#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 14. ze dne 14. ledna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
— K ařféře dědictví Cousiňových. Z Paříže se
oznamuje: Důmyslný a čiperný spolupracovník „Ma-
tinu“ Monthon, zkoumá dále v afféře millionového
dědictví Cousiňových a horlivě se snaží vysvětliti po-
savadní tajemství. Právě učinil nový objev. Šťastný
dědic, bursovní agent Roland-Gosselin, jak známo.
oznámil, že veřejně před úřadem prohlásil, že se ne-
očekávaného millionového dědictví vzdává. Byla, by
to vskutku velkolepá nezištnost a obětavost. Bohužei.
však pan Roland-Gosselin, ačkoliv jakožto právník měl
by ty které předpisy znáti, nedal svoje odstoupení
sepsati v předepsané formě, tak že jest prostě ne-
platné. Spokojilť se pouze tím, že odmítl dědictví
listině pověřené notářem, kdežto zákon žádá, aby ta-
kovéto zřeknutí stalo se toliko v úřadních místnostech
soudu první stolice onoho okresu, kde pisatelka zá-
věti zemřela. Ve článku 784 zákonníku Napoleonova,
jenž o těchto otázkách pojednává, praví se výslovně,
že každý jiný způsob zřeknutí se jest neplatný. Kromě
toho pokračuje se dále v pátrání o příčinách náhlého
úmrtí seňory Cousiňovy. Při té příležitosti dovídá se
dopisovatel časopisu „Petit Parisien“ v Nizze, že
předně villa Potocká, kde seňora Cousiňova bydlila,
jest nyní obsazena Assumptionistkami, dále, že mladá
dáma, jež dříve stále byla dokonale zdráva a těšíla
se ze života, pojednou zachvácena byla prudkým dá-
vením a průjmy a zemřela zánětem mozkových blan.
Souvislost obou těchto chorob není dosud náležitě
objasněna, rovněž není zřejmo, z jakých příčin mladá
a veselá dáma připadla na myšlénku, sepsati závěť za
všech formalit, jichž je k tomu třeba. Republikánské
listy naléhají, aby tato záležitost byla náležitě ob-
jasněna.
=Přepadená železniční stanice. Z Tiflisu ozna-
muje se ruskému telegrafnímu agentstvu: Do skladi-
ště zboží v Alexandropoli na zakavkazské dráze
vnikli onehdy v noci čtyři zloději. Na šramot, jejž
zloději způsobili, vnikli do skladiště dva železniční
úřadníci, tři četníci a několik železničních zřízenců.
aby lupiče zatkli. Avšak lupiči chopili se revolverů
a stříleli na četníky a na zřízence. Četník Berezyna
byl zastřelen, četník Kovelenko a staniční úřadníci
Prikaščiko a Georgadze raněni těžce, několik jiných
železničních zřízenců a třetí četník lehce. Lupiči
dali se na útěk, aniž mohli býti postiženi.
= Podivná sebevražda z lásky. Přítel našeho
listu píše nám z Athén: V osadě Kumani u Pyrga
udržoval syn jakéhos rolníka dlouhý čas známost
s mladistvou dcerou tamějšího učitele. Když před ně-
kolika měsíci oba milenci měli slaviti sňatek, one-
mocněla dívka těžce, takže svatba musila býti na
nedohlednou dobu odložena. Dívka se ovšem po
dlouhé nemoci pozdravila, ale nesměla dle úsudku
lékařů pomýšleti na manželský stav. Z té příčiny
odstoupil její milenec s jejím srozuměním aniž
mu to sama nebo někdo jiný zazlíval; spíše měl
každý s oběma soustrast. Dívka všaki nesla svůj
osud velmi těžce a stala se v poslední době mičeli-
vou a zamyšlenou, vyhýbajíc se každé společnostia
radovánkám. V takém položení uzrál v ní zoufalý
plán. Minulý čtvrtek večer vylezla na ploskou střechu
jednopatrové školy v úzké ulici, kterou obyčejně její
milenec chodil z kovárny domů. Když došel až ke
škole, vystřelila na něj z pistole a vrhla se hned na
to se střechy k němu na ulici. Střela ho nezasáhla,
#4
alto_textblock
#4
ale před sebou viděl ležeti těžce raněnou dívku, kte-
rou beznadějně miloval. Po několika hodinách sko-
nala nešťastná dívka, přiznavši se, že chtěla z lásky
usmrtiti ztraceného milence, by se s ním společně
odebrala na onen svět. V posledním okamžiku ještě
žehnala svému milenci, který k slzám pohnut jí při-
slíbil, že jí zůstane celý svůj život věrný. Nejen
všichni obyvatelé Kumaně, ale i množství z okolních
vesnic doprovodili nešťastnou dívku ke hrobu a pro-
jevili soustrast zoufalým jejím rodičům. — Méně tra-
gickým, za to ale idyllicko-komickým způsobem dala
výraz své vřelé lásce jakás vdova v Pyrgu, kterou
před 40 lety opustil muž, odebrav se do světa a zanechav
jí na památku sedm dětí a která nyní dle počtů nej-
starších obyvatelů města osmdesátku překročila. Z
jejích zdárných synáčků jsou tři zaopatřeni ve vě-
zení. Nejstarší tam sedí již deset let, odsouzen k
doživotnímu žaláři v okovech pro vraždu. Druhému
se dostalo od soudu šestnácti let vězení, poněvadž
zavraždil svou milenku a třetí si odbyl již pátý rok
taktéž šestnáctiletého vězení, ke kterému byl odsou-
zen, poněvadž zastřelil svého soka, kterému jeho
milenka dávala přednost. Tato tři kvítka nestála
matce v cestě, by se provdala za pětasedmdesátile-
tého vdovce, ke kterému její mladistvě překypující
srdce nekonečnou láskou vzplanulo. Za to bránilv
tomu sňatku ostatní čtyry děti, obávajíce se, že by
příšly o dědictví a hrozily zamilované matce vý-
praskem, by její horoucí srdce ochladily. Avšak láska
nalezne vždy prostředky k dosažení svého cíle a v
Řecku, kde popové za malou odměnu každého oddají.
jsou prostředky ty snadnější než v jiných státech.
Z těchto prostředků vyvolili si milenci únos a mi-
nulou neděli odvedl si ženich tajně svou nevěstu do
Olympie, kde je pop bez okolků oddal, poněvadž ne-
měl pochybnosti, že jsou oba plnoletí- Tam před
chrámem Apollona tráví nyní dobu líbánků, by vyčkali
až se usmíří s dětmi a ušetřili si nepříjemné uví-
tání v Pyrgu.
= O hrozném neštěstí na dráze Chicago and
Rock Island nedaleko Willardu, Kansas, oznamují
se z Nov. Yorku následující podrobnosti: Expressní
vlak z Kalifornie do Mexika vjel největší rychlosti do
vlaku s dobytkem, jenž mu přijížděl vstříc. Srážka
byla hrozná. Dva vagony osobního vlaku byly úplně
rozbity, oba parostroje roztříštěny a dobytek ze čtyř
vagonů v pravém toho slova smyslu rozmačkán. Jeden
z vagonů expressního vlaku byl silně naplněn pa-
sažéry, z nichž mnozí stáli i na chodbách. Do tohoto
vagonu vražen byl plnou silou přední vagon, takže
vyvázli živi jen tři pasažéři. Některé z mrtvol byly
až k nepoznání rozmačkány. Mnozí z raněných pa-
sažérů jsou hrozně zohaveni. Počet mrtvých páčí se
na 20, raněných na více než 30. Mladý lékař, dr. Bell,
jenž nalézal se mezi pasažéry, jal se ihned říditi zá-
chranné práce, ačkoliv je sám mrzák a chodí o berlích.
Dal rozřezat pokrývky a polštáře Pullmanových vozů,
aby z nich pořídil obvazy a obyčejnými provazy pod-
vazoval tepny. Tímto způsobem zachránil život něko-
lika lidem, než se dostavil pomocný vlak. Pohled na
místo katastrofy byl příšerný. Na rozsáhlé prostoře
leželi mrtví a těžce ranění pasažéři rozmetáni mezi
zabitým nebo zmrzačeným dobytkem.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze
Dne 8. ledna 1904: Trepešova Bohuslava, dcer
domovníka, 10 měs., 624—II. Seibertová Antonie, man-
#6
alto_textblock
#6
želka učiteie, 53 roky, 1627—II. Slovák Eduard, ruk.
dělník, 34 roky, 431—II. Figarová Terezie, vdova po
majiteli domu, 85 roků, 478—III. Biedová Marie, číš-
nice, 36 roků, 47—V. Bobkova Kateřina, tovární děl-
nice, 21 rok, 461—VIII. Svobodová Ludmila, tovární
dělnice, 34 roky, 662—VII. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Kubatova Františka, manželka Mg. Ph.,
32 roky. Zburníková Barbora vdova po hajném, 75 r.
Stabenov Rudolf, továrník, 31 rok. — U Milosrd-
ných sester: Kocián Kamil, dělník, 31 rok.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#8
alto_textblock
#8
Ve čtvrtek, 14. ledna.
#9
alto_textblock
#9
76. hra v předpl
(4. čtvrtka.)
#10
alto_textblock
#10
Poprvé:
Divoká kachna.
Hra o pěti dějstvích. Norsky napsal Henrik Ibsen.
Přeložil dr. Arnošt Kraus. Režisér Jar. Kvapil.
OSOBY: Werle, velkoobchodník, majetník dolů atd.,
J. Šmaha. Gregers, jeho syn, J. Vávra. Starý Ekdal,
R. Inneman. Hjalmar Ekdal, jeho syn, fotograf, K.
Želenský. Gina, Hjalmarova žena, L. Danzerová.
Hedvika, její dcera, 14letá, I. Grégrova. Paní Sörby-
ová, hospodyně Werlova, M. Laudová. Relling, lékař,
A. Sedláček. Molvik, bývalý bohoslovec, J. Mošna.
Gräberg, účetní, K. Váňa. Pettersen, sluha Werlův,
R. Kafka Jensen, najatý sluha, J. Havelský. Tlustý,
bledý pán, F. Steinsberg. Plešatý pán, E. Viesner.
Krátkozraký pán, K. Mušek. Šest jiných pánů, hostů
Werlových. Několik najatých sluhů. První dějstvív
domě Werlově, ostatní u Hjalmara Ekdala.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
Ve čtvrtek, 14. ledna.
Pohostinská hra sl. M. Hrodějovy, žákyně operní
školy p. Wallersteinovy.
Poprvé: Krásná Galathea.
Komická operetta o 1 jednání. Napsal Poly Henrion.
Hudbu složil F. šl. Suppé. Režisér F. Sípek.
Na to po třetí: „Přástky.
Hanácký prostonárodní zvyk o 1 jedn. Napsal F. S.
Procházka. Režisér B. Kovář.
#12
alto_textblock
#12
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek, 14. ledna.
Začátek o 7. hod.
35. hra v předplacení (čtvrteční).
Zvonky cornevillské.
Komická operetta o 4 jedn. Napsali H. Clairville a
A. Gabet. Přel. Em. Züngel. Hudbu složil Robert
Planquette. Dirigent V. Soukup. Režisér Jos. Kubík.
#13
alto_textblock
#13
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vastracec
Ve čtvrtek, 14. ledna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch p. J. Bláhy.
Z doby Cotillonův.
1419
Veselohra o třech jedoáních od Emi. Bozděcha
#14
alto_textblock
#14
76
#15
alto_textblock
#15
73-
#16
alto_textblock
#16
býti-?
#17
alto_textblock
#17
slova.
#18
alto_textblock
#18
»Co se mohlo as přihodit? Snad ten chlapec ne-
zkušený, René, dopustil se nějaké neopatrnosti? Jest
toho věru schopen !“ .
Nebezpečí hrozí, praví Stack, (co by to mohlo jen
Ostatně zvím tak za chvilinku již, jakmile přijde
on . . .«
Carlona vrátila se do kemnaty. Pomáhala paní své
oblékati se, aniž tato pronesla při tom i jen jedinkého
Hraběnka přemýšlela.
Jakmile byla oblečena, vstoupila do jídelny, ale
sotva se dotkla jídel, kteráž přinesl jí služebník, vážně se
tvářící a oděný ve francouzský kroj.
Potom odebrala se do malého pokoje kuřáckého,
zařízeného po způsobu orientálském a jala se roztržitě
kouřiti cigaretu z ruského tabáku, popíjejíc při tom kávu.
K velikému údivu Carlony hraběnka zůstávala mlče-
liva a zamyšlena.
#19
alto_textblock
#19
Byly dvě hodiny.
Náhle záclona z látky smyrenské nadzvedla se a
uvnitř objevil se muž.
Hraběnka vrhla se mu vášnivě na šíji a zvolala
»Konečně jsi zde, pojď rychle, vypravuj, co se děje?
Znepokojil jsi mne velice, miláčku můj «
Avšak Stack — neboť on to byl — neopětoval
skorem ani objetí mladé ženy.
Obličej jeho jevil velikou starostlivost.
Velel drsně Carloně:
#20
alto_textblock
#20
jejím.
#21
alto_textblock
#21
mysli
#22
alto_textblock
#22
Hraběnka Boccinellová přijala velmi vlídně nového
hosta toho, jehož modré oči, ač výrazu poněkud chladně
hrdého, vyvolaly v ní jistý dojem, při čemž i jeho vy-
stupování rozhodné a smělé působilo na ni zvláštním
kouzlem.
Maličko potom se hrabě Stack stal i milencem
#23
alto_textblock
#23
Poprvé Juana milovala.
Přes to nezměnila způsob života svého a ponechala
si mezi ostatními milenci svými zvláště ty, kteří byli, jak
říkávala rozmarně, jejími ministry finančními.
Avšak láska jest nakažlivá a Stack, jenž z počátku
viděl v Juaně jen hříčku pro rozmary své, děl jí jednoho
dne prostě:
»Juano drahá, milujete mne, vím to; já též vás
miluji a proto chci, abyste náležela zcela mně —a
jenom mně.«
Juana zamlčela se na chvíli.
Tento rozhodný projev Stackovy vůle nebyl jí proti
Viděla v něm naopak důkaz skutečné lásky cizincovy.
A jelikož milovala jej, odtušila
»Já rovněž nechci náležeti nikomu nežli tobě. Pro-
dám své koně a obmezím se . . «
Stack zvolal, přerušiv ji:
», nikterak! Neříkal jsem vám nikdy, že jsem bo-
hat. Juano . . . ale bohat jsem . . . tak bohat jako
snad jen Sehrff«, dodai s výrazem hořkosti.« Nic ne-
změní se v životě vašem !«
A všechno, co hraběnka chtěla, obdržela skutečně
od milence svého.
Zaprodáni nepřítel.
#24
alto_textblock
#24
19