#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 15. ze dne 15. ledna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Vysvětlená záhada. Přinesli jsme onehdy zprá-
vu, že blíže Pakostane v Dalmacii byla z moře vy-
lovena mrtvola neznámého muže se dvěma naprosto
smrtelnými ranami v týle a podřezaným hrdlem. Na
základě popisu a fotografie oznámili těchto dnů dva
důstojníci na policejním ředitelství vídeňském, že v za-
vražděném poznávají nadporučíka účetního, 45letého
Eugena Kolmosya, od 45. pluku pěchoty, jenž byl po-
sádkou v Sanoku v Haliči. Na dotaz, zaslaný do Sa-
noku, došla zpráva, že nadporučík Eugen Kolmosy od
14. prosince zmizel ze Sanoku bez dovolené, aniž
známo proč. Pokladna byla v nejlepším pořádku, vše,
co bylo svěřeno jeho dozoru, bylo zapečetěno a uza-
mčeno. Podle podrobného popisu, zaslaného do Sa-
noku, zjištěno, že zavražděný vskutku byl Kolmosy.
Bylo nyní zjištěno, že Kolmosy odjel dne 14. prosince
do Pešti, míval časté milostné pletky, naposledy s ja-
kousi služkou, jež stala se matkou dítěte. Důstojník
chtěl poměr zrušit a nabídl dívce 1000 korun. Ta však
to odmítla. Byla velmi žárlivá a ohrožovala dokonce
i jeho život. Téže noci, kdy důstojník odjel, zmizela
dívka rovněž ze Sanoku a od té doby ji nikďo neviděl.
Současné zmizení dívky vzbuzuje domněnku, že dů-
stojník byl zavražděn ze msty
= Rozčilující výjev ve zvěřinci. Z Paříže se ozna-
muje: Ve zvěřinci manželů Droxelerových udál se
onehdy večer neobyčejně rozčilující výjev, jenž však.
jak se zdá, nebude míti nijakých zlých následků
K jedenácté hodině, kdy představení před hojně shro-
mážděným obecenstvem chýlilo se ke konci, vstoupi
krotitel José do klece mexického pumy, aby ukáza
svoje krotitelské umění na této šelmě, známé svou
neobyčejnou divokostí, pobízeje bičem neochotně pra-
cující šelmu, provedl José již několik kousků, když
pojednou puma vrhl se na svého pána a dříve než
mohl uskočiti před rozvztekleným zvířetem, zaryl se
mu puma drápy do lebky. Majitelka zvěřince, bývalá
tanečnice, La Goulue, jež spěchala manželi na pomoc.
byla šelmou těžce zraněna na pravé ruce. Za velkého
zděšení obecenstva dorážel puma tlapami na svého
krotitele, jenž však se nedal, ale také šelma nepřestala
ve svém zuření, ani když zřízenec zvěřince ostrou
železnou tyčí počal na ni dorážet. Konečně nezbylo nic
jiného, než rozvzteklenou šelmu zastřelit. José dopra-
ven byl do nemocnice a lékaři prohlašují, že rány
jeho jsou sice těžké, ale nikoliv smrtelné a doufají, že
krotitel bude za tři neděle opět zdráv. La Goulue snáší
rány, jež v boji se šelmou utrpěla, s velikým kliden
a již den potom opět vystoupila. „Člověk musí žít,“
odpověděla návštěvníku, jenž ji z toho zrazoval, „ne-
jsme-li millionáři, živíme se právě tak, jak můžeme.“
= Nahodilé objevení drahocenného obrazu. Pří-
tel našeho listu píše nám z Athén: Minulý čtvrtek
měl zdejší známý umělec a ředitel pinakotheky par
Jakovidis tak silné bolení zubů, že se rozhodl, dát-
si zub vytrhnout. Když přišel k zubnímu lékaři Di-
mitriadovi, nalezl v čekárně několik nemocných, tak
že musil déle čekati, až přijde na něho řada. Bysi
zkrátil dlouhou chvíli, prohlížel předměty a nábytek
čekárny, při čemž padl jeho zrak na starý, v koutě
pověšený obraz. Z počátku nechtěl ani svým zrakům
věřiti a nedbaje přítomných, kteří jeho udivení zpo-
zorovali, sňal obraz se stěny a prohlížel jej u okna.
Když přišla řada na něho, vstoupil do ordonační
světnice lékaře, ale na místo, aby zádal od něho
#5
alto_textblock
#5
lékařskou pomoc, tázal se ho, odkud má onen obraz.
Překvapený lékař mu odpověděl, že jej přivezl od
svých rodičů z ostrova Paros, kde ho před mnoha
lety dostal jeho otec nebo děd od jakéhos kapitána,
poněvadž však jest začazen, měl jej s jinými sta-
rými předměty na půdě. »Teprv před několika dny,«
doložil, »přinesly ho ženy s půdy, když čistily
dům na svátky a jelikož jsem nechtěl ten starý
obraz jako památku po rodičích zahoditi, pověsil
jsem jej tam do kouta.« — »Víš, co máš?« tázal se
ho umělec. — »Jak bych to mohl vědět, vždyť přece
vidíš, že jsme mu dosud nepřikládali žádné ceny.«
— »Máš velký poklad a můžeš ode dneška pověsit
své lékařské nástroje na hřebík. Tento obraz jest
buď dílo Van Dyka nebo Rubensa nebo Veronesa a
dovezeš-li jej do Evropy, dostaneš za něj půl mil-
lionu franků.« — Z počátku nemohl se lékař z udi-
vení vzpamatovati a nechtěl umělci věřiti, ale ko-
nečně vida, že s ním nežertuje, vzdal mu srdečné
díky. Ještě tento týden hodlá se odebrati s obrazem
do Paříže. Svému příteli umělci však lékař nevytrhl
zub, neboť ho přestal rozčilením boleti a tak uzdra
ven opustil šťastného lékaře, kterého bude bezpo-
chyby do Paříže doprovázeti. Pan Jakovidis tvrdí, že
kdyby i byl obraz ten kopií prvotního díla, jest tak
krásný, že má nejméně sto tisíc franků ceny. Mezi
zdejšími millionáři by nenalezl kupce, neboť ti ne-
mají smyslu pro umění a hledí jen nahromaditi si
peněz.
= Revoluce školáků dosti povážlivá oznamuje
se z Rejkjaviku na Islandu. Žáci tamější latinské
školy žádali, aby udílení tak zvaných »charakterů-
při výročních zkouškách bylo odstraněno, avšak ře-
ditelstvo školy tento požadavek odmítlo. Následkem
toho zmocnili se žáci násilím protokolů s »charaktery«
a nadobro je zničili. Když ředitel školy zavedl vy-
šetřování, vzepřeli se tomu žáci jednohlasně a ode-
přeli veškeré odpovědi. Aby dali další projev své ne-
voli, podhodili střelný prach do kamen světnice, kdež
byly uloženy ostatní protokoly a školní archiv. Kamna
explodovala a veškerý obsah pokoje byl buď zničen
anebo těžce poškozen. Další snahy ředitelstva školy,
aby záležitost byla vysvětlena a původcové nepokoju
potrestáni, byly doposud úplně marny. Nezbylo nez
školu zavřít.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze
#7
alto_textblock
#7
Dne 10. ledna 1904: Buchsbaumová Anna.
vdova po obchodníku, 85 roků, 855—II. Marek Vladi-
mír, 21/2 měs., 942—I. Jilek Otto, syn bednáře, 4 roky
414—II. Stupecký František, zahradník, 60 roků,
323—III. Pertlová Anna, vdova po truhláři, 64 roky,
25—VIII. Růžkova Emanuela, dcera poštmistra, 5 měs.
49—VIII. Špaček Václav, syn kočího, 2 r., 472—VIII.
Mysliveček Jaroslav, syn kočího, 19 roků, 861—I.
Harvánková Marie, manželka vrátného, 62 r., 130—II.
Pitrof František, syn dělníka, 9 neděl, 775—VII. Ma-
roušek z Marov Karel, syn továrního úřadníka, 51/2 m.
1851—II. — Ve všeobecné nemocnici: Elsnic
Josef, zámečník, 46 roků. Hrdina Julius, průvodčí
vlaku, 55 roků. Měchurová Marie, vdova po dělníku,
57 roků. Nováková Františka, vdova po metaři, 68r.
Randová Františka, manželka nadstrážníka, 32 roky.
Sojka Julius, pasíř, 21 rok. — U Milosrdných
sester: Linková Terezie, vdova po kotláři, 51 rok.
Autratová Marie, vdova po lakýrníku, 55 roků.
V městském chudobinci: Hánek František,
#8
alto_textblock
#8
býv. hostinský, 88 roků. Máslová Marie, vdovapo
mag. vykonavateli, 76 roko
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
V pátek, 15. ledna.
#11
alto_textblock
#11
77. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
#12
alto_textblock
#12
Revisor.
Veselohra o pěti dějstvích. Rusky napsal Nikolaj
Vasiljevič Gogol. Přeložit Ignát Hošek. Režisér Jaro-
slav Kvapil.
OSOBY: Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský,
městský hejtman, Jos. Šmaha. Anna Andrejevna,
jeho žena, M. Hübnerová. Marie Antonovna, jeho
dcera, A. Červená. Luka Lukič Chlopov, školní
dozorce, K. Želenský. Žena jeho, L. Matějovská.
Ammos Fedorovič Ljapkin-Tapkin, sudí, J. Vávra.
Artemij Filipovič Zemljanika, dozorce dobročinných
ústavů, A. Sedláček. Ivan Kuzmič Špekin, poštmistr,
F. Steinsberg. Petr Ivánovič Dobčinský, Petr Iváno-
vič Bobčinský, statkáři v městě žijící, R. Inneman,
J. Mošna. lvan Alexandrovič Chlestakov, úřadník
z Petrohradu, K. Mušek. Josef, sluha jeho, R. Kafka.
Christián Ivánovič Hübner, okresní lékař, A. Ger-
lický. Fedor Andrejevič Ljuljukov, Ivan Lazarevič
Rastakovský, Štěpán Ivánovič Korobkin, úřadníci na
odpočinku, vážené osoby ve městě, K. Pulc, P. Řada, R.
Polák. Žena Korobkina, R. Kolárová. Štěpán Iljič
Uchovertov, policejní komisař, J. Karásek. Svistunov,
Pugovicin, Deržimorda, policejní strážníci, J. Loos,
J. Gallus, V. Zintl. Abdulin, kupec, J. Havelský. Jiný
kupec, A. Hlaváček. Fevroňja Petrovna Pošlepkina,
zámečnice, M. Ryšavá. Žena poddůstojníkova, M.
Pštrosová. Míška, sluha městského hejtmana, E.
Focht. Číšník, K. Váňa. — Děj na Rusi po r. 1830,
Po druhém dějství přestávka
#13
alto_textblock
#13
Konec před 10. hod.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod.
#15
alto_textblock
#15
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#16
alto_textblock
#16
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek, 15. ledna.
#17
alto_textblock
#17
Začátek o 7. hod.
#18
alto_textblock
#18
22. hra v předplacení
Po páté: Marie, dcera pluku.
Vaudeville o 3 odděleních od K. Bluma. Přeložil J.
H. Hudba od Donizetta. Režisér Boh. Kovář. Dirigení
E. Starý.
#19
alto_textblock
#19
Švandovo divadlo na Smíchově.
#20
alto_textblock
#20
V pátek, 15. ledna.
#21
alto_textblock
#21
Začátek o 7. hod
36. hra v předplacení (páteční).
Novinka. Poprvé
PanVašnosta.
Satyra se zpěvy o 4 jedn. Napsal Josef Lukavský
Hudbu složil R. Piskáč. Režisér Josef Kubík. Dirigent
V. Soukup.
#22
alto_textblock
#22
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vavhracetn
Začátek o 7. hod
#23
alto_textblock
#23
V pátek, 15. ledna.
#24
alto_textblock
#24
Lidové představení za poloviční ceny.
Zkrocení zlé ženy-
Veselohra o pěti jednáních od W. Shakespeara.
#25
alto_textblock
#25
80
#26
alto_textblock
#26
— 77 —
#27
alto_textblock
#27
Když komandant skončil předčítání zápisků svých,
#28
alto_textblock
#28
dodal
#29
alto_textblock
#29
»Já, pánové, hned po prvních slovech, jež pronesl
zde pan náčelník generálního štábu, pomyslil jsem, byv
sám již uvědoměn Rochemondem o tom, co se jemu
samému přihodilo, že jest určitá spojitost mezi odcizením
svazku akt oněch a mezi případem na silnici bezonské.
Toto mé mínění dotvrzuje právě okolnost, že akta byla
vrácena opět na své místo, neboť útočník odnášel zajisté
originály plánů ve svém cestovním vaku v oné chvíli, kdy
jej Rochemond chtěl polapiti. Kdyby nebyl měl při sobě
ničeho kompromitujícího, nebyl by zajisté pokusil se
pravdu zločinem zastříti. Dle mého mínění tedy týž muž,
jenž byl útočníkem, jest s to vnikati i sem, aneb v ka-
ždém případě může způsobit, by, když ne on, tedy ně-
jaký jeho pomocník vnikal až i v tyto místnosti naše.«
Náčelník služby bezpečnostní prohlásil:
»To jest i můj náhled.«
Generál de Vinire tázal se
»Koho ale podezřívati? V podobné věci nelze ni-
koho obviniti bez vážných dokladů, neboť nejmenší slůvko,
jež by se proneslo lehkomyslně proti někomu, mohlo by
pokáleti pověsť člověka třeba i nevinného.«
Komandant Tardin odvětil;
»Skutečně, generále, věc jest strašně choulostiva a
nanejvýš choulostiva . . . a já také . . . opravdu . .
marně přemýšlím a pátrám v paměti své . . . Nikoli, ne-
mohu připadnouti na nikoho, koho bych mohl podezřivati
z takového zločinu! A musíme se skutečně právem tázati,
stala-li se věc ta vůbec poprvé ! Potom byla by věc ovšem
#30
alto_textblock
#30
»Jdi a zanech nás! A dbej především, aby nikdo
nás zde nevyrušil !«
Když komorná zmizela, chopil Stack prudce Juanu
zděšenou za ruku a děl jí hlasem temným;
»Myslím, že jsme prozrazeni! Musíme se nadíti
všeho, neboť snad nezbude nám již ani času, abychom
uprchli.«
Juana vzkřikla a srdce sevřelo se jí úzkostí:
»Ach, jsme tedy ztraceni! Myslíš tak opravdu?
Nemůžeme opravdu ničeho zkusit, abychom se zachránili?«
Současně Juana upřela oči své na oči milence svého,
aby vyčtla z nich pravé jeho myšlenky.
Viděla v nich uvěznění, zkázu a náhlé shroucení
všeho dosavadního života krásného!
S bohem lásko a pocty všeliké.
Veta po vší nádheře a po triumfech krásy jejíl
Vznesla se na vrchol vln a nyní klesala do pro
pasti zpět!
#31
alto_textblock
#31
jiná!«
#32
alto_textblock
#32
Zaprodáni nopříteli.
#33
alto_textblock
#33
20