Číslo 63.

v

Praze, dne 5. března 1902.

Ročník VI.

Bedakce, adrninistraceu expodice; Praha, Pštrossova ulice, číslo 200— Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopísy se nevracejí gezapečetěné reklam ra jsou p Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šestá hödině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté po dině polední Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

NAl

LLK

lo

Předplatné pro Prahu domn s donáškou do K 2.80 měsíčně . . . .. čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. ... K 33.60 Pro tuzemsko pošton: 3.— měsíčně- čtyrtlstně . .. K 9.— celoročně. . . . K 38.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska. Ita- li0, Belgie a Anglie: štvrtletně .. K 18.20. K 52.89 celoročně Telef, administrace 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 39 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 46 minut večer

Středa: S v. Tolety.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Václava na Smíchově od 3.-7. března.

Brusselská mezinárodní cukerní konference.

—a. Úplné znění mezinárodní cukerní smlouv brusselské jest nyní uveřejněno. Platnost této smlouvy má nastati 1. září r. 1903. Od smlouvy té jsou dosud vyjmuty Španělsko, Italie, Rumunsko a Švéd- sko. Klade se jim však za povinnost během roku přispůsobiti svoje cukerní zákonodárství ku meziná- rodní cukerní smlouvě brusselské. Zajímavo je, že ve smlouvě brusselské jsou podepsány Rakousko a Uhry jako dva samostatné státy, každý pro sebe. Žávažná ustanovení brusselské smlouvy jsou následující: smlouvu podepisující státy se zavazují zrušlti jakékoliv premie ať na výrobu, ať na vývoz cukru a nevy- pláceti cukrovarům nižádné tajné podpory. Následkem toho odpadává jakékoliv podporování vývozu cukru se strany státu, jakékoli podpory cuhrovarům nebo řepařům na výrobu cukru a pěstění řepy, všeliké úlevy ve vyměřování daní cukrovarům, vracení kon- sumní daně za vyvežený cukr. Každý smlouvu tu podepisující stát musí zavésti stálou denní i noční stráž u každého cukrovaru a musí žádati u každé továrny cukru zřízení spolehli- vého skladiště. Clo na raflnovaný cukr ustanovuje s pro smlouvající státy na 6 franků pro jeden metrický cent. Mezl cukrem třtinovým a řepovým neuznává smlouva žádného rozdílu. Smlouvající státy musejí ustanoviti a vydržovati na společné útraty mezinárodní stálou cukerní komisi se sídlem v Brusselu, jejížto úkolem jest bdíti nad tím, zda v každém státu cu- kerní brusselská smlouva přesně se zachovává. Ko- nečně stanoví smlouva, že zákonodárné sbory je- dnotlivých států musí smlouvu projednati a uznati. V dodatku ku smlouvě podaly Anglie a Nizo- zemsko prohlášení, že nebudou žádné výhody udě- lovati třtinovému cukra ze svých zámořských osad. Tím jsme podali hlavní základy mezinárodní cukerní smlouvy brusaelské. Když byli zástupci všech vlád smlouvu podepsali, rozjeli se v posledním oka- mžiku plnomocníci Německa do Berlína pro instrukce. Co tedy Německo ještě v úmyslu má, nevíme. Když bylo znění brusselské smlouvy v rukou českých poslanců, svolali tito na rychlo poradnou schůzi a požádali finančního ministra, aby do porady poslal zástupce. Dvorní rada Bernatzky byl na to vyslán, aby parlamentární cukerní komisl podal do- podrobné zprávy z finančního ministerstva o této celé důležite otázce. Dnes se všeobecně uznává nutnost, že bude vý- roba cukru mezi cukrovary kontingentována, to jest rozdělena cukrovarům částka výroby cukru, kterou překročiti nesmí. Že při tom rozdělení cukru mohou

malé cukrovary vyjítí na prázdno a takto býti zasvěceny úplné zkáze, leží na snadě. Ostatně jest zde naděje, že zlevněním cukru, které na jednom kílu bude obnášeti 20 haléřů ná- sledkem zmenšení cla, se značnou měrou pozvedne spotřeba cukru u nás doma a že by tím i malé cu- krovary nebyly úplně bez práce. Cukrovarníci Justin Robert a dr. Skutecký na Moravě žádají finančního ministra, aby užil 18 milionů dosavadní vývozní premie na snížení dopravy cukru po drahách a na rakouském Lloydu. Dále žádají finanční podporu od státu pro malé cukrovary, které asi budou donuceny k likvidaci.- Jaké konce cukerní toto drama vezme, nemůže dnes ani odborník určitě předvídati. Jak se zachovají cu- krovary k řepařům na základě nových těchto poměrů, těžko předvídati. — Jestliže cena cukru následkem brusselské smlouvy klesnouti musí, nelze cukrovarům také udržeti ceny řepy, jaké byly za poměrů dřívějších. Cukrovary tvrdí, že nemohou za 1 metr. cent řepy dáti více než 1 kor. 41 hal. a to ještě nepočítají amortisaci závodního kapitálu, který jest v závodu cukrovaru samém. Nyní ale jest jisto, že nájemcům dvorú a řepa- řům vůbec 1 metr. cent řepy při úrodě, jaká byla roku 1901 přijde při nejmenším na 1 kor. 40 hal. Úroda ta musí býti na 1 hektaru plochy aspoň 350 metr. centů vydatná. Drobní rolníci a chalupníci by snad mohli dáti 1 metrický cent řepy laciněj!, ale pak by neobdrželi ani nádenický plat za svoji dřinu. Z toho vysvítá, že teprve za rok neb dva budeme s to, veškeré zhoubné účinky brusselské smlouvy pře- hlédnoutl. Bojíme se, že akclové cukrovary a přední sou- kromí cukrovarníci, kteří mají po ruce dostatečné fi- nanční prostředky, budou činiti nátlak na rolnictvo a jeho nouzi využitkují k vlastnímu prospěchu. Až na nepatrné výjimky jest naše cukrovarnictví v rukou ponejvíce židovských finančních baronů. Uvedeme zde jen několik příkladů. Správní rada akciového cukro- varu v Chroplni na Moravě vypadá takto: Baron Stummer, Julius Deutsch, Michal Benies, Julius Kniep, Sigmund Kann, ryt. Skene, Engelbert Broda, Gustav Lustig a Hatvany-Deutsch. Správní rada ve- liké rafinerie v Březnici nad L. vypadá takto: Sleg- mund Kann, Fr. Fischer, Gustav Korner, Josef Gross. Pravým vlastníkem však jest Seligmann El- bogen. — Ve správní radě rafmnerie v Nestomicích jsou pp.: Mikosch, Adolf Engländer, Lud. Elischak, Julius Lach. — Akciový cukrovar v Doloplasech na Moravě vypadá jako nějaká synagoga. Ve správní radě sedí: Ignác Löw-Beer, bankéř Samuel Weil, dr.

Gustav Bunzel, Julius Epstein, bar. Offermann. Knih- vedoucím jest Jakob Nassau. Velice libá vůně páchne také z akciového cukrovaru v Kralupech n. Vlt. Ve správní radě jsou pp.: Hugo Bamberger, Rudolf Bam- berger, Jullus ryt. Sonnenscheln, dr. Arthur Werther, Jakob Passer, Alexandr Brandeis, dr. Gustav Passer, Leopold Fischer a Josef Abeles. A takového panstva mohli bychom uvésti ještě více. Tomuto panstvu ro- botí dnes z veliké části ubozí řepaři. Kdo by neznal ty duševní svízele našeho duchovenstva v krajích ře- pařských, když začne ta pověstná kampaň. Svátek nesvátek, neděle, neneděle, na polích plno, vozy ra- chotí kolem kostelů, a kolem cukrovarů bývá i na největší svátky pravé Boží dopuštění. Zda nejsou tyto poměry daleko horší, než ty pověstné časy staré ro- boty? Nám to připadá, jakoby na celou tu řepařinu byl příšel trest Boží. Vždyť se stalo loní na podzim, že žíd vrátný jistého cukrovaru na Moravě v neděli ráno přivítal 60 rolníků u vrat, kteří si přijeli pro řízky, že je dá obřezat, že snad pak budou zachová- vat aspoň šábes. Cakerní revoluce, přivoděná mezlnárodní brussel- skou smlouvou, málo uškodí velikým cukerním krá- lům, jako židu Beniesu, který má obrovské císařské pozemky skorem zdarma, málo uškodí oněm pachtý- řům židům, kteří mají dvory a to úrodné pozemky za babku v nájmu, ale škodu vezmou nejvíce ti rolníci, kteří po leta řepaří a hospodářstvi své bez řepaření sl ani představit nedovedou. Na nich spočívá veliké břemeno berní, dluhy a životní výdaje, a ty sháněti z nových pramenů, které se budou teprve vyhledávati, z toho kouká trpká budoucnost.

Z říšské rady. Z Vídně, 4. března. (Tel.) V dnešní schůzi sněmovny jednalo se nejprve o takových věcech, jež sice mají velikou důležitost pro zdravý občanský a hospodářský život, ale jinak nevzbuzují veliký povyk. Posl. Steiner mluvil hlavně o opatřeních na zamezení různých nemocí a ústavech nemocničních, když pak posl. Špinčič promluvil o ná- rodnostních poměrech v Přímoří, podával vládní zá- stupce zdravotní rada dr. Kusý obšírnější přehled toho, co stát podniká ku zlepšení veřejného zdravot- nictví. Polský posl. Wielowiejski mluvil o ve- terinářství, které Polákům, jichž příjmy závisejí velice na vývozu dobytka, zejména leží na srdci. Posl. D a- szynski mluvil o vadách politické správy a uvedl řadu případů nejapnosti pánů hejtmanů, při nichž se sně- movna velice smála. Ostatně, jest ovšem otázka, zda-li zapovězené přednášky, jako o systému Koperníkovu,

FEUILLETON-

Ruskopolské království. (Od r. 1815—1831.) Píše Arnold Müller. (Pokračování. )

Dlebitech musil nyní od přechodu za Vislu upu- stiti a táhl Rosenovi na pomoc, ten však za málo dní utrpěl v čele nově sebraného vojska od značně slabšího Prondžynského opět těžkou porážku, v níž ztratíl zase asi 3000—4500 mužů a jen opozděním Skrzyneckého, který vedl hlavní moc polskou, byl zachráněn od krutějších následků. Poláci chovali nyní nejlepší naděje, ale Skrzynecki slavných vítězství ne- použil a Dwernickl, jenž podnikl vpád na Volyňa Podolí, zatlačen byl přes rakouské hranice. Po jeho porážce podnikl gen. Chrzanowski znamenitý pochod k Zámosti v jihovýchodním Polsku a Skrzyneckl v květnu výpravu proti ruským, přes Ostrolenku táhnoucím gardám. Tyto mu však unikly a Skrzy- necki svedl pak v čele asi 30.000 mužů se stíhajícím ho Diebitschem, jenž měl asi 40.000 mužů, osudnou bitvu u Ostrolenky. Nehodu svoji zavinil Skrzynecki tím, že v ča nepřešel za řeku Narew a nedal za sebou strhnouti oba mosty, jež tam byly postaveny. Místo toho ne- chal skoro míly od Ostrolenky u Law gen. Lublen- ského s jednou divisí a gen. Boguslawského v čele brigády, k níž náležel také slavný čtvrtý pluk, blíže

Ostrolenky. Ale Diebitsch, jenž táhl skoro bez odpo- činku za ním, byl časně z rána na místě a hned za- hájil tsk mocný útok, že Lubienskl musil naříditi ústup, kolem 10. hod. pak přešel na druhou stranu řeky, co zatím Boguslawskl srdnatě, ale s velikými ztrátami hájil Ostrolenku, až konečně také po tuhém boji z hořícího města za řeku odtáhl. Ostatní armáda polská zatím nečinně ležela na pravém břehu. Vojáci prali košile, zašívali šaty, nebo vařili oběd, Skrzynecki seděl hodinu cesty od Ostro- lenky v Krukách a četl noviny, Pradžynski pak v ně- které sousední chalupě psal vládě list, v němž žaloval na neschopnost vrchního vůdce. Mezi tím už přenesla se bitva na pravý břeh Narewu, a teprve ruský, u Ostrolenky vypálený granát zburcoval hlavní stan polský. Nyní, když bylo zle, ožil polský generalissi- mus, a když z pahorku, kde stála jedna batterie, po- znal veliké nebezpečí, v němž se ocitl, tu vyrazil ze sebe jen slova: Pěchota, jízda, dělostřelectvo, všecko v před, všecko do ohně! Ale jeho namahání zahnati Rusy opět za řeku, bylo marné. Od 11 hodin dopo- ledne do 10 hod. večer bojovalo se na pravém břehu hlavně o silniční hráz, od řeky do kraje vedoucí. Brzy útočili Poláci a hráz padala jim do rukou, brzy vraceli se Rusové, jimž přicházely poslly z druhé strany. Dělostřelectvo polské bylo slabé, neboť Skrzyneskl odeslal ho, nevěda jak blízko se Dlebitsch nalézá, před bitvou do Róžan a některé batterle, nemohouce se udržetl, opustily bojiště, tak že Poláci toho dne převážně sečnou zbraní, hlavně bodáky a kosami bo-

jovali, kdežto z druhého břehu 40 ruských děl smrt a zhoubu v jejich řadách rozsívalo. Skrzynecki byl neustále v nejhustší seči, hledaje smrt. Když vedl brigádu Langermannovu k útoku, byla tato ruskými granáty skoro rozmlácena. Tu ohlédl se polský vůdce a vida, že už jen málo vojáků za ním běží, rozkřikl se na generála Langermanna: »Co jsi udělal se svou brigádou? Ten však ukázal šavlí k nebi a pravil: »Tam uletěli!« Po strašném bojí nastával večer a tu podplukov- ník Bem konečně v čele dělostřelectva zastavil po- stup Rusů a záhy noc učinila bitvě konec. Poláci stáli ještě na bojišti, ale ztráty jejich byly tak ohromné, že bitva přece jen znamenala porážku. Ztratiliť 9000 mrtvých, raněných a zajatých, Rusové pak jen asi 5000. Kolem 11. hodiny v noci odbývali Poláci mezi hromadami mrtvol a křičících raněných, při svítu mě- síce válečnou poradu. Skrzyneckl chtěl na druhý den bitvu obnoviti, ale většina generálů byla proti tomu, neb z polské pěchoty sotva 2000 m. zůstalo pod prapory. K radě gen. Dembinského byl potom gen. Gielgud, jenž po čas bítvy asi s 12.000 m. stál u Lomži, poslán na Litvu, aby tam povstání, jež ve staropolských provincích už od března trvalo, k ví- tězství přivedl, ktežto Skrzyneckl kvapem ustoupil na Varšavu zpět. Výprava na Litvu skončila porážkou Poláků u Vilna a v polovíci července musil Glelgud překročiti hranice pruské, při čemž byl zavražděn, kdežto gen. Dembinskl, jenž se od něho oddělil,