#1
alto_textblock
#1
Trojice »velkoobchodníků«,
(Před porotou.)
#2
alto_textblock
#2
Tři výtečníci v oboru podvodu a šalby usedli
dnes dopoledne před porotním soudem, aby se zod-
povídali z celé řady nepoctivých kousků, jimiž mnoha
Hdem způsobili citelné škody.
Tito výtečníci a sice: 27letý Josef Štěpán ze
Vtelna, 29letý František Hruška z Třiblic a 33letý
Jan Kulhánek z Lán sešli se v říjnu 1899 kdesi
ve světě a přilnuli k sobě upřímným přátelstvím.
O čtyři neděle dříve k sobě přilnouti nemohli, proto
že pan Štěpán právě v té době měl nutné sezení
v novoměstské trestnici, kdež při zcela skromné
stravě o chlebě a vodě meškal delší čas na státní
útraty.
Trojlístek nových přátel rozhodl se, že si v Král.
Vinohradech zařídí »koloniální velkozávod« na spo-
lečný účet a pod jednotnou firmou. Dohodli se také.
že zkušenosti ze životní prakse vynaloží na zvele-
bení podniku a že jmenem zahajovacího kapitálu
složí peněžní obnosy stejných výší. O tom, kde k do-
savadním obchodním zkušenostem přišli, jeden před
druhým se blíže nezmiňoval.
Štěpán míval r. 1898 na Žižkově drogerii. Ob-
chod však neprospíval, neboť si ho Štěpán pranic
nehleděl, takže konečně o všecko přišel. Od té chvíle
změnil Štěpán způsob výživy a přímo klassicky vy-
znívá ono místo dnešního žalobního spisu, jenž se
o majetkových poměrech a o kupeckých vědomostech
Štěpánových blíže zmiňuje. »Ač Štěpán neměl pra-
žádného jmění,« praví se tam, »kupovala
prodával nemovitosti a působil prodávajícím i
kupcům po stránce převodních poplatků značně
mnoho škod; takovým způsobem pak stal se vlastní-
kem výstavného domu na Pankráci,
villy v Šárce, domu ve Vysočanech
usedlosti ve Vysoké u Mělníka...« Ale
vše, čeho nabyl, opět probil. Peníze a majetek pro-
hýřil, zvláště proto, aby četní jeho věřitelé ničeho
nedostali.
Kulhánek byl do r. 1899 kočím, pak veřej-
ným posluhou a konečně prý »obchodoval« s koňmi.
Byl dobře znám s Hruškou, s nímž se v mladých
letech učil krejčovině a Hruška, jenž rovněž býval
expressem, seznámil Kulhánka se Štěpánem.
V době, kdy závod zakládali, neměli společníci
efektivně v kapsách ani vindry. Stěží jen sehnali3
zlatě, jež složili závdavkem na činži majiteli domu
č. p. 14 v Blanické ulici na Vinohradech, kdež si ke
konci listopadu pronajali jakožto obchodní místnost
nepatrný kumbálek za 45 zlatých čtvrtletně. První
cesta z krámu vedla společníky nového obchodního
sdružení k lakýrníku panu Antonínu Krystlíkovi.
u něhož si objednali návěštní tabuli s nápisem
»František Hruška«.
Pod tímto jmenem usnesli se obchod provozovati.
neboť společník Hruška byl z nich jediným, jenž až
dosud tak často nebyl s úřady v konfliktu. Zároveň
s novou tabulí objednali si v Praze u pana Josefa
Kubiase reklamní štampilku s názvem společenské
firmy a aby obchodní svou činnost konečně nějak
zdatně zahájili, usnesli se, že zůstanou hne
pánům Krystlíkovi a Kubiásovi za do-
dané věci rukou společnou a neroz-
dílnou vše dlužni.
Protože pak obchodní místnost v Blanické ulici
zela prázdnotou, neboť nebylo tam ani židle ani
stolku, poslal společník Štěpán společníka Kulhánka
do závodu svého přítele Václava Vršníka v Táborské
ulici, aby odtud přinesl několik papírových krabic.
Prázdné škatule rozestavili chefové po kumbálea
vpravili do nich staré noviny a za několik šestáků
dopisového papíru, jejž opatřili razítkem společenské
firmy. To byl začátek akce.
Pan Vršník, o němž právě zmínka učiněna, sta
se brzy zvláštním »tichým společníkem« podnikavé
trojice. Byl jim nápomocen skutkem i poradou a čin-
nost jejich do jisté míry doplňoval. Státní zastupi-
telství také pátralo po tomto pánovi značnou dobu,
ale nedopátralo se ho. Pan Vršník totiž v čase, když
pány z Blanické ulice chytala policie, uznal za dobré
učinit Praze anglickou poklonu a tak až do dneška
visí v průjezdě trestního soudu listina s jeho křest-
ním i rodovým jmenem ve formě úřadního zatykače.
Aby se nikdo nepovolaný do obchodní místnosti
v Blanické ulici nedostal a zejmena aby nepoznal
bližší zařízení kramku, předplatili se páni velkoob-
chodníci na zvláštní příhrádku u vinohradské pošty.
kamž pro dopisy Hruška docházel; kromě toho pak
vyčkával Kulhánek každé odpoledne listonoše na ná-
roží Blanické ulice, kdež mu pak dopisy odebíral.
Avšak obchodní místností v Blanické ulici pá-
nové nedisponovali dlouho. Domovnice čekala jim
s doplacením čtvrtletní činže do 22. prosince a když
i potom neplatili, vyházela jim jednoduše prázdné
škatule na ulici a kumbál pronajala komusi jinému.
A od té doby právě změnila se velmi nápadně
situace firmy. Kdežto, jako si až dosud nikdo z ci-
zích lidí závodu ani nevšíml, nastala od onoho času
po pánech neobyčejně živá poptávka. Zejmena lidé
z venkova přicházeli a u domovnice sháněli se po
bližší adrese pana Hrušky, o němž zcela určitě tvr-
dili, že je darebák, ale po něm ani po jeho přátelich
nebylo zatím nejmenšího slechu.
Od 19. prosince vystoupil pan Štěpán z obchodní
společnosti a zařídil si na vlastní pěst svůj velko-
závod koloniální v domě p. Knittla č. 1019 v Havlí-
čkově třídě. Na činži 72 zl. složil zálohy 12 korun
a ostatní zůstal dlužen.
A teď něco o činnosti trojlístku.
Dopisem ze dne 3. prosince 1899 objednals
František Hruška, »velkoobchod koloniální a komis-
sionářský« od p. Josefa Šeráka v Chlumíně u Měl-
níka sud vína »na zkoušku«. Bude-li prý dobré —
připomínal pan velkoobchodník — »objedná později
více a platit bude hotově hned po dodání.« Pan Še-
rák, potěšen objednávkou v ceně 57 zl. 60 kr., víno
neprodleně poslal. Ale Hruška, obdržev aviso, neměl
ani na zaplacení poštovních výloh. I odnesl aviso
dle Kulhánkovy rady k obchodníku Josefu Hořejšovi,
jemuž je prodal za 5 zl., z nichž Kulhánek dostal
polovici, Hotejš si pak víno vyplatil a Šerák od té
soby marně čekal na peníze.
#3
alto_textblock
#3
A nedočkal se jich. Za to však překvapen byl
již 19. prosince novou objednávkou z Prahy na sud
červeného vína. Objednával si je tentokráte — —
Josef Štěpán, »velkoobchodník koloniálním zbožím
z Havlíčkovy třídy č. 1019« a v dopisu připomínal,
že mu firmu páně Šerákovu doporučil »velkozávod
páně Hruškův, s jehož zbožím je prý pan Hruška
náramně spokojen«. Pan Šerák vyřídil zásilku, zně-
jící na 80 zl. 40 kr. A sotva že zboží vypravil, těšil
se již z třetí objednávky, kterou u něho činil pan —
Václav Vršník, »velkozávod s koloniálním a komis-
sionářským zbožím z Táborské ulice« na 77 zl.
77 kr. Pan Šerák, aby vyhověl, i toto zboží zasla
na udanou adresu a když si pak schválně do Prahy
zajel inkasovat peníze, poznal k bolestnému překva
pení, do jakých rukou padl.
Škoda, již utrpěl, byla nemálo citelná: obnášela
431 K 54 h.
Dne 1. prosince 1899 objednal velkozávod Hru-
škův u paní Anny Báčkové v Turnově rychloprací
stroj se ždímadlem v ceně 45 zlatých, slíbiv placen
do 30 dnů. »Bude-li prý dobře posloužen,« pozna-
menával pan Hruška, »odporučí prý firmu
co nejvřeleji svým známým«. A tomu sku-
tečně také dostál. Již 19. prosince objednal si u téže
firmy stroj téže soustavy »velkozávod« páně Štěpá-
nův a za několik dní potom i páně Vršníkův. Ob-
jednávky vyřízeny dodáním zboží, ale paní Báčková
oželela to ztrátou 270 K, o něž terčetem podvodníků
byla připravena.
Ke konci listopadu objednal si »velkozávod-
Hruškův u kolínského obchodníka J. Freunda 5g
cibule v ceně 25 zl. 75 kr. a hned na to překvapil
tutéž firmu velkozávod páně Vršníkův objednávkou
téhož zboží v ceně 48 zl. Konečně dopsal Hruškův
velkozávod rolnickému mlékařskému družstvu ve Sla-
větíně (na Moravě) o máslo a sýrce v ceně 31 zl.
36 kr. a v zápětí na to obdržel Vršník z téhož pra-
mene zboží za 82 zl. 32 kr.
Zboží, jež se sdruženým švindléřům dostalo
tímto způsobem do rukou, prodáváno bylo pod cenou
a o výtěžek několika zlatých se darebové rozdělili.
Toliko Vršník, jenž, mimochodem řečeno, absolvoval
na cestách života už také »vysokou školu« na Pan-
krácí pro různé krádeže a podvody, jednal samo-
statně a na svůj vrub.
Za krátký čas potom, když firmy velkozávodů
z Blanické ulice i Havlíčkovy třídy zmízely, učiněno
na společníky trestní oznámení. Nicméně, ač policie
po nich všemožně pásla, potloukali se podvodníci
zcela pohodlně Prahou a provozovali tu své pod-
vody dál.
V čase tom, bylo to po Novém roce 1900, by-
dlel Štěpán v podnájmu u vdovy Skružné ve Ště-
pánské ulici. Z opatrnosti, aby jej nevítaní lidé ne-
poznali, změnil Štěpán svůj zevnějšek tak dovedně,
že si nebyl ani dost málo podoben: oholil si vous,
dal se do hola ostříhat a na nos posadil si zlaté
modré brejle. Objednal je u optika pana Jana Pavla
v Pardubicích za 5 zl. 20 kr. pod adresou dřívějšího
bydliště. Rozumí se, že za ně nedal ani groše a te-
prve po 11 měsících, kdy počal silně větřit, že má
svobody už přece jen na mále, zastavil je v Žitné
ulici.
V přestrojení navštěvoval Štěpán hostince a ka-
várny nejbližšího sousedství policejního komisařství
stýkal se zcela bez ostychu s policejním personálem
který v prázdné chvíli do výčepů přicházel a při
tom věnoval se bývalý společník velkoobchodnické
firmy zcela nerušeně své činnosti. Aby pakr muv
Praze na kloub tak snadno nepřišli, přenesl Štěpán
s náležitou opatrností, když se sem z Vinohradů
přistěhoval, těžisko své činnosti na venek.
Jak už se prve zmínka stala, byl Štěpán také
po krátký čas majitelem usedlosti ve Vysoké u Měl-
níka, nabyv jí švindlem při dohazování a parcela-
cích statků. V březnu 1900 objednal si u pražské
firmy p. Blovského 800 kg. superfosfátu v ceně 47 zl.
68 kr., prý na hnojení řepy. Ale superfosfát proda
ještě na mělnickém nádraží pod cenou a do Vysoké
vůbec nikdy ani nepřišel.
O sv. Janě 1900 navštívil Štěpán hospodářskou
výstavu v Bubenči, kdež mimo jiné vystavovala
zboží prostějovská firma p. Wichterlova. Štěpán před-
stavil se jí jakožto statkář z Vysoké a objednal si
žací stroj v ceně 215 zl. a přístroj odkládací za
15 zl., slíbiv placení ve lhůtách. Když však zboží
došlo do Vysoké, poslal je Štěpán obratem pošty na
adresu jakéhosi Buděšínského do Žižkova, jemuž.
dle svého tvrzení, oba stroje prodal. Wichterle od-
nesl známost se Štěpánem škodou 430 K, na něž
nedostal ani haléře.
Rovněž ošálil Štěpán celou řadu malých živ-
nostníků.
Jeden z nejpovedenějších kousků z bohaté pů
sobnosti šíbalovy uvádí žaloba k závěru svého líčení
Paní Augusta Kotková, majitelka chemické prá-
delny na Smíchově, inserovala lonského června
novinách, že závod z rodinných příčin prodá. Ještě
téhož dne představil se jí kupec v osobě — Josefa
Štěpána. Než paní Kotková neměla jaksi chuti k uza-
vření kupní smlouvy a konečně se rozhodla, že se
Štěpánem jednání přeruší. Již však druhého dne byla
paní Kotková nemálo překvapena. Před závodem její
zastavil nákladní vůz, s něhož několik lidí sňalo
těžkou, ohnivzdornou pokladnu, již vnášeli do che-
mické továrny ... Paní Kotková namítala, že nic
takového neobjednala. Ale sluhové jí oznamili, že
pokladnu koupil u firmy Wiesovy »továrník« pan
Stěpán a že ji sem zásílá. A skutečně hned po od-
chodu sluhů dostavil se do továrny Štěpán v prů-
vodu neznámého pána, jejž přiváděl — — jakožto
kupce ohnivzdorné pokladny a paní Kotkovou snažně
prosil za odpuštění, že mu ti »bezhlaví lidé« omy-
lem převezli kasu jinam nežli měli a omlouval to
návalem prací... Za něpatrnou chvíli však objevil
se u paní Kotkové sluha Wiesovy firmy zas a vyři-
zoval, že má přikázáno, aby od pana Stěpána při-
nesl alespoň závdavkem 30 zl., jinak aby opět po-
kladnu odvezl do závodu. Ale paní Kotková zvěsto-
vala překvapenému sluhovi, že Štěpán právě před
několika vteřinami kasu komusi prodal a že je
kasa už pryč.
#4
alto_textblock
#4
Pro všechny tyto nekalé kousky oelťuje se dnes
čistá trojice »velkoobchodníků« před porotním sou-
dem, žalovaná ze zločinů podvodů dokonanýcha
nedokonaných. Štěpán sám o sobě dle sazby vyšší,
ana škoda způsobená jím obnáší dle žalobních vý-
počtů 1039 K. Zároveň pak s druhými společníky
obviněn jest i dle menší sazby zákonné, protože
ošálil ve společnosti s Hruškou a Kulhánkem řadu
ostatních bezelstných věřitelů o 431 K.
Soudu předsedá rada vrch. zem. soudu pan Pa-
tera, votanty jsou radové pp. Kurš a Šabata,
veřejnou žalobu zastupuje substitut stát. zast. pan
dr. Sandmann. Obhájci jsou pp. dr. Roček, dr.
Schmaus a dr. Scheidler.
V porotě zasedají pánové: K. Beck, kupec v Č.
Brodě, Ant. Bukovský, obchodník v Troji, Č. Hetzel,
obchodník v Praze, R. Koukola, architekt v Bubenči,
Ant. Linda, obchodník v Lunkově, Josef Liška, ma-
jitel domu ve Staré Libni, Ignác Polák, obchodník
v Černém Kostelci, Josef Röthlingshöfer, továrník
v Drozdově, Antonín Stejskal, rolník v Horních
Chabrech, Fr. Tippmann, horní správce ve Vejvanově,
Jiří Vraný, rolník v Chorušicích, Benj. Vratislav, ho-
stinský v Žižkově, za náhradního porotce vylosován
p. Karel Janda stavitel v Praze.
Líčení potrvá dva dny.
#5
alto_textblock
#5
Poslední zprávy.
#6
alto_textblock
#6
K úmrtí královny Viktorie.
Z Vídně, 23. ledna. (C.-B.) Na angli-
ckém vyslanectvu ve Vídni byl ihned, jakmile
ho došla zpráva o úmrtí anglické královny, spu-
štěn prapor do polovice stožáru. Brzy na to ob-
jevil se na vyslanectví vévoda z Cumberlan-
du, potom něm. velvyslanec kn. Eulenburg,
a po půlnoci ministr zahraničních záležitostí
hr. Goluchowski, by učinili projevy sou-
strasti. Mezi prvními, kteří dnes kondolovali,
byl princ Filip Koburský. Právě o půl 11.
hod. dopol. přijíždí císař k anglickému vysla
#7
alto_textblock
#7
nectví.
#8
alto_textblock
#8
Tržní a hospodářské zprávy.
M. Z Vídně, 23. ledna. (Počáteční
bursa.) Znamenaly: marky 117.67, 20franky
19.16, květnová renta 98.25, rakouská
renta korunová —.—, stříbrná renta . —,
rakouská zlatá renta —.—, uher. zlatá renta
—.—, uher. kor. 92.15, kreditky 663.— po
—.—, uher. kreditky 667.50, anglob. 269.—,
unionky 538.—, bank. jednota 457.50, länder-
banka 406.50, státní dráha 669.—, jižní dráha
109.—, dráha Karla Ludv. —.—, polab. dráha
469.50, rakouská zbrojovka —.—, turecké
tabákové režie 293.50, alpinky 426.—, rým.-
muráň. 456.50, pražské želez. společ. 1600.—,
turecké losy 105.50, mostecké uhlářské společ-
nosti —.— po —.—, pozemkové —.—, paro-
plavební —.—, buštěhradské A. —.— (—.—),
buštěhradské B. —.—, západočeské uhelné
společnosti —.—, tramway a) —.—, tramway
b) —.—, Lloyd —.—, Poldina hut
české báňské —.—, montanní —.—, vídeňské
cihlářské —.—, hirtenberské —.—, silniční
—
A. 246.—, B. 240.—, Rudolfova hut
Smýšlení upevněno.
Z Vídně, 23. ledna. (C.-B.) Na včerejší schůzi
rakousko uherských petrolejových
raffinerií byl společností Schodnící a raffinerií
pardubickou kartel vypověděn. Proslýcha se, že
také raffinerie ostravska a floridsdorfská kartel vypo
vědí. Rozpuštění kartelu je tedy téměř jisté. Pod-
statnou příčinou rozpuštění jest zřízení čtyř velkých
a asi 30 menších nových raffinerií v posledním roce.
Z Nového Yorku, 22. ledna 1901. (Televram
»Národních bistů«). Pšenice ustálená, na místě 793/4
na leden 7834, na březen 791/s, na květen 793%,
kukuřice na leden 47, na květen 441/8. Mouka
2.80. Dovozné za obilí 31/4. Cukr 311/16. Káva 71/4,
Směnky na Londýn 4.833/4. Stříbro 621/4.
Cuk r.
(Poslední zpráva.)
—n— V Praze, 23. ledna. (10 hod. 10
m. dop.) Obchod se surovinou ustálený.
Leden-únor K 24.30, březen K 24 45
peníze. Nová kampaň 1901-1902 říjen-
prosinec bvla K 24.— frankoÚstívybí-
zena, našla pouze K 23.75 peníze, Raf-
fináda nezměněna K 84.— až K 85.—
ze stanice.
#9
alto_textblock
#9
Věstník spolkový.
#10
alto_textblock
#10
Schůze.
#11
alto_textblock
#11
Dne 1. února: Spolek českých těsnopisců
»Heger« v Kroměříži bude míti výroční valnou hro-
madu o 7. hod. več. v místnostech »Občanské besedy«
(hotel Simon). Na programu obvyklé zprávy a volby.
#12
alto_textblock
#12
Z úřadních zpráv.
#13
alto_textblock
#13
Advokáti. Zatímnými zástupci zemřelých
advokátů ustanoveni byli advokáti JUDři. Václav
Krouský v Mladé Boleslavi dra. Jindř. Schurera
tamtéž, Gabriel Wien v Praze dra. Bedř. Duschenesa
tamtéž a Oskar Beckmann v Sušici dra. Ludvíka
Fürtha tamtéž místo dra. L. Petschaua, jenž se
toho vzdal.