ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d1e76000-71f5-11dc-b89b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 36
#1 alto_textblock #1
Ročník XOx
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 26. října 1904
#3 alto_textblock #3
Číslo 296.
#4 alto_textblock #4
Na rauní a odpol. listy předplácí se v Praze v adminlsfra a mř . ndvrt leta . . . . 6 K —h s dvejí dončškeu na něst . K5 na čtvit leta ve sl-! 2 K 90 h ns něske . Peštou: snšsle. . . . . . K 80nt na čivrt leta s dvojí zisilkou aa měií čivrt leta . . . . 11 K c0h
#5 alto_textblock #5
p
#6 alto_textblock #6
Nl
#7 alto_textblock #7
—
#8 alto_textblock #8
I
#9 alto_textblock #9
V drobném prodejir rannšjčíšlo o sobě . . . za Sh odpolsdní . . . . za 2h Ve flialkách na venkevě. 10h zanní čísle. . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Inserát platí se hotově napře Přelplacení a inserty přijíná zdminl- strace v Marianské ulici č. 3 Tam nachiznjí ze též rediakeo tiskárna a erpědice „Národních Listě“. Rukopisy se novracsjí.
#10 alto_textblock #10
Válka. L. Z Petrohradu, 25. října v 8 hod. 30 min. večer. (Pův. tel. zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.) Podle informací z mini- sterstva vnějších věcí ruský vyslane v Londýně byl tam včera předmětem nepřátelských manifestací (Sdělili jsme již i z jiného pramene. Pozn. red.), nieméně zavládá zde chladnokrevné nazírání na příhodu baltického loďstva. V Lon- dýně bude ustavena komise zvláštní k vyšetření příhody a to i za účasti ruského lékaře, Rodiny obětí budou Ruskem odškodněny. Od Roždestvenského není ještě podrobností, ač stanice francouzské snaží se dohodnouti se s ním telegrafií bezdrátnou. Ministerstvo vysvětluje příhodu tím, že první oddíl loďstva vida neznámou flotillu bez světe vyslal proti ní torpédovky Rybáři nepochopujíce vážnost oka- mžiku, tropili si z věci šašky a ne- vzdalujíce se, zdáli se býti podezře- lými. Po návratu torpedovek loďstvo výpálilo. Rožděstvenský nevrátí se prý na Rus leda jako vítěz; nikdo nemůže ho k tomu donutiti — řekl prý při odplutí i dodal: »Povedu boj do poslední krůpěje krve. A lodí svých neodzbrojím za žádnou cenu, nechť se raději Rus vyzbroji a necht jest připravena na všechny even- tuality. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 3.)
#11 alto_textblock #11
Anglické kramářství ve válce rusko-japonské. Již dříve, nežli Japonsko opovědělo válku nepřipravenému Rusku, přední velmoci evrop- ské ku podnětu, vyšlému z vládních kruhův anglických, prohlásily veřejně a závazně, že v zápase východoasijském, nebude-li vůbec lze zažehnati jej, všechny zachovají nejpřísnější nestrannosl. Jest dobře připamatovati si, že toto usnešení evropských velmoci stalo se na pobídku anglickou. Přistoupila k němu ihned také Unie Sereroamerická, tak že válka rusko-japonská byla obmezena na misto svého vypuknutí už dííve, než vzplanula. Slíbené nestrannosti ostat- ních velmoci bylo ovšem rozuměno tak, že žádná z nich vojensky se nevmisí do boje, jenž mezi Ruskem a Japonskem se objevil ne- odvratný. Vědělo se ovšem už počátkem ledna tohoto roku, že k válce žene Japonce hlavně Anglie, ale jakmile válka v druhé polovici února se strany japonské byla prohlášena, Anglie za- tím přestala na tom, čeho byla dosáhla diplo- matickými pletichami svými a držela se stranou, čekajíe dalšího vývoje věcí na bojišti. Nicméně třeba vojensky nebyla se zúčast- nila boje rusko-japonského, nebyla v něm ne- činna způsoby jinými. Už dávno nikdo na světě nepochybuje, že Japonci celé vedení války proti Rusku založili na obsáhlou a rozsáhlou spolu- činnost anglického průmyslu a obchodu.
#12 alto_textblock #12
Anglická vláda postarala se o odbyt angli- ckých výrobkův a o dovoz tohoto zboží do t- bora japonského tak dokonale, že vlastně celý výzbroj japonského vojska proti Rusům byl dí- lem jejím. Vyšlo prodlením minulých měsícův na jevo, že obchodním korábům anglickým při plavbách jejich do Japonska zhola nic nepřeká- žela ustanovení o válečném kontrabandu a že dovoz veškerého válečného materiálu z Anglie do Japonska vykonával se s úplným vědomím a schválením vlády londýnské. Tato ovšem ne- přestávala dušovati se na svou nestrannost k oběma válčícím stranám i když dobrovolné válečné loďstvo černomořské in flagranti po- stihlo porušení této anglické nestrannosti ve vodách afrických. Dlužno si připamatovati nyní, když angli- cké obchodování s válečným kontrabandem na prospěch Japonska provozuje se bez nejmen- šího ostychu, studu a beze všech omluv, jak vláda anglická se postavila do figury svrchované rezhořčenosti, když při prvním kontrabandu loďstvem ruským byla chycena za limec. Od té doby odhodila škrabošku vojenské nestran- nosti a nepřestává už na osmý měsíc ve válce rusko-japonské provozovati nejvýnosnější „kšef- tíčky“ Nepodařil-li se jí totiž obchod politi- cký, jehož tak bezpečně se byla nadála z roz- dmýchané války mezi Rusy a Japonci, nahražuje si ho bohatým ziskem, jenž továrnám a obchod- ním pisárnám jejím plyne z dodávek válečného materiálu. Na dluh nedává při tom nic. Aby Japonci mohli platit hotovými, Anglie společně s Unií Severoamerickou už v měsíci březnu tohoto reku půjčila jim zásobu peněz, ovšem na úroky, jejichžto výše nejen Japonci, alei všechen ostatní svět finanční byl se zhrozil. Že anglické dodávky válečných potřeb Ja- poncům nejsou laciné, možno dle toho uhod- nout, a tak se děje, že Anglie své chráněnce na východním břehu asijském znenáhla uvedla hmotně na mizinu, a že za svou „nestrannost vzala si od nich sama nejkrvavější poplatek. Při tom nepřestává nejen chvástati se svou neutralitou oběma válčícím stranám, ale po pří- kladu osvědčeného pokřiku: „Chyťte zloděje!! stále ukazuje na Německo, že prý slíbenoua zaručenou neutralitu svou porušuje, nadržujíc všelikým způsobem Rusku. Časopisectvo německé, vládní i neodvislé posud odmítalo anglické nařčení jen všeobec- ným tvrzením, že jsou to samé nedůvodné po- mluvy a vědomé lži. Teprv nejnověji vzchopilo se k odpovědi důraznější. Z toho vyvinula se pak velmi zajímavá inkoustová válka anglo- německá, jejižto nejnovější období vyjádřeno jest útočnými články, téměř souhlasnými v časo- pisech berlínských a mnichovských. Odveta ně- mecká pomlouvačům anglickým jest peprnáa naskrze věcná. V Londýně budou mit co dělat, aby hluboký dojem její na veřejnost evropskou jen poněkud seslabili. Zníť zajisté v německém výkladě „neutrality“ anglické jako zdreujíeí sarkasmus, když se v něm vypravuje, žei Rusko velmi značnou čásť svého materiálu válečného kupuje od Anglie a že zlomyslnost anglická, namířená proti Německu, pochází jen odtud, poněvadž Rusko neobjednává a nekupuje všechny válečné potřeby své u továrníkův a ob- chodníkův anglických, ale opatřuje si některou čásť jejich také ve Francii a v Německu. Kdyby prý Anglie dodávala Rusku všechen materiál válečný, jako jej dodává Japoncům, byla by prý s válkou velice spokojena a ve své neutralitě dokonale sťastna. Ze speciálních případův, k vůl nimž časopisectvo německé proti Anglii se
#13 alto_textblock #13
obrnilo, postačí vyznačiti následující: Se strany anglické bylo pověděno, že jistá německá loděnice prodale Rusku 40 lodí, které byly vy- zbrojeny k účelům válečným. K tomu odpoví- dají časopisy německé, že vedle pěti parníkův které z loděnic německých přešly do majetku ruského, že Anglie nejen více než třicet váleč ných korábův prodala Japoncům, ale že i značný počet podobných korábů za dobrý peníz pře- pustila Rusku. Stran dodávek válečného mate- riálu vypravují listy německé, že Japonsko v Anglii objednává vůbec všecko, ce v domácíeh továrnách poříditi nemůže, a jen co Anglii v tétéž hodnotě a ceně nemají. že dostává z Ameriky a z Němelcka. — Však láska japonská k Angličanům jest prý tak veliká, že jistá německá továrna, která přijala z Tokia objednávku v ceně něko lika millionův marek, dostala zároveň rozkaz aby zboží neposlala přímo z Hamburku neb z Brém na lodích německých, nýbrž aby je do vezla jen do Londýna, odkud pak s loděmi angli ekými má býti dopraveno do Japonska. Asi před čtrnácti dny anglické noviny ob- viňovaly Německo, že porušuje svou nestran nost, dodávajíc baltickému loďstvu ruskému uhlí. K tomu obvinění odpovídá nyní časopise etvo německé, že z padesáti korábův, které ob starávají dodávku uhlí řečenému loďstvu ru- skému, šestnáct parníkův jest anglických, však že Anglie za tento menší zisk, jenž jí připadl z dodávky uhlí ruským válečným lodím, už do- stala hojnou náhradu v tom, že dodávka všeho čerstvého masa týmž lodím ruským svěřena byla obchodníkům anglickým. Anglický parník „Maori-King“ už prý odplul s prvním nákladem na místo svého určení. Mimo te vy- pravují německé listy, že vyjednává prý se právě v těchto dnech s anglickými dodavateli plavei o ohromnou dodávku uhlí pro loďstvo ru- ské ve Vladivostoku. Těmito příklady časopisectvo německé věru dostatečně ozářilo kramářstvi neutrality angli cké, jež záleží v tom, že těží z obou stran válčí cích, kde a jak může.
#14 alto_textblock #14
Politické zprávy domácí. V Praze, 25. října. (Důvody roz- sudku říšského soudu o českých školách ve Vídni.) Odmítavý nález říš ského soudu ve věci českých škol ve Vídni odů- vodněn následujícími důvody: Jest sice pro- kázáno sčítáním lidu, že v některých osadáeh dolnorakouských, zvláště na hranicích Moravy a Čech, bydli Čechové ve velkém počtu a také ve Vídní jest usazen nikéliv nepatrný počet při slušníků českého národa. Z toho však se ješté nemůže zavírati, že český národ zde existuje jako národní individualita; Čechové zde neza- pustili oněch historiekých kořenů, které by byly známkou jich výlučně národní jednoty. K tomu bylo by třeba trvalého osídlení, kterého však v Dolních Rakousích není. (České osady u Poštorné a v bývalé vitorazské župě trvaj v Dolních Rakousích od pradávna. Pozn. red. Že se Čechové vyskytují ve Vídni, sluší připsnti hlavně oné přítažlivosti, kterou velkoměsto jev netoliko na Čechy, nýbrž také na příslušníky jiných národů a jejíž podkladem jsou důvody výdělkové. Při tom jest bezvýznamno, jak ve liký jest počet Čechů v tom nebo onom víden- ském okrese. Otázka, zdali čeština jest ve Vídn jazyk v zemi obvyklý, byla říšským soudem tak též popřena s poukazem na důvody výše vy ložené. Pro posouzení otázky, je-li čeština ve Vídni jazykem v zemi obvyklým, jest bez-
#15 alto_textblock #15
významno, rozumí-li češtině a mluví-li česky ve Vídni větší nebo menší počet obyvatelstva. V Praze, 25. října. (K úmrti Apol. Ja- worského.) Všechny polské listy haličské, nevyjímaje ani listů od polského kola neod- vislých, uznávají veliké zásluhy zvěčnělého ryt. Jaworského o Halič a Poláky haličské, jakož i jeho smysl pro ústavnost, z něhož vyplývaly jeho snahy o obnovení parlamentní činnosti jeho odpor proti každé obstrukci. „Slowo pol- skie“ omlouvá jeho opatrnost, v níž někteří spatřovali nerozhodnost, a jeho diplomatičnost kterou měli leckdy za škodlivou polským zá- jmům. Jaworski byl politik staré školy se všemi jejími vadami, jež však mu zabezpečily vynika- jící místo v polské delegaci. Za nynějších po- měrů snad prý ani jiná politíka nebyla možna. Jaworski dbal vždy veřejného mínění halič ského a jím se řídil; za svůj význam v pol ském kole neděkoval však svým osobním vlast nostem, nýbrž svému vlivu v rozhodujícíeh kruzích. „Glos Nar.“ píše, že Jaworski jednal vždy s dobrým úmyslem a vždycky měl na mysl blaho Haliče i polského národa. Ovšem se i mý- líval, jako každý člověk. „Největší jeho chybou bylo rozpuštění většiny pravice, neboť tím ve- hnal Čechy do obstrukce; příliš mnoho váhy přikládal též politice „koridorové“, kterouž trpěla vážnost polského kola.“ Jeho slova: „Sloužím Haliči jako pes“, nebyla u Jawor- ského planou frásí. Sloužil skutečně národní věci polské s řídkou za našich časů vytrvalosti a sloužil jí za stálých útoků, kterých proti němu nešetřeno. Zemřel, jako žil, na přední stráži uprostřed práce a starostí o blaho veřejné, od- nášeje si do hrobu ne sice slávu velikého a šťastného státníka, ale památku zručného poli- tika, věrného syna vlasti a pečlivého o její bu- douenost občana. Dle „Nové Rel.“ smrt Jaworského nezpů- sobí zásadné změny v politice polského kola. Dědictví po něm ujme se opět jeden z vynika- jících zástupců tábora konservativního. Starý kurs potrvá dále. Z Vídně, 25. října. (Novinářsk zpráva.) Bývalá „Ostdeutsehe Rundsehau“ všeněmecký orgán, založený kdysi K. H. Wol fem a změněný loni v „Deut. Tagblatt“, včera zaníkla. Německo-nacionální strana, jejíž orgá- nem byl v poslední době zaniklý list, počala dnes vydávati „Neues Deutsches Tagblatt“.
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 25. října.
#17 alto_textblock #17
Krise pahriarchy ekumenického. Z Cařihradu se píše: Obrovský po plach zde způsobila krise patriarchy Joa chyma III., ježto má význam vybočující daleko za obvod církve řecko východní. Bezprostřední příčinou její bylo, že většina sv. synodu, ve- dena metropolitou efezským, přehlasovala nejen mínění patriarchovo, ale prohlásila zároveň, že ho »zbavuje hodnosti pro přehmaty proti církvi.« Spor vznikl pro návrh statutu pro Bosnua Hercegovinu; otázka tato vleče se již od r. 1878; po všecku tu dobu vyjednáváno mez pravoslavnými Bosňáky a vládou bosenskou. Vý- sledek úmluv těch předložen konečně sv. synodu. ale zbylo pět článků, při nichž nebylo do eíleno mezi vládou a Bosňany shody, a tu do- voláváno se rozhodnutí sv. synodu. Články ty jsou následující: 1. Zdali volba a sesazení metropolity jest právem patriarchy společně s vě řicími, či vlády jinověrné; 2. Mají li členové
#18 alto_textblock #18
konsistoře zůstati vládními úřadníky, anebo jsou-li členy církevní samosprávy; 3. Mají-li býti diecesální rady a členové školních výborů voleni společně duchovními a věřicími, či má-li duchovenstvo své členy voliti zvláště a věřící své členy rovněž; 4. Otázka finanční: má-li vláda vypláceti plat metropolitů a ostatních členů církevní správy přímo těmto, či prostřednietvim rady církevní; 5. Zdali biskup své tajemníky a spolu konsistoriální notáře má jmenovati arci- biskup na návrh konsistoře, či samostatně, mají-li dostávati plat od věřících či nikoliv. — Většina sv. synodu se v těchto věcech přidala stanovisku věřících, kdežto patriarcha Joachym si osvojil stanovisko vlády bosenské. Spor ukončil tím, že většina prohlásila, »že patri- archa se dal vésti ve věcech ryze církevních zřetelem politický me dle přání rakousko uherského velevyslance ba- rona Calice.
#19 alto_textblock #19
Kandidátní listiny
#20 alto_textblock #20
k doplňovacím volbám do sboru obecních starších král. hlavního města Prahy. (Volby konají se dnes ve středu dne 26. tijna.)
#21 alto_textblock #21
I-
#22 alto_textblock #22
Staré město. Pro III. sbor: Alois Náhlovský, mistr krejčovský v Praze č. p. 421—I.
#23 alto_textblock #23
II.
#24 alto_textblock #24
Nové město. Pro I. sbor: Jirousek Josef, majitel závodu krejčovského spolumajitel domu, zem. posl., č. p. 675—Il Novák Josef, velkoobchodník a majitel domu, č. p. 699 — 1I. Motys František, farář, č. p. 80—I Romováček Václav, stavitel a majitel domu. č. p. 976—II. Siřiště Antonín, sládek, hostinský a majitel realit, č. p. 312—II. JUDr. Srb Vladimír, advokát, majitel domu a zem. posl., č. p. 579—I. Stárka Karel, mlynář a spolumajitel domu, č. p. 1443 II
#25 alto_textblock #25
Pro II. sbor: JUDr. Friě Vojtěch, advokát, č. p. 1701—II. Pasovský Vratislav, c. k. stavební rada a stavitel, č. p. 143 —II. Peterka Leo, úřadník Hypoteční bankya majitel domu, č. p. 777—II. Prášek Václav, velkoprůmyslník, č. p. 336 —II. Šule Josef, velkoobchodník s vínem, č. p. 555—II. JUDr. Šupich Josef, advokát, č. p. 1601—I. Pro III. sbor: Váelav Březnovský, rukavičkář a poslanee, č. p. 225 — II Jindřich Havliček, hodinář, č. p. 578 —II. Hynek Kreutzer, ředitel pivovaru, č. p. 1941—II Josef Šeyd, obchodník, č. p. 1426 —m
#26 alto_textblock #26
FEUILLETON.
#27 alto_textblock #27
Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá- Heller.
#28 alto_textblock #28
V době absolutismu.
#29 alto_textblock #29
XXI
#30 alto_textblock #30
(ak chtěli na radnici odpomoci po třebě ještě jedné reálky. — Jak se lá kali mladíci k učitelství na reálkách. — Stavební ruch v Praze. — Vídeňská kavárna. — Ulice na místě Fiedlerov parku. — Sváteční odpůldne v hostin- ských zahradách. — Dni sv. Jana a sv. Václava v Praze. — Požáry zničené lo- děcké mlýny.) Upomínky tyto mají drobnými črtami, udá- lostmi a příklady přispěti k poznání doby, její povahy, jejího života a jejích zvláštností; kdo s jakousi zálibou do obrazu let padesátých se vnořuje, nepohrdne snad tedy drobnůstkami, jež za účelem shora vytčeným zde jsou složeny. V jednom z předešlých článků bylo pově- déno, že rokem 1857 nastal ve veřejném škol- ství u nás a zvláště v Praze jakýsi svěžejší život a zcela patrný vzestup. Tak zejmena po- cilěno koncem toho roku, že by bylo potřebí zříditi ještě jednu vyšší reálku a této potřebě dostalo se na jaře roku 1858 zvláštního výrazu na — staroměstské radnici. Tou dobou byla ukončena úprava velké zasedací síně pro sbor obecních starších a v nové télo dvoraně konala se dne 31. května první schůze městského za- stupitelstva, jež měla ráz jakýsi slavnostní Purkmistr dr. Wanka pak, chtěje událost tuto zvěčniti skutkem nějakým věkopamátným, podal sboru návrh, aby na oslavu zřízení velké zase dací slně zřízena byla v Praze druhá reálka — německál A královská naše máti měst měla záslupce tak uvědomělé, spravedlivé a slušné, že purkmistrův návrh beze všeho odporu přijat byl ve formě, kterouž se městské radě ukládá, aby za tím účelem šetření konala a sboru co nej dříve zprávu s odůvodněným návrhem podala Vůle byla tedy — jak jen možno špatná, ale okolnosti a události nedopřály Haasovskému šo- eáctvu, aby záměr svůj provedlo a německá reálka v Nikolandské ulici zůstala ještě dlouh
#31 alto_textblock #31
jedinou německou reálkou v Praze, jako reálka v Panské ulici jedinou českou. — Tou dobou, co Haasovci na pražské radnici na zřízení druhé německé reálky pomýšleli, ozývaly se z venkov- ských měst stesky na nedostatek učitelských sil pro reálky a města Rokyeany, Tábor, Vysoké Mýto a Králův Hradec oznamovala v novinách, že jsou ochotna zvýšiti učitelské »dotace« na 500 a 600 zlatých konvenční měny, aby se mladíci s větší chuti učitelskému stavu na reál- kách věnovali. Trvající tehda citelný nedostatek učitelských sil vysvětloval se veřejně tím, že mnoho zkoušených učitelů pro reálky do »již ních korunních« zemí odchází. Trvala totiž ještě doba vývozu učitelských sil z Čech, jako doba silného exportu sil úřadniekých do ostatních zemi rakouských.
#32 alto_textblock #32
*
#33 alto_textblock #33
Jako se ve stavu veřejného školství rokem 1858 již pociťoval jakýsi svěží vánek nějaké blížící se nové doby, začínal také v oboru sla- veb a úpravy města navzdor všemu zásadnímu konservatismu obecní a vůbec veřejné správy jakýsi nový ruch se probouzet. Abych jenom některé přiklady uvedl: sbořila se stará Pořič- ská brána a místo ní postavena v ose nynější jízdní dráhy elegantní brána oblouková; začala se stavět budova České spořitelny v nynější Ferdinandově třídě; vypsáno ofertní řízení na stavbu kasáren na Josefském náměstí a spolu také na sbourání komplexu starých domů, na jichž místě nynější Josefské kasárny stojí; sta- vělo se nové letní divadlo za Koňskou branou, jež pak »Novoměstským« nazváno bylo; zahá- jila svoji činnost Svatovítská jednota, kteráž tehda arci ještě nepojala do programu dostavění svatovítského chrámu, nýbrž zatím jenom udr- žování a opravu silně oprchávajícího kostela příslušných k němu kaplí; opravena Marianská socha na Staroměstském náměstí v ten způsob, že scházející archanděl nahražen novým, zhotoveným dle modelu nadaného mladého sochaře Kamila Böhma, Marianská socha sama pak pozlacenaa ostatní části olivovou barvou natřeny atd. Ke stavebnímu a podnikatelskému ruchu toho roku náleželo také zřízení nynější »Vídeňské kavárny« na nároží Příkopů a Václavského náměstí. Po havelském kvartále zavřena pro vždy velká vrata zájezdního hostince »U Špinků« na Přikopěa
#34 alto_textblock #34
povozy se vším hostinským ruchem odkázány na druhý, otevřený vjezd, vedle nynějšího ob chodního domu firmy »Filipa Haase synově« V bývalém průjezdu hoslince »U Špinků« vy stavěny visuté schody jenom pro kavárnu ná kladem 6000 zlatých a celé první patro upra veno v elegantní kavárnu, jež se stala nebezpeč ným soupeřem protější »Pražské kavárně«, kter se nalezala v nárožním domě Václavského ná městí, kde v přízemi má obchodní místnost papírnická firma »Bělský a Ješek«. — »Víden- ská kavárna« olevřena byla dne 10. dubna 1859 Ruch stavební a upravovaci má vždy dva směry: (dobrý v tom ohledu, že pustá místn úhlednými domy vyplňuje a zlý v tom směru, že staré památky, sady a zahrady ničí, aby na jich místa postavil hluché třebas ulice. Této zlé tendenci padla na jaře r. 1858 za oběť krásná država Fiedlerovy rodiny, dům s rozsáhlou a rozkošnou zahradou. Tato država sahala svými hranicemi do Bredovské ulice, do Růžové ulice a ke hradbám, tedy k nynější ulici Marianské a prostírala se na prostoru, kde nyní se nalezají Olivův dům se zahradou, Oli- vova ulice, hořejší čásť Růžové ulice a domy na této straně ulic Bredovské a Marianské. Fiedlerova talo država, jež tvořila jakési panské sídlo o několika budovách s krásným parkem, rozsáhlou květinovou zahradou s boha- tými sklenníky, pařeništi a ovocným sadem, byla na prodej. Ale z pražských boháčů neměl ni kdo chuti, získati si to skvostné idyllické Tuseu- lum v nejbližším sousedství hlučných ulie vel- kého města a nezbylo tedy, než rozděliti celou državu na parcely, na kteréž se snáze nalezají kupci, což se také stalo. V Bredovské ulici sto jíci dům s rozsáhlým dvorem a částí zahrady koupil Alexandr Schöller za 55.000 zlatých konvenční mince a další kus, ke hradbám (k Marianské ulici) jdoucím koupil G. Pílz po 50 zlatých za čtvereční sáh. Kde nyní stojí bu- dova Buštěhradské dráhy, stával dříve sirotči- nec a k budově a zahradě tohoto ústavu při mykala již Fiedlerova država. Kde dříve se roz- kládaly malebný sad a sklenníky, nastavěny po provedené parcelaci řady činžáků a na prostoru, kde pestré a vonné kvítí se pěstovalo, žaloženy dvě ulice: hořejší čásť ulice Růžové (dříve o poloviny slepé) a poboční ulice, spojující Růžo
#35 alto_textblock #35
vou ulici s ulicí Bredovskou, nynější ulice Oli vova. A takž vzal za své krásný sad, o němž idealisté snívali, že by se státi měl pražským vy- dáním Lucemburské zahrady s malým divadlem s koncertními a plesovými sály atd. Na takovéto podniky tehdejší Praha ne byla. Jí stačily hostinské zahrady a ostrovy to tím více, ježto těchto zahrad bývalo hojně a ježto se prodlením času množily a zdokona lovaly civilní hudební sbory. Ruku 1858 bývalo letní dobou ve všech hostinských a s hostinei spojených zahradách nebo sadech velmi veselo. Tehda nebylo ještě v módě, zůstávati na letních bytech nebo dělati drahé výpravy do cizích zemí a všechno téměř měšťanstvo i občanstvo pražské trávilo nedělní a sváteční odpůldny vždy při hudbě zahradních hostinců vnitřního města či nejbližšího okoli. Vstupného platilo se při prosté hudbě 6 krejcarů, při hudbě s večerními ohňostroji, se světelnými koulemi a bengalskými ohni 10 kr., když se kromě toho damám kasy podávaly drobné kytice, 15 krejcarů, ve velkých zahradách nebo sadech, kde dvě kapely střídavě koncertovaly, večer pak lampiony transparenty se rozsvěcovaly, slunce se zapalo- valo, světelné koule, ohnivé žáby a rakety se vypouštěly, platilo se 20 krejearů. Jenom v re- stauraci na hradbách mělo obecenstvo požitel vojenského koncertu vždy zdarma. Nejživěji bývalo v pražských restauračních zahradách a ovšem také v uzavřených hostin- cích na jaře o svatém Janě a na podzim o sv. Václavě. Svatojanské pouti pražské bývaly tehda mnohem silnější a pestřejší, než jakými jsou nyní. Kultus sv. Jana Nepomuckého nebyl tehda ještě zviklán (aspoň v lidu) žádnými historický- mi pochybnostmi a Praha nebyla také ještě předmětem národnostního sporu — proto puto- vali k ostatkům mlčelivého zemského patrona vedle našeho lidu také Němci z neuzavřeného tehda ještě územi. Kromě toho nebylo tou do- bou ještě tolik železných dráh, tak že venkov- ské obyvatelstvo jenom zřídka kdy do Prahy se dostávalo a proto návštěvu hlavního města s poutí spojovalo, jež zrovna do zemědělské prázdně připadá. Den před sv. Janem bývaly pražské ulice naplněny pestře oděným venkov ským lidem z celých Čech a Moravy. Poutníe tito přijížděli po tratich státní dráhy nebo po
#36 alto_textblock #36
vozy všeho druhu aneb přicházeli v processích, majíce na zádech velké rance s hojnou spíži na několik dní. Karlův most byl hned odpo- ledne pro vozbu docela uzavřen a nesmělo se po něm jezdit ani v noci, neboť po západu slunce proměnil se most v obrovský tábor noc- lehářů, kteří zde, na tvrdé dlažbě, rance ma- jíce pod hlavami spánek spravedlivých spoko- jeně chrápali, až je růžoprstá ranní záře a do modra otlačené údy ke slavnému dni vzbudily. Potom nastalo hromadné putování k Hradčanům, kdež také kolem kostela a kaplí zástupové zbožných a bezpříkladně otužených poutníčků tou dobou již za kvílivého zívání tvrdý sen s beder střásali a chrupající údy všemi směry natahovali. V obou »zámeckých« hospodách, na známé »Vikárce« a »u Máčků« (na místě, kde nyní stojí proboštství) vařila se od prvního kůropění v obrovských kotlech ranní polévka, kteréž tam o pouti prodáno mnoho tisíc »šálků«. Však nejenom na mostě a na Hradčanech, také na schodech kostela u Křižovníků, pod balká- nem chrámu Salvatorského, na stupních před vlašskou kaplí a také jinde u kostelů, kde jen možno bylo, nocovali poutníci, kteří si hledání krytého noclehu uspořiti chtěli. Bylo-li deštivé počasí, měly hostince velikou políž a nemohly namnoze ani zavírat. Tehda nebývalo v celé Praze snad ani jediné rodiny, jež by nebyla hostila nějakého poutníka a přece procházely ulicemi po celou noc ještě zástupy venkovanů, kteří vůbec žádného přistřeší nenašli. Světských slavností o sv. Janě v Praze v padesátých le- tech žádných nebývalo. Den sv. Václava pozbyl v Praze ještě více než svatojanská pouť, svého rázu a značení Také tento den býval silně navštěvovanou poutí, ale jenom civilní, poutí k pražskému posvicení a ke školám. Za onoho času konaly se po sv. Václavě zápis a přijímací zkoušky do středních i vysokých škol a dnem 1. října začínal na gymnasiích, reálkách, paedagogiich, na konser- vatoři atd. školní rok. Proto byl den sv. Václava dnem příchodu a návratu venkovských sludentů, jež provázeli obyčejně jich rodiče, zejmena ro- dičové začátečníků ve sludiích a ti, kteří o sv. Janě do Prahy zavítati s to nebyli. Den sv. Váelava byl také dnem velkolepého“ putování hus do Prahy. Tímto dnem začínala totiž v