Strana 2. Číslo 273.

KATTOLICK LIrY.

Dne 5. října 1900.

Tyrolsko. Strana dra. Schöpfra snaží se úsilovně, aby zmařila novou volbu barona Dipauliho, ale má se za to, že její úsilí bude marné.

Zprávy politické.

V Praze, 4. října Společná ministerská konference ve Vídní konána bude v neděli, dne 7. t. m. V Tyrolsku stojí v popředí všech úvah dopis, jejž zaslal předseda ministerstva dr. šl. Körber po- slanci Malfattimu jako odpověď na žádost vlaských tyrolských poslanců, aby vlaská čásť země byla od- tržena od německé části. Časopisy vlaské přivedla odpověď dra. Körbra z míry tak velice, že zahrnují dra. Körbra největším posměchem. Za to jsou arcit plnou měrou s ní spokojeny německé tyrolské časo- pisy. Vším právem Směřovalť požadavek tyrolských Vlachů jen k roztržení odvěké jednoty země, a kdyby byl býval splněn, bývalo by bylo utvořeno uzavřené vlaské tyrolské území, které snadno mohlo by se státi případnou kořistí sjednocené Italie. Více než kterýkoliv národ v naší polovici říše může však za- jímati dopis Körbrův nás Čechy. Proč? Protože mů- žeme z něho souditi, že stejně odmítavě jako k po- žadavku Vlachů tyrolských zachová se vláda Kör- brova také vůči totožnému požadavku našich něme- ckých spolukrajanů. Také oni touží, jak známo, po uzavřeném území v Čechách. Také ono vedlo by k roztržení odvěké jednoty naší zděděné vlasti a také ono mohlo by jednou jako vítané a dlouho želané sousto spadnouti do nenasytného hrdla všematky Ger- manie. Je-li vláda dra. Körbra z podstatných dů- vodů proti roztržení jednoty země tyrolské, musí z těchže a ještě podstatnějších důvodů býti proti roztržení jednoty království českého. Němci naši cítí to dobře. Jest proto jen pochopitelno, že odpověd páně Körbrova na požadavek tyrolských Vlachů vjela jim do srdce jako ledový ostrý nůž. Tím více, že ještě minulou neděli v Trutnově prohlásili za kar- dinální svůj požadavek roztržení jednoty českého krá- lovství a rozdělení jednotné jeho správy. Zdá se nám, že vláda listem Körbrovým dala jim již důraznou od- pověď. Je sice adresován na posl. Malfattiho, ale zaměníme-li v listu páně Körbrově slovo »Tyroly« slovem »Čechy«, mohl by tento list zcela tak dobře platiti dru. Funkemu a spol. Čerpáme proto z něho potěšitelnou naději, že ani vláda Körbrova nehodlá vyhověti nesmyslnému, ba šílenému požadavku našich Němců. Víť asi dobře, že by roztržení jednoty krá- lovství českého znamenalo i pád říše. Přivtělení Vojenské hranice stálo již mnoho krve, ale vyžaduje jí také ještě dnes. Před několika dny tekla v obci Kornyarevě. Stalo se ná- sledkem vyměřování pozemků, jež byly vyloučeny z obecních pastvin. Vyměřování dálo se po několik dnů beze vší závady, když tu v neděli obyvatelstvo vrátilo se z hor do jmenované obce. Lidé ti byli nad míra rozčileni, takže soudce a notář dali rozhlásiti, že vyměřování pozemků zastavují. Ale obyvatelé vesnice přitáhli před obydlí inženýrovo a vrazili do něho ná- silím. Sbili inženýra, zranili těžce jeho syna a roztr- hali všecky plány a spisy. Napadená rodina utekla se do notářské kanceláře; ale rozhořčený lid, jehož vztek obracel se proti notáři, hnal se za ní. Okna byla vytlučena kamením; také na přikvapivší četníky bylo házano kamením a jinými předměty. Stejně uví- táni a zatlačeni byli také finanční strážníci, kteří přichváteli četníkům na pomoc. Konečně chtěl lid hnáti na byt notářův útokem. V témže okamžiku vy- pálili četníci čtyři rány, kterými zabiti byli jedna žena a tři muži; jiná pátá osoba byla raněna. Vrchní sto- liční soudce dal následkem toho všecko další vymě- řování zastaviti. Srbský církevní kongres v Karlovci. V úterní schůzi výboru tohoto kongresu prohlásil patriarcha Brankovič, že mandát r. 1897 svola- ného řecko-východního srbského církevního kongresu vypršel. Následkem toho zamýšlí patriarcha podati na základě svého práva koruně prosbu, aby nový církevní kongres byl svolán v době zákonité. Patriarcha pravil, že zavčas uvědomuje výbor o tom proto, aby mohl již nyní započíti s potřebnými přípravními pracemi pro nový kongres. Kongresu tohoto jest na výsost potřebí, protože již po celé třicetiletí pociťována jest na celé čáře církevní správy potřeba, aby autonomie srbské církve byla konečně upravena. V Šrbsku rozletěly se v posledních dnech zprávy, že král Alexandr smíří se co nejdříve se svým otcem Milanem a že tento vrátí se nazpět do Běle- hradu. Ukázalo se však, že tyto zprávy byly úplně mylné. Je totiž král Alexandr pevně odhodlán, že nepřipustí svých rodičů do Srbska a sice v zájmu země. Všichni státníci srbští a také srbský národ úplně schvaluje tento jeho úmysl. Hlavně proto, že vnitřní poměry v Srbsku za posledních dnů skutečně se zlepšily. Vysvítá to i z toho, že v okamžiku, v němž král Alexander sám uchopil se otěží vlády, čili od okamžiku, v němž vyhlásil svůj sňatek, ne-

byla ani jediná osoba z politických důvodů zatčena, vypovězena nebo pod policejní dozor postavena. Královským, dnes vydaným úkazem svolána jest skupština do Niše. Car Mikuláš přijal včera v Livadii mimořádné italské vyslenectví, kteréž odevzdalo mu list krále Viktora Emanuela, v němž tento oznamuje své na- stoupení trůnu a zároveň úmrtí krále Humberta. O 8. hodině večerní konána byla parádní hostina, o které car Mikuláš pronesl zdravici králi Viktoru Emanuelovi. Volby do nové anglické sněmovny jsou v plném proudu. Posledně došlá zpráva oznamuje, že bylo zvoleno 210 kandidátů ministerských a 75 členů opposice. Ministerští dobyli 7, opposičníci 10 míst. Hlavní volební boj veden jest v městech, v nichž bude skončen dnes večer. Liberálové v něm nejspíše podlehnou, poněvadž většina měst stojí v táboře kon- servativním, Jinak protáhnou se volby až do 18. t. m., kteréhožto dne bude voliti svého poslance skotský okres St. Andrews. Z vítězství, jehož dobyla vláda, překvapuje nejvíce vítězství její v irském volebním okrese Solway — město. Byl totiž tento okres vždy sloupem nacionalismu. Známý nacionasista O'Connor porazil tam svého času svého konservativního soupeře velikou většinou. Tentokráte však zvítězil tam kon- servativní kandidát většinou 117 hlasů. Pro poučenou sloužiž, že ze 670 mandátů, o něž jest nyní bojováno, náleželo v rozpuštěné sněmovně 411 vládní většině, t. j. konservativcům a liberálům unionistům, opposici pak 259 a sice 82 Irům a 177 opposičním libe- rálům. Turecký vyslanec v Madridě, I sset Fuad paša, byl ve svém paláci takřka obléhán od svých věřitelů, protože jim nemohl zaplatiti, vnou turecké vlády, kteráž, přidržujíc se starého nechval- ného zvyku nevypláceti vojákům a úředníkům povin- ného platu, neposílala madridskému vyslanci žádných peněz. Isset Faad paša, jenž jest nejen diplomatema divisionářem, nýbrž i dobrým spisovatelem, uveřejnil následkem toho v několika madridských časopisech otevřený, sultánu platící list, plný hořký výčiteka spravedlivých obžalob, kteréž vrhají prašpatné světlo- na poměry v turecké říši. Isset Fuad paša vypisuje v tomto svém listu, že jeho statky byly zabaveny, protože jeho matka provdala se za nevěřícího, on sám pak že poslán byl do Aleppa do vyhnanství, protože odsuzoval vraždění v Armenii. Byl dále obklopen ve svém domě vyzvědači, vojskem takřka veřejně obléhán a když konečně vrátil se do Cařihradu, byly mu konfiskovány jeho knihy, za něž byl by mohl dostati slušný honorář. Ale největší protivenství stihlo jej, když stal se vyslancem v Madridě. »Můj personál — píše paša — má dostati plat ještě za plných šest mě- síců a hyne hladem. Vyslanectví se nalézá v nejbíd- nějším stavu, věřitelé obléhají jeho brány. Firma Gar- rouat denně vymáhá nezaplacené ještě útraty, vydané na pohřeb mého, před jedenácti měsíci zemřelého před- chůdce. Nemohu si jinak pomoci, než-li že říkám, že budou zaplaceny brzy, snad zároveň s mým pohřbem, ale nikdo mi nevěří.« Na konec prosí ubohý vysla- nec sultána, aby byl ze svého místa odvolán, a jeho statky aby mu byly vráceny. Bude jeho prosbě vy- hověno? Odpovědí bude mu nové vyhnanství. Ruský vyslanec v Cařihradě, pan Sino- věv, byl vyznamenán od sultána řádem Nišan el Iftihair v brillantech. Turecký vrchní komisař v Egyptě, Mu- ktar paša, opustil nedávno, jak jsme oznámili, město Kahýru, poněvadž utkal se jistými neshodami s Portou. Nyní však Muktar paša vrátil se opětně do Kahýry a chce za jistých podmínek pobýti v egyptském hlav- ním městě jako vrchní turecký komisař ještě po celý rok. Atentát na presidenta Mac Kinleye? Některé listy uveřejňují telegram z Cantonu ve státě Ohio, dle kterého přibyl tam včera z Chicaga list, dle něhož jednalo se o spiknutí k zavraždění presi- denta Mac Kinleye. Policejní agenti ve Washingtoně ujišťují, že o spiknutí ničeho nevědí. Povstání Ašantů. »Morning-Post« oznamuje z Kumassi ze dne 3. t. m.: Plukovník Wil- ckoks narazil dne 30. září na oddělení Ašantů, kteří měli obsazeno silné postavení v úvozu v křoví. Po dvou marných útocích podařilo se při třetím ne- přítele zahnati. Osady byly spáleny. Z vojska plu- kovníka Wilckoksova bylo 21 mužů zabito a 5 dů- stojníků raněno.

Listy z Krajiny. (Původní dopis »Katol. Listů«.) (Jiří baron Vega. — I. umetniška razstava. — »Boer« Egon Mosche. — Továrna na sirky. — Dozvuky sjezdu.) Liga 19. Profesor na štýrskohradeckém paeda- gogiu Hauptman vydal loni životopis slavného Slo- vince a zdokonalitele logarithmů, Jiřího barona Vegy. Proti tvrzení, že je Vega Slovincem, se ozval letos v jistém vojenském listě profesor Vrečko, řka, že je Vega národnosti španělské. Jeho otec, španělský

šlechtie, se prý přistěhoval v 17. stol. do Krajiny, kde se usadil ve vsi Zagorici, kolébce to Jiřího. Takto by Slovinci pozbyli jednoho svého slavného muže, a profesor Vrečko neuznal tak důležité věci ani za hodna svědomitějšího bádání. Kdyby byl udělal tak jako Hauptman a šel do Moravčí, kam je Zagorice přifařena a kde i Jiřího křticí list byl vydán, byl by se přesvědčil, že baron Vega byl rozeným Slovincem. V matrikách jmenované fary najdeme totiž rodokmen Vegův sáhající do začátku 16. stol., vůbec tak da- leko, dokud matriky sahají. Na domě se říkalo »pri Vehi«, nyní se říká »pri Vehovcu«, jelikož usedlost přešla do jiných rukou. Vegové se podpisovali » Veha«. V oné vsi se vyslovuje e jako ej, najdeme tedy za- psáno i »Vejha«, ba dokonce i »Vecha«. Jako voják si Veha své příjmení změnil ve Vega. Že je »Veha, Vejha a Vecha« příjmení jednoho a téhož muže, pře- svědčíme se z okolnosti, že tyto tři způsoby psaní má na svědomí jeden z moraveckých kaplanů. V urbariu fary Moravčí najdeme též zapsáno, že dávali Véhové svému faráři ročně 10 kr., kuře a na dva roky jehně. Tak malé »daně« by jistě španělský šlechtic nedá- val, na tak malou usedlost by se neusadil. Nežli tuto stať ukončím, budiž mi dovoleno po- dati některá dáta ze života Vegova. Vega se narodil r. 1756 ve vsi Zagorici, stal se navigačním inžený- rem a tak zvaný Gruberův kanál v Lublani je vlastně. dílo jeho. Lublaňka dříve zaplavovala rovinu mezi Lublaní a Vrhnikou ještě více nežli nyní. Slavný jesuita Gruber se již zanášel plánem, jak tomuto zlu odpomoci, ale věc mu nechtěla se dařiti; tu se našel mladý Veha, nebo-li Vega a podle jeho náčrtku se Gruber řídil. Později se stal důstojníkem v rakouské artilerii, profesorem matematiky a podplukovníkem u 4. artil. pluku. Účastnil se války proti Turkům, kde Laudonovi před Bělehradem vykonal znamenité služby, rovněž tak ve válce s Francouzy r. 1797-99, kde si v poli lil docela nové kanony. R. 1800 byl povýšen do šlechtického stavu, a 26. září 1802 uto- nul v Dunaji. Po 30 letech přišlo na jevo, že jej do Dunaje hodil jistý mlynář, od něhož kupoval krás- ného koně a který se chtěl tím způsobem zmocniti Vegova zlata a koně si zachovati. V Hribarově »Mestnem Domu« uspořádána »I. umetniška razstava (výstava) slovenská«, k jejíž za- hájení se jako zástupce zemského presidenta dostavil rada zemské vlády hrabě Schaffgotsch, o němž se mluví, že bude nástupcem Heinovým, pakli tento na- stoupí Kielmanseggovo místo. Hrabě Schaffgotsch mluví plynnou slovinštinou a jeho řeč udělala na ná- vštěvníky výstavy milý dojem. Z boersko-anglické války se vrátil do Lublaně syn zdejšího advokáta, Egon Mosche. Nyní koná v Tonhalle přednášky o jihoafrické válce, ve které bojoval na straně Boerů. Ve zdejší Tschernetově továrně na sirky jsou, vlastně byli dělníci špatně placeni, a vezme-li se zřetel na škodlivé účinky fosforu a síry, byla práce placena až tuze málo. Proto sepsány požadavkya odevzdány majiteli továrny. Než se špatnou se dělníci potázali. Nejen že jim plat zvýšen nebyl, nýbrž i o tento přišli, jelikož Tscherne jednoduše továrnu zavřel a pracovníky propustil. Tolik dosáhli, že aspoň nebudou více slyšeti nadávky, zvláště ženy a dívky; řeší-li se však sociální otázka takto, jest něco jiného. Zpravodaj »Katol. Listů« se zmínil ve svých zprávách o našem katolickém sjezdu, jak netaktně se zachoval starosta Hribar. »Vaterland« píše o jeho listě, který poslal výboru, že tak »frech und ver- wegen« neurazil žádný starosta pohostinství, jako zrovna Hribar. Jeho jednání mi dává příležitost po- peati poněkud jeho povahu. Jak známo, súčastnil se slavnosti v Ponikvi a pomáhal slaviti biskupa Slom- šeka. Do Djakova se též odebral, Strossmayerovi blahopřál v takové řeči, že jej sarajevský arcibiskup — políbil. A zde? Zde uráží biskupa na nejhaneb- nější způsob a stará se ještě o to, by přišel jeho dopis dříve do veřejnosti, nežli výhoru. Starosta Hribar se dělá hrozným přítelem Čechů. Jakmile uslyší česhý hovor, již se k mluvčímu hlásí jako starý známý. Tak se stalo i v Djakově. Slyšel vdp. notáře Keberla z Přistoupimi mluviti s p. Novotným z Prahy a již se s nimi dal do řeči. Katolického sjezdu v Lublani se súčastnilo více Čechů a Mora- vanů, a tu se pan Hribar ani neukázal, neuznal za hodno došlé hosty pozdraviti, on, který si rád za- řeční. Ano postaral se o to, by při pochodňovém průvodu ku poctě 70letí našeho císaře se děla koči- čina, jemu a Tavčarovi se volalo »živijo!« Na ten špás dal sud vína a Tavčar 4 sudy piva, a ať si pošle učitel Gangl, jenž se svojí demonstrací jednou chlubí, a podruhé opravy posílá, tisíc oprav, zůstane to pravlou, neboť to problebtl jeho vlastní synáček. Ve »Slov. N.«, osobním žurnálu starosty Hribara, se píše, že byl na sjezdu nejšpatnější materiál. Dobrá, Jak jen to je, že založil tento pán spolek starostů, a starostové skoro ani nepřišli. Při katolickém sjezdu jich vsak bylo 350 — to je ten špatný materiál? Kdyby ho měl Hribar, tuť by byl zajisté nejlepším.