#1
alto_textblock
#1
Ročník XOx
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 26. října 1904
#3
alto_textblock
#3
Číslo 296.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v adminlsfra
a mř
.
ndvrt leta . . . . 6 K —h
s dvejí dončškeu
na něst
. K5
na čtvit leta
ve sl-! 2 K 90 h
ns něske .
Peštou:
snšsle. . . . . . K 80nt
na čivrt leta
s dvojí zisilkou
aa měií
čivrt leta . . . . 11 K c0h
#9
alto_textblock
#9
V drobném prodejir
rannšjčíšlo o sobě . . . za Sh
odpolsdní
. . . . za 2h
Ve flialkách na venkevě.
10h
zanní čísle. . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserát
platí se hotově napře
Přelplacení a inserty přijíná zdminl-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nachiznjí ze též rediakeo
tiskárna a erpědice „Národních Listě“.
Rukopisy se novracsjí.
#10
alto_textblock
#10
Válka.
L. Z Petrohradu, 25. října v 8 hod.
30 min. večer. (Pův. tel. zvláštního zpravodaje
»Nár. Listů«.) Podle informací z mini-
sterstva vnějších věcí ruský vyslane
v Londýně byl tam včera předmětem
nepřátelských manifestací (Sdělili jsme
již i z jiného pramene. Pozn. red.), nieméně
zavládá zde chladnokrevné nazírání
na příhodu baltického loďstva. V Lon-
dýně bude ustavena komise zvláštní
k vyšetření příhody a to i za účasti
ruského lékaře, Rodiny obětí budou
Ruskem odškodněny.
Od Roždestvenského není ještě
podrobností, ač stanice francouzské
snaží se dohodnouti se s ním telegrafií
bezdrátnou. Ministerstvo vysvětluje
příhodu tím, že první oddíl loďstva
vida neznámou flotillu bez světe
vyslal proti ní torpédovky
Rybáři nepochopujíce vážnost oka-
mžiku, tropili si z věci šašky a ne-
vzdalujíce se, zdáli se býti podezře-
lými. Po návratu torpedovek loďstvo
výpálilo. Rožděstvenský nevrátí se
prý na Rus leda jako vítěz; nikdo
nemůže ho k tomu donutiti — řekl
prý při odplutí i dodal: »Povedu boj
do poslední krůpěje krve. A lodí
svých neodzbrojím za žádnou cenu,
nechť se raději Rus vyzbroji a necht
jest připravena na všechny even-
tuality.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#11
alto_textblock
#11
Anglické kramářství ve válce
rusko-japonské.
Již dříve, nežli Japonsko opovědělo válku
nepřipravenému Rusku, přední velmoci evrop-
ské ku podnětu, vyšlému z vládních kruhův
anglických, prohlásily veřejně a závazně, že
v zápase východoasijském, nebude-li vůbec lze
zažehnati jej, všechny zachovají nejpřísnější
nestrannosl. Jest dobře připamatovati si, že toto
usnešení evropských velmoci stalo se na pobídku
anglickou. Přistoupila k němu ihned také Unie
Sereroamerická, tak že válka rusko-japonská
byla obmezena na misto svého vypuknutí už
dííve, než vzplanula. Slíbené nestrannosti ostat-
ních velmoci bylo ovšem rozuměno tak, že
žádná z nich vojensky se nevmisí do boje,
jenž mezi Ruskem a Japonskem se objevil ne-
odvratný. Vědělo se ovšem už počátkem ledna
tohoto roku, že k válce žene Japonce hlavně
Anglie, ale jakmile válka v druhé polovici února
se strany japonské byla prohlášena, Anglie za-
tím přestala na tom, čeho byla dosáhla diplo-
matickými pletichami svými a držela se stranou,
čekajíe dalšího vývoje věcí na bojišti.
Nicméně třeba vojensky nebyla se zúčast-
nila boje rusko-japonského, nebyla v něm ne-
činna způsoby jinými. Už dávno nikdo na světě
nepochybuje, že Japonci celé vedení války proti
Rusku založili na obsáhlou a rozsáhlou spolu-
činnost anglického průmyslu a obchodu.
#12
alto_textblock
#12
Anglická vláda postarala se o odbyt angli-
ckých výrobkův a o dovoz tohoto zboží do t-
bora japonského tak dokonale, že vlastně celý
výzbroj japonského vojska proti Rusům byl dí-
lem jejím. Vyšlo prodlením minulých měsícův
na jevo, že obchodním korábům anglickým při
plavbách jejich do Japonska zhola nic nepřeká-
žela ustanovení o válečném kontrabandu a že
dovoz veškerého válečného materiálu z Anglie
do Japonska vykonával se s úplným vědomím
a schválením vlády londýnské. Tato ovšem ne-
přestávala dušovati se na svou nestrannost
k oběma válčícím stranám i když dobrovolné
válečné loďstvo černomořské in flagranti po-
stihlo porušení této anglické nestrannosti ve
vodách afrických.
Dlužno si připamatovati nyní, když angli-
cké obchodování s válečným kontrabandem na
prospěch Japonska provozuje se bez nejmen-
šího ostychu, studu a beze všech omluv, jak
vláda anglická se postavila do figury svrchované
rezhořčenosti, když při prvním kontrabandu
loďstvem ruským byla chycena za limec. Od
té doby odhodila škrabošku vojenské nestran-
nosti a nepřestává už na osmý měsíc ve válce
rusko-japonské provozovati nejvýnosnější „kšef-
tíčky“
Nepodařil-li se jí totiž obchod politi-
cký, jehož tak bezpečně se byla nadála z roz-
dmýchané války mezi Rusy a Japonci, nahražuje
si ho bohatým ziskem, jenž továrnám a obchod-
ním pisárnám jejím plyne z dodávek válečného
materiálu. Na dluh nedává při tom nic. Aby
Japonci mohli platit hotovými, Anglie společně
s Unií Severoamerickou už v měsíci březnu
tohoto reku půjčila jim zásobu peněz, ovšem
na úroky, jejichžto výše nejen Japonci, alei
všechen ostatní svět finanční byl se zhrozil.
Že anglické dodávky válečných potřeb Ja-
poncům nejsou laciné, možno dle toho uhod-
nout, a tak se děje, že Anglie své chráněnce
na východním břehu asijském znenáhla uvedla
hmotně na mizinu, a že za svou „nestrannost
vzala si od nich sama nejkrvavější poplatek.
Při tom nepřestává nejen chvástati se svou
neutralitou oběma válčícím stranám, ale po pří-
kladu osvědčeného pokřiku: „Chyťte zloděje!!
stále ukazuje na Německo, že prý slíbenoua
zaručenou neutralitu svou porušuje, nadržujíc
všelikým způsobem Rusku.
Časopisectvo německé, vládní i neodvislé
posud odmítalo anglické nařčení jen všeobec-
ným tvrzením, že jsou to samé nedůvodné po-
mluvy a vědomé lži. Teprv nejnověji vzchopilo
se k odpovědi důraznější. Z toho vyvinula se
pak velmi zajímavá inkoustová válka anglo-
německá, jejižto nejnovější období vyjádřeno
jest útočnými články, téměř souhlasnými v časo-
pisech berlínských a mnichovských. Odveta ně-
mecká pomlouvačům anglickým jest peprnáa
naskrze věcná. V Londýně budou mit co dělat,
aby hluboký dojem její na veřejnost evropskou
jen poněkud seslabili. Zníť zajisté v německém
výkladě „neutrality“ anglické jako zdreujíeí
sarkasmus, když se v něm vypravuje, žei
Rusko velmi značnou čásť svého materiálu
válečného kupuje od Anglie a že zlomyslnost
anglická, namířená proti Německu, pochází jen
odtud, poněvadž Rusko neobjednává a nekupuje
všechny válečné potřeby své u továrníkův a ob-
chodníkův anglických, ale opatřuje si některou
čásť jejich také ve Francii a v Německu. Kdyby
prý Anglie dodávala Rusku všechen materiál
válečný, jako jej dodává Japoncům, byla by prý
s válkou velice spokojena a ve své neutralitě
dokonale sťastna. Ze speciálních případův, k vůl
nimž časopisectvo německé proti Anglii se
#13
alto_textblock
#13
obrnilo, postačí vyznačiti následující: Se strany
anglické bylo pověděno, že jistá německá
loděnice prodale Rusku 40 lodí, které byly vy-
zbrojeny k účelům válečným. K tomu odpoví-
dají časopisy německé, že vedle pěti parníkův
které z loděnic německých přešly do majetku
ruského, že Anglie nejen více než třicet váleč
ných korábův prodala Japoncům, ale že i značný
počet podobných korábů za dobrý peníz pře-
pustila Rusku. Stran dodávek válečného mate-
riálu vypravují listy německé, že Japonsko
v Anglii objednává vůbec všecko, ce v domácíeh
továrnách poříditi nemůže, a jen co
Anglii v tétéž hodnotě a ceně nemají.
že dostává z Ameriky a z Němelcka.
— Však láska japonská k Angličanům
jest prý tak veliká, že jistá německá továrna,
která přijala z Tokia objednávku v ceně něko
lika millionův marek, dostala zároveň rozkaz
aby zboží neposlala přímo z Hamburku neb
z Brém na lodích německých, nýbrž aby je do
vezla jen do Londýna, odkud pak s loděmi angli
ekými má býti dopraveno do Japonska.
Asi před čtrnácti dny anglické noviny ob-
viňovaly Německo, že porušuje svou nestran
nost, dodávajíc baltickému loďstvu ruskému
uhlí. K tomu obvinění odpovídá nyní časopise
etvo německé, že z padesáti korábův, které ob
starávají dodávku uhlí řečenému loďstvu ru-
skému, šestnáct parníkův jest anglických, však
že Anglie za tento menší zisk, jenž jí připadl
z dodávky uhlí ruským válečným lodím, už do-
stala hojnou náhradu v tom, že dodávka všeho
čerstvého masa týmž lodím ruským svěřena byla
obchodníkům anglickým. Anglický
parník „Maori-King“ už prý odplul s prvním
nákladem na místo svého určení. Mimo te vy-
pravují německé listy, že vyjednává prý se
právě v těchto dnech s anglickými dodavateli
plavei o ohromnou dodávku uhlí pro loďstvo ru-
ské ve Vladivostoku.
Těmito příklady časopisectvo německé věru
dostatečně ozářilo kramářstvi neutrality angli
cké, jež záleží v tom, že těží z obou stran válčí
cích, kde a jak může.
#14
alto_textblock
#14
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. října. (Důvody roz-
sudku říšského soudu o českých
školách ve Vídni.) Odmítavý nález říš
ského soudu ve věci českých škol ve Vídni odů-
vodněn následujícími důvody: Jest sice pro-
kázáno sčítáním lidu, že v některých osadáeh
dolnorakouských, zvláště na hranicích Moravy
a Čech, bydli Čechové ve velkém počtu a také
ve Vídní jest usazen nikéliv nepatrný počet při
slušníků českého národa. Z toho však se ješté
nemůže zavírati, že český národ zde existuje
jako národní individualita; Čechové zde neza-
pustili oněch historiekých kořenů, které by byly
známkou jich výlučně národní jednoty. K tomu
bylo by třeba trvalého osídlení, kterého
však v Dolních Rakousích není. (České osady
u Poštorné a v bývalé vitorazské župě trvaj
v Dolních Rakousích od pradávna. Pozn. red.
Že se Čechové vyskytují ve Vídni, sluší připsnti
hlavně oné přítažlivosti, kterou velkoměsto jev
netoliko na Čechy, nýbrž také na příslušníky
jiných národů a jejíž podkladem jsou důvody
výdělkové. Při tom jest bezvýznamno, jak ve
liký jest počet Čechů v tom nebo onom víden-
ském okrese. Otázka, zdali čeština jest ve Vídn
jazyk v zemi obvyklý, byla říšským soudem tak
též popřena s poukazem na důvody výše vy
ložené. Pro posouzení otázky, je-li čeština ve
Vídni jazykem v zemi obvyklým, jest bez-
#15
alto_textblock
#15
významno, rozumí-li češtině a mluví-li česky
ve Vídni větší nebo menší počet obyvatelstva.
V Praze, 25. října. (K úmrti Apol. Ja-
worského.) Všechny polské listy haličské,
nevyjímaje ani listů od polského kola neod-
vislých, uznávají veliké zásluhy zvěčnělého ryt.
Jaworského o Halič a Poláky haličské, jakož
i jeho smysl pro ústavnost, z něhož vyplývaly
jeho snahy o obnovení parlamentní činnosti
jeho odpor proti každé obstrukci. „Slowo pol-
skie“ omlouvá jeho opatrnost, v níž někteří
spatřovali nerozhodnost, a jeho diplomatičnost
kterou měli leckdy za škodlivou polským zá-
jmům. Jaworski byl politik staré školy se všemi
jejími vadami, jež však mu zabezpečily vynika-
jící místo v polské delegaci. Za nynějších po-
měrů snad prý ani jiná politíka nebyla možna.
Jaworski dbal vždy veřejného mínění halič
ského a jím se řídil; za svůj význam v pol
ském kole neděkoval však svým osobním vlast
nostem, nýbrž svému vlivu v rozhodujícíeh
kruzích.
„Glos Nar.“ píše, že Jaworski jednal vždy
s dobrým úmyslem a vždycky měl na mysl
blaho Haliče i polského národa. Ovšem se i mý-
líval, jako každý člověk. „Největší jeho chybou
bylo rozpuštění většiny pravice, neboť tím ve-
hnal Čechy do obstrukce; příliš mnoho váhy
přikládal též politice „koridorové“, kterouž
trpěla vážnost polského kola.“ Jeho slova:
„Sloužím Haliči jako pes“, nebyla u Jawor-
ského planou frásí. Sloužil skutečně národní
věci polské s řídkou za našich časů vytrvalosti
a sloužil jí za stálých útoků, kterých proti němu
nešetřeno. Zemřel, jako žil, na přední stráži
uprostřed práce a starostí o blaho veřejné, od-
nášeje si do hrobu ne sice slávu velikého a
šťastného státníka, ale památku zručného poli-
tika, věrného syna vlasti a pečlivého o její bu-
douenost občana.
Dle „Nové Rel.“ smrt Jaworského nezpů-
sobí zásadné změny v politice polského kola.
Dědictví po něm ujme se opět jeden z vynika-
jících zástupců tábora konservativního. Starý
kurs potrvá dále.
Z Vídně, 25. října. (Novinářsk
zpráva.) Bývalá „Ostdeutsehe Rundsehau“
všeněmecký orgán, založený kdysi K. H. Wol
fem a změněný loni v „Deut. Tagblatt“, včera
zaníkla. Německo-nacionální strana, jejíž orgá-
nem byl v poslední době zaniklý list, počala
dnes vydávati „Neues Deutsches Tagblatt“.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 25. října.
#17
alto_textblock
#17
Krise pahriarchy ekumenického.
Z Cařihradu se píše: Obrovský po
plach zde způsobila krise patriarchy Joa
chyma III., ježto má význam vybočující daleko
za obvod církve řecko východní. Bezprostřední
příčinou její bylo, že většina sv. synodu, ve-
dena metropolitou efezským, přehlasovala nejen
mínění patriarchovo, ale prohlásila zároveň, že
ho »zbavuje hodnosti pro přehmaty proti církvi.«
Spor vznikl pro návrh statutu pro Bosnua
Hercegovinu; otázka tato vleče se již od
r. 1878; po všecku tu dobu vyjednáváno mez
pravoslavnými Bosňáky a vládou bosenskou. Vý-
sledek úmluv těch předložen konečně sv. synodu.
ale zbylo pět článků, při nichž nebylo do
eíleno mezi vládou a Bosňany shody, a tu do-
voláváno se rozhodnutí sv. synodu. Články ty
jsou následující: 1. Zdali volba a sesazení
metropolity jest právem patriarchy společně s vě
řicími, či vlády jinověrné; 2. Mají li členové
#18
alto_textblock
#18
konsistoře zůstati vládními úřadníky, anebo
jsou-li členy církevní samosprávy; 3. Mají-li
býti diecesální rady a členové školních výborů
voleni společně duchovními a věřicími, či má-li
duchovenstvo své členy voliti zvláště a věřící
své členy rovněž; 4. Otázka finanční: má-li
vláda vypláceti plat metropolitů a ostatních členů
církevní správy přímo těmto, či prostřednietvim
rady církevní; 5. Zdali biskup své tajemníky
a spolu konsistoriální notáře má jmenovati arci-
biskup na návrh konsistoře, či samostatně,
mají-li dostávati plat od věřících či nikoliv. —
Většina sv. synodu se v těchto věcech přidala
stanovisku věřících, kdežto patriarcha Joachym
si osvojil stanovisko vlády bosenské. Spor
ukončil tím, že většina prohlásila, »že patri-
archa se dal vésti ve věcech ryze
církevních zřetelem politický me
dle přání rakousko uherského velevyslance ba-
rona Calice.
#19
alto_textblock
#19
Kandidátní listiny
#20
alto_textblock
#20
k doplňovacím volbám
do sboru obecních starších
král. hlavního města Prahy.
(Volby konají se dnes ve středu dne 26. tijna.)
#21
alto_textblock
#21
I-
#22
alto_textblock
#22
Staré město.
Pro III. sbor:
Alois Náhlovský, mistr krejčovský v Praze
č. p. 421—I.
#23
alto_textblock
#23
II.
#24
alto_textblock
#24
Nové město.
Pro I. sbor:
Jirousek Josef, majitel závodu krejčovského
spolumajitel domu, zem. posl., č. p. 675—Il
Novák Josef, velkoobchodník a majitel domu,
č. p. 699 — 1I.
Motys František, farář, č. p. 80—I
Romováček Václav, stavitel a majitel domu.
č. p. 976—II.
Siřiště Antonín, sládek, hostinský a majitel
realit, č. p. 312—II.
JUDr. Srb Vladimír, advokát, majitel domu
a zem. posl., č. p. 579—I.
Stárka Karel, mlynář a spolumajitel domu,
č. p. 1443 II
#25
alto_textblock
#25
Pro II. sbor:
JUDr. Friě Vojtěch, advokát, č. p. 1701—II.
Pasovský Vratislav, c. k. stavební rada
a stavitel, č. p. 143 —II.
Peterka Leo, úřadník Hypoteční bankya
majitel domu, č. p. 777—II.
Prášek Václav, velkoprůmyslník, č. p.
336 —II.
Šule Josef, velkoobchodník s vínem, č. p.
555—II.
JUDr. Šupich Josef, advokát, č. p. 1601—I.
Pro III. sbor:
Váelav Březnovský, rukavičkář a poslanee,
č. p. 225 — II
Jindřich Havliček, hodinář, č. p. 578 —II.
Hynek Kreutzer, ředitel pivovaru, č. p.
1941—II
Josef Šeyd, obchodník, č. p. 1426 —m
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá-
Heller.
#28
alto_textblock
#28
V době absolutismu.
#29
alto_textblock
#29
XXI
#30
alto_textblock
#30
(ak chtěli na radnici odpomoci po
třebě ještě jedné reálky. — Jak se lá
kali mladíci k učitelství na reálkách.
— Stavební ruch v Praze. — Vídeňská
kavárna. — Ulice na místě Fiedlerov
parku. — Sváteční odpůldne v hostin-
ských zahradách. — Dni sv. Jana a sv.
Václava v Praze. — Požáry zničené lo-
děcké mlýny.)
Upomínky tyto mají drobnými črtami, udá-
lostmi a příklady přispěti k poznání doby, její
povahy, jejího života a jejích zvláštností; kdo
s jakousi zálibou do obrazu let padesátých se
vnořuje, nepohrdne snad tedy drobnůstkami, jež
za účelem shora vytčeným zde jsou složeny.
V jednom z předešlých článků bylo pově-
déno, že rokem 1857 nastal ve veřejném škol-
ství u nás a zvláště v Praze jakýsi svěžejší
život a zcela patrný vzestup. Tak zejmena po-
cilěno koncem toho roku, že by bylo potřebí
zříditi ještě jednu vyšší reálku a této potřebě
dostalo se na jaře roku 1858 zvláštního výrazu
na — staroměstské radnici. Tou dobou byla
ukončena úprava velké zasedací síně pro sbor
obecních starších a v nové télo dvoraně konala
se dne 31. května první schůze městského za-
stupitelstva, jež měla ráz jakýsi slavnostní
Purkmistr dr. Wanka pak, chtěje událost tuto
zvěčniti skutkem nějakým věkopamátným, podal
sboru návrh, aby na oslavu zřízení velké zase
dací slně zřízena byla v Praze druhá reálka —
německál A královská naše máti měst měla
záslupce tak uvědomělé, spravedlivé a slušné,
že purkmistrův návrh beze všeho odporu přijat
byl ve formě, kterouž se městské radě ukládá, aby
za tím účelem šetření konala a sboru co nej
dříve zprávu s odůvodněným návrhem podala
Vůle byla tedy — jak jen možno špatná, ale
okolnosti a události nedopřály Haasovskému šo-
eáctvu, aby záměr svůj provedlo a německá
reálka v Nikolandské ulici zůstala ještě dlouh
#31
alto_textblock
#31
jedinou německou reálkou v Praze, jako reálka
v Panské ulici jedinou českou. — Tou dobou, co
Haasovci na pražské radnici na zřízení druhé
německé reálky pomýšleli, ozývaly se z venkov-
ských měst stesky na nedostatek učitelských sil
pro reálky a města Rokyeany, Tábor, Vysoké
Mýto a Králův Hradec oznamovala v novinách,
že jsou ochotna zvýšiti učitelské »dotace« na
500 a 600 zlatých konvenční měny, aby se
mladíci s větší chuti učitelskému stavu na reál-
kách věnovali. Trvající tehda citelný nedostatek
učitelských sil vysvětloval se veřejně tím, že
mnoho zkoušených učitelů pro reálky do »již
ních korunních« zemí odchází. Trvala totiž ještě
doba vývozu učitelských sil z Čech, jako doba
silného exportu sil úřadniekých do ostatních
zemi rakouských.
#33
alto_textblock
#33
Jako se ve stavu veřejného školství rokem
1858 již pociťoval jakýsi svěží vánek nějaké
blížící se nové doby, začínal také v oboru sla-
veb a úpravy města navzdor všemu zásadnímu
konservatismu obecní a vůbec veřejné správy
jakýsi nový ruch se probouzet. Abych jenom
některé přiklady uvedl: sbořila se stará Pořič-
ská brána a místo ní postavena v ose nynější
jízdní dráhy elegantní brána oblouková; začala
se stavět budova České spořitelny v nynější
Ferdinandově třídě; vypsáno ofertní řízení na
stavbu kasáren na Josefském náměstí a spolu
také na sbourání komplexu starých domů, na
jichž místě nynější Josefské kasárny stojí; sta-
vělo se nové letní divadlo za Koňskou branou,
jež pak »Novoměstským« nazváno bylo; zahá-
jila svoji činnost Svatovítská jednota, kteráž
tehda arci ještě nepojala do programu dostavění
svatovítského chrámu, nýbrž zatím jenom udr-
žování a opravu silně oprchávajícího kostela
příslušných k němu kaplí; opravena Marianská
socha na Staroměstském náměstí v ten způsob, že
scházející archanděl nahražen novým, zhotoveným
dle modelu nadaného mladého sochaře Kamila
Böhma, Marianská socha sama pak pozlacenaa
ostatní části olivovou barvou natřeny atd. Ke
stavebnímu a podnikatelskému ruchu toho roku
náleželo také zřízení nynější »Vídeňské kavárny«
na nároží Příkopů a Václavského náměstí. Po
havelském kvartále zavřena pro vždy velká vrata
zájezdního hostince »U Špinků« na Přikopěa
#34
alto_textblock
#34
povozy se vším hostinským ruchem odkázány
na druhý, otevřený vjezd, vedle nynějšího ob
chodního domu firmy »Filipa Haase synově«
V bývalém průjezdu hoslince »U Špinků« vy
stavěny visuté schody jenom pro kavárnu ná
kladem 6000 zlatých a celé první patro upra
veno v elegantní kavárnu, jež se stala nebezpeč
ným soupeřem protější »Pražské kavárně«, kter
se nalezala v nárožním domě Václavského ná
městí, kde v přízemi má obchodní místnost
papírnická firma »Bělský a Ješek«. — »Víden-
ská kavárna« olevřena byla dne 10. dubna 1859
Ruch stavební a upravovaci má vždy dva
směry: (dobrý v tom ohledu, že pustá místn
úhlednými domy vyplňuje a zlý v tom směru,
že staré památky, sady a zahrady ničí, aby na
jich místa postavil hluché třebas ulice.
Této zlé tendenci padla na jaře r. 1858 za
oběť krásná država Fiedlerovy rodiny, dům
s rozsáhlou a rozkošnou zahradou. Tato država
sahala svými hranicemi do Bredovské ulice, do
Růžové ulice a ke hradbám, tedy k nynější
ulici Marianské a prostírala se na prostoru, kde
nyní se nalezají Olivův dům se zahradou, Oli-
vova ulice, hořejší čásť Růžové ulice a domy
na této straně ulic Bredovské a Marianské.
Fiedlerova talo država, jež tvořila jakési
panské sídlo o několika budovách s krásným
parkem, rozsáhlou květinovou zahradou s boha-
tými sklenníky, pařeništi a ovocným sadem, byla
na prodej. Ale z pražských boháčů neměl ni
kdo chuti, získati si to skvostné idyllické Tuseu-
lum v nejbližším sousedství hlučných ulie vel-
kého města a nezbylo tedy, než rozděliti celou
državu na parcely, na kteréž se snáze nalezají
kupci, což se také stalo. V Bredovské ulici sto
jíci dům s rozsáhlým dvorem a částí zahrady
koupil Alexandr Schöller za 55.000 zlatých
konvenční mince a další kus, ke hradbám (k
Marianské ulici) jdoucím koupil G. Pílz po 50
zlatých za čtvereční sáh. Kde nyní stojí bu-
dova Buštěhradské dráhy, stával dříve sirotči-
nec a k budově a zahradě tohoto ústavu při
mykala již Fiedlerova država. Kde dříve se roz-
kládaly malebný sad a sklenníky, nastavěny po
provedené parcelaci řady činžáků a na prostoru,
kde pestré a vonné kvítí se pěstovalo, žaloženy
dvě ulice: hořejší čásť ulice Růžové (dříve o
poloviny slepé) a poboční ulice, spojující Růžo
#35
alto_textblock
#35
vou ulici s ulicí Bredovskou, nynější ulice Oli
vova. A takž vzal za své krásný sad, o němž
idealisté snívali, že by se státi měl pražským vy-
dáním Lucemburské zahrady s malým divadlem
s koncertními a plesovými sály atd.
Na takovéto podniky tehdejší Praha ne
byla. Jí stačily hostinské zahrady a ostrovy
to tím více, ježto těchto zahrad bývalo hojně
a ježto se prodlením času množily a zdokona
lovaly civilní hudební sbory. Ruku 1858 bývalo
letní dobou ve všech hostinských a s hostinei
spojených zahradách nebo sadech velmi veselo.
Tehda nebylo ještě v módě, zůstávati na letních
bytech nebo dělati drahé výpravy do cizích
zemí a všechno téměř měšťanstvo i občanstvo
pražské trávilo nedělní a sváteční odpůldny vždy
při hudbě zahradních hostinců vnitřního města
či nejbližšího okoli. Vstupného platilo se při
prosté hudbě 6 krejcarů, při hudbě s večerními
ohňostroji, se světelnými koulemi a bengalskými
ohni 10 kr., když se kromě toho damám
kasy podávaly drobné kytice, 15 krejcarů, ve
velkých zahradách nebo sadech, kde dvě kapely
střídavě koncertovaly, večer pak lampiony
transparenty se rozsvěcovaly, slunce se zapalo-
valo, světelné koule, ohnivé žáby a rakety se
vypouštěly, platilo se 20 krejearů. Jenom v re-
stauraci na hradbách mělo obecenstvo požitel
vojenského koncertu vždy zdarma.
Nejživěji bývalo v pražských restauračních
zahradách a ovšem také v uzavřených hostin-
cích na jaře o svatém Janě a na podzim o sv.
Václavě. Svatojanské pouti pražské bývaly tehda
mnohem silnější a pestřejší, než jakými jsou
nyní. Kultus sv. Jana Nepomuckého nebyl tehda
ještě zviklán (aspoň v lidu) žádnými historický-
mi pochybnostmi a Praha nebyla také ještě
předmětem národnostního sporu — proto puto-
vali k ostatkům mlčelivého zemského patrona
vedle našeho lidu také Němci z neuzavřeného
tehda ještě územi. Kromě toho nebylo tou do-
bou ještě tolik železných dráh, tak že venkov-
ské obyvatelstvo jenom zřídka kdy do Prahy
se dostávalo a proto návštěvu hlavního města
s poutí spojovalo, jež zrovna do zemědělské
prázdně připadá. Den před sv. Janem bývaly
pražské ulice naplněny pestře oděným venkov
ským lidem z celých Čech a Moravy. Poutníe
tito přijížděli po tratich státní dráhy nebo po
#36
alto_textblock
#36
vozy všeho druhu aneb přicházeli v processích,
majíce na zádech velké rance s hojnou spíži
na několik dní. Karlův most byl hned odpo-
ledne pro vozbu docela uzavřen a nesmělo se
po něm jezdit ani v noci, neboť po západu
slunce proměnil se most v obrovský tábor noc-
lehářů, kteří zde, na tvrdé dlažbě, rance ma-
jíce pod hlavami spánek spravedlivých spoko-
jeně chrápali, až je růžoprstá ranní záře a do
modra otlačené údy ke slavnému dni vzbudily.
Potom nastalo hromadné putování k Hradčanům,
kdež také kolem kostela a kaplí zástupové
zbožných a bezpříkladně otužených poutníčků
tou dobou již za kvílivého zívání tvrdý sen
s beder střásali a chrupající údy všemi směry
natahovali. V obou »zámeckých« hospodách,
na známé »Vikárce« a »u Máčků« (na místě,
kde nyní stojí proboštství) vařila se od prvního
kůropění v obrovských kotlech ranní polévka,
kteréž tam o pouti prodáno mnoho tisíc »šálků«.
Však nejenom na mostě a na Hradčanech, také
na schodech kostela u Křižovníků, pod balká-
nem chrámu Salvatorského, na stupních před
vlašskou kaplí a také jinde u kostelů, kde jen
možno bylo, nocovali poutníci, kteří si hledání
krytého noclehu uspořiti chtěli. Bylo-li deštivé
počasí, měly hostince velikou políž a nemohly
namnoze ani zavírat. Tehda nebývalo v celé
Praze snad ani jediné rodiny, jež by nebyla
hostila nějakého poutníka a přece procházely
ulicemi po celou noc ještě zástupy venkovanů,
kteří vůbec žádného přistřeší nenašli. Světských
slavností o sv. Janě v Praze v padesátých le-
tech žádných nebývalo.
Den sv. Václava pozbyl v Praze ještě více
než svatojanská pouť, svého rázu a značení
Také tento den býval silně navštěvovanou poutí,
ale jenom civilní, poutí k pražskému posvicení
a ke školám. Za onoho času konaly se po sv.
Václavě zápis a přijímací zkoušky do středních
i vysokých škol a dnem 1. října začínal na
gymnasiích, reálkách, paedagogiich, na konser-
vatoři atd. školní rok. Proto byl den sv. Václava
dnem příchodu a návratu venkovských sludentů,
jež provázeli obyčejně jich rodiče, zejmena ro-
dičové začátečníků ve sludiích a ti, kteří o sv.
Janě do Prahy zavítati s to nebyli. Den sv.
Váelava byl také dnem velkolepého“ putování
hus do Prahy. Tímto dnem začínala totiž v