#1
alto_textblock
#1
2. ledna 1907. Číslo2.
#2
alto_textblock
#2
NARODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
Zavražděný poustevník. Z Curychu, 1.
ledna. (Zvl. telef. zpr. »N. L.«) Asi 2 km. od města
Freiburku jest malá samota Madelaine, kde
již dlouhá léta bydlil zbožný poustevník P. O ul ar-
dian. Když někohik dní již nebyl spatřen, bylo po
něm pátráno. Poustevník byl nalezen v kuchyni své
samoty mrtev. Lebka nešťastníkova byla ranami se-
kerou úplně roztříštěna. Poustevna jeho byla úplně
vypleněna. Po pachateli není ani stopy.
= K velkému požáru v Brusselu, jenž zniči
obchodní dům a několik jiných budov, se sděluje
Škoda páčí se na tři miliony franků. Z personalu
obchodního domu, jenž úplně vyhořel, jest 250 zří
zenců bez výdělku. Oheň vznikl prý následkem krát
kého spojení.
= Neť Napoleona III. na jevišti. Z Paříže
1. ledna. Markýzka Mornyová hodlá vystoupiti v di
vadle Moulin Rouge v egyptské pantomimě, již sama
složila. Dopis císařovny Eugenie, jež ji chtěla o
tohoto úmyslu odvrátiti, neměl žádného výsledko
Bonapartistická šlechta chce se přes to pokusiti, aby
vystoupení markýzky zabránila.
= Sebevražda při výslechu. Z Vídně, 1. ledna
Včera byl zatčen v domě restaurantu Kraftova
v Bellariastrasse muž, jenž se pakličem dobýval do
sklepa. Udal, že se jmenuje Ed. Kopp, je 45 let
stár a bez zaměstnání. Když jej na poticejní stráž
nici inspektor vyslýchal, vytáhl náhle revolver, střeli
se do čela a klesl na místě mrtev.
#5
alto_textblock
#5
Dramatické umění.
#6
alto_textblock
#6
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes odpu
ledne hraje se za malé činoherní ceny odpolední (lože
po 8 K, 7 K a 6 K, křesla po 2 K a 1 K 80 h. sedadl
po 1 K 60 h, 1 K 40 hr, 1 K 20 h, 80 h, 60 h a 40 h)
Svobodova veselohra „Fialka“ s damami Laudovau
Hübnerovou. Dostalovou. Červenou, Světlou j. h., Ry-
dlovou, Sedláčkovou a pp. Želenským, Sleinsbergem,
Sedláčkem, Muškem, Deylem, Hurtem, Viesnorem
Pochtem a Kafkou. Dnes večer bude provedena po
druhé Cerneliova opera „Bagdadský lazeb-
ník“, jehož provedení a skvělá výprava došly vše-
stranného uznání; představení, připadající 4. čtvrtce
předplatitelů, řídí chef opery p. Karcl Kovařovic a zpl-
vají v něm pp. Mařák, Pollert, Štork, Šír a dámy
Ungrova a Horvátova. Zejtra hráti se bude po delšl
době oblíbené drama tDomovi od Henmanna
Suderanna v částečně novém nastudování; v rol
Magdy vystoupí pohostinsku pí. Růžena Koldovská,
v roli pastora Heftendinka p. Bohdan Lachmanu
v roli Terezky sl. Světlá j. h.: úlohu Marie bude hráti
nově sl. Rydlova. Na pátek určena je reprisa Fibichovy
opery „Hedy“ s velkým elektním baletem o 3 vlej-
stvích; dirigovati ji bude chef opery p. Karel Kova
řovic. V sobotu bude Verdiova opera „Violetta
s pí. Görlichovou j. h. v partii tilulní a p. Marákem
(Alfréd Germon0. V sobotu odpoledne a to již o po
druhé bude se hráti Shakespearova tragědie „Ha m.
let s p. Vojanem v roli tituiní. V neděli večer vy-
pravena bude po delší přestávce Kovarovicova oper
„Na starém bělidle“ v částečně novém obsazení
poprvé v ní budou zpívati dámy Slavíkova, Ungrova,
Černochova a p. Mařák. Neděiní představení tohot
ohlibeného díla bude již sedmnácté. Na předslaven
zde uvedená lze již dnes obdržeti vstupenky.
+Z kancsláře smichovského divadla, Jako v
hra druhého cyklu „Máje“ jest dnes premiéma Barrie
ovy hry „V tiché uličce“ (Ouality streel) v překlade
J. Vrchlického. Nové dekorace z dílny p. Petránka
Kostýmy zholoveny přesně dle anglických figurin
z Vaudevillu-Theatru v Londýně.
+ Pištěkove lidové divadlo na Král. Vinohradech.
Dnes pří malých cenách „Když srdce velr“. Lidovi
lir. se zpčvýa tsuci o 5 jedn. Napsali Kubík, Sváh
a Wauderer. Zejira benefice slč. Archlebovy „Až d
zmirti na to „Manžel bačkora
Mová lidové divadlo v Praze VIII. (v Libnil.
Dnes o ža hed. je lidové představení za poloviční
cony mšst. Hiaje se francouzská veselohra „Nelle
Rosier“ s pí. ředitelkou Mary Kučerovou-Groszovor
v úloze tujmi. Zejtr ve čtvrtek bensfiční večer obli
boně mladisivé herečky D. Karbusovy. Hraje se fran-
couzská váselohra „Míl uiel
potý-
káně a sklovka „S
vastp si
rodolnu Mary Kučerovou-Groszovou votozu titulní
Iira tato unčena je na neděhi vočer.
#7
alto_textblock
#7
Hudba.
#8
alto_textblock
#8
Česká hudba r. 1906.
Česká hudba procházl údebim spigonů. Není
v tom oříhany. Vejcí odešli. Je zákonem přírody
oddech po vydání bohaté úrody. Nastává čas sklízně
meudrého hospodaření uschráněnýmo bohátstvím. Za-
kladalajé naší novodobě, rýze české školy hodební
zanechali po sobě velký duševní kapitál, z něhok
není dosud vše vytěženo. Tieba žili jsme nyn
v úliši, vož neplati jen o pašem stavu hudby, ale
světovám, káe rovněž nořitelé velkýchiidsl hudebníeh
odešli jeden po druhem a teď žije re buď z nastřá
daněho, nuď tape sa ve tmách, do nichž jen někleii
smstejši vrhají pochodně, klam ajíce se domečnkou
1ě odbočka, lterotí ozářili, ješt již novou cestou
plece útiší to nenísmstvým bodem. Jeť právě čestnon
čloboo epigonů, spravovati ládně ujaté dědiciví
hloděti praci svou jednak ještě jet rozmuožiti, jednak
npravovati dle slov hásníka ssjlnice« příštím.
Z odkazu velkých našich mrivých, Smotany. Dv -
řáka. Fihicha. Bendla, zhývá ještě moho postzviti
do pravého světla, rozšmht ať provozováním, ať t-
skom, propracovati, upl niti. Vždyt jsou tu — o kri-
tiekém probiání celějejich činnosti ani nempluvě.
tím měně o soubomném vydání jejch děl jako a ně-
čem dosud nemožzět) — ješté díla mistrů těchto,
jež čikají rchnbace, eb která dosud vůbec nebyla
provevěnatena. V minulém roce možno zu-
znamenali nekolik uznání hodných počinů v tom smě-
ru. Tak pokud se týče Smetany, společenský klub
„Slavia“ ujal se rehabilitace posledních děl jehoa
koncortem z nich sestaveným a vřelou přednáškou
prof. dra. Jos. Thourera značně přibližil se cíli, jejž
dřive již sledovala Umělecká Beseda vydáváním po-
zůstalých skladeb mistrových. Jmenovitě zdařil se
počin s druhým kvartetem Smetanovým D-moll, jež
jest jen pokračováním slavného prvního „Z měho
života“. V reprodukci uvázalo se České kvarteto,
pylo by jeho povinností, v započatém díle rehabilitace
pokračovati před širší veřejnosti, tak především v Če-
ském spolku pro komotní hudbu. Zapominanou
„Triumfální symfonii“ osvěžila ve svých populár-
ních koncertech Česká Filharmonje. Jubilen oslavily
dvě spery Smelanovy, čtyřicetileté „Prodaná nevěsta“
čtvrtstoleté „Libuše“. Literatura o Smetanovi rozhoj-
něna zprávami prof. Arnošta Krausa o pobytu mistrovi
v Gotebaku (Věstník České akademie r. XV.), pří-
spěvky životopisnými, jež podal statí „Bedřich Sme-
tana na prahu své dráhy umělecké“ dr. Alois Hniličk
ve „Zvonu“ a německy psanou studii F. V. Krejčího
ve sbírce „Moderne Musiker“ nákladem Harmonie
v Berlíně. Hledisko Krejčiho na Smetanu jest známo
již z jeho českého spisu. Vidí v něm spíše idylika
lyrika, než wagneriana, více půvabu a roztomiiosti
než dramatičnosti. Ale v tomto spisku, určeném infor
maci ciziny. Krejčí omezil sebe a své osobní stano-
visko na nemutnější miru a věnoval se zvláště vy-
právění osudů a vývoje Smelanova živola i tvorby
Vypravuje o nich s láskou, slohem vzlelným, s poroz
uměním uměleckým. Essav, vyzvedávnjící zvlást
českost a obsahovou samostatnost Smetanovy hudby
ozdoben třemi zdařilými podobiznami a rukopisným
snímkem.
Dvořákovu symfonickou tvorbu soustavně,
s pracemi rukopisnými, předvedla Česká Filharmonie.
vzpomenuvši tak v desátém roce trvání důstojně svého
prvého dirigenta. Úryvek z „Vandy přivedí tehdy na
paměť, že na své jediné operní scéně stále ještě ne-
máme pohotově všechny zpěvohry Dvořákovy. Krok
byl k tomu učiněn novým nastudováním „Dimiirije“
kde podniknut návrat k prvotní podobě dila s pone-
cháním některých rozhodně výhodných oprav z mi-
strových přepracování pozdějších. Záslužným skutkem
jest vydání klavírního výtahu „Rusalky“, co něm
má dojíti i na jiné opery Dvořákovy, z nichž vydány
dosud doma jen „Dimitrij“ a v cizině „Tvrdé palice“
a „Šelma sedlák“. Vydání „Rusalky“ jest vzorné. C
řečeno o zpěvohrách Dvořákových, platí též o Fibi-
chových. Jsme ještě dleko toho, abychom operní
dílo Fibichovo, tak umělecky ryzí, vznešené, pokro-
kové, měli úplně v repertciru, jak dosáhli jsme toho
u oper Smetanových, jež Kovařovic v jemném propra-
pování vrátil všechny jevišti a tudíž životu. Z Fibicha
sislo se tak v minulér roce loliko s „Hledy“, tiím dí-
#9
alto_textblock
#9
lem milostného žáru a melodického rezeplání. Z jiných
děl Fibichových dostalo se nového uznání dlouho
Českým kvartetem opomíjenému, avšak letos plne
uplatněnému kvartetu G-dur.
Po mnohých urgencích dostalo se konečně tak
jedno ze zpěvoherních děl Bendlových na jeviště
Jeho „Indická princezna“, výtvor veselého rozmaru.
první česká opereta, Hudba i po letech se líbila svou
svižností, ale s libretem učiněn pokus příhiš odvážný.
s nímž zásadně nelze souhlasiti. Místo opravy textu
starého podložen text úplně nový, literárních sice
kvalit, ale příliš vážný a kontrastující s lehkou, bur-
leskní náladou hudby. To nerovné spřežení nemohlo
se doslati ku předu. Ale operní tvorba Bendlova ne-
zaslouží úplného zapomenuti. Dobrý výběr dovedl by
z ní zachrániti několik čísel, především „Lejlu“, „Karla
Škrétu“ a Ditě Tábora“. Také nemělo by se zapomí-
nati, že je tu ještě neprovozovaný „Švanda dudák“,
hudebně výborný. Ladem leží také Bendlova tvorh
instrumentální. Za to k jeho sborům a písním zrací se
zase úsilovněji naše pěvectvo. Oslavou Bendlovou.
v níž o mistrovi přednášel Ad. Piskáček, zahájil „Hlla-
hol“ řadu večírků v nové své budově, a rovněž Mě-
šťanská beseda věnovala koncert jeho památce.
Tolik o tom, jak zncházíme s dědkcivím. Nyní
o novém přínosu. A poněvadz tvorba operní poklá dá
se — nikterak úplným právem — jaksi za vrcho
skladby, tedy nejdříve o novinkách operních. Měli
jsme v Praze jen dvě a obě od skladatelů již léty star-
šich. Senior hudebního našeho svěla. Jos. Rich.
Rozkošný, přihlásil se operní (čerií „Černé jezero“
na Kádnerovo zpracování subtilné básně Adolfa Hlei-
duka „Dědův odkaz“. Jos. Nešvera, obrazem z Va-
lašska „Radhošt“ (při brněnské premiéře zněl název
„Černokněžník“). Více nic. Je to více, než málo, třeb
měla prvá práce uhlazenou fakturu, druhá solidnost
hudebnickou a národní moravské podmalováni
V Pizni uvedena Bradáčova „Kostnice sedlecká
na text Havlíčkův, cenou Národního divadla kdys
poctěný. Stálo by za úvahu, proč naše tvorba drama-
tická vázne... Cizích novinek jsme také neměli, ledn
Rebikovův nevinný „Vánoční stromek“. Ale Rebi-
kov ukázal před tím výmazněji svůj typ hudeb. rovotářa
koncertem ze svých skladob. Skoro je pravdou smut-
ná útěcha, že jinde také toho mnoho není. Ze starších
zásob byl u nás novinkou Corneliův „Lazebnik
bagdadský“, jenž budebníky rozhodně inleresoval
aspoň jako přechodní ztupinek v německé opeře ko-
mické k Wagnerovým „Mistrům pěvcům“. Oslava
jubilea Mozartova, jež z pochopilelných sympalí
historických prošla všemi našemi koncertními insti-
tucemi a časopisectvem a velmi pěkné dva moments
měla v provedení Mozartovy mladistvé operetky „Ba-
stien a Bastienne“ Uměleckou besedou a v tiché oslavi
„Hlaholu“ před sochou Mozartovou z sále universitní
knihovny, památce jeho věnovaném, kde uspořá dána
výstavka rukopisů i jiné literatury mozartovské, a kde
se svého, historii s ustavičným pokrokem spojujícího
stanoviska výmluvně promluvil prof. Ot. Honřin-
ský, na Národním divadle se, bohužel, poněkud roz-
běhla. Totiž do délky časové, jíž t. zv. Mozartův cyklu
(Don Juan, Kouzelná flétna, Figarova svatba) ztratii
na zájmu. Ale skulečný umělecký čin znamená nové
nastudování Becthovenova „Fidelia“ a Glucko-
va „Orfea“. To byly výkony naši opery skutečoi
hors concours. Jinak se ještě jen zamihl L ortzin-
zů v známý „Pytlák“
Přítomnost i nejbližší budoucnost české hudebn
tvorby spočívá nyní skoro úplně na bedrech čtyr vy-
nikajících talentů. Jsou to — řazem dle stáří —— Jos
B. Foerster. Karel Kovařovic. Vílězslav Novák, Jos
Suk. Z těch Kovařovic za rok, po němž konám
přehilidku, rozhodně ke škodě celkové bilance ničeho
nepřinesl. Vysvělliti lze jednak tím, že poslední dobou
přesunul těžisko činnosti své více na diriseniství
v němž stal se jedním z nejjemnějších, umělecky nej-
ryzejších a nejsvědomitějších, třeba ne nejrvchlejších
pracovníků, jednak pilováním na novém opernim díle-
jež Kovařovic chyslá s vážností sobě vlastní. Nemiluje
jiti na slepo do premierově bitvy. Jeho opery jsou
vždy novými miniky jeho tvorby, stratégickými tahy
dobře rozmyšlenými a silnými, ať vnějším úspěcnem
(Psohlavei), ať uměleckou hodnotou (Na slarém bě-
lidle). Jos. B. Feerster poskyll nám večeren
sdruzeni „Smetinái ználalo pěvecké a hudebn
li sv
tvorhy. Foerster ovládá slejně obratně formy vesee
i drohné a je vždy delikátní, pre kaea
iee. bštechtitost lehouuse prazu zvläště jeho pisně
a sbory. Oněch vydal letos dva krásné cykly, „Láska“
a „Písně soumraku“, v těchlo vytvořil moderním cl-
těním prodchnutý ženský sbor „Virgo“ na text Anni
Vivanti. Vyšla těž jeho sonata pro violoncelio a klavit
op. 45, dílo důmyslné a zvláště v klavirním hlasu
efektně propracované. Česká Filharmenie vzpomenula
těž první jeho symfonie z d-moll, op. 9, která dnes
zajímá nás mladistvým nadšením, jakoz i slibem, jejž
vidíme v další činnosti skladatelově poctivě splněn
Vítězslav Novák přihlásil se instrumentači své
rázovité „Slovácké suity“, již skoro před třemi lety
pro klavír vydané, tiskem uveřejii „Dva valašske
tance“, op. 34. a šest překrásných mužských sborů
op. 37, kde vystupuje v celé své originalitě a uměleck
kultuře, ralinovaný v rhytmech a harmoniích, cisele
deklamace, mistr nálady a formy. Letošní jeho che
d'oeuvre je však dvouvětý smyčcový kvartet D-du
op. 35, jehož partituru vydnl u Breitkopfa a HHäril
v Lipsku a provozování svěřil Českému kvartetu
Iloubka myšlenek spojuje se v něm s dokonalou for
mou, jejíž odchylky od forem klasických neplyno
ze svěhlávého hledání orizinality, nýbrž naopak z při-
léhavosti k obsshu, jehož samorostlost si je podmi-
ňuje. Zvukový dojem vyniká svěžestí. Jos. Suk
stižen byt úmrtím své šlecheiné choti krutou ranou
která zdržela dokončení a dala jiný směr symfonii
na níž pracoval. Uslyšíme ji teprve letos, v proveden-
Kovařovicově. Z děl Sukových dřívějších získával
si stále více půdy symfonická báneň „Praga“. Ale
ani za lak trudných okolností Suk, tente náš for máln
nejvyzbrojenější a mejhotovější talent v oboru audby
absolutní, nezahalil se v úplné mlčení. Dal aspoi
ze svých zásob poptvé „Hlaholem“ prověsti smišené
sbory, op. 19, na slova národních písní, „Zavedený
ovčák“ a „Máť moja“, oba vynikající exquisitnim
vedením hlasů při melodice plně šťávy a při výstižné
náladě, tam zvenící smíchem, zde vznosně vyvrcholené
v prosté tragice sirotkova osudu.
Výsledky svého talentu i hudební erudice nejblíž
řadí se k vyjmenovaným čtyřem vůdčím zjevům mlade
generace Ot. Ostrčil. V minulém roce podal sym-
fonii A-dur, baladu pro alt a orchestr „Osiřelo dítě“
a hudbu ke Kvapilovu „Sirotku“, skladby vesmět
náladové, poetické a zajímavé v drobnokresbě. Ulě-
šeně vyvíjí se Ladislav Prokop. Dosud znal
jsme ho jen ze symfonických básní cyklu „Ve stinu
lipy“. Smyčcovým kvartelem v D-dur (Na památku
zesnulého přítele) ukázal svou obratnosl i v komorním
slohu, do něhož ovšem přenáší svou charakteristikou
sklon k programovosti, k líčení nálad. Rovněž ve
vzestupu jest Vojta Mádlo. Jeho „Dělská suita“
v melodice zbudovaná na pěti tónech a určená ve
své původní klavírní podobě dětské hře na čtyři ruce.
a „Miniaturní valčíky“, tiskem vydané pro klavír na
dvě ruce, byly nejhledanějšími domácími čísly v letnín
repertoiru České Filharmonie. Pilný tento skladatel
jenž má též v rukopisu operu „Královniny diamanty“
zadanou plzeňskému divadlu, publikoval též u V. Ko-
trby „Pěl vzpominek“ pro klavír, jež svědčí o jeho
potenci. Nového skladatele objevily výstupní zkoušky
pražské konservatoře. Je to Rudolí Piskáček
mladší Lratr sbormistra hlaholního. „Pathetická so-
nata“ z a-moli pro housle a klavir, zvláště však opu-
lentní symíonický obrag „Sardanapal“, k němuž
nadchl se četkou Byrona, jsou práce vynikající dalek
nad školský průměr a slibné do budoucnosti.
Největší žeň byla v oboru vokalním. Pro deli-
kátnost sluší lu na prvém místě menovati sbírky
Karla Holfmeistra »Pohádka Máje« (u Kotrby)
a »Miladě«, písně plné tyrického pelu, orosené poesi
a prodchnuté uměleckým aristokratismem. Lehkou
zpěvností zamlouvají se vděčné Frimlovy »Nové
pisně Závišovy« a »Písně o lichých slibech«, na
nichž ulpělo cosi z pelu francouzské chansony, anit
by pro populární svůj tón sestupovaly s úrovně.
Jemný cyklus písní »Mladá láska« vydal Karel
Em. Macan, jenž v koncertní slni přihlásil se těž
novými ženskými sbory »Dívčí popěvek« a »Otázka«,
A d. Piskáček složil »Sny o štěstí« ze sbírky
Vrchlického téhož jména, k nim přiřaďují se Jindřich
Jindřich měkkými »Písněmi večera« (u V. Kotrby)
Fr. Souček »Pěti písněmi« (tamže) a V. J. No-
votný působivými »Písněmi o marné lásce« na
slova něžné Terezy Dubrovské. Literatura sborová
kromě děl shora již vytčených rozhojněna rozmar-
#10
alto_textblock
#10
nými »Pěti písničkami« národního tónu pro dva
hlasy s průvodem klavíru od Frant. Neumann
(op. 26), »Balladou českou« pro sola, smíšený sbor
a čtyřruční průvod od Jos. Jeřábka, dvojzpěvy
pro ženské hlasy »Ořeší« a »Žežulčino prorociví« o
Boh. Vendlera, mužskými čtverozpěvy z »Večer-
ních písní« Hálkových od Karla Blümla, vesni
ckým výjevem pro mužský sbor a čtyři sola »T
husaři« od Jos. Bartoše. Tiskem vyšly Jindřichů
pádný »Chorál« na vlasteneckou báseň Sládkovu.
Stréblovy »Tři ženské čtverozpěvy« a capella.
věnované damskému oktettu pražského »Hlaholu«
Šístkova »Čtverylka z národních písní pro smí-
šený sbor«, Ládi Kožušníčka »Slovácké trojzpěvy«
(nákladem České Hudby na Horách Kutných), Nerudy
Rozkošného již ode dříve, z akademie Severo-
české jednoty, známě sladce melodické pastýřské
intermezzo »Lásky máj«, dramatická scéna pro sola
a sbor na text Karla Kádnera. Zvláště vytknout
však dlužno Boh. Jeremiáše velký smíšený
sbor s barytonovým solem šťastně voleného národ-
ního rythmu, Ad. Piskáčka balladu pro sola
ženský sbor a orchestr »Král Svegder« k básni Vrch
lického, kde tóny polosvitu, mlhavosti, mysliky sugge-
stivně jsou zachyceny a last not least nové práce
Janáčkovy. Jeho mužské sbory »Vyhrůžka«
»O lásko!«, »Neščasná vojna«, jeho »Otče náš« pro
smíšené hlasy s průvodem harfy a varhan, jeho ti-
skem vydané »Čtyři sbory« jeví skladatele originální
sily, jenž pojíu á souvislost slova s hudbou a budby
s představami svým novým způsobem, o fonslicko
fysiologická studia opřeným, hlavně však vzor svů
čerpajícím přímo z úst lidu, z tajemných zvuků při
rody. Ve zvukomalbě dosahuje také Janáček nej
větších účinů. Energie výrazu a samorostlost nálež
pak mezi čelné jejich přednosti. Do jeho nemén
originálně si vedoucí opery »Její pastorkyňa« po
skyinut byl pražskému obecenstvu v koncertu Orche
strální Jednoly pohříchu jen skrovný výhled přede
hrou, ale i ta dosvědčovala, co říkáme tu o zvuko
malbě jeho děl vokálních.
S tvorbou sborovou nejblíže souvisí hudba cír
kevní. Z té jest nám zaznamenati vážné dílo J. C
Sychry, »Missa solemnis« o pěti různých hlasech
s průvodem varhan, vydané v Lipsku u Otlona Junne
a jevící kontrapunktika stejně důmyslného, jako plyn
ného, dále Frant. Picku, jenž u Fr. A. Urbánka vy
dal mši v B-dur pro malý sbor smišený s průvoden
varhan a »Pangetlinguae a capella jakožto své op 41
obě práce vyhovojící úplně požadavkům slobu. Ob
líbený a plodný Vojtěch Řihovský publikova
»Missa brevis et facilis« op. 20 a »Requiem II.« op. 25
skladby snadné, líbivé i malým kůrum přístupno
a pěkných efektů zvukových. Od téhož skladatele
známého lahodně instruktivními skladbičkami pro děti.
vyšlo »Album pro mládež« (čtyřručně) a »Praktický
varhanike.
Poslední prací ocitáme se u literatury paedagogi
cké. Ta čítá mezi svá nejlepší díla nedávno ukonče
nou velkou theorelicko praktickou školu pro klaví-
od profesorů konservatoře Hanuše Trnečka a Karin
Hiolfmeistra, pro týž nástroj pak vydal u Bos-
worta- Jos. Jiránek »Školu akkordové hry a akkor
dových rozkladů« v pěti sešitech. Rovněž u Bosworta
v Londýně vyšla důkladná »Moderní škola pro kontra
bas« od prof. Frant. Černého ve dvou dílech.
s textem českým (na prvém místě), francouzským, ně-
meckým, anglickým, ruským a italským, dílo, v němi
uloženy jsou výsledky mnoha let vyučování i osobní
virtuosity.
Rozkvět, jenž poslední dobou jeví se nejen v
tvorbě, ale i v jejím publikování, zapomínati dává n
doby, kdy skladatelům naším po léta i práce nejlepší
odpočívaly v zásuvkách a je potěšitelným zjevem
Ohraz jeho, jejž jsme tu v nejpodstatnějších rysech
načrtli, možno ještě jen doplniti některými houslo-
vými publikacemi, jako Ondříčkovou transkripe
Sukovy »Dumky« (u Fr. A. Urbánka), jeho vydáním
Slavikova A moti koncertu s doplněným průvodem.
Frimlovou lahodnou »Romancí« op. 17 a »Valse
silhoueile« op. 18, nebo Fr. Narudy »Mazurkeme
pro violoncello (u Fr. A. Urbánka). Značný podíl zá-
sluhy právě v tuto živosi padeho trha hudebninovéh
patří Mojmírovi Urhánkov
čilosti a podnikavosti šton mezi pražskými nakli
lské svěděí Ja pátěln
dateli. O jeho expansi vNdtyeho nakladem. Mimo t
konkuruje vydáními mnohých klassických a instruktiv
ních del s edicemi cizími, čele tak jmenovitě něme-
ckému importu, což je dobrá stránka věci. Do nedávna
zanášeli jsme šmahem své peníze Petersovi, Breit-
kopfovi a Härtlovi std Právě začíná s edici de
Beethovenových. Také našeho Dvořáka
jehož skladby většinou vyšly v Berlině a Londýně,
vydáním dvou obsažných sborníků, »Alba pisní-
a »Alba klavírního« sblížil, pokud možná, s domácím
trhem.
Hudebiní život náš má též své mrtvé, své pamá
teční dny, své osobní změny. Minulého roku odešl
od nás Jan Ludevít Lukes (24 února ve věku
82 let), znamenitý tenorista z doby našich operníeh
začátků, podporovatel všeho snažení pěveckého v Če-
chách a výchovce řady našich zpěváků, kterýž i svou
závěti pamatoval na národ, jemuž po celý život ne-
zištně sloužil, a o něco dlive Josef Paukne
(2. února ve sláři 59 let), skladatel lehčí, salonní
zvláště žertovné hudby, který svými kuplety, dvoj-
zpěvy, výstupy atd. mnohé a mnohé po léta rozvese-
loval v merendách a humoristických večírcích našich
besed. Památky stého výročí narozenin vzpome-
nuto bylo u Václava Jindřicha Veita, rodák
řepnického, skladatele, jejž nyní Němci silně vindi-
kují pro sebe, ovšem marně, ježto nikdy nevymažou
z činnosti litoměřického soudního presidenta jeho
české vlastenecké sbory a jeho kvartety na themat
českých neb vůbec slovanských písní. Důstojně
oslavily Jince stoleté nározeniny „českého Paganini“
Jo sefa Slavíka. Byl to přímo vzor, jak takov
oslavy pořádati. Po slavnostní řeči poslance red
Anýže, jenž vyzvedl buditelský význam Slavíků
v životě našem hudebním, promluvil o jeho živote
a působení Ad. Piskáček a živým dokladem řečí byla
jednak výstavka památek na Slavíka, jeho rukopo ů
obrazů, houslí atd., jednak koncert, jehož středen
byl přednes skiadeb Slavíkových nástupcem dědictv
jeho slávy, Frant. Ondřičkem, jenž tu poprvé od-
halil, co dnes ještě síly je v zapomenutém Slavikově
a moli koncertu, k němuž nedochoval se ani průvod
Ondříček přikomponoval z ducha skladby svůj
slavi dnes koncertem, skladbou neobyčejně technicky
obtižnou a effektní, všude triumfy. Že o konce
Slavíkův jeví se zájem, viděti z toho, že i Jan Buch
tele upravil jej pro sebe a měl s ním v Praze rovněž
veliký úspěch; ovšem podání Ondříkovo předči ener-
zií vyrazu, jež zahrnuta v héroickém stěžejném mo-
tivu. Zpěváckým spolkem pražských typografů vzpo
menuto bylo též dra. Jana Ludevíta Pro
cházky, bystrého kritika „Národních Listů“ a jed
ncho z nejhorlivějších zastanců Smelanových, jejž
v cizině propagoval, a tuto i skladatelskou činnos
jeho objasnil před koncertem z jeho písní a sborů
Ad Piskáček, jemuž vůbec sluší k dobru při-
čísti pěči o hudební předchůdce doby Smelanovy
to jak slovem a pérem ve vystižných, mnoho no-
vého materiálu snášejících studiích, tak provozová-
ním jejich děl, jnenujeme na př. za minulý rok ještě
jen provedení dramatického výjevu Zvonafov
„Lesní kaple“ v koncertní zábavě Hlaholu. — D
soukromí po 38lelé plodně činnosti učitelské odebral
se profesor konservatoře Filip Bláha, jenž ve
svém oddělení (křídlovka, trubka, tympany) vychoval
řadu zdatných hudebníků. Prof. Bláha sám byl pa
léta typickým zjevem symíonických našich koncertův
u skromného, ale nad jiné důležitého pultu, odku
rozlévá se rythmus orchestrálním tělesem, totiž jak
tympanista, jejž našim orchostrům záviděli nejpřed-
nější světoví dirigenti. Na činnost svou prof. Bláh
může shlížeti s uspokojením. Konservatoř rovněž
opustil prof. Ot. Ševčík z příčin ve veřejnosli
známých, poněvadž však, jak doufáme. Prahu ne
opustí, nepřestane býti hlavní město nnše Mekkou
nastávajících Kubeliků. Nikoli bez zející stopy, opusti
Prahu Oskar Nedbal. V Českém kvarielu na-
stoupil za něho spolehlivý Jiří Herold, jemuž
v krátce podařilo se splynouti s tradicemi slavného
tohoto sdružení, v koncertech České jednoty pro
orchestrální hudbu Frant. Neumann, jenž má
velkou rutinu dírigentskou (působl ve Frankfurtu)
vervu. Nicméně Nedbala postrádá se všude. Je příli
silnou individualitou uměleckou, aby se na něh
zapomnělo, a dokonce přes něj šlo k dennímu po
řadu. Byl iniciatorem, hyblem našeho symfonického
ruchu, jenž bez něho jako by ztrácel vzpružiny
#11
alto_textblock
#11
Ostalně, proč by měl býti Nedbal koncertnímu život
pražskému ztracen? Takoví dirigenti, jako jest on,
nerodí s« ani za léta... Zatím zůstavil nám tu jako
v upomínku svazek hluboce prožitých „Pohádeko
smutku a štěstí“, cyklus to klavirních skladeb (u J
Otty) a pro orchestr rozkošnou suitu „Z dětskéno
světa“ (Suite mignonne). — V Národním dfvadle
potěšitelně nemáme zaznamenati žádných podstat-
ných odchodů, naopak příchod několika zcela čiper-
ných talentů. Je to především slč. Olga Valou-
škova, skvostný alt, dále sopranistky slečny Dou-
bravka Černochova a Kamila Ungrova.
v trvalý svazek vešedší tenorista Fr. Pácal, jenž
krásně hlasově se rozvijí, a nadaný basista Jiř
Huml.
Koncertní ruch byl v obou saisonách minuléh
roku zase veliký. Je te až hyperprodukce výkonného
umění. Zde možno dotknouti se jenom nejdůležitěj-
šího. Z domácích zřízení koncertních udržuje svou
tradici Bendlem a Knittlem založenou stále stejne
prospěšně Hlahol; konservatoř dává konce
tům svým, jak jejímu paedagogickému poslání sluší
systematický a historický ráz, pořady její vyčerpávají
vždy buď vývoj určitě formy nebo školy skladatel-
ské, při čemž dochází k zajímavým ukázkám ze
starších skladeb českých (tak předloni uveden Jan
Václav Stamitz, Ant. Fils, loni Jiří Benda). D
historie naší hudby s oblibou sahá též Akademi-
cký orchestr, vedený Boh. We idlerem, p
prázdninách přeměnivší se přibráním sborového tě-
lesa v „Hudební jednolu posluchačů vysokých škol“
O úsilovném pěstění hudby v umění milovném obe
censtvu svědčí existence ještě druhého dilettantskéh
orchestru, tak řečeného „Orchestrálního sdru-
žení“, řízeného obezřele drem. Jos. Greif em
Česká filharmonie se všemi svými pobočným
spolky a široko rozvětvenými koncerty, z nich
zvláště populární symfonické v Plodinové burse
pevně se zakořenily, stojí v popředí ruchu. Bylo b
jí přáti konečného úplného zabezpečení hmotného
aby nabyla ve svém orchestru žádoucí stability
kterouž podmíněn pale bude i výběr sil, a mohlas
lépe věnovati pravému svému účelu, jímž není ho
rečná shánka v hudebním kalendáři, kdy dodati
koncertům přítažlivosti oslavou dnes Brahumnsa, zejtr
Schumanna, pozejtří Liszla, nýbrž hlavně pěstován
domácího umění, hraní českých skladeb všech dok
a směrů a uvádění mladých českých talentů. Pro-
vedení i slabší začátečnické práce české lze omluviti
Máť svůj důvod. Prací cizích toho stupně nikoli (via
případ Metzlův!). Ilistorické tendence sleduje p
vzoru Doušova sboru zpěvácký spolek „Škrou p-
Ožívaj tak mnohá vokální stará dila česká, která
ještě dnes naplňují nás podivem a učí ctíti naš
hudební minulost. Novou institucí chtěly se státi
dětské koncerty. Nescházelo dobré vůle po-
řadatelstva ani dobrých začátků, ale podnik ztrosko-
tal hmotně. Na výši nejryzejšího umění jak výběren
pořadu, tak dokonalostí interpretace udržuje se Český
spolek pro komorní hudbu, přispívající kromě toh
rečními cenami nemálo k rozvoji naší literatury ko-
morní. V intepretaci střídá se tu poslední dobou ča-
stěji s Českým kvartetem též kvantel
Ševčíkovo. Dosti citelně začíná se postrádati
organisaci pražského hudebního živola někdejších
koncertů oratorních, tím spíše, že i výroční zoncerty
pensijního fondu sboru a orchestru
Národního divadla upustily od provozován
velkých děl vokálních. Sensaci udělalo v Praze, jako
všude, kde se objevilo, Pěvecké sdružen
učitelů moravských. Z koncertů jednollivců
buďtež jako zvláště vynikající vzpomenuty koncerty
tří našich nejpřednějších houslistů, Fr. Ondříčka
Jana Kubelíka a Jar. Kociána, kterýž po-
sléze jmenovaný očividně roste v umění i přízn
obecenstva. Do záplavy cizích umělců nelze se pou-
štěti v tomto stručném přehledu, který již bez toho
pod rukou mi vzrostl. Stůjž za všechny ty nesčetné
produkce a vystoupení koncert jedný, jenž měi svůl
nepopiratelný umělecký význam pro Prahu. Minlm
geniálního Griega, jemuž se v Praze zalibilo
jenž po létech odhodlal se tu dokonce zase vystoupit
jako interpret vlastní své klavírn, tvorhy. To bylo
něco exquisitního, požitek, jímž po létech budou s
saměno rn
rumoukům. Míx ieště slyšeli
#12
alto_textblock
#12
Vulké periody národ
#13
alto_textblock
#13
Z České akademia nemáme mnoho za
znamenati, co by byla pro českou hudbu vykonala-
Nějaká ta cena, a to první ani dnes není komnu udilet
nějaká podpora — doufejme, že ani ty sporé krůpěje
nepadnou na neúrodnou půdu. Jinak jest zazname
nati jen postup šarží, o němž vzdávám se kritiky
Na řádné členy postoupili Rozkošný, Kovař
vic. na mimořádné J. B. Foerster, Vít. No
vák, dopisujícím stal se Karel Stecke.
V obrodu nalézá se pražská konserva to
Ředitel Karel Knittl vybudovává ji všemi směr
na ústav prvého řádu. Hlavně co se týče methodiky
v níž ústav ten nebude míti soupeře. Pečlivá tate
osnova vyučování doplňuje se zaváděním též novýel
předmětů, jako vyučování literatuře, jazykům, pae
dagogice, kulturním dějinám, aesthetice, což z část
je také požadavkem vlády za udilenou subven
stštní.
Zbývá promluviti ještě o písemnictví hudebním
Ten obor nemá stále ještě dosti pracovníkův u nás
a snad by i byli, kdyby větší naděje měli, že mohou
své práce také publikovati. Ale vědecké spisy
hudbě nemají stále ještě dosti čtenářstva u nás. Vý
borným spisem, jenž poslouží bezpečným vodítkem
o studiu theoretickém, jsou Steckrovy „For my
hudební“. Rozbor forem s úvahami historickým
a literárními. Se 400 doklady notovými“ (v Mlade
Boleslavi u Karla Vačleny). Nauka o formách podána
je tu vývojově, přehledně, se stanoviska nejnověj-
ších výzkumů vědeckých. Druhým spisem, který mez
vyčanými pracemi zaujímá vynikajíci místo, jest dra
Ot. Hostinského „Česká světská píse
lidová. Úvahy národopisné a hudební“ (v Praze
u F. Šimáčka jako IV. sv. Knihovny Českého Lidu)
Promluvil tu odborník a právě v čas, kdy chystá
se na podnět c. k. minisferstva kultu a vyučován
též v zemích král. českého velká sběratelská akce. Li-
dová píseň a vše, co s lidovou hudbou souvisí, má
býti sebráno v celé říši. Nuže, zde jsou úvahy, vy-
mezující, co lidová píseň jest, podávající obraz je-
jiho vývoje a hynutí, skýtající vzácné pokyny folk
loristické a aesthetické, jak na lidovou píseň jesh
nazírati a ji ceniti. Z drohnějších spisů uvésti jesl
dra. Jindř. Chalupeckého „Hudbu barev
(v Lidových rozpravách lékařských u J. Otty), dr
Jos. Peška vlastním nákladem vydanou, pečlivě
sestavenou knížku o „Prvých českých zpěvo-
hernich představeních“, Karla Friče
překlad z ruského „Rozbor programníc
symíonických skladeb N. A. Rimského-
Korsakova. Napsal a krátkými thematickými
příklady opatřil K. Černov.“ Bolesla v
Kalenského rozbor s historickým náčríkem
„V Čechách. Symfonická báseň Milije Aleksějevič
Balakireva“, konečně Jos. Bolešky poutavě vy-
líčený vznik a rozvoj „České Filharmonie
1896— 1906“ (všecky tři rovněž vlastním nákladem)
Rozptýlené své příležitostné stati německy vydal dr
Joh. Bramberger „Musik-geschichtliches au
Bohmen“ díl I. (v Praze u J. Taussiga). Ještě dva
německé spisy o dějinách české hudby jest zazname-
nati, oba dra. Richarda Baťky. Prvý je popu
larisačního rázu. „Die Musik in Böhmen“, vydaný
v úhladných illustrovaných svazečcích sbírky „Di
Musik“, redigované Richardem Straussem a vydávan
v Berlíně firmou Bard. Marguardt a spol. Batka stav
se, jakoby k české hudbě chtěl býti nestranným, al
nedovede toho. Nepoměr, v jakém snaží se vyzved
nouti vše německé, třeba jen domnělé a třeba b
významné, je vříliš nápadný, rovněž jako zas
v charakleristikách zkroucený portrét Dvořákův
Druhý Batkův spis „Geschichte der Musik in Boh-
men“ I. (v Praze. „Důrersverlag“), je založen šíre
vědečtěji, s citáty a doklady z historické literatu
a z rukepisů, ale již podtitul prvé knihy: „Čech
pod německým vlivem (900—1333)“ ukazuje ducha
jakým dílo je prodchnuto. Je to duch národního stran-
nictví. Neuwirth přeložený z oblasti výtvarněho
umění do hudebního. Ostatně díl tento znám byl ji
v podstatě z tenkých sešitků Batkových „Studií“ .
Také sestavovatel tohoto přehledu přihlásil se s
svou troškou do mlýna, vydav jako nutný dodatek
svého překladu Riemannova „Katechi sm
dějin hudby“ svůj „Stručný přehled dě
jin české hudBy“. Povaha dodatku k dílu jen ve
velkých rysech kreslenému, vyžádala si sama stru
nost, ač celkem zašel jsem do podrobností dalek
#14
alto_textblock
#14
více, než činí dílo hlavní samo, všímající si jen zjevů
největších Tolik těm, jimž scházelo by tu to č
ono menší neho i nejmenší jmáne
Registrují-li ještě, že k dosavadnímu „Kalendáři
českých hudebníků“ přidružil ze „Nový hudební kan
lendář“ a že vedle „Dalibora“ povstala nová hudební
revue „Smetana“, kteráž soutěž však jen prospěla
listu staršímu, poněvadž napjal síly nejintensivnějším
způsobem, aby uhájil své prvenství, 20ž se mu také
podařilo, vyčerpal jsem asi tak vše, co i v tomto oboru
se událo.
Tak vidíme na všech stranách v hudebním živolě
českém ruch a vzrůst. Kéž rozkvět ten ani v nastupu-
jícím roce neochabna, naopak, sesíli a se psohloubíl
Jasný vzor Smelanův vediž i nadále českou hudbu
k novým vítězstvími
#16
alto_textblock
#16
Ze soudní síně.
#17
alto_textblock
#17
Zabitý kůň ze smíchovského pivo-
#18
alto_textblock
#18
varu.
#19
alto_textblock
#19
(Pře civilní.)
Kočí Jan Kocura, zaměstnaný ve smíchovském
akciovém pivovaru, jel dne 30 dubna 1906 s valní-
kem, na němž byly naloženy prazdné sudy. Běl-
ského třídou v Holešovicích směrem k mostu Fran-
tiška Josefa. Tímtéž směrem jel motorový vůz č. 163.
řízený řidičem Janem Homolkou. Dle tvrzení kočiho
řidič neustále a přímo zuřivě zvonil, ač prý toho
potřeba nebylo a tím zavinil vážnou nehodu. Prud-
kým zvoněním ulekli se koně, uskočili z jízdní dráhy
k chodníku, narazili na plynový kandelábr a pod-
sední kůň nárazem nejen kandelábr přerazil, ale
upadl a obě zadní nohy si zlomil. Kůň stal se
k další službě nezpůsobilým a byl řezníku Srncovi
ze Smíchova prodán za 200 K. ač stál 1500 K. Smí-
chovský akcionářský pivovar utrpěl škodu 1300 K,
jejíž nahrady domáhal se na obci pražské, jakožto
majítelky elektrických podniků. Pivovar podal u zem-
ského soudu v Praze žalobu na obec pražskou na
zaplacení tohoto obnosu
Zástupce pivovaru pan dr. Javůrek Jdovozoval
v žalobě, že splašení koní stalo se zaviněním řidice,
který nenstále bezdůvodně a zuřivě zvonil. Zástupce
podniků pan dr. Hofmeister namital, že kučí jel
proti ustanovení jízdního řádu na nesprávné strané
ulice. Motorový vůz projel k lem valníku beze srážky
a popírá, že řidič svévolně zvonil. Řdič byl řádně
vyučen, vyzkoušen a vykonával služhu od r. 1901
k úplné spokojenosti. O případu tom bylo zahájen
trestní vyšetřování, které však úplně zastaveno. Pr
líčení, které se konalo před senátem pp. radů z. s.
dra. Scherla, Lauterera a Kremličky, byl předložen
také jeden zajímavý dokument: listina jistého Glasra
z Vídně, který smíchovskému pivovaru koně dodává
a vydává o tom listiny v řeči — německé. Ve pří-
čině národní pereme se se státem o každé slovo ně-
mecké a na Smíchově český pivovar nemá odvaby
vyžádati si českou korespondenci l
Spor skončil zamítnutím žaloby. Soudní
senát uznal, že řídie nezavinil splašení koní a poně-
vadž byl ve službě náležitě vyzkoušen, nemůže s
přičítati nijaká vina obci pražské.
#20
alto_textblock
#20
Taťana Leontěvna.
#21
alto_textblock
#21
Před porotci v Bernu zodpovídati se bude
v měsíci lednu t. r. Ruska Taťana Leontěv na,
sterá, jak v živé paměti, v létě minulého právě roku
zastřelila v lázních interlackých pařížského bo-
háče Müllera v domnění, že je to ruský ministr
Durnovo, jehož z anarchistického přesvědčení
chtěla zabiti. Jelikož při výslechu svém jevila Laon-
těvna značné rozrušení, vyslovena byla pochybnost
o duševní její příčetnosti a podrobena v tom směru
prohlidce. Výsledkem jejím byio, že Leontěvna uznán
byla za duševně úplně zdravou a že tedy za čin
svůj může býti zodpovědnou před soudem. Ku přelí-
čení povoláno jest velice mnoho svědků, mezi nimi
i redaktor časopisu »Ruse
#22
alto_textblock
#22
Véstník zivnostenský a dělnický.
#23
alto_textblock
#23
Sněm král. českeno usuesrvv
r. 1905, jak známo, povoliti 4 miliony kor. na
úlevu tísně obyvatelstva, postiženého živelními
nehodami. Z peněz téch bylo určeno 500.000k
na podporu zájmů živnostenských.
Poněvadž záležitost tato dosud rozřešena
provedena není, podal posl. Krejčík v pátek
(28. prosince 1906) ve sněmovně k nejvyššímu
maršálkovi dotaz o věci této, žádaje o sdělení,
jak s oněmi t. zv. nouzovými penězi, na pro
spěch živnostnictva určenými, bylo naloženo.
O záležitosti této plše se nám z krubo
nejlépe informovaných: O použilí 500.000 K.
věnovaných sněmem v červnu r. 1905 ve pro-
spěch živnostnictva, následky živelních pohrom
postiženého, o nichž mělo býti rozhodnuto po
dorozumění se se zemskými korporacemi živno-
stenskými, po připadě též s obchodními a živno-
stenskými komorami, jednala především Zemská
komise živnostenská pro král. české. Komise
tato, svolána byvši zemským výborem k úradé
o zmíněné záležitosti, usnesla se ve sehůzi své,
dne 15. února 1906 konané, jednohlasně na
tom, doporučiti zemskému výboru, aby dotče-
ného obnosu v plné miře použito bylo k za-
ložení zvláštního bonifikačníh
fondu pro pojišťování živnostníků
při zemském pojišťovacím fond
elsaře Františka Josef a l
Jmenovaná komise požádala dále zemský
výbor, aby za příčinou provedení živnostenského
pojištění vyžádal si od znalců pojišťovací tech-
niky dobrozdání o některých zá sadn í ch
otázkách.
Zemský výbor usnesl se v sezení svém
dne 28. února 1906 konaném jednohlasn
na tom, aby toto usnesení zemské komise živno-
stenské pro král. české ze dne 15. února 1906
bylo sehváleno. Zároveň vyhověl zemský výbon
podnětu téže komise, a požádal odborné znalce
za podání dobrého zdání o otázkách provedení
živnostenského pojištění se týkajíeích.
Dobrozdání zemského výboru o této otázee
podaná zaslána byla v měsíci dubnu r. 1906
správě Zemského pojišťovacího fondu císaře
Františka Josefa I. v Praze ke sdělení dobrého
zdání o návrzích těmito znalci podaných.
Toto dobrozdání však přes opětne
urgenee zemského výboru dosud
zemským pojišťovacím fondem
cisaře Františka Josefa I. podáno
nebylo, proto nemohl zemský výbor dosu
učiniti konečné usnešení o použiti peněz, sně-
movním usnesením ve prospěch stavu živnosten-
ského věnovaných.
Je tedy třeba vyšetřiti, který činitel zem-
ského pojišťovacího fondu císaře Františka J -
sefa I. celou věc, pro všechno živnostnictvo
zvláště důležitou, již téměř tři čtvrti roku zdr-
žuje, a proč se tak děje.
v
#24
alto_textblock
#24
* Mistrovský kurs pro malíře písma a štítů
pro imitaci dřev a kovů. Na technologickém průmysl.
museu obchodní a živnost. komory v Praze konati
se bude: a) v době od 14. ledna do 10. února mi-
slrovský kurs pro malíře písma a šlít
s programem: nejrůznější typy písma, kreslení dle
přírody a komponování pro výzdobu štítů, řešení
malby štítů jako celek, výzdoba výkladních skříní,
harmonie barev, Iučební technologie; b) u r s na