. Po řeči Zichyově před se da jteí
přerušuje schůzi na 10 minut.
Po opětném zahájení má slove k jednacímu řádu
posl. Polonyi. Dovozuje, že sněmovna se ustavila
již na počátku prvého zasedání a že ustanovení o tom,
že sněmovna se musí ustaviti do tří dnů, platí pouze
pro prvé zasedánt.
Posl. Rosenberg v osobní poznámce sděluje,
že r. 1898 zvěděl od důvěrného rádce tehdejšího mini-
sterského předsedy bal. Banffa, že lento chtěl suspen-
dovati celou ústavu. Podal tehda v tom zprávu Kolom-
Szellovi a hr. Štěpánu Tiszovi.
Bar. Banrfy v osobní poznámice namítá, že
v ministerské radě nebylo tehda řeči o suspendování
čstavy, ačko. se připravovala ostrá opatření pro
tehdejší opposici
M.-p. hr. Tisza oznamuje, že také on ví, ž
bar. Banffy chtěl parlament na delší dobu odročiti, za
parlamentních prázdnin dáti vykonati odvod bez zá-
konného povolení, vzpurná municipia, která by odvod
nechtěla vykonati, chtěl rozpustiti a násilně proti ním
zakročiti. Když se o těchto úmyslech přesvědčil jednak
z fakt, jednak od osob, dobře zasvěcených v úmysly
Banífovy, varoval tohoto ústně i pamětním s pi-
sem, jehož opís si zachoval, a v němž stál
na stanovisku, že většina může snad proti obstrukc
zakročiti, nedbajíc předepsané formy, vláda však může
jen vypsati nové volby, nikoli však sněmovnu od-
ročiti, aby v době bezparlamentní uchvátila ve své
ruce veškeru moc. Varoval lehdy bar. Banífa pře
krokem, jenž by vedl k absolutismu a panství bodáků
Bar. Banííy replikuje, dovolávaje se hr. Juli
Ar drássye, který ho počátkem ledna vyzval, aby ne-
hnal věci do krajnosti. O suspendování ústavy nebylo
tehdy řeči. Uznal tehda oprávněnost výstrahy Andras-
syovy a několik dní na to podal demissi, poněvadž
nechtěl zemi vydati ve velíké nebezpeč.
Jednání potom přerušeno. Příští schůz
bude v pondělí s dnešním jednacím pořadem.
Schůze skončena ve M/43.
ch. Z Pešti, 16. prosince. Hrabě Tisza měl dnes
dopoledne delší rozpravu s hr. Juliem Andrassem.
#22
alto_textblock
#22
Opposice nepovolí indemnit.
Z Pešti, 16. prosince. (C. B) V dnešní poradě
spojené opposice bylo prohlášeno nepovolit vládě
zatímný rozpočet. Trvá při starém jednacím řádu
bude jej hájiti všemi zbraněmi.
#23
alto_textblock
#23
Tisza do Vídně.
Z Pašti, 16. prosince. (C. B.) Min. předseda hr.
Tisz a přijede večer do Vídně.
Liberální strana bude míti schůzi v pon-
dělí večer.
#24
alto_textblock
#24
Apponyi chce se postaviti st. zástupci.
ch. Z Pešti, 16. prosince. Hrabě Apponyi
prohlašuje na včerejší vyhrůžky Tiszovy, že jest
skutečně hotov svou výzvu sněmovní, aby
občanstvo odepřelo poslušnost důsledkům Da-
nielova zákona, opakovati také mimo sněmovnu,
v tisku i na schůzích veřejných a to také, až
ho rozpuštění sněmovny zbaví úplně immunity;
nechť prý tedy jen st. zástupce proti němu za-
kročí!
#25
alto_textblock
#25
Odhodlanost opposice.
#26
alto_textblock
#26
ch. Z Pešti, 16. prosince. V dnešní schůzi
opposičních stran, v níž mluvili i hr. Aladar
Zichy, hr. Bathyany a Polonyi, prohlásili
poslanei, že osobu svou, ano i životy
své jsou hotovi nasaditi za přesné
dodržení starého řádu sněmovního.
#27
alto_textblock
#27
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 16. prosince,
#28
alto_textblock
#28
Soud nad vrahy ministra Václava Plova
K přelíčeni s vrahy ministra Pleva, Sazo-
nova a Sýkorského, třeba poznamenati, že ko-
nalo se před obyčejným hrdelným soudem
Petrohradě a bylo veřejné. Předsedou byl se-
nátor Maksimov, přísedícími: Solivanov, Villken,
Delarov a Remezov, a jako stavovští zástupci
obžalovaných: újezdný předvoditel šlechty gdov-
ské Družinin, předvoditel šlechty petrohradské
gubernie hr. Gudovič, a starešina pargolovské
selské volosti. Žalobu zastupoval pomocník pro-
kurátora Kukuranov, obhájci byli advokáti Ka-
rabčevský a Kazarinov. Svědků předvoláno 29,
z nich se dostavilo 27. Z příbuzenstva obžalo-
vaných nedostavil se nikdo. Sazonov byl od-
souzen k nucené práci v trestaneckých koloniích
na neurčitou dobu, t. j. doživotně, a Sýkorský
na 20 let. Přelíčení trvalo od 11. hod. dopol.
do 6. hod. več. Od počátku přelíčení obecen-
stvo naplnilo ulici, kde se nalezá hrdelný soud,
i ulice sousední. Obecenstva přibylo po poledni,
když dělníci vyšli z továren. Jak „Rus“ píše,
nebylo zapotřebí žádného „rázného zakročení“
policie a žandarmerie. Policisté vedli si s velkým
taktem, jejž by možno bylo doporučiti policii
pražské. Rozdělili si obecenstvo na partie,
vniknuvše mezi ně, a ve vší tichosti je vyllačili.
Následovně telegrafické zprávy o tom, jak po-