#1
alto_textblock
#1
plenoucí. Nejzajímavějším pro veřejnost jest asi
otevření Mukdenu a Autunu. Státní departe-
ment poukazuje však k tomu, že do smlouvy
spadá také otevření Ta-tun-Kanu. Budou tam
asi co nejdříve zřízena konsulární zastupitelstva
Spojených států a jiných mocnosti, která se
budou vážně snažiti,, aby byl v tomto znepoko-
jeném pohraničním území čínském zjednán po-
řádek a která přispějí vynikající měrou k za-
bezpečení zásady otevřených dveři, k níž se
Čína neodvolatelně zavázala a aby byla zacho-
vána integrita Činy a její administrativní kon-
troly nad její provinciemi mandžurskými.
Z Washingtotu, 14. ledna. (C.-B.) Výboru
senátu a sněmovny zástupců pro záležitosti za-
hraniční usnesly ste podporovati návrh na zřízení
konsulátů v Mukdenu a Antungu.
Válečné napjetí rusko-japenské.
Z Washinsýtonu, 14. ledna. (C.-B.) Ja-
ponský vyslanec sdělil státnímu tajemníkovi
Hayovi, žev odpovědi Japonska za-
mítají se všechny důležité ruské
návrhy a že návrhy japonské jsou
naproti tomu takového rázu, že
jsou téměř nepřijatelny. Proto posu-
zuje se situace v Tokiu velice pes-
simisticky.
Z Nov. Torku, 14. ledna. (C.-B.) V tele-
gramu z Petrohradu došlém se praví, že c a
prohlásil, přijímaje novoroční blahopřání v Zim-
ním paláci, že si přeje a chce veškerého svého
vlivu použíti, aby zůstal mír na dálném Východě
zachován.
#3
alto_textblock
#3
Z Londýna, 15. ledna. (C.-B.) »Standard«
oznamuje z Oděssy, že Porta zamítla nale-
havou žádost Ruska za dovolení proplutí černo-
mořského loďstva Bosporem a Dardanelami.
#4
alto_textblock
#4
Denní zprávy.
#5
alto_textblock
#5
— Německé starosti o armádní němčinu.
Nespokojemost německých politických, kruhůs
ministrem války šl. Pitreichem se šíří. Vídeňský
dopisovatel »Bohemie« pojednávaje o »vojen-
ských jazykových otázkách« praví: »V plné
schůzi rakouské delegace projeví němečtí
delegáti ministrovi války svoje
vlastenecké obavy v přičině za-
tlačování německého jazyka
armádě a učiní přiměřené výtky pro da-
lekosáhlé ústupky, jež (svým reservát-
ním rozkazem) slovanským národno-
stem učinil, pro osvobození poddůstojníků
od znalosti německého jazyka a pro jeho za-
nášení národnostního živlu do
vojenských vychovávacích ústavů.
Dle posledních prohlášení ministra války dlužno
říci, že se německá armádní řeč ve
vážném nebezpečí ocítila a bude-li se
takto pokračovat, že se v dohledné době armáda
státi může obětí jazykových otázek. A takž je
vlastně výklad ministra války pro rakouské ob-
hájce jednotné armády znepokojivější, než
pro uherské odpůrce tohoto zřízení.« —
»Bohemie« jest tedy také s ministrem
války už nespokojena, avšak zasluhuje po-
všimnutí, že je nespokojena také s re-
solucí dra. Derschatty, jež většinou
rozpočtového výboru rakouské delegace přijata
byla a prohlašuje, že »rozkazy ohledně správy
vedení a vnátřní organisace společné armády
jsou mocnářovi výhradně příslušným o sob-
ním panovnickým právem, kteréž
bez spolupůsobení zodpovědné vlády se vyko-
nává a ohledně jehož není lze užívati obecných
zásad o spolupůsobení zákonodárných činitelů«.
O této resolluci praví »Bohemie« zcela správně:
»Na slovné znění této deklarace mohli by se
kdysi Maďáři odvolávat, kdyby Rakousko prote-
stovati chtělo proti zavedení maďarského velí-
cího jazyka, neboť ono obsahuje výslovné pro-
hlášení, že rakouské zákonodárství v těch vě-
cech neníl příslušno.« — Ostatně očekává »Bo-
hemie«, že bude Derschattova resoluce v plné
sehůzi rákouské delegace tak opravena, a by
neobsahovala prejudic pro za vedení
maďarského velícího jazyka. Události
minulých dnů způsobily tedy našim německým
státníkůem nové trampoty. Kdyby Němci nestrkali
hlav do písku, musíli by vidět a chápat, že tak
nepřrozená a protismyslná věc,
jako je výhradné panství němčiny v armáděa
germanisace prostředkem armády žádným způ-
sobem udržeti se nedá a že i tu neněmecké ja-
zyky živelnou silou, tlakem praktické potřeby si
časem, zjednati musí příslušnou jim platnost,
přese všechno německé smýšlení ministrůa
správnů armády. K jakým blamážím vede fana-
#6
alto_textblock
#6
tická snaha po zachování samovlády německého
jazyka v armádě, ukazuje jasně Derschattova
resoluce, jejíž úspěch (že totiž v rozpočtovém
výboru rakouské delegace přijata byla) se stane
navrhovatelům příčinou trapných rozpaků.
— Zajímavý rozhovor. Onehdy setkal se
přítel našeho listu cestou do Vídně v kupé
s dvěma pány, z nichž oba přistoupili ve Cmuntě
a z nichž jeden zdál se býti panským úřadní-
kem — správcem — odkudsi z novobystřické
krajiny, druhý — tak aspoň soudil náš přítel
— lékárník z dolnorakouského Ličova. Lé-
kárník vypravoval, že tamější okresní soudce
bude přeložen a že mu ubude pro večerní kar-
tářskou zábavu věrný spoludruh, druhý ihned
na to reagoval a tázal se, jak vypadá to v Li-
čově a v okolí v ohledu národnostním a nemá-li
soudce toho potřebu, znáti tam česky. A jak
zněla odpověď: »I což o to, on by potřebutu
měl, neboť u nás slyšeti je na ulici víc česky,
než německy, však jedině to nás před počešťo-
váním chrání, že u nás jsou vždy jen úřadníci.
již nerozumí českému slovu. Jak by se jednou
ozvala na našem soudě čeština, nikdo byji
odtamtud potom nevypudil«. »A šíří se u vás
v Ličově idiom český?« »Zdá se, jako by
zůstával trvale ve své míře, však v okolních
obcích vzmáhá se počet Čechův a
roste jejich vědomí. Zejmena od
té doby, co tam docházejí z Třebohě, z Budě-
jovic a z Prahy vyslanci, kteří lidu namlouvají.
že vlastně bezprávně náleží do Dolního Rakouska.
poněvadž jsou starou částí »der koruna česká«.
Nejzarytější Čechové jsou ovšem ve Cmuntě,
jakkoli v poslední době ředitelstvo, j ak
může, Čecha odstraní a nahrad
ho Némcem. Na štěstí ještě že v Suchdole
brání náš kraj před počeštěním Stölzle a v Chlumci
správa arcivévodského statku, která
je tam nejstatečnějším germán-
ským pionýrem a bez ohledu na
to, málli věc nátěr klerikální či li-
berální. Když podařilo se prosaditi v Chlumci
německou školu, potom v málo letech bychom
se mohli těšiti z opaku toho, co dnes nás
rmoutí: Český živel by nezasahoval přes hra-
nice do Rakous, ale německý živel by v tomto
kraji zasahoval z Rakous do Čech.« — »A
podaří se to?« tázal se občan z N. Bystřice.
— »Doufáme. Jen až vypsány budou nové
volby. A až nyní panující mladý kníže Schwar-
zenberg zatne agitátorům třeboňským žílu.« —
Na to tedy páni spolehají. Jen ať se nezklamou.
Přičiníme se, abychom svůj tábor, jak náleží,
upevnili.
#7
alto_textblock
#7
— Ministr obchodu a olomoucká komora
obchodní. Jest tomu více než šest neděl, co
pan ministr obchodu baron Call i jeho odborný
chef zcela opravdově slibovali poslancům če-
ským a zástupcům české menšiny v obchodní ko-
moře olomoucké, že bedlivě prozkoumá mon-
strosní Hoenigův rozpočet komorní na r. 1904.
že si od komory vyžádá data k českým stížno-
stem, a že o stížnostech těch dostane se českým
komorním radům písemné vyřízení, že
i také jiné formální stížnosti jejich budou úřadně
vyřizovány. Česká minorita podala v čas stížnost
proti rozpočtu, s doklady, všechnu pochybnost
o machinacích německých vylučujícími; podala
stížnost další, že byla při projednání rozpočtu
znásilněna oproti jasnému znění jednacího řádu
podala stížnost, jak president Brandhuber sou-
stavně ruší jednací řád — ale ministerstvo ob-
chodu ani muk! Nový rok už jest tu 14 dnía
po vyřízení rozpočtu není ani stopy. Hoenig ve-
sele si hospodaři s vicepresidentem Primavesem,
který umí s Čechy zatáčet ještě rázněji než one-
mocnělý Brandhuber. Možná, že už schválený
rozpočet mají v kapse, a že Čechové proti slibu
pana ministra dovědí se o zamítnutí svých spra-
vedlivých stížností až ze zlomyslných presidial-
ních sdělení Hoenigových v nejbližší schůzi,
která měla se už konati, neboť není dosud zvo-
leno předsednictvo na rok 1904. Tartufferie
Hoeniga a německé většiny jest zase patrna z po-
sledního úřadního protokolu Hoenigova o schůzi
komorní, v níž jednalo se právě o rozpočtu;
úřadně tu namlouvá Hoenig ve svém referátu
rozpočtovém, že stálý výbor komory rozpočet
bedlivě prozkoumal, jednaje zvlášť o každé
položce několik hodin; o chvíli později kom.
r. Bries (Němec) se chlubí, že stálý výbor byl
s celým rozpočtem hotov za dvě hodiny a to
jest správno, vždyť Čechům jednoduše odepřeli
všechny vysvětlivky. Tak vypadají úřadní publi-
kace komory olomoucké.
— Kluby občanské. Výbor Malo-
stranského občanského klubu má
dnes v pátek 15. ledna o 8. hodině večerní v ho-
#8
alto_textblock
#8
stinci p. Janouška v Nerudově ulici řáďnou
schůzi. Program důležitý; přítomnost všech
členů výboru nutna. Členové klubu majt do
každé schůze výborové přístup.
#9
alto_textblock
#9
— Arcibiskup dr. Kohn v Římě. Z Olomouce.
(Pův. zpr.) Jak již ve včerejším listě bylo sděleno,
došlo na zdejší kapitolu z Říma v posledních dnech
několik officiálních důležitých sdělení. A s určitostí
se prohlašuje, že sem již došlo z Říma nařízení ve
příčině ustanovení prozatímního správce arcidiécese.
Dle jedné zprávy vyzvala prý papežská kurie zdejší
kapitolu, aby okamžitě ze svého středu navrhla oso-
bu, která by prozatímně až do ukončení procesu,
s drem. Kohnem v Římě právě konaného, vedla zá-
ležitosti arcidiécese, a sice nejen církevní, nýbrž taks
správu jmění arcidiécese. Návrh svůj pak má ihned
kapitola oznámiti do Říma. Dle zprávy druhé má
kapitola ihned provésti volbu tohoto správce. Ať již
tak či onak, plyne ze zprávy té přirozený závěrek,
že proces s drem. Kohnem tak brzo ukončen nebude.
— Z Husova fondu. V tednu t. r. uděleno bylo
Husovým fondem na obědech a penězích 254 techni-
kům 1900.48 K, 168 filosofům 1442.28 K, 67 právní-
kům 514.16 K, 11 medikům a farmaceutům 94.56 K,
mimo to povoleno bylo 3 posluchačům 70 K na
taxy; celkem tedy uděleno byln 4021.48 K.
— Originál M. Alšova „Žalova“ z cyklu „Vlast“
jejž místr komponoval pro Národní divadlo, vystaven
je na několik dní v Ottově stálé umělecké výstavce
na Karlově nám. č. 36. Vstup každému volný. Přátelé
umění nechť neopomenou toto znamenité dílo umě-
lecké blíže si prohlédnouti.
— Německý zuřivec odsouzen. Do nedávna za-
městnán byl při berním úřadě v Prostějově officiál
Ritz, jeden z nejzuřivějších agitátorů velkoněme-
ckých v Prostějově, začež se těšil zvláštní přízni dvor.
rady Spornera u zem. ředitelství finančního v Brně,
který jej ustanovil úřadníkem kassovním přes ná-
mitky, jež úřadně proti Ritzovi byly činěny vzhle-
dem k jeho vlastním poměrům finančním. Teprve na
interpellaci posl. dra. Přikryla byl Ritz odstraněn a
přeložen do Šternberka. Ještě v poslední době však
Ritz pustil úzdu své nenávisti proti české městské
radě v Prostějově, a když mu obecní úřadník přinášel
příkaz její, vzkázal jí cosi — co mu městská rada
sice nevyplnila, ale pohnala jej před okresní soud
v Prostějově, který panu officiálovi za to vyměřil po-
kutu 20 K. Poněvadž pak Ritz prohlásil, že vzkaz jeho
platil speciálně policejnímu radnímu, ocitne se patrně
ještě jednou před soudem
— Nová vojenská silnice a Pruska do Čech. Dl
zpráv a vyjednávání vlády rakouské i pruské o novou
vojenskou silnici přes Krkonoše má opět k trvajícím
komunikačním objektům ze severu k jihu přibýti jeden
ne nevýznamný. Sever. a severových. hradba naší vlasti
protkána četnými sice dopravními silnicemi a drá-
hami, k Žitavě od Liberce, k Petrovicům a Warm-
brunnu od Nového Světa, k Libavi z Trutnova, k Du-
šníku z Náchoda, ke Kladsku od Žamberka a k Mezi-
lesí od Králik, takže spojení Pruska s Čechy jest dosti
bohaté, ale objekty ty vedeny jsou přirozenými prů-
smyky, nepozvédajícími se nad 500 metrů. Brankou
u Náchoda 447 m, stanicí Václavicí 392 m. Novým
Světem rovněž do 500 metrů jednotlivé body pozvéda-
jícím vedou v Krkonoších pokrajní silnice, hlubokými
úvaly mezi pohořím Jizerským na západní a Orlickým
na straně východní, nyní však projektována silnice
přímo přes sedlo špindlerovské, zvané dle boudy Špin-
dlovy, uprostřed téměř hlavního hřebenu krkonoš-
ského. Sedlem tímto mezi Velikým Šišákem (1424)
a Malým Šišákem (1442) sklánějícím se mezi oběma
rozložitými kopci do 1227 metrů, povede vojenská
silnice, která má přímo spojiti obvodí Bobřino s ob-
vodím horního Labe. Špindlovo sedlo široce se roz-
kládá v tak zvaných Lánech od Petrovy Boudy až
k slezskému Velikému a Malému stavu; vede jím četně
navštěvovaná stezka od Krausových Bud, Špindlových
Bud ku pruskému Honu, Teplicím (Warmbrunnu), dále
k Hirschberku. Ve Warmbrunnu přichází se na silnici
přes Petrovice k Novému Světu vedoucí. Nová silnice
by se držela stezky této, až na příkrý její spád s hlav-
ního hřbetu, na sever i na jih, jenž by seslaben byl
přiměřenou serpentinou. Z nížiny warmbrunnskév
pruském Slezsku vystupovala by přímo ke hřbetu hor-
skému a odtud sklonila by se právě v Čechách k místu,
kde se labský potok od západu a Bělá od východu mezi
horami Krkonošemi a Kozími hřbety spojují a kde
Bělá zvláště hlubokou a divokou roklí mezi Kozími
hřbety a Čertovou loukou se řítí. Kotlinkou svatopetr-
skou (spindelmuhlskou) připojila by se vojenská sil-
nice k okresní silnici do Vrchlabí vedoucí. — Kéž sil-
nice tato slouží jen potřebám míru a nemá v pozadí
svého původu zlolajné choutky výbojné.
—Soudní tajemník obžalován pro úpadek. Soudní
tajemník v Olomouci Paul žalován je pro přečin za-
viněného úpadku, jehož dopustil se tím, že jako před-
seda konsumního německého spolku státních úřad-
níků v Olomouci neohlásil včas konkurs, ač věděl, že
spolek jest passivním. Tajemník Paul, jenž má žalobu
již v ruce, agitoval při volbách v Litovli v r. 1894
velice horlivě pro německou stranu. Je majitelem domu
v Litovli a litovelským dědičným poštmistrem.
— Zatčený vojenský sběh prchl. Dne 5. t. m. na-
lezen byl ráno, jak jsme se zmínili, ve sklepě školní
budovy v Plzni 21letý Jaroslav Procházka, vojín 6.
praporu myslivců v Praze, od něhož sběhl a dodán
byl místnímu velitelství, které uvěznilo jej v nové
budově zásobovacího vojenského skladiště. V noci ze
středy na čtvrtek Procházka nevysvětlitelným dosud
způsobem z vězení prchl a své svobody použil hned
ke krádeži. Vnikl k 7. hodině ranní do bytu uzenář-
ského pomocníka Jana Leška a celý se v něm pře-
vlékl. Že nevítanou tuto návštěvu vykonal Procházka,
seznáno ze střevíců, jež v bytě Leškově zanechal
— S hůry přichází vše dobré, povídá rčení, ale
v Karlíně je z něho výjimka. Slečna Anastazie Thier-
scherlova ze Žižkova ubírala se Vinohradskou ulicí
v Karlíně, když tu z nenadání dopadl ií na hlavu