Dne 5. března 1902.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 63. Strana3.

lých, dle něhož katolíčtí kněží nemají totéž právo jako všichni ostatní občané italští a jsou trestuhodní, jestli činí to, co jiným jest naprosto dovoleno v kaž- dém ohledu. Zanardelliho mlnísterstvo vznáší se na dvou křídlech: pravé zastoupeno jest Siga. Prinelti di Borglis a Giusso, jenž poctivě resignoval, kdežto Prinelti, ač nesouhlasí s předlohou o rozluce manžsl- ské, neučinil důsledky; levé křídlo zastoupeno Giolittím, ministrem vnítra. Postavení ministerstva jest velmi těžké. Sever jest pro monarchii, jih pro republiku. Socialisté za ministerstva Giolittiho sorganisovali se velice a žádají zákon o smlouvě při práci, v níž se požadavky vlády a soclalistů rozcházejí. Vláda chce, aby smlouva práce nebyla rušena jen za velmi vy- mezených okolností, kdežto návrh socialistů žádá ve- likou svobodu. Stav Italie moderní a sjednocené uka- zuje nejlépe 1500 stávek a slovo královo o utišení »svorností zákona a svobody« se spíše řekne než pro- vede. Dopisovatel »Timesů« píše: »Stávky soukromé budou vypukávati v arithmetickém poměru, socialistické ligy práce diktují zákon veliké části dělných tříd v městě a na venkově. V některých krajích majitelé půdy a jiní zaměstnavatelé omezají práci a tedy i počst zaměstnaných, aby byli co možná nejméně vydáni na milosrdenství lig práce. Mnoho míst přeplněno jest lidmi bez prács.« V tak kritických dobách pro mo- narchii savojskou má Zanardelli předlohu manželskou za velmi včasnou, snad má býti kostí pro antikle-

rikály.

Listy ze Švýcarska. (Původní dopis »Katolických Listů.«) (Gobat, ministr vyučování v kantoně bernském. — Vzdělání učtelů. — Titulární profesoři na universitě. — Nový jspolkový palác. — Nesnáze s Německem ve příčině vynálezů.) V právě skončeném zasedání veliké rady kantonu bernského dostal se známý nepřítel katolíků, protestant dr. Gobat, té doby ministr vyučování, do křížku s několika poslanci. První útoky na něho učinil ničeho se nelekající Dürrenmatt, který žádal vysvětlenou v záležitosti učitelského ústavu. Gobat totiž ve svém úředním listě oznámil, že budou udě- lena stipendia jinochům, kteří se chtějí státi učitella za tím účelem studují na gymnasiu a pak zamýšlejí navštěvovati přednášky »nového ústavu učitelského«. Dürrenmatt nenamítá ničeho proti udělování stípendií kandidátům učitelství, ale myslí, že Gobat nemá práva udíleti stipendia ve prospěch ústavu, který do- sud netoliko neexistuje, nýbrž o němž se ani neví, zda-li bude kdy zřízen, ježto veliká rada se o něm ještě neusnesla. Gobot má v úmyslu, učitelský ústav přemístiti do Bernu, kde by se budoucím učitelům dostalo vzdělání napřed gymnasiálního a pak jakéhosi universitního nátěru v ústavě, je,ž předem již nazval »ústavem Fellenbergským«. Než tento plán nelíbí se venkovanům. Dosud bývají učitelé vzděláni na uči- telském ústavě v Hofwylu, kde kandidáti se zdravým vzduchem venkovským vsávají prý do sebe též vůni známé »rusticity « bernské. Gobat však myslí, že by se našlo více kandi- dátů, kdyby se ústav přenesl do Bernu a kdyby se učitelům dostalo lepšího vzdělání, nežli dosud. Zpravil o svém záměru také již školní radu, ač prý se po- slancům o tom dosud ani slůvkem nezminil. Již nyní tedy navádí žáky k tomu, by studovali na gymnasiu a pak přešli do »ústavu Fellenbergakého«, pro nějž tím způsobem již předem pracuje. V odpovědi na interpellaci omlouval Gobat své své jednání tím, že poukázal na nedostatečný počet učitelů. Dürrenmatt však míní, že jich není na zbyt, protože ústav v Hofwylu není dosti veliký a podal prostě návrh, aby byl zvětšen, v čemž se k němu hned přidala hromada poslanců. Druhá interpellace týkala se titulárních profe- forů, jež Gobat od nějaké doby zavádí na universitě bernské. Jsou to profesoři, kteří sice vyučují, ale ne- dostávají platu. Jsouce zámožni, přejí si jen títulu universitního profesora, čímž prý se jim dostává ja- kési náhrady za dekorace řádové, ve Švýcarsku za- kázané. Interpellace zněla v ten smysl, že jmenování takových profesorů jest předně nedemokratické a pak I na škodu nadaným lidem, jimž by vyučování bylo životní karrierou. Na tuto interpellaci ministr prý od- poví teprve později. Program inaugurace nového paláce spolkového jest již sestaven. Obě rady, spolková a národní, se- jdou se dne 1. dubna ještě v nynějších místnostech národní rady, odkudž se hromadně odeberou do no- vého paláce. President Zemp bude míti slavnostní řeč, po níž obě rady se rozdělí, aby pak každá vyslechla řeč svého vlastního předsedy. Večer bude hostina. U průmyslníků jest pozorovati jakési roztrpčení na Německo, které Švýcary pokládá za dobrodruhy, protože prý nedbají patentů německých vynálezců. Zvláště v chemickém průmyslu Švýcaři prý napodo- bují vynálezy německé. Má to svou příčinu v tom, že

64. článek spolkové ústavy chraní jen vynálezů dobře, popsaných, obrazy a vzorkem opatřených, čehož př chemických vynálezích nelze vždy lehko dosíci. Spolek chtěl sice již ten článek své ústavy změniti, protože jest nedostatečný, ale referendum švýcarského lidu té opravě nepřálo. Časem se však Švýcaři přece podají, zvláště bude li Německo při obnově obchodní smlouvy na to naléhati. Německu Švýcaři se neubrání. Jak těžce to na př. nesou, že Německo hned několik kroků od Basileje staví pavnost, z níž to město za chvílku může rozstříleti! Ale nic jim rozhořčení ne- pomohlo. Německo staví klidně svou pevnost a Švý- carům nezbude, než vystavěti na blízku jinou pevnost, z níž by odráželi útoky německé a po případě za- chovali — jak se zde říká — svou neutralitu.

Zprávy cirkevní. Konference bískupů. Z Vídně, 4. března. (T. k.) Dnes dopoledne započaly za předsednictví kardinála Gruschy letošní konference biskupského vý- boru, jichž se účastní kardinálové Gruscha a baron Skrbenský, kníže arcibiskup Katschthaler, arcibiskup Bilczewski, biskup dr. Bauer, kníže arcibiskup dr. Kohn a kníže biskup Napotník. Vídeňský »Vaterland« proti profesoru Ehrhardovi. Vystupuje tu profesor Schrör proti jeho knize, kteráž dle všeho ocitne se na indexu. Schrör upírá Ehrhardovi vědeckost co do formy i ob- sahu a též oprávněnost k sepsání díla takového. Při poukázání na hnutí »Los von Rom« praví: Odpověd na tento všeobecný pokřik »Nopopery« leží pro nás ve spojení vždy užším se Římem. S plným souhlasem pozdravujeme »mocný postup papežské ústřední moci« — jak se v díle Ehrhardově uvádí — a tážeme s málo po tom, je-li postup ten dogmatickou ideou pri- mátu vyžadován, anebo je-li dějepisnými poměry způ- soben. Římskými chceme zůstati od hlavy až k patě, římskými až do kosti. Více nežli jindy musí roma- nita býti rozlišující značkou, heslem katolíků.

Zprávy denní.

* Plesy v době svatopostní. Nejd. p. bisku Rössler ve sv. Hipolitě pozval k sobě členy zábav- ního komitétu, kterýž v tomto týdnu chtěl pořádati dobročinnou zábavu a vyslovil pánům nad tím své rozhořčení (Entrüstung). Toto jednání biskupa vzbu- dilo ve městě nemalou sensaci a to z příčiny té, jak si »Neue Fr. Presse« nechává odtamtud psáti, že se biskup do zápasů politických stran dosud nemíchal. Bylo by věru na čase, aby i jinde stalo se něco po- dobného. Vždyť již i listy venkovské stěžují si na vzmáhající ce pauperismus i v kruzích již, které do nedávna ještě platlly za zámožné. Všeho druhu zá- bavy pohlcují do roka mnoho peněz. Venkovské paní- mámy chodily do nich dříve v obyčejných kanafas- kách. Teď ale do těchto zábav ženské dělají vždy extra toaletu, která obyčejně bývá z Prahy objedná- vána. Dříve prý těch zábav bývalo po venkově po- měrně málo, teď ale pořádají se zábavy v celé ra- kouské říši i v postě, jak domluva ndp. biskupa Röss- lera dosvědčuje. V Praze oznamují se teď v postě ta- neční zábavy i v těch kruzích, kde obyčejně stěžuje se na nedostatek, na malou službu. Pohleďme do ne- dělních inserátů, v nichž oblašují se taneční zábavy též po celý rok. K tomu se přidávají komitéty pánů a dam, aranžujících taneční zábavy v postě ve pro- spěch nějakého dobročinného účelu. Výsledek tohoto tančení na chudé bývá pravidelně žalostný. Dobro- činný účel je pouhou zástěrou k veselostem v postě. Je známo, že letošní masopustní saísona vypadla dosti smutně. Všeobecná obchodní tíseň odstrašíla od plesů mnohé rodiny, jež jindy jich se súčastnily. A tu jako by naschvál lze viděti plakáty na nárožích ulic, v nichž se oznamují plesy na dobročínné účely. Co si pomyslí slušný člověk o dámách, jejichž manželé ve městě zaujímají velmi čestné postavení, kteréž samy stojí v čele spolku a jež pořádají v postě plesy! V době této je to příklad velmi povážlivý. Všude zeje bída a nouze, nemine dne, aby nebylo několik sebs- vražd pro rozervané rodinné poměry, pro nedostatek práce a pod. A dámy, jejichž postavení ovšem dovo- luje dělati pánům manželům mimořádné výlohy, pořá- dají v postě plesy. To zrovna křičí! Chuďas tu bez- děčně bývá pohoršen, čímž sociální protivy mezl je- dnotlivými stavy ještě více se přiostřují. Ctěné dámy zanechte toho sportu! Dejte Vincencianům, co do plesu spotřebujete na toaletu a Bůh vám požehná. — V ně- kterých denních listech obsažena byla v těchto dnech následující zpráva: »V sobotu hostily úpravné místnosti »Domácnosti« skvělou společnost. Zakončo- valo se totiž zimní období soukromých tanečních ho- din, pořádaných nejpřednějšími našimi rodinami, ve- selým věnečkem, jehož súčastnily se děti od pětl let nahoru. Večer, jehož pořadatelem pod záštitou paní Luly a Herminy Götzlových byl pan Ed. Nessel, měl výtečný průběh a rozkošný byl pohled na pestrou směs všech věků, v kole se točí-

cích. Soirée počalo o půl 8. hod. večerní. Od 10—19 hodin se stolovalo, načež zahájen byl znovu taneca to až do rána bílého... Večera súčastnily se rodiny: ryt. Daubka, šl. Mettala z Frivaldu, Götz- lovy, Strobachova, Heroldova, Tondrova, Marešova, Vondráčkova, Salmonova, Stýblova, Víškova, Löwen- stelnova, Tockstelnova, Rösslerova, Teklova, Nesvad- bova, Steidlova atd.« — Tanec v postě není bohužel v Praze již nižádnou zvláštností. Tak konává se také na popeleční středu známý ples, jehož název kvalifi- kuje již zároveň společnost na něm účastnouí. Nad zje- vem takovým už se nikdo ani nepozastaví a také na něj žádný jen poněkud slušný člověk nejde. »Veselý věneček« ale, o němž výše zprávu podáváme, resp. rodiny na něm účast beroucí, by se jistě cítily na- nejvýš uraženy, kdyby někdo podobným jménem zá- bavu jejich pojmenoval. V očích každého katolického křesťana však musí vzbuditi tento věneček inteligence větší pohoršení, než celý ten oné společnosti na Be- nátkách pořádaný. Děti od pěti let počína- jíc, vedeny jsou do taneční síně a tancují »až do rána bílého.« Těm židovským rodinám bychom se ko- nečně už ani tak nedivili, ale účast »také-katolických« rodin je pravou ostudou. Do nedělního rána nechají tam své děti civěti, pak místo bohoslužby vyspávají. Ať se jen takoví »katolíc!« podívají na židy, jestli tl by před svou slavností »Tom Hachi Purim« (dlouhý den) něco podobného si dovolili. V očích katolického ktesťana stojí takový »kfesťan« hluboko pod židem, který často až s úskostlivostí zachovává náboženské zvyky po svých předcích. Nedůstojná agitace. V Litoměřicích žlje velezasloužilý spirituál msgr. Kowář, rodem i smýšle- ním Němec, ale dalek každého šovinismu. Proti to- muto muži, jenž po řadě let úmorné práce jako spl- rituál v semináři, žádá za kanonikát německý, pod- niká jistá známá frakce agitaci až v ministerstvu. Ne- máme slov parlamentárních pro toto jednání. Necht se klika německých šovénů nemate, máme ve Vídni, poslance, kteří také jejich vkročení a vykročení do různých oddělení ministerstev dobře pozorují a je v čas odhalí. Však zahanbující jest, jestliže fanatis- mus sahá až k osobám v době, kdy žádají za pří- slušná jim místa. Hanbou jest pro stranu, jíž nepo- stačuje Němec spravedlivý, nýbrž Němec fanatický. Kde zůstává volání po jednotné akci katolíků? Če- chové litoměřičtí ctí a váží si spravedlivého Némcea fanatičtí Němci jsou proti němu, ne proto, že jest Němec, ale že není šovín-Němec. * Stránský v nedbalkách. Vůdce morav- ských Mladočechů (lidovců) asi velmi málo těší, že si moravští katolíci, zvláště jejich poslanci, jeho osoby tak všímají. Zvláště nepříjemným mu bylo odhalení, že sice v parlamentě pronesl ostrou opposiční řeč, ale když přišlo k hlasování o disposičním fondu, z sněmovny — se ztratil. Ostrá řeč měla mu posloužitl u jeho voličů, zdržení se hlasování zase u minister- ského předsedy dra. Körbra. Židovskou krev v sobě nezapře. Toto odhalení v »Hlasu« učiněné mu proto přišlo velice nevhod. Jeho orgán, »Lid. Noviny« jej musily omluviti — churavěl prý. Ani to mu ale ten prožluklý »Hlas« nechce věřít. Ba, je nucen povědítl ještě více, že totiž dle všeho dr. Stránský nemocen vůbec nebyl a před hlasováním o disposičním fondu skutečně utekl. Před řečí bavil se v kuloárech docela nenuceně s p. Penížkem (Münzelesem) a s dámami na galerii německy. V pátek a v sobota večer nafu- koval se ve spolku a zahrál sl v karty, což sotva svědčí o nějaké churavosti. Před svou řečí vykládal v sněmovním koutě dru. Körberovi anekdoty a za chvíli na to dštil oheň a síru na jeho hlavu. Hezké, tuze hezké věcl dovídá se moravský lid o svém po- slanci a »vůdci«. * Ať žije svoboda živností! Židovský ob- chodník Stránský oznamuje velikými inserty v denních listech, že vedle stávajícího prodeje šatstva zřídil nově ještě tři kate gorie: 1. pro obuv, 2. klobouky a čapky a 3. deštníky. Učil se Stránský skutečně také všem těmto řemeslům? Nikoliv! — V naší osvícené době může si každý zřizovati obchod s čím se mu líbí. Tl- síce řemeslníků je tím ničeno, několik židů má z toho rebach a všecky noviny i »Právo Lidu« v čele za- placenými inserty tyto židovské obchody ještě fedrují. A řemeslnící čeští, zvláště pak pražští klidně takové novlny čtou a předplácejí a tím sami na sebe pletou bič. Tak se pomalu z řemeslníků stávají proletáři, kteří zavrou své dílny a obchody a jdou židovi do továrny dělat nádenníky. Když dojde k volbám, vydá se povel, že zájem národa toho nezbytně žádá, aby voliči poslali do parlamentu Mladočechy, a řemeslnícl zapomenouce na všechnu svou bídu, poslechnou. Je- den žid Stránský potom pronáší v parlamentě bom- bastické oposiční řeči, druhý žid Stránský s jinými ještě židovskými továrníky a velkoobchodníky zatím hezky v tichosti rozšiřují své závody. »Národ« má ve Vídni a na českém sněmu Mladočechy, bouří a hu- buje se na Němce a vládu, co zatím živnostnictvo bo- juje nerovný zápas s židovským velkokápitálem a jemu konečně podléhá. Každý má takový osud, jaký si