ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d27e8a40-675d-11dc-aa9f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Románová příloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 107. ze dne 19. dubna 1900.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Anglická byrokracie. Labouchěre vypra vuje ve svém časopise »Truth« opět roztomilou bi- storku ze světa anglické byrokracie, jež toliko doka- zuje, že byrokraté jsou všude stejní. »Velmi mne po- bavilo,« praví, »když minulého týdne mr. Wyndham. ministr války, na dotaz, proč zpráva lorda Methuena o bitvě u Magersfonteinu tak dlouho nebyla uveřej- něna, odpověděl, že první zpráva byla mu vrácena. Mezi důvody toho uváděno též, že jednotlivé od- stavce nebyly podle pravidel uspořádány. Člověk. jenž nařídil vrácení zprávy a udal pro ně takový důvod, zasluhuje zajisté vynikající místo ve chrámu svaté Byrokracie.« K této šprýmovné historii připo- juje Labouchěre následující vzpomínku: »Byl jsem kdysi zaměstnán u vyslance, jenž byl stělesněná »officiální podstata«. Hleděl s úctou a vroucností na všechny směšnosti byrokratických výkonů, jakoby zasluhovaly nejméně takové úcty, jako desatero bo- žích přikázání. Tehdáž musily všechny zprávy vy- slance státnímu tajemníku zahraničného úřadu, byl-li peerem, končit následovně: Mám čest, trvati s veškerou úctou Mylorde, Vašeho lordstva nejoddanější poslušný sluha. Jednoho dne odevzdal jsem mu balík zpráv mezi nimiž nalezl jednu, na niž jsem byl napsal »nejoddanější poslušný sluha« na jedné, na místě ve dvou řádkách. Zarazil se a tvář jeho jevila výraz nejvyššího zděšení. »Spravedlivý bože!« zvolal, »chcete mne zničit? Podívejte se — sem — sem — a řka to, ukázal na závadné místo. — »Co tím mí- níte?« táži se. — »Ale, cožpak nevíte, že to musí stát na dvou řádkách?« — »Ale proč pak?« — » Jsou pro to zajisté platné důvody,« odpověděl. »Jestliže ostatně nebudete dbáti předpisů, jež nám byly dány, abychom se dle nich řídilí, obávám se, že to ve svém povolání daleko nepřivedete.« — Nedlouho po té měl jsem příležitost, pomstit se tomu starému by- rokratu. Zprávy smějí býti zasílány zahraničnému úřadu toliko zapečetěné pečetním voskem. V kance- láři tato důležitá pomůcka došla a žádal jsem vy- slance o nový pečetní vosk. — »Co jsem vám teprv před nedávnem dal, neměl jste tak promarnit, že již ničeho není. Před koncem měsíce nedostanete pe- četní vosk.« — Míval v obyčeji, zhotovovati množ- ství dlouhých rozvláčných zpráv a tak bylo do konce měsíce pohromadě 20 až 30 zpráv, jež jsem uložil do psacího stolku, na místě abych je poslal do Lon- dýna. Na konci měsíce jsem mu to oznámil a při- pomenul, že jest předpis, jenž zakazuje odesflání nepečetěných zpráv a že jsem se nepovažoval za oprávněna, porušiti tento předpis, když se mi do- stalo tak vzácného napomenutí, abych vždy byl po- slušen rozkazů. Nejhorší pro něho při tom bylo, že ani živá duše v zahraničném úřadě nestěžovalasi na jeho mlčení, aniž jej vyzvala, aby přerušil svoje mlčení. Domníval-li se snad, že má ve mně vzor- ného přířučího, přece nikdy tento názor zřejmě ne- projevil. co = Nepříjemná mezihra. Z Pešti se ozna- muje: Onehdy při představení Sardouových »Starých mládenců« ve zdejším Národním divadle, shaslo po- jednou mezi třetím jednáním elektrické osvětlení cel
#5 alto_textblock #5
budovy. Obecenstva zmocnila se panika. Některé dámy hlasitě křičely, jiné dokonce omdlely. Ačkoli četné osoby se snažily upokojiti obecenstvo, tlačila se většina k východům. Zmatek zmáhal se od mi- nuty k minutě, neboť v celé budově hořelo toliko několik předepsaných svící. Osoby, jimž se podařilo dostati se z budovy, musily zanechati svůj svrchní šat v garderobě, kde bylo úplně tma. Z temného je- viště napomínal herec Naday obecenstvo, aby se chovalo klídně a ničeho se nebálo, poněvadž není nijakého nebezpečí. Nehoda způsobena byla poško- zením vedení v centrále uherské všeobecné elektri- cké společnosti a vedení v domě že jest úplně ne- porušeno. Temnota trvala plných sedmnáct minut; poněvadž po té opět bylo možno svítit, mohl býti kus dohrán. Kromě Národního divadla panovala tma též ve všech veřejných místnostech města, mimo jiné i v některých hotelích, jimž centrála společ- nosti opatřuje elektrické osvětlení. Nehoda v cen- trále způsobena byla prý ohněm. Dle smlouvy s Ná- rodním divadlem jest povinna uherská všeobecná elektrická společnost, zhasne-li světlo mezi předsta- vením, zaplatit za každou minutu pokutu 200 zl. = Výbuch parního kotle. Z Atlanty, Ga., se oznamuje: V cihelně G. W. Wiliams Lumber Co. u řeky Chattachoochie vybuchnul parní kotel ve váze několika tun. Výbuch byl tak prudký, že kotel pro- razil strop a střechu, vylétl do výše 40 stop a do- padl k zemi 200 yardů od cihelny. Dva běloši byli na místě zabiti a jeden smrtelně poraněn; mimo to bylo poraněno 5 černochů. O život přišli majitel ci- helny John Smith a James Perkins; smrtelně zra- něn jest W. Evans. Neštěstí přihodilo se o 11. hod. dopoledne z příčiny neznámé, má se ale za to, že někdo do rozžhaveného kotle vpustil studenou vodu. Nešťastnou náhodou udál se výbuch v době, kdy byl parní stroj za příčinou opravy zastaven a lidé stáli kolem něho = Zloděj v bedně. »Oděsskija Novosti« vy- pravují následující šprýmovnou historku. Na parníku plujícím ze Sevastopolu do Oděssy, ukradena jed nomu z cestujících, panu T. P. peněženka. Okradený jenž měl důtklivé podezření na svého souseda v ka- bině, neoznámil krádež kapitánovi, nýbrž pokusil se o lest. Přistoupiv ku podezřelému, pravil mu směje se, že mu poskytl možnost ukradnout mu peněženku jen proto, aby se přesvědčil, je-li také od cechu. Oslovením mezi zloději obvyklým: »sousede,« oblou- dil chlapíka na dobro. Zloděj sedl na vějíčku, vydal peněženku, a udal, že se jmenuje De—ov. Během hovoru oznámil De—ov »sousedu«, že zamýšlí pro- vést krádež v oděsském přístavu na parníku, jenž odtamtud popluje na Krym, a navrhl P—ovi, aby mu byl při tom nápomocen. Ten doufaje, že si na niče- movi schladí žáhu, byl ihned k tomu ochoten. Při- byv do Oděssy, zosnoval De—ov rychle svůj plán, a přikročilo se k dílu. De—ov uložen byl do zvláště upravené bedny, již P. měl dodati na parník jakožto náklad. Avšak na místě na parník dovezena byla bedna na policejní komisařství čtvrti Peresypu, kdež ji otevřeli a nalezli zloděje s veškerými zlodějskými nástroji. Bylo zjištěno, že De—ov již dříve byl tre- stán pro krádež. = Medvěd na lavioi obžalovaných. Z Lon- dýna se oznamuje: Těchto dnů udál se zde případ. jenž jest dosud svého druhu jediný v letopisech an glického soudnictví. Medvěd objevil se před trestním
#6 alto_textblock #6
soudem a musil se svým majitelem zaujmouti místo na lavici obžalovaných. Stalo se to způsobem násle- dujícím: Dva Francouzové, Josef Martin a Louis Brun nechali na Trafalgar Squaru před sochou Nel- sonovou tančit medvěda. Rozumí se, že toto divadlo přilákalo značné množství obecenstva, jež provázelo skoky medvědovy hlučnou pochvalou. Konečně do- stavil se policajt a zakázal další produkci. Poněvadž majitelé zvířete odepřeli vyhověti rozkazu, vyzval je policajt, aby jej s medvědem následovali na policejní strážnici. Na cestě vrhl se medvěd náhle na poli- cajta a zranil jej tlapami dosti těžce na hlavě. Policejní komisař nařídil, aby trojlístek přes noc zů- stal na strážnici a poslal jej den na to k soudu. Soudce odsoudil majitele medvěda pro výtržnost do vězení na dva dny. Po tu dobu zůstal medvěd zavřen ve stáji policejní strážnice.
#7 alto_textblock #7
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo.
#8 alto_textblock #8
Dnes ve čtvrtek 19. dubna.
#9 alto_textblock #9
195. hra v předpl. 3. čtvrtka. Král to řekl. Komická opera o třech jednáních. Text od Edm. Gon- dineta. Český překlad od Em. Züngla. Hudbu složil Léon Délibes. Vypravil režisér p. Ed. Chvalovský, řídí kapelník pan M. Anger. Po prvním jednání delší přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod.
#10 alto_textblock #10
196. hra v předpl. 4. čtvrtka.
#11 alto_textblock #11
Zejtra v pátek 20. dubna
#12 alto_textblock #12
Po prvé. Zkušební kandidát.
#13 alto_textblock #13
Švandovo divadlo na Smichově. Ve čivrtek 19. dubna. Začátek o 7. hod.
#14 alto_textblock #14
Večer 15. „PAŠIJOVÉ HRY.“ O 7 dějích a 7 živ. obrazech. Napsal ThC. J. Pauly, texty sborů složil professor Václav Müller, zpěvy Frant. Picka. Ve scénu uvedl režisér pan J. Kubík, komparsy řídí p. J. Vokoun, světelné effekty elektro- technik p. J. Hoffmann. Kostýmy dle francouzských figurin dodala firma J. Frýda v Praze. Vesměs nové dekorace. 9015
#15 alto_textblock #15
Corset Modele P. D.
#16 alto_textblock #16
nedostižitelný tvar, nejlepší jakost, doporučuje tovární sklad u firmy
#17 alto_textblock #17
J. NOvák 10n0 v Praze, Vodičkova ul., „U Štajgrá“. Illustrovaný cenník franko.
#18 alto_textblock #18
— 356 —
#19 alto_textblock #19
353 —
#20 alto_textblock #20
se rozumí, že jsem nedala ani dost málo na jevo, že to pozoruji, a jsem tak šťastna pro něho, ubožáčka! že unikl ze své klece v té zoologické zahradě spásy, že jsem jista, jak dnes večer všichni popukají smíchem v divadle« (Kaňka, kanka). »To je hrozné! Do toho inkoustu se nejspíš nějak dostala voda, a proto mé písmo tak nějak skáče a křepčí a tančí sem a tam. Ale hojl Proč bych nemilovala Jeníka? A proč by Jeník nemiloval mne?
#21 alto_textblock #21
Glory.«
#22 alto_textblock #22
IV.
#23 alto_textblock #23
Bylo krásné májové jitro, a jak stál u paddington- ského nádraží se psem u nohou, cítil instinktivně, že se blíží, jak proti němu přicházela svým pružným krokem v bílých batistových šatech pod světlým slunečníkem, vrou- beném krajkami. Její tvář byla rozpálena svěžím vzdu- chem a byla šťastná a veselá. Jak se ubírali do nádraží, vylila proud otázek o psu, zmocnila se ho ihned, a roz- hodla, aby se mu fíkalo Don. Usnesli se, že stráví den v burnhamském boučí,a když on šel pro lístky, vyšla na perron. Byla sobota, knih- kupecká budka byla plna obrázkových časopisů, a jeden z nich byl na předním místě rozevřen na stránce, jež obsahovala její podobiznu. Chtěla, aby to Jan viděl, vy- myslila si proto záminku, jak by ho k tomu dovedla,a potom se smála a on koupil onen časopis. Prodavač ji poznal — viděli to dle zdrželivého úsměvu a tlupa důstojníků gardy, ve flanelových košilích a slaměných kloboucích, kteří se ubírali do svého klubu v Maiden esdu, divali se na ni a štuchali se, jakoby
#24 alto_textblock #24
»Ano, změnil jsem se,« pravil v pomlčce, jež ná- sledovala. »A já ? »Vy jste se také změnila!« Hleděl na ni upřeně s vážným a vášnivým pohledem. Byla to ona — sama — Glory — ne jen pouhé vidění neb sen. Opět poznával ty zářné oči se skvoucími brvami a probleskující skvrnkou v jednom z nich, pro niž tak často jeho srdce bilo. Dí- vala se také na něho a myslila si: »Jak byl asi nemo- cen!« a tu vstoupilo jí cosi do hrdla a ona se dala do smíchu, aby neplakala, a spustila širokou manxštinou, aby neslyšel, jak se jí chvěje hlas: »Ale sebral jste se, či ne? A opustil jste tam ty — Ach, to jsem hrozně ráda, jak naši říkají, a strašně jsem po vás toužila, kde jste byl.« Nový výbuch smíchu, a tu vypukla opět vážnou angličinou: »Ale povězte mi, přišel jste na dobro — ne- vrátíte se zpět do —« »Ne, nevrátím se do Bratrství, Glory.« Jak vlídně zněl jeho hluboký hlas! »A vy?« »Nu, já jsem opustila nemocnici, jak vidíte.« »Ano, vidím,« pravil. Jeho znavené oči bloudily po pokoji, a ona poprvé cítila, že se stydí za jeho přepych a květiny.a »Ale jak jste mne našel ?« »Šel jsem nejprve do nemocnice —« »Tak vy jste na mne nezapomněl.? Víte, že jsem myslila, že jste zcela — Ale povězte mi honem, kam jste šel potom ?e Mlčel chvíli a ona pravila: »Nuže?« »Potom jsem šel k Mr. Drakovi.« Křesťan.
#25 alto_textblock #25
89