#1
alto_textblock
#1
1901.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 5. unora.
#3
alto_textblock
#3
K čislu 36.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARU
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
#9
alto_textblock
#9
a na venkově za 3h
#10
alto_textblock
#10
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
O trůnní řeči.
Z Vídně, 5. února. Posudky vládního
proslovu, kterým s trůnu pozdraveny byly
obě sněmovny, rozcházejí se vel m
podstatně. Spokojeny, třebas ne
úplně, jsou jen oba orgány strany kře-
sťansko-sociální. Je to vysvětlitelno
a pochopitelno. Antisemitě vídeňstí jsouv
pravdě jedinou vládní stranou p.
dra. Körbra. Naproti tomu všecky ostatní
žurnály činí se svého stanoviska výtky
námitky.
»Ostdeutsche Rundschau
pronáší se dosti krátce. Pan dr. Körber
prý se vystříhal všeho, co by mohlo Čechy
— uraziti, na jejich dělnosti nyní záleží je
dině. Nicméně prý budou nespokojeni. Mi-
nistrpresident byl povinen pronésti rozhodné
slovo proti státoprávním a národním poža-
davkům jejich a je odmítnout jednou pro
vždy.
»Volkszeitung« uveřejňuje mínění,
jaké se pronáší ve straně německo-pokro-
kové. Ji trůnní řeč nevyhovuje proto, že
předně neobsahuje prý po stránce
jazykové nižádné určitosti, dále
úzkostlivě se vyhýbá slovu »německý«,
konečně že nikdo nemůže říci, ve kte-
rých sférách ma zůstati jednot-
nost jazyka nadále nedotčenou. Podle
téhož listu je jedna část německých na-
cionálů spokojena, ukazujíc k tomu, že
vláda se přiblížila více ke svatodušnímu
programu všeněmeckému nežli k aspiracím
Čechů.
»Deutsche Ze itung« nejvážnější
z antisemitských listů, praví, že trůnní řeč
není bezbarvou, naopak vláda se v ní
přiblížila levici. Jmenovaný list pěje
pravou hymnu na program pracovní, ve
trůnním proslovu složený a má za to, že
převážná majorita obyvatelstva rakouského
obsah pozdraví radostně. Jsou-li prý Němci
dobré vůle, přestanou na tomto programu.
Však přece musí se dobromyslně postaviti
otázka, proč vláda nepřešla do-
cela do tábora německéhoa
#12
alto_textblock
#12
neuznala bez výhrad požadavek německého
služebního, sprostředkovacího a dor ozumí-
vacího jazyka.
»Neues Wiener Tagblatt« vy-
týká trůnní řeči neurčitost, nejas-
nost a snahu, vystříci se každého positiv-
ního slova. Zejmena prý neudává trůnní řeč
způsob, jakým má parlament býti učiněn
dělným.
Část jazyková nemá prý jádra. Nelze
prý »určité sféry« označiti neur-
čitěji nežli se ve trůnní řeči stalo. Všichni
ressortní ministři prý se ve svém odboru
pronesli ve trůnní řeči co nejrozšířenějia
tam vyložiti své plány. Onen ministr však,
který nemá žádného portefeuillu a ressortu,
docílil prý v nejmenší čášti největší ho
effektu a vzbudil nejkrajnější pozornost
český ministr krajan v nejmenším odstavci
o jazykové otázce.«
»Neue Freie Presse« vítá hymnus
psaný ústavě, ale na kardinální otázku, j ak
má býti říšská rada donucena
věnovati se ústavní činnosti, hledá se pry
ve trůnní řeči marně odpověď. Proto pry
jen se zármutkem a starostli vě
při takovém nedostatku iniciativy v nejna-
lehavější věci možno hleděti vstříc
novému zasedání.
Ba podobá se prý, že vláda sama není
naplněna valnou vírou, poněvadž by byla
jinak nenahromadila tolik pracovního pro-
gramu.
Co se týká vota j azykového, myslí
»Neue Freie Presse«, že slova ve trůnní
řeči znějí tak, jakoby se mělo vyhověti po-
žadavku německému po zákonném stanovení
státní němčiny, ale slova jen itak
znějí. Zkoumá-li se toto místo hlouběji,
rozplyne se prý jeho cena pod rukama.
Jaké prý to jsou sféry? Kam sahají ?
Mohou se týkati také jen armády a centrál-
ních míst. Kromě toho je prý vidno, že jed-
nota řeči je ztracena tam, kde byla již za
autonomistické éry porušena. Budou-li Ce-
chové pro toto místo tropiti hluk, pak prý
tak zajisté učiní proto, ježto náleží to k ře-
meslu opposice. Němce naplniti může jen
velmi obmezeným povděkem, vidí-li, že
#13
alto_textblock
#13
správnost jejich požadavku se uznává, ale
požadavek sám však se odmítá.
»Arbeiterzeitung« ukazuje na
svízele, s jakými se potkala v ministerské
radě tato část trůnní řeči. Je prý na ní vi-
děti, jak byla několikráte obrácena a krou-
cena, jak vláda zúmyslně vyhýbala se každé
určité myšlence, až naposledy — konec byla
kaše, ze které by člověk ne-
zmoudřel, kdyby napřed nevěděl, oč jde.
Právo veřejnosti klerikální škole.
Z Vídně, 5. února. Pětitřídní soukro-
mé chlapecké škole v Bubenči,
vydržované řeholí křesťanských školských
bratří, uděleno bylo právo veřejnosti.
#14
alto_textblock
#14
Telegrafcké zprávy.
Z Vídně, 5. února. (C.-B.) Císař pro-
půjčil okresnímu hejtmanovi v Duchcově Jo-
sefu hr. Wallisovi rytířský kříž řádu
Františka Josefa.
Císař propůjčil vicepresidentu finančního
zemského ředitelství ve Lvově dru. Vitol.
dovi z Korytowských hodnost tajného
rady s prominutím tax.
Z Pešti, 5. února. (C.-B.) Ministrpre-
sident šl. Szell, ministr obchodu šl. He-
gedüs a ministr spravedlnosti šl. Plo oz
odjedou dnes odpoledne do Vídně, aby se
zúčastnili slavnostní renunciace arcivévod-
kyně Anny Marie Terezie.
Z Pešti, 5. února. (C.-B.) Bývalý po-
slanec Svetozar Miletič zemřel ve Vršci
ve stáří 80 let.
Z Říma, 4. února. (C.-B.) Z Asmav
sem oznamují: Dle úřadních zpráv z Adisa-
beby se potvržuje, že král Goggiam dne
11. ledna zemřel a že nastoupil na trůn syn
jeho Bezabeh, jenž tou dobou meškáu
dvora Menelikova.
Z Paříže, 4. února. (C.-B.) V senátě
prohlásil při rokování o vojenském rozpočtu
ministr války generál André odpovídaje
na útoký hr. Bloise, že veškeré národy
uznaly odvahu a sebezapření francouzské
výpravy v Číně. Ministr odmítl výčitku, že
poškozuje morální jednotu armády. Jednota
a důvěra byly vždy ve francouzském sboru
#15
alto_textblock
#15
FEUILLETON.
#16
alto_textblock
#16
„Paní předsedkyně!“
Obrázek ze života od Julie Vlasáko vé.
»Máry, postav maso, dej k němu co se
patří, svař mléko na odpoledne a ostatní nech.
já přijdu hned!« velela paní Brabencová mezi
dveřmi a odešla.
Šlechetná paní tahle paní Brabencováa
plná zápalu pro dobrou věc! Zželelo se jí
přespolních dětí, že mají jen o kuse suchého
chleba zůstat v poledne. Přemýšlela, jak jim
pomoci, a přišla na skvoucí myšlenku, jim
vařit. Ihned smluvila se s jinými a za nedlouho
stál vedle »spolku pro ošacení mládeže, spolku
pro zaopatření knih a školních potřeb chudé
mládeži« a jiných úctyhodných spolků i spolek
neměně úctyhodný, »spolek pro stravování přes-
polní mládeže«.
Mnozí se tomu smáli a domácí městské
dělnické matky hlasitě reptaly: »Kdyby se ra-
ději dal oběd našim dětem! Copak na vsi má
někdo hlad? Kde je aspoň chleba, tam hladu
není !«
Vlastní děti oněch lidumilných dam by
byly s největší radostí šly ráno do školy
s uzlíkem buchet a jablek nebo s nehorázným
krajícem chleba, uvnitř máslem nebo sádlem
naplněným aneb jen s černou plackou, kterou
si beztoho denně za housku od vesnických dět
vyměňovaly, ale všem se zachovati není možno
a tak spolek vařil!
Učiněny návštěvy u vynikajících a zámož
ných občanů, prošeno o příspévky. patronát
#17
alto_textblock
#17
propůjčil jednu prázdnou světnici s kamny
k vaření a zároveň za jídelnu, okolní rolníci
poslali do kuchyně brambory, jáhly, kroupy,
hrách i čočku atd. a dámy se u vaření střídaly.
Paní Brabencová byla duší všeho. Stala
se předsedkyní. Co den šla někam buď prosit
nebo děkovat, do kuchyně dohlížet, porady ko-
nat. Doma měla také několik dětí, ale služka
Máry to už odbude. A Máry skutečně odbývala.
Tak jako dnes. Po panině odchodu umyla si
jejím mýdlem ruce, jejím hřebenem si zkade-
řila vlasy a zkusila dvě tři bluzy a několik
zástěr, jak by jí slušely. Mezitím bylo deset
hodin. Dvě děti přišly ze školy a pán skočil
si domů pro zapomenutý šátek. Děti chtěly
chleba — žádného nebylo a skřiň byla za-
mčena. Máry tedy půjčila pánovi šátek a dětem
na chleba. Paní Brabencová se ale rozhovořila
s paní doktorovou o povinnostech ženy a matky
a přišla domů zrovna ve dvanáct.
Máry vařila maso a jiného nic — ona
vlastně nic jiného neuměla a takž více ani
dělat nemohla.
»Copak honem uděláme? Hodíme do toho
mléka krupici na kaši,« rozhodla paní měníc šaty-
V poledne byla tedy krupicová kaše.
Odpoledne byla schůze. Dámy chtěly po-
řádat akademii ve prospěch »stravování pře-
spolní školní mládeže«. Paní předsedkyně zdrzela
se pozdě do večera. Přišla domů, když už byli
po večeři. Pán odešel do hostince a déti měly
tzd z
chleba. 11a a sn
»Maminko, tatínek si nechal doma všední
kabát, máš mu zašit podšívku v rukávě!« hlá
silo děvčátko z druhé třídv-
#18
alto_textblock
#18
»A mně se přetrhla kšanda —« hlásil se
hošík ze třetí třídy.
»Nu, dobře — já to spravím,« slíbila
matka, ale že musila sestavovat program a psát
seznam účinkujících, aby jen nikdo, kdo něco
měl, nebyl pominut, nespravila nic.
Ráno hoch navázal si kšandu provázkem
a muž vzal si do kanceláře kabát lepší.
Akademie se připravovala a paní Braben-
cová měla mnoho práce. Osobně účinkující zvát,
pohněvané udobřovat atd. atd., vracela se pozdě
domů, ač měla v úmyslu vždy za půl hodiny
přijít a proto se stávalo, že »házela se krupice
do mléka« pětkrát za týden.
O večeři také se neměla čas starat a byla
za čtrnáct dni překvapena výpovědí služky
Máry, která, jak se svým kamarádkám vyjá-
dřila, »měla toho chleba a těch bramborů se
sádlem už po krk !«
Muž si přilepšoval v hostinci, chodil po
půl noci domů a děti divočely. Neměly v ničem
pořádek a matka celá uštvaná starostmi o děti
cizí, honila své vlastní od sebe, že už kní
ani nešly.
Po Máry přišla nová služka právě v den,
kdy se akademie konala. Rady si nevěděla
v cizím místě a milostpaní ji nemohla ničeho
říci. Neměla času a měla jen jedinou starost,
aby dopadla dobře akademie ve prospěch přes-
polních dětí, by mohla ubožátka dostávat va-
řený oběd místo suchého chleba a následkem
toho se stalo, že její vlastní děti měly v poledne
zase krupicovou kaši a k večeři v měsíci už
po pětadvacáté — suchý chléb.