#1
alto_textblock
#1
Strana 20.
#2
alto_textblock
#2
NARODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
16. listopadu 1913. Číslo 315.
#4
alto_textblock
#4
zely.
#5
alto_textblock
#5
Otec i syn.
#6
alto_textblock
#6
Napsal Vladimír S 1r.
#7
alto_textblock
#7
Minko Bogdanov a jeho syn Elenko slou-
žili v jedné setnině. Před bojem u Bulairu by
starý Bogdanov nějak zamyšlený. Nejedl
mlčel a jen stále pušku i knoflíky čistil.
Ostatní se smáli.
— Minko se chystá na svatbu. Koukejte.
jak se mu lesknou knoflíky u kabátu. Kdo
pak se bude ženiti? Elenko? A koho si ve-
zme, sousede?
— Smrt! — zabručel Minko nevrle.
Vojáci umlkli. Elenko spal. Minko bděl
a proseděl celou noc u ohně.
Ráno ještě za mlhy Turci útočili. Mink
i Elenko leželi vedle sebe v zákopu. Pěchota
dosud ani nevystřelila. Čekalo se. A teprve
k poledni, kdy se Turci přiblížili již jen asi n
200 kroků, pěšáci, jakoby dopálení, že až do-
sud jen artilerie má slovo, vyrazili ze zákopů
a vrhli se s bodáky i pažbami na nepřítele.
Byl to úžasný boj. Rozvzteklené hordy
maloasijských Kurdů slepě hnaly se proti mi-
trailleusám. S jatagany v zubech a se starými
pistolemi v rukou nabíhali jak šílení na ostré
bodáky bulharské. A děla z blízkých vrchů
neúnavně vrhala do hustých mass nepřátel-
ských granáty, ničící celé setniny. Jak kočky
šplhalí se noví útočníci přes vysoké náspy
mrtvol. Oblečeni ve špinavé cáry, polonazía
bosí vyli jak šelmy podrážděné a zdivočilé
ohněm.
Nebyl to boj. Jatky!
— Dej si pozor, Elenko, aby tě některý
ten pohan neklepl přes hlavu!
— Nestarej se, tátol
— Vidíš tam toho? Střílí. Lehni! Dobře
A teď — nal — už leží. Bestiel Raněný je
ještě by kousal jak vzteklý pes, matka mu ci
gánská.
— Táto, co je to s puškou? Nemohu v
střelití
— Zahoď ji a vezmi si jinou, vidíž, u no-
hou se ti válí jedna. Ale rychle, ať nezůsta-
neme pozadu.
— Však jsme první; neutikej tak, táto
— Nic, nic, aspoň se nemůže říci, že se
bojíme. Pamatuj, že tvůj děd byl jeden z prv-
ních na šipce. Bodní tam toho na levol Tá
— a teď dále. Máš pušku nabitou? Ku předu.
synku, ku předu, ať nás jiní nepředběhnou.
Elenko právě nabíjel, když se starý Bog
danov zapotácel a vypustil pušku z rukou.
— Táto, hej, táto, co ti je?
— Nic — synku — ku předu.
— Raněn-li jsi?
Starý Bogdanov přitiskl si ruku na prsa.
otevřel ústa, snad aby něco ještě řekl,
svalil se.
Elenko zůstal na okamžik státi. Nechá-
pal, co se děje a proč stojí. Pak pohlédl n
otce, jenž ležel s prostřelenou hrudí u jeho
nohou, a jakýsi vzteklý výkřik vydral se mu
z hrdla. Ani se nesehnul k němu, a dlouhými
skoky hnal se ku předu.
Volali na něj. Snad ani neslyšel. Běže
stále ku předu, oháněje se vztekle pažbou,
zmizel v hustém davu nepřátel.
Když bylo po boji, vojáci, dříve než lebl
unaveni ke spánku, spočítali se. Ztráty bul-
harské byly toho dne nepatrné, ale z jejich
setniny chyběli dva.
— Oba jsou mrtvi! Víděl jsem, jak první
padl starý Minko, budiž mu bůh milostiv! —
vyprávěl jeden voják a pokřížoval se.-
Elenka, když to viděl, jakoby ho zlý duch po-
sedl. Zařval, až mne v kostech zamrazilo,
pak vletěl přímo mezi ty dábly. Pak už jsem
ho nespatřil a mrtvoly jeho také ne. To už ho
ti Asiati na bajonetech roznesli. A stafečn
byi oba. Starý mladého stále povzbuzoval
škoda jich. Co řekne teď chudera Bogdano-
vá — sousedé jsmel Elenko byl nejstaršía
měl před svatbou. Ale — válka — co chceš?
— A na to se starý Minko včera dával
do parády? — divil se druhý.
#8
alto_textblock
#8
Zkouška.
#9
alto_textblock
#9
Napsal Otto Piek. Přelozil Ladíslav P t á č ek
#10
alto_textblock
#10
Matka vstoupila do pokoje zatmělého stí
nem, volajíc: „Hošo!“ Malý Robert seděl po-
hodlně na okenním prkně, opřen zády o teple
sklo křídla, zatím co jeho krátké nohy nata-
žené snažily se vyplniti šířku okna. Statečně
nabíral lžicí řídká měkká vajička z talíře na
svém klíně, takže přeslechl volání. S úsmě-
vem vrátila se matka do kuchyně. Byla upo-
kojena. Byt byl sice v prvním poschodí, ale
hoša byl tak hodný; mohl bez starosti být
ponechán, aby snědl oběd na čerstvém vzdu-
chu. Zatím co vznášel Bžíci k ústům, vyhlédal
ven. Naproti na novostavbě lezli kluci z „je-
jich ulice“. Několik se jich sešlo pod oknem
ke hře kuličkami. Robert pohlížel na ně se
zájmem, aniž hře rozuměl. Již jenom mecha-
nicky pomalu jedl.
Děti položily nakloněnou červenou cihlu
na kámen v dlažbě a vypouštěly pestré mra-
morované kuličky z roztažených prstů ruky.
položené na okraji cihly, do malých jamek
Robert cítil chuť hráti si s nimi. Zvláště
lákavou zdála se mu větší kulička z pestř
žilkovaného skla, která nikdy neminula se
cíle. Pozoroval hru s rostoucím vzrušením.
maje talíř levou rukou těsně k sobě přítlače-
ný, zatím co pravá zažloutlou lžicí opisovala
ve vzduchu dráhu zářící kuličky. Náhle při-
skočil k cihle jeden z kluků, který žádostivě
tuto kuličku pozoroval, vysunul kuličku z jej
dráhy, uchopil ji a rychle utekl. Zděšen se ši-
roce rozevřenýma očima přihlížel Robert to-
muto zločinnému skutku, aniž by zprvu správ-
ně rozuměl jeho významu. Ale když kluci se
rozprchli a s křikem spěchali za zlodějem
vpadl Robert do jejich volání: „Kuličkul Sem
kuličku!“, a jeho nožičky sebou rozčileně há-
Náhle uslyšela matka pronikavý výkřik
a když se vřítila do pokoje, spatřila okenn
otvor prázdný. Zdrcena naklonila se ven a ne-
důvěřovala svým očím: ditě sedělo ve stejné
poloze jako dříve na zemi a natahovalo ještě
stále ruce po zlém hochovi. Převržený talí
byl opřen o cihlu. Matka pospíšila dolů na
ulici. S bouřlivou radostí objala své dítě. Rty
ohledávaly horkými polibky jeho tváře a tiskly
se na jeho vlasy. Stále a stále držela hocha
vzdálena od sebe, aby ho mohla dobře pro-
hlédnouti, jako se zdvíhá nataženýma rukama
novorozeně.
#11
alto_textblock
#11
síly,
#12
alto_textblock
#12
Když lékař, starostlivě brzy povolaný, ne-
mohl shledati na chlapci ani vnitřního ani
vnějšího zranění, bylo jisto: Robert nejenom
zůstal nejvýše podivuhodným způsobem bez
úrazu po nebezpečném pádu, ale dosáhl též
v nezměněné poloze půdy. Zpráva o tom roz-
šířila se brzy do sousedstva, a tichý hoch, kte-
rý kromě toho se narodil v neděli, získal po-
věsti šťastného dítěte, jež Bůh miluje. A starí
posluhovačka jeho rodičů vsadila do loterie
na čísla, značící datum onoho dne, hodinu zá-
zračného pádu a stáří Robertovo.
Tehdy bylo hochovi pět let.
Robert vyrůstal stejně jako ostatní děti
které s ním jako sobě rovným se rvaly a do-
volovaly mu, protože nebyl svou prostředn
obratností rušitelem hry, aby se účastnil je-
jich veselých kratochvílí. Zacházení, jehož se
mu dostávalo od dospělého okolí, přes to bylo
opatrné, a soudilo se s důvěryhodnou nadějí
na bezpříkladně šťastný vývoj hochův. Ale
poněvadž všichní lidé, s nimiž se Robert stý-
kal, neznali oné podivuhodné příhody, bylo
hýčkání jeho příbuzných téměř vyváženo je-
jich zacházením s dítětem, které se nelišilo
od obvyklého zacházení s dětmi.
Jednou o prázdninách šel Roberi s příte-
lem do města, aby si prohlédli výklady ob-
chodníka s poštovními známkami, a při této
příležitosti vyprosili si reklamní obrázek v
lahůdkářském obchodě. Právě si koupili z
své peníze, které týdně dostávali na útratu.
balíček missijních známek v nízkém krámě
umístěném v průchodním domě, a vykročili
na slunné náměstí s parkem, když uslyšel Ro-
bert nad sebou syčivě třepetavý šumot, jako
by mokrého cáru, a silně zakolísal. Strhl zpět
soudruha a v témž okamžiku spadlo před ni-
mi s temným lomozem světlé tělo na dlažbu.
Zavřeli oči. Pak je vzbudil z omámení hrozný
výkřik jednoho z chodců. Se všech stran lidé
se sem hrnuli. Volali lékaře. Robert bezděky
vyrazil ku předu a s vyjevenýma očima viděl
nyní mezerami, jak se tvořily a měnily mezi
tísnícími se: kaluž krve, v níž ploval cíp šli.
pak rozpárané tmavé kalhoty a najednou —
jakoby jasný blesk ho osvítil — jako křída
bílý oblíčej mezi rozcuchanými vlasy. Brzo
dověděl se všecko. Zraněný — či mrtvý —
byl ševcovský učedník, který se vrhl s okna.
Robert pociťoval dusící bázeň, chtěl utéci.
Jeho společník zmízel. Když se Robert řetě-
zem zvědavců vypletl, mihala se hochovi vstříc
náhle vzniknuvší mezerou noha sebevrahova.
a viděl, jak se šklebí krvácející rána nad na-
hým kotníkem.
Robert hnal se kolem klidných lidí teplý-
mi ulicemi domů. Ve svých snech viděl ještě
po týdnech hořeti červenou ránu v bílém
mase. Rozčilující, slábnoucí obličej ztrácel ve
snu pomalu určité vzezření, a jednoho dne
když šel Robert pobliž onoho náměstí, spatři
v parku domnělého sebevraha — poznal h
ihned — vlekoucího za sebou pravou nohu
ale svěžího vzezření.
Když radostně vypravoval matce o tomt
setkání, pocítila malé, studící zklamání, je
ihned bezděky zavrhla jako ošklivé. Vypravo-
vala již s hrdostí hochovi podivuhodnou pří-
hodu z jeho dětství, a nyní ji téměř bolelo, že
Robert klidně pravil: „Matinko, šeycovském
klukovi se to povedlo vlastně lépe než mně
Pomysli přece: vždyť skočil s třetího patra.
Netrvalo dlouho a Robert zapomněl n
tuto událost.
Když opustil obecnou školu, nemohli s
jeho rodiče rozhodnouti, mají-li ho dáti na
reálku nebo na gymnasium. Poněvadž chlapec
neprojevil určitého přání a k tomu bratr již
byl na gymnasiu, stal se Robert realistou. Styk
s druhy znenáhla ustával. Když postoupil do
vyšších tříd reálky, počaly mu exaktní vědy
pomalu působiti obtíže. Ne že by se byl stal
špatným žákem. Ale musil vynakládati mnoho
energie, aby se zabýval řešením mathemati-
ckých úloh, nebo po hodiny seděl skloněn na
bílým papírem kreslicím a bez nadšení rýso-
val geometrické příklady. I ku přírodním vě-
dám byl chladným. Naproti tomu zmocníla s
ho temná touha po složitějších požadavcích.
jež mu musily býti kladeny v jazykových obo-
rech. Neboť v této oblastí pohyboval se s ji-
stotou náměsíčníka. Protože jeho inteligence
se vyrovnala s nesympatickými předměty tak
že mohl bez nebezpečí pokračovati ve stu-
diich, sice bez chuti, ale dostatečně, a učební
rozvrh ho nikdy nepostavil v jeho oblíbeném
oboru před složité problémy, nahromadilo se
v jeho nitru bohaté skladiště neužité duševí
Když absolvoval reálku, nepociťoval an
záříci radosti nad uraženou drahou, ani nadše-
ného opojení svých spolužáků, kteří se domní-
vali vidětí před sebou dráhu kouzelné krásy
do volného skutečného života. Klidně vyslovi
své rozhodnuti, že nebude navštěvovati vy-
soké školy, ale zvoli nějaké praktické povo-
lání. Jeho matka zřekla se naději, jež kladla
v jeho budoucnost inženýrskou, a utěšila se
konečně myšlenkou, že její dítě musí dosá-
hnouti, ať jakkoliv, čehosi velikého. Když Ro-
bert brzo potom pracoval v korespondenčním
oddělení vývozního závodu, počala stárnouc
matka určovati svým snům nový směr. Těšila
se nadějí, že se dožije toho, jak její syn stane
se mocným obchodníkem. Nebyla síce jista
jakou drahou půjde další jeho vývoj, ale za-
předla se od oné podivuhodné příhody v Ro-
bertových mladších letech do víry v Bohem
chráněnou životní dráhu svého dítěte.
Robert stal se bezvadným koresponden-
tem a příští leta zažil v prostém klidu, nedá-
vaje se ovládati vřením ctižádosti a cílevědo-
mým snažením. Zajisté snažila se matk
utvrditi v něm vědomí jeho schopností osu-
dem oblíbených: opětně mu vypravovala
zázraku jeho dětství. Robert se usmíval,
když viděl, že matka se rmoutí, naslouchal
s předstíranou, doufající radostí.
Když téměř již počal cítiti, jak jeho urov-
naný život je bezúčelným, a mechanicky se
účastnil zábav a nočních vycházek svých
druhů v povolání, aby dokázal, že ho od nich
nic podstatného nerozlišuje, dostavilo se náhle
krásné zaneprázdnění do jeho života. Zalíbil
se mu milé děvče. Po několika měsících pů-
vabného ucházení dosáhl šťastně její vrouc
náklonnosti.
S Hedvikou prožil jaro, jež ho vyrvale
úplně jeho zšeřenému upadání, událostmi chu-
dému. Příhody každodenní počaly ho uchva-
covati; naučil se pozorovati lidi jasným po-
hledem; práci svého povolání vykonával sna
#13
alto_textblock
#13
živě a s oživujícím vědomím rostoucího nadše-
ní, jehož užil ve vytoužených volných hodi-
nách ve společnosti Hedvičině.
Vřelost jejich každodenního styku stou-
pala, že konečně již jen bázlivá žádost posled-
ního spojení znepokojovala krev Robertovu.
Hedvika sotva tušila zmatek, který ho zne-
náhla svíral. Jeho poctivá v podstatě povah
děsila se myšlenky v nutnost náhlého rozvá-
zání tohoto poměru, jenž ho rozpalovala
strhával do víru štěstí a bolesti.
Nastalo léto. Oba mladí lidé neúnavně pu-
tovali v slunečním žáru zaprášenými silnicemi
do volné přírody za město, kde mohli ve stínu
vzdálených lesů příjemně vydechovati a od-
dati se štěstí nerušeného styku. Zde to bylo
kde přesila rozpálených smyslů Roberta při-
měla stejně nevědomě, aby položil Hedvice
nejtěžší požadavek.
Po laškujícím mazlení a prudkých polib-
cích, jež jejich žhnoucí obličeje sbližovaly, le-
želi milenci na zádech s rukama spodem zkří-
ženýma na praskající lesní půdě a hleděl
k nebi mlčky a s nepokojem. A zatím, co
Hedvika mechanicky pravou rukou osvobo-
zovala své vlasy od stonků a suchého listi.
spatřil Robert před sebou náhle v hrůzné jas
nosti propast, přes jejíž okraj jejich láska hro-
zila se vrhnouti. Ve stoupajícím zmatku shle-
dal, že nemůže tak dále žíti. Poněvadž ne-
mohl pomýšleti vzhledem k odporu své matky
na manželské spojení s milenkou, jež byla
prostého původu a měla zaměstnání, stál roz-
čilen před volbou mezi bolestným rozlomem
poměru nebo —
Se zoufalou horoucnosti objal děvče.
tiskl polibky bolestně a cize na její tvář, na
lice, v koutky úst a žhavě jako kapky krve
do rozeuchaných vlasů na spáncích... Pak
zašeptal, libaje ji, do ucha otázku: „Chceš
býti mou, řekni, zeela mou...?
Spěch, s kterým Hedvika příští neděln
odpoledne procházela ulicemi, byl nápadný
všem lidem, kteří šli tak bez chvatu jako prá-
vě v neděli, většinou ve společnosti. Znenáhla
zvolňovala své kroky. Jeji pohledy přeleto-
valy kradmo uliční tabulky na rohových do-
mech. Počala nepravidelně oddychovati, a vlna
ohně zaplavila její obličej, aby ho již neopu-
stila. Pak zašlo děvče do vedlejší ulice a krá-
čelo volně a rozhodnutě k jednomu domu.
Robert stál v najmutém pokoji a snažil
se upraviti jej útulněji. Vzal porculánové fi-
gurky s vysokého okraje opěradla pohovky
rozestavil je na stole se zrcadlem a na ho-
lých skříních. Do štihlých váz nastrkal voníci
čerstvé růže. Když Robert přistoupil ke stolu.
pokrytému různým občerstvením, aby zahnai
mouchu s ovoce na míse, pocítil hořkou chut
v ústech. Současně tísnil ho dusný vzduch
špatně větraného pokoje. Otevřel okno; tíseň
neustoupila. Nevole, jež hraničila s odporem.
se ho zmocnila. Měl určitý pocit, že tyto mi-
nuty očekávání skrývají cosi ošklivého, ano
že toto čekání jest nedůstojné. Nedalo se již
nalézti nějaké východisko? Měl skončiti tent
pohádkově krásný poměr, kterým byl šťasten
a který vzbudil ho k činnému životu, jako
nechutné dobrodružství z ulíce?
Usmál se bolestně. Přijde ostatně? N
toho nesmí učiníti. Musil by jí nenáviděti
kdyby příšla... Jeho myšlenky se pomátly
Skočil ke dveřím a zavřel je. Potom smetl
ozdoby pokoje s nábytku a květiny hodil do
kouta. Zaměstnávala ho jediná myšlenka: „Ne-
smí přijítil
Mumlal si mechanicky tato slova, zatím
co se nahýbal z okna, aby přehlížel chodníky
Viděl dívky v světlých šatech klidné a radost-
ně přecházeti. Jejich pestré, široké klobouky
mu zabraňovaly rozeznávati obličeie s výše
třetího patra. Byl by přece poznal Hedviku
po její chůzi, po volném houpání rukou a po
nepostřehnutelných zvláštnostech její bytosti
jak je jen milenec neklamně zná. Hedvika ne-
přicházela.
Upokojen a přece rozmrzelý, naklonil se
Robert horní částí těla zpět do pokoje. Tu
uslyšel jemné, trhané klepání na dvéře. Ztrnul
a vrhl se ke klice. Ale přece ne, musil to být
omyl; snad si někdo spletl dvéře. Nebyl přece
krátkozraký. Mohl zřetelně přehlédnouti ce-
lou šířku ulice v slunečním světle. Ať klepe
kdo chce, Hedvika tu přece nemůže býti. B
by ji býval spatřil.
Ale kdyby byla teď přišla, zatím co stá
u dveří a třásl se? Skokem byl u okna a roz-
čilen slídil po ulici. Aby byl zcela jist, opře
se zády o teplý okenní rám a přehozené nohy
podepřel stranou o prkno okenní, takže sklo-
nění vrchní částí těla postačilo, aby pozorova
jak ulici tak i dvéře.
Tu se klepání opakovalo. Robert nemusi
potlačovati výkřik, který se snažil mu uklouz-
nouti. Něco mu sevřelo křečovitě hrdlo, tu-
šení se ho zmocnilo. Snad Hedvika jednoduše
přišla po chodniku na této straně, těsně při-
tisknuta ke zdím domů. Nebo byl to posel
kterého poslala a nyní netrpělivě klepal.
Opět ho přepadl tento ošklivý pocit zkla-
mání. Cítil trnouti své údy, své myšlenky; bez
vůle seděl na okenním prkně a viděl neurčitě.
jak spočívá na něm pohled jeho odraženého
obrazu. Vše v něm usilovalo o rozhodnutí
Zahnal své rozčilení a jal se sbírati své ny
šlenky.
Přišla-li, či nepřijde-li vůbec, čím to sou
viselo s jeho štěstím, s jeho budoucností?
Měl-li by ji jako světici nebo jako nevěstku.
jaký význam to mělo pro dny, jež ještě pro-
žije? Neboť — nyní to cítil žhavěji než slunce
jež pálilo jeho líce, hruď a záda —: miloval
Hedviku více než život. Musila býti jeho před
bohem a před lidmí. Před bohem...? Jako
šupiny spadlo to s jeho očí. Neměl práva
chopiti se víry, zázraku svého časného mládí?
Matka možná jasně viděla. čas upadání bez
událostí byl jenom dobou přípravy, kdy se
v něm nahromadily tajemné síly, zatím co ne-
tečně žil a posmíval se nadějím matčiným
Bylo na něm, zkusiti osudu. Nemohl ničeho
ztratiti. Hedvika...? Jí z lásky mělo se t
přece státi. A matka? Jí měla být znovu dána
víra, potvrzeny její naděje. Viděl trpělivou
paní před sebou a slyšel ji vypravovati zázrač-
nou událost. Vroucí důvěra zmocnila se Ro-
berta. Prožil znovu zase zázrak. Vše mu zcel
ožilo: Slyšel hochy volati ná ulici, teplé slun-
ce ho hladilo, skleněná kulička koulela se
pestře pískem... Myšlenky Robertovy se za-
razily. Pád, pád?! Zázračné ještě scházelo; al
cítíl, že by je znovu prožil. Neboť nyní by
přesvědčen, že v něm bylo. A osud čekal. aby
#14
alto_textblock
#14
byl zkoušen. Pak by se vše napravilo . .
Klika zaskřípala, někdo jí trhal. Něčí hla
volal tíše a úzkostlivě: „Roberte, Roberte, j
zde?“
Zbledl. Teď to přišlo. Zázrak volal. „Při-
jdu hned,“ šeptal blaženě se usmívaje, naklo-
nil se do vlahého vzduchu a sklouzl dolů.
#15
alto_textblock
#15
čís. 519. 19/ 13
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Llstů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 1000.
(Originál.)
Josef Moravec v Praze
#17
alto_textblock
#17
Mat ve 3 tazích.
#18
alto_textblock
#18
Úloha čís. 1001.
(Originál.)
Josef Moravec v Praze.
#19
alto_textblock
#19
Mat ve 2 tazích
(Úl. čís. 1000. Bílý: Kb4, De3, Vb6, g3. Sbt
Je6. Černý: Kí4, Sh5, Jd7, fI. Pb3. Mat ve
tazích.
Úl. čís. 1001. Bílý: Kel, De7, g8, Ve3, hi
Černý: Kb2, Je4. Mat ve 2 tazích.)
Ú dvojtažky bizarní posice vyžaduje nezvy-
klého úvodníku.
#20
alto_textblock
#20
Mezi řešiteli dnešních našich »jubilejních
úloh bude losem rozděleno následujících 8 cen
G. Marco - K. Schlechter: Das internationale
Schachmeister-Turnier zu Karlsbad 1907. II. A. C
White: Les Mille et un Mats inverses. III.
Marco: Internationales Kaiser-Jubileums-Schach-
turnier Wien, 1898. IV. A. C. White: Les Tour
de Farce. V. V. Kautský: Partie mezinárodnic
turnajů šachových v Praze, 1908. VI. Časopis
českých šachistů, III. ročník. VII. A. C. White
200 Bauernumwandlungsschachaufgaben. VIII.J.
Pospíšil: Úlohy dra. Jana Dobruského.
Správné a úplné řešení fpři trojtažce všechny
čisté varíanty, při dvojtažce všechny maty) jest
zaslati nejdéle do 18. prosince 1913 na adresu
redaktora úlohově části naší rubriky J. Rašov-
ského v Uberském Ostrohu na Moravě. Výsledek
řešitelského turnaje bude uveřejněn ve vánočním
#21
alto_textblock
#21
čísle.
#22
alto_textblock
#22
Zprávy žachové.
#23
alto_textblock
#23
Praha. V soutěží o memorial dra. Jan
Dobruského sehrány dosud dva zápasy. Ne-
dohrané partie matche A-teamu Š. K. Dobruský
proti S. K. Důras, o němž podali jsme již zprávu
minule, byly rozhodnuty rozhodčím soudem; de-
finitivní výsledek podáváme v následujícím
#24
alto_textblock
#24
přehledu.
8. K. Dobruský
A-team
Hromádka
1. Treybal . . . . .
2. ryt. Kruliš-Randaž2 Kuchynka
Ekl . . . .
3. Moravec. . . . .
Kašpar. . o
4. Starý. . . . . . . i
Říha . . . 1
5. Hajn . . . . . . . o
Ptáček . .o
6. Kautský . . . . .1
Kadera. v o
7. šl. Žukovskij . . 1
. . . . . . o
8. Židlický . . . . . 1
—
5
Velmi dobře držel se C-team
bruský proti š. KI. Smíchov, jak
přehledů patrno
š. K. Smichov:
#25
alto_textblock
#25
Otevřenít
#26
alto_textblock
#26
š. K. Důrasi
#27
alto_textblock
#27
Španěl. hra
»
Francouz sk
Španěl. hra
Caro Kann
Odm. g. dámy
Španěl. hra
Kontumace.
#29
alto_textblock
#29
š. Klubu Do-
následujícího
#30
alto_textblock
#30
8. K. Dobruský
C-team
Říha . . . . . 7
Silvester . . o
Přeček . . . 4
Hromádka . o
Kovárna . .1
Kaíka . . . .1
Daneš . . . . 14
. . .. . . . . o
3
#31
alto_textblock
#31
Otevření:
#32
alto_textblock
#32
1. Dr. Kvíčala7
2. Ing. Mareš ,1
3. Jelínek. . .
4. Dlouhý . . .1
5. Svoboda . .o
6. Dr. Bazika .o
7. Dr. Honzák
8. Soudný . . 1
4
#33
alto_textblock
#33
Skandinav. hr
Pěšcem dámy.
Hra 4 jezdců.
Uherská hra.
Hra 3 jezdců.
Ruská hra.
Španělská hra
Kontumace.
#34
alto_textblock
#34
Zápas sehrán dne 10. listopadu v Národním
domě na Smíchově.
Na schůzi pohárového výboru dne 10. lisťop.
stanoveny termíny pro II. a III. utkání. Š. K
Vršovice hraje dne 20. listopadu o půl 8. hodině
več. ve své místnosti v hostinci »na Košumberku-
proti š. Klubu Nusle. A-team a B-team Š. Kl.
Dobruský utkají se dne 25. listopadu o půl 8
hod. večerní v kavárně Louvre. Dne 28. listopadu
bude sehrán v místnosti Š. kl. Důras (restaurace
. Sojky, Skuherského ul.) zápas tohoto klubu
s 8. klubem Smíchov. Match C-teamu 8. kl. Do-
bruský protí š. kl. Důras bude 2. prosince o půl
8. hod. večerní v kavárně Louvre. Dne 3. pro-
since hraje B-team 8. kl. Dobruský na Smíchově
v kavárně Nár. domu proti 8. kl. Smíchov, dn
4. prosince A-team 8. kl. Dobruský proti 8. kl.
Vršovice v kavárně Louvre. Další utkání budou
sehrána po vánoční pause.
Brno. Kroužek šachistů v Brně ko-
nal 12. října valnou schůzi. Po přednesenýcl
zprávách funkcionářů, jež vesměs zněly velmí
příznivě, zvolen výbor jak následuje: E. Toma
předsedou. Klima místopředsedou, R. Procházk
jednatelem, Jadrníček pokladníkem, Břežanský
knihovníkem, Odehnal hospodářem, K. Vaněk
K. Weber revisory. Kroužek přistoupil k Ústřední
jednotě českých šachistů a přihlásil všechny svoje
členy. Po valné schůzi sehrál přeborník Moravy
p. J. Brach simultanně 12 partií, z nichž 8 vy-
hrál, 2 prohrál a 2 remisoval. K zimním turna-
jům přihlásilo se 19 účastníků; v I. třídě hrají
Jadrníček, Weber, Škorpil, Vaněk, Brach, R. Pro-
cházka, Perna a Klíma.
Paříž. Capablanca hrál 18. října simul-
tanně v Café de la Régence. Ze 27 partií 24 vy-
hrál, 1 prohrál a 2 remisoval. Volná partic
Auerbachem po zajímavém průběhu skončila ne-
rozhodně. Ve Frankfurtu n. M. hrál dne 3. listo-
padu 25 partií, z nichž 23 vyhrál, 1 prohrál a
remisoval.
Berlin, Ze 20 partií, jež mají býti sehrány
v matchi Lasker-Rubinsteln dle zprávy L
v »Pester Lloydu« zamluvila si města Berlín,
Frankfurt n. M., Moskva, Lódz a Varšava již 14
partií; s Curychem a Malmě (Švédsko) L. dosu
vyjednává. Prvé dvě partie matehe budou se-
hrány v Berliner Schachgesellschaft,
#35
alto_textblock
#35
šachové rubriky.
Řízení šachové rubriky ve Westminstee
Gazette převzal po smrti Hoffrově dr.J.
Schumer.
V novém sportovním listě »Sport« řídí M.
Hajn šachovou rubriku. Číslo na ukázku zašle
administrace Praha—II., Sokolská 8. Celoroční
předplatné 6 K-
#36
alto_textblock
#36
Vídeň III.
Ungargasse 59 .6l.
Jednoduch
a umělecké
zařízení bytů
vil atd.
#37
alto_textblock
#37
ORTOi
#38
alto_textblock
#38
= helty a vypncnání uněsckých prjatí ua nejerhotaěj. =
#39
alto_textblock
#39
DOVOZ KAV
#40
alto_textblock
#40
Filiálky:
#41
alto_textblock
#41
Václavské náměsti 10
Král. Vinohrady, Havličkova třídy 15
Žižkov, roh Husovy tř. a Prokopovy ul.
Smichov. Kinského třída 19
#42
alto_textblock
#42
MARNĚ HIED
#43
alto_textblock
#43
ČLOVEK
KTERÝ KAUČUKOV
PPATK
#44
alto_textblock
#44
NENČ
#45
alto_textblock
#45
pánskél
#46
alto_textblock
#46
Kožichy
#47
alto_textblock
#47
dámske
#48
alto_textblock
#48
pro město, antomobil, krátké a t. d.
apart-
Kozesinově
ní
kimona, pláště, žakety.
šály,
Kožešlnové jno
rukávníky, čapky, všev
nejelegantnějším provedení
doporučuje
#49
alto_textblock
#49
velkozávod kožešnický
V. Brdička nyn
#50
alto_textblock
#50
FR. NOVOTNÝ
#51
alto_textblock
#51
celetná vli co
#52
alto_textblock
#52
Nové potahy na kožichy, předělávkya
opravy kožešin levně.
#53
alto_textblock
#53
54r6i
#54
alto_textblock
#54
Proč
#55
alto_textblock
#55
nevšímáte si
#56
alto_textblock
#56
Věhlasná.
od 40 let ti-
síckráte vy-
zkoušená a
osvědč, an-
tiseptická
#57
alto_textblock
#57
také malých
poranění
#58
alto_textblock
#58
Pražská domácí mras
#59
alto_textblock
#59
chrání před znečištěním, zanice-
ním ran, zmírňuje bolesti, urych-
luje zaholení a jest jejím mnoho-
stranným působením také jako
změkčující výtažná masť v každé
domácnosti nevyhnutelná
1 krab. 70 h, pošt. proti předesl. K 3.16
posilaji se t krah., preti K ?.— 10 kral
frank. na vešk, stanice Rakouska-Uher
Hlavní
c.k. dvor.
B.FRAGNEK dlodav.
čkárna „U černého orla“
v Praze Ill-203, nároží Nerudovy u
#60
alto_textblock
#60
3454
#61
alto_textblock
#61
Sklady v lékárnách eelého Rakouska
#62
alto_textblock
#62
VÝSTRAHA
Veškeré časti obnl
opatřeny jseu
ochran. známkou, v
#64
alto_textblock
#64
Sokolský krém
#65
alto_textblock
#65
Český bezvadný a dokonalý výrobek
na cídění obuvi. Udržuje kůži měkkou, jemnou,
pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropouští
vlhko. — Výrobol: Beneš a Lakomý, Brno.
je pravý jen se ooko-
Sokolský krům lem ptákemi
34605
Krémy nabizené hez jména výrohoe - nejaou české